Bohemia Centralis 10 ST ŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉ ČE a OCHRANY P ŘÍRODY ST ŘEDO ČESKÉHO KRAJE PRAHA 1981

Bohemia centralis 10 ST ŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉ ČE A OCHRANY P ŘÍRODY ST ŘEDO ČESKÉHO KRAJE PRAHA 1981

Vydalo St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje ve Státním zem ědělském nakladatelství, Praha

2 Redak ční rada

Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jen Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Pr ůša Vladimír Skalický František Sk řivánek Josef Tlapák

3 Obsah — Inhalt — Contents

BALATKA B. - SLÁDEK J. 7 Geomorfologie Chrán ěné krajinné oblasti Koko řínsko a p řilehlého území The Geomorphology of the Protected Landscape Area Koko řínsko and the Adjacent Area

NĚMEC J. 55 Geologické pom ěry SPR Koko řínský d ůl Die geologische Beschaffenheit des Naturschutzgebietes im Koko říner Tal

PŘÍHODA A. 71 Houby Koko řínska Die Koko říner Pilze

HODKOVÁ Z. 93 Poznámky k výskytu a rozší ření n ěkterých druh ů savc ů na území CHKO Koko řínsko Einige Bemerkungen über das Vorkommen und Verbreitung einiger Arten von Säugetiere im LSG Koko řín

PIVNI ČKOVÁ M. 105 Státní p řírodní rezervace Úpor - sou časný stav vegetace a její ovlivn ění zm ěnou vodního režimu

Das Naturschutzgebiet Úpor - der derzeitige Zustand der Vegetation und deren Beeinflussung durch die Änderung des Wasserregimes

KUBÍKOVÁ J. - MOLÍKOVÁ M. 129 Vegetace a kv ětena Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal na severozápadním okraji Prahy Die Vegetation und Flora des Naturschutzgebietes Stiller Tal, Roztoky Hain und Sedlec Felsen

LOŽEK V. 207 Měkkýši Státní p řírodní rezervace Sv. Alžb ěta na Klí čav ě Molluscen fauna of the State natur reserve St. Alžběta on Klí čava

PECINA P. 215 Přísp ěvek k poznání zví řeny navrhované Státní p řírodní rezervace Zvolská Homole Beitrag zur Kenntnis der für das Naturschutzgebiet des Zvolener Berghügels vorgeschlagenen Fauna

PIPEK P. - ŠT ĚPÁNEK M. 239 Lepidopterologické pom ěry okolí Davle /III/ Lepidopterologische Verhältnisse der Umgebung von Davle /III/

Krátké sd ělení 257 Kurze Mitteilungen

Redak ční uzáv ěrka 28.2.1980

6 Bohemia centralis, Praha, 10: 7-53, 1980 Geomorfologie Chrán ěné krajinné oblasti Koko řínsko a přilehlého území

The Geomorphology of the Protected Landscape Area Koko řínsko and the Adjacent Area

BŘETISLAV BALATKA-JAROSLAV SLÁDEK

ÚVOD

Území CHKO Koko řínsko se nachází v jižních částech geomorfologického celku Ralské pahorkatiny /sou část geomorfologické oblasti Severo české tabule/, a to v geomorfologickém podcelku Dokeské pahorkatiny. Zabírá podstatnou část jejího nejrozsáhlejšího okrsku, ozna čovaného jako Polomené hory. Jen malé území na jihovýchod ě a jihu zasahuje do Jizerské /Dolnojizerské/ tabule, a to do okrsk ů Skalské a Košátecké tabule. Polomené hory se typem reliéfu kvádrových pískovc ů st ředního turonu výrazn ě odlišují od okolního území s podstatn ě jednotvárn ějším povrchem. Pestrost povrchových tvar ů na pískovcích byla také hlavním d ůvodem pro vyhlášení chrán ěné krajinné oblasti /dále CHKO/, nebo ť reliéf a skalní podklad ur čily ráz celého p řírodního prost ředí území. Polomené hory představují specifický typ pískovcového reliéfu jaký se v žádné jiné pískovcové oblasti u nás nevyskytuje. Je to orograficky pom ěrn ě homogenní jednotka s p řevládajícím pahorkatinným, mén ě vrchovinným povrchem. Základní rysy reliéfu ur čuje vzájemný vztah dvou hlavních skupin povrchových tvar ů - plošin a údolí, kdežto výrazné vypuklé tvary p řevážn ě na neovulkanitech se významn ěji uplat ňují jen v plošn ě omezených částech. Lze říci, že p řibližn ě polovina plochy území p řipadá na údolní tvary, které ovšem místy plošn ě zna čně p řevládají. V Polomených horách lze, a to vzhledem k pom ěrn ě malému tektonickému porušení území,

7 vhodným litologickým pom ěrům hornin a blízké erozní bázi nejlépe ze všech našich pískovcových oblastí sledovat vývoj zarovnaného plošinného reliéfu a zejména svérázných údolních tvar ů. Rovn ěž tvary zv ětrávání a odnosu hornin jsou zda bohat ě zastoupeny a některé mezoformy pat ří k nejvýznamn ějším u nás v ůbec /nap ř. pokli čky, tvary železitých inkrustací, výklenky, pseudoškrapy/. Nikde jinde nelze tak dob ře sledovat recentní vývoj údolních za čátk ů jako zde. V tom tkví velký v ědecký význam Polomených hor pro sledování sou časných erozních proces ů, jejichž dokonalé poznání má nesporný praktický dopad. Je t řeba upozornit i na kulturn ě osv ětový význam Polomených hor jako pískovcového území ležícího nejblíže hlavnímu m ěstu. Hustá sít dob ře zna čených turistických cest, které vedou nejzajímav ějšími místy dosud pom ěrn ě málo porušeného p řírodního prost ředí, poskytuje bohaté možnosti p ěší turistiky spojené s poznáním jednoho z nejpozoruhodn ějších kout ů naší vlasti. Je to území prakticky bez pr ůmyslu, s řídkým osídlením malých údolních a plošinných obcí, zem ědělsky využívané pouze na jihu a místy uprost řed na rozsáhlejších plošinách krytých sprašovými hlínami. Krom ě toho se dnes zna čná část bytového fondu využívá pro rekrea ční ú čely. Proto zde zatím nedošlo k v ětším zásah ům člov ěka do p řírodního prost ředí; drobné staré pískovcové lumky pro místní pot řebu v ětšinou již splynuly s okolním reliéfem, takže jediné rozsáhlejší lomy jsou jen na Vrátenské ho ře p ři jihovýchodní hranici CHKO. Stranou nez ůstává ani zna čný hydrogeologický význam Polomených hor jako rozsáhlé infiltra ční oblasti pramenných výv ěrů nejen zde, ale i ve vzdálen ějších oblastech /M ělnické Vrutice, Kropá čova Vrutice/. Za řazení nejvýznamn ějších částí Polomených hor mezi chrán ěné krajinné oblasti bylo proto záslužným činem.

GEOMORFOLOGICKÉ ČLEN ĚNÍ CHKO Koko řínsko odpovídá regionáln ě podstatným částem geomorfologického okrsku Polomených hor, zaujímajících území ve st ředu a na jihu geomorfologického podcelku Dokeské pahorkatiny. Jen malými plochami na jihu a jihovýchod ě zabíhá CHKO do St ředojizerské tabule. Protože hranice CHKO vede v ětšinou po komunikacích r ůzného typu, nem ůže všude souhlasit s vymezením geomorfologických jednotek. Dále podáváme stru čnou charakteristiku geomorfologického člen ění celého území Polomených hor, i když zna čná část území tohoto okrsku na severovýchod ě a severozápad ě leží již mimo hranice CHKO. Je tomu tak nejen proto, aby se zachovala souvislost této homogenní geomorfologické jednotky, ale také proto, že je t řeba postihnout specifické postavení celých Polomených hor v rámci Dokeské pahorkatiny.

V této stati používáme nové geomorfologické člen ění ČSR, vypracované v Geografickém ústavu ČSAV. Toto t říd ěni, vycházející z analýzy geomorfologických pom ěrů území, má několik taxonomických stup ňů . Základní jednotky -geomorfologické celky - se sdružují na základ ě p řevládajících morfostrukturních a orografických pom ěrů v oblasti (v našem p řípad ě Severo česká tabule). Taxonomicky nad řazenou jednotkou oblastem jsou subprovincie (zde Česká tabule), seskupené v provincie ( Česká vyso čina). Nás ovšem více zajímá člen ění na jednotky nižších řád ů, u nichž se postupn ě projevuje v ětší homogenita povrchových tvar ů, takže se stéle více ztotož ňují s jistým typem reliéfu, ur čeným stejnorodou morfostrukturou, morfografií, orografickými pom ěry i genezí komplexu tvar ů.

RALSKÁ PAHORICATINA

Geomorfologický celek na západ ě oblasti Severo české tabule, charakterizovaný p řevážn ě strukturn ě denuda čním reliéfem na kvádrových pískovcích svrchní k řídy, se člení na dva podcelky - Dokeskou pahorkatinu a Zákupskou pahorkatinu.

DOKESKÁ PAHORKATINA

Geomorfologický podcelek na jihu Ralské pahorkatiny (p řibližn ě mezi údolím Plou čnice na Českolipsku a údolím Labe mezi Lib ěchovem a Litom ěř icemi)sdružuje 5 okrsk ů s odlišným typem reliéfu: Polomené hory, Ústeckou pahorkatinu, Jest řebskou kotlinu, Provodínskou pahorkatinu a Bezd ězskou vrchovinu.

POLOMENÉ HORY

Vymezení Základní a plošn ě nejrozsáhlejší okrsek Dokeské pahorkatiny se výrazn ě odlišuje od ostatního, v ětšinou níže položeného území. Hranice okrsku, která na východ ě, jihu a západ ě

9 zhruba sleduje rozhraní kvádrových k řemenných pískovc ů, probíhá od Lib ěchova p ři pravém okraji labského údolí po Stra čí východn ě od Št ětí a odtud pokra čuje (zprvu k severovýchodu,

1. Mapka člen ění reliéfu CHKO Koko řínsko a p řilehlého území: 1 - hranice celku, 2 - hranice podcelku, 3 - hranice okrsku, 4 - hranice podokrsku, 5 - hranice části podokrsku, 6 - hranice CHKO Koko řínsko; I - Ralská pahorkatina: IA - Dokeská pahorkatina, IA-1 Polomené hory, IA-la Koko řínska vrchovina, IA-la-1 sitenská část, IA-la-2 st řezivojická část, IA-la-3 beškovská část, IA-la-4 ždírecké část, IA-la-5 libovická část, IA-lb Vlhoš ťská pahorkatina, IA-lb-1 kostelecká část, IA-lb-2 domašická část, IA-lc Dubská pahorkatina, IA-lc-1 drchlavské část, IA-lc-2 švábská část, IA-ld Maršovická vrchovina, IA-le Ž ďárská pahorkatina, IA-le-1 korecká část, IA-le-2 lucká část, IA-le-3 bezd ědická část, IA-lf Lomská pahorkatina, IA-lf-1 strachaleká část, IA-lf-2 ješovická část, IA-lg Blíževedelská pahorkatina, IA-lg-1 ronovská část, IA-lg-2 rašovická část, IA-lg-3 sukoradská část, IA-2 Úšt ěcká pahorkatina, IA-3 Jest řebská kotlina, IA-4 Bezd ězská vrchovina; II - Jizerské tabule: IIA - St ředojizerská tabule, IIA-1 Skalská tabule, IIA-la B řezovická tabule, IIA-lb Vrátenská tabule, IIB - Dolnojizerská tabule, IIB-1 Košátecká tabule, IIB-la Řepínská tabule; III Dolnooharská tabule, IV - České st ředoho ří.

10 pozd ěji k severozápadu) po zvln ěné linii na Chocebuz, Lomy, Hubenov a Tet čin ěves do západního okolí Úšt ěku. V tomto úseku netvo ří všude geomorfologicky výrazné rozhraní, ale často pom ěrn ě plynulý p řechod do níže položeného slínovcového reliéfu Úštecké pahorkatiny. Hranice CHKO jen zde na jihu (jižn ě od Strachal) p řibližn ě odpovídá hranici okrsku, kdežto déle správn ě sleduje západní okraj vyššího pískovcového území Vlhoštské pahorkatiny. Na severozápad ě, severu a severovýchod ě lemuje Polomené hory nižší reliéf strukturn ě tektonických sníženin Úšt ěcké kotliny a zejména Jest řebské kotliny. Hranice tu probíhá p ři úpatí r ůzn ě výrazného strukturního svahu od Úšt ěku na Lukov, Krava ře (mezi Lukovem a Krava řemi se Polomené hory krátce stýkají s Českým st ředoho řím), po severním, východním a jižním úpatí Ronova na Blíževedly, Holany, Jest řebí, Staré Splavy a Starou Skalku, dále východn ě od Korc ů a jižn ě od Oken do východního okolí Žďár. Hranice CHKO se zde shoduje s geomorfologickým rozhraním jen v úseku mezi Blíževedly a Holany a blíží se mu mezi Korci a Žďárem; mezi Holany a Ž ďárem hranice CHKO zhruba sleduje východní okraj Vlhoštské pahorkatiny a sever Koko řínské vrchoviny. Jihovýchodní hranice Polomených hor proti jednotvárn ější, nižší a údolími mén ě roz člen ěné Jizerské tabuli probíhá od Ž ďáru do východního okolí Bezd ědic, na Nosálov, Libovice, Mšeno, Kaninu až do severozápadního okolí Nebužel. P ři srovnáni s hranicí CHKO se objevuje v ětší odchylka mezi Ž ďárem a Nosálovem, kde část území Polomených hor zůstává mimo hranice CHKO, a mezi Nosálovem a Mšenem, kde CHKO naopak úzkým pruhem zasahuje na Jizerskou tabuli. Jižní hranice Polomených hor probíhá od severozápadního okolí Nebužel na Vysokou, Strážnici a jižní okolí Želíz do Lib ěchova, a to v ětšinou p ři jižním úpatí výše položených strukturních plošin. Hranice CHKO se v tomto úseku zna čně liší od geomorfologického rozhraní; od Nebužel pokra čuje na St řemy, k železni ční stanici Lhotka a na Vysokou, Chodec, Dolní Zimo ř a Želízy, takže v úseku mezi Nebužely a Vysokou zabíhá do Jizerské tabule a dále až k Želíz ům naopak probíhá územím Polomených hor.

Stru čná charakteristika geomorfologických pom ěrů Polomené hory tvo ří typ erozn ě denuda čního reliéfu, podmín ěného svrchnok řídovými sedimenty a t řetihorními neovulkanity. Je to strukturní stup ňovina, roz člen ěná hustou sítí údolí ( často ka ňon ů) a zpest řené místy výrazný mi elevacemi z neovulkanických hornin. Charakteristickou horninou je kvádrový pískovec st ředního turonu, jehož litologie a tektonika

11 podmi ňuje vývoj forem typických pro tento reliéf. Nejvyšším bodem je Vlhoš ť (614 m), nejníže leží údolní niva Lib ěchovky u Lib ěchova (160 m); plošinný reliéf je ve výši 250-450 m. Hydrograficky pat ří území Polomených hor p řevážn ě k povodí Labe prost řednictvím Pšovky, Lib ěchovky, Obrtky (Obrockého potoka) a Úšt ěckého potoka. Malá část území na severu pat ří k povodí Plou čnice prost řednictvím Robe čského potoka, nepatrná část na východ ě je pak v povodí Jizery (Skalského potoka) a Košáteckého potoka. Specifickým rysem reliéfu Polomených hor je stup ňovité uspo řádání strukturn ě denuda čních plošin jako výsledek r ůzn ě intenzivních, erozn ě denuda čních proces ů v r ůzn ě odolných svrchnok řídových sedimentech v závislosti na místních erozních bázích. Strukturn ě denuda ční plošiny jsou uspo řádány do n ěkolika výškov ě rozdílných úrovní. Nejvýše položené plošiny (v ětšinou 130 až 160 m nad dny hlavních údolí, místy až 220 m) jsou mladot řetihorní (p řevážn ě pliocenní). Níže položené plošiny jsou pleistocenní a lze je rozd ělit na 4 úrovn ě: 2 staropleistocenní, 1 st ředopleistocenní a 1 mladopleistocenní. P řevládají strukturn ě denuda ční plošiny staropleistocenního stá ří, ležící 50-100 m nad dny hlavních údolí. N ěkteré plošiny a okolní svahy jsou kryty sprašovými sedimenty. V dob ře propustných a siln ě rozpukaných kvádrových pískovcích Polomených hor vznikla hustá údolní sí ť, jejíž p ůdorysné uspo řádání je z velké části závislé na pr ůběhu puklin. Specifickým údolním tvarem jsou zde ka ňony (doly) a neckovitá údolí s příkrými až svislými skalními st ěnami, často s patrovým uspo řádáním. Ka ňony dosahuji hloubky v ětšinou 50-100 m a mnohde jsou zna čně dlouhé (p řes 10 km). Zpravidla jimi neprotékají pravidelné vodní toky. Údolní dno je vypln ěno pís čitými a hlinitými náplavy zna čných mocností (v hlavních údolích až 10-15 m). P ři úpatích skalních st ěn se usazují osypy a su ťové kužely, p ři ústí vedlejších údolí do údolí hlavních se tvo ří náplavové kužely. Nejtypi čtější ka ňonovitá údolí sledují sm ěr sever-jih, pop řípad ě východ-západ. N ěkteré údolní úseky mají sm ěry severovýchod-jihozápad nebo severozápad-jihovýchod (na východ ě). U rozsáhlejších vulkanických suk ů se vyvinula údolní sí ť svahového typu s radiálním uspo řádáním. Geomorfologicky výrazné elevace r ůzných tvar ů i rozm ěrů tvo ří proniky neovulkanických t ěles z čedi čových a zn ělcových hornin, p ůvodn ě podpovrchových, denuda čními procesy postupn ě vypreparovaných z plášt ě svrchnok řídových hornin. V některých částech území jsou dominantním prvkem reliéfu. Místy vulkanické horniny nevystupují až na povrch a podmi ňují elevace pískovcových suk ů. V podmínkách periglaciálního podnebí v pleistocénu byly obnažené skalní tvary neovulkanických hornin postiženy mrazovým zv ětráváním. Tak vznikla charakteristická vrcholová skaliska, mrazové

12 sruby, balvanové proudy a haldy. Balvany a sut ě rozvle čené po úpatních svazích ze svrchnok řídových hornin vytvá řejí plášt ě su ťových a solifluk čních sediment ů. Na čedi čových horninách vznikly v ětšinou elevace kuželovitých tvar ů, v n ěkterých p řípadech protáhlé, na zn ělcových horninách pak zejména rozsáhlé kupy. Pro detailní modelaci reliéfu Polomených hor jsou charakteristické tvary selektivního zv ětrávání a odnosu kvádrových pískovc ů. Skalní m ěsta vznikla p ři vývoji údolí a p ři destrukci strukturn ě denuda čních plošin a h řbet ů. V ětšinou tvo ři organickou sou část ka ňonovitých údolí (dol ů); výrazn ější skalní m ěsta vznikla na okrajích plošin a h řbet ů. Ve skalních m ěstech se vyvíjejí tvary podmín ěné selektivním zv ětráváním pískovc ů - izolované skalní sloupy, výklenky a jeskyn ě, brány a okna, pseudoškrapy a voštiny. Železité polohy v pískovcích podmínily vznik skalních pyramid, pokli ček a h řib ů i tvar ů železitých inkrustací. Skalní m ěsta lemují místy v n ěkolika patrech svahy ka ňon ů, pop řípad ě výrazných elevaci z neovulkanických hornin.

Podrobné geomorfologické člen ění Na základ ě odlišných typ ů reliéfu, daných p ředevším r ůznou nadmo řskou výškou, rozdílným stupn ěm erozního roz člen ění a p řítomností neovulkanických suk ů, lze na území Polomených hor vy členit 7 podokrsk ů, d ělících se déle na n ěkolik částí.

Koko řínská vrchovina Nejrozsáhlejší podokrsek na jihu a v centru Polomených hor (v povodí Pšovky a na levém b řehu Lib ěchovky) se vyzna čuje hustou sítí ost ře za říznutých, hlubokých ka ňonovitých až neckovitých údolí, roz čle ňujících stup ňovinu strukturn ě denuda čních plošin, které se zvedají od jihu k severu (z 300 až 330 m na 300-420 m). Údolí, lemované 2-3 patry pískovcových st ěn s úpatními osypy, mají výrazná akumula ční dna s mocnými hlinitopís čitými výpln ěmi. Nejvyšší body území jsou vázány na neovulkanické suky na severovýchod ě (Vrátenská hora 508 m) nejníže leží niva Lib ěchovky u Želíz (175 m). Vývoj reliéfu probíhal v závislosti na zm ěnách polohy erozní báze Labe. Podle rázu reliéfu se Koko řínská vrchovina člení na 5 částí.

13 Sitenská část (na jihu od linie Sedlec - Jest řebice - Vidim - Medonosy) je charakterizována rozsáhlejšími strukturn ě denuda čními plošinami, pon ěkud řidší sítí ka ňonovitých a neckovitých údolí se skalními st ěnami (v ětšinou ve dvou patrech), intenzívním recentním vývojem nejhořejších údolních úsek ů a nep řítomností vulkanických tvar ů. Povrch plošin (na jihu na denuda čních zbytcích svrchnoturonských slínovc ů) s pokryvy sprašových hlín se zvedá z 300-330 m na jihu na 350-375 m na severu) nejvyšší bod Spálený vrch 375 m u Vdimi); nejníže leží niva Lib ěchovky u Želíz (175 m). Výškové rozp ětí je 200 m. Je to litologicky podmín ěná stup ňovina, pat řící k pahorkatinám s v ětší výškovou členitostí, výraznými tvary zv ětrávání a odnosu pískovc ů a se zarovnanými povrchy. St řezivojická část uprost řed a na severu Koko řínské vrchoviny se od sitenské části odlišuje v ětší nadmo řskou výškou mén ě rozsáhlých pískovcových plošin, hustší sítí ka ňonovitých a neckovitých údolí, menšími skalními m ěsty ve 2-3 úrovních (západn ě od Mšena, u Konrádova, na západním okraji plošiny Ra č, u Dražejova) a četnými tvary zv ětrávéní na železitých polohách a inkrustacích (pokli čky u Vojt ěchova, Jest řebic, Dob řené, Bukovce; Špi čák 390 m u St řezivojic). Skalní st ěny, v ěže a pyramidy dosahují relativních výšek 10-30 m. Nep říliš po četné jsou skalní brány a okna. Nejvyšším bodem je trachytový suk Nedv ězi (458 m). Výškové rozp ětí 240 m (458 - 216 m) charakterizuje vrchovinu s menší výškovou členitostí; jinak má jednotka podobný typ reliéfu jako sitenská část. Beškovská část Koko řínské vrchoviny vytvá ří malou jednotku mezi Nedamovem a Blatci se strukturn ě podmín ěným reliéfem výrazných vulkanických suk ů a pískovcových hřbet ů sm ěru severozápad-jihovýchod až západoseverozápad-východojihovýchod (Velký Beškovský kopec 474 m, Ostrý kopec, Bo řejovský vrch 430 m, Vysoký vrch 427 m). Na jejich svazích vystupují skalní st ěny a v ěže, místy s železitými inkrustacemi souvisícími s vulkanickou činností(dokonale vyvinuté formy s periglaciální modelaci na Kamenném vrchu 382 m u K řenová). Maximální výškové rozp ětí 214 m (474 - 260 m) ur čuje vrchovinu s menší výškovou členitostí v reliéfu litologicky podmín ěných h řbetovin. Ždírecká část , na jihovýchod od beškovské části Koko řínské vrchoviny (mezi Blatci a Kruhem), má jednotvárn ější, níže položený reliéf strukturn ě denuda čních plošin a rozvodních hřbet ů p řevážn ě mezi 350-400 m (nejvyšší bezejmenný vulkanický suk s k. 412 m západn ě od Kruhu) a nehlubokých, p řevážn ě neckovitých údolí se skalními st ěnami v povodí horní Pšovky a Skalského potoka. Výškové rozp ětí 137 m (412 - 275 m) za řazuje území mezi pahorkatiny s menší výškovou členitostí.

14 Libovická část Koko řínské vrchoviny zaujímá nejvýše položené území na severovýchod ě podokrsku s výraznými neovulkanickými vrchy (trachytová kupa Vrátenské hory 508 m, čedi čové suky Kuželík 481 m a Kolo 451 m) a s pískovcovými elevacemi (Drnclík 481 m). Na svazích vrch ů (zejména Vrátenské hory) vznikla radiální údolní sí ť. Na svazích neckovitých až ka ňonovitých údolí v povodí nejho řejší Pšovky a Skalského potoka vystupují výrazné pískovcové st ěny, místy s úpatními výklenky. Tuto jednotku charakterizuje nejv ětší výškové rozp ětí z celé Koko řínské vrchoviny, a to 243 m (508 - 265 m), takže jde o vrchovinu s menší výškovou členitostí

2. Trachytová Vrátenská hora (508 m) u Mšena (foto B. Balatka).

15 Vlhoš ťská Pahorkatina Vytvá ří pruh siln ě členitého reliéfu sm ěru severozápad-jihovýchod, navazujícího p ři údolí Lib ěchovky u Zakšína na Koko řínskou vrchovinu. Povrch stup ňoviny strukturn ě denuda čních plošin, ležících v nejvyšší st řední a severozápadní části v ětšinou mezi 400-450 m (jinde ve 300-350 m), je rozbrázd ěn hlubokými, široce rozev řenými údolími v povodí Obrockého potoka (p řevážn ě) a Lib ěchovky. Významné jsou neovulkanické elevace (Vlhoš ť 614 m) a tvary selektivního zv ětrávéní pískovc ů. Podle výškových pom ěrů a tvar ů zv ětrávání lze vy členit dv ě odlišné části. Kostelecká část , nejrozsáhlejší a nejvýše položené území Vlhoš ťské pahorkatiny mezi Stranným a Pavli čkami, je charakterizována erozí siln ě destruovaným reliéfem širokých suchých údolí (dol ů), v ětšinou p řechodného typu mezi ka ňony a zá řezy tvaru V (v povodí Obrockého potoka); jen n ěkteré kratší údolí a údolí na severu mají ka ňonovitý ráz. Údolí odd ělují meziúdolní h řbety se stup ňovinou strukturn ě denuda čních plošin. Krom ě zbytk ů nejvýše položené plošiny (ve 400-450 m), patrn ě neogenního stá ří, jsou zde rozší řeny nižší úrovn ě ( často v podob ě úzkých lem ů - kryopediment ů), odd ělené od vyššího území skalními stupni a srázy. Na svazích pískovcových elevaci a údolí vystupují ve 2-3 výrazných patrech pískovcové st ěny, vysoké v ětšinou 5-25 m (nap ř. na jihozápadním svahu zn ělcové kupy Vlhošt ě 614 m, v okolí Husy 449 m, Číře 422 m a Čápu 387 m aj.). Jen místy zde vznikla menší skalní m ěsta (ve strukturním svahu k Jest řebské kotlin ě - Bro čky u Stranného, St říbrný vrch 442 m, mezi Ko ňským vrchem 430 m a Kostelcem 433 m). Z bohatých mezoforem a mikroforem zv ětrávéní pískovc ů se zde vyskytují rozsáhlé výklenky, tvary na železitých inkrustacích a výrazné pseudoškrapy. Ojedin ělé drobné uzav řené sníženiny ve st řední části připomínají eufózní závrty. Nepo četné neovulkanické suky jsou krom ě Vlhošt ě pom ěrn ě málo výrazné (Kostelec 433 m, Zámecký vrch). Zna čné výškové rozp ětí území, a to 349 m (614 - 265 m), charakteristické pro vrchovinu s v ětší výškovou členitostí, je ovlivn ěno exotem Vlhošt ě; bez této elevace činí jen 194 m (459 - 265 m), takže tém ěř celé území má ráz pahorkatiny s větší výškovou členitostí. Domašická část Vlhoštské pahorkatiny zaujímá níže položený povrch na jihozápad ě a jihu. Území v povodí Obrockého potoka charakterizuje zna čně destruovaný reliéf plošin a hřbítk ů (ve 350-395 m) s drobnými sv ědeckými pískovcovými skalkami a suky a m ělkých neckovitých údolí i zá řez ů tvaru V. Území na jihovýchod ě, tj. v povodí Lib ěchovky, má rozsáhlejší strukturn ě denuda ční plošiny (typu sediment ů) v okolí krátkého neovulkanického h řbetu Dubového vrchu (397 m),

16 ostré erozní rýhy i asymetrická údolí s drobnými pískovcovými st ěnami. Výškové rozp ětí 167 m (397 - 230 m) charakterizuje pahorkatinu s v ětší výškovou členitostí.

Dubská pahorkatina Vytvá ří níže položenou jednotku v centru a na severu Polomených hor s rozsáhlými strukturn ě denuda čními plošinami (p řevážn ě mezi 300 a 350 m), řídkou údolní sítí a na většin ě území pom ěrn ě vzácnými vypuklými tvary. K CHKO pat ři jen menší část území na severozápad ě a jihu Dubské pahorkatiny; krom ě jednotvárného, zem ědělsky využívaného území leží mimo rámec CHKO zajímavé ka ňonovité údolí Dolského potoka i nejzajímav ější část strukturního reliéfu mezi Jest řebím a Holany. Dubská pahorkatina se členi na dv ě typologicky odlišné části. Drchlavská část , zaujímající p řevážnou část území Dubské pahorkatiny (na jihu a ve st ředu), p ředstavuje m ěkký reliéf rozsáhlých plošin a velmi mírných svah ů s pokryvy sprašových hlín, rozbrázd ěný dlouhými úpady a m ělkými úvalovitými údolími. Nepo četné výrazn ější údolí rázu ka ňon ů a tvaru V, pop řípad ě krátké erozní rýhy se skalními st ěnami se objevuji jen na jihu p ři Lib ěchovce a na severu v povodí Robe čského potoka (ka ňony Dolského a Švábského potoka a potoka od He řmánek), kde vznikly výrazné kvádrovité skály a v ěže, vysoké 20-35 m (nap ř. u Loubí a Sušice). Nápadné pískovcové suky se skalními tvary (sv ědecké skály, zdi) jsou vázány na drobné čedi čové žíly (Drchlavský vrch 376 m, Mariánský vrch 362 m). Maximální výškové rozp ětí 136 m (376 - 240 m) je p řízna čné pro pahorkatinu s v ětší výškovou členitostí . Švábská část v pruhu na severu p ři styku s Jest řebskou kotlinou vytvá ří členit ější reliéf suk ů a strukturních h řbet ů sm ěru severozápad-jihovýchod až západoseverozápad- východojihovýchod, podmín ěných odoln ějšími k řemitými a železitými polohami pískovce s pozoruhodnými tvary zv ětrávání, zejména železitých inkrustací (h řbet jihovýchodn ě od Borku 303 m, Dlouhý h řeben 351, Rožec 338 m, Žižk ův vrch 325 m aj.). H řbety (místy až se t řemi úrovn ěmi skalních st ěn odd ělených úzkými ústupovými plošinkami) odd ělují široké údolní deprese v ětšinou tvaru V a U; vzácn ější jsou ka ňony. Výškové rozp ětí území 120 m (380 - 260 m) odpovídá pahorkatin ě s větší výškovou členitostí.

17 Maršovická vrchovina Tato jednotka, p ředstavující pokra čování reliéfu severní části Koko řínské vrchoviny, leží zcela mimo rámec CHKO. Vývoj reliéfu tohoto podokrsku na severovýchod ě Polomených hor v povodí Mlýnského potoka (mezi Jest řebím a Zbyny)ur čila blízké erozní báze Jest řebské kotliny, proniky neovulkanických t ěles a tektonické zdvihy hrásti Maršovického vrchu, kde vystupují na povrch staropaleozoické fylity a keratofyry, z části zakryté cenomanskými pískovci a spodnoturonskými slínovci a jílovci. Území na st ředoturonských pískovcích se vyzna čuje silným erozním roz člen ěním suchými ka ňonovitými až neckovitými údolími (roklemi) se skalními st ěnami a výklenky. Povrch meziúdolních h řbet ů a plošin se sklání od západu k východu (ze 370-400 m na 290-320 m). Reliéf oživují rozsáhlé neovulkanické suky (zn ělcový Maršovický vrch 515 m, čedi čové elevace Šedina 473 m, Strážný vrch 455 m, Holý vrch 428 m, Skalecký vrch 382 m), místy s pískovcovým obalem (ve st ředních a dolních

3. Neovulkanické suky Maršovického vrchu (515 m), Berkovského vrchu (480 m) a Šediny (473 m) (foto J. Sládek).

18 částech svah ů (se strukturními stupni, n ěkolika úrovn ěmi skalních st ěn a svahovými rýhami až ka ňonky (Šedina, Strážný vrch). Od p řevládajícího pískovcového území se typologicky liší rozsáhlý asymetrický h řbet Maršovického vrchu na krystaliniku s táhlými severními svahy na slínovcích. Výškové rozp ětí 252 m (515 - 263 m) odpovídá vrchovin ě s menším výškovým rozp ětím.

Žďárská pahorkatina Zaujímá úzký pruh území sm ěru severozápad-jihovýchod (mezi Vrchovany a Bezd ědicemi) p ři tachovské části Jest řebské kotliny s p řechodným typem reliéfu. K Jest řebské kotlin ě spadá nízkým, přímo čarým strukturním svahem. Člení se na 3 části. Korecká část na severozápad ě (v ětšinou v povodí nejho řejší Lib ěchovky) je charakterizována reliéfem nevelkých plošin a meziúdolních h řbet ů a st ředn ě hlubokých ka ňonovitých až neckovitých údolí se skalními st ěnami. Nápadnými dominantami jsou čedi čové kuželovité suky Berkovský vrch (480 m) a Korecký vrch (469 m) s úpatními kryopedimenty. Výškové rozp ětí činí 199 m (469 - 270 m); jde tedy o pahorkatinu s větší výškovou členitostí. Lucká část uprost řed Ž ďárské pahorkatiny má monotónn ější reliéf s plošinami, mírnými svahy, nevýraznými suky a asymetrickými suchými údolími, sm ěř ujícími k Jest řebské kotlin ě. Výškové rozp ětí území 70 m (350 - 280 m)charakterizuje pahorkatinu s menší výškovou členitostí. Bezd ědická část na jihovýchod ě Ždárské pahorkatiny zabírá nejho řejší povodí Skalského potoka s výraznými suchými ka ňonovitými údolími stromovité sít ě, hlubokými 30-60 m. Na souvislých skalních st ěnách jsou četné výklenky. Meziúdolní h řbety s plošinami se mírn ě sklán ějí od západu k východu (ze 350-400 m na 320-330 m) a plynule p řecházejí do nižšího povrchu Jizerské tabule s nepom ěrn ě řidší údolní síti. Výškové rozp ětí 135 m (400 - 265 m) je přízna čné pro pahorkatinu s v ětší výškovou členitostí. Lomská pahorkatina Zaujímá okrajové území na jihozápad ě Polomených hor na pravém b řehu Lib ěchovky mezi údolím Obrockého potoka u Sukorad a údolím Labe mezi Lib ěchovem a Št ětím. Vzhledem k faciólní zm ěně hornin (pískovce - slínovce) jde o p řechodné území k Ústecké pahorkatin ě, od níž se liší v ětší nadmo řskou výškou a místy tvary na pískovcích. Výšková poloha stup ňoviny rozsáhlých strukturn ě denuda čních plošin umožnila vy členit dv ě části.

Strachalská čás t na severu a uprost řed Lomské pahorkatiny mé výše položený plošinný reliéf, který stup ňovit ě klesá sm ěrem k jihu, a to z 355 m (Lom) na 270-280 m. Vcelku jednotvárný reliéf zpest řují drobné vulkanické suky Újezdského Špi čáku (348 m) u Bylochova a Špi čáku (281 m) u Stra čí a zejména výrazné neckovité údolí i zá řezy tvaru V p ři Lib ěchovce (místy se skalními st ěnami). Na severozápad ě jednotky se objevují rozev řen ější a mělčí údolí a četné erozní rýhy a strže na slínovcích (v povodí Obrockého potoka). Výškové rozp ětí 170 m ur čuje reliéf pahorkatiny s v ětší výškovou členitostí. Ješovická část na pravém b řehu Labe jihozápadn ě od Tupadel je charakterizována povrchem rozsáhlých strukturn ě denuda čních plošin, který je nepatrn ě porušen erozí, na slínovcích, klesajících stup ňovit ě k Labi. Nejvyšší úrove ň (v 225-235 m) p ředstavuje staropleistocenní kryopediment s ústupovou st ěnou na severu a s četnými sv ědeckými skalkami, vysokými 10 až 15 m. Plošinu místy kryjí nízké h řbítky p řesyp ů navátých písk ů. Výškové rozp ětí 90 m (250 - 160 m) charakterizuje pahorkatinu s menší výškovou členitostí.

Blíževedelská pahorkatina Byla vy člen ěna na severozápad ě Polomených hor mezi Úšt ěckou kotlinou a údolím Obrockého potoka u Sukorad. Protože se na zna čných plochách uplat ňují slínovce (zejména na jihu a jihozápad ě), jde místy o p řechodný reliéf k Úšt ěcké pahorkatin ě. Člení se na 3 části, z nichž se na území CHKO nachází jen p řevážné území ronovské části. Ronovská část na severu je charakterizována erozí málo porušeným reliéfem rozvodních plošin, navazujících na výrazný čedi čový kužel Ronova (553 m) s rozsáhlým úpatním slínovcovým podstavcem postiženým sesuvy. Výškové rozp ětí území činí 243 m (553 - 310 m, bez Ronova jen 86 m), ale p řevládající území tvo ří pahorkatinu s menší výškovou členitosti. Rašovická část na východ ě od Úšt ěcké kotliny p ředstavuje zna čně roz člen ěné pískovcové území v povodí Úšt ěckého potoka s hlubokými (50-80 m) a pom ěrn ě rozev řenými údolími p řevážn ě ve tvaru U a V. Povrch nep říliš rozsáhlých, zna čně destruovaných plošin a zvln ěných meziúdolních

20 4. Rozsedliny odd ělující pískovcové bloky a v ěže - z řícenina hradu Hrádek (Helfenburk) u Úšt ěku (foto B. Balatka)

21 hřbet ů leží ve 350-400 m. Z drobných neovulkanických t ěles se tvarov ě uplat ňuje čedi čový suk Ostrého vrchu (380 m). Na svazích hlavních údolí (zejména Hrádeckého potoka a pobo ček) vystupují pískovcové st ěny, kvádrovité bloky a v ěže, místy postižené gravita čními svahovými pohyby. K Úšt ěcké kotlin ě spadá povrch vysokým roz člen ěným strukturním svahem na zlomové linii. Územím jednotky protéká Úšt ěcký potok v neckovitém až ka ňonovitém údolí antecedentního rázu. Výškové rozp ětí 195 m (403 - 208 m) charakterizuje pahorkatinu s v ětší výškovou členitosti. Sukoradská část na jihovýchod ě Blíževedelské pahorkatiny, p řevážn ě v povodí Obrockého potoka, vytvá ří erozn ě denuda ční reliéf plošin a mírn ě uklon ěných svah ů p řevážn ě v 300-340 m, zvedající se sm ěrem k severozápadu. Povrch roz čle ňují úpady, asymetrické údolí a četné erozní rýhy. Vzhledem k p řevládajícím slínovcovým horninám se toto území rázem reliéfu blíží Úšt ěcké pahorkatin ě, od níž se liší p ředevším orograficky. Výškové rozp ětí 150 m (350 - 200 m) je p řízna čné pro pahorkatinu s větší výškovou členitostí.

JIZERSKÁ TABULE Jihovýchodní a z části jižní okrajové části CHKO zabíhají (v ětšinou kv ůli pr ůběhu hranice po komunikacích) na území obou geomorfologických podcelk ů Jizerské tabule - St ředojizerské i Dolnojizerské tabule.

St ředojizerská tabule Ze dvou okrsk ů - B ělské tabule a Skalské tabule - se na území CHKO regionáln ě uplat ňuje Skalská tabule.

Skalská tabule Vytvá ří homogenní reliéf rozsáhlých, strukturn ě denuda čních plošin (se sprašovými pokryvy), plynule klesajících od severozápadu k jihovýchodu (z 320-350 m na 250-260 m) a roz člen ěných nep říliš hustou sítí p řevážn ě suchých údolí neckovitého tvaru, pop řípad ě s příčným profilem tvaru V a v horních úsecích na severozápad ě se skalními st ěnami (pouze v povodí Košáteckého potoka). P ři styku s Polomenými horami se litologicky uplat ňují kvádrové pískovce, p řecházející sm ěrem k jihovýchodu do vápnitých pískovc ů. K území CHKO pat ří jen úzký pruh reliéfu podokrsku Vrátenské tabule p ři rozvodí mezi Pšovkou a Košáteckým potokem mezi Nosálovem a Nebužely.

22 Dolnojizerská tabule Je zastoupena jen nejzápadn ějším okrskem - Košáteckou tabuli.

Košátecká tabule Zabíhá na území CHKO severní okrajovou částí podokrsku Řepínské tabule, roz člen ěné výrazným ka ňonovitým údolím Pšovky a postranními rýhami, kde jsou výrazné skalní st ěny . Povrch strukturn ě denuda čních plošin zde leží ve 250 až 300 m.

VÝVOJ NEJHO ŘEJŠÍCH ÚSEK Ů SUCHÝCH ÚDOLÍ

Výskyt r ůzn ě odolných poloh ve svrchnok řídových souvrstvích a velký výškový rozdíl mezi místní erozní bází a za čátky údolních zá řez ů jsou podmínkami pro specifický vývoj údolních tvar ů na území kvádrových pískovc ů Polomených hor. Z tohoto vývoje lze stanovit zákonitosti, které se uplat ňují zvlášt ě v nejho řejších úsecích suchých údolí, kde se st řídají polohy svrchnok řídových souvrství s r ůznými litologickými vlastnostmi, a to nejvýrazn ěji v okrajových oblastech reliéfu kvádrových pískovc ů. Vývoj t ěchto nejho řejších údolních úsek ů probíhá epizodicky skokem, tj. prakticky jen v obdobích intenzivních p řívalových deš ťů nebo p ři prudkém tání sn ěhové pokrývky, v závislosti na plošném rozsahu a rázu sb ěrných oblastí (úpad ů). Erozní činnost tedy p ůsobí nerovnom ěrn ě. Litologické rozdíly jednotlivých svrchnok řídových souvrství (st řídání poloh křemitých, vápnitých a slínitých pískovc ů až pís čitých slínovc ů) se projevují vznikem r ůzn ě vysokých skalních stup ňů (až 20 m), které podléhají v dalším vývoji postupné destrukci. Tento erozní vývoj nejho řejších údolních úsek ů probíhá pom ěrn ě rychle a dokládá sou časn ě probíhající geomorfologické procesy. Epizodické zahlubování t ěchto údolních částí potvrzují zbytky starých údolních den, která tvo ří úzké skalní terasy pod skalními stupni, lemující mladší erozní zá řez. Selektivn ě probíhající erozní procesy v nejho řejších údolních úsecích ur čují svérázný vývoj údolních tvar ů v pískovcových oblastech a p řispívají k vytvo ření husté údolní sít ě, a tím k intenzivnímu roz člen ění reliéfu. P ři bo ční i hloubkové erozi se uplat ňuje závislost na sm ěrech puklin, která je tím v ětší, čím pokro čilejšího stadia vývoje bylo dosaženo. Závislost vývoje údolí na litologickém složeni je zde velmi těsné na rozdíl od pom ěrů v jiných

23 oblastech, budovaných nap ř. krystalickými nebo granitoidními horninami, kde vývoj vedlejších údolí odráží bezprost ředn ěji vývoj údolí hlavního. Podrobné studium nejho řejších údolních úsek ů v oblasti Polomených hor umožnilo rozlišení n ěkolika geneticky odlišných částí údolí. Nejho řejší část údolí tvo ří zpravidla úvalovitý úpad, za čínající v strukturn ě denuda čních plošinách nebo mírn ě uklon ěných denuda čních svazích. Druhá část údolí má ráz strže, která odspodu proniká do úpadu. V jejím dnu se objevuje již pískovcové podloží, takže se v podélném profilu vyskytují místy malé ohyby ve sklonu. Tato část údolí kon či zpravidla skalním stupn ěm, jehož výška závisí na mocnosti odoln ější vrstvy pískovc ů (až p řes 10 m). Pod skalním stupn ěm ve t řetí části údolí se vyvíjí hluboce za říznuté sout ěska s velkým sklonem a vhodnými podmínkami pro vznik evorzních tvar ů ve dnu i st ěnách. P ři vývoji sout ěsky se již uplat ňuje pr ůběh puklin v pískovci nebo (vzácn ěji) sout ěska probíhá nezávisle na puklinách a je zahloubena do kompaktní horniny. Další, čtvrtá část údolí má p řechodný erozn ě akumula ční charakter a p ředstavuje postupn ě se rozši řující ka ňonovité údolí s malými stupni ve sklonu dna, kde se uplat ňuje sou časná zp ětná eroze. Tato část pak plynule p řechází do poslední, páté části údolí, vyvinuté dokonale jen u v ětších údolí jako typický ka ňon, zpravidla s n ěkolika patry pískovcových skalních st ěn (nebo i m ěst) a s výrazn ě vyvinutou údolní nivou tvo řenou pís čitými a hlinitými sedimenty, dosahujícími často zna čných mocností. Vyrovnaný sklon dna má jen první a páté část údolí, v ostatních částech se vícemén ě uplat ňuje eroze, jejíž činností vznikají v litologicky odlišných souvrstvích nápadné ohyby a lomy ve sklonu dna. Uvedené schéma vývoje údolí se nemusí uplatnit všude. U n ěkterých údolí nejsou n ěkteré popsané části zastoupeny. Závisí to vždy na litologickém rázu pískovc ů a na délce údolí. Klasicky vyvinuté údolní tvary popsaného typu se nalézají v jihovýchodní části Polomených hor mezi Koko řínem a Mšenem v kvádrových pískovcích st ředního turonu. Levé údolní pobo čky Pšovky (Koko řínského dolu) se zde na východ ě postupn ě za řezávají do rozsáhlé a celistvé tabule, tvo řící rozvodí proti Košáteckému potoku, jehož povodí je již převážn ě na území Jizerské tabule. Strukturn ě denuda ční plošiny na tomto rozvodí, kryté souvislou vrstvou spraše, nacházejí se ve výši 380-400 m, tj. asi 150 m nad údolní nivou Pšovky, a jsou z řejm ě mladot řetihorního stá ří. Nejtypi čtější vývoj údolí v této části Polomených hor ukazuje Kaninský d ůl, dlouhý 4,1 km a za čínající dv ěma v ětvemi jihozápadn ě od Mšena; zprava do n ěho ústí údolí Sedleckého dolu (Ko čičina), dlouhého 1,6 km a za čínajícího západn ě od Sedlce. U obou v ětví za čátku

24 Kaninského dolu (Vrbodol se vytvo řily výrazné, asi 10 m vysoké skalní stupn ě, založené na poloze vápnitého pískovce a fungující v dob ě vodních p říval ů nebo prudkého tání an ěhu jako vodopády, pod nimiž vznikly rozsáhlé ob ří kotle. Úsek pod vodopádem ve východní v ětvi je pozoruhodný tím, že sout ěska je tu zahloubena do odoln ějšího celistvého a nerozpukaného křemitého pískovce a vyvinuly se v ní četné evorzní tvary - ob ří hrnce a bo ční výmoly zna čných rozm ěrů (až 2 m v pr ůměru a 1 m hluboké). Vyskytují se až 5 m nade dnem sout ěsky, což dokládá rychle postupující prohlubování stup ňovitého dna sout ěsky. Podobný vývoj údolí probíhá i v Sedleckém dole a zvlášt ě dob ře je sledovatelný u n ěkolika krátkých pobo ček Kaninského i Sedleckého dolu, u nichž je nejlépe patrná závislost jejich pr ůběhu na sm ěrech puklin. Podobný vývoj mají n ěkteré další údolí na jihu Polomených hor. Pozoruhodné je zejména údolí severovýchodně od Harasova, ústící do Koko řínského dolu jihojihovýchodn ě od hájovny Černínov, dlouhé 390 m. Má 8 skalních stup ňů , zpravidla na polohách vápnitého, kaolinického nebo k řemitého pískovce, a n ěkolik evorzních tvar ů (kotl ů, hrnc ů, výmol ů( a jesky ňkou na nejdolejším úseku, vzniklou rozší řením výklenku pod horní hranou skelního stupn ě a hlubokou proti sklonu dna údolí 6,6 m, širokou 5,9 m a vysokou 2,3 m. Podobné mezoformy a mikroformy údolního vývoje lze pozorovat v údolí ústícím do Koko řínského dolu jihozápadn ě odtud a v horních v ětvích údolí ústícího do tohoto dolu u hájovny Černínov a dlouhého celkem 1175 m. Další doklady tohoto údolního vývoje v oblasti kvádrových pískovc ů této části Polomených hor poskytují n ěkteré krotké pobo čky Truskavenského, Sitenského a Vidimského dolu a údolí v horním, povodí Pšovky západn ě od Blatc ů. Údolí ústící zleva do Sitenského dolu východn ě od Sitného má 4 výrazné skalní stupn ě, vysoké 6-15 m a typicky vyvinuté evorzní tvary ve dnu i st ěnách pr ůměru až 2 m a hloubky až 1,3 mu Velmi dob ře vyvinuté evorzní tvary (ob ří hrnce pr ůměru i hloubky až 2 m) vznikly na n ěkolika krátkých pobo čkách obou v ětví Vidimského dolu jihozápadn ě a jižn ě od Horní Vidimi. V krátkém dole jihozápadn ě od Horní Vidimi je n ěkolik skalních stup ňů , z nichž vyniká asi 30 m vysoký stupe ň pro říznutý úzkou erozní rýhou s četnými evorzními tvary. V horních částech stržových úsek ů pod úpady se často vyskytuje z řetelná svahová i výšková asymetrie s přík řejšími levými údolními svahy, exponovanými k západu až severu, která byla zp ůsobena zatla čováním údolí akumulacemi spraší, pop řípad ě i sklonem svrchnok řídových vrstev. Nejtypi čtějším p říkladem p řizp ůsobování údolního p ůdorysu

25 sm ěrům puklin je levé pobo čka Vidimského dolu severovýchodn ě od Tupadel, které mé 6 výrazných ohyb ů v pravých až ostrých úhlech.

5. Suché údolí se skalními stupni ve dn ě v levém svahu Koko řínského dolu u hájovny Černínov (foto B. Balatka).

26 TVARY ZV ĚTRÁVÁNÍ A ODNOSU PISKOVC Ů

PÍSKOVCOVÁ SKALNÍ M ĚSTA Na území Polomených hor nebyly v ětšinou vhodné podmínky pro vznik skalních m ěst ve vývoji, jak jej známe z jiných pískovcových oblastí české křídové pánve. Nep řízniv ě se zde projevuje pom ěrná orografická homogenita území, chyb ějící vysoko položené tabulové plošiny a velké mocnost pískovc ů, takže se tém ěř nevyskytuje pro říznutí jejich souvrství na slínovcové podloží. Malá tektonické porušenost území, pom ěrn ě řídká soustava v ětšinou sev řených puklin a omezené procesy gravita čních svahových pohyb ů pískovcových blok ů byly dalšími limitujícími faktory vývoje skalních měst. Proto v Polomených horách p řevládají údolní skalní formy (v ětšinou skalní st ěny), které nelze klasifikovat jako skalní m ěsta. P řesto se na četných místech setkáváme s prostorovým uspo řádáním pískovcových blok ů a v ěží (často v n ěkolika výškových úrovních), které m ůžeme ozna čit jako skalní m ěsta. Vznikla p ři okrajích vysoko položených plošin, h řbet ů, v širokých údolních zá řezech, pop řípad ě v místech v ětšího erozního roz člen ění. Až na nepatrné výjimky zde nevznikla pokro čilé destrukce meziúdolních částí reliéfu na formy tzv. plošinného skalního m ěsta. P řevážn ě jde o typ okrajového svahového skalního m ěsta, charakterizovaného nevelkým plošným rozsahem a pom ěrn ě nízkými skalními tvary. V Koko řínské vrchovin ě se setkáváme s drobnými skalními m ěsty ve zna čně roz člen ěných částech území a v širokých údolních záv ěrech (v pobo čkách Koko řínského dolu v okolí Klu čova, v postranních údolích Planého dolu mezi Vojt ěchovem a St řezivojicemi, v Truskavenekém dole v okolí Šemanovic, v okolí Vidimi, Havraní skály u Dražejova aj.). P ři jejich vývoji se místy uplatnily drobné svahové pohyby pískovcových blok ů (poklesy o 2-5 m). V jihovýchodních částech území (v okolí Klu čová a St řezivojic) omezují kvádrovité bloky (mén ě v ěže) subvertikální i nepravideln ě zprohýbané pukliny p řevládajících sm ěrů 10- 30°, 60-90°, 110-120° a 140-175°. V embryonálním skalním m ěst ě jihozápadn ě od Tubože v horní části široké postranní deprese v levém svahu dolu, za čínajícího u St řezivojic, vznikly skalní v ěže, vysoké 20-30 m; rozší řené pukliny sm ěru 105° a 175° pronikají n ěkolik desítek metr ů do plošiny a odd ělují zárode čné formy rozsáhlých blok ů. Podobný vývoj lze sledovat i na jiných místech p ři údolních hranách, nap ř. p ři údolí Lib ěchovky u Tupadel, v levém svahu Vojt ěšského dolu jihovýchodn ě od Šemanovic a jinde. K nejlépe vyvinutým výskyt ům svahového skalního m ěsta pat ří západní okraje vysoko položené strukturní plošiny Ra č (395 m) východn ě od Bukovce. Vznik skalních tvar ů

27 podmínil velký výškový rozdíl (145 m) mezi hranou plošiny a blízkým údolním dnem Lib ěchovky. Vytvo řily se zde t ři stupn ě skalních st ěn, lemujících rozsáhlé cirkovité záv ěry svahových depresí. Nejvýrazn ější svrchní patro vzniklo destrukcí hrany strukturní plošiny vyztužené polohou odolného železitého pískovce až slepence. Skalní st ěny s p řevisy, v ěže a sloupy se zárode čnými tvary pokli ček dosahují relativních výšek 20-35 m a jsou často omezeny nepravidelnými puklinami p řevládajících sm ěrů 10-25°, 55-75°,

6. Skalní m ěsto u z říceniny Pustého zámku u Bukovce (fotoB.Balatka)

28 110-130° a 155-170°. Mezi st řední úrove ň skalních st ěn, vysokou 15-20 m, a svrchní patro se vkládá úzký pruh ústupové plošinky až mírného svahu. Na snížených h řbetových výb ěžcích k západu se pískovcové hmoty st ředního patra rozpadly na mohutné kvádrovité bloky a v ěže, odd ělené rozsedlinami a ka ňonky (Pustý zámek). P ůdorys skalních tvar ů mé v ětšinou rozm ěry 3 x 6 m, místy až 5 x 10 m. Pravidelné subvertikální pukliny mají p řevládající sm ěry 50-60°, 115-120° a 140-150°. V úrovni povrchu skalního m ěsta u Pustého zemku pokra čuje k východu na svahu pod svrchním patrem z řetelné strukturní terasa (široká 50-70 m), roz člen ěné puklinami na bloky s náznaky vývoje okrajového skalního m ěsta s odsedáním blok ů podél rozsedlin a místy s nepatrnými náznaky sufózních proces ů (nevýrazné m ělké deprese na puklinách). Nejmén ě výrazné spodní patro tvo ří destruovaná pískovcová st ěna, vysoká kolem 10 m. Menší tvary skalních m ěst (ve dvou úrovních) se vytvo řily déle na svazích Velkého Beškovského kopce (474 m) a Vysokého vrchu (427 m) i Ostrého kopce na severovýchod ě Koko řínské vrchoviny. Pískovcové sloupy a v ěže na západním a jižním svahu Ostrého kopce jsou omezeny puklinami sm ěru 105° a 180°. Ve Vlhoš ťské pahorkatin ě, druhé nejvýznamn ější jednotce Polomených hor, jsou drobné skalní m ěsta na n ěkolika místech v nejvýše položené kostelecké části. Na severním strukturním svahu k Jest řebské kotlin ě vznikla východn ě od Stranného malé skupina skalních sloup ů, pyramid, homoli a v ěží, vysokých 20-40 m (Bro čky). Skalní m ěsto (rozm ěrů 100 x 250 m) v po čáte čních stupních vývoje roz čle ňuje vrcholovou část izolované pískovcové elevace St říbrného vrchu (442 m)jihovýchodn ě od Hv ězdy. Vrcholová plošina je roz člen ěna zejména na západ ě rozší řenými puklinami sm ěrů 20-25°, 50-60°, 110-125° a 140-160° na rozsáhlé kvádrovité bloky (rozm ěrů až 6 x 10 m), vysoké 15-20 m, s vyklenutým ohlazeným povrchem modelovaným ronem. Na polohách měkčího jemnozrnn ějšího pískovce vznikly v okrajových st ěnách rozsáhlé výklenky a převisy. Na okrajových svazích vrchu vystupuje spodní patro s menšími kvádrovitými bloky (rozm ěrů 2x8 m, 5x6m apod.), vysokými 10-15 m a omezenými puklinami sm ěrů 15-30° , 60- 75°, 125-130° a 140-175°. Ob ě skalní úrovn ě odd ěluje úzká ústupová strukturní plošinka. Tři výrazné stupn ě skalních st ěn vystupují na jihozápadním svahu zn ělcové kupy Vlhošt ě (614 m). Ob ě nižší úrovn ě odpovídají dv ěma patr ům na blízkém St říbrném vrchu. Často zprohýbané pukliny sm ěrů 5-20° a 90 - 110° omezují rozsáhlé kvádry, jejichž svrchní části byly srážkovou vodou se říznuty do šikmých ploch s výraznými pseudoškrapy. Celkové výška skalních st ěn na jihozápadním svahu Vlhoště dosahuje 70-80 m. Menší skalní formy s

29 pseudoškrapy jsou i na svazích h řbetu p ři jihovýchodním úpatí Vlhošt ě. Sousední Malý Vlhoš ť (440 m)je charakteristický ohlazenými skalními tvary (tzv. sloní skály). Drobné seskupení typu skalních m ěst se nachází v okolí pískovcového h řbetu Husy (449 m). Na svazích elevací a p řilehlých údolí vystupují až 3 patra st ěn, odd ělené úzkými skalními terasami. Do st řední úrovn ě se místy zahlubují výrazné cirkovité skalní záv ěry s náznaky sufóze. Jižn ě od Kostelce (433 m) se vyvinulo embryonální skalní m ěsto - snížený meziúdolní hřbet roz čle ňují rozší řené pukliny sm ěru 45° a 125° na rozsáhlé kvádry, místy s náznaky sufózních tvar ů. Rovn ěž v okolí se ojedin ěle nacházejí m ělké bezodtoké deprese; nejvýrazn ější slepá balkovitá sníženina (dlouhá 60 m a hluboká 2-3 m) p řipomíná rýhový závrt. 7. Pohled od St říbrného vrchu na zn ělcovou kupu Vlhošt ě (614 m) s n ěkolika patry pískovcových skalních st ěn na jihozápadním svahu (foto J. Sládek).

30 Hřbetové skalní m ěsto roz čle ňuje sníženou část úzkého asymetrického meziúdolního h řbetu (427 m) jihovýchodn ě od Ko ňského vrchu (430 m). Rozsáhlé kvádrovité bloky s vyklenutými svrchními částmi vytvá řejí 3 úrovn ě (nejvýrazn ější je st řední) a jsou omezeny puklinami převládajících sm ěrů 20-25°, 40°, 70-80°, 115-135° a 165-170°. Skalní povrch je místy detailn ě modelován pseudoškrapy a drobnými kuželovitými vyvýšeninami na železitých inkrustacích. Tři patra skalních st ěn lemují zejména západní a jižní svahy pískovcových vrch ů Číř (422 m) a Čáp (387 m). Na území Dubské pahorkatiny vznikly četné pískovcové v ěže, vysoké 20-30 m zejména na vyšším pravém svahu asymetrického ka ňonu mezi Loubím a Kozlím Rohem (zvlášt ě v okolí Sušice). Kvádrovité v ěže a rozsáhlé bloky lemují též svahy ka ňonu Dolského potoka. V soutokovém úhlu potok ů u Dolského Mlýna se úzký h řbet rozpadá na kvádrovité bloky (na puklinách 20-30° a 90-100°) s projevy gravita čního odsedání (Chudý hrádek). V Maršovické vrchovin ě vycházejí nápadné pískovcové stupn ě (2-3 m) s rozsáhlými bloky, vzácn ěji v ěžemi, na západním svahu Šediny (473 m). Tyto stupn ě se udržely diky odoln ější prok řemen ěné hornin ě a řídké soustav ě puklin sledujících vrstevnice. P řevládají pukliny sm ěrů 0-5°, 40-45°, 70-90° a 100-115°. Šikmý skalní povrch je modelován zřetelnými pseudoškrapy. Do severního svahu Šediny e 5 drobnými pískovcovými stupni se zahlubují svahové deprese a rýhy, p řecházející postupn ě ve výrazné ka ňony se skalními st ěnami a výklenky; ve více roz člen ěných částech území se místy objevují náznaky vývoje skalních m ěst. Na území Lomské pahorkatiny se zvedají izolované svědecké skály a skalnaté h řbítky, vysoké 10-15 m, nad povrch strukturn ě denuda ční slínovcové plošiny jihozápadn ě od Tupadel. N ěkteré z nich byly um ělecky upraveny socha řem Václavem Levým. P ředstavují zbytky p ůvodn ě vyššího povrchu, zachovaného severn ě odtud. Rozsáhlý zarovnaný povrch v okolí skalek kon čí na severu p ři úpatí celistvé pískovcové ústupové st ěny.

SKALNÍ H ŘIBY A POKLI ČKY Skalní h řiby, p ředstavující specifickou formu selektivního zv ětrávání pískovc ů Polomených hor, významn ě zpest řují reliéf této oblasti. Za sv ůj vznik v geomorfologicky exponovaných polohách p ři hranách plošin nebo h řbet ů, pop řípad ě v horních částech údolních svah ů, vd ěč í p řítomnosti poloh odoln ějších železitých pískovc ů až slepenc ů, které vytvá řejí širší vrcholovou desku (klobouk), kdežto spodní část skalního sloupu (noha) bývá často

31 zřeteln ě zúžena. Zejména horninové polohy bezprost ředn ě pod kloboukem bývají vlivem odlišných mikroklimatických pom ěrů zna čně nesoudržné až drolivé. Lze sledovat jednotlivé etapy vývoje t ěchto skalních pyramid - od málo porušené subhorizontální strukturní skalní plošiny (skalní terasy) p řes postupné rozši řováni puklin až trhlin, vznik jednostranných výklenk ů a p řevis ů v dosud neodd ělených formách až po izolované v ěže r ůzných tvar ů a velikostí. Tyto formy p řipomínají spíše muchom ůrky, čímž se liší od skalních h řib ů Broumovských st ěn, majících zaoblené, masivn ější hlavy na tvrdších k řemitých pískovcových partiích. 8. Sedm chleb ů - pískovcová skála západně od Tupadel (foto J. Sládek).

32 Krom ě známých typických pokli ček v Koko řínské vrchovin ě se na území Polomených hor ojedin ěle vyskytují mén ě dokonalé tvary na nepravidelných železitých inkrustacích, netvo řících subhorizontální deskovité polohy. Vznikají tak palicovité nebo kyjovité formy. Nejvýznamn ější lokalitou pokli ček je pravý svah nejdolejšího úseku ka ňonovitého údolí Mo čidla jihozápadn ě od Vojt ěchova. Vznikly na souvislé poloze železitých pískovc ů až slepenc ů tlouš ťky kolem 1 m, pokra čující i na levý svah údolí Pšovky. Tato vrstva, sklán ějící se pod úhlem 3-5° k jihu, leží v nadmo řské výšce 295 m, tj. 55 m nad

9. Had - výtvor socha ře Václava Levého na pískovcové skále západn ě od Tupadel (foto J. Sládek)

33 povrchem údolní nivy Pšovky. V údolí Mo čidel vystupuje v horní části hlavního, tj. st ředního patra skalních st ěn a vytvá ří v p říkrém pravém svahu z řetelnou úzkou strukturní skalní plošinu. Na prot ějším, levém svahu vznikly mén ě dokonalé formy pískovcových sloup ů. Nejlépe vyvinuté pokli čky vznikly v úhlu mezi údolími Pšovky a Mo čidel a sm ěrem proti sklonu dna postranního údolí se jejich výraznost postupn ě zmenšuje. Celkem lze zde v úseku dlouhém asi 500 m rozlišit kolem 15 forem, a to od dokonalých izolovaných pyramid až po tvary z části souvisící se strukturní plošinou. Vzhledem k velmi exponované poloze na strmém svahu lze místy pozorovat zna čnou destrukci forem až odsedání, pop řípad ě gravita ční pohyby okrajových blok ů. Dva dokonalé tvary vznikly v geomorfologicky nejp říhodn ější poloze v nároží údolních svahů Pšovky a Mo čidel. Nejvysunut ější pokli čka mé klobouk rozm ěrů 6 x 5 m, tlustý 1-1,5 m, který o 1-2 m p řečnívá zúžené místo nohy, u jejíhož úpatí jsou destruované zbytky někdejších pokli ček. Výška celého sloupu s pokli čkou činí 12 m. Druhé (p řístupné) pokli čka ve východním sousedství mé klobouk nepravidelného elipsovitého p ůdorysu rozm ěrů 11,2 x 3,6 m s drobnými povrchovými nerovnostmi, který je tlustý 0,4-0,9 m a je tvo řen železitým slepencem tmav ě rezavohn ědé až tmav ě červenohn ědé barvy; p řečnívá zúžené místo nohy o 0,4-1,5 m. Sloup s touto pokli čkou dosahuje výšky 15 m. Zúžené část nohy barevn ě kontrastuje s kloboukem: naho ře je sv ětle rezavohn ědé až žlutohn ědé (drolivý, rychle v ětrající pískovec mocnosti asi 5 m), níže sv ětle šedá (tvrdší, odoln ější pískovec). Homolovitý pískovcový sloup v jižním sousedství této pokli čky p ředstavuje nohu n ěkdejší pokli čky. Další tvary pokli ček východn ě odtud, již v údolí Mo čidel, jsou vývojov ě mén ě pokro čilé, s menšími převisy (sm ěrem do údolí), užšími nohami a nepravideln ě omezenými deskami železitého pískovce ( často p ři trhlinách). Výjimkou je pokli čka vysoké 15-20 m (se skalním oknem), ostatní tvary jsou nižší (5-10 m). Uplat ňují se zde pukliny sm ěrů 10-20° a 115-125°, pod řadn ěji 70-80°. Mén ě výrazné tvary vznikly na pravém svahu údolí Pšovky a v dolním úseku postranního dolu jihovýchodn ě od Jest řebic, naproti ústí Mo čidel (nad Cikánským pláckem), a to op ět v hlavním, tj. st ředním pat ře skalních st ěn. Na podobné poloze železitého pískovce až slepence se vytvo řily úzké strukturní plošinky roz člen ěné puklinami, déle sloupy, pyramidy až izolované pokli čky, vysoké až 15 m. Jde o zna čně destruované tvary s projevy gravita čního odsedáni (zejména na strmém údolním svahu Pšovky). Z celkového po čtu asi 15 tvar ů

34 10. Zárode čné tvary pokli ček nu pravém svahu údolí Pšovky naproti Mo čidl ům (foto B. Baletka).

35 (z nichž n ěkteré souvisí se strukturní plošinkou) lze klasifikovat 4-5 tvar ů jako typické pokli čky. Nejdokonalejší pokli čka, vysoká 4-11 m, má klobouk rozm ěrů 6 x 6 m, tlustý 0,8-1 mas p řevisy hlubokými až 1,5 m; nejmenší pr ůměr nohy je asi 3,5 m. Tyto formy jsou omezeny puklinami p řevládajících sm ěrů 10-20° a 60-70°. Další výskyt pokli ček se nachází na pravém svahu Vojt ěšského dolu, 0,75 až 1 km nad jeho vyúst ěním do údolí Pšovky ve Vojt ěchov ě. Vznikly vývojem hrany výrazné strukturní plošiny, založené na poloze železitých pískovc ů až slepenc ů, mocné 0,6-1,5 m a uklon ěné pod úhlem 5-7° k jihozápadu. Povrch plošiny leží 60 m nade dnem dolu. Tyto tvary lemují v úseku dlouhém asi 300 m okraje širokých svahových depresi,, zasahujících do strukturní plošiny. P ři jejich vzniku se uplatnily nejen pukliny sm ěrů 15-30°, 70-90°, 105-120° a 150- 170°, ale i nepravidelné trhliny jako výsledek menších gravita čních pohyb ů a odsedáni. Rozší řené pukliny a trhliny pronikají místy i n ěkolik desítek metr ů do plošiny a p ři okrajové hran ě omezuji sloupy a pyramidy r ůzných tvar ů a velikostí. Časté jsou římsy a p řevisy a embryonální formy pokli ček. Z 10 dob ře vyvinutých tvar ů, vysokých v ětšinou 10-15 m, vyniká dvojité pokli čka na východ ě lokality (poblíž skalní brány), vysoké 15-16 m, a pozoruhodná pokli čka v západní části lokality, vysoká 18 m (pod ní pokra čuje údolní st ěna vysoká 12 m), jejíž nep řístupná vrcholové část p řipomíná viklan s vrcholovou deskou, tlustou až 0,5 m, uklon ěnou pod úhlem 7° k jihu a spo čívající na zna čně zúžené části nohy, mající jinak tvar pyramidy. Přestože jsou p ři západní hran ě plošiny Ra č velmi p říznivé geomorfologické i litologické podmínky (vysoké skalní st ěny, souvislé poloha železitého pískovce až slepence), nevznikly zde, až na n ěkteré výjimky, dokonalé formy pokli ček. P říčinou toho je patrn ě malé četnost puklin, homogenn ější tvrdší hornina a prakticky chyb ějící procesy blokových svahových pohyb ů a odsedání, takže se zde okrajová plošina výrazn ěji neroz členila. Skalní pyramidy a zárode čné tvary pokli ček (s p řevisy) vznikly p ři ostré hran ě skalní plošiny ve výši 370 m, tj. v relativní výši 145 m nad údolní nivou Lib ěchovky u Bukovce, tj. ve svrchním pat ře skalních st ěn. Skalní sloupy s deskami z železitých pískovc ů a slepenc ů tlouš ťky 0,5-1 m mají ráz pokli ček jen místy (drobné, nepravidelné, v ětšinou jednostranné p řevisy) a lemují rozsáhlé záv ěry cirkovitých depresí. Dokonalejší tvary, vysoké 20-30 m, vznikly na severu (p ři žluté turistické zna čce východn ě od Pustého zámku), v destruovaném výb ěžku uprost řed deprese (rozsáhlá pyramida) a z části na jihu.

36 11. Pokli čka p ři hran ě pravého svahu Vojt ěšského dolu mezi Jest řábicemi a Vojt ěchovým (foto B. Balatka)

37 Výrazn ější pokli čka má klobouk rozm ěrů 2,8 x 2 m, tlustý 0,4 m, s nohou pr ůměru 0,9 m (vysokou 0,7 m); klobouk p řečnívá nohu o 0,5-2 m. P ři jejich vzniku se uplatnily pukliny, většinou nepravidelné, často prohýbané, s p řevládajícími sm ěry 5-10°, 55-65°, 80-90°, 155- 170°. Ojedin ělé embryonální formy pokli ček se vytvo řily na západním svahu vysoko položené plošiny Na žlu či (Bukový vrch 408 m) mezi Dob ření a Vidimi. V horní části svahu, asi 5-10 m pod hranou plošiny, vzniklo n ěkolik sloup ů, vysokých 7-9 m, s železitými inkrustacemi v horních částech a s náznaky vývoje nedokonalých pokli ček (drobné p řevisy). Vrcholovou strukturní plošinu uchránila p řed denudaci poloha odolného železitého pískovce. Ojedin ělé pyramidy, v ěnčené polohami železitých inkrustací, lze pozorovat rovn ěž místy v údolí Pšovky (mezi Harasovem a Koko řínským Dolem).

12. Husa (449 m) - h řibovitý pískovcový útvar podmín ěný železitými inkrustacemi jihovýchodn ě od Hv ězdy (foto J. Sládek)

38 Mén ě dokonalé h řibovité formy se vzácn ě vyskytují i ve Vlhoš ťské pahorkatin ě, a to v místech výskyt ů železitých inkrustací. Pat ři sem nap ř. h řibovité vrcholové skála (jednostranný hřib) na Huse (449 m) jižn ě od Vlhošt ě, dlouhá 3,7 m, široká 2 m a vysoké 1,7 m. Malé kuželovité a h řibovité skalky, vysoké 1-1,5 m, se nacházejí v horní, části spodního patra pískovcových st ěn na meziúdolním h řbetu mezi Kostelcem (433 m) a Ko ňským vrchem (430 m).

TVARY ŽELEZITÝCH INKRUSTACÍ Nejpozoruhodn ějšími tvary zv ětrávání kvádrových pískovc ů jsou tvary podmín ěné železitými polohami, které jsou na území Polomených hor ze všech našich pískovcových oblastí vyvinuty nejtypi čtěji a nejhojn ěji. Železité pískovce lépe odolávají rozrušování a denudaci, a proto se často uplat ňují v elevacích nebo na plošinách. Vznik železitých poloh v pískovcích se vysv ětluje hydrotermálními procesy souvisícími s třetihorní vulkanickou činností (vyluhování železa podzemními vodami a vysrážení limonitu na mén ě propustných nebo nepropustných polohách pískovc ů až slepenc ů). Tyto železité polohy vytvá řejí bu ď vodorovné lavice, nebo desky v ur čité výškové úrovni, často souvisle na větší ploše, nebo nepravideln ě probíhající, r ůzn ě zprohýbané inkrusta ční vrstvy, dosahující místy i v ětších mocností. V prvém p řípad ě vznikají skalní římsy, lišty, sloupy, pokli čky a hřiby, v druhém nejrozmanit ější tvary železitých inkrustací (r ůžice, trubky, misky aj.). Nejlépe jsou tyto tvary vyvinuty na Špi čáku u St řezivojic a na Kamenném vrchu u K řenova. Východn ě od St řezivojic p ři okraji ka ňonovitého údolí se nachází Špi čák (390 m), tvo řící nevelkou skalní elevaci, dlouhou 16 m, širokou 6 m a vysokou 9-13 m. Na svislých st ěnách lze pozorovat r ůzn ě zprohýbané polohy a vrstvy, zbarvené červenohn ědě, rezav ě, čern ě a tmavošed ě, o tlouš ťce do 2 cm, které prostupují pískovec až drobnozrnný slepenec. Skalní elevace má dva díl čí vrcholy na východ ě a západ ě, vysoké 3,5 a 2,5 m a je místy porušena mrazovými trhlinami, které zp ůsobily odsedání skalních blok ů, zvlášt ě na východní stran ě, kde se odd ělila část vysoká 5-6 m. Východn ě od K řenová se zvedá Kamenný vrch (382 m), tvo řící h řbet sm ěru západ - východ. V západní, skalnaté části, dlouhé 28 m, široké 7 m a vysoké až 12 m, tvoří železité inkrustace r ůzn ě zprohýbané vrstvi čky, v ětšinou 2-3 cm tlusté, zejména na jižní a západní st ěně. Vrcholové část skalního h řbetu je prostoupena železitými polohami a pukliny několika systém ů ji roz čle ňují na řadu blok ů, nacházejících se vlivem souvislé železité polohy p ři povrchu zhruba ve stejné úrovni. Jeden blok (o rozměrech 1,8 x 1,7 x 1,5 m) se vychyluje p ři

39 mírném tlaku asi o 5 cm ze své ustálené polohy a p ředstavuje tak viklan. Na západním konci hřbetu je n ěkolik pískovcových blok ů a na severní i jižní stran ě úpatní balvanové haldy, což spolu s četnými rozší řenými puklinami ve skalním h řbetu sv ědčí o intenzívním mrazovém zv ětrávání v pleistocénu. Podobné tvary se vyskytují na Strážném vrchu (421 m) u St řezivojic, p ři okraji plošiny Na žlu či u Dob řen ě, západn ě od Drnclíku, v okolí Mo čidel, na h řbetech jihozápadn ě od Hv ězdy (432 m), na Ra či (395 m). Při severním okraji Polomených hor mezi Vlhošt ěm a Jest řebím vznikly tyto tvary na pískovcových h řbetech, z nichž nejpozoruhodn ější je hřbet jihovýchodn ě od Bo řku (303 m), kde lze pozorovat železité žlébky a trubky, v ětšinou mírn ě uklon ěné, jako produkt selektivního vyv ětrávání m ěkčích partií pískovc ů. Železité polohy probíhají celkov ě ve sm ěru západ-východ. Zajímavé skalní formy a železitými inkrustacemi byly zjišt ěny na Žižkov ě vrchu (325 m), v okolí Dubovce (335 m), Rožce (338 m) a na Dlouhém h řebeni (351 m). Tvary podmín ěné železitými polohami a inkrustacemi se vyvinuly na jihozápadní stran ě Vlhošt ě východn ě od Hv ězdy; nejvýrazn ější z nich jsou skalní sloupy a pyramidy, chrán ěné před rychlejší destrukcí tenkou zprohýbanou poklicí z železitého pískovce. Husa (449 m) jihovýchodn ě od Hv ězdy, vytvá ří pískovcový h řbet - suk - s pozoruhodnými tvary selektivního zv ětrávaní. Na tenkých železitých zprohýbaných inkrustacích vznikly zde zvláštní drobné tvary, p řipomínající vzhledem gejzírové stalagmity, vysoké až 1-2 m, s kráterovit ě vyvětralou miskou uprost řed (na m ěkčím pískovci) hloubky až 40 cm. Pr ůběh železitých poloh podmi ňuje rozmanitost tvar ů. Na vrcholu Husy vznikla hřibovité skála (rozm ěrů 3,7 x 2 x 1,7 m), podmín ěná železitými inkrustacemi. Čáp (387 m), severozápadn ě od Pavli ček, je izolovaná pískovcové skála (palice), vysoké 5 m a tlusté 2,5-3 m, v exponované poloze nad Komá řím údolím, podmín ěné rovn ěž selektivním v ětráním a proniky železitých inkrustaci. Tvary zv ětrávání a odnosu, podmín ěné železitými polohami a inkrustacemi (nízké v ěže, sloupy, balvany a bloky), zpest řují strukturní reliéf Ostrého kopce a sousedního h řbetu Panenského kamene jižn ě od Korc ů.

40 13. Pískovcový sloup s železitými inkrustacemi na západním svahu plošiny Ra č u Bukovce (foto B. Balatka)

41 VÝKLENKY A JESKYN Ě K výrazným mezoformám kvádrových pískovc ů Polomených hor pat ří výklenky a jeskyn ě jako produkty selektivního zv ětrávání a odnosu. Nejvýrazn ější z nich se nacházejí v okrajových částech na severu a severovýchod ě, jinak jsou všeobecn ě rozší řeným jevem. Krom ě existence mén ě odolných poloh, jemnozrnn ějších slínitých pískovc ů a p říčných puklin se p ři jejich vzniku uplatnilo též mrazové zv ětrávání (odpadání lavic se strop ů) a geomorfologická pozice (výška výklenku nad údolním dnem), ovliv ňující výrazn ě mikroklimatické pom ěry, podmín ěné do zna čné míry expozicí. Tyto tvary se vyskytují v různých

14. Pískovcový sloup podmín ěný zprohýbanou železitou polohou na jihozápadním svahu Vlhošt ě (foto J. Sládek).

42 15. Čáp /387 m) - pískovcové palice podmín ěné železitými inkrustacemi severozápadn ě od Pavli ček (foto J. Sládek).

43 výškových úrovních pískovcových st ěn a jsou z řejm ě pleistocenního stá ří. Tvo ří charakteristický prvek reliéfu Polomených hor. V pískovcovém h řbetu (422 m) mezi D řev čicemi a Skalkou jižn ě od Vlhošt ě a Husy vznikly na severovýchodní a jihozápadní stran ě tohoto h řbetu proti sob ě dva velké výklenky - Krápník a Tisícový kámen - vzdálené od sebe jen 60-70 m ve sm ěru východoseverovýchod- západojihozápad. Krápník, otev řený k severovýchodu, s podélnou osou severozápad-jihovýchod, je dlouhý 47 m, hluboký 10,5 m, s výškou stropu 5 m (v četn ě p řevisu až 12 m). St ěna výklenku je celistvé, puklinami tém ěř neporušené. Pís čité dno výklenku ve výši 405 m se mírn ě sklání do st ředu, kde jsou úlomky a balvany vzniklé z řícením části stropu. P ři vstupu lze pozorovet výrazný plochý osypový val z hlinitého písku, vysoký 1-1,5 m, vzniklý splachováním zv ětralého pískovce s povrchu nad výklenkem. Na zadní st ěně výklenku je letopo čet 1702; výklenek sloužil za do časný úkryt obyvatel blízkého okolí. Tisícový kámen, otev řený k jihozápadu, s podélnou osou severoseverozápad- jihojihovýchod, je dlouhý 32 m, hluboký 12,5 m a vysoký 7 m. Na rozdíl od Krápníku jsou st ěny a strop výklenku hladké, tém ěř bez voštin. V zadní st ěně je n ěkolik rozší řených puklin sm ěru 50° a 90-105°. Dno výklenku ve výši 405 m se mírn ě zvedá k vn ějšímu okraji, kde vznikl malý osypový hlinitopís čitý val, vysoký asi 0,5 m. Za válek výklenek sloužil jako úkryt skotu a ovcí z okolních obcí. Oba výklenky jsou v podobné geomorfologické poloze na vrstv ě mén ě odolného pískovce. Jihojihozápadn ě od Hv ězdy ve východním svahu h řbetu (432 m) se nachází výklenek, exponovaný k severovýchodu, s podélnou osou severoseverozápad-jihojihovýchod, dlouhý 30 m a hluboký i vysoký 5 m. Strop je porušen p říčnými puklinami sm ěru 45-70°. Ploché pís čité dno ve výši 425 m je kryto místy pískovcovými balvany, mlety vystupují pískovcové lavice. Od zadní st ěny výklenku, uklon ěné pod úhlem 40°, se odd ělují pískovcové desky sledující sklon st ěny. Jihozápadn ě od Korc ů severovýchodn ě od 0strého kopce vznikl p ři úpatí levé st ěny ka ňonu výklenek, otev řený k severovýchodu, s podélnou osou severozápad-jihovýchod , dlouhý 30 m, hluboký 8 m a vysoký 7-8 m (v četn ě p řevisu 10-12 m). Zadní st ěna i strop výklenku jsou porušeny rozší řenými puklinami sm ěru 10°. Dno ve výši 307 m (2 m nade dnem ka ňonu) je vcelku horizontální; místy je kryto hlinitým pískem, sutí a balvany, místy vystupuje pískovcová lavice, vysoká 0,5 m.

44 V blízkém okolí tohoto výklenku je n ěkolik dalších výklenk ů. Nejzajímav ější, dvojitý výklenek, vznikl na pravé stran ě téhož ka ňonu níže po sklonu dna. Je exponovaný k západu, s podélnou osou severoseverozápad-jihojihovýchod a dosahuje délky 17 m, hloubky 5-6 m a výšky 6,5 m (v četn ě výklenku v horní části 13 m). Dno ve výši 300 m (4 m nade dnem ka ňonu) má stup ňovit ě uspo řádané pískovcové lavice a je zna čně sklon ěno k údolnímu dnu. Při dn ě postranního ka ňonu ústícího zleva asi 100 m jižn ě odtud vznikl úpatní výklenek rázu bo čního koryta, dlouhý p řes 50 m a hluboký i vysoký 3-4 m. Mezi Starými Splavy a Maršovicemi, západn ě od Starých Splav ů a východn ě od Maršovického vrchu, se nachází výklenek Úto čišt ě (= Braniborská jeskyn ě), otev řený k severu, s podélnou osou západ-východ. Vznikl p ři úpatí pískovcové st ěny, je dlouhý 44 m, hluboký 12 m e vysoký 6 m. Je založen na dvou lavicích odoln ějšího pískovce, odd ělených mén ě odolnými polohami. Strop má dv ě úrovn ě, vyšší tvo ří díl čí výklenek, nižší, vyvinutý v převážné části výklenku, má četné voštiny. Zadní st ěna a strop mají nepravideln ě lomený pr ůběh, místy ve sm ěru puklin 85-105° a 15-30°. Vcelku je horizontální dno ve výši 355 m (7 m nad dnem ka ňonu) kryto hlinitým piskem, p ři zadní st ěně uprost řed vystupuje pískovcové lavice široké 1-3 m a p ři východním okraji vznikl pís čitý dejek čni kužel. Osypový val je vysoký jen 0,5 m. Na st ěně východní části výklenku je letopo čet 1741, sv ědčící o jeho využíváni jako úkrytu lidmi z okolí za vále čných dob.

SKALNÍ BRÁNY A OKNA Přestože jsou vyduté mezoformy zv ětrávání a odnosu pískovc ů na území Polomených hor celkov ě pom ěrn ě zna čně rozší řeny (platí to zejména o výklencích), nepat ří skalní okna a především brány k všeobecn ě se vyskytujícím formám. Je to zp ůsobeno geomorfologickými 5 litologickými pom ěry skalních tvar ů - v ětšinou pom ěrn ě řídké sí ť puklin podmínila vývoj rozsáhlých kvádrovitých blok ů, v ěží a okrajových st ěn v ětších rozm ěrů, v nichž nebyly vhodné podmínky (vzhledem ke zna čné tlouš ťce skalní hmoty) ke vzniku perforací. Ani s tvary blokových svahových pohyb ů se tu nesetkáváme ve v ětším množství, a proto se nemohly až na výjimky vyvinout hojn ější prostory na puklinách, pop řípad ě na trhlinách. Krom ě toho časté železité inkrustace limitovaly intenzitu zv ětrávacích pochod ů. Skalní brány byly zjišt ěny ojedin ěle zejména v Koko řínské vrchovin ě. Menší brána výklenkového typu se vyskytuje na úzkém výb ěžku kvádrovitého bloku v levé st ěně dolu asi 80 m p řed jeho ústím zprava do Koko řínského dolu (v západní části rybníka v Harasov ě). Brána, jejíž dno leží v úrovni údolního dna (223 m), je hluboká asi 2 m (ve sm ěru 115°), a to

45 včetn ě výklenk ů. P ři dn ě je tato brána široká 1,1 m a dosahuje výšky 1,9 m. Celkov ě má úzký, vzh ůru se zužující tvar. Vznikla patrn ě spojením dvou proti sob ě se vyvíjejících úpatních výklenk ů, na nichž jsou z řetelné stopy um ělého rozší ření. Nevelká brána výklenkového typu vznikla v úzkém okrajovém bloku v pravém svahu dolu asi 60 m jihovýchodn ě od vyhlídky severn ě od Romanova u Mšena. Je hluboká 1,5 m (ve sm ěru 140°), široká na jihovýchod ě 0,9 m, na severozápad ě 1,4 m a dosahuje výšky 1,1- 1,4 m. Skalní dno, kryté na jihovýchod ě pískem, se skláni pod úhlem až 35° k severozápadu a leží 7-8 m nade dnem dolu. Brána se vytvo řila vývojem výklenku na p říčné puklin ě sm ěru 140°.

Výklenková brána proniká skalkou (rozm ěrů 5 x 4 x 3 m) na jihozápadním svahu Panenského h řebene asi 40G m jihojihozápadn ě od Koutu (411 m( jižn ě od Deštné. Vznikla destrukcí tenké p řepážky mezi dv ěma výklenky rozm ěrů 3,8 (ší řka) x 2,5 (hloubka) x 1,7 (výška) m (na jihozápad ě) a 1,6 x 1,2 x 1,1 m(na východ ě). Brána je hluboká asi 0,4 m (ve sm ěru 85°), široká 1,4 m a vysoká 0,6 m. Skalní dno je kryto tenkou vrstvou písku; četný srn čí trus ukazuje, že bývá úto čišt ěm vysoké zv ěř e v dob ě nepohody. Nejlépe vyvinutá skalní brána se nachází v pravém svahu Vojt ěšského dolu, asi 600 m před jeho vyúst ěním do údolí Pšovky ve Vojt ěchov ě. Vznikla v úzké kvádrovité skále (dlouhé 6 m, široké 1,7-2 m a vysoké 5-7 m) na h řbítku asi 100 m východn ě od známých pokli ček. Brána je hluboká 1,6 m (ve sm ěru východ-západ), široká 2,4-3,9 m a vysoká 2,4-2,8 m. Skalní dno je vyztuženo železitými inkrustacemi a leží asi 50 m nade dnem údolí. Geneticky jde o výklenkovou bránu, vytvo řenou na trhlin ě v geomorfologicky velmi výhodné poloze. Je umíst ěna, podobn ě jako pokli čky, ve středním, tj. hlavním pat ře skalních st ěn. Skalní brána výklenkového typu vznikla východn ě od Bukovce p ři západním okraji plošiny Ra č ve výši 365 m v pískovcovém bloku, dlouhém 8 m, širokém 4 m a vysokém až 6 m; na povrchu je deska ze železitého pískovce tlustá 0,6 m. Brána je hluboká 3 m, široká 3 m (ve sm ěru 30°) a vysoká 1,2 m, se stropem tlustým. 2,5 m. V severovýchodním sousedství se nachází podobný blok, který je dlouhý 13 m, široký 5 m, vysoký až 9 m a od p ředešlého bloku je odd ělený p říčnou puklinou širokou 1,6 m. V něm se vyvíjí na p říčné puklin ě (sm ěru 120°) brána, která je hluboká 3 m, široká 0,8 m, vysoká 0,5 m a má strop tlustý 1,5 m. U skalní brány v pravém svahu Koko řínského dolu naproti ústí Kaninského dolu (p ůvodn ě hluboké 3-5 m, široké 2,3-4,4 m a vysoké 1,4-1,8 m), kterou jsme popsali v roce 1963, se pozd ěji z řítila východní st ěna a tenký strop (tlouš ťky 0,5 m), jímž probíhala svislá

46 puklina sm ěru 10°. Již v této dob ě byla destruována jihozápadní část stropu. P řepážkou sm ěrem k údolí Pšovky pronikalo okno (o rozm ěrech 2,5 x 0,6 m). Z brány zbyl jen výklenek při západní stran ě. Uvedené brány nejsou p řirozen ě jediné na území Polomených hor. Uvádíme je jako příklady pozoruhodných vydutých forem zv ětrávání pískovc ů. Skalní okna, lišící se od bran p ředevším svou visutou polohou v pískovcových blocích (a tím v ětšinou nep řístupné a nem ěř itelné(, jsou v Polomených horách hojn ější. Platí to zejména o území Koko řínské vrchoviny, kde se s nimi často setkáváme nap ř. ve st ěnách Koko řínského dolu (východn ě a jihovýchodn ě od obce Koko řín), východn ě od Nedv ězího.

16. Pískovcová skalní brána v pravém svahu Vojt ěšského dolu mezi Vojt ěchovem a Jest řebicemi (foto B. Balatka)

47 Vyskytují se však i v dalších podokrscích Polomených hor, zejména ve Vlhoš ťské pahorkatin ě (v okolí Husy, Ko ňského vrchu aj.). Pronikají zúženými částmi blok ů a v ěží a vznikly v ětšinou vývojem r ůzných drobných vhloubených tvar ů (voštin, dutin i výklenk ů). Místy jejich vznik podmínily pukliny nebo železité inkrustace (okna v h řibovitém skalním útvaru na vrcholu Husy). Dosahují v ětšinou malých rozm ěrů - od n ěkolika decimetr ů až do 2- 3 m (nap ř. v Koko řínském dole). Skalní brány a okna jako specifické mezoformy selektivního zv ětrávéní pískovc ů za zvláštních mikroklimatických podmínek a p ři spolupráci eolické defla ční činnosti významn ě přispívají k detailní modelaci skalních tvar ů, a tím i k pestrosti reliéfu Polomených hor.

PSEUDOŠKRAPY Podle rázu horniny na jednotlivých lokalitách a v závislosti na geomorfologické poloze vznikly na mnoha místech v Polomených horách i v blízkém okolí pseudoškrapy, a to v podstat ě dvou typ ů - žlábkové a obecné. Žlábkové pseudoškrapy se vyvinuly na mírn ě až přík ře uklon ěných okrajích pískovcových h řbet ů a plošin i na uklon ěném povrchu skalních stup ňů . Tvo ři víceméně souvislé h řbítky, odd ělené rýhami probíhajícími ve sm ěru sklonu svahu a dosahujícími hloubky 10-50 cm. P ři postupující destrukci se m ění v obecné pseudoškrapy, které se vyzna čují izolovanými h řbítky bez pravidelného seskupení. Žlábkové škrapy, hluboké až 40 cm, vznikly na západní a jižní stran ě Vlhošt ě (614 m) v pískovcových skalních patrech, na Huse (449 m), nad Martinskou st ěnou spadající do Komá řího údolí, déle na Dlouhém h řebenu (351 m) západn ě od Jest řebí, jihovýchodn ě od Ko ňského vrchu (430 m) a na západní stran ě Šediny (473 m), kde se vytvo řily nápadné rýhy a kuželovité vyvýšeniny,vysoké 10-50 cm. Tyto mikroformy, které p ředstavují erozní tvary vzniklé činností srážkové vody stékající organizovan ě po uklon ěném skalním povrchu nad subvertikálními st ěnami, se vyskytují v Polomených horách na mnoha dalších místech. Uvedené výskyty jsou typickými ukázkami těchto pseudokrasových tvar ů.

48 ZÁV ĚR

Vývoj reliéfu Polomených hor ur čovala t řetihorní a zvlášt ě kvartérní selektivní denudace a eroze ve svrchnok řídových horninách. Nejstarší - neogenní - reliéf se udržel v oblasti nejvýše položených strukturn ě denuda čních plošin. K vypreparování v ětších t ěles neovulkanit ů z pokrývky svrchnok řídových hornin došlo v hrubých rysech již b ěhem mladších t řetihor. Vývoj údolí a na nich závislých tvar ů spadá hlavn ě do pleistocénu, kdy se uplatnily periglaciální mrazové procesy.

17. Pseudoškrapové pole na Huse jihovýchodn ě od Hv ězdy (foto J. Sládek)

49 Nejdynami čtějším prvkem reliéfu jsou údolí, jejichž vývoj probíhal v t ěsné závislosti na vývoji údolí hlavních tok ů - Labe a Plou čnice. Hlavní údolí Polomených hor, založené v neogénu, se vytvo řila v dnešní podob ě v podstat ě již koncem st ředního pleistocénu, nejho řejší části údolí a krátké pobo čky se intenzívn ě vyvíjejí i v sou časnosti. V mladším pleistocénu převládá v hlavních údolích sedimentace. Pr ůběh tektonických linií a puklin se odráží v pravoúhlé údolní síti. Plana čními procesy v pleistocénu vznikly nižší úrovn ě strukturn ě denuda čních plošin, a to často na údolních svazích. Tyto plošiny p ředstavuji kryoplana ční plošiny a terasy vzniklé ústupem vyšších pískovcových st ěn a sráz ů. Periglaciální mrazové procesy se uplatnily spolu s činnosti srážkové a tekoucí vody p ři vývoji tvar ů zv ětrávání a odnosu hornin. Destrukce skalních tvar ů je často výsledkem gravita čních svahových pohyb ů okrajových blok ů. P ři jejich vývoji též probíhaly pochody chemického zv ětrávání a projevil se vliv r ůzných mikroklimatických pom ěrů (zejména u vydutých forem). Polomené hory, jejichž p řírodn ě nejcenn ější území je sou částí CHKO Koko-řínsko, zaujímají mezi pískovcovými oblastmi české k řídové pánve význa čné postavení pro svérázný a neopakovatelný typ reliéfu.

S u m m a r y In the first part of the article the geomorphological regionalization of the unit Polomené hory (Hills) and its surrounding with a brief geomorphological characteristic of all subunits is given. In the second part it is followed by the development of the uppermost reaches of the dry valleys and the characteristic forms of sandstone weathering - the sendstone rock towns, the rock mushrooms and lids, the forme of ferrous incrustations, the niches and caves, the rock gates and windows, the pseudoclints. The Polomené hory (Hills) represent a typical sandstone relief of the Bohemian Plateau. This geomorphological unit corresponds roughly to the occurrence of block sandstone dating from the Middle Turonian. It is a hilly land, only in those parts where the geomorphologically outstanding phenomena (such as cones, monadnocks and ridges on neovolcanic rocks( occur it achieves the character of a highland. The highest point is the Vlhoš ť(614 m), a neovolcanic monadnock, the lowest-situated place is the valley floor of the Lib ěchovka near the Lib ěchov (160 m).

50 The development of the relief of the Polomené hory (Hills) was predetermined by structural conditions of the rocks. It was influenced by the Tertiary and especially by the Quaternary selective denudation and erosion. From the genetic point of view, the Polomené hory (Hills) may be characterized as an erosion denudation relief with the outstanding phenomena of structural forms in which three fundamental groups of forms are represented: the terrace arrangement of the structural denudation plateaus developed at different altitudes and resting upon Upper Cretaceous sediments, the deeply cut canyon-type valleys with block sandstones, and the volcanic and sandstone monadnocks. The valleys are the most dynamic elements in the relief. The dense valley network is the most typical sign of the relief of the Polomené hory (Hills). This sandstone relief represents a remarkable territory, almost untouched by human activity. Because of their close proximity to Prague it attracts large crowds of tourists and nature lovers. The majority of this territory belongs to the Protected Landscape Area Koko řínsko.

Literatura

BALATKA,B.; LOU ČKOVÁ,J.; SLÁDEK,J. (1962) : Geomorfologie Pod řipska a M ělnicka. Sborník Československé spole čnosti zem ěpisné, 67 : 3 : 200-223.Praha. BALATKA,B.; LOU ČKOVÁ J.; SLÁDEK,J. (1963a) : Zpráva o geomorfologickém výzkumu jižních části Polomených hor a Úšt ěcké tabule. Sborník Česko-slovenské spole čnosti zem ěpisné. 68 : 3 : 259-264. Praha. BALATKA B.; LOU ČKOVÁ,J.; SLÁDEK,J. (1963b): Zpráva o geomorfologickém výzkumu Úšt ěcka a Dokeska. Zprávy o geologických výzkumech v roce 1962, str. 259-260. Praha. BALATKA,B.; LOU ČKOVÁ,J.j SLÁDEK,J. (1964): Pseudoškrapy v Polomených horách. Československý kras, 15 (1963) : 149-150. Praha. BALATKA,B.; LOU ČKOVÁ,J.; SLÁDEK,J.(1969) : Vývoj pískovcového reliéfu České tabule na příkladu Polomených hor. - Rozpravy ČSAV, řada MPV, ro č.79, seš. 5, 40 str. Praha. BALATKA,B.; LOU ČKOVÁ,J.; SLÁDEK,J. (1972): Pseudokrasové výklenky v pískovcích Polomených hor. - Československý kras, 23 1971 : 124-130. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK, J. (1964): Vývoj údolí v pseudokrasových horninách jihovýchodní části Polomených hor. - Československý kras, 15 1963 : 37-50. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (l972a): Kamenné r ůže v Polomených horách. – Lidé a zem ě, 21 : 1 : 45- 46. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1972b) : Povrchové tvary Polomených hor. K návrhu chrán ěné krajinné oblasti Koko řínsko -vlhoš ťské. - Ochrana p řírody, 27 : 1 : 10-14. Praha. BALATKA,B. ; SLÁDEK, J. (l972c) : O Polomených horách. Odpovídáme. – Lidé a zem ě, 21 : 10 : 474. Praha.

51 BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1973): Skalní h řiby a pokli čky v Čechách. - Ochrana p řírody, 28 : 8 : 183-186. Praha 1973. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1974a): Skalní brány a okna. - Lidé a zem ě, 23 : 4 : 152-154. Praha. BALATKA,B. ; SLÁDEK,J. (1974b): Pískovcové ekalní brány v Čechách. - Ochrana p řírody, 29 : 8 : 247-250; 9 : 283-285; 10 : 314-317. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1975a) : Za kamennými krásami Polomených hor. - Lidé a zem ě, 24 : 4 : 145-149. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1975b): Výklenky v k řídových pískovcích České vyso činy. - Ochrana přírody, 30 : 8-9 : 273-276. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK, J. (1976) : K vývoji krátkých údolí v kvádrových pískovcích Polomených hor a Novohradské stup ňoviny. - Památky a p říroda, č.10 : 630-634. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1977a): Ob ří hrnce na českých tocích. - Památky a p říroda, č. 1 : 53-55. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1977b): Evorzní tvary v Čechách a jejich geneze. - Rozpravy ČSAV, řada MPV, ro č.87, seš.7, 100 str. Praha. BALATKA,B.; SLÁDEK,J. (1979): Pískovcové skalní m ěsta v Čechách. - Ro čenka Lidé a zem ě 1979, str. 71-83. Praha. BLUME,H. (1943): Die Oberflächenformen des Daubaer Landes in Böhmen. -Mitteilungen der Gesellschaft für Erdkunde zu Leipzig 1940-1941, 56 : 17-155. Leipzig. DEMEK,J. a kolektiv pracovník ů Geografického ústavu ČSAV (1965): Geomorfologie Českých zemí. - 336 str. Praha. DĚDINA,V. (1914): P řísp ěvek k poznání morfologického vývoje české tabule křídové. I. - Rozpravy České akademie v ěd, II.t ř., ro č. 23, č.45, 25 str. Praha. DĚDINA,V. (1917): P řísp ěvek k poznáni morfologického vývoje české tabule k řídové. III. - Rozpravy České akademie v ěd, II.t ř., ro č. 26, č.25, 43 str. Praha. MALKOVSKÝ.M. (1956): Geologické pom ěry k řídového útvaru severozápadní části Polomených hor. - Rozpravy ČSAV, řada MPV, ro č.66, seš.6, 61 str.Praha. MALKOVSKÝ.M. a kolektiv autor ů (1974): Geologie české k řídové pánve a jejího podloží. - Oblastní regionální geologie ČSR. 264 str. Praha. MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ.M.; MIHÁLIK.Š. a spolupracovníci (1977): Národní parky, rezervace a jiné chrán ěné území p řírody v Československu. -476 str. Praha. MÜLLER,B. (1923): Der geologische Aufbau des Daubser Grünlandes. - Sborník Státního geologického ústavu, 3 : 123-181. Praha. MÜLLER,B. (1924a): Die Eisenerzsäulengänge zwischen Habstein und dem Willhoscht. - Sonderebdruck aus den Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken- und Isergaues, 2.Heft, 18.Jhg., 2 str. Reichenberg. MÜLLER,B. (1924b) : Der geologische Aufbau des Auechaer Rotlandee. -39 str. Leitmeritz. MÜLLER,B. (1925): Die geologische Sektion Hohlen des Kartenblattes Böhm. Leipa-Dauba in Nord- Böhmen. - Sborník Státního geologického ústavu, 5 : 111-174. Praha. MÜLLER,B. (1932): Erdgeschichte, Erdgestaltung und Naturdenkmäler des Daubaer Landes. - Jahrbuch des deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge, str.58-68. Reichenberg. MÜLLER,B. (1939): Erdgeschichte und Bau des Sudetenlandee. – Deutscher Boden, Bd.IX, 150 str. Berlin.

52 NOVÁK,V.J. (1914): O formách kvádrových pískovc ů v Čechách. – Rozpravy České akademie v ěd, II.t ř., ro č.23, č.19, 26 str. Praha. SÝKORA,L. (1948): P řírodní pom ěry Polomených hor a co z nich vyplývá pro ochraná řství a hospodá řské plánování. - Ochrana p řírody, 3 : 49-60.Praha. ZÁRUBA-Pfeffermann,Q. (1939-1940): Pokli čky u Mšena. - Naší p řírodou, 3 : 431-433. Praha. ZIMA,K. (1950) : Geologické pom ěry jihozápadní části Polomených hor. - Sborník Státního geologického ústavu, 17 : 289-339. Praha.

Adresa autor ů: RNDr. B řetislav Balatka,CSc., PhDr. Jaroslav Sládek,CSc, Geografický ústav ČSAV, pracovišt ě Na slupi 14, 128 00 Praha 2

53 54 Bohemia centralis, Praha, 10 : 55—69, 1980 Geologické pom ěry SPR Koko řínský d ůl

Die geologische Beschaffenheit des Naturschutzgebietes im Koko říner Tal

JAN NĚMEC

ÚVOD Státní p řírodní rezervace Koko řínský d ůl byla z řízena vyhláškou MK čj. 4628/53 ze dne 7. listopadu 1953. Chrán ěné území se nachází v údolí říčky Pšovky. Za číná asi 5 km severovýchodn ě od M ělníka a táhne se severovýchodoseverním sm ěrem asi 12 km. Maximální ší řka CHÚ (v severní časti (dosahuje 6,5 km. Vým ěra rezervace činí 2096,9693 ha, takže jde o nejv ětší rezervaci St ředo českého kraje a t řetí nejv ětší rezervaci v českých zemích. SPR Koko řínský d ůl byla z řízena k ochran ě "rázovitého výseku krajiny s pískovcovými skalami porostlými smíšenými porosty" a p ředstavuje jádro CHKO Koko řínsko.

PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUM Ů Koko řínský d ůl je velmi dob ře známý a je hojn ě turisticky navšt ěvovaný. Nejstarší geologické práce o této oblasti jsou proto starší než 100 let. Základní rozd ělení k řídového útvaru a popis krajiny kolem Koko řína pochází od J. KREJ ČÍHO (1869), na což navazovala detailní práce A. FRI ČE z roku 1885. Tato práce p ředstavuje vlastn ě dodnes nejpodrobn ější geologickou práci o Koko řínském dolu. Koncem 19. století a za čátkem 20. století v ěnoval celou sérii geologických prací širšímu okolí Koko řínského dolu Č. ZAHÁLKA (1895,1903). Touto oblastí se zabýval i jeho syn B. ZAHÁLKA (l905,1940,194l) .

55 Krajina severn ě od Mělníka upoutala pozornost také n ěmeckých geolog ů; za zmínku stojí především práce B. MÜLLERA (1923). V dalších letech ustal zájem o tuto oblast, a tak Q. ZÁRUBA (1939) konstatuje, že přírodní krásy Koko řínského údolí jsou známy jen malému okruhu návšt ěvník ů. Oblasti SPR Koko řínský d ůl se v rámci v ětší práce v ěnuje K. ZIMA (1950), t ěsn ě sousedící oblastí se zabývá M. MALKOVSKÍ (1956). V. KLEIN (1965) popisuje stratigrafii a litologii širšího okolí Koko řínského dolu a v exkurzním pr ůvodci profil v této oblasti (1966). Koko řínské údolí bylo i jednou z lokalit exkurzi Mezinárodního geologického kongresu konaného v roce 1968 v Praze. Lokalita byla popsána v exkurzním pr ůvodci (F. MACÁK, 1968). V poslední dob ě se op ět v ěnuje pozornost české k řídové pánvi a jejímu podloží; výsledky byly publikovány v souhrnných pracích M. MALKOVSKÝ et al. (1974) a M. MALKOVSKÝ (l979) . Krátkou zprávu publikoval J. N ĚMEC ( 1979). Velkou pozornost v ěnovali odedávna Koko řínsku geografové. V posledních letech uve řejnili velkou řadu prací B. BALATKA a J. SLÁDEK (nap ř. 1963 a 1981); v jejich pracích je uveden také seznam d řív ější literatury.

GEOLOGICKÉ POM ĚRY ŠIRŠÍHO OKOLÍ V širším okolí chrán ěného území se uplat ňují hlavn ě horniny české k řídové tabule zastoupené st ředním turonem, svrchním turonem a coniakem. Lokáln ě sedimenty k řídové tabule prorážejí t řetihorní vulkanické horniny, které dnes v ětšinou vytvá řejí morfologicky nápadné elevace v krajin ě, nebo ť jsou mnohem tvrdší než okolní k řídové sedimenty. St řední turon (zóna Inoceramus lamarcki a I. costellatus) odpovídá tzv, jizerským a malnickým vrstvám J. KREJ ČÍHO (l669) a A. FRI ČE(l885) a pásmům V-IX Č. ZAHÁLKY (l933). Uloženiny st ředního turonu vytvá řejí n ěkolik odlišných facií. V širším okolí Koko řínského dolu, který spadá do tzv. lužické oblasti české k řídy, jde o facii k řemenných kvádrových pískovc ů. Uloženiny st ředního turonu zde dosahuji mocnosti kolem 200 m. Svrchní turon (zóna Inoceramus schloenbachi a I. inconstans) zahrnuje tzv. teplické vrstvy J. KREJ ČÍHO (1869), pop řípad ě pásmo Xabc Č. ZAHÁLKY (l92l). Sedimenty svrchního turonu v okolí SPR Koko řínský d ůl pat ří do facie slínovc ů a vápnitých jílovc ů a jejich mocnost se pohybuje kolem 50 m.

56 18. Mapa SPR Koko řínský d ůl: 1 - hranice SPR Koko řínský d ůl, 2 - komunikace, 3 - st řední turon, 4 - svrchní turon až coniak, 5 - t řetihorní vyv řeliny.

C o n i a k (zóna Inoceramus koeneni a I.involutus, I.subquadratus) obsahuje b řezenské a chlomecké vrstvy J. KREJ ČÍHO (1869) a b řezenské pásmo IX Č. ZAHÁLKY z lokality Březno u Loun (1899). Velmi často bývá na bázi coniaku vyvinuta vrstva tzv. zvonivých inoceramových opuk, které umož ňuje pom ěrn ě dob ře odlišit sedimenty svrchního turonu a coniaku. Není-li tato vrstva vyvinuta, je odlišení svrchního turonu a coniaku zna čně obtížné, nebo ť v ětšinou se na hranici t ěchto stup ňů nep řerušila sedimentace. P ři mapování se v této oblasti neodlišovaly uloženiny svrchního turonu a coniaku. Uloženiny coniaku však zde představují pouhé denuda ční zbytky, jejichž mocnost nep řesahuje 20 m. Třetihorní vulkanické horniny mají p římou souvislost s vulkanity Českého st ředoho ří, v širším okolí SPR se však vyskytují jen ojedin ěle. Nejvýznamn ější je kupa Vrátenské hory. B. ZAHÁLKA (1905)horninu ur čil jako haüynický trachyt. Vznik t ěchto hornin pat ří do hlavní neovulkanické fáze Českého masívu, která probíhala v miocénu. Povrchové tvary byly již v ětšinou denudovány a na povrchu se dnes uplat ňují především výpln ě sope čných komín ů. V celém území se velmi uplat ňují čtvrtohorní uloženiny. Na náhorních plošinách jsou to pleistocénní spraše až sprašové hlíny, jejichž mocnost často p řesahuje 5 m. V údolích jsou vyvinuty až patnáctimetrové pís čité a hlinité náplavy. U úpatí skalních sráz ů vznikají osypy a su ťové kužely. V poslední dob ě je velká pozornost v ěnována také podloží k řídového útvaru. V širším okolí chrán ěného území bylo provedeno n ěkolik strukturních vrt ů (nap ř. Pš-4, MJ-2, MJ-4a). Vrt Pš-13 byl umíst ěn p římo v SPR Koko řínský d ůl. Po 380 m vrt dosáhl podložních permokarbonských uloženin. Ve mšenské pánvi je v sedimentech svrchního šedého souvrství karbonu vyvinuto tzv. m ělnické souslojí (M. MALKOVSKÍ et al., 1974).

GEOLOGICKÉ POM ĚRY CHRÁN ĚNÉHO ÚZEMÍ Chrán ěné území se rozkládá v údolí říčky Pšovky a v postranních suchých údolích (nap ř. Vrbodol, Ko čičina, Mo čidla, Boudecké rokle a Planý d ůl). Vlastní území rezervace je tvo řeno prakticky jen horninami st ředního turonu. V tabulce 1 je srovnáno detailní d ělení jizerských vrstev A. FRI ČE (1885) s rozd ělením pásma VIII a IX Č. ZAHÁLKY (1903) a B. ZAHÁLKY ( 194l) a V. KLEINA (1966).

58 Tabulka 1 Srovnávací tabulka statigrafického roz člen ění sediment ů st ředního turonu v oblasti SPR Koko řínský d ůl

Č. ZAHÁLKA (1903) B. A. FRI Č (1885) Stupe ň V. KLEIN (1966) Za řazení ZAHÁLKA (1941)

Bryozoické vrstvy 3. inverzní vyšší u Kaniny cyklus st řední turon

Trigoniové vrstvy (hrubozrnné pískovce až u Choroušek IXc slínitý pískovec jemnozrnné pískovce) Druhý koko řínský kvádrový kaolínický kvádr IXb pískovec Prachovítopísčité Hle ďsebské opukové souvrství pískovec s chudým vložky IXa kaolínicko-jílovitým tmelem

VIII kvádrový kaolínický 2. inverzní nižší pískovec cyklus st řední turon (hrubozrnné pískovce až

První koko řínský jemnozrnné pískovce) kvádr 1. inverzní cyklus Byšické p řechodní (hrubozrnné pískovce až vrstvy slínovce)

- - - - spodní turon

V dalším textu bude uveden zkrácený popis jednotlivých vrstev podle A. FRI ČE (1885). Nejspodn ější člen jizerských vrstev ozna čil A. FRI Č jako byšické vrstvy přechodní. Pat ří sem pís čité uloženiny, které jsou místy kvádrovité nebo opukovité a obsahují shluky rybích šupin a velké zkamen ěliny druhu Pholadomya aequivalis. A. FRI Č byšické vrstvy dále d ělí a profil u Hle ďseb podle n ěho obsahuje tyto členy: 1. opukovitou polohu se šupinami ryb mocnosti 3 m, 2. sypký písek mocnosti 1 m, 3. rhynchonellový kvádr mocný 1,5 m, 4. vápnitou fukoidovou vrstvu mocnosti 0,15 m.

59 Byšické vrstvy mají tedy celkovou mocnost kolem 5 m. Nejvíce zkamen ělin obsahuje rhynchonellový kvádr. A. FRI Č uvádí druhy Rhynchonella plicatilis, Vola quinquecostata, Pecten laevis a Spongites saxonicus. První koko řínský kvádr bývá mocný 15-20 m. Tento tzv. spodní koko řínský kvádr mé šedou barvu, na čerstvém lomu bílou. Dají se v n ěm rozlišit t ři vrstvy. Nejspodn ější část bývá kompaktní. St řední část často obsahuje velké vyv ětralé dutiny. Svrchní část, které zabírá asi pěti nu mocnosti spodního kvádru, bývá z řeteln ě vrstevnatá. Tyto pískovce, tvo řené p řevážn ě bílými zrnky k řemene, obsahují velmi málo zkamen ělin. A. FRI Č uvádí druh Spongites saxonicus.

19. Puklinová jeskyn ě u Mšena.

60 Opukové hle ďsebské vložky dosahuji mocnosti kolem 1 m i více. Jsou rozpadavé, rychle zv ětrávají, takže se na nich vytvá ří p ůdní horizont a uchycuje se na nich snadno vegetace. A. FRI Č uvádí na str. 11-12 práce z roku 1885 seznam zkamen ělin nalezených na různých místech v t ěchto opukových vložkách. M ůžeme zde uvést nap ř. druhy Lima multicostata a Serpula gordialis. Druhý koko řínský kvádr dosahuje nižší mocnosti než první koko řínský kvádr. Tento svrchní koko řínský kvádr mé žlutav ější barvu a zv ětráváním získává rezavou barvu, takže se snadno rozezná od spodního koko řínského kvádru. Obsahuje také velmi málo zkamen ělin; lze uvést druhy Spongites saxonicus a Lima multicostata. Trigoniové choroušecké vrstvy jsou složeny ze st řídajících se vápnitých, opukovitých a pís čitých vrstev a jejich mocnost dosahuje n ěkolika desítek metr ů. K nej čast ějším zkamen ělinám pat ří druhy Trigonia limbata, Perne subspatulata, Pholadomya nodulifera a Exogyra laciniata. Seznam dalších zkamen ělin je uveden na str. 14-15 (A. FRI Č, 1885) Nejsvrchn ější část jizerských vrstev zaujímají bryozoické vrstvy u Kaniny. Nejv ětší mocnosti (6 m) dosahují u Kaniny. Jsou tvo řeny vápencem, ze kterého vyv ětrávají v ětvi čky mechovek. Ze zkamen ělin (p. 16-17, A.FRI Č, 1885) je možno uvést druhy Rhynchonella Cuvieri, Diastopora acupunctata a Entalophora raripora. V další části své práce uvádí A. FRI Č (1885) n ěkolik profil ů z Koko řínského dolu (u hradu Koko řína, pod Kaninou s u Kaniny v lomu "nad Kaninskou studánkou"). Profily s petrografickými popisy najdeme i v práci Č. ZAHÁLKY (l895) - u Štampachu, u Bosy ňského dolu a v Ko čičin ě. Detailní profil u hradu Koko řína je popsán v práci B. ZAHÁLKY (194l). Zde je rozlišen odspodu vzh ůru ve stupni VIII kvádrový pískovec kaolinický jemnozrnný až drobnozrnný, místy se shlukem hrubých k řemenných zrn, slabě nažloutlý, nepevný, mocnosti 22 m. Nad ním je vyvinut kvádrový pískovec kaolinický, drobnozrnný, b ělavý, žlut ě pruhovaný, šedý. V jeho st ěnách jsou voštiny i výklenky, které vznikly vydrolováním měkčích partií pískovc ů. Jeho mocnost je 18,4 m.

61 Stupe ň IXa za číná naspodu kvádrovým pískovcem s chudým tmelem jílovitým, který je jemnozrnný, nažloutlý až rezavý, mocnosti 6,5 m. Nad ním je pískovec s chudým kaolínickojílovitým tmelem; tento pískovec je jemnozrnný, nažloutlý, mocnosti 8,5 m. Souvrství b stupn ě IX tvo ří kvádrový kaolinický a jemnozrnný pískovec s hrubozrnnými polohami, který je nažloutlý a p ři povrchu žlutohn ědý, jehož mocnost je 28,5 m; na tomto pískovci je vybudován Koko řín. Stupe ň IXc je vyvinut jako slínitý pískovec, který je p řekryt žlutohn ědou spraší; jeho mocnost činí 17,5 m.

20. Zárode čné tvary pokli ček u Jest řebic.

62 V poslední dob ě se geologií okolí Koko řínského dolu nejvíce zabýval V. KLEIN (1966). Na základ ě litologického hodnocení vrtného materiálu vy členil n ěkolik nerovnom ěrn ě vyvinutých inverzních cykl ů. Jejich stratigrafické za řazení bylo umožn ěno nálezem v ůdčích zkamen ělin. Spodní turon je vyvinut ve form ě prachovitých slínovc ů až slínovc ů. Z v ůdčích zkamen ělin je možno uvést druhy Inoceramus labiatus a Inoceramus hercynicus. Hranice mezi st ředním a spodním turonem je v ětšinou ostrá. Na bázi st ředního turonu za číná první inverzní cyklus. Sedimentace ve st ředním turonu za číná jemnozrnnými prachovitými slínovci. Sm ěrem do nadloží se zv ětšuje množství a pr ůměr k řemenných valounk ů; tento inverzní cyklus kon čí hrubozrnnými pískovci.

21. Koko řínská pokli čka u ústí rokle Mo čidla

63 Nad tímto cyklem následuje druhý inverzní cyklus, který v podstat ě odpovídá prvnímu koko řínskému kvádru A. FRI ČE (1885). Druhý cyklus za číná jemnozrnnými pískovci, nad nimiž jsou vyvinuty st ředn ě zrnité kvádrové k řemenné pískovce, nad t ěmito pískovci se objevují hrubozrnné vložky. Uloženiny druhého a t řetího inverzního cyklu jsou od sebe odd ěleny prachovitopís čitým souvrstvím, které odpovídá opukovým vložkám hle ďsebským A. FRI ČE (1885). Toto souvrství tvo ří bázi vyššího st ředního turonu. Třetí inverzní cyklus za číná st řídajícími se vrstvami jemnozrnných a st ředn ě zrnitých pískovc ů, ve kterých je ob čas slab ě zastoupena i vápnitá složka. Nad t ěmito pískovci jsou vrstvy st ředn ě zrnitých a hrub ě zrnitých pískovc ů. Tento cyklus kon čí hrubozrnnými, špatn ě vyt říd ěnými pískovci s jílovitoprachovitou p řím ěsí a s malou p řím ěsí vápnité složky. V ůdčí zkamen ělinou uloženin t ěchto t ří inverzních cykl ů je Inoceramus lamarcki. Již mimo území SPR Koko řínský d ůl je vyvinut i nadložní svrchní turon, jehož uloženiny za čínají na bázi slínovc ů s vůdčími zkamen ělinami ze skupiny Inoceramus inconstans. Na území SPR Koko řínský d ůl se ojedin ěle vyskytují také t řetihorní vyv řeliny. Nejvýznamn ější lokalitou je kóta Čepi čka, ležící na okraji chrán ěného území asi 2 km severn ě od Mšena, která byla p ředm ětem d ůkladného popisu B. ZAHÁLKY (1905) a od té doby nebyla detailn ěji studována. V malém lomu je obnažena zv ětralá čedi čová hornina, která obsahuje úlomky kontaktn ě p řem ěněných k řídových pískovc ů a slínovc ů. Hornina má tmavošedou barvu a drobn ě porfyrickou strukturu s 1-4 mm velkými vyrostlicemi augitu. Základní hmota je hypokrystalická a je tvo řena p řevážn ě augitem. Hornina obsahuje pom ěrn ě zna čné množství magnetitu (asi 12 %) a menší množství hematitu. Zajímavou sou částkou horniny jsou až 4 mm velká k řemenná zrna, která pocházejí z okolního pískovce. B. ZAHÁLKA (1905) ur čuje horninu jako augitit.

64 GEOMORFOLOGICKÉ POM ĚRY ŠIRŠÍHO OKOLÍ Podle geomorfologického člen ění ČSR(T.Czudek et al.,1972) pat ří širší okolí SPR Koko řínský d ůl do Dokeské pahorkatiny jako menší jednotky Ralské pahorkatiny. Dokeská pahorkatina se déle d ěli na p ět okrsk ů, chrán ěné území leží v oblasti Polomených hor. Jde o strukturní stup ňovinu s hustou síti údolí, ve které se místy uplat ňují elevace neovulkanických hornin. Bližší podrobnosti uvádí B. BALATKA a J. SLÁDEK ( 1981).

GEOMORFOLOGIE CHRÁN ĚNÉHO ÚZEMÍ Osou chrán ěného území je údolí říčky Pšovky, která má zna čně klikatou dráhu, ale na území SPR mé p řibližn ě severovýchodoseverní a jihozápadojižní sm ěr. Koryto Pšovky využilo ve st řední části Koko řínského dolu tzv. koko řínskou dislokaci. 22. Miniaturní skalní okna vzniklá hloubkovým rozšiřováním voštin.

65 Zmi ňuje se o ní Č. ZAHÁLKA (1895), který si všiml, že vrstvy jeho VIII. pásma jsou u Štampachu na západní stran ě Koko řínského dolu o 13 m níže než stejné vrstvy na východní stran ě u Kroužku. Tak velký rozdíl se nedá vysv ětlit rozdílným sklonem vrstev na obou stranách údolí, nebo ť vrstvy jsou uloženy tém ěř vodorovn ě. Osou Koko řínského dolu je tedy dislokace jizerského sm ěru, podél niž došlo k poklesu v jižní části o 13 m (v severní části je tento pokles menší). V morfologii území se velmi uplatnily i dislokace sm ěru krušnohorského (VSV - ZJZ) a sudetského (SZ - JV). Celkov ě vznikl komplikovaný systém puklin, který spole čně se zlomy rozd ělil p ůvodn ě jednolitou k řídovou plošinu na soustavu blok ů. P řívalové vody využily tyto plochy diskontinuity a vznikla velmi složité soustava suchých údolí a ka ňon ů. Na území SPR Koko řínský d ůl se nevytvo řilo žádné typické skalní m ěsto, jak je známe z jiných pískovcových oblastí ČSSR (nap ř. v Teplicko-adršpašských skalách). P řesto se i zde setkáváme s pískovcovými skalními v ěžemi a útvary, které p ředstavují miniaturní skalní města. K nejznám ějším skalním útvar ům pat ří malé skalní m ěsto severozápadn ě od Mšena u Roviny a déle izolované skalní útvary Faraón, Ob ři hlava a Žába. V této oblasti se nalézají i další izolované skalní útvary, nap ř. Kamenný rytí ř. Charakteristickými morfologickými útvary chrán ěného území jsou skalní h řiby a pokli čky. Za sv ůj vznik vd ěč í asi 1 m mocné vrstv ě kvádrových pískovc ů prosycených kysli čníky železa (p řevážn ě limonitem). Tato vrstva je mnohem odoln ější k zv ětrávacím pochod ům ve srovnání s okolními vrstvami kvádrových pískovc ů. Na hranách údolí na systémech vzájemn ě kolmých puklin vznikají pískovcové v ěže. Je-li jejich horní strana kryta železitou vrstvou, jsou rychleji odnášeny podložní Vrstvy a vznikají charakteristické pokli čkovité a h řibovité útvary. Nejlépe jsou vyvinuty známé Pokli čky u Mo čidel, které představují p římo symbol Koko řínského dolu. Pěkné pokli čky jsou vyvinuty i na západní stran ě Koko řínského dolu u Jest řebic. Na území SPR Koko řínský d ůl jsou také vyvinuty skalní brány, výklenky a okna. V mnoha p řípadech tyto p ůvodn ě p řirozené skalní útvary dále upravovali lidé a využívali je nap ř. k bydlení. Nejlépe vyvinutou skalní branou v SPR Koko řínský d ůl je skalní brána na jižním svahu dolu mezi Jest řebicemi a Vojt ěchovem.

66 Charakteristickým rysem pískovcových skal jsou voštiny. Na srázech Koko řínského dolu jsou vyvinuty v nejr ůzn ějších velikostech a seskupeních v závislosti na petrografickém a chemickém složení pískovc ů i na expozici. Voštiny jsou nej čast ěji uspo řádány do vícemén ě vodorovných pás ů, které odpovídají p ůvodní vrstevnatosti horniny. Jednotlivé typy pískovcového mikroreliéfu a mezoreliéfu jsou detailn ě probrány v četných pracích B. BALATKY a J. SLÁDKA (nap ř. 1981).

23. Skalní brána u Vojt ěchova.

67 ZÁV ĚR V této práci byly stru čně probrány geologické a geomorfologické pom ěry SPR Koko řínský d ůl. Toto chrán ěné území se v poslední dob ě stále čast ěji stává cílem tisíc ů turist ů. K turistickému využíváni SPR zna čně p řisp ělo vybudování d řev ěných schodů na pokli čky u ústí rokle Mo čidla. V sou časné dob ě se p řipravuje otev ření nau čné stezky v okolí Mo čidel a Roviny. Těmito opat řeními se dále zvýší turistické a kulturn ě osv ětové využíváni pozoruhodného geomorfologického fenoménu v blízkém okolí Prahy.

Zusammenfassung In der vorliegenden Arbeit befasst sich der Autor mit der geologischen Beschaffenheit des Naturschutzgebietes "Koko řín-Tal" und dessen breiterer Umgebung. Dieser Landstrich hat schon vor hundert Jahren das Interesse der Geologen erweckt, das aber in letzter Zeit merklich nachgelassen hat. Die geomorphologische Forschung - dank den Arbeiten von B. Balatka und J. Sládek - hat aber zur Entdeckung neuer Erkenntnisse auf diesem Gebiete beigetragen. In der breiteren Umgebung des Naturschutzgebietes "Koko řín-Tal" kommen die Ablagerungen des Turone und Coniaks - die durchwegs zur oberen Kreideformation gehören - voll zur Geltung. Das Schutzgebiet liegt praktisch nur auf den Sedimenten des Turons; im kleineren Ausmasse auch auf den Eruptivtertiärgesteinen. In der Tafel ist die stratigraphische Gliederung der Sedimente des Turons im Naturschutzgebiete "Koko řín-Tal" nach A. Fri č (1885), Č. Zahálka (1903), B. Zahálka (1941) und V. Klein (1966) angegeben. Die Sedimentation des Turons zu sogenannten Sandsteinquaderwänden hat Ende des Tertiärs und im Laufe des Quartäre die Entstehung komplizierter trockener Täler, tief eingeschnittener Schluchten (Canons) und weiterer geomorphologischer wertvoller Phänomene verursacht. Dieses Gebiet ist das häufige Ziel vieler Touristen; die Aufmerksamkeit erwecken hier vor allem die berühmten "Stürze".

Literatura

BALATKA,B., SLÍDEK,J. (1963): Vývoj údolí v pseudokrasových horninách jihovýchodní části Polomených hor. - Čs. kras, 15 : 37-48, Praha. BALATKA,B., SLÁDEK,J. (1981): Geomorfologie CHKO Koko řínsko a p řilehlého území. - Boh. centr., 10, v tisku. CZUDEK,T. et al. (1972): Geomorfologické roz člen ěni ČSR. - Stud. Geogr., 23| 137 pp., Brno.

68 FRI Č,A. (1685): Studie v oboru k řídového útvaru v Čechách. III. Jizerské vrstvy. - Arch. pro přír. pr ůzk. Čech V, 2,132 pp., Praha. KLEIN,V. (1965): Stratigrafie a litologìe svrchní k řídy v op ěrné linii Mělník - Ješt ěd a v jejím širším okolí. - Sb.geol.v ěd.G, 9 : 23-28. KLEIN,V. (1966): M ělnicko a Koko řínské údolí. - Exkurzní pr ůvodce XVII. sjezdu ČSMG, p. 185-189, Praha. KREJ ČÍ,J. (1869): Studie v oboru k řídového útvaru v Čechách. I. Všeobecné a horopisné pom ěry, jakož i roz člen ění k řídového útvaru v Čechách. - Arch. pro p řír.pr ůzk. Čech, I, 217 pp., Praha. MACÁK,F. et al. (1968): The Platform Cover of the Bohemian Massif. - Guide to Exc. 12AC, Int.geol.congress, 23-24, Praha. MALKOVSKÝ,M. (1956): Geologické pom ěry k řídového útvaru severozápadní části Polomených hor. - Rozpr. ČSAV, ř.mat.a p řír.v ěd, 66, 6 : 1-61, Praha. MALKOVSKÝ,M. (1979): Tektogeneze platformního pokryvu Českého masivu. -Knih.ÚÚG, 53, X51 pp., Praha. - MALKOVSKÝ.M. et al. (1974): Geologie české k řídové pánve a jejího podloží. - ÚÚG, 262 pp., Praha. MÜLLER,B. (l923): Der geologische Aufbau des Daubauer-Grünlandes., - Sbor. SGÚ, 3 : 123-181, Praha. NĚMEC,J. (1979): Státní p řírodní reservace Koko řínský d ůl. - Pam. a p říroda, 4,5 : 303-305, Praha. ZAHÁLKA,B. (1905): O n ěkterých eruptivních horninách z okolí M ělníka a Mšena. - V ěst. KČSN, t ř.II, 79 pp., Praha. ZAHÁLKA,B. (1940): Profil k řídou u hradu Koko řína. - V ěda p řírodní, 20 : 165-168, Praha. ZAHÁLKA,B. (1941): Geologie okolí M ělníka. - Zprávy Geol.úst.pro Čechy a Moravu, 16, 5-6 : 175-210, Praha. ZAHÁLKA, Č. (1895): Pásmo IX. k řídového útvaru v okolí Řípu. Koko řínské podolí mezi Lhotkou a Koko řínem. - V ěst. K ČSK, t ř.mat.-přír., 43, 28 pp., Praha. ZAHÁLKA, Č. (1899): Pásmo IX. - B řezenské - k řídového útvaru v Pooh ří. - Věst. K ČSN, tř.mat.-přír., 47, Praha. ZAHÁLKA, Č. (1903): Pásmo VIII. k řídového útvaru v Pojize ří. - V ěst. K ČSN, tř.mat.-přír., 57, 31 pp., Praha. ZAHÁLKA, Č. (1933): Stratigrafie českého útvaru k řídového. - Roudnice. ZÁRUBA,Q. (1939): Pokli čky u Mšena. - Naši p řírodou, 3 : 431-3, Praha. ZIMA.K. (1950): Geologické pom ěry jihozápadní části Polomených hor. - Sb.SGÚ, 17, odd.geol., 289-332, Praha. Adresa autora: RNDr. Jan N ěmec, St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje, Hybernská 16, 110 00 Praha 1

69 70 Bohemia centralis Praha, 10: 71—92, 1980 Houby Koko řínska Die Koko říner Pilze

Věnováno památce u čitele prof. dr. Jaroslava Pekla ANTONÍN P ŘÍHODA

ÚVOD Skalní m ěsta tvo řené kvádrovými pískovci jsou velmi vd ěč nými místy pro studium nejrozmanit ějších hub, velkých i mikroskopických, fytopatogenních, saprofytických i mykorhizních. Velká r ůznorodost mikroklimatických podmínek od vyprahlých skalních plošin až po chladné a stále vlhké rokle a št ěrbiny v skalních sout ěskách, kam nikdy nezasvitne slunce, umož ňují život četným druh ům hub s nejr ůzn ějšími ekologickými požadavky. Na dn ě dolin a zvlášt ě úzkých roklí se hromadí množství humusu i hrubších rostlinných zbytk ů, které jsou vynikajícím živným substrátem pro houby. Protože pom ěry vlhkosti, sv ětla i teploty a n ěkde i složení p ůdy jsou velmi rozmanité, byl i p ůvodní vegeta ční kryt velmi pestrý. Zbytky tohoto krytu se zachovaly zvlášt ě na místech pro lesní hospodá řství špatn ě p řístupných; k tomu pak p řistoupily porosty um ěle založené člov ěkem s introdukovanými d řevinami, s nimiž se dostaly do t ěchto oblastí další nové druhy hub. Je proto s podivem, že se výzkum pískovcových skalních m ěst po mykologické stránce zna čně zanedbával a n ěkde téměř úpln ě opomíjel. Obdivovatelem t ěchto území po mykologické stránce byl profesor Vysoké školy zem ědělské, dr. Jaroslav Peklo, který v nich studoval p ředevším fytopatogenní houby a mykorhizy v okolí Hrubé Skály a v Broumovských st ěnách. Po druhé sv ětové válce cht ěl rozší řit tento výzkum i na rozklad hrabanky a antibiotika produkované houbami žijícími v lesních spole čenstvech t ěchto oblastí.

71 Byl si dob ře v ědom toho, jaký význam m ůže mít pro člov ěka bohatství genofondu hub nejrozmanit ějších typ ů, jež se tam udržely díky kontinuit ě vegeta čního krytu, který se tam uchoval často jen díky nep řístupnosti, by ť n ěkdy i jen na malých, ale ekologicky velmi vyhran ěných stanovištích. Bohužel, i když po odchodu z Vysoké školy zem ědělské soukrom ě pokra čoval v tomto výzkumu a trvale si k tomu pronajal pokoj v chat ě Hv ězda na Broumovsku, jehož používal jako terénní biologickou stanici, nemohl již tuto práci dokon čit a nic z ní uve řejnit. Výzkumu Broumovska a Českého Ráje se sice v ěnovalo ješt ě n ěkolik mykologů, ale publikací z této oblasti je velmi málo. Nejsoustavněji snad studuje velké houby skalních m ěst u Mnichova Hradišt ě dr. Josef Herink, v Dolnolabských pískovcích studoval houby především dr. M. Svr ček. Nejvíce publikovaných nález ů hub z pískovcových oblastí se týká mikroskopických hub, rzí a sn ětí. Koko řínsko, a č je nejblíže Praze, z ůstávalo v mykologickém výzkumu snad na posledním míst ě. Ve Velenovského díle České houby je pouze n ěkolik údaj ů z Koko řínska ze sb ěrů M. Mickové, K říženeckého a Reisnera. V monografii b řichatkovitých hub, vydané ve Fló ře ČSR, je jen velmi málo údaj ů z Koko řínska. Mikroskopické houby sbírali v této oblasti Bubák a Kabát. N ěkteré sb ěry velkých hub od K říže (z října 1934) a Šimonkové jsou v herbá ři dr. J. Herinka, nebyly však zve řejn ěny.

DOSAVADNÍ ÚDAJE O HOUBÁCH NA KOKO ŘÍNSKU

Nejpozoruhodn ější houbou Koko řínska je battarrovka, ur čované p ůvodn ě jako battarrovka pochvatá - Battarrea phalloides (DICKS.) ex PERS. Prvn ě našel tuto houbu J. Kříženecký v srpnu 1917 v písku pod skalou v míst ě zvaném "Nedoma" u Koko řína. Jeho nález uve řejnil SMOTLACHA ( 1919) a cituje jej VELENOVSKÝ (1920-22). Po n ěkolika desítiletích byla battarrovka nalezena na jiném míst ě poblíž Koko řína a donesena do vinohradské pobo čky Čs. mykologické spole čnosti bez bližších údajů. V tomto p řípad ě šlo o battarrovku Stevenovu - Battarrea stevenii (LIB.) FR., jak jsem m ěl možnost se p řesv ědčit srovnáním této plodnice s plodnicemi sbíranými v Řecku. Potvrdily to pak i další nálezy mladších plodnic této houby u Koko řína. Dokladový materiál battarrovky nalezené v roce 1917 se neuchoval a houba byla tehdy ur čena jen podle popisu a jednoduchého nákresu. Protože se tehdy soudilo, že v mírném pásmu roste pouze battarrovka pochvatá, zdálo se ur čení jednozna čné, ale je pravd ěpodobn ější, že tehdy šlo rovn ěž o battarrovku Stevenovu i

72 podle ekologie nalezené houby. Battarrovka pochvaté, známá z okolí Brna, roste v dutých stromech. 24. Další význa čné b řichatkovité houby pís čitých bor ů uváděné z Koko řínska jsou ko řenovec žlutavý - Rhizopogon luteolue FR. et NORDH. emend. TUL. -a ko řenovec ná červenalý - Rhizopogon roseolus ( CORDA in STURM ) TH. M. FRIES. Ko řenovec žlutavý je podle KAVINY (1918) všeobecn ě rozší řen v polabských borech a zvlášt ě význa čný je pro pís čité bory k řídových pískovc ů na M ělnicku, kde se místn ě nazýval dokonce m ělnické lanýže. Do Národního muzea se však nedostala ani jedna položka této houby z uvedené oblasti. Ko řenovec na červenalý zápašný - Rhizopogon roseolus var. foetens SVR ČEK - sbíral dne 2.5.1934 u Lib ěchova Hošek. Ko řenovce jsou podzemní houby s hlízovitými plodnicemi rostoucími m ělce pod povrchem p ůdy. Ko řenovec žlutavý je vázaný na borové lesy na

24. Battarrovka Stevenova - Battarrea stevenii : plodnice, vlákna kapilicia s výtrusy a mrštník.

25. Ko řenovec žlutavý - Rhizopogon luteolus: plodnice a výtrusy.

73 pís čitém podkladu, ko řenovec na červenalý není tak p řísn ě ekologicky vázaný, nebo ť roste jak v lesích listnatých nebo smíšených, tak i jehli čnatých a na rozmanitých geologických podkladech, nej čast ěji se však vyskytuje na pís čitých nebo pís čitohlinitých p ůdách. Další b řichatkovitou houbou, známou z Koko řínska, je hv ězdák vlhkom ěrný - Astraeus hygrometricus (PERS.) MORG. Tato houba je vázána na dub nebo borovici a roste na výslunných, skalnatých, kamenitých nebo i hlinitých svazích nejrozmanit ějších geologických podklad ů. Z Koko řínského údolí byla popsána nová forma, a to hv ězdák vlhkom ěrný rezavý - Astraeus hygrometricus f. ferrugineus J.V. STAN ĚK. Od typické houby se liší robustn ějšími červenohn ědými plodnicemi. Sbíral ji v únoru 1951 J. Böhm. Z Koko řína popsal VELENOVSKÝ (l.c.) nový druh pýchavky, který nazval pýchavka česká - Lycoperdon bohemicus VEL.

26. Ko řenovec na červenalý - Rhizopogon roseolus; plodnice, pr ůř ez plodnicí a výtrusy

. 27. Hv ězdák vlhkom ěrný - Astraeus hygrometricus: uzav řená plodnice za sucha a postupné otevírání za vlhka.

74 Tuto houbu sbírala M, Micková u Koko řína. Herbá řovou položku této houby z humózní smr činy z místa zvaného Poto čky z roku 1916 revidoval F. ŠMARDA ( 195l), který zjistil, že se houba mikroskopicky shoduje s druhem Calvatia saccata (VAHL.) MORG. (non PERS.) a ozna čil ji jako Calvatia saccata f. capitata. V monografii b řichatkovitých hub, vydané ve Fló ře ČSR, tato houba se nazývá plešivka palicovitá typické - Calvatia excipuliformis ( PERS. ) PERD. var. excipuliformis. Hollósem popsaná C.e. var. capitata HOLL, se vyzna čuje dlouhou tenkou stopkou, rozši řující se ve velmi široký te řich, což je znak bez větší systematické hodnoty. Jde o houbu b ěžn ě rozší řenou v listnatých i jehli čnatých lesích. Z pís čitých bor ů kolem Koko řína uvádí VELENOVSKÝ (l.c.) jako další druh pýchavku stopkatou - Lycoperdon uteriforme BULL., p ři revizi této houby však Fr. Šmarda zjistil, že jde rovn ěž o plešivku palicovitou - Calvatia excipuliformis (PERS.)PERD.

28. Plešivka palicovitá - Calvatia excipuliformis: plodnice, výtrusy a povrch mladé plodnice.

29. Kotr č kade řavý - Sparaesis crispa: plodnice a výtrusy.

75 Z hub význa čných pro borové lesy zaznamenává VELENOVSKÝ (l.c.) z okolí Koko řína jako hojný druh kotr č kade řavý - Sparassis crispa ( WULF.) ex FR. Je to cizopasná nebo i saprofytická d řevokazná houba, které roste p ři pat ě kmen ů živých borovic nebo u borových pa řez ů. Její podhoubí napadá živé ko řeny borovic a p ůsobí jejich hnilobu. Z napadených ko řen ů, z kterých se roní prysky řice, houba proniká až do jádrového d řeva p ři pat ě kmene. Napadené d řevo nejprve černá a nakonec se m ění v drobivou žlutohn ědou hmotu s protáhlými dutinkami vypln ěnými bílým podhoubím. V posledním stadiu podhoubí proniká i do b ěli nebo až pod k ůru, kde vytvá ří blanité nažloutlé vějí řovité útvary a napadená borovice usychá. Na mrtvém d řev ě m ůže tato houba žít ješt ě n ěkolik let jako saprofyt. Z lesnického hlediska je to tedy houba zna čně škodlivá. Její mohutné plodnice jsou jedlé a velmi chutné. Z kyjankovitých hub VELENOVSKÝ (l.c.) popisuje a vyobrazuje od Koko řína palušku sítinovitou - Typhula juncea FR. Čast ěji se tato houba uvádí pod jménem Clavaria juncea ALB. et SCHW. ex FR. - ku řátka sítinovitá; n ěkte ří auto ři ji řadí také do rodu Clavariadelphus. Její nitkovité, 4 - 12 cm dlouhé, jakoby voskovité plodni čky vyr ůstaly pozd ě na podzim ze zetlelých opadalých list ů b říz. Jinak rozkládá také bukové a dubové listy, a tak účinn ě p řispívá k rozkladu hrabanky bohaté na t řísloviny, které jinak brzdí rozvoj mnoha druh ů hub. Z lesnického hlediska je to tedy velmi užite čná houba.

30. Paluška sítinovitá - Typhula juncea: plodni čka na b řezovém listu a výtrusy (podle VELENOVSKÉHO).

76 Z h řibovitých hub VELENOVSKÝ (l.c.) uvádí z pís čin u Koko řína h řib siný -Gyroporus cyanescens (BULL. ex FR.) QUÉL., rostoucí jinak také v horských bu činách. Je to dosti dobrá jedlá houba, tvo řící mykorhizy jak s borovicí, tak i s bukem ve zna čně rozdílných ekologických podmínkách. Není u nás p říliš hojná, ale tam, kde roste, tvo ří n ěkdy zna čné množství plodnic. Z velmi vzácných h řibovitých hub zaznamenal VELENOVSKÝ (l.c.) z Koko řínska podloubník siný - Gyrodon lividus (BULL. ex FR.) SACC, který našel O. Reisner u Mšena v roce 1915. Je to jedlá houba, tvo řící mykorhizy v nižších polohách s olší lepkavou, v horách s olší šedou. Z lupenatých hub popisuje a vyobrazuje VELENOVSKÝ (l.c.) alzivku vláknicovitou - Hebeloma etrophosum ( FR.) SACC, kterou našla u Koko řína Micková. Jde o houbu, připomínající spíše vláknici, rostoucí ve smrkových lesích. V ětšina slzivek pat ři k významným mykorhizním houbám jehli čnatých i listnatých d řevin. Z vláknic sbírala Micková, který ur čil u Koko řína druh, VELENOVSKÝ (l.c.) jako vláknici tmavohn ědou (PILÁT ji nazývá plavohn ědá) - Inocybe cincinnata (FR.) QUÉL.

31. Hřib siný - Gyroporus cyanescens: plodnice, výtrusy a pr ůř ez

32. Podloubník siný - Gyrodon lividus: plodnice, výtrusy a pr ůř ez plodnicí.

Podle VELENOVSKÉHO (l.c.) je tato vláknice rozší řená v lesích všeho druhu a je snadno poznatelná. Vláknice odpovídající popisu tohoto druhu (VELENOVSKÝ, 1920-22, PILÁT, 1951) rostou na Koko řínsku ve vlhkých, um ěle vysázených smr činách ve stinných roklích, nap ř. v oblasti Planého dolu, zvlášt ě v t ěch částech, kde je podklad bohatší vápníkem. Houba se patrn ě ú častní na rozkladu smrkové hrabanky. SVR ČEK (1960) ji uvádí z um ělých smr čin na Karlštejnsku, FR. ŠMARDA ( 1960) jako humusovou houbu teplomilné habrové doubravy spole čenstva Querco-Carpinetum primuletosum veris KLIKA z Čebínky u Brna. Podrobn ější studium by si zasloužila ješt ě další lupenatá houba, u které mezi šesti nalezišti uvádí VELENOVSKÝ (l.c.) také Koko řínsko, a to penízovka řidkolupenná - Collybia xanthopus FR. O této houb ě, pat řící do okruhu penízovky dubové - Collybia dryophila (BULL. ex FR.) KUMM., VELENOVSKÝ (l.c.) píše, že roste v lesích a hájích řid čeji než Collybia dryophila, velmi často však roste také v tráv ě na zahradách a na paloucích mimo les. V hrab ěnce smrkových porost ů Koko řínska (nap ř. v oblasti Planého dolu) roste houba uvedeného typu, která se pon ěkud liší od penízovky dubové rostoucí v hrabance

33. Slzivka vláknicovité - Hebeloma strophosun : plodnice, výtrusy a cystidy (podle VELENOVSKÉHO ).

34. Vláknice tmavohn ědé - Inocybe cincinnata: vlevo - plodnice, výtrusy a cystida (podle VELENOVSKEHO), vpravo - orig. podle Velenovského položky z Hrusic.

78 listnatých d řevin,a to p ředevším nápadn ě řidšími a vyššími lupeny. T řeň má tato houba pon ěkud zplošt ělý, po celé délce stejn ě tlustý, dole nerozší řený, zato bílými vlákénky podhoubí h řebílkatý a prodloužený v ko řenovitý výb ěžek. Houba se výrazn ě uplat ňuje p ři rozkladu smrkové hrabanky. Z v řeckatých hub uvedl VELENOVSKÝ (l.c.) z Koko řínska dva druhy. Ko řenitka nadmutá - Rhizina undulata FR. - je dosti hojné houba v jehli čnatých lesích, kde se objevuje především na spáleništích a n ěkdy p ůsobí hynutí sazenic nebo mladých stromk ů jehli čnatých dřevin (poblíž Tucho řic u Loun zp ůsobila hynutí také bukových sazenic, kterými bylo zalesn ěno rozsáhlé spáleništ ě na opukové stráni). Druhou houbu našla v říjnu 1919 u Koko řína M. Micková a VELENOVSKÝ (l.c.) ji uvádí pod jménem ch řapá č bledý - Helvella pallescena SCHAEFF., i když v poznámce podotýká, že pochybuje, je-li to samostatný druh. Podle MICHAELA a HENNIGA (1960-75) jde o vzácnou houbu, rostoucí hlavn ě pod lískami. Z podn ětu recenzenta rukopisu, V. Skalického, jsem dne 4.V.1960 zrevidoval n ěkteré položky z Velenovského sběrů, které by mohly být sporné, s tímto výsledkem: Sparassis crispa - v herbá ři pouze položka s ozna čením Velenovský - Fungi bohemici bez bližších dat. Typhula juncea - není ve sbírkách, stejn ě jako Hebeloma strophosum. Inocybe circinnata - vyschlý z černalý preparát ve válci č. 333 s ozna čením Hrusice, 4.X.1914; odpovídá Velenovského popisu. Collybia xanthopus - v herbá ři jedna malé suchá plodni čka s ozna čením Babice,

35. Penízovka řídkolupenná - Collybia xanthopus (vlevo) a penízovka dubová - Collybia dryophila (vpravo): pr ůř ez plodnicí a výtrusy.

79 VIII. 1918, Zv ěř inové; makroskopicky odpovídá houb ě z okruhu Collybia dryophila, hustotu lupen ů na vyschlém preparátu lze však t ěžko posoudit. Ve válci č. 129 jsou dva druhy hub s ozna čením Collybia xanthopus a Flammula squamosa z Mnichovic. Plodnice druhu Collybia jsou však zcela jiné, statné, se silným t řen ěm, odpovídající spíše penízovce kuželovité - Collybia asema (FR.) KUMM. - nebo penízovce máslové - Collybia butyracea (BULL . ex FR.) KUMM. 36. Ko řenitka nadmutá - Rhizina undulata: plodnice, nad ní výtrusy, vpravo vřecko a parafýzy.

37. Ch řapá č bledý - Helvella pallescens: a - podle MICHAELA a HENNIGA; b - originál obrázku podle Velenovského položky z Koko řína: plodnice ze dvou pohled ů, výtrusy, parafýza a v řecko (odpovídá spíše ch řapá či kade řavému - Helvella crispa (SCOP.) FR.).

80 Helvella pallescene SCHAEF. - ve válci č. 464 je dob ře zachovalé plodnice s ozna čením Koko řín, X. 1919. V řecka jsou velké 150 - 172 x 14 - 15,-, parafýzy jsou dlouhé 180 - 185, tlusté 2,5 , naho ře rozší řené až na 3,5 . Výtrusy jsou elipsoidní, s velkou olejovou kapkou; jejich velikost je 16,5 - 21 x 12,5 - 14 m. Houba odpovídá spíše ch řapá či kade řavému - Helvella crispa (SCOP.) FR. Zhodnocení taxonomické hodnoty druhu Helvella pallescens SCHAEF. stejn ě jako to, zda popis tohoto druhu pod tímto jménem spl ňuje podmínky, aby toto jméno bylo platné, vymyká se ú čelu i rozsahu této publikace. F. BUBÁK (1906) zaznamenává z Koko řínska a Lib ěchovska p ět druh ů rzí, a to Uromyces inaequtaltus LASCH pod jménem Uromyces silenes (SCHLECHT.) FUCKEL na Silene nutana L. ze Želíz u Lib ěchova, Uromyces geranii (DC) FR. na Geronium palustre L. od Koko řína, Puccinia dispersa ERIKSS. et HENK, na Anchusa arvensis (L.) M. BIEB. od Koko řína, Puccinia phragmitis (SCHUM.) KÖRNICKE na Rumex hydrolapathum HUDS. od Koko řína a Puccinia longissima SCHRÖT, na Sedum sexangulare L. od Želíz.

VLASTNÍ POZOROVÁNÍ Studiu hub byly v ěnovány p ředevším čty ři exkurze, a to 20.IX.1969, 24.VI.1972, 19.IX.1972 a 24.X.1979; avšak rovn ěž i p ři p říležitostných rekrea čních zájezdech na Koko řín a Pokli čky byla v ěnována pozornost houbám. Vzhledem k zam ěř ení pracovních úkol ů na rozklad smrkové hrab ěnky a smrkového klestu byla v ěnováno pozornost p ředevším houbám smr čin. Hlavní trasou exkurzí 20.IX.1969 a 19.IX.1972 byl Koko řínský d ůl a postranní doliny v úseku mezi Harasovem a Vojt ěchovem. Exkurze 24.VI.1972 vedla déle Planým dolem na vrch Zbrázd ěný, St řezivojice, Nedv ězí, Ra č, Pustý Zámek, dále do údolí Lib ěchovky k Bukoveckému mlýnu a do Zakšína a exkurze 24.X.1979 byla v ěnována smr činám v oblasti jižn ě od Libovic, lokalit ě Liš čí díry u Brusného a roklím jižně od Ráje a rybníka St říbrník. Z vzácn ějších druh ů byla dne 20.IX.1969 nelezena štítovka sametonohá -Pluteus plautus (WEINM.) GILLET, a to na odum řelém, asi 0,5 cm tlustém smrkovém ko řínku, který byl zarostlý mechem, na svislé, vlhké pískovcové skalní st ěně pod hradem Koko řínem. VELENOVSKÝ (l.c.) uvádí tuto štítovku pod jménem Pluteus praestabilie BRITZ. a našel ji na ztrouchniv ělém borovém pražci ve své zahrad ě v Mnichovicích v srpnu 1920. Vacek sbíral tuto houbu opakovan ě od roku 1938 do roku 1945 na smrkovém pa řezu u Žarošic na Morav ě. Na n ěkterých plodnicích sbíraných v srpnu 1945 pozoroval hn ědé ost ří lupen ů. Plodnice z Koko řína m ěla klobouk pr ůměru 2 cm, sépiov ě hn ědý, na okrajích popraskaný; t řeň byl vysoký 2 cm a tlustý 1 mm, na bázi byl hákovit ě ohnutý a pon ěkud ztlušt ělý, tmavohn ědý a

81 hn ědě šupinatý. Lupeny, promíšené četnými kratšími lupénky, byly r ůžové, s hn ědým ost řím. Při exkurzi 19.IX.1972 byla tato houba nalezena v blízké rokli znovu na smrkové v ětvi z části zasypané humusem a pískem. Plodni čky byly v ětší, s kloboukem v pr ůměru kolem 3 cm, černohn ědým, šupinkatým, s t řen ěm, který je vysoký 3-4 cm a tlustý 2 mm, dole rozšířený až na 4 mm, na bílém podkladu, hn ědě až černohn ědě zrnitý, dutý. Lupeny m ěly rovn ěž ost ří alespo ň z části hn ědavé. Pod jménem Pluteus plautus QUÉL. byla popsána ješt ě jiné houba, která se nyní ozna čuje jako štítovka zrnitá - Pluteus granulatus. Roste rovn ěž na trouchnivém d řev ě jehli čnatých strom ů, p ředevším jedlovém. Plodnice má v ětší, s kloboukem v pr ůměru až 6 cm, červenohn ědým, pouze na st ředu černohn ědě zrnitým, na okraji rýhovaným. T řeň je b ělavý až nahn ědlý, podéln ě rýhovaný. Na velmi jemném a provlhlém smrkovém klestu, promíšeném jehli čím, zde rostla ješt ě houba p říbuzné štítovkám, a to kukmák smrkový - Volvariella hypopithys (FR. ex KARST.) MOSER; měla klobou čky široké až 3 cm, bílé, na povrchu jemn ě vláknité, polokulovité, s kuželovit ě zahroceným vrcholem. Válcovitý t řeň nebyl p říliš delší než pr ůměr klobouku a byl bílý, jemn ě pý řitý až lysý. Vyr ůstal z volné, špinav ě bílé až nahn ědlé pochvy rozeklané ve t ři laloky. Nej čast ější houbou na smrkovém klestu, vzácn ěji i na spadlých borových v ětvích a b ěžn ě na opadalých v ětvích listná čů s m ěkkým i tvrdým d řevem, je trepkovitka zplošt ělá - Crepidotus applanatus (PERS. ex FR.) KARST.

38. Štítovka sametonohá - Pluteus plautus: plodnice, výtrusy, pr ůř ez plodnicí, cystidy a pokožkové bu ňka z vrcholu klobouku.

82 Tvo ří polokruhovité plodnice mušlovitého tvaru, nestejné velikosti, dosahující pr ůměru až 4 cm. Roste jednotliv ě, v malých skupinách nebo v řídkých trsech, často pospolit ě ve velkém množství (což bývá čast ější na spadlých v ětvích listnatých d řevin); na smrkových větvích se vyskytuje spíše ojedin ěle. Plodnice mají krati čký t řeň nebo jsou p římo bokem, pop řípad ě h řbetem p řirostlé ke k ůř e. Svrchu jsou jemn ě hn ědav ě plstnaté až p řitiskle šupinkaté. Lupeny jsou v mládí bílé, pak okrové až sko řicov ě rezav ě hn ědé, husté a dosti vysoké. Výtrusný prach je hn ědý, rovn ěž výtrusy jsou hn ědé, kulovité, s olejovou kapkou, na povrchu velmi jemn ě bradavkaté, velké 5 - 6 . Drobné v ětévky listná čů a odum řelé stonky bylin rozkládá na Koko řínsku trepkovitka měnlivá - Crepidotus variabilis (PERS. ex FR.) KUMM.; má drobn ější plodni čky, široké 0,5 - 2,5 cm, vždy bez t řen ě, ledvinité nebo mušlovité, čist ě bílé a bíle pý řité až chlupaté, bez okrového až nahn ědlého (isabelového) odstínu, který je charakteristický pro dosp ělé plodnice trepkovitky zplošt ělé. Výtrusy jsou oválné až jádrovité, velmi jemn ě te čkované, velké

39. Kukmák stromový - Volvariella hypopithys : plodnice, výtrusy a cystidy.

40. Trepkovitka zplošt ělá - Crepidotus applanatus: plodni čky, výtrusy a cystidy.

83 5,5 - 7 x 3 - 3,5 m. Mikroskopický rozdíl je i v neplodných bu ňkách na ost ří lupen ů (cheilocystidách). U trepkovitky zploštělé jsou tyto bu ňky v ětšinou rovnom ěrn ě válcovité, nanejvýš na vrcholu mírn ě kyjovit ě zdu řelé, u trepkovitky m ěnlivé jsou n ěkdy kyjovit ě, jindy lahvicovit ě nebo v řetenovit ě zdu řelé, nebo na vrcholku lalo čnaté až nepravideln ě v ětvené. Plodni čky trepkovitky m ěnlivé vyr ůstají vždy jednotliv ě; i když rostou pospolit ě, nikdy netvo ří ani malé trsy. Z oblasti Koko řínska pochází Dostál ův sb ěr trepkovitky m ěnlivé ze srpna 1940 s nalezišt ěm Nebužely prope Mšeno, který cituje PILÁT (1948). Velmi podobná je trepkovitka Crepidotus subsphaerosporus (LANGE ) KÜHN, et ROMAGN., které se liší širšími, ováln ě jádrovitými až skoro mandlovitými výtrusy, velkými 5,7 - 8,5 x 4,5 - 6 m a výrazn ě, ale krati čce ježat ě te čkovanými. Plodni čky jsou velmi drobné, velké 0,4 - 1,2 mm; rostou jak na d řev ě listná čů , tak i jehli čnan ů. LANGE uvádí tuto houbu jako varietu trepkovitky m ěnlivé, KÜHNER a ROMAGNESI jako samostatný druh. Protože v Pilátov ě monografii trepkovitek ani v Klí či není tato houba uvedena, není vylou čeno, že její p řípadné nálezy nebyly správn ě ur čovány. Smrkové jehli čí, v ětévky, od řezky d řeva i staré pa řízky na Koko řínsku rozkládá penízovka nahlou čená - Collybia acervata (FR.) KUMM., rostoucí v trsech až po deseti plodnicích; má červenohn ědé klobouky široké 2-5 cm, velmi husté, ple ťov ě nar ůžov ělé lupeny a dutý, červenohn ědý, pod kloboukem bíle ojín ěný t řeň; jehli čí a drobné v ětévky pod trsy plodnic jsou prorostlé špinav ě bílým až červenohn ědým podhoubím a snadno se drolí. Borové jehli čí a drobné v ětévky podobným zp ůsobem rozkládá penízovka masová - Collybia putilla (FR.) SING., za řazovaná také n ěkdy mezi špi čky s ozna čením Harasmius putillus FR.;

41. Trepkovitka m ěnlivá - Crepidotus variabilis: plodni čky, výtrusy a cystidy.

84 její plodnice rostou jednotliv ě a jsou celé sko řicov ě hn ědé, za vlhka tmavší, stá řím blednou. Dutý t řeň je dole kyjovit ě zdu řelý a obrostlý bílým vatovitým podhoubím, které pror ůstá a intenzívn ě rozkládá okolní hrabanku. Odum řelé borové ko řeny, pa řezy i části d řeva, použité nap ř. pro sch ůdky na p říkrých úsecích stezek, intenzívn ě rozkládá houževnatec šupinatý - Lentinus lepideus (FR. ex FR.) FR. (nap ř. v okolí Pokli ček). Postižené d řevo ztrácí pevnost, až zm ěkne a sko řicov ě voní. Při exkurzi 24.X.1979 byla v ěnována pozornost zdravotnímu stavu smrku vzhledem k po čínajícím škodám exhalacemi z m ělnické elektrárny. Na smrcích první v ěkové t řídy bylo patrné zna čné zaprášení jehlic a v ětévek a oslabení sáním mšic. Na jehlicích všech ro čník ů bylo lze najít po čáte ční p říznaky nákazy houbou rodu Lophodermium jako malé hnědavé až nafialov ělé skvrnky v okolí pr ůduch ů a p říčné fialové až fialov ě hn ědé proužky nap říč jehlici.

42. Penízovka nahlou čená Collybia acervata

43. Penízovka masová - Collybia putilla: plodni čky, pr ůř ez plodni čkou a výtrusy.

Tyto p říznaky jsou shodné pro nákazy houbou Lophodermium macrosporum (HARTIG) REHM i Lophodermium piceae (PUCKEL) HÖHNEL. Houba Lophodermium macrosporum však napadá pouze jehlice posledního ro čníku, takže na starších ro čnících jde pouze o napadení houbou Lophodermium piceae. Plodni čky Lophodermium macrosporum se poda řilo najít jen zcela ojedin ěle na jednotlivých jehlicích, a čkoli v údolích s v ětší vzdušnou vlhkostí má tato houba optimální podmínky k vývoji a bývala tam zcela b ěžná. Lophodermium piceae za normálních okolností u zdravých smrk ů napadá p řirozen ě odumírající jehli čí nejstarších ro čník ů a plodni čky se vyvíjejí až na opadalém jehli čí na zemi. V hrabance pod smrky omezuje rozvoj této houby mikroskopické vláknitá houba Sphaeridium

44. Houževnatec šupinatý - Lentinus lepideus: plodnice a výtrusy

. 45. Lophodermium piceae - smrková jehlice s p říčnými proužky a plodni čkami a v řecko s výtrusy (vlevo); Lophodermium macrosporum - smrková jehlice s dlouhými plodni čkami a vřecko s výtrusy (vpravo).

86 candidulum SACC., rozkládající opadalé jehli čí tak rychle, že plodni čky Lophodermium piceae, které pot řebují k vývoji asi rok, nesta čí se vyvinout a dozrát. U n ějak oslabených smrk ů, nap ř. suchem, k ůrovcem, podvýživou apod., za čne napadat Lophodermium piceae všechny ro čníky jehli čí a zp ůsobí tzv. sypavku smrku. Postiženy mohou být smrky v každém věku, od sazenic ve školkách až po mýtné porosty. K hromadné nákaze touto houbou dochází také ve smr činách oslabených kou řovými exhaláty v po čáte čním stadiu. Krom ě vlastního oslabení smrk ů napomáhají množení houby i zm ěny v mikrofló ře hrabanky zp ůsobené exhaláty, p ředevším ústup antagonistické houby Sphaeridium candidulum. Plodni čky Lophodermium piceae se pak n ěkdy ješt ě vyvíjejí na neopadalém jehli čí na p řízemních větvích smrk ů, zarostlých trávou; zjistilo se to i p ři exkurzi 24.X.1979, kdy byly plodni čky této houby nalezeny va větším množství v Liš čích dírách na Koko řínsku. Ústup houby Lophodermium macrosporum, pravd ěpodobn ě citlivé na exhaláty, a nástup Lophodermium

46. Bělochoroš ho řký - Tyromyces stipticus: plodnice ze strany a zespodu, pr ůř ez plodnicí a výtrusy.

47. Helmovka mlé čná - Mycena galopoda: vývoj plodnice, pr ůř ez plodnicí, výtrusy a cystidy .

87 piceae s popsanými pr ůvodními jevy se projevil ve velkém množství stejným zp ůsobem v Krušných horách po roce 1950, p ři po čínajících kou řových škodách v Jizerských horách po roce 1970 a v západní části Krkonoš u Harrachova po roce 1975. Lze tedy o čekávat pokra čující odumírání smrk ů i na Koko řínsku, ale jeho rychlost nelze zatím p ředem odhadnout, nebo ť postup hynutí, trvající v Krušných horách více než 25 let, prob ěhl v Jizerských horách již za 7 let. Z chorošovitých hub byl pozorován v Liš čích d ěrách a okolí 24.X.1979 b ělochoroš ho řký - Tyromyces stipticus (PERS. ex FR.) KOTL. et POUZ., a to nejen jako d řevokazná saprofytická houba rozkládající pa řezy, ale i jako ranový cizopasník živých smrk ů, p ůsobící intenzívní červenohn ědou hnilobu d řeva. Z hub rozkládajících opadalé smrkové jehli čí tam byla nalezena helmovka mlé čná - Mycena galopoda (PERS. ex FR.) KUMMER, která se snadno pozná podle toho, že z křehkého t řen ě po p řelomení roní kapénku čist ě bílého mléka. Z hub rozkládajících odum řelé dřevo smrku byly zjišt ěny dva zajímav ější druhy hub. Staré pa řízky a odum řelé ko řeny rozkládala šupinovka žlutavé - Pholiota flavida (SCHAEFF. ex FR.) SING. Její plodnice vyr ůstaly po dvou nebo t řech z ko řenujícího výb ěžku podhoubí pronikajícího do rozloženého dřeva. Klobouk m ěl v pr ůměru 3-5 cm, na okraji byl bledožlutý, sm ěrem ke st ředu p řecházel do žlutorezavé barvy a na vrcholku byl rezavohn ědý, na okraji s bílými zbytky závoje; lupeny jsou u mladých plodnic žluté, pozd ěji rezav ě hn ědnoucí od výtrusného prachu. Žlutý t řeň přecházel sm ěrem dol ů do nahn ědlé až temn ě rezavohn ědé barvy, dole byl kyjovit ě rozší řený, dutý, v horní části byly na n ěm zbytky závoje jako jemná prstencovité kortina poprášená rezav ě hn ědým výtrusným prachem. Dužnina v klobouku byla citrónov ě žluté, v dolní části třen ě až rezav ě hn ědé, bez chuti, ale s nep říjemným, hnilobn ě zemitým pachem. Na menších úlomcích smrkového d řeva, pono řených v hrabance a zaplavených vlhkým pískem, rostly v malých skupinkách plodni čky šupinovky drobné - Pholiota scamba (FR.) MOSER. Klobouk měl nanejvýš 3 cm v pr ůměru, byl nízce kuželovitý až plochý, n ěkdy s nízkým hrbolem, okrový, na povrchu jemn ě vláknitý. T řeň byl prohnutý, dlouhý 2 - 3 cm a tlustý 2 - 3 mm, sv ětle okrový a v dolní části bíle vlnatý. Sv ětle hn ědé lupeny byly široce p řirostlé k t řeni.

88 ZÁV ĚR

Mykologický výzkum Koko řínska je teprve v samých po čátcích a lze o čekávat, že tam bude nalezeno ješt ě zna čné množství dalších druh ů hub. Protože Koko řínsko je bezprost ředn ě ohroženo exhaláty z nových m ělnických elektráren, které vyvolají nežádoucí zm ěny v bicenozách této oblasti, je nutno po čítat s tím, že tím bude ovlivn ěna i mykoflóra. Bylo by proto pot řebné podchytit dosud z valné části neznámé bohatství hub tohoto území, sledovat dále jeho zm ěny a porovnávat je e jinými oblastmi podobného rázu už d říve ovlivn ěných exhaláty, jako jsou Tiské skály a D ěč ínský Sn ěžník v severních Čechách, i s pískovcovými skalními m ěsty dosud co nejmén ě postiženými, jaké jsou nap ř. v Českém ráji. 48. Šupinovka žlutavá - Pholiota flavida; plodnice, výtrusy a cystidy

. 49. Šupinovka drobné - Pholiota scamba: vývoj plodni ček, pr ůř ez plodnicí, cystidy a výtrusy.

89 Protože v ětšina hub ekologicky p římo souvisí s životem d řevin a mnohé jsou i citlivými ukazateli rozmanitých ekologických podmínek i jejich zm ěn, lze z výsledk ů mykologického výzkumu odvodit i záv ěry pro lesní hospodá řství. Jako první lze o čekávat ústup a odumíraní smrku a podle stupn ě zm ěn ve smrkových porostech by bylo ú čelné v čas zahájit p řevod smrkových porost ů na porosty odoln ějších d řevin. Pe čliv ě je pak t řeba chránit a studovat porosty t ěch d řevin, kde nebude docházet k nápadn ějším zm ěnám, a z nich pak vycházet p ři lesních hospodá řských plánech.

Zusammenfassung Im ersten Teil der Arbeit sind die ökologischen Bedingungen in den Sandsteinstellen für die günstige Verbreitung der grossen Zahl verschiedener Pilze kurz charakterisiert. Zu diesen Bedingungen gehören: die grossen Unterschiede in dem Mikroklima, das Reichtum der Vegetation, die Reste des ursprünglichen Waldbestendes, die sich bis in unsere Zeit erhalten haben, und schließlich auch die Fülle der pflanzlichen Reste in den schlecht zugänglichen felsigen Schluchten; dies alles bildete Bedingungen, die weder von der Forstwirtschaft, noch von einer anderen Tätigkeit des Menschen beeinflusst werden konnten. Die Aufforstung des zugänglichen Teiles dieses Gebietes durch neue Baumarten hatte eine Bereicherung von neuen Pilzsorten (die immer in solchen Wäldern wachsen)zur Folge. Der weitere Teil dieser Abhandlung schildert die Geschichte der mykologischen Forschung der in den Koko řín-Wäldern wachsenden Pilze. Zu den bedeutsamsten Funden gehört der Pilz Battarrea stevenii (LIB.) FR. Dan wird die eigene Pilzforschung des Verfassers erwähnt, die vor allem an das Studium der in den Fichtenwäldern und in dem Fichtennadelstreu wachsenden Pilze gerichtet war. Der Autor verfolgt dann den Einfluss der Eskalationen der nahe gelegenen Elektrizitätswerke an den Gesundheitszustand der Fichten und Pilze, besonders des Lophodermium macrosporum (HARTIG) REHM, dessen Rückgang schon festgestellt wurde, und des Lophodermium piceae (PUCKEL) HÖHNKL, (das das vorzeitige Abfallen der Fichtennädeln verursacht (dessen Verbreitung - ähnlich wie in den anderen durch die Eskalationen beschädigten Gebieten - durch die beginnende Schwächung und Beschädigung der Fichtenwälder angezeigt wird. Im Abschluss wird die Bedeutung der Pilze für die ökologischen Bedingungen und deren Änderung erwähnt. Der Verfasser setzt den Rückgang des Fichtenwaldbestandes voraus und empfiehlt den rechtzeitigen Übergang an widerstandsfähigere Baurasorten, die die Eskalationen besser aushalten, sowie den Schutz und das Studium dieser Baumsorten, die zugleich die Grundlage der neuen Aufforstung und deren Planung bilden sollten.

90 Literatura

BENEŠ,J.; ROULOVÁ.Z.; ROHLÍK,J. (1978): Koko řínsko-Lib ěchovsko. - Soubor turistických map. BOURDOT,H.; GALZIN,A. (1927): Hyménomycétes de France. Sceaux. BUBÁK,F. (1906): Houby české I. Rezy (Uredinales) - Archív pro p řírodov ědecké prozkoumání Čech XIII. č. 5, Praha. DENNIS, R.W.G. (3968): British Ascomycetee - Lehre. DOMIN,K. (1942): Prodromus kv ěteny mšenské. - Acta botanica bohemica 13. HARTIG,R. (1874): Wichtige Krankheiten der Waldbäume. - Berlin. HILITZER,A. (19291: Monografické studie o českých druzích řádu Hysteriales a o sypavkách jimi zp ůsobených. - Praha. KAVINA,K. (1916): Nový český ko řenovec. - Časopis Musea království českého 92 : 87-89. KREISEL,H. (1963): Ergänzungen und kritische Bemerkungen zur "Flora ČSR - Gasteromycetes". - Če6ké mykologie 17 : 203-206. KÜHNER,R.; ROMAGNESI.H. (1974): Flore analytique des Champignons supériurs. - Paris. LANGE,J.E, (1935-1940): Flora Agaricina Danica I.-V. - Copenhagen. MICHAEL,E.; HENNIG,B. (1960-1975): Handbuch für Pilzfreunde I.-VI. - Jena. MOSER,M. (1978): Die Röhrlinge und Blätterpilze. - Kleine Kryptogamenflora II b (2. - Jena. PILÁT,A. (1948): Evropské druhy trepkovitek - Crepidotus Fr. - Atlas hub evropských 6, Praha. PILÁT,A. (1951): Klí č k ur čování našich hub h řibovitých a bedlovitých. - Praha. PILÁT,A. et alii (1958): Gasteromycetes. Houby b řichatky. - Flora ČSR, B 1, Praha. PILÁT,A. (1969): Houby Československa ve svém životním prost ředí. Praha. PŘÍHODA,A. (1952): Sypavka smrku (Lophodermium abietis Rostr.). - Preslia 24 : 339-341. PŘÍHODA,A. (1953): Houby a bakterie poškozující d řevo. - Praha. P ŘÍHODA,A. (1959): Lesnické fytopatologie. - Praha. PŘÍHODA,A. (1970): Battarrea etevenii (LIB.) FR. v Řecku. - České mykologie 24 : 40-43. SAVULESCU,T. (1953): Monografia Uredinalelor din Republice populara Romana I.-II. - Bucuresti. SINGER,R. (1975): The Agaricales in modern taxonomy. - Vaduz. SIR ŮČ EK,M.; PAYER,M. (bez data): Orienta ční mapa okolí Mšena v Koko řínsku.- Mšeno. SMOTLACHA,M. (1919): Dva nové rody vyšších hub v Čechách. - Časopis československých houba řů 1 : 8-9, 158-161. SVR ČEK,M. (I960): Eine mykofloristische Skizze der Umgebung von Karlštejn (Karlstein) im Mittelböhmen. - České mykologie 14 : 67-66.

91 SVR ČEK.M. (1965): Sou časný stav mykofloristického výzkumu Československa.- Česká mykologie 19 : 85-99, 155-174. ŠMARDA,F. (1951): Lycoperdinearum in opere J. VELENOVSKÝ: " České houby" (Fungi Bohemiae, Pragae 1922) descriptarum revisio critica. - Studio botanica čechoslovaca 12 : 233-243. ŠMARDA,F. (i960): Mykofloristická charakteristika rostlinných spole čenstev Čebínky u Brna. - Česká mykologie 14 : 222-228. VACEK,V. (1948): The Bohemian and Moravian Species of the genus Pluteus. - Studia botanica čechoslovaca 9 : 30-48. VELENOVSKÝ,J. (1920-1922): České houby. - Praha. VESELÝ,R.; KOTLABA.F.; POUZAR.Z. 1972 : P řehled československých hub. - Praha.

Adresa autora: Doc, ing. Antonín P říhoda, CSc, 252 67 Tuchom ěř ice 26

92 Bohemia centralis, Praha, 10 : 93—103, 1980

Poznámky k výskytu a rozší ření n ěkterých druh ů savc ů na území CHKO Koko řínsko

Einige Bemerkungen über das Vorkommen und Verbreitung einiger Arten von Säugetiere im LSG Koko řín

ZDENKA HODKOVÁ

MATERIÁL A METODIKA Základem této práce jsou výsledky z odchyt ů drobných savc ů, které provád ěli pracovníci Parazitologického ústavu ČSAV v Koko řínském dole. Lokality byly vybrány v typických biotopech této oblasti. V dubnu 1959 zde byly položeny 4 linie po 150 kusech klapacích pasti ček standardního typu (návnada -knot napušt ěný tukem). Dv ě linie sledovaly údolní nivu říčky Pšovky a další dv ě byly položeny výše ve svahu v lese a zabíhaly i do postranních údolí. Tímto zp ůsobem bylo b ěhem 5 dn ů (4 noci) položeno celkem 2250 kus ů pastí a uloveno celkem 125 jedinc ů drobných savc ů (leg. ROSICKÝ, DANIEL, HEYBERGER). V zá ří 1974 byly tyto úlovky dopln ěny odchytem v horních partiích svah ů, a to v listnatém lese pod horními plošinami, kde bylo b ěhem 2 dn ů položeno 200 klapacích pastí a odchyceno 24 jedinc ů drobných savc ů (leg. ZEMAN).

POPIS LOKALIT V údolní niv ě Pšovky se pasti kladly podél zvýšených okraj ů podmá čených luk a podél hrází rybní čků a t ůní. Porost tvo řily v ětšinou k řoviny, a to vrba (Salix sp.), olše (Alnus sp.), topol (Populus sp.), jasan (Fraxinus sp a bez (Sambucus sp.). Výše ve svahu údolí se pasti kladly v ětšinou ve smrkovém lese s p řimíšeným bukem, ojedin ěle dubem, b řízou nebo borovicí. Trasy všech linií pastí zhruba sledovaly silnici st řídav ě po obou stranách od koupališt ě až k osad ě Vojt ěchov.

93 V zá ří 1974 byly pasti položeny v p řevážn ě bukovém lese na horním svahu postranního údolí v jižní části Koko řínského dolu. Sledovaly horní hranici lesa nad Černínovem a Ml čením, východn ě od železni ční stanice Kanina. Výsledky z t ěchto odchyt ů byly dopln ěny údaji o výskytu dalších druh ů savc ů, které poskytly dotazníkové akce, po řádané katedrou systematické zoologie PF UK v Praze v letech 1972 - 75. Dotazníky byly zaslány na všechna polesí Státních les ů a v ětšinu mysliveckých sdružení ČMS, Část údaj ů z t ěchto dotazník ů byla již publikována (králík divoký - AND ĚRA, VOHRALÍK, 1976, k řeček polní - VOHRALÍK, AND ĚRA, 1976, jezevec lesní - AND ĚRA, 1979). Další informace z dotazník ů, týkající se výskytu sysla, veverky, ondatry, plch ů a obou druh ů kun, jsou dostupné na kated ře systematické zoologie PF UK v Praze, kde se pr ůběžn ě zpracovávají. Z t ěchto, pochopiteln ě neov ěř ených údaj ů z dotazník ů byly získány všechny informace, týkající se výskytu uvedených druh ů v celé CHKO Koko řínsko. Informace o stavu lovné zv ěř e (srnec, muflon, prase divoké), lišek a tcho ře tmavého na Koko řínsku podal Borovi čka, vedoucí polesí Šemanovice, okres M ělník (ústní sd ělení).

VÝSLEDKY Celkem bylo v Koko řínském dole odchyceno 142 kus ů drobných zemních savc ů, náležejících k 9 druh ům (tab. 2). Rejsek obecný (Sorex araneus L.) - vyskytuje se tém ěř ve všech biotopech v naši republice. Jeho po četnost na jednotlivých stanovištích je ovlivn ěna množstvím vhodné potravy. Preferuje vlh čí místa s hojností bylinného podrostu nebo mechu s dostatkem vhodných úkryt ů. V dubnu 1959 byl druhým nejhojn ěji loveným drobným savcem (17,6 % z celkového po čtu). V zá ří 1974 byl uloven pouze 1 jedinec. Svahy bukového lesa se slabým bylinným podrostem mu neposkytují tolik trofických možnosti jako vlh čí a členit ější biotop v nižších partiích údolí. Rejsek malý (Sorex minutus L.) - o jeho výskytu platí totéž, co o výskytu rejska obecného. Je však celkov ě mén ě hojný a hlavn ě jeho záchytnost do používaného typu pastí je menší. P ři pr ůměrné t ělesné hmotnosti rejska malého 3 - 5 g by musely být pasti velmi citliv ě nalí čené, aby reagovaly na jeho p řípadný kontakt s pastí. Jeho výskyt je tedy na sledovaných stanovištích v Koko řínském dole patrn ě čast ější, než je uvedeno v tabulce (0,8 % z celkového úlovku).

94 Tabulka 2 Přehled odchycených savc ů

1959 1974 Po čet Druh 3.IV. 4.IV. 5.IV. 6.IV. % P +/ % pastí Po čet pastí 450 600 600 600 2 250 200

Rejsek obecný (Sorex araneus) 12 2 6 2 22 17,6 0,98 1 4,0

Rejsek malý (Sorex minutu) 1 _ _ _ 1 0,8 0,04 1 4,0

Rejsec vodni (Neomys fodiene) 1 _ _ _ 1 0,8 0,04 _ _

Krtek obecný (Talpa europaea) 1 _ _ 1 2 1,6 0,09 _ _

Hraboš polní (Microtus arvalis) 8 2 3 1 14 11,2 0,63 _ _

Norník rudý 47 18 13 5 83 66,4 3,69 9 38,0 (Clethrionomys glareoluss)

Myšice lesní 1 _ _ _ 1 0,8 0,04 12 50,0 (Apodemus flavicollis)

Myšice k řovinná _ 1 _ _ 1 0,8 0,04 _ _ (Apodemus sylvaticus)

Plch velký (Glis glis) ______1 4,0

Celkem 125 100,0 5,55 24 1 00,0

+/P = po čet úlovk ů p řepo čítaný na 100 pastí za 1 noc. Rejsec vodní (Neomys fodiens (SCHREBER.) ) - nachází se ve vhodných biotopech na území celé naší republiky.Můžeme se s ním setkat prakticky v blízkosti všech typ ů vodních tok ů a nádrží. Údolí Pšovky je rovn ěž vhodným biotopem pro jeho výskyt a rejsec vodní bude pravd ěpodobn ě v okolí b řeh ů zdejších vod b ěžný. Vzhledem k jeho vazb ě na specifický biotop je však po četní zastoupeni rejsce vodního v celém spole čenstvu drobných savc ů Koko řínského údolí relativn ě nízké.

95 Krtek obecný (Talpa europaea L.) - vyskytuje se hojn ě prakticky ve všech oblastech CHKO Koko řínsko, pokud tam nejsou biotopy, které by mu zabra ňovaly v jeho rycí činnosti (trvale podmá čené plochy nebo kamenité srázy a skály). Vzhledem k jeho zp ůsobu života je záchytnost krtka obecného do používaných sklapovacích pastí čist ě náhodné. Po čet úlovk ů (2 kusy, 1,6 % z celkového po čtu) v tabulce tedy neodpovídá jeho celkovému po četnímu zastoupení v celém spole čenstvu drobných savc ů na Koko řínsku. Hraboš polní (Microtus arvalis (PALL.)) - je typický obyvatel odlesn ěných, zatravn ělých, kulturních a ruderálních ploch. Proto byl zastižen v dubnu 1959 v údolní niv ě Pšovky jako t řetí nejhojn ěji lovený druh (11,2 % z celkového úlovku). Na horních svazích údolí, v bukovém lese, nebyl v zá ří 1974 zjišt ěn v ůbec. Jeho procentuální zastoupení v úlovku v dubnu 1959 odpovídá pom ěrné části z celkového po čtu pastí, které byly podle záznam ů vedených p ři kladení pastí položeny v nelesních biotopech v okolí Pšovky. Norník rudý (Clethrionomys glareolus (SCHREBER)) - jeho výskyt je vázán na stromové komplexy a křoviny od souvislých lesních porost ů až po menší křovinaté a stromové enklávy. Krajina v Koko řínském dole i v celé CHKO Koko řínsko zcela vyhovuje jeho ekologickým nárok ům, a proto zde pat ří mezi dominantní druhy drobných savc ů. V dubnu 1959 byl norník rudý výrazn ě nej čast ěji loveným druhem (66,4 % z celkového úlovku) a v zá ří 1974 byl po četností v úlovku na druhém míst ě. Členit ější a hlavn ě vegeta čně bohatší dolní partie svah ů jsou pro norníka rudého do jisté míry troficky p řitažliv ější. Myšice lesní (Apodemus flavicollis (MELCHIOR)) - vyskytuje se, podobn ě jako norník rudý, ve velkých i menších stromových komplexech. V dubnu 1959 byl zaznamenán pouze ojedin ělý odchyt. V zá ří 1974 byla myšice lesní nej čast ěji loveným drobným savcem. Nehled ě na obvyklé podzimní popula ční maximum a migrace byly na toto stanovišt ě semenožravé myšice(na rozdíl od více býložravých norník ů) p řitahovány asi tohoro ční úrodou bukvic. Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus (L.)) - ve sledované oblasti by se m ěla vyskytovat prakticky všude tam, kde myšice lesní. Navíc se m ůže nacházet i v malých křovinatých enklávách, zahradách, ruderélech a v okolí lidských sídliš ť. V našich úlovcích je zastoupena pouze jedním exemplá řem, ale její výskyt zcela jist ě není na Koko řínsku tak vzácný. Odchyty se pravd ěpodobn ě provád ěly v biotopech, kde se myšice k řovinná pravideln ě nevyskytuje. V časném jarním období, kdy probíhaly odchyty v roce 1959, by asi byla ješt ě zastižena ve v ětší blízkosti lidských sídliš ť, než probíhaly linie pastí.

96 Plch velký (Glis glis (L.)) - jediný exemplá ř byl uloven 14. zá ří 1974 do velké, krysí sklapovací pasti. Byl to dosp ělý samec, který vážil 125 g; délka jeho t ěla byla 152 mm, délka ocasu 115 mm, délka chodidla zadní nohy 26 mm a délka ucha 17 mm. Byl chycen u staré švestky, která rostla v porostu strom ů a ke řů lemujících horní plošiny nad svahy roklí, východn ě od železni ční zastávky Kanina. Jeho pravidelný výskyt na Koko řínsku byl potvrzen i údaji v dotaznících. Z dalších drobných savc ů, kte ří nejsou v našich úlovcích zastoupeni, ale mohli nebo m ěli by se na Koko řínsku vyskytovat, p řipadají v úvahu ješt ě dále uvedené druhy: Rejsec černý (Neomys anomalus (CABRERA)) - vyskytuje se v podstat ě ve stejných biotopech jako rejsec vodní (Neomys fodiens), ale není tak b ěžný. Jeho nález na Koko řínsku by byl pravd ěpodobn ě otázkou dlouhodobého a opakovaného odchytu. Bělozubka šedá (Crocidura suaveolens (PALL.) ) - její výskyt se v posledních letech udává ze všech částí republiky, a to hlavn ě v souvislosti s trvale obývanou zástavbou. Ve většin ě p řípad ů je tedy vázána na blízkost lidských p říbytk ů. Hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus (de SÉL.LONG.) ) - jeho nálezy jsou hlášeny z celé republiky, ale mají mozaikovitý charakter. Na Koko řínsku nebyl, pokud je mi známo, zatím zjišt ěn, ale nebyly zde provedeny ani pravidelné odchyty v biotopech typických pro jeho výskyt. Hraboš mok řadní (Microtus agrestis (L.) ) - biotop Koko řínského dolu a údolí Lib ěchovky nevylu čuje jeho nález, i když zde zatím nebyl hraboš mok řadní odchycen do pasti; byl zde však zjišt ěn v potravě výra velkého, hnízdícího v CHKO Koko řinsko ( HONC Ů, KNOBLOCH, VONDRÁ ČEK, 1974). Hnízdišt ě výra velkého se nachází v centrální části CHKO, takže je pom ěrn ě malá pravd ěpodobnost, že by výr hraboše mok řadního ulovil mimo hranice této oblasti. Hryzec vodní (Arvicola terrestris (L.) ) - v Koko řínském dole i v celé CHKO se zcela jist ě vyskytuje a uvádí se také v dotaznících (nap ř. Korce, Plešivec, údolí Lib ěchovky aj.). V našich úlovcích není zastoupen, protože pasti čky, které se používají k b ěžným odchyt ům, jsou pro odchyt hryzc ů p říliš malé. Myška drobná (Micromys minutus (PALL.) ) - její výskyt na Koko řínsku nebyl zatím rovn ěž publikován, i když se zde s nejv ětší pravd ěpodobností také vyskytuje. Její zjišt ění bude op ět otázkou čast ěji opakovaných odchyt ů nebo náhodného nálezu jejího typického hnízda, zav ěšeného ve vysoké tráv ě nebo v k řoví. Rovn ěž ji lze často zastihnout na podzim ve stozích slámy.

97 Plšík lískový (Muscardinus avellanarius (L.)) - jeho výskyt na Koko řínsku je potvrzen v dotaznících. Vyskytuje se pravd ěpodobn ě na více lokalitách, než je uvedeno na základ ě dotazník ů, protože svým zp ůsobem života není p říliš nápadný.

ÚDAJE PODLE DOTAZNÍK Ů

Údaje o místech výskytu jednotlivých živo čich ů jsou řazeny podle okres ů a v nich abecedn ě, tak jak to již za čali ve svých publikacích d ělat sami auto ři této dotazníkové akce (AND ĚRA, VOHRALÍK, 1976, VOHRALÍK, AND ĚRA, 1976,AND ĚRA, 1979). Králík divoký (Oryctolagus cuniculus (L.) ) Okres M ělník: Chudolazy, Ješovice, Kanina, Medonosy, Mšeno, Nebužely, Nosálov Dřív ější výskyt: Vidim Okres Česká Lípa: Beškov, Deštná, Dubá, Vojetín, Zakšína Dřív ější výskyt: Blíževedly, Domašice, D řev čice, Korce, Ždírec Veverka obecná (Sciurus vulgaris (L.)) Okres M ělník: Chudolazy, Ješovice, Jest řebice, Kanina, Medonosy, Mšeno, Nebužely, Tupadly, Vidim Okres Česká Lípa: Blatce, Blíževedly, Dražejov, D řev čice, polesí Dubá, polesí Holany, Koko řínsko, Korce, polesí Obrok, Plešivec, Tuhá ň, Tubož, Zakšín, Ž ďár, polesí Ždírec Sysel obecný (Citellus citellus (L.)) Okres M ělník: Dob řeň (jen místy v okolí, Ješovice (v malém množství u lesa), Nebužely, Olešno, Osinalice (jen místy), St řemy, Tupadly, pozorován u silnice z Vidimi do Tupadel, Veselí (2 lokality) Okres České Lípa: Blatce, Dražejov (ojedin ěle), D řev čice, Korce, v okolí obce Lhota, Plešivec, Tubož, na katastru obce Zakšín a v polesí Zakšín (ojedin ěle), Ž ďár (ojedin ěle) Křeček polní (Cricetue cricetue ( L.) ) Okres M ělník: Chudolazy, Kanina, Mšeno, Nebužely, St řemy, Vidim Okres České Lípa: Deštné, D řev čice, Dubá, Holany, Korce, Lhota, Tachov, v okolí Tachovského vrchu, Zakšín (sporadický výskyt), Ž ďár (ojedin ěle)

98 Ondatra (Ondatra zibethica (L.)) Okres M ělník: na potoce Lib ěchovka - Chudolazy, Jest řebice, Ješovice (v katastru obce podél Lib ěchovky), Tupadly, v rezervaci Koko řinsko na Pěovce, zvlášt ě hojn ě mezi osadami Konrádov a Ráj, na rybníku St říbrník ve Vojt ěchov ě Okres České Lípa: horní tok Lib ěchovky mezi obcemi Deštná a Zakšín; horní tok Pšovky v okolí Housky, zabíhá až k Vojetínu, déle v katastru obce Blatce a Tubož, hojná v polesí Ždírec, v celém Koko řínském dole, v polesí Obrok na potoce Obrtka; na severu CHKO je hojné (Stvolínky) - zasahuje tam z oblasti rybník ů u Blíževedel na Litickém potoce Plch velký (Glis glis (L.) ) Okres M ělník: Kanina, u Mšenské lesovny Okres České Lípa: mezi obcemi Deštné a Zakšín (bu ď plch velký, nebo plch zahradní), Ž ďár (bu ď plch velký, nebo plch zahradní), Vojetín (bu ď plch velký, nebo plch zahradní) Plšík lískový (Muscardinus avellanarius (L.)) Okres M ělník: Jest řebice, Kanina, Nebužely Okres České Lípa: Dražejov, D řev čice, Koko řínsko, Lhota, Zátyní, Ž ďár Kuna lesní a kuna skalní (Martes martes (L.) a Martes foina (ERXLEB.) Okres M ělník: polesí Šemanovice - oba druhy Okres Česká Lípa: Blíževedly - oba druhy kun, Dražejov - oba druhy, D řev čice - kuna skalní, Koko řínsko - oba druhy, Ž ďár - ojedin ěle oba druhy Vydra říční (Lutra lutra (L.)) Okres M ělník: recentní záznamy nejsou, byle vid ěna pouze v roce 1975 na P ěovce; v roce 1962 na podzim vydra prošla Koko řínským údolím, kde "škodila mezi kapry" a pak zmizela Okres České Lípa: recentní záznamy nejsou; poslední pozorování za 2. sv ětové války u Dražejova Jezevec lesní (Meles meles (L.)) Okres M ělník: Bylochov, Chudolazy, Jest řebice, Ješovice, Medonosy, Mšeno, Nosálov, Vidim, Veselí Přechodný výskyt: Kenina, Nebužely, polesí Šemanovice Okres Česká Lípa: Blatce, Blíževedly, Beškov, Domašice, Dražejov, D řev čice, Dubá, Korce, Obrok, Plešivec, Vlhoš ť, Vojetín, Zakšín, Ž ďár, Ždírec

99 ÚDAJE O LOVNÉ ZV ĚŘ I

Tyto údaje zaznamenali zam ěstnanci lesní správy v Šemanovicích, okres M ělník.

Zajíc polní (Lepus europaeus (PALL.)) - v odpovídajících biotopech CHKO Koko řínsko byl donedávna b ěžný. V posledních dvou letech jeho po četní stavy prudce poklesly. Sestupné tendence trvá i nadále. Prase divoké (Sus scrofa (L.) ) - v oblasti CHKO Koko řínsko se vyskytuje trvale. Mimoto jsou zaznamenávány další p řechodné pobyty r ůzn ě po četných skupin černé zv ěř e. Srnec (Capreolus capreolus (L.)) - žije na celém území CHKO Koko řínsko. Muflon (Ovis musimon (PALL.) ) - byl úsp ěšn ě vysazen na n ěkolika místech v CHKO Koko řínsko (nap ř. v roce 1973 v polesí Šemanovice nebo v p řibližn ě stejné dob ě na Sedlecku). Na Housecku byl dokonce zaznamenán p řípad, že se stáde čko muflon ů, které samostatn ě p řišlo (pravd ěpodobn ě ze severu), trvale usadilo v lesích v okolí Housky. Ze šelem se mimo již d říve uvedené druhy v celé oblasti ješt ě vyskytuje liška - Vulpes vulpes (L.) - a tcho ř tmavý - Putorius putorius (L.).

DISKUSE A ZÁV ĚR V dubnu 1959 bylo v Koko řínském dole do odchyt ů zahrnuto více typ ů biotop ů. Populace drobných savc ů, kte ří p řežili zimu, byly na za čátku pohlavní aktivity, takže zde byl prakticky zjišt ěn základní stav populací p řed obdobím rozmnožování. Na podzim 1974 byl výsledek velmi ovlivn ěn krátkodobým odchytem v jednom typu biotopu a v podzimním období maximální hustoty populací. Pr ůměrná hodnota celkového úlovku z dubna 1959, tj. po čet odchycených jedinc ů přepo čítaný na po čet pastí, je 5,5 jedince na 100 pasti za 1 noc. V zá ři 1974 by tato hodnota dosáhla 12 jedinc ů na 100 pesti za 1 noc. Hodnoty kolem 5 bývají dlouholetým pr ůměrem p ři odchytech drobných savc ů v přirozené volné krajin ě (mimo v ětší zástavbu a trvalé devasta ční vlivy) v rámci naší republiky (HODKOVÁ, 1979). Jsou tedy i pr ůměrem z hustoty po četnosti populací drobných ševc ů v různých typech biotop ů v d ěné krajin ě jako celku a pr ůměrem z r ůzných sezónních období popula ční dynamiky. Ze dvou pom ěrn ě krátkodobých odchyt ů drobných savc ů nelze tvo řit kategorické zóv ěry. P řesto výskyt a po četnost jednotlivých druh ů drobných savc ů v roce 1959

100 v Koko řínském dole nazna čuje, že jde o p řírodn ě vyváženou krajinu e přirozenými, p říliš nedevastovanými biotopy. Protože již tenkrát byl Koko řínský d ůl rezervací, je reálný předpoklad, že se tento stav zachoval. Z výskytu dalších živo čich ů v rámci celé CHKO Koko řínsko vyplývá, že i celé toto území je zatím faunisticky vyvážené, s pom ěrn ě pestrým druhovým zastoupením jednotlivých druh ů savc ů. Napomáhá tomu velká členitost reliéfu terénu, který i p ři pom ěrn ě zna čné hustot ě osídlení a vysokém turistickém ruchu ješt ě stále dovoluje zví řat ům nalézt pom ěrn ě klidné úto čišt ě. Civiliza ční tlak by se však již nem ěl dále zvyšovat, protože hlavn ě pro okres Mělník je Koko řínsko z hlediska savc ů jedním z mála nebo snad tém ěř jediným v ětším faunisticky cenným prvkem v krajin ě. P říkladem m ůže být zaznamenaný výskyt jezevce. Z 20 lokalit hlášených s trvalým výskytem jezevce z okresu M ělník je jich 9 v CHKO Koko řínsko a 1 lokalita je v takové blízkosti (Lib ěchov), že lze p ředpokládat návaznost jezevc ů z této lokality na CHKO Koko řínsko. Rozloha okresu M ělník je 712 km a rozloha CHKO Koko řínsko, která na území okresu M ělník zasahuje asi polovinou své celkové velikosti, je tedy 135 km 2 . To znamená, že zhruba na 19 % z celkové plochy okresu je polovina registrovaných lokalit s trvalým výskytem jezevce. Celkov ě lze spo čítat, že okres M ělník a Česká Lípa dohromady zaujímají rozlohu 1862 km 2. Z toho na CHKO Koko řínsko p řipadá 270 km 2 , což je 14,5 % plochy obou okres ů. Z obou okres ů byly hlášeny celkem 73 lokality s trvalým výskytem jezevc ů. Na CHKO Koko řínsko z toho p řipadají 24 lokality uvnit ř území a 6 lokalit v t ěsné blízkosti hranic (okres České Lípa: Horky, Chlum, Krava ře, Obora, Pavlovice, Stvolínky), což je dohromady více než 40 % všech lokalit z obou okres ů. Četné a členité rokle CHKO Koko řínsko jsou z řejm ě pro výskyt jezevc ů mimo řádn ě p říznivé. Protože statistiky úlovk ů v ČSR i na Slovensku za posledních 10 let zaznamenávají prudký pokles, který do jisté míry odráží i vlastní snížení po četních stav ů této šelmy (AND ĚRA, 1979), je již jen z tohoto úzkého pohledu území CHKO Koko řínsko cenné pro udržení po četních stav ů tohoto zajímavého člena naší fauny. Na záv ěr bych ráda pod ěkovala akademikovi B. Rosickému a RNDr. M. Danielovi za poskytnutí pracovních protokol ů a dalších informací o pr ůběhu a organizaci odchyt ů drobných savc ů v Koko řínském dole v dubnu 1959 a RNDr. P.Zemanovi za protokoly a materiál z odchyt ů v zá ří 1974. Déle d ěkuji RNDr. M.And ěrovi a RNDr. V. Vohralíkovi za zp řístupn ění údaj ů z dotazníkové akce, kterou pořádala katedra systematické zoologie PF UK v Praze, a pracovník ům lesní správy v Šemanovicích za sd ělené údaje o lovné zv ěř i.

101 SOUHRN

V dubnu 1959 a v zá ří 1974 provád ěli pracovníci Parazitologického ústavu ČSAV odchyt drobných savc ů v Koko řínském dole. Odchytili celkem 149 jedinc ů drobných terrestrických savc ů, náležejících k 9 druh ům (Sorex araneus, Sorex minutus, Neomys fodiens, Talpa europaea, Microtus arvalis, Clethrionomys glareolus, Apodemus flavicollis, Apodemus sylvaticus a Glis glis). T ři druhy drobných savc ů, které nebyly v úlovku zastoupeny (Microtus agrestis, Arvicola terrestris a Muscardinus avellanarius (v CHKO Koko řinsko se také vyskytují, o čemž sv ědčí informace z literatury a z dotazníkové akce, po řádané katedrou systematické zoologie PF UK. Pro výskyt dalších 4 druh ů drobných savc ů (Neomys anomalus, Crocidura suaveolens, Pitymys subterraneus a Micromys minutus) jsou v CHKO Koko řínsko vhodné podmínky a ov ěř ení jejich výskytu bude pravd ěpodobn ě otázkou dlouhodobých nebo opakovaných odchyt ů v této oblasti. Na základ ě zmín ěné dotazníkové akce byly v CHKO Koko řinsko zjišt ěny lokality výskytu n ěkterých dalších v ětších druh ů savc ů (Oryctolagus cuniculus, Sciurus vulgaris, Citellus citellus, Cricetus cricetus, Ondatra zibethica, Martes martes, M. foina, Lutra lutra a Meles meles), a na základ ě sd ělení pracovník ů polesí Šemanovice obecné údaje o výskytu dalších druh ů zv ěř e (Lepus europaeus, Sus scrofa, Capreolus capreolus, Ovis musimon, Vulpes vulpes a Putorius putorius).

Zusammenfassung Im April 1959 und im September 1974 haben die Mitarbeiter des Parasitologischen Institute der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften einen Fang von Kleinsäugetieren im Tale von Koko řín durchgeführt. In ganzem haben sie 149 Exemplare gefangen, die 9 Tierarten angehörten (Sorex araneus, Sorex minutus, Neomys fodiens, Talpe europaea, Microtus arvalis, Clethrionomys glareolus, Apodemus flavicollis, Apodemus sylvaticus und Glis glis). Drei weitere Arten der Kleinsäugetiere, die bei dieser Aktion nicht gefangen wurden (Microtus agrestis, Arvicola terrestris und Muscardinus avellenarius) sollen aber gemäss der Information aus der Literatur in dem Schutzgebiet Koko řín auch noch vertreten werden. Auch die Fragebogenektion, die der Lehrstuhl der systematischen Zoologie der naturwissenschaftlichen Fakultät der Karls Universität zu Prag in diesem Gebiet durchgeführt hat, hatte das Vorkommen von diesen 3 Arten bestätigt. Ebenfalls für das Vorkommen von 4 weiteren Arten der Kleinsäugetiere (Neomys anomalus, Crocidura suaveolens, Pitymys subterraneus und Micromys minutus)sind in dem angeführten Gebiete entsprechende Lebensbedingungen vorhanden. Die Erscheinung dieser Arten kann nur durch wiederholte Fange in diesem Gebiete bestätigt werden. Der im April 1959 durchgeführte Fang kleiner Säugetiere brachte nur 5 Exemplare; diese Zahl entspricht dem langjährigen Durchschnitt der Fänge kleiner Säugetiere in verschiedenen Biotopen der ČSSR. Auf Grund der erwähnten Fragebogenaktion wurden auch die Lokalitäten des Vorkommens von einigen grösseren Arten der Säugetiere in dem

102 Schutzgebiete Koko řín (Oryctolagus cuniculus, Sciurus vulgaris, Citellus citellus, Cricetus cricetus, Ondatra zibethica, Martes martes, M. foina, Lutra lutra und Meles meles) festgestellt. Aus diesem Gebiet und aus seiner unmittelbaren Nähe wurden viele Lokalitäten gemeldet, wo der Dachs vorkommt. Alle diese Meldungen zeugen von günstigen Lebensbedingungen für das Vorkommen dieses interessanten Raustieres.

Literatura AND ĚRA,M. (1979): Sou časný stav rozší ření jezevce lesního (Meles meles) v českých zemích (Mammalia: Mustelidae). - Acta sci nat. Mus„ Bohem.merid. České Bud ějovice 19 .: 17-30. AND ĚRA,M.; VOHRALÍK,V. (1976): Rozší ření králíka divokého, Oryctolagua cuniculus (Linnaeus, 1758) v Československu. - Lynx (Praha), n.s., 18 : 5-18. HODKOVÁ.Z. (1979): P řehled drobných savc ů odchycených pracovníky Parazitologického ústavu ČSAV na území ČSSR v letech 1952-1977. - Lynx (Praha), n.s., 20 : 45-74. HONC Ů.M. ; KNOBLOCH,H, ; VONDRÁ ČEK, J. (1974): K potrav ě výra velkého Bubo bubo L. na severo českých hnízdištích. - Sborník okresního muzea v Most ě, p řírodov ědné řada 1 : 65-79. VOHRALÍK,V.; AND ĚRA,M. (1976): Rozší ření k řečka polního Cricetus cricetus (L.) v Československu. - Lynx (Praha), n.s., 18 : 85-97.

Adresa autorky: Zdenka Hodková, prom. biol., Parazitologický ústav ČSAV, Flemingovo nám. 2, 166 32 Praha 6 - Dejvice

103 104 Bohemia centralis, Praha, 10: 105—128, 1980

Státní p řírodní rezervace Úpor - sou časný stav vegetace a její ovlivn ění zm ěnou vodního režimu

Das Naturschutzgebiet Úpor - der derzeitige Zustand der Vegetation und deren Beeinflussung durch die Änderung des Wasserregimes

Věnováno památce ing. Františka Vodáka MARIE PIVNI ČKOVÁ

ÚVOD

Státní p řírodní rezervace Úpor byla z řízena 14. srpna 1957 výnosem MŠK pod č. 61225/57. Nachází se na katastrálním území obcí Vrbno a Kly v okrese M ělník. Rozloha rezervace je 225,4211 ha. Podle lesnického člen ění zaujímá tato rezervace lesní porosty č. 23, 24, 25, 26 (polesí Tuhá ň, LZ M ělník) a podle katastrálního člen ění pozemky č. 468, 472/1, 485/1, 485/2, 510, 511, 512/2, 513, 514/2, 516/2, 518, 521, 522, 526, 530, 532, 533, 534, 535, 548/1, 548/2, 548/3, 548/4, 553, 557/2, 561, 635/2, 638, 646/1, 647/2, 647/4, 647/7, 647/18, 647/19, 647/20, 647/40, 647/41, 664/1, 664/2, 667, 701, 702, 704 (k.ú. Vrbno) a pozemky č. 232/2, 333/3, 908/1, 908/2, 908/18, 908/19 (k.ú. Kly). D ůvodem ochrany jsou málo narušené lužní geobiocenózy. Území rezervace prod ělalo v posledních 100 letech mnoho zm ěn. Regulací Labe se zm ěnil hydrologický režim starého toku, d říve člen ěného na n ěkolik menších i v ětších meandr ů, zrychlil se proud vody, a tím také odnos pevného materiálu ze dna koryta. Řeka zahloubila své koryto a hladina vody v řece poklesla. Následkem toho klesla hladina spodní vody v okolních pob řežních pásmech. Pro lužní lesy na soutoku Labe a Vltavy, stejn ě jako i pro ostatní nivy řek, m ěla regulace Labe za následek tém ěř úplnou likvidaci p řirozených spole čenstev m ěkkého luhu v pob řežních pásmech, tj. spole čenstev k řovitých vrb (spole čenstva svazu Salicion triandrae

105 MÜLLER et GÖRS 1958) a spole čenstev vrbových a topolových luh ů (svazu Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958), která byla zastoupena p ředevším v okrajových partiích lužního lesa, tj. na b řehu tok ů a v cípu soutoku obou řek (podle NEUHÄUSLOVÉ- NOVOTNÉ, 1965). Hladina spodní vody na území rezervace se déle snížila po poslední prohrábce koryta Labe. Zárove ň s t ěmito opat řeními se spole čenstva m ěkkého luhu, které se patrn ě vyskytovala ve v ětším množství i uvnit ř rezervace, postupně m ění v dubotopolový a dubojilmový les (tzv. tvrdý luh). Tento typ sukcese je doložen mnoha pozorováními ( NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, 1965). Přes uvedené zásahy do rezervace z ůstala v ětší část rostlinných spole čenstev v přirozeném stavu a p ředstavuje jeden z nejv ětších komplex ů lužního lesa v polabské krajin ě, který je ješt ě do zna čné míry samostatnou autoregula ční jednotkou, schopnou čelit okolním vliv ům pr ůmyslové krajiny. Je t řeba také zvážit p říznivé ú činky velkých lesních komplex ů, jako je akumulace vody a vzdušné vlhkosti, úloha v samo čisticích pochodech vody atd. Dalším faktorem, který v budoucnosti m ůže ovlivnit rezervaci, je i kvalita vody v Labi, a tím i kvalita spodní vody v pob řežních porostech (nap ř. únik nafty z lodí, odpad z pr ůmyslových podnik ů atd.). Vegetaci rezervace rovn ěž zna čně ovlivní exhalace p ři provozu Labské vodní cesty a pr ůmyslové exhalace (t ři tepelné elektrárny, Spolana, n.p., atd.).

HISTORICKÉ ÚDAJE Pozemky dnešní SPR Úpor pat řily velkostatku M ělník. Nejstarší zmínka pochází ze 16. století, kde je uvedena druhová skladba lesa, tzv. Vopor (dub, osika a topol). První za řízení lesa je uvedeno z roku 1804. Lesy pat řily do II. skupiny, tj. s 60letým obmýtím; uvádí se toto zastoupení d řevin: dub 30 %, jasan 36 %, topol 10 %, jilm vaz 5 %, olše, akát a javor 2 %. Lesní porosty byly smíšené. r ůznov ěkké. Výsadba se provád ěla sadbou a u dubu síjí, z cizích dřevin se vysazovala katalpa a o řešáky. Během let lužní lesy poškozovaly četné kalamity, nap ř. velké povode ň z roku 1926 (povodní utrp ěly především mladé kultury olší, jasan ů a černého o řechu, kdežto americký jasan se ukázal k povodním odoln ější). P ři mrazové kalamit ě v roce 1926 utrp ěl nejvíce škody op ět jasan (mrazové kýly jsou patrné na kmenech do dnešní doby). Po silných mrazech uhynul tém ěř všechen ochmet. P ři povodni v roce 1932, které trvala od 31.5. do 6.6., byl Úpor po celou dobu zaplaven. Mladé jasany, jilmy, topoly atd. byly zni čeny a rovn ěž veškerá zv ěř uhynula. Historické údaje jsou uvedeny podle TLAPÁKA (1965).

106 PŘEHLED DOSAVADNÍCH BOTANICKÝCH VÝZKUM Ů

Lužní lesy v Polabí jsou floristicky pom ěrn ě dob ře prozkoumány. První údaje o kv ěten ě kolem Ob říství a Št ěpánského p řívozu pochází od J.E.POHLA (1810) a J.S. a CB.PRESLA ( 1819) . V dalších pracích (OPIZ F.M., 1823, ČELAKOVSKÝ L., 1881-1890) nacházíme údaje o výskytu sn ěženky v polabských luzích a dalších lužních rostlinných druh ů ( viz též POLÁK, 1876, DAN ĚK, 1912a, 1912b, 1913). Celkovou situaci lužních les ů, proti původnímu stavu (tj. maximální možné ploše( uvádí VINCENT (1950) a zd ůraz ňuje, že je zachováno pouze asi 10 % této plochy. Touto likvidací se porušila ekologická rovnováha, regulací a odvodn ěním se zabránilo p řísunu živin v dob ě povodní a zárove ň se zabránilo provzdušování p ůdy; to všechno m ělo vliv na odolnost strom ů k napadeni šk ůdci. Likvidace lužních les ů mé rovn ěž vliv na teplotní pom ěry stanovišt ě a p ři odlesn ění dochází i k p řeh řátí půdy, protože lesy slouží jako p řirozené regulátory a akumulátory teploty prost ředí. Nemalý vliv má likvidace lužních les ů na zvyšováni rychlosti v ětru a ubývání rosy, které ovliv ňuje vzdušnou a p ůdní vlhkost. Podobnou tématikou se zabývá práce FRIČE ( 1942). BUDÍNA (1943) a DURDÍKA (1951). Rovn ěž Noži čka ( 1955) uvádí jako hlavní d ůvod ztráty vláhy ve st ředním Polabí likvidaci lužních les ů v 10. až 13. století, kdy se velké množství d řeva vozilo do Kutné Hory, déle klu čení les ů v 16. století, kdy se lesní p ůda p řem ěň ovala na pole a louky. Dalším d ůvodem poklesu vody byla likvidace rybni ční sít ě v 18. století. P ředpokládá se, že hladina vody v labském koryt ě klesla po všech t ěchto úpravách proti p ůvodnímu stavu asi o 4 m. O rozší řeni a ší ření druhu Bidens frondosus podél Labe a jeho p řítok ů pojednává práce HEJNÉHO (1949). Z Úporu a jeho blízkého okolí pocházejí údaje HOLUBI ČKOVÉ (1950). Rozsáhlou studii o st ředoevropských luzích podává MEZERA ( 1956). Fytocenologický pr ůzkum lužnlch les ů ve st ředním Polabí provád ěli NOVOTNÁ a SAMEK ( 1957) a NOVOTNÁ (1958 ). Podrobným fytocenologickým člen ěním se zabývala NEUHÄUSLOVÁ- NOVOTNÁ (1965). Z poslední doby pochází práce NEUHÄUSLA a NEUHÄUSLOVÉ- NOVOTNÉ (1977).

PŘÍRODNÍ POM ĚRY Geologickým podložím jsou k řídové sedimenty spodního a st ředního turonu, slínovce a pís čité slínovce (podle geologické mapy 1 : 200 000 z roku 1954). Podle pedologické mapy (1 : 75 000 z roku 1947) jsou na území rezervace zastoupeny nivní p ůdy Labe a Vltavy.

107 Podle geomorfologického člen ění náleží území rezervace do m ělnické kotliny (DEMEK et al., 1965). Z klimatického hlediska toto území spadá do teplé oblasti, pro kterou je charakteristické teplé léto a krátká a mírné zima. Pr ůměrná ro ční teplota za rok 1901-50 je 8,7 °C, pr ůměrný ro ční úhrn srážek je 527 mm. Srážkami nejbohatší jsou letní m ěsíce červen-srpen, kdežto v zimních m ěsících srážky klesají na minimum (podle Atlasu podnebí ČSR, 1958).

VEGETA ČNÍ POM ĚRY Území SPR Úpor má p řírodov ědecký, ekologický a estetický význam. Je to plošn ě jeden z nejv ětších komplex ů lužního lesa ve st ředním Polabí. Zásadní význam tohoto lesního komplexu je v tom, že je na n ěm koncentrována p řevážné v ětšina lužních druh ů, cenóz a většina hydrofází lužního lesa. Uvážíme-li, že sou časný trend v ochran ě p řírody a ochran ě životního prost ředí sm ěř uje k výb ěru a ochran ě velkoplošných p řirozených ekosystém ů (tj.takových, které mají zna čně komplikované druhové složeni, a tím i zna čnou odolnost k vyrovnávání možných výkyv ů v přírod ě, v četn ě zm ěn vyvolaných člov ěkem), potom zachování takových spole čenstev mé zásadní význam pro zachování obrazu neporušené krajiny. Taková území mohou sou časn ě sloužit ke sledování jejich dalšího vývoje v podmínkách kulturní krajiny v nejširším slova smyslu. Původním motivem vyhlášení území za rezervaci byl bohatý výskyt sn ěženky podsn ěžníku. Tato lokalita je, spolu se Zámeckým lesem, který je vzdálen od Úporu asi 1-2 km, ojedin ělým nalezišt ěm tohoto druhu ve st ředních Čechách. Ovšem bez ohledu na výskyt sn ěženky bylo již tehdy jasné zcela mimo řádné postavení úporských les ů; jsou zde zachována spole čenstva m ěkkých luh ů svazu Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958, tj. spole čenstva asociace Salici-Populetum (TX. 1931) MEYER DREES 1936 v místech zazemn ěných labských a vltavských ramen. Sn ěženka podsn ěžník roste ve spole čenstvu dubotopolového lesa, tj. zhruba od úporské hájovny sm ěrem k soutoku. V sušších luzích sm ěrem k Ob říství sn ěženka chybí. Na území SPR Úpor jsou z v ětší části zastoupena rostlinné spole čenstva lužních les ů svazu Alno-Padion ( KNAPP. 1942) em MEDW.-KORNÁS in MAT. et BOR. 1957, podsvaz Ulmion OBERD. 1953. Tento podsvaz je zde zastoupen asociacemi Quero-Populetum (JURKO 1958) DOVOLILOVÁ 1961. Do této asociace pat ří také subasociace Q.-Populetum filipenduletosum a Q.-Populetum typicum. Dále je zde zastoupena asociace Q.-Ulmetum

108 medioeuropseum PASSARGE 1956 v zastoupení subasociace Q.-Ulmetum typicum MEZERA et SAMEK 1954 (in: NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, 1965). V malém procentu jsou zastoupeny podmá čené olšiny svazu Alnion glutinosae (MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936. Z nelesních spole čenstev jsou na území rezervace zastoupena spole čenstva rákosin, a to ve zbytku plochy zavezeného labského ramene, zvaného Rybí útulek. Z nelesních sekundárních spole čenstev se vyskytují spole čenstva lu ční svazu Arrhenatherion W. KOCH 1926 (louky se kosí jednou až dvakrát ro čně, jiné pouze ob časn ě, n ěkdy se orají). Na navážce Rybího útulku je rozší řena ruderální vegetace. Zbývající část území rezervace zaujímají obhospoda řované zem ědělské kultury. Vážn ějšími zásahy do p řirozených podmínek území byla p ředevším zm ěna ve vodním režimu. Byla to postupné regulace Labe na po čátku 20. století a dále v posledních letech provád ěné prohrábka Labe v rámci akce splavn ění Labe a zrušení jezu Hadík. Faktorem, který bezesporu nep řízniv ě ovlivnil složení vegetace, bylo vysazování cizích d řevin, nap ř. o řešáku, jírovce, červeného dubu, akátu, katalpy, topolových hybrid ů atd. Srovnáme-li naše pozorování se zastoupením jednotlivých spole čenstev, jak je uvádí NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ (1965), m ůžeme konstatovat, že: a) rozloha jednotlivých lesních spole čenstev z ůstává zhruba zachována; b) zemními pracemi byl tém ěř zni čen porost křovitých vrb p ři labském b řehu; c) stejným zp ůsobem byla zni čena mok řadní vegetace Rybího útulku.

ROSTLINNÁ SPOLE ČENSTVA M ĚKKÉHO LUHU SVAZU SALICION ALBAE ( TX. 1955) MÜLLER ET GÖRS 1958

Na území rezervace jsou tato spole čenstva zastoupena pouze ve fragmentech, a to na místech zazemn ěných labských ramen a vltavských ramen v lesních odd ěleních 23 a 24. V terénu jsou tato místa dob ře lokalizovatelná, protože jsou v terénních depresích. Cenologicky odpovídají spole čenstvu Salici-Populetum typicum JURKO 1958. Ve stromovém pat ře p řevládají vrby a topol, v ke řovém pat ře svída. Bylinné patro v jarním aspektu chybí, a to díky dlouhotrvajícím záplavám v jarních m ěsících. V letním aspektu je hojn ě zastoupena Baldingera arundinacea, Iris pseudacorus, Galium aparine, Urtica dioica, Impatiens noli-tangere atd.

109 Spole čenstva svazu Salicion triandrae MÜLLER et GÖRS 1958 jsou zredukována jen na malé plochy labského a vltavského b řehu.

ROSTLINNÁ SPOLE ČENSTVA TVRDÉHO LUHU PODSVAZU ULMION OBERD. 1953 Na území rezervace jsou nejvíce zastoupena rostlinná spole čenstva tvrdého luhu, která zaujímají zhruba 70 % celkové plochy. V rámci tohoto podsvazu jsou zastoupena spole čenstva dubotopolových luh ů, pouze v jižní části rezervace jsou to spole čenstva luh ů dubojilmových. Dá se předpokládat, že postupným poklesem spodní vody celkov ě ubývala vlh čí lužní spole čenstva ve prosp ěch spole čenstev sušších. Ve stromovém pat ře je častým druhem Quercus robur, Populus nigra, Fraxinus excelsior, Ulmus sp . (v sou časné dob ě odum řelý grafiózou), Acer campestre, A. pseudoplatanus, A. platanoides, v ke řovém pat ře Crataegus monogyna, C. oxyacantha, Frangula alnus, Rhamnus cathartica, Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Padus racemosa a Sambucus nigra. Pro bylinné patro je typické st řídání jarního a letního aspektu. V jarních m ěsících jsou hojné druhy Corydalis cava, Gagea lutea, Galanthus nivalis, Ficaria verna, Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Pulmonaria officinalis, Lathyrus vernus atd. Pozd ěji tyto druhy vyst řídá pom ěrn ě chudý a jednotvárný letní aspekt s druhy Urtica dioica, Aegopodium podagraria atd.

ROSTLINNÁ SPOLE ČENSTVA PODMÁ ČENÝCH OLŠIN SVAZU ALNION GLUTINOSAE (MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936 Rostlinná spole čenstva podmá čených olšin jsou zastoupena na území rezervace jen sporadicky v jižní části rezervace na místech zazemn ěného labského ramene v lesním odd ělení 23 a ojedin ěle v cípu soutoku Vltavy a Labe. Toto spole čenstvo provází Alnus glutinosa, v bylinném pat ře Iris pseudacorus, Baldingera arundinacea atd.

ROSTLINNÁ SPOLE ČENSTVA RÁKOSIN SVAZU PHRAGMITION COMMUNIS W. KOCH 1926 Rákosiny jsou na území rezervace zastoupeny rovn ěž jen sporadicky na n ěkolika málo místech bývalého Rybího útulku. Zbytky rákosin se uchovaly pouze p ři okraji lesního komplexu, který navazuje na Rybí útulek. Indikátory tohoto spole čenstva jsou četné druhy ost řic, kosatec žlutý, chrastice rákosovitá, máta vodní, orobinec atd. V ětší část rákosin byla zni čena zavážením Rybího útulku materiálem z prohrábky Labe.

110 ROSTLINNÁ SPOLE ČENSTVA LESNÍCH LOU ČEK SVAZU ARRHENATHERION W. KOCH 1926 Lesní lou čky jsou na území rezervace pod ozna čením v lesnické map ě 1 : 10 000 jako bezlesí číslo 51-67. Lesní lou čky jsou sekundárními stanovišti, u n ěkterých z nich je stabilita rostlinných spole čenstev porušena nepravidelným hospoda řením a ob časnou orbou. Lu ční vegetaci doprovází množství rostlinných druh ů lužního lesa, p ředevším na kontaktu obou stanoviš ť (Ficaria verna, Corydalis cava, Galanthus nivalis, Glechoma hederacea atd.). Typickými druhy lesních lou ček jsou Alopecurue pratensis, Betonica officinalis, Campanula patula, Geranium pratense, Holcus lanatus, Chrysanthemum leucanthemum, Jacea vulgaris, Knautia arvensis, Lychnis flos-cuculi, Phleum pratense, Poa pratensis, Sanguisorba officinalis atd. K tomu, aby bylo možno sledovat zm ěny vegeta čního krytu v SPR Úpor, byl v blízkosti sondy 10, kde se očekával nejv ětší pokles vody, založen v lesním odd ělení 26 b 2 liniový transekt, dlouhý 30 m, a na n ěm se b ěhem t ří vegeta čních sezón, vždy v jarním a letním období, ode čítal výskyt jednotlivých rostlinných druh ů. Použití liniového transektu na pom ěrn ě rychlé a jednoduché zjiš ťování pokryvnosti doporu čuji GREIG-SMITH (1957), VASILEVI Č (1969), JANKO (l97l) a další. M ěř eni transektem však za čalo asi až dva roky po likvidaci jezu Hadík, a proto je možné, že tím byly výsledky m ěř ení ovlivn ěny. Ode čítání se provád ělo po 5 cm. P ři p řípadné patrovitosti porostu byla použita kolmá projekce rostlinných částí na transektu. Tím byly zaznamenány i p řekrývající se druhy. P ři hodnocení bylo použito vyjád ření pokryvnosti v procentech všech ode čtených bod ů transektu. Vzhledem k patrovitosti porostu jsou v n ěkterých p řípadech hodnoty celkové pokryvnosti v ětší než jejich skute čná délka (tab. 3). Z této tabulky je patrné, že v ětšina zaznamenaných druh ů zvyšuje svou pokryvnost. Jsou to druhy Aegopodium podagraria, Circaea lutetiana, Ficaria verna, Glechoma hederacea, Impatiens parviflora, Lamium galeobdolon a Urtica dioica. U jednoho druhu byl zaznamenán pokles pokryvnosti (Stachys silvatica). Pokryvnost dymnivky duté se nem ěnila. Druhy e malou pokryvností se nepo čítaly. Ur čité nep řesnosti vznikly ode čítáním transektu v r ůzném stadiu fenofáze. Při hodnocení zm ěn v pokryvnosti jednotlivých druh ů jsem se opírala o údaje DOVOLILOVÉ-NOVOTNÉ (1961).

111 Aegopodium podagraria - význa čný druh letního aspektu; má velmi širokou ekologickou valenci a zvýšení procenta pokryvnosti na sledovaném území není v souvislosti se zm ěnami vodního režimu. Corydalis cava - typický druh jarního aspektu; roste nej čast ěji v dubotopolových a dubojilmových lesích. Výskyt dymnivky je ukazatelem čerstvých až vlhkých p ůd bohatých živinami. Její procento z ůstává na transektu zhruba konstantní. Ficaria verna - indikátor vlhkých p ůd; procento pokryvnosti b ěhem t ří let kolísalo s mírným vzestupem. Galium aparine - má velmi širokou ekologickou valenci; roste hojně ve vlhkých i sušších spole čenstvech. Procento pokryvnosti b ěhem t ří let kolísalo s mírným sestupem. Impatiens parviflora -u nás nep ůvodní rostlina, která se v luzích velmi rychle ší ří. Ekologické valence je velmi široká, místy tento druh tvo ří v luzích monokultury. Podle HOLUBI ČKOVÉ (l.c.) se netýkavka ší ří na kyprých p ůdách, u kterých byl porušen povrch půdy. Urtica dioica - má vzestupný r ůst, což souvisí s p říznivými vlhkostními a nitrifika čními pom ěry. Na liniovém transektu má kop řiva dvoudomá vzestupný trend.

Měř ením pokryvnosti druh ů na liniovém transektu b ěhem t ří let nebyly potvrzeny žádné zásadní zm ěny ve struktu ře vegetace. Nebyl pozorován ani úbytek vlhkomilných druh ů; v několika p řípadech se dokonce zdá, že pokryvnost t ěchto druh ů nepatrn ě stoupá. Odpov ěď na to, zda p ředpoklad celkové výše úrovn ě podzemní vody v severní části rezervace a její sníženi v jižní části rezervace je správný, mohou dát výsledky vyhodnocení nov ě vyty čených transektu.

ZM ĚNY V HYDROLOGICKÉM REŽIMU REZERVACE V SOUVISLOSTI SE

ZRUŠENÍM JEZU HADÍK

Na Labi u M ělníka byly zrušeny dva staré jezy, které nevyhovovaly sou časným požadavk ům, tj. jez Hadík a jez Ob říství. Místo nich byl postaven nový jez u obce Kly, který je umíst ěn mezi ob ěma p ůvodními jezy. V rámci této rekonstrukce vodní cesty mezi Mělníkem a Ob řístvím se změnilo vidutí z kóty 157,1 m n.m. (mezi Hadíkem a Ob řístvím) na

112 kótu 159,3 m n.m. (jez Kly). Toto nové uspo řádání jez ů samoz řejm ě ovlivnilo režim hladiny spodní vody v okolí toku, a tedy i na území SPR Úpor, které leží na labském b řehu, pod novým jezem Kly. V dob ě, kdy byly o novém projektu informovány všechny zainteresované složky, vyslovily orgány ochrany p řírody obavy ze zm ěn, které nastanou ve vodním režimu rezervace Úpor, a požadovaly ve smyslu zákonných ustanovení, aby byl zachován p ůvodní režim. V SPR Úpor se o čekávaly tyto zm ěny ve vodním režimu: a) V pob řežním pásmu nad zrušeným jezem Hadík a novým jezem Kly, kde klesla hladina vody v Labi o 1,0-1,3 m, p ředpokládal se pokles hladiny podzemní vody.

50. Situa ční nákres SPR Úpor a rozmíst ění jez ů.

113 b) V severní části rezervace, tj. na soutoku Labe s Vltavou, se vlivem vzdutí be řkovického jezu o 0,5 m o čekávalo zvýšeni hladiny podzemní vody již také proto, že se zvýšila hladina vody v Labi nad kelským jezem (viz projekt Náhradní závlaha v SPR Úpor). Od orgán ů ochrany p řírody vzešel požadavek, aby v prostoru, kde toho bude nejvíce třeba, tj. v jižním cípu rezervace, byl pro zachování režimu spodních vod navržen vhodný závlahový systém. Jako nejvhodn ější projekt, který byl schválen investorem, byl p ředložen projekt kolektivu pracovník ů Hydroprojektu, založený na výtop ě ze závlahového kanálu, napájeného z horní zdrže kelského jezu. Tato závlaha se m ěla uvést do provozu d říve, než poklesne voda v oblasti bývalé jezové zdrže Hadík. Projekt závlahy formou vsakovacích studní řeší sycení št ěrkopískové vrstvy pomocí p ěti studní, ke kterým by se voda p řivád ěla podzemním železobetonovým potrubím pr ůměru 600- 800 mm. Podle návrhu je ší řka studní 2 m a hloubka kolem 5 m. Dno studní by m ělo být vysypáno hrubým št ěrkem a studny vyztuženy betonovými skružemi. Vzdálenosti mezi studnami mají být asi 200 m tak, aby se vsakovací kužele zhruba p řekrývaly. Zásadní výhodou této alternativy je bezpe čný provoz, protože se p řívod vody nebude stále zanášet spadlým listím a nebude se muset stéle čistit p řívodní náhon, jak tomu bylo u první uvažované alternativy, tzv. závlahy povrchovým kanálem. Výškov ě se trasa řeší tak, aby p ři normálním vzdutí zdymadla Kly byl zajišt ěn pot řebný p řívod závlahové vody. Provoz závlahy má za čít každý rok v polovin ě b řezna, kdy se bude p řivad ěč napoušt ět, a pak celé vegeta ční období, tj. do konce října, kdy p řivad ěč bude v plném provozu. Koncem října se voda z potrubí vypustí a provede se revize závlahového za řízeni. Navrhovaný projekt je zahrnut do nevýrobní investice, které byla vyvolána na základ ě zákona č. 40 /1956 Sb., o státní ochran ě p řírody. S realizací projektu náhradní závlahy se p ůvodn ě po čítalo sou časně s vypušt ěním vody z jezu Hadík. Pozd ěji se zvážily okolnosti, které souvisí s vlastní stavbou závlahového systému (tj. technickou p řípravou, úpravou terénu a vlastní stavbou) a s investorem stavby bylo dohodnuto, že se v období 6-8 let bude sledovat výkyv hladin spodní vody v m ěř icích sondách a práv ě na výsledky t ěchto m ěř ení se bude vázat realizace projektu. Kone čné rozhodnutí z ůstává na orgánech státní ochrany p řírody, tj. postaví-li se v rezervaci systém náhradní závlahy nebo bude-li výhodn ější ponechat hydrologický režim přirozenému vývoji s vědomím možného sukcesního vývoje rostlinných spole čenstev v rezervaci k sušší variant ě dubojilmového lesa. Sondy na m ěř ení výšky hladiny spodní vody v SPR Úpor byly rozmíst ěny ve t řech transektech. Jeden transekt p říčně protíná severní část rezervace, tj. klín soutoku Labe s

114 Vltavou, a tvo ří jej sondy č. 3, 4, 5, 6 a 7. Druhý transekt je veden od soutoku podél levého labského b řehu a zastupují jej sondy č. 1, 2, 6, 7, 8, 9 a 10. T řetí transekt je založen v jižním cípu rezervace v ob řístevské v ětvi, tj. v místech, kde se p ředpokládalo, že vzniknou v ětší zm ěny v hydrologickém režimu, a kde se projektoval systém náhradní závlahy. Tento transekt tvo ři sondy č. 10, 11 a 12. Sonda č. 13 je umíst ěna izolovan ě v blízkosti posledního transektu, a to v jižním cípu rezervace, tj. p římo na okraji lesa. Celkem bylo pro tento pokus založeno 13 sond.

51. Rozmíst ění sond č. 1 - 13 na území SPR Úpor.

115 V podmínkách, které si orgány SOP stanovily ke stavb ě a umíst ění sond, bylo zd ůrazn ěno, že m ěř ení musí probíhat již n ěkolik m ěsíc ů p řed vypušt ěním vody z jezu Hadík. Proto bylo m ěř eni zahájeno v srpnu roku 1973 a podle údaj ů, které nám poskytl investor stavby Vodohospodá řský rozvoj Praha, byla voda z jezu vypušt ěna 24. listopadu 1973 a objekty Hadíku byly definitivn ě zrušeny 20. února 1974. M ěř ení hladiny spodní vody v sondách se provád ělo ode čítáním vzduchového sloupce od okraje sondy k hladině vody. Měř ení zajiš ťoval investor stavby, Vodohospodá řský rozvoj Praha, konkrétní m ěř ení provád ěli pracovnici zdymadla Kly. Vlastní m ěř ení probíhalo dvakrát za m ěsíc, zhruba na za čátku a uprost řed m ěsíce. V tabulce 4, které je na konci článku, jsou uvedeny pr ůměrné hodnoty pro rok 1973 (VII .-XII.), pro rok 1974 (I.-XII.) a pro rok 1975 (I.-XII.). Dále se hladina vody v sondách m ěř ila v dvouměsí čních intervalech v letech 1976-79. Zm ěny v úrovni hladiny vody byly korelovány jednak s časovým faktorem, jednak s pr ůměrným množstvím srážek b ěhem sledovaného období. V sondách č. 1 a 2, které jsou umíst ěny pod jezem Hadík, výška hladiny podzemní vody za celé sledované období stoupala. Tento vzestup souvisí se zvýšením hladiny vzdutí be řkovického jezu. Podobn ě stoupala hladina podzemní vody také v sondách č. 3, 4 a 5 (i když u sondy č. 5 byl vzestup menší). Tyto sondy jsou již situovány vice k vltavské stran ě a jejich sycení je zabezpe čeno vltavskou vodou. Nevýrazný vzestup se projevuje v sondách č. 6 a 7. Je to v souladu s jejích zv ětšující se vzdáleností od jezu v Be řkovicích. Pokles byl zaznamenán pouze u sond č. 9 a 10, které jsou nejdále od Be řkovic. U zbývajících sond lze pozorovat op ět nepatrný vzestup, krom ě sondy č. 12, kde je zvýšení hladiny podzemní vody nápadné a souvisí patrn ě s chybou vzniklou p ři m ěř ení (tab. 4 a 6). Vztáhneme-li výšku hladiny podzemní vody v jednotlivých sondách (m ěsí ční pr ůměry) k pr ůměrným m ěsí čním srážkám (tab. 5 a 7), získáme podobné výsledky jako u p ředchozího šet ření; v sondách č. 1, 2, 3 a 4 se pr ůkazn ě zvyšuje hladina podzemní vody v souvislosti se zvyšujícími se srážkami, kdežto hladina podzemní vody ve všech ostatních sondách jen nepatrn ě stoupá, krom ě sondy č. 11, kde je zaznamenán nepatrný pokles. Je tedy z řejmé závislost všech sond labské i vltavské strany na stavu vody v řece. Postupuje-li vzdutí vlivem zadrženi be řkovickým jezem, zvyšuje se hladina podzemní vody i v jednotlivých sondách, které jsou v dosahu tohoto vlivu. Jsou to sondy č. 1, 2, 3, 4 a 5. Všechny ostatní sondy, které jsou mimo dosah vzduti jezu, vykazují jen nepatrný vzestup, což m ůže souviset s postupným zvyšujícím se objemem srážek za poslední roky.

116 Celkov ě lze říci, že severní část rezervace, tj. v oblasti sondy č. 1, 2, 3, 4 a 5 má úrove ň podzemní vody zvyšující se trend (díky vzdutí jezu v Be řkovicích). Toto zvýšeni je v podstat ě dáno délkou vzdutí jezu b ěhem let. Jižní cíp rezervace, kam pat ří sondy č. 6, 7, 8, 9 a 10, je sušší a zcela závisí na režimu vody v Labi. Nejhorší je situace v sondách č. 9, 10 a 11. Poslední dv ě sondy, tj. č. 12 a 13, mají podobný režim jako nap ř. sonda č. 8, přestože jsou více vzdáleny od koryta Labe. Jediný pokles vody v sondách (avšak nepr ůkazný) byl nam ěř en u sondy č. 9 a 10, kde v pr ůměru b ěhem 34 měř ení (tj. od roku 1973-79) voda klesla o 20 až 25 cm. Vztah mezi podzemní vodou a množstvím srážek nazna čuje tém ěř nezávislost obou parametr ů, to znamená, že v t ěchto sondách voda poklesla i p řes zvyšující se srážky. Je t řeba upozornit na to, že souhrnn ě pro sondy č. 6 až 13 (krom ě sondy č. 12) lze jen st ěží hovo řit o zm ěnách hladiny podzemní vody. Uvážíme-li však znovu zvýšení srážek, m ůžeme p ředpokládat, že se v nich v sušších letech výrazn ěji sníží hladina spodní vody. Je tedy velmi pravd ěpodobné, že v části, kde se tyto sondy vyskytují, bude hladina v sušších letech klesat. Hodnotíme-li celkovou situaci sou časného stavu rezervace a její perspektivu v souvislosti s uvedenými zásahy do vodního režimu, m ůžeme říci, že v jižní části rezervace klesá hladina podzemní vody. Vezmeme-li dále v úvahu, že v této části rezervace jsou (a byla i p řed zrušením jezu Hadík) rozší řena rostlinné spole čenstva tvrdého luhu (dubojilmový les), dá se předpokládat, že se v této části rezervace neprojeví žádné výrazn ější sukcese. Pokles hladiny podzemní vody v okolí sondy č. 9 a 10 o 20-25 cm je možné tolerovat v rámci variability v kolísání hladiny podzemní vody v t ěchto porostech. Náhradou za toto pravd ěpodobn ě sušší území je severní část rezervace, kde prob ěhnou odpovídající sukcesní zm ěny sm ěř ující k vlh čímu typu lužního lesa (okolí sond č. 1, 2, 3, 4 a 5). Měř ením bylo zjišt ěno zvýšení hladiny spodní vody až o 0,5 m. Toto zvýšení by m ělo ovlivnit sukcesní vývoj k vlh čím variantám lužního lesa, p ředevším ke spole čenstv ům měkkého luhu, která jsou na území ve zbytcích zachována. Proto nepovažujeme plánované zásahy do úpravy vodního režimu za nutné. Záv ěrem bych cht ěla pod ěkovat zem řelému ing. Františku Vodákovi za zájem, který projevoval o řešenou problematiku a pomoc p ři terénních pracích. Stejn ě tak d ěkuji svému kolegovi dr. P. Pecinovi,CSc. Za pro čtení rukopisu a p řipomínky d ěkuji ing. V. Samkovi,CSc.

117

52. Pr ůběh výšky hladiny spodní vody a srážková činnost v letech 1973-79: 1 až 13 - hladina podzemní vody v odpovídajících sondách; 14 - pr ůměrné m ěsí ční úhrny srážek.

118

119

ZÁV ĚR

Na území SPR Úpor jsou zastoupena rostlinné spole čenstva svazu Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958, avazu Alno-Padion ( KNAPP. 1942) em. MEDW.- KORNÁS in MAT. et BOR. 1957 (podsvazu Ulmion OBERD. 1953), svazu Phragmition communis W. KOCH 1926. a svazu Arrhenatherion W. KOCH 1926. Na navážce Rybího útulku jsou rozší řena ruderální spole čenstva. Část rezervace zaujímají zem ědělsky využívané pozemky. Bylo konstatováno, že: a) rozloha jednotlivých lesních spole čenstev v posledních dvaceti letech z ůstává zhruba zachována; b) zemními pracemi byl tém ěř zni čen porost k řovitých vrb p ři labském b řehu; c) stejným zp ůsobem byla zni čena mok řadní vegetace labského ramene, zvaného Rybí útulek; d) rovn ěž rozloha nelesních spole čenstev z ůstává zachována, je však závislé na regula čních zásazích člov ěka. Měř ením pokryvnosti druh ů na liniovém transektu nebyly b ěhem tří let (jarní a letní aspekt) zjišt ěny žádné zásadní zm ěny ve složení vegetace (okolí sondy č. 10), kde se předpokládal nejv ětší pokles hladiny podzemní vody. Nebyl pozorován ani úbytek vlhkomilných druh ů, nýbrž procento pokryvnosti v n ěkterých p řípadech naopak nepatrn ě stoupá. Ve SPR Úpor byl v posledních letech ovlivn ěn hydrologický režim: a) zrušením jezu Hadík a 0b říství a z řízením jezu Kly a Be řkovice; b) prohrábkou labského koryta v rámci akce splavn ění Labe

Vodní režim byl t ěmito zásahy ovlivn ěn takto: a) V severní části území se hladina vody zvýšila asi o 0,5 m (sondy č. 1, 2, 3, 4 a 5). Tento vzestup je zp ůsoben vzdutím jezu v Be řkovicích. b) Ve zbývající části rezervace, tj. okolí sond č. 6-13, byl zaznamenán bu ď nepr ůkazný vzr ůst (sondy č. 6, 7, 8, 11, 12, 13), nebo pokles (9, 10). Jde buď o vzr ůst, nebo pokles v rozmezí 20-25 cm. Díky vzdutí be řkovického jezu bude v budoucnosti severní část rezervace

120 pravd ěpodobn ě proti p ůvodnímu stavu vlh čí, jižní část rezervace bude naopak vlivem likvidace jezu Hadík sušší. Po vyhodnocení všech výsledk ů, které byly k dispozici, nepovažujeme zásahy technického rázu do p řírodních podmínek státní p řírodní rezervace Úpor za nutné.

Zusammenfassung Auf dem Naturschutzgebiet Úpor sind Pflanzengesellschaften des Verbandes Salicion albae (TX. 1955) MÜLLER et GÖRS 1958, des Verbandes Alno-Padion (KNAPP. 1942 ) em. MEDW.-KORNÁS in MAT. et BOR. 1957 (Unterverbend Ulmion OBERD. 1953), des Verbandes Phragmition communis W. KOCH 1926 und des Verbandes Arrhenatherion W. KOCH 1926 vertreten. Auf der Aufschüttung des Elbeflussarmes (des sog. Fischverstecks) sind Unkrautpflanzengesellschaften sehr verbreitet. Ein Teil der Reservation wird in landwirtschaftlich ausgenützte Grundstücke eingenommen. Es wurde festgestellt, dass: a) die Ausdehnung der einzelnen Waldbestände in den letzten zwanzig Jahren im grossen und ganzen erhalten geblieben ist; b) durch Erdarbeiten das Weidengehölz am Elbeufer fast vollkommen vernichtet wurde; c) in gleicher Weise wurde auch die Vegetation auf der Aufschüttung des Elbearms vernichtet; d) die Ausdehnung des Gebietes der Pflanzengesellschaften ebenfalls zwar erhalten blieb, dass sie aber von den regulierenden Eingriffen des Menschen abhängig ist. Durch Messung des Deckungsgrades der Pflanzen in der Umgebung der Sonde Nr. 10, wo das grösste Sinken des Grundwasserspiegels vorausgesetzt wurde, wurden keine grundsätzlichen Veränderungen der Vegetation festgestellt. Ein Schwund der feuchtigkeitsliebenden Pflanzen konnte nicht beobachtet werden; im Gegenteil, der Prozentsatz des Deckungsgrades nimmt sogar in manchen Fällen unbedeutend zu. Das hydrologische Regime wurde in den letzten Jahren im Naturschutzgebiet Úpor beeinflusst: a) durch die Liquidierung des Wehrs Hadík und Ob říství und durch die Errichtung des Wehrs Kly und Be řkovice; b) durch Ausbaggerung des Elbeflussbettes im Rahmen der "Schiffbarma-chung der Elbe"; Durch diese Eingriffe wurde das Wasserregime in folgenderweise beeinflusst: a) Im nördlichen Teil des Gebietes ist der Grundwasserspiegel um ca. 0,5 m (Sonden Nr. 1, 2, 3, 4, 5) angestiegen. Dieser Anstieg wird durch die Stauung des Wehre Be řkovice verursacht. b) Im restlichen Teil der Reservation, d.i., in der Umgebung der Sonden Nr. 6-13 wurde entweder ein nicht gut nachweisbarer Anstieg (Sonden Nr. 6, 7, 8, 11, 12, 13) oder ein Absinken des Grundwasserspiegels (Sonden Nr. 9, 10) festgestellt. Es geht um einen Anstieg oder Abfall von 20-25 cm.

121 Dank des Wehrs Be řkovice wird in der Zukunft der nördliche Teil der Reservation gegenüber dem ursprünglichen Zustand wahrscheinlich feuchter, während der südliche Teil infolge der Liquidierung des Wehrs Hadik trockener. Nach der Auswertung aller uns zur Verfügung gestandenen Ergebnisse, bebetrachten wir die Eingriffe technischen Charakters in die natürlichen Bedingungen des Naturschutzgebietes Úpor für nicht nötig.

Literatura

BUDÍN,J. (1943): Zachovejme zbytky lužních les ů. - Lesn. Práce, Písek, 22 : 251-255. ČELAKOVSKÝ.L. (1881-1890): Resultate der botanischen Durchforschung Böhmes im Jahre 1881-1889. - S.-B. königl. böhm. Ges. Wiss., Prag, cl. math.-natur. DAN ĚK,G. (1912a): St řední Labe, jeho flora a regulace. - Krása naš. Dom., Praha, 8 : 25-28 et 39-43. DAN ĚK,G. (1912b): Polabské lesy, pís činy a černavy. - Krása naš. Dom., Praha, 8 : 129-137. DAN ĚK,G. (1913): Fytogeografický nástin českého St ředního Polabí. - Sborn. Klubu p řírod., Praha, 1912(5 : 1-37. DEMEK,J. et al. (1965): Geomorfologie českých zemí. - ČSAV Praha. DOVOLILOVÁ-NOVOTNÁ.Z. (1961) : Geobotanické studie lesních spole čenstev nivy Labe a Oh ře. - Kandidátská práce, msc, depon. na Kat. bot. P řFKU Praha. DURDÍK,M. (1951): Význam lužních les ů pro hospodá řskou produktivitu krajiny. - Ochr. Přir., Praha, 6 : 97-100. FRI Č.J. (1942): Lesy luzní. - Les. Práce, Písek, 21 : 227-236. GREIG—SMITH,P. (1957): Quantitative plant ecology. - London. HEJNÝ,S. (1949): Zdomácn ění dvojzubce listnatého (Bidens frondosus L.) v ČSR. - Čs. bot. Listy, Praha 1 (1948) : 56-63. HOLUBI ČKOVÁ.B. (1950): Lužní lesy st ředního Polabí. - Diserta ční práce, msc, depon. v knihovn ě kat. bot. P řFKU Praha. JANKO,J. (1971): Quantitative Analysis of the Xerothermic Grassland on the Boubová Hill (Bohemian Karst). - Preslia, ro č. 43, č. 3 : 218-233. MEZERA,A. (1956): St ředoevropské nížinné luhy I a II, Praha. NEUHÄUSL,R.; NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z.(1977): Jahreszeitliche Dynamic in Auen-und Eichen-Hainbuchenwäldern. - Preslia, ro č. 49, č. 3 : 237-280. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z. (1965): Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen.- In: Vegetace ČSSR, ser. A, Praha, 1 : 387-495. NOVOTNÁ,Z (1958): P řísp ěvek k poznání lužních spole čenstev st ředního Polabí. - Sborn. ČSAZV Lesnictví, Praha, 31 (ser. 4.n.(: 87-98. NOVOTNÁ,Z; SAMEK,V. (1957): Lužní lesy st ředního Polabí. - Msc, depon, na VÚLHM Zbraslav-Strnady. NOŽI ČKA,J. (1955): Hlavní p říčiny ztráty vláhy ve St ředním Polabí. - Pr. Výzk. úst. Les. ČSR, Praha, 8 : 181-202.

122 OPIZ,F.M. (1823): Böheims phanerogamische und dryptogamisohe Gewächse. - Prag. POLÁK,K. (1896): České st řední Polabí, nástin botanický. - Vesmír, Praha, 5 : 124-127 et 151-154. POHL,J.E. (1810): Tentamen Florae Bohemiae. - Prag. PRESL,J.S.; PRESL.C.B. (1819): Flora čechica. - Pragae J.G. Calve. TLAPÁK,J. ( 1965): Historický pr ůzkum lesa LHC M ělník. - Msc, depon. na ÚHÚL Brandýs nad Labem. VASILEVI Č,V.I. ([1969): Statističeskie metody v geobotanike. - Leningrad. VINCENT,G. (1950): Zele ň našich nížin (lužní lesy). - Čs. Les., Praha, 30 : 124-127.

Adresa autorky: RNDr. Marie Pivni čková, St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje, Hybernská 18, 110 00 Praha 1

Tabulka 3

Pokryvnost druh ů liniového transektu Název rostliny 1976 1977 1978 aspekt jarní letní jarní letní jarní letní

Aegopodium podagraria 13,2 55,0 53 ,5 57,3 31,3 60,0 Circaea lutetiana - 3,2 0,3 3,7 - 4,5 Corydalis cava 75,0 - 71,0 - 77,0 - Equisetum sp. - - 0,3 - 0,5 - Ficaria verna 1,7 - 3,1 - 1,8 - Galium aparine - 0,3 1,2 0,2 - 0,3 Glechoma hederacea - 4,2 1,7 4,7 - 5,9 Impatiens parviflora - 2,3 0,3 3,3 - 5,8 Lamium galeobdolon 0.5 - 0,7 - 1,5 - Poa nemoralis - - 0,2 - - - Pulmonaria officinalis - - 0,2 - 0,2 - Quercus juv. - 2,5 0,3 2,65 1,2 3,3 Stachys silvatica - - 1,7 - 0,8 0,5 Stellaria media - 0,2 - - 0,2 - Urtica dioica 9,8 24,2 17,0 29,3 16,5 30,0

123 Tabulka 4 Tabulka udávající kolísání hladiny podzemní vody ve 13 sondách rozmíst ěných na území SPR Úpor (hodnoty udávají výšku vzduchového sloupce od okraje sondy po hladinu spodní vody)

Sonda 1973 1974

VIII. IX. X. XI. XII. I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.

1 3,85 3,95 3,97 3,90 3,83 3,83 3,64 3,77 3,70 3,80 3,67 3,45 3,84 3,98 3,94 3,50 3,58

2 4,16 4,26 4,30 4,22 4,13 4,18 3,89 4,12 4,14 4,17 3,97 3,98 4,23 4,39 4,28 3,60 3,78

3 4,51 4,63 4,60 4,58 4,44 4,53 4,19 4,42 4,42 4,42 3,97 4,19 4,36 4,54 4,57 4,03 4,05

4 4,11 4,23 4,23 4,23 4,20 4,24 4,05 4,20 4,25 4,32 4,32 4,07 4,27 4,28 4,50 4,11 4,11

5 4,07 4,14 4,15 4,15 4,28 4,35 4,16 4,38 4,41 4,55 4,32 4,35 4,47 4,73 4,68 4,28 4,30

6 3,08 3,12 3,10 3,10 3,68 3,73 3,55 4,06 4,07 4,19 4,16 4,08 4,14 4,37 4,30 3,75 3,80

7 2,75 2,80 2,77 2,77 3,59 3,70 3,41 4,04 4,02 4,06 3,84 3,84 4,07 4,48 4,21 3,63 3,54

8 2,59 2,62 2,59 2,59 3,59 3,76 3,30 4,00 3,90 4,03 3,70 3,70 4,05 4,30 4,12 3,59 3,32

9 2,40 2,45 2,36 2,36 2,95 3,10 2,79 3,33 3,47 3,65 3,46 3,41 3,53 3,80 3,80 3,23 3,18

10 2,07 2,15 2,08 2,08 2,89 2,92 2,64 3,30 3,37 3,37 3,15 3,20 4,57 3,68 3,58 2,84 2,77

11 3,51 3,63 3,50 3,50 3,71 3,96 3,88 3,13 4,25 4,45 4,43 4,44 4,44 4,62 4,65 4,43 4,30

12 3,92 4,02 3,85 3,85 4,05 4,32 4,28 4,39 4,48 4,65 4,70 4,60 4,71 4,83 4,86 4,66 4,61

13 3,10 3,15 2,95 2,95 3,32 3,62 3,47 3,78 3,75 3,77 3,75 3,70 3,78 3,79 3,95 3,60 3,54

124 Pokra čování tabulky 4

Sonda 1975 1976

I. II. III. rv. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. I. III. V. VII. IX. X.

1 2,62 2,95 3,37 3,36 3,56 3,64 2,90 3,54 3,62 3,86 3,82 3,84 3,62 3,15 3,65 3,95 4,03 3,98

2 2,00 3,35 3,80 3,80 3,66 3,78 3,10 3,92 4,02 4,28 4,28 4,19 3,84- 3,51 3,96 4,30 4,35 4,25

3 2,60 2,55 3,88 3,88 3,52 4,23 3,72 4,20 4,22 4,52 4,50 4,96 4,12 3,62 4,12 4,62 4,55 4,55

4 2,15 3,28 3,76 3,78 3,82 3,96 3,75 3,90 4,08 4,36 4,36 4,38 4,30 3,57 3,92 4,45 4,48 4,48

5 2,18 3,48 3,90 3,90 3,76 3,88 4,05 4,10 4,24 4,24 4,63 4,62 4,43 3,80 4,28 4,68 4,72 4,75

6 2,00 3,36 3,83 3,84 3,74 3,82 3,28 3,88 3,96 4,32 4,32 4,24 4,00 3,54 4,02 4,30 4,37 4,30

7 2,05 3,44 3,85 3,82 3,62 3,72 2,45 3,98 3,92 4,18 4,20 4,20 3,62 3,44 3,86 4,23 4,30 4,19

8 2,35 3,42 3,92 3,92 3,76 3,92 3,32 3,70 3,58 3,58 3,58 3,58 3,40 3,45 3,60+ 3,60+ 3,59+ 3,60+

9 1,75 2,75 3,24 3,28 3,10 3,24 2,86 3,45 3,54 3,84 3,82 3,72 3,38 3,08 4,16 3,80 3,86 3,84

10 1,75 2,56 3,oa 3,10 2,91 3,04 2,64 3,30 3,36 3,55 3,58 3,58 3,73+ 2,88 3,18 3,60 3,65 3,56

11 2,15 3,27 3,70 3,68 3,95 4,12 4,05 4,10 4,27 4,52 4,53 4,55 4,38 4,06 4,36 4,44 4,62 4,64

12 2,62 3,51 3,90 3,90 4,25 4,28 3,68 3,75 3,74 3,72 3,72 3,73 3,73+ 3,74+ 3,72+ 3,73+ 3,72+ 3,73+

13 2,00 2,97 3,32 3,32 3,60 3,68 3,38 3,55 3,67 3,90 3,84 3,78 3,82 3,45 3,82 3,86 4,00 3,90

125 Pokra čování tabulky 4

1977 1978 1979 Sonda III. V. VII. IX. XI. I. III. V. VII. IX. XI. I. III.

1 2,30 3,16 3,86 2,98 3,32 3,54 2,96 3,18 3,85 3,90 3,86 3,12 2,90

2 2,52 3,54 4,16 3,42 3,62 3,86 3,40 3,58 4,12 4,18 4,12 3,40 3,10

3 2,40 3,60 ' 4,46 3,56 3,92 4,10 3,52 3,62 4,43 4,58 4,36 3,78 3,26

4 3,10 3,56 4,38 3,42 3,72 3,88 3,35 3,58 4,36 4,40 4,56 3,50 3,05

5 3,34 3,76 4,60 3,86 4,06 4,24 3,82 3,78 4,56 4,60 4,10 3,84 3,65

6 2,60 3,48 4,12 3,28 3,52 3,80 3,24 3,52 4,10 4,15 4,06 3,28 2,96

7 2,25 3,38 4,05 3,18 3,42 3,62 3,16 3,40 4,00 4,08 3,60+ 3,20 2,82

8 2,04 3,42 3,60+ 2,95 3,26 3,50 2,92 3,46 3,60+ 3,62+ 3,68 3,10 2,68

9 2,00 3,00 3,74 3,00 3,24 3,42 2,96 3,04 3,72 3,72 3,50 3,00 2,76

10 1,30 2,84 3,46 2,62 2,80 3,06 2,64 2,90 3,46 3,50 4,50 2,64 2,45

11 3,65 3,98 4,50 3,76 3,82 3,98 3,70 3,96 4,44 4,42 3,72+ 3,68 2,52

12 3,74+ 3,72+ 3,72+ 2,94 3,75+ 3,72+ 2,86 3,70+ 3,70+ 3.70+ 3,76 3,52 2,78

13 2,98 3,40 3,78 2,98 3,08 3,26 2,92 3,46 3,74 3,80 3,80 2,92 2,64

126 Tabulka 5 Pr ůměrné úhrny srážek jednotlivých m ěsíc ů od roku 1973-79 (v mm)

Rok Měsíc 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 I. 16 30 26 46 41 21 27 II. 13 13 15 8 22 13 31 III. 9 22 35 26 15 12 41 TV. 42 9 22 14 26 27 32 V. 62 72 65 48 57 110 25 VI. 42 93 55 25 126 47 95 VII. 72 58 43 30 76 59 63 VIII. 8 38 31 36 147 110 39 IX. 12 46 18 25 40 58 92 X. 34 81 31 50 38 36 12 XI. 19 34 32 47 59 11 56 XII. 18 69 7 40 9 49 53 Úhrn 347 565 380 359 692 553 566 Pr ůměr 28,9 47,1 31,7 29,9 57,7 46,1 47,1

Tabulka 6 Pr ůběh hodnot výšky hladiny podzemní vody v sondách (y), m ěř ených v m ěsí čních intervalech v letech 1973-78 (x)

Sonda r a b 1. -0,349 3,796 -0,014 2. -0,387 4,149 -0,016 3. -0,323 4,405 -0,017 4. -0,308 4,234 -0,014 5. -0,207 4,280 -0,008 6. -0,091 3,836 -0,004 7. -0,068 3,685 -0,003 8. -0,156 3,543 -0,007 9. +0,152 3,144 +0,008 10. +0,088 2,966 +0,006 11. -0,125 4,153 -0,006 12. -0,677 4,397 -0,032 13. -0,171 3,598 -0,006 Poznámka: r - korela ční koeficient; a,b - regresní koeficienty rovnice (y = a + bx).

127 Tabulka 7

Závislost mezi výškou hladiny podzemní vody v sondách (y) a pr ůměrnými srážkami v letech 1973-78 (%)

Sonda r a b 1. -0,742 4,269 -0,016 2. -0,727 4,589 -0,022 3. -0,844 5,064 -0,012 4. -0,609 4,522 -0,006 5. -0,353 4,426 -0,005 6. -0,167 3,938 -0,005 7. -0,141 3,782 -0,002 6. -0,071 3,477 -0,0005 9. -0,015 3,256 -0,0005 10. -0,013 2,998 +0,002 11. +0,097 3,963 -0,002 12. -0,048 3,941 -0,002 Poznámka: r - korela ční koeficient; a,b - regresní koeficienty rovnice (y = a + bx).

128 Bohemia centralis, Praha, 10:29—206,1980

Vegetace a kv ětena Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal na severozápadním okraji Prahy

Die Vegetation und Flora des Naturschutzgebietes Stiller Tal, Roztoky Hain und Sedlec Felsen

JARMILA KUBÍ KOVÁ - MARTINA MOLÍKOVÁ

VYMEZENÍ ÚZEMÍ A P ŘEHLED P ŘÍRODNÍCH PODMÍNEK Studované území se rozkládá na částech katastru Suchdola, Ún ětic, Roztok a Sedlce. Zaujímá údolí Ún ětického potoka od sout ěsky Kozích h řbet ů a Holého vrchu po jeho vtok do obce Roztoky, déle plochu Roztockého héje, Malého háje a skalní defilé Sedleckých skal na levém b řehu Vltavy. Plocha území je 185 ha. Podle geomorfologického člen ění tvo ří studované území část Pražské plošiny s nejvyšší nadmo řskou výškou na Kozích h řbetech (300 m n.m.) a nejnižší kótou na úpatí Roztockého háje u Vltavy (190 m n.m.). Klimaticky území spadá na rozhraní teplé a mírn ě teplé oblasti, okrsk ů zna čených jako

A2 a B 1 (A. VESECKÝ, 1958). Geologicky je území zna čně pestré. Nejv ětší část prudkých svah ů tvo ří proterozoické břidlice, v nichž vynikají žíly odlišných hornin. Z nich je nejvýrazn ější buližníkový h řbet Kozí h řbety, odd ělený od Holého vrchu pr ůrvou Ún ětického potoka. Buližník vystupuje na povrch na n ěkolika dalších omezených plochách na plošin ě Roztockého háje východn ě od hlavní cesty ze Suchdola do Roztok. Nad Spáleným mlýnem na jižním svahu vyniká nevelké žíla diabasu, na h řbet ě nad restauraci Maxmiliánka a na Čihadle pak rozsáhlejší žíla diabasu a malé plocha porfyru. Pro vývoj vegetace jsou déle významné čtvrtohorní uloženiny - říční terasy, spraše a hlíny. Št ěrky a št ěrkopísky teras jsou uloženy na plošin ě Roztockého háje a na plošinách nad Tichým údolím, a to na jeho severní i jižní stran ě.

129

53. Mapa komplexu chrán ěných území Tiché údolí - Roztocký háj - Sedlecké skály s vyzna čením lokalit fytocenologických snímk ů.

130

131 Velmi nápadn ě vystupují na sever od Trojanova mlýna na horní t řetin ě jižn ě orientovaných svah ů Krásné hory. Na místech v záv ětří p řevládajících západních v ětr ů jsou uloženy spraše, a to zejména mocné záv ěje na východním svahu Holého vrchu a Kozích h řbet ů, na svazích Malého háje západn ě od restaurace Maxmiliánka a tém ěř na celé plošin ě Roztockého háje. Též hrana Sedleckých skal je p řekryta sprašovou náv ěji ( FENCL a TYLŠ ms.). Dno Tichého údolí je vypln ěno velmi mocnou vrstvou hlinitých sediment ů; u Trojanova mlýna je vrstva hluboká až 10 m (podle ústního sd ělení dr. LOŽKA). Tím se dno údolí zvedá, tok se zpomaluje a celé niva údolí se zamok řuje. Prameny na západní stran ě Kozích h řbet ů jsou podchyceny pro ú čely suchdolského vodovodu. Geobotanické rekonstruk ční mapa (list Praha 1 : 200 000) p ředpokládá na studovaném území teplomilné šipákové doubravy, dubohabrový les a acidofilní doubravy.

HISTORIE ÚZEMÍ

Nejstarší písemné doklady zde skute čně mluví o rozlehlém listnatém lese Luboca, který ležel na celém nyn ějším katastru Suchdola, Sedlece a Roztok a táhl se na sever k Levému Hradci a na západ k dnešnímu Liboci (který odvozuje své jméno od tohoto hvozdu). Listina z roku 1045 mluví o p řevodu tohoto lesa spolu s vladyckým dvorem v Suchdole z majetku knížecí p řemyslovské rodiny do majetku kláštera panen benediktinek u sv. Ji ří na Hrad čanech. U části Roztockého háje se tedy dá p ředpokládat ur čitá kontinuita lesa až do dnešní doby. Jinde ovšem v blízkém okolí byla krajina osídlena již dávno p řed p říchodem Slovan ů. Z blízkého okolí pocházejí nálezy již ze starší doby kamenné, z interglaciálu (Letky, Sedlec - v ciheln ě). První zem ědělci sem p řišli již kolem roku 5000 před n.l. a osídlovali přednostn ě sprašové oblasti na sever od Prahy (nálezy v Praze-Buben či). Ve 4. tisíciletí až v první polovin ě 3. tisiciletí jsou v okolí hojné nálezy tzv. řivná čské kultury, lidu, který si budoval výšinné hradišt ě, nap ř. Řivná č u Levého Hradce nebo Zámky na pravém b řehu Vltavy. V Lysolajích byly nalezeny poz ůstatky kultury lidu se zvoncovými poháry z poloviny 3. tisíciletí. Z konce 3. tisíciletí pak pocházejí nálezy p římo z úpatí Holého vrchu u obce Ún ětice, které dala jméno široce rozší řené st ředoevropské ún ětické kultu ře z doby bronzové. V 2. tisíciletí a v prvni polovin ě 1. tisíciletí jsou nálezy z nejbližšího okolí mén ě časté; význa čné nálezy knovízské kultury u Tuchom ěř ic a Buben če pocházejí teprve až ze starší doby železné. V druhé polovin ě 1. tisíciletí osídlili celou krajinu st ředních Čech Keltové, o

132 čemž sv ědčí nálezy v Letkách a v blízkém okolí. Germáni zanechali stopy svého osídlení v první pol. 1. tisíciletí n.l. v Buben či, kde byly pece na tavení železa. Slované osídlili sever Prahy od 6. sto-letí n.l., kdy vybudovali osady na Zámcích, v Buben či, Dejvicích, Veleslaví- ně, Šárce, na Levém Hradci atd. ( K. SKLENÁ Ř, 1974). V historické dob ě vedla p řes Ún ětice v ran ě p řemyslovské dob ě tzv. Velká cesta, která obcházela Kozí h řbety a spojovala Levý Hradec a Pražský hrad. Samotné Tiché údolí u Trojanova mlýna k řižovala tzv. zemská stezka, která se ješt ě nyní stále používá jako p ěšina. Osidlováni samotného Suchdola, kde se p řipomíná vladycký dvorec již v 11. století, nepokra čovalo rychle, nicmén ě po čátkem 12. století zde byly mimo dv ůr i 4 statky, 4 chalupy a n ěkolik domk ů, koncem 12. století vznikl mlýn, umíst ěný na míst ě sou časného Trojanova mlýna. Od 16. století se za čaly rozmáhat chov i pastva ovci a již v p ředb ělohorské dob ě m ěli sedláci až 100 kus ů ovci. I v pozd ější dob ě se dávala p řednost chovu zví řat p řed p ěstováním obilí; za Josefa II. bylo ve dvo ře 1000 kus ů ovcí a sedláci vlastnili 40 až 100 kus ů. V polovin ě minulého století byl v Suchdole dv ůr, dále 4 statky, 4 chalupy, 23 domká ři a 3 mlýny v údolí ( L. NAVRÁTIL, 1964).

VLIVY OSÍDLENÍ NA VEGETACI Intenzívní pastva ovcí a skotu zanechala charakteristické stopy na vegetaci Tichého údolí. Svahy byly postupn ě odlesn ěny a vytvo řily se druhov ě pestré druhotné skalní stepi a vřesovišt ě. Se zm ěnou hospoda ření, tj. postupně již od za čátku tohoto století, kdy se za čal klást v ětší d ůraz na p ěstování zem ědělských plodin, pastva se postupn ě snižovala, až v dnešní dob ě ustala tém ěř úpln ě. N ěkteré plochy pastvin a v řesovišť byly osázeny ovocnými sady; nejv ětším zásahem do p řírody Tichého údolí však bylo neuvážené zalesn ění zna čné plochy pastvin a v řesoviš ť p řevážn ě monokulturou borovic v 50. a 60. letech. P řírodov ědecky velmi cenná, i když druhotná spole čenstva byla tak zni čena až na malé plochy t ěžko zalesnitelných skalnatých ostrohu. Dno Tichého údolí je poznamenáno úpravami pro provoz t ři mlýn ů, dále zde byly vybudovány 2 rybníky a mlýnské náhony; olšiny byly redukovány jen na pruh podél potoka a ostatní niva byla p řem ěněna na louky. Tvá řnost údolí zm ěnily i dva v ětší lomy a n ěkolik malých lom ů, které jsou nyní již mimo provoz. Roztocký háj rovn ěž m ěnil svou podobu. Na starších katastrálních mapách jsou okrajové svahy nad Roztokami a svahy k Vltav ě odd ěleny jako samostatné parcely, které byly odlesn ěny a používaly se jako pastviny; znovu zalesn ěny byly pom ěrn ě nedávno, což lze

133 poznat i podle struktury, druhového složení a bylinného patra lese. Uvnit ř lesa byla otev řena pískovna, kde se t ěžil, písek vltavské terasy, pozd ěji byla plocha nad pískovnou upravena na park, kam byly vysazeny n ěkteré cizí dřeviny (še říky, jírovce a akáty). Sou časnou poměrnou chudost bylinného patra celého háje na bohaté sprašové p ůdě m ůže mít na sv ědomí i pastva v lese, které se běžn ě u nás provozovala do poloviny 18. století. Pom ěrn ě nejp ůvodn ější je vegetace Sedleckých skal, které pro svou strmost mohly sloužit pouze jako ob časné pastva pro ovce a kozy, a to spíše jen jejich horní okraje. Úpatí skal bylo v minulém století pon ěkud porušeno stavbou železnice, ale p řesto v ětší část skalní vegetace je zachována v dobrém stavu. Sou časné vegetace studovaného územního komplexu je tedy podstatn ě poznamenána činností člov ěka, a to jak v dávné minulosti, tak i v sou časnosti. P řesto nebo práv ě proto je velmi pestré a zajímavé, protože členitý terén umož ňuje vývoj mnoha rostlinných spole čenstev, které obsahují mnoho ekologicky, fytogeograficky a floristicky cenných druh ů. Literatura ke studovanému území není p říliš rozsáhlá. Vzhledem k zám ěru studie - zachycení sou časného stavu vegetace a kv ěteny - nebyly soustavn ě studovány staré floristické práce. U ČELAKOVSKÉHO (1870) lze nalézt pro jednotlivé zajímav ější druhy údaje se širokým ozna čením lokalit Roztoky, Ún ětice apod. Z nov ějších prací se studovaného území dotýká populární kv ětena Dostálova (DOSTÁL, 1942) a diserta ční práce Duškova (DUŠEK, 1949). Teplomilné Skalní spole čenstva v území studovala ONDRÁKOVÁ ( 1950). Z nedávné doby jsou publikovány zajímav ější floristické nálezy v práci SKALICKÉHO a SKALICKÉ (1971-1972). Stru čně se vegetací a kv ětenou území zabývá publikace DOLEJŠ, KROPÁ ČOVÁ, P ŘÍHODA, ROSA (1968) a STEJSKALOVÁ a JESLÍK ( 1975) .

METODIKA

Přestože všechna vegetace studovaného území je velmi ovlivn ěná lidskou činností a hospoda řením b ěhem tisíciletého osídlení okolí, lze u sou časné vegetace vystopovat její přirozené vztahy k substrátu a mikroklimatu. Byla použita metoda fytocenologických snímk ů podle curyšsko-montpeliérské školy, zejména na místech p řirozen ějších skal, skalních stepi a vřesoviš ť. Na plochách polí, sad ů i luk a v um ělých výsadbách d řevin se v ětšinou provád ěly pouze soupisy druh ů. Pro potíže s ur čováním mechorost ů nebylo mechové patro stanoveno. Mechorosty Tichého údolí by m ěly být objektem specielní studie odborníka.

134 Pedologické pom ěry vybraných rostlinných spole čenstev byly blíže studovány vyhloubením p ůdních sond a odebráním p ůdních vzork ů z jednoho nebo více horizont ů podle hloubky p ůdy. P ůdní vzorky zpracovala laborato ř Výzkumného ústavu lesního hospodá řství a myslivosti v Opo čně. Byly provedeny tyto rozbory: podíl skeletu a jemnozem ě, zrnitost jemnozem ě podle KOPECKÉHO, hodnoty nasycenosti sorp čního komplexu (S,H,T,V), stanovení p řístupných minerálních živin (CaO, MgO, Na 20 , K 20 , P 205, Fe 203), stanovení uhlíku a dusíku a jejich vzájemného pom ěru, aktivního a vým ěnného pH. Metody p ůdních rozbor ů jsou podle HRAŠKA a kol. (1962). Studie v terénu se provád ěly v letech 1972-75; k tomuto časovému období se proto též vztahují naše floristické údaje.

SOU ČASNÁ VEGETACE STUDOVANÉHO ÚZEMÍ Sou časné vegetace byla na základ ě zevrubného studia rozt říd ěna do 17 mapovacích jednotek. Jejich obsah a rozsah je velmi rozmanitý, po čínaje p řirozenými a polop řirozenými spole čenstvy skal, skalních stepí, vřesoviš ť, p řes teplomilné k řoviny, louky, pob řežní vrbiny, k lesním spole čenstv ům doubrav a dubohab řin, dále k druhotným lesním porost ům, sad ům, polím a ruderálním spole čenstv ům v opušt ěných lomech a pískovnách.

POPIS MAPOVACÍCH JEDNOTEK

Kost řavové a kavylové stepi (Festucion valesiacae KLIKA 1931) Tato spole čenstva pat ří k nejzajímav ějším a nejp řirozen ějším nelesním spole čenstv ům (tab. 8). I když nesporn ě jejich plocha byla um ěle rozší řena pastvou ovcí a koz, udržely se v nich n ěkteré reliktní druhy d řív ějších kontinentálních stepí ranného holocénu. Vyskytují se v území ve dvou asociacích:

135

54. Mapa sou časné vegetace, vymapované v 17 mapovacích jednotkách:

1 - Festucion valesiacae, 2 - mezofilni varianta Festucion valesiacae, 3 - Alysso- Festucion pallentis, 4 - Cirsio-Brachypodion pinnati, 5 - Geranion sanguinei, 6 - Genistion, 7 - Hypejrico-Scleranthion perennis, 8 - Prunion fruticosae, 9 - Calthion, 10 - Salicion triandrae + Aegopodion, 11 - Alnion glutinosae, 12 - Quercion robori-petraeae, 13 - Carpinion, 14 - Quercion pubescentis, 15 - druhotné lesní porosty, 16 - sady a zahrady, 17 - pole (úhory), 18 - rybníky, 19 - plochy opušt ěných lom ů a pískoven, 20 - hranice studovaného území, 21 - pastviny.

136

137 Erysimo-Festucetum valesiacae KLIKA 1933 - na jihozápadních a jihovýchodních svazích se sklony 20-30°, na proterozoických b řidlicích, výjime čně též na buližníkové suti obohacené spraší, obvykle na horních lemech skalnatých strání s hlubší p ůdou; pokryvnost je kolem 60 %, po čty druh ů ve spole čenstvu 20-43. Festuco valesiacae-Stipetum capillatae SILLINGER 1931 - na hluboké p ůdě na vápnité sprašové záv ěji, pouze pod Holým vrchem a na severním konci Sedleckých skal ; pokryvnost je kolem 100 %, po čty druh ů ve spole čenstvu 18-35. Půdní sondy byly vykopány na 3 lokalitách spole čenstva Erysimo-Festucetum na ploše snímk ů 6 a 33 a na nesnímkované ploše tohoto spole čenstva pod vrcholem Sedleckých skal. Všechny t ři sondy mají m ělký p ůdní profil, hluboký 15-20 cm, tvo řený humusovým A- horizontem, který nasedá na hrubou su ť a skálu. Dosti zna čný je podíl allochtonních částic, a to jak skeletu (drobné buližníkové úlomky pod Holým vrchem, říční oblázky starých vltavských teras na Sedleckých skalách), tak i jemnozem ě (hlinité spraše). Humusové forma je moder, barva p ůdy tmav ě hn ědá, proko řen ění velmi dobré, odum řelé části rostlin se nehromadí. Výsledky p ůdních rozbor ů jsou uvedeny v tabulce 9. Proto, aby bylo možno rozhodnout o za řazení t ěchto p ůd do p ůdního typu pararendsina nebo ranker, schází další pedologické rozbory, zejména studium mikrostruktury p ůd. Ve spole čenstvu Festuco-Stipetum capillatae byly vykopány také 3 sondy: na ploše snímku 32 na Sedleckých skalách, na ploše snímku 12 pod Holým vrchem a na nesnímkované ploše pod horní hranou jižního svahu Tichého údolí nad Velkým lomem. Jde, a to zejména u snímku 32 a 12, o hluboké sprašové návěje e homogenní hlinitou spraší bez skeletu, pouze s ojedin ělými úlomky skal nebo s říčními oblázky, které sem napadaly s výše položených svah ů. Profil byl polní lopatkou prokopán do 50 cm, ale sprašové záv ěj je ješt ě zna čně hlubší.

Humusový horizont je rozlišen na vrchní A o horizont (0-10 cm) - tmav ě hn ědý se zna čným podílem rozkládajícího se detritu - a na A 1 horizont (10 cm a hloub ěji) sv ětleji hn ědý, proko řen ěný a oživený p ůdním edafonem. Humusové forma je mul, p ůda m ůže být řazena do půdního typu černozem (viz tab. 9). Tato spole čenstva snímkovala též ONDRÁKOVÁ ( 1950).Ze Sedleckých skal uvádí 9 snímk ů a z Ún ětic 2 snímky. Chápe spole čenstvo široce a v rámci asociace Erysimo- Festucetum valesiacae odlišuje r ůzné facie na základ ě svých dynamických skupin druh ů.

138 Skalní stepi s kost řavou p řitvrdlou (Alysso-Festucion pallentis MORAVEC 1967) Skalní st ěny a prudké svahy s minerální vrstvou p ůdy a orientaci jihovýchod - jihozápad jsou stanovišt ěm spole čenstev ze svazu Alysso-Festucion pallentis. Vyskytuji se v n ěkolika asociacích v závislosti na mate řské hornin ě a na sklonu svahu (tab. 10): Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae KLIKA ex ČEŘOVSKÝ 1949 - spole čenstva ta řice skalní a kost řavy p řitvrdlé jsou jen na nejstrm ějších svazích skal (kolem 60° i více). Toto spole čenstvo je zejména dob ře vyvinuto na Sedleckých skalách, kde jsou populace ta řice skalní velmi po četné. V Tichém údolí je toto spole čenstvo na skále z proterozoických b řidlic v Malém háji, jinde na buližníkových skalách chybí. Allio montani-Sedetum albi KLIKA 1939 - spole čenstvo česneku horského a rozchodníku bílého se vyskytuje vždy na drobné suti v rýhách skal. Optimáln ě se vyvíjí na vápencích, diabasech, spilitech a jiných vápnit ějších horninách. Ve zkoumaném území je pouze na menších plochách na Sedleckých skalách, kde v proterozoických b řidlicích místy vystupuje vápnitá žíla. Alysso montani-Potentilletum arenariae PREIS 1939 - spole čenstvo ta řice horské a mochny píse čné je vzácné spole čenstvo, vázané na vápnit ější horniny a na ur čitý typ rozpadu horniny a tvorby humusu; vzniká zde siln ě skeletovitá p ůda s malým obsahem humusu, které je mineráln ě zna čně bohatá. Vyskytuje se na jediném míst ě, a to na skalním ostrohu s diabasovou a porfyritovou žílou na Čihadle. Je to druhov ě nejbohatší spole čenstvo tohoto svazu. Vyskytuje se též na výchozech porfyritu na pravém b řehu Vltavy na skalním defilé v Podho ří (KUBÍKOVÁ, 1976). Seseli-Festucetum glaucae KLIKA 1933 - spole čenstvo seselu šedého a kost řavy p řitvrdlé je dosti rozší řené v Tichém údolí od Holého vrchu ke Spálenému mlýnu; vyskytuje se také na Sedleckých skalách. Roste vždy na málo zv ětralém skalním podkladu, bez drobného št ěrku a suti a bez obohacení allochtonním materiálem spraší. Roste jinde ve st ředních Čechách jak na vápnitých, tak i na siln ě kyselých horninách. N ěkteré jeho ochuzená spole čenstva tvo ří p řechod ke spole čenstv ům acidofilní skalní stepi svazu Hyperico- Scleranthion perennis (viz snímek 36). Toto spole čenstvo chápeme v širokém pojetí KLIKOV Ě, nikoliv ve vymezení uvád ěném KOLBEKEM (1975 : 24). Spole čenstvo Seseli-Festucetum duriusculae uvádí z Kozích h řbet ů též ONDRAKOVÁ (1950) a dokládá je 1 snímkem.

139 Půdní pom ěry jednotlivých spole čenstev ukazuje tabulka 11. Rozbory ukázaly velmi dob ře rozdílnost jednotlivých stanoviš ť, zejména v obsahu dostupných živin, na který velmi citliv ě reagují n ěkteré vápnomilné druhy (nap ř. Biscutella laevigata roste v celém území pouze na diabasové žíle bohaté na CaO). P ůdy jsou m ělké, typu ranker, humusová forma je obvykle moder (tvo ří jej trusinky drobných živo čich ů).

Pastviny s vále čkou prapo řitou (Cirsio-Brachypodion pinnati KLIKA et HADA Č 1944)

Jsou to typicky druhotná spole čenstva na hlubší p ůdě, obvykle na zazemn ěné suti, na místech hlinitých náplav ů starých říčních teras apod. V dávno osídleném území Tichého údolí se vyskytují v úvozech starých cest, zejména u tzv. zemské stezky, která k řižuje údolí u Trojanova mlýna. Dále se vyskytují na severozápadním úpatí Kozích h řbet ů, d říve jist ě v souvislém pruhu, nyní ustupují pod vysazenými lesními porosty. Jejich další lokality na roz- hraní Sedleckých skal a Roztockého háje byly též v minulých 20 letech poškozeny zalesn ěním.

Dosud zachovalá spole čenstva lze řadit do spole čenstva Scabioso-Brachypodietum pinnati KLIKA 1932 (synonymum Festuco-Brachypodietum MAHN 1959). Fytocenologické snímky jsou uvedeny v tabulce 12.

Půdy jsou hluboké, s odlišeným A a B horizontem; je možné je řadit do typu hn ědozem, humusová forma je mul. Rozbory z p ůdních sond jsou v tabulce 13.

ONDRÁKOVÁ (1950), která studovala toto spole čenstvo v dolním Povltaví, uvádí oblast Tichého údolí, Sedlece a Roztok jako území s nejv ětším rozší řením porost ů vále čky prapo řité v dolním Povltaví. V sou časné dob ě, vzhledem ke stále pokra čujícímu zar ůstání dřevinami, se tyto porosty zna čně zmenšily.

Spole čenstva skalních rýh s kakostem krvavým (Geranion sanguinei R.T., 1961)

Vzácné p řirozené spole čenstvo skalních erozních rýh se vyskytuje pouze na menší ploše v jižní části Sedleckých skal. Charakterizuje je dále uvedený snímek, který je možno řadit do spole čenstva Dictamno-Geranietum WANDELBEROER 1954:

Snímek 29 - Sedlecké skály, proterozoické b řidlice; orientace svahu jihozápad, sklon 45°, su ť erozního zá řezu; plocha 10 m 2, pokryvnost ke řového patra 40 %, bylinného patra 95 %; 21.5.1974:

140 E2 - Cerasus mahaleb 3, Cerasus fruticosa +, E 1 - Geranium sanguineum 4, Brachypodium pinnatum +, Dictamnus albus +, Asperula glauca +, Erysimum crepidifolium +, Potentilla arenaria +, Cyanus triumfettii +, Campanula rapunculoides +, Sedum maximum +, Veronica teucrium +, Salvia pratensis 1, Polygonatum odoratum +, Hieracium racemosum +, Stachys recta +, Verbascum lychnitis +, Achillea millefolium +, Koeleria gracilis +, Arrhenatherum elatior +.

Toto spole čenstvo, vzácné na Sedleckých skalách, je velmi hojné na prot ějším b řehu Vltavy na skalách v Podho ří ( KUBÍKOVÁ, 1976 ).

Vřesovišt ě (Calluno-Genistion DUVIGNEAUD 1944 (pop ř. Euphorbio-Callunion SCHUBERT 1960))

Vřesovišt ě byla v minulosti charakteristickým prvkem severních svah ů Tichého údolí a Kozích h řbet ů i severních svah ů Roztockého háje a n ěkterých skalních ostroh ů Sedleckých skal. Jsou to vesm ěs druhotná spole čenstva, vzniklá na míst ě lesa b ěhem pastvy trvající staletí. Toto charakteristické spole čenstvo, které obsahovalo i n ěkteré druhy vzácné v nížin ě, jako nap ř. smilku tuhou (Nardus stricta) a n ěkolik vlhkomiln ějších druh ů se subatlantským rozší řením, nap ř. Sieglingia decumbens, bylo na konci padesátých let neuváženým zp ůsobem zmeliorováno výsadbou borovice. V sou časnosti jsou zde pouhé zbytky v řesoviš ť na strm ějších ostrozích, které však i tak zar ůstají p řirozenou sukcesí b řízami a r ůžemi. Pro uchování tohoto spole čenstva bude nutno pravideln ě provád ět regula ční zásahy. Porosty v řesu na jižních svazích údolí vyhledávají výchozy buližníku nebo velmi kyselé b řidlice. Charakteristické pro porost v řesu je nahromad ění špatn ě rozloženého kyselého humusu v povrchové vrstv ě p ůdy, kde pak pH klesá až o jeden stupen proti hodnotám v podloží.

Přiřazení tohoto spole čenstva k ur čitému syntaxonu je obtížné. V Čechách se studiem těchto v řesoviš ť dosud nikdo více nezabýval. V NDR jsou podobné porosty, v nichž se v porostech v řesu mísí druhy s r ůznými ekologickými nároky a r ůzného fytogeografického rozší ření, řazeny SCHUBERTEM (1960) do svazu Euphorbio-Callunion SCHUB. 1960 a do spole čenstva Euphorbio-Callunetum; PASSARGE ( 1964 ) podobné porosty řadí též do svazu Euphorbio-Callunion SCHUBERT 1960, ale do provizorního spole čenstva Potentilla-Calluna. OBERDORFER ( 1970) má v p řehledu svaz ů a spole čenstev pro atlantské ke říčkové porosty svaz Calluno-Genistion DUVIGN. 1944, stejn ě jako HOLUB, HEJNÝ, MORAVEC a NEUHÄUSL (1967). Na základ ě studia v řesoviš ť v NDR (okolí Halle, Harslebener, Berge a

141 další) KUBÍKOVOU a p ři srovnání našeho materiálu s prací BÖHNERTA (1974) považujeme za správné p řiřadit naše snímky do spole čenstva Euphorbio-Callunetum SCHUBERT 1960. Tomuto spole čenstvu nejlépe odpovídá snímek 25 v tabulce 14. Snímek 30 má z řetelné vztahy ke spole čenstvu Filipendulo-Helictotrichetum pratensis MAHN 1965, které obsahuje vlh čí a eutrofn ější úpatí svah ů v řesoviš ť v NDR.

Fytocenologické snímky jsou uvedeny v tabulce 13 a půdní rozbory v tabulce 15. Půdní typ tohoto spole čenstva je ranker až hn ědozem, forma humusu je mor a moder.

Acidofilní skalní stepi (Hyperico-Scleranthion perennis MORAVEC 1967 ( pop řipad ě Polytricho-Festucion cinereae SCHUBERT 1974))

Takzvané skalní acidofilní stepi jsou skalní spole čenstva extrémn ě kyselých hornin nebo extrémn ě erodovaných skalních h řbet ů. Jsou to spole čenstva často s malou pokryvností, tvo řená sm ěsí acidofilních a psammofilních druh ů spole čně s n ěkterými xerotermními druhy. Na jižních svazích navazují na bohatší spole čenstva skalních stepí svazu Alysso-Festucion pallentis, a proto jsou tyto fytocenologické snímky uvedeny ve spole čné tabulce 10.

ONDRÁKOVÁ (1950) studovala na dolní Vltav ě toto extrémní spole čenstvo, které podrobn ě popisuje ekologicky a cenologicky a definuje je jako nové spole čenstvo Festuca duriuscula-Scleranthus perennis. Toto lokální společenstvo se ekologicky blíží podobným spole čenstv ům na erodovaných kyselých skalních podkladech, nap ř. Thymo angustifoliae- Festucetum cinereae MAHN 1959 z jižní části NDR, Polytricho (pilifero)-Scleranthetum perennis MORAVEC 1967 z povodí Otavy a spole čenstv ům ze st řední Vltavy z práce KOSINOVÉ-KU ČEROVÉ (1964). Ze srovnání snímkového materiálu vyplynulo, že spole čenstv ům studovaným v této práci nejlépe odpovídá popis u ONDRÁKOVÉ (1950). Proto naše snímky řadíme do spole čenstva Festuco-Scleranthetum perennis ONDRÁKOVÁ ex KUBÍKOVÁ hoc loco a jako typový snímek spole čenstva ur čujeme snímek 21 v tabulce 10. ONDRÁKOVÁ popisuje spole čenstvo na základ ě 13 snímk ů, z nichž 5 snímk ů je ze Sedleckých skal a 1 snímek z Kozích h řbet ů. Jako druhovou kombinaci uvádí tyto druhy: Festuca duriuscula (F. pallens HOST), Scleranthus perennis, Rumex acetosella (Acetosella vulgaris agg.), Hieracium echioides, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cypariasias, Koeleria gracilis, Centaurea scabiosa (Cyanus scabiosa), Centaurea rhenana (Cyanus stoebe subsp.rhenanus). Za řazení do vyšších syntaxon ů neprovádí.

142 Snímek 10, za řazený v tabulce 12 též do Festuco-Scleranthetum perennis, má vlivem půdních podmínek z řetelné vztahy ke spole čenstv ům pís čin a zejména ke spole čenstvu Pestuco cinereae-Corynephoretum SCHUBERT 1974. Tyto porosty se vyskytují maloplošn ě na výchozu Zdibské terasy, která se skládá z hrubého št ěrku a písku a vystupuje na Krásné ho ře. Pro malou rozlohu nebyly pís činy rozlišeny jako samostatné jednotka, na jejich výskyt je však t řeba zvláš ť upozornit.

Festuco-Scleranthetum perennis se vyskytuje v Tichém údolí na buližnících a na kyselých b řidlicích. Na Sedleckých skalách nebylo v sou časnosti toto spole čenstvo v typické podob ě zaznamenáno. Je tomu tak možná proto, že Sedlecké skály jsou pom ěrn ě málo navšt ěvovány a vrcholové plošiny málo erodovány a plochy zaznamenané ONDRÁKOVOU na konci čty řicátých let p řešly sukcesním vývojem na bohatší spole čenstva skalních stepí, a to pravd ěpodobn ě na spole čenstvo Seseli-Festucetum duriueculae. V údolí Vltavy se však skalní spole čenstva Festuco -Scleranthetum perennis vyskytují na více místech (PIVNI ČKOVÁ, 1971 a KUBÍKOVÁ, 1976). Sm ěrem k jihu Čech teplomilné druhy postupn ě ubývají a Festuca pallens je postupn ě vyst řídána druhem Festuca ovina (KOSINOVÁ -KU ČEROVÁ, 1964, MORAVEC, 1967).

Teplomilné k řoviny (Prunion fruticosae TX. 1952 a Berberidion Br.-Bl. 1950)

Zna čnou část skalnatých svah ů na jižních expozicích zaujímají porosty teplomilných křovin. Lemují jihovýchodní svahy Kozích h řbet ů a Holého vrchu, b řidlicové svahy mezi Trojanovým a Spáleným mlýnem, ostroh Čihadlo a zejména pokrývají skalnaté srázy Sedleckých skal;

Snímek 2 - Holý vrch, proterozoické b řidlice; orientace svahu jihozápad, sklon 40°, jemná su ť asi 15 m nade dnem údolí; plocha snímku 100 m 2, pokryvnost ke řového patra 50 %, bylinného patra 20 %, výška ke řů 1,5 až 3 m; 7.5.1975 (složení druh ů je ovlivn ěno výsadbou Cerasus mahaleb):

E2 - Cerasus mahaleb 90 %, Rosa canina +, Cotoneaster integerrima +, Cornus sanguinea 5 %, Prunus spinosa +, Carpinus betulus 5 %, Crataegus sp. +, Cerasus avium r, Fraxinus excelsior r, Frangila alnus r, Robinia pseudacacia pj E, - Brachypodium pinnatum 1, Teucrium chamaedrys +, Hieracium pilosella +, Sanguisorba minor +, Arrhenatherum elatius 1, Euphorbia cyparissias +, Hieracium lachenalii +, Thymus praecox +, Galium pumilum r, Festuca pallens r, Poa angustifolia +, Dactylis glomerata +, Medicago falcata

143 r, Koeleria gracilis r, Fragaria viridis +, Viola hirta +, Seseli hippomarathrum- r, Cyanus stoebe subsp. rhenanus, Anthoxanthum odoratum +, Hypericum perforatimi r, Avenella flexuosa r, Potentilla arenaria r, Carex humilis +.

Snímek 39 - Sedlecké skály, proterozoické b řidlice; orientace svahu východ, sklon svahu 30- 40°, st řední část skal asi 40 m nad tratí; plocha snímku 100 m 2, pokryvnost ke řového patra 90 %, bylinného patra 15 %, výška ke řů až 2,5 m; 22.5.1975:

E2 - Prunus spinosa 1, Berberis vulgaris 2, Cornus sanguinea 4, Crataegus sp. 2, Rhamnus cathartica 1, Quercus robur 1, Cotoneaster integerrima +, Ligustrum vulgare 2, Rosa sp. l;

E1 - Bupleurum falcatum +, Euphorbia cyparissias +, Hieracium lachenalii 1, Hypericum perforatum +, Thymus pannonicus +, Poa nemoralis +, Campanula rapunculoides 1, Stachys recta +, Arabis hirsuta +, Arrhenatherum elatius +, Viola hirta +, Sedum maximum +.

Mimo d řeviny uvedené ve snímcích se vyskytuje na Sedleckých skalách vzácn ě Cerasus fruticosa a Cornus mas, dosti hojn ě Sorbus aria a S. torminalis. Cerasus mahaleb zde byla vysazena a zna čně se rozrostla na více místech. Význa čné jsou hlohy, které pro svou taxonomickou složitost nebyly podrobn ěji ur čovány. Zejména v Tichém údolí jsou hojné r ůže, které byly ur čeny V. V ĚTVI ČKOU. Rosa rubiginosa je iniciální d řevinou, které zar ůstá volná travnatá místa a zahajuje sukcesi d řevin na d říve intenzivn ě vypásaných svazích. Na tento druh se pak váží hlohy, svída a v jejich zástinu vyr ůstají jasany a duby. K přesnému sledování sukcese d řevin na skalních stepích byly nad Spáleným mlýnem na jižním svahu založeny trvalé plochy, které se budou pr ůběžn ě sledovat v budoucnu.

Údolní vlhké louky (Calthion TX. 1937)

V údolí, které bylo již po staletí osídleno, byly údolní lužní lesy již dávno zm ěněny na kulturní louky a tok potoka byl též upraven pro potřeby t ří mlýn ů. V poslední dob ě se louky pravideln ě neobhospoda řují, část jich zar ůstá rákosem, porosty vrb a olší; část luk byla naopak zmeliorována hlubokými p říkopy. V lét ě roku 1975 rostly na louce tyto druhy:

Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Poa pratensis, Poa trivialis, Arrhenatherum elatius, Holcus lanatus, Deschampsia caespitosa, Juncus inflexus, Juncus articulatus, Carex hirta, Carex distiche, C.acutiformis, C.gracilia, Phragmites communis, Equisetum palustre, Potentilla anserina, Plantago major, Anthriscus silvestris, Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Heracleum sphondylium, Ranunculus acer, Taraxacum officinale, Trifolium pratense, Plantago media, Tussilago farfara, Trifolium hybridum, Galium mollugo, Achillea

144 millefolium, Cerastium vulgare ssp. triviale, Vicia sepium, Geranium pratense, Cirsium oleraceum, Pimpinella major, Trisetum flavescens, Veronica chamaedrys, Calamagrostis epigeios, Convolvulus arvense, Pastinaca sativa, Mentha longifolia, Lycopus europaeua, Lysimachia vulgaris, Caltha palustris, Angelica silvestris, Galium verum, Symphytum officinale, Colchicum autumnale, Chaerophyllum aromaticum, Cirsium canum, Cirsium arvense, Stellaria nemorum, Arctium lappa, Artemisia vulgaris.

Půdy t ěchto luk se vyvíjejí na hlubokých údolních sedimentech. Tyto sedimenty studuje V. LOŽEK. V jeho 2 m hluboké sond ě v louce pod Kozími h řbety jsou asi v hloubce 50 cm polohy vysrážených p ěnovc ů. Rozbor vzork ů odebraných ze t ří hloubek této sondy ukazuje rozdílný chemismus jednotlivých p ůdních vrstev (tabulka 16).

Olšiny a b řehové porosty podél Ún ětického potoka (Alnion glutinosae (MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936, Salicion triandrae MÜLLER et GÖRS 1958, Aegopodion TX. 1967)

Ún ětický potok je po celé své délce v Tichém údolí lemován r ůznými vlhkomilnými spole čenstvy.

Olšiny jsou zachovány jen na nevelké ploše mezi Spáleným mlýnem a zbo řeništ ěm bývalého T ůmova mlýna. Jejich složeni je uvedeno v tomto floristickém seznamu:

Dřeviny - Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Salix fragilis, Sambucus nigra, Rubus caesius;

Byliny - Aegopodium podagraria, Anthriscus silvestris, Cirsium oleraceum, Geranium pratense, Ranunculus acer, Angelica silvestris, Cerastium vulgare, Urtica dioica, Mentha longifolia, Alopecurus pratensis, Geranium palustre, Armoracia rusticana, Ranunculus repens, Heracleum sphondylium, Scrophularia umbrosa, Alliaria officinalis, Potentilla anserina, Galium aparine, Arctium lappa, Galeopsis pubescens, Roegneria canina, Geum urbanum, Plantago media, Impatiens parviflora, I. roylei, Lamium purpureum, Veronica beccabunga, Festuca gigantea, Lycopus europaeus, Torilis japonica, Chaerophyllum aromaticum.

Menší pruh olšiny též roste proti proudu potoka nad Trojanovým mlýnem:

Alnus glutinosa, Corylus avellana, Cornus sanguinea, Sambucus nigra, Salix fragilis, Aegopodium podagraria, Ficaria verna, Anemone nemorosa, Veronica hederifolia, Allium scorodoprassum, Urtica dioica, Viola odorata, Chelidonium majus, Chaerophyllum aromaticum, Veronica beccabunga, Crataegus sp., Heracleum sphondylium, Campanula rapunculoides, Geum urbanum, Geranium robertianum,

145 Alliaria officinalis, Impatiens parviflora, Angelica silvestris, Leucojum vernum (pravd ěpodobn ě zplan ělé). Mezi Trojanovým a bývalým T ůmovým mlýnem potok často vyb řehuje, vznikají přemok řené mo čály, jež zar ůstají rákosem (Phragmites communis), který jako silná dominanta omezuje veškerý jiný porost. Vlastní b řehy v tomto úseku zar ůstají k řovitými vrbami, z nichž byla ur čena pouze Salix fragilis a Salix alba; pravd ěpodobn ě zde však bude více taxon ů.

Olšiny jsou sm ěrem do luk nebo podél cest lemovány nitrofilními spole čenstvy ze svazu Aegopodion podagrariae TX. 1967, která je možno p řiřadit do spole čenstva Chaerophylletum aromatici NEUHÄSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., NEUHÄUSL R., HEJNÝ S., 1969:

Snímek 42 - Tiché údolí, lem bývalého mlýnského náhonu s porostem olše na b řezích blíže trafostanice pod Kozími h řbety, náplav na dn ě údolí; plocha snímku 3 x 10 m, pokryvnost bylinného patra 95 %; 23.8.1975:

Urtica dioica 4, Dactylis glomerata 1, Heracleum sphondylium 1, Galium verum +, Phleum pratense +, Galium aparine 1, Arrhenatherum elatius +, Angelica silvestris +, Arctium lappa 1, Calystegia sepium 1, Cirsium arvense 2, Torilis japonica 1, Chaerophyllum aromaticum 1, Elytrigia repens 1, Achillea millefolium +, Geranium pratense 1, Cirsium canum 1, Mentha x verticillata 1, Vicia sepium +, Poa pratense 1, Lycopus europaeus 1, Galeopsis tetrahit 1, Potentilla reptans +, Phragmites communis + .

Podobné nitrofilní lemy se vyskytují i v bo čním údolí pod Kozími h řbety a pr ůběžn ě v menších fragmentech podél cesty u potoka mezi Trojanovým mlýnem a restauraci Maxmiliánka.

Lesní porosty na kyselých horninách, doubravy a b řezové doubravy (Genisto germanicae-Quercion R. NEUH. et Z. NEUH. 1967)

Na severozápadních svazích Kozích h řbet ů a Holého vrchu rostou floristicky chudé březové iniciální lesní porosty na prudkých su ťovitých svazích. V zástinu ostrých h řeben ů Kozích h řbet ů zde rostou i acidofilní druhy, jako nap ř. bor ůvka (Vaccinium myrtillus), které jsou v této sprašové teplé oblasti velmi vzácné:

Snímek 46 - Kozí h řbety; severozápadní svah asi 10 m pod vrcholem h řbetu, sklon 45°; plocha snímku 30 m 2, pokryvnost stromového patra 20 %, bylinného patra 50 %; 10.9.1975:

146 E3 - Betula verrucosa, E1- Vaccinium myrtillus 2, Avenella flexuosa 3,Calluna vulgaris +, Sorbus aucuparia juv. +, Hieracium racemosum 1.

Půda je m ělký ranker, p ůdní rozbory z tohoto stanovišt ě jsou uvedeny v tabulce 16.

Mírn ěji svažité svahy na úpatí Kozích h řbet ů p ředstavují v sou časnosti p řirozené sukcesní stadium zar ůstáni pastviny s vále čkou prapo řitou, náletem b řízy a dalších d řevin:

Snímek 26 - Kozí h řbety, úpatí; jihozápadní okraj Kozích h řbet ů poblíž silnice Suchdol- Horom ěř ice, buližníkové su ť; orientace severozápad, sklon 20-25°, plocha snímku 200 m2, pokryvnost stromového patra 50 %, ke řového patra 20 %, bylinného patra 80 %, výška strom ů 10 m, ke řů 3 m, 29.7.1975:

E3 - Betula verrucosa 3, E 2 - Populus tremula 1, Sorbus aucuparia +, Betula verrucosa 2,

Sambucus nigra +, Quercus robur +, Frangila alnus +, E 1 - Brachypodium pinnatum 2, Dactylis glomerata 1, Festuca sulcata 2, Agrostis tenuis 2, Avenella flexuoea 2, Campanula rotundifolia +, Hieracium lachenalii +, Hieracium racemosum +, Jacea vulgaris +, Sanguisorba minor +, Pimpinella saxifraga +, Euphorbia cyparissias 1, Hypericum perforatum 1, Galium pumilum 1, Leontodon hispidus 1, Achillea millefolium 1, Viola sp. 1, Filipendula vulgaris +, Trifolium montanum +, Trifolium pratense +, Helianthemum ovatum +, Cirsium acaule +, Sieglingia decumbens 1, Anthoxanthum odoratum +, Roegneria canina +.

Severozápadní svahy Roztockého háje, kde vystupují proterozoické b řidlice a místy též buližník, výchozy buližníku na jižním okraji háje a část plošiny háje pokryté št ěrky říční terasy, por ůstá kyselá doubrava, které m ůže být řazena do spole čenstva Luzulo albidae- Quercetum ( HILITZER 1932 ) PASSARGE 1953:

Snímek 16 - Roztocký háj, svahy mezi Vyhlídkou a Čihadlem, proterozoické břidlice a buližníky; orientace svahu sever, sklon svahu 30-35°, asi 15 m nade dnem údolí; plocha snímku 100 m 2 , pokryvnost stromového patra 80 %, bylinného patra 50 %, výška strom ů 15 m; 5.6.1975:

E3 - Quercus robur 3, Quercus petraea 3, Carpinus betulue 3, Sorbus aucuparia +, Betula

verrucosa +, Tilia cordata +; E1 - Avenella flexuosa 2, Festuca ovina 2, Melampyrum pratense 1, Luzula nemorosa 2, Hieracium silvaticum 1, Vaccinium myrtillus 2, Impatiens parviflora +, Moehringia trinervia 1, Campanula rotundifolia +.

147 Porosty spole čenstva Luzula-Quercetum na plošin ě Roztockého háje na říčních št ěrcích jsou ješt ě chudší; v bylinném pat ře tam roste prakticky pouze Avenella flexuosa a Festuca ovina, Z t ěchto míst se též odebral p ůdní vzorek ( č. 22); rankerová p ůda m ěla asi 5cm humusový horizont ze surového humusu s velmi vysokým pom ěrem C : N (viz tab. 16), který navazoval na ulehlý št ěrkopískový náplav.

Dubohabrový les (Carpinion betuli ( MAYER 1937) OBERDORFER 1953)

Dubohabrový les zaujímá v ětší plochy Velkého a Malého háje, tam, kde se na jihovýchodních sklonech v záv ětří západních v ětr ů uložila vrstva spraše na kyselé b řidlice a buližníky. I tak je bylinné patro chudé, v ětšinou dominuje Poa nemoralis ve Velkém háji, v Malém háji jsou naopak zna čné rozlohy tém ěř "nahých" hab řin místy s koloniemi Convalaria majalis:

Snímek 41 - Roztocký háj, jižní část plošiny nad svahy k Vltav ě; orientace svahu východ, sklon svahu 13°, částe čně rozvoln ěný nestejnov ěký lesní porost, dominují dva staré duby; plocha snímku 400 m 2 , p ůdní typ parahn ědozem na spraši; 21.5.1974:

E3 alfa (pokryvnost 50 %, výška 20-25 m) - Quercus robur 3; E3 beta (pokryvnost 70 %, výška

15-20 m) - Quercus robur 2, Carpinus betulus 4; E 2 (pokryvnost 15 %, výška 2-3 m) -

Carpinus betulus 2; E 1 (pokryvnost 30 %) -Quercus robur juv. 1, Anemone nemorosa 1, Polygonatum multiflorum 1, Impatiens parviflora 2, Rubus fruticosa 1, Carpinus betulus juv. +, Sambucus nigra juv. +, Luzula nemorosa +, Poa nemoralis +, Tilia cordata juv.

Toto spole čenstvo je pro svou chudost dosti obtížn ě za řaditelné; vzhledem k dobrým půdním podmínkám lze je za řadit do širokého spole čenstva Galio-Carpinetum OBERDORFER 1957.

Zajímavý je p ůdní profil, který tvo ří jemná hlinitá spraš (nejmén ě do hloubky 1 m, přesné hloubka profilu nemohla být pro nedostate čné ná řadí vykopána), zna čně vápnitá, s vysokým obsahem uhli čitan ů a s vysokým procentem sycení sorp čního komplexu (viz tab. 16). P ůdní typ je parahn ědozem, vzniklá na černozemi pod lesním porostem; p řes tyto velmi příznivé p ůdní podmínky je nápadná chudost bylinného patra, což sv ědčí o dlouhodobém nep říznivém ovlivn ění tohoto pom ěrn ě nevelkého lesního porostu v zem ědělské odlesn ěné krajin ě (nap ř. zám ěnou d řevin, pastvou v lese, hrabáním steliva apod.).

Teplomilná zakrslá doubrava (Quercion pubescenti-petraeae BR.-BL. 1931)

148 Maloplošn ě na skalním ostrohu severovýchodn ě od Spáleného mlýna, na Vyhlídce a rovn ěž i na jednotlivých plochách Sedleckých skal se vyskytuji porosty ke řovitých dub ů s podrostem teplomilných ke řů a bylin, které lze ozna čit jako zakrslou teplomilnou doubravu.

Na Vyhlídce rostou tyto druhy:

Quercus robur a Q. petraea (Q. pubescens v tomto území chybí), z význa čných teplomilných ke řů roztroušen ě Cornus mas, dále Cotoneaster integerrima, Fraxinus excelsior, Rosa sp., Rhamnus cathartica, Sorbus aucuparia, Acer campestre, Cornus sanguinea, Prunus spinosa, Carpinus betulus.

V podrostu pak roste mnoho teplomilných a n ěkterých acidofilnlch rostlin:

Anthericum liliago, Carex humilis, Festuca ovina, Festuca glauca, Campanula rotundifolia, Dianthus carthusianorum, Hieracium pallidum, Hieracium racemosum,

Viscaria vulgaris, Seseli osseum, Achillea millefolium, Alyssum saxatile, Euphorbia cyparissias, Potentilla arenaria, Cynanchum vincetoxicum, Dictamnus albus, Cyanus stoebe subsp. rhenanus, Pulsatilla pratensis subsp. nigricans, Asplenium septentrionale, Asperula glauca, Allium montanum, Artemisia campestris, Stachys recta, Viola hirta, Teucrium chamaedrys, Thymus praecox, Sedum rupestre, S. sexangulare, Calamintha acinos, Polygonatum odoratum, Lactuca perennis, Sanguisorba minor, Polypodium vulgare, Sedum telephium subsp. maximum, Asplenium trichomanes; Acetosella vulgaris, Avenella flexuosa, Scleranthus perennis, Calluna vulgaris, Armeria elongata, Agrostis tenuìs, Antennsria dioica, Hieracium pilosella.

Tyto porosty zakrslých doubrav je možno řadit ke spole čenstvu Cynancho- Quercetum PASSARGE 1957.

Druhotné lesní porosty

V nedávné dob ě byly monokulturou borovice zalesn ěny severní svahy Tichého údolí s v řesovišti, část pastvin na jižních svazích byla zalesn ěna dubem a borovicí. Staršího data jsou akátové a smrkové porosty na Kozích h řbetech, akátové porosty na Holém vrchu a různorodé zalesn ění lípou, dubem, borovicí a mod řínem na severních a východních svazích Roztockého háje i na menších plochách v samotném háji. Všechny tyto druhotné porosty velmi negativn ě ovlivnily vegetaci jednotlivých lokalit, které p ůvodn ě byla velmi druhov ě pestrá; jejich bylinné patro je velmi chudé nebo není žádné a do starších, již prosv ětlených porost ů pak pronikají pouze neofyty, jako je Impatiens parviflora.

149 SADY A ZAHRADY

V sadech na jižních svazích Tichého údolí, na Holém vrchu a nad Sedleckými skalami je zachována pestrá vegetace teplomilných pastvin a luk. Jsou zde jak druhy spole čenstva Scabioso-Brachypodietum, tak i druhy ovsíkových luk ze svazu Arrhenatherion. Záleží na místních podmínkách, zda p řevládne ovsík vyvýšený nebo vále čka prapo řitá. V zahradách chat podle Ún ětického

potoka a u Trojanova mlýna je vegetace zcela antropicky podmín ěná.

Představu o floristickém sležení lu čních porost ů v sadech dává floristický seznam po řízený pod kaplí sv. Václava:

Festuca sulcata, Euphorbia cypariasias, Eryngium campestre, Achillea millefolium, Pimpinella saxifraga; Avenella flexuosa, Rhinanthus minor, Plantago lanceolata, Dianthus carthusianorvun, Hypericum perforatum, Arrhenatherum elatius, Galium verum, Hieracium recemosum, Hieracium pilosella, Torilis japonica, Odontites rubra, Jacea vulgaris, Campanula rotundifolia, Lotus corniculatue, Acetosella vulgaris.

POLE A ÚHORY

Ve studovaném území je zahrnuta malá plocha pole u Trojanova mlýna, obhospoda řovaná tradi čním zp ůsobem s ko ňským potahem. Nepoužívá se zde z řejm ě v ětší množství herbicid ů, protože jsou zde dosud zachované plevelová spole čenstva. V rámci této práce se však tato spole čenstva podrobn ěji nestudovala. Z dříve obd ělávaných polí byl ponechán ladem pozemek v severním svahu nad bývalým T ůmovým mlýnem. V sou časné dob ě je zarostlý vysokým porostem ovsíku vyvýšeného, r ůžemi a hlohy.

RYBNÍKY

Ve studovaném území je rybník u Trojanova mlýna, který leží na soukromém pozemku; okrajov ě se území dotýká rybník pod Holým vrchem, u bývalého T ůmova mlýna je malý zarostlý rybní ček. Rybníky jsou lemovány úzkým pruhem rákosu a lesknice rákosovité, t řtiny křovištní a dalších rostlin vyskytujících se též na vlhkých loukách.

DNA OPUŠT ĚNÝCH LOM Ů

Dna opušt ěných lom ů, zarovnaná po skon čení t ěžby drobným št ěrkem, zar ůstají druhy teplomilných skalních stepí, které snášejí kamenitou p ůdu bez humusu a nedostatek

150 vláhy. P ředstavu o druhovém složení den lom ů s pokryvností asi 15 % dává zápis z lomu u Spáleného mlýna:

Achillea millefolium, Plantago lanceolata, P. media, Artemisia vulgaris, Potentilla arenaria, Cyanus stoebe subsp. rhenanus, Festuca glauca, Medicago lupulina, Arenaria serpyllifolia, Hieracium pilosella, Potentilla argentea, Poa compressa, Digitaria ischaemum, Seteria viridis, Scabiosa ochroleuca, Taraxacum officinale, Sedum boloniense, S. telephium s. lat., S. album, Hypericum perforatum, Bromus tectorum, Pimpinella saxifraga, Koeleria gracilis, Dactylis glomerata, Trifolium arvense, Verbascum thapsus, Thymus sp.

V této práci jsme se snažili pokud možno podrobn ě zachytit dosavadní stav vegetace vymezeného studovaného území. Hlavní pozornost byla v ěnována p řirozeným, a polop řirozeným spole čenstv ům jako neobnovitelným a nenahraditelným prvk ům vegetace. Menší pozornost byla v ěnovaná antropickým plevelovým a ruderálním spole čenstv ům, spole čenstv ům sešlapávaných cest apod., která sice jsou též ve studovaném území vyvinuta, ale nejsou hlavním d ůvodem jeho ochrany.

Jak již bylo vysv ětleno, byla všechna teplomilná spole čenstva po staletí pod v ětším nebo menším vlivem člov ěka a jeho hospodá řských zví řat. V sou časné dob ě se jejich využívání podstatn ě zm ěnilo, a tím se bude m ěnit i jejich struktura. Proto byla zatím založena jedna trvalá plocha, na které se budou pr ůběžn ě sledovat zm ěny. Další plochy budou postupn ě založeny. Podrobn ěji se také sledovaly zm ěny ve struktu ře v řesoviš ť.

POPIS ZALOŽENÉ TRVALÉ PLOCHY

V roce 1977 byla severn ě od Spáleného mlýna založena trvalá plocha velikosti 14 x 12 m pro zachycení zm ěn vegetace. Tato plocha byla vybrána v mapovací jednotce 1, tj. v kost řavové stepi; konkrétní porost m ůže být za řazen do spole čenstva Erysimo-Festucetum valesiacae. Plocha je situována v horní t řetin ě svahu, má kontakt s lemovými ke řovými porosty a navazuje na Malý háj. Svah je orientován k jihu a mé sklon 32°. V této ploše byla ve čtvercové metrové síti vyzna čena poloha jednotlivých d řevin roztroušených v bylinné vegetaci skalní stepi. Krajní body trvalé plochy jsou pevn ě fixovány v terénu, aby bylo možno zákresy opakovat.

Sou časn ě se zakreslením polohy d řevin byla stanovena frekvence jednotlivých bylin pomocí 100 náhodných čtverc ů rozmíst ěných v ploše. Plocha jednotlivých čtverc ů byla 100 cm 2, datum zápisu 6.7.1977. P ři pr ůzkumu byly zjišt ěny tyto hodnoty frekvence:

151 Euphorbia cyparissias 51 %, Potentilla arenaria 32 %, Teucrium chamaedrys 30 %, Festuca valesiaca 29 %, Pimpinella saxifraga 29 %, Cyanus stoebe subsp. rhenanus 24 %, Hieracium pilosella 22 %, Dianthus carthusianorum 21 %, Acetosella vulgaris 19 %, Koeleria gracilis 18 %, Thymus marschalianus 16 %, Bothriochloa ischaemum 11 %, Asperula cynanchica 9 %, Arenaria serpyllifolia 8 %, Hypericum perforatum 5 %, Eryngium campestre 5 %, Achillea nobilis 4 %, Trifolium arvense 4 %, Veronica dillenii 3 %, Thymus panonnicus 2 %, Poa angustifolia 2 %, Jasione montana 2 %, Agroatis tenuis 2 %, Campanula gentilis 2 56, Salvia pratensis 2 %, Sanguisorba minor 1 %, Festuca glauca 1 %.

Na ploše se vyskytovaly další druhy, které nebyly zachyceny v náhodných čtvercích:

Phleum. boehmeri, Stipa capillata, Potentilla argentea, Silene otites, Sedum telephium subsp. maximum, Seseli devenyense.

Z d řevin se na zkoumané ploše vyskytovaly tyto druhy:

Rosa canina, Rosa rubiginosa, Pirus communis subsp. piraster, Acer campestre, Fraxinus excelsior, Carpinus betulus, Rubus fruticosus, Berberis vulgaris,

55. Zákres trvalé plochy na skalní stepi severn ě od Spáleného mlýna s po čínající ecesí dřevin (orientace svahu jih, sklon svahu 30° ; projekce na svah nebyla na horizontální projekci korigována): R - Rosa rubiginosa + Rosa canina, Ca - Carpinus betulus, Cr - Crataegus sp., F - Fraxinus excelsior, Ce - Cerasus avium, A - Acer campestre, p - Pirus communis subsp. piraster, Co - Cornus sanguinea, Ru - Rubus fruticosus.

152 Cornus sanguinea, Crataegus sp., Cerasus avium; v bezprost ředním okolí ješt ě Ligustrum vulgare, Quercus petraea a vysazené Tilia cordata.

Pro prvních 12 nej častějších druh ů byly vypo čteny jejich asocia ční vztahy pomocí čty řpolních tabulek a testu x 2. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 17. Mezi jednotlivými druhy bylo zjišt ěno n ěkolik pr ůkazných pozitivních vztah ů a jeden pr ůkazný negativní vztah. Na základ ě číselných hodnot bylo sestaveno schéma sdružování skupin rostlinných druh ů uvnit ř zkoumané plochy. Je možné stanovit dva druhy, kolem nichž se ostatní bu ď úžeji, nebo voln ěji sdružují, a to úžeji Potentilla arenaria, s níž se pojí Euphorbia cyparissias a Koeleria gracilis, a voln ěji Festuca valesiaca a Dianthus carthusianorum. Tento druh tvoří spojení s druhou skupinou, v jejímž jád ře stojí Pimpinella saxifraga, na kterou se pojí Teucrium chamaedrys, Asperula cynanchica, Thymus marschalianus a zcela voln ě Cyanus stoebe subsp. rhenanus. Zcela mimo tyto dv ě skupiny stojí Acetosella vulgaris agg.; hodnoty x 2 ukazují tendenci této rostliny izolovat se od ostatních uvedených druh ů.

Tyto výsledky ukazují na mozaikovitost otev řeného porostu skalní stepi. Podobných výsledk ů bylo dosaženo v p ředchozí práci z Velké hory u Srbska (KUBÍKOVÁ, 1971).

PROBLEMATIKA V ŘESOVIŠ Ť V TICHÉM ÚDOLÍ

Vřesovišt ě na severních svazích Tichého údolí, d říve rozší řené od Spáleného mlýna po Kozí h řbety, byla omezena na malé plochy vysazením borovic. I na t ěchto plochách byl během posledních let pozorován nápadný úbytek v řesu. Zejména b ěhem roku 1977 odum řela celé plocha v řesovišt ě na skalnatém ostrohu mezi Spáleným mlýnem a bývalým Tůmovým mlýnem. Tato lokalita byla snímkována v roce 1975 (snímek 20) a vitalita v řesu byla velmi dobrá. Koncem léta 1977 byla plocha pokryta suchými odum řelými zbytky zd řevnat ělých prýt ů a prostor d říve zarostlý v řesem zaujímala vitální populace metličky křivolaké (Avenella flexuosa). Rostlo zde též mnoho jedinc ů r ůzných druh ů d řevin, jako Rosa canina, Betula verrucosa, Quercus petraea, Pinus silvestris, Cerasus avium a Crataegus sp., z bylin pak pouze velmi řídce Cirsium acaule, Anthoxanthum odoratum, Euphorbia cyparissias, Hieracium sylvaticum a Sieglingia decumbens.

Abychom zjistili p říčiny tohoto náhlého odum ření celé populace, provedli jsme v létě 1977 kontrolu stavu všech zbývajících porost ů v řesu na severních svazích. Vitalita všech populací na zbývajících enklávách byla zna čně oslabena zastín ěním sousedními vysazenými porosty.

153 153

Přesto ješt ě na n ěkolika skalnatých svazích nad Spáleným mlýnem, bývalým T ůmovým mlýnem a Trojanovým mlýnem se udržují kvetoucí a p řir ůstající porosty v řesu. Protože odum řelá plocha sousedí svým horním okrajem s polem, nabízelo se vysv ětlení, že p řípadné použití hnojiv nebo herbicid ů zp ůsobilo rychlé odum ření v řesu. V červenci 1977 se proto odebraly p ůdní vzorky jak z odum řelé plochy, tak i z dalších dosud živých ploch. Výsledky obvyklých p ůdních rozbor ů (tab. 18) však neukázaly žádnou podstatnou zm ěnu v p ůdním chemismu, které by mohla zp ůsobit odum řeni v řesu. Odumírání porost ů v řesu bylo pozorováno i jinde, nap ř. ve vltavském údolí u Roztok; p říčiny tohoto jevu budou z řejm ě zna čně složité a m ůže se na nich podílet: 1. zne čišt ění vzduchu v pražské aglomeraci (z literatury je známo, že vřes je velmi citlivým indikátorem zne čišt ění vzduchu),

2. zastín ění porostu výsadbou borovic a p řirozenou sukcesí dalších d řevin,

3. zm ěna konkuren čních vztah ů mezi v řesem a metli čkou k řivolakou vlivem zm ěn v obhospoda řováni svah ů - b ěhem posledních 30 let zde ustala pastva ovcí a koz.

154 Na rychlých zm ěnách v řesoviš ť v tomto území lze dokumentovat rychlé zm ěny druhotných spole čenstev po odezn ěni faktoru, který je vytvo řil a udržoval v rovnovážném stavu. V tomto p řípad ě to bylo odlesn ěni a pastva. Nyní, tj. po skon čení p ůsobnosti t ěchto faktor ů a p ři urychlení um ělým zalesn ěním, vracejí se jednotlivé biotopy zp ět k lesu. Lépe se zatím zachovávají v řesovišt ě na jižních sv ěžích údolí na výchozech kyselých b řidlic a buližník ů, kde extrémnost podkladu znesnad ňuje ecesi d řevin.

56. Pohled na skalnatý ostroh u Spáleného mlýna porostlý v řesovišt ěm v roce 1968 (foto B. Rel).

155 SOU ČASNÁ KV ĚTENA STUDOVANÉHO ÚZEMÍ

V déle uvedeném seznamu jsou uvedeny naše nálezy z let 1972-75, (kontrolováno v roce 1977). Jsou zde též za řazeny n ěkteré nálezy poskytnuté ing. Palkem a doc. MUDr. Manychem, za což jim tímto d ěkujeme. U jejich nález ů je vždy uveden autor a datum sb ěru. Pro bližší definici lokality jsou použity místní názvy uvedené v mapce. Ve floristickém seznamu se používají tyto zkratky: RT - Roztocký háj-Tiché údolí, S - Sedlecké skály; J, JV, Z apod. - svah orientovaný jižn ě, jihovýchodn ě apod.

57. Pohled na skalnatý ostroh u Spáleného mlýna v roce 1977 (foto J. Kubíkové).

156 Nomenklatura je podle DOSTÁLA ( 1958). Protože však v této nomenklatu ře nastaly od vydání uvedeného klí če zna čné zm ěny, jsou u t ěch druh ů, kde došlo ke zm ěně, v závorkách uvedeny názvy jednotlivých taxon ů podle EHRENDORFERA (1973) .

FLORISTICKÝ SEZNAM

Acer campestre L. - S: hojn ě po celém území v zá řezech skal a na horním okraji; RJT: na okraji skály Vyhlídka, Čihadlo, Malý háj. Acer platanoides L. - RT: Roztocký háj, S svahy. Acer pseudoplatanus L. - RT: Čihadlo, Vyhlídka. Acetosella vulgaris (KOCH) FOURR. (Rumex acetosella L.) - S: hojn ě na vrcholových ploškách skalek na kyselé hornin ě; RT: hojn ě na výchozech kyselých hornin, h řeben Holý vrch, J Slune ční strá ň, Krásná hora, J nad Spáleným mlýnem, v Žalovské rokli, Vyhlídka. Achillea millefolium L. emend. FIORI s.1. - S: hojn ě na skalní stepi po celém území; v lu čních porostech a na skalní stepi, hojn ě J svah Kozích h řbet ů, Holý vrch, J Slune ční strá ň, J nad Spáleným mlýnem, Krásná Hora, cesta k Trojanovu mlýnu. Achillea nobilis L. - RT: na stráni nad Spáleným mlýnem. Achillea setacea W. et K. - S: význa čná populace na vrcholu skalního ostrohu v S části; RT: na vrcholu Kozích h řbet ů roztroušen ě. Aegopodium podagraria L. - RT: ve fragmentech lužních porost ů podél potoka hojn ě, v údolí pod Kozími h řbety. Agrimonia eupatoria L. - S: roztroušen ě na horních okrajích skal; RT: v ke řových lemech výslunných strání, nap ř. JV exponovaných Kozích h řbet ů, Krásné Hora, v lemu lesa pod Kozími h řbety na SZ svahu, Čihadlo. Agrostis coarctata EHRH. ex HOFFM. (A. stricte J.F.GMEL.) - RT: na vrcholcích buližníkového h řbetu Kozí h řbety. Agrostis tenuis SIBTH. - S: na stinných místech kyselých skalek v S části; RT: hojn ě ve vřesovištích na S svazích, J Slune ční strá ň, Vyhlídka, v podrostu b řezového háje na Kozích hřbetech. Ajuga chamaepitys ( L.) SCHRER. - RT: strá ň Holého vrchu nad rybníkem u Ún ětic ( ing. PÁLEK 1969). Alliaria officinalis ANDRZ. (A. petiolata ( MB.) CAVARA et GRANDE) - S: roztroušen ě v podrostu ke řových porost ů ve žlebech; RT: ve vlhkých pob řežních porostech b ěžn ě.

157 Allium senescens L. ssp. montanun (F.W.SCHMIDT) HOLUB (A. montanina F.W. SCHMIDT)- S: roztroušen ě na su ťových místech po celém území; RT: na skalních terasech na stepních stráních, J Slune ční strá ň, Vyhlídka, u Spáleného mlýna. Allium oleraceum L. - S: řídce roztroušen ě na otev řených skalnatých plochách. Allium rotundum L. - RT: kamenitá strá ň u malého lomu na levé stran ě Ún ětického potoka (ing. PÁLEK 1961).

Allium schoenoprasum L. - RT: V lužním porostu podél potoka, Allium sphaerocephalum L. - RT: Holý vrch, JV exponovaný svah (ing. PÁLEK 1960).

Alnus glutinosa (L.) GAERTN. - RT: tvo ří doprovod potoka po celé délce Tichého údolí, V Žalovské rokli. Alopecurus pratensis L. - RT: na loukách podél potoka. Alyssum calycinum L. (A. alyssoides ( L.) L.) - RT.: roztroušen ě na stepní stráni nad Spáleným mlýnem, J Slune ční strá ň, Čihadlo. Alyssum montanum L. - S: roztroušen ě na spodních partiích skal; RT: nad Max-miliénkou - Čihadlo. Alyssum saxatile L. (Aurinia saxatilis ( L.) Desv.) - S: hojn ě na svislých skalních st ěnách po celém území; RT: na strmých st ěnách - Vyhlídka, skála V Malém háji. Amelanchier ovalis MED. - RT.: vysazen na Čihadle. Anemone nemorosa L. - RT: ve fragmentu lužního porostu podél potoka (nad Trojanovým mlýnem), Velký háj - svah nad Vltavou. Anemone ranunculoides L. - RT: Velký háj.

Anchusa officinalis L. - S: řídce na okraji sadu A skal. Angelica silvestris L. - RT: dosti hojn ě ve vlhkých pob řežních porostech podél potoka. Antennaria dioica (L.) GAERTN. - RT: roztroušen ě ne okrajích vřesoviš ť, Vyhlídka, h řbet nad Trojanovým mlýnem.

Anthericum liliago L. - S: řídce roztroušen ě NA otev řených skalách po celém území; RT: roztroušen ě po skalní stepi po celém území, dosti hojn ě JZ Holý vrch, h řeben též J nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, Čihadlo. Anthoxanthum odoratum L. - S: na hlubší p ůdě v S části; RT: b ěžn ě v lu čních porostech po celém území, JZ Holý vrch, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strá ň, v Žalovské rokli, Krásné hora, cesta k Trojanovu mlýnu, na Kozích h řbetech v b řezovém háji. Anthriscus silvestris (L.) HOFFM. - RT: na mokrých loukách a v pob řežních k řovinéch podél potoka. Anthyllis vulneraria L. - RT: řídce J Slune ční strá ň. Aquilegia vulgaris L. - S: roztroušen ě v ke řovém lemu pod zahrádkovou kolonií (zplan ělý?).

158 Arabidopsis thaliana (L.) HEYN. - S: roztroušen ě na otev řených ploškách skal; RT: řídce, J Slune ční strá ň. Arabis hirsuta (L.) SCOP. - S: řídce roztroušen ě na skalách. Arctium L. spec. div. - RT: na mokrých loukách podél potoka a v pob řežních k řovinách, v údolí pod Kozími h řbety. Arenaria serpyllifolia L. s.l. - S: roztroušen ě po celém území na otev řených travnatých ploškách; RT : roztroušen ě na skalní stepi v celém území, JZ Holý vrch, J Slune ční strá ň, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem. Armeria elongata (KOCH.) HOFFM. - RT : na výchozech kyselých hornin roztroušeně, Vyhlídka. Armoracia rusticana G.M. et SCH. - RT: zplan ělý podél potoka. Arrhenatherum elatiue (L.) PRESL - S: vtroušen ě v porostech vále čky prapo řité na S části území; RT: b ěžn ě v lu čních porostech po celém území, J svah Kozích h řbet ů. Artemisia campestris L. - S: hojn ě roztroušen ě po skalnaté stepi po celém území; RI: roztroušen ě na skalní stepi na celém území, h řeben Holého vrchu, Vyhlídka nad Spáleným mlýnem. Artemisia vulgaris L. - RT: na ruderalizovaných místech na dn ě údolí, v údolí pod Kozími hřbety. Asparagus officinalis L. - RT: řídce roztroušen ě na skalní stepi nad Spáleným mlýnem, ojedin ěle Malý háj. Asperugo procumbons L. - RT: cesta od Suchdola ke Kozím h řbet ům (ing. PÁLEK 1955) . Asperula glauca (L.) BESS. (Galium glaucum L.) - RT: na skále Vyhlídka, menší populace; S: roztroušen ě na skalách na otev řených ploškách skalní stepi. Asperula cynanchica L. - S: roztroušen ě po otev řených skalnatých plochách celého území; RT: na výslunných skalních stepích hojn ě, JZ Holý vrch, J Slune ční strá ň, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem, cesta k Trojanovu mlýnu. Asplenium ruta-muraria L. - S: jednotliv ě ve spárách skalek; RT.: velmi roztroušen ě ve spárách skal. Asplenium septentrionale (L.) HOFFM. - S: řídce roztroušen ě ve spárách skal; ojedin ěle ve spárách skalek, nap ř. nad Spáleným mlýnem p ři cest ě k Such-dolu, J nad Spáleným mlýnem, nad Trojanovým mlýnem ojedin ěle, skála v Malém háji. Asplenium trichomanes L. em. HUDS. - RT.: stinné skály, Vyhlídka nad potokem. Astragalus glycyphyllos L. - RT: Roztocký háj, hlavn ě v jižní části. Athyrium filix-femina ( L.) ROTH - RJ: roztroušen ě východní svah Roztockého Velkého háje, jednotliv ě Vyhlídka. Avenella flexuosa (L.) PARL. - S: hojn ě na S svazích vystupujících ostrohu; RT: hojn ě na svazích k S na výchozech buližníku s Calluna vulgaris, řídce JZ Holý vrch, hojn ě V Holý

159 vrch, h řeben Holý vrch, Krásná hora, Vyhlídka v Roztockém háji, h řbet nad Trojanovým mlýnem, v b řezovém háji na Kozích h řbetech, skála v Malém háji. Baldingera arundinacea (L.) DUM. (Phalaris arundinacea L.)- RT: kolem pot ůč ku v bo čním údolí pod Kozími h řbety. Ballota nigra L. - RT: v podrostu k řovin na zruderalizovaných místech. Berberis vulgaris L. - S: sou část k řovitých porost ů ve žlebech skal; RT: hojn ě v ke řových lemech lesa a skalní stepi, zvlášt ě nad Maxmiliankou -Čihadlo. Berula erecta (HUDS.)COV. - RT: hojn ě podél Ún ětického potoka. Betonica officinalis L. - S: na svahu k S v hlubokém žlebu ve st řední části. Betula verrucosa EHRH. (B. pendula ROTH)- RT: přirozen ě na S svazích údolí, dosti hojn ě rozvoln ěný porost na Holém vrchu, S svahy Kozích h řbet ů. Bidens melanocarpus WIEG. (B. frondosa L.) - RT: roztroušen ě Velký háj paseky. Bidens tripartitus L. - RT: u potoka pod Malým hájem. Biscutella laevigata L. - RT: na hranách skalek stepní strán ě nad Spáleným mlýnem - na diabasové žíle. Bothriochloa ischaemum (L.) KENG - S: hojn ě roztroušen ě na otev řených extrémních plochách po celém území; RT: na extrémních místech skelní stepi nad Spáleným mlýnem, nad Maxmiliankou, na JV Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, J Slune ční strá ň, Krásná hora. Brachypodium pinnatum (L.) P. BEAUV. - S: na horních lemech skal, na sprašové náv ěji, více v S části území; RT: řídce, jeden porost v okolí v řesovišt ě u Spáleného mlýna, ve st ředu na Kozích h řbetech exponovaných na JV, pod Holým vrchem, na spraši pod Kozími hřbety na SZ, v zá řezech cesty k Trojanovu mlýnu, v Žalovské rokli, v podrostu b řezového háje na Kozích h řbetech. Brachypodium silvaticum ( HUDS.) P. BEAUV. - RT: řídce Velký a Malý háj. Briza media L. - RT: v Žalovské rokli, cesty k Trojanovu mlýnu, v lemu lesa pod Kozími hřbety. Bromus mollis L. (B. hordeaceus L.) - S: na h řebeni vystupujícího skalního ostrohu, jednotliv ě. Bromus tectorum L. - RT: roztroušen ě na suchých okrajích cest. Bryonia alba L. - RT: v k řovinách u cesty pod Holým vrchem. Bupleurum falcatum L. - S: hojn ě roztroušen ě po celém území v podrostu k řovin. Calamagrostis epigeios (L.)ROTH - RT: podél pob řežních k řovin a na lukách v údolí potoka, v údolí pod Kozími h řbety, tzv. park ve Velkém háji.

160 Calamintha acinos(L.) CLAIW. (Acinos arvensis(LAM.) DANDY) - S: řídce roztroušen ě na otev řených skalnatých ploškách; RT: roztroušen ě na skalní stepi, JZ Holý vrch, Vyhlídka, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem. Calamintha clinopodium SPENNER (Clinopodium vulgare L.) - S: roztroušen ě na horním okraji skal v k řovinách. Calluna vulgaris ( L.) HULL. - S: místn ě omezené populace na svazích k S a v zá řezech skal; RT: na výchozech buližník ů na S svazích celé porosty, h řeben Holého vrchu, Kozí h řbety, Krásná hora, Vyhlídka, ceste k Trojanovu mlýn ů. Caltha palustris L. - RT: na mokrých místech podél potoka. Calystegia sepium (L.)R. BR. - RT: v pob řežních spole čenstvech. Campanula persicifolia L. - S: v k řovinách v úžlabin ě ve st řední části území. Campanula rapunculoides L. - S: roztroušen ě v k řovinách a ve žlebech; RT: běžně ve vlhkých pob řežních porostech podél potoka, Velký háj dosti hojně. Campanula rotundifolia L. s. 1. - S: roztroušen ě rozší řena ve spárách skalek na celém území; RT: ve spárách skalek na celém území, JZ Holý vrch, Žalovská rokle, Vyhlídka, nad Spáleným mlýnem - diabas, v cest ě k Trojanovu mlýnu, v podrostu b řezového háje na Kozích h řbetech.

Carduus nutans L. - RT: ojedin ěle na teplomilných stráních, na JV Kozích h řbet ů. Carex acutiformis EH RH, - RT: hojn ě na mokrých loukách mezi Ún ětickým rybníkem a Trojanovým mlýnem.

Carex caryophyllea LAT.- RT: roztroušen ě na J stráních mezi Trojanovým mlýnem a Spáleným mlýnem, J Slune ční strá ň. Carex disticha HUDS. - RT: na mokrých loukách mezi Ún ětickým rybníkem a Trojanovým mlýnem. Carex gracilis CURT. - RT: na mokrých loukách mezi Ún ětickým rybníkem a Trojanovým mlýnem, i déle ke Spálenému mlýnu. Carex hirta L. - RT: dosti hojn ě na mokrých Loukách v údolí. Carex humilis LEYSS. - S: roztroušen ě na plochách s hlubší p ůdou (Festucion valesiacae); RT: řídce roztroušena na skalní stepi nad Spáleným mlýnem a nad Maxmiliankou, pod Holým vrchem, na J svahu Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strá ň, Vyhlídka. Carex montana L. - RT: roztroušen ě v Malém a Velkém háji.

Carex praecox SCHREB. - S: hojn ě v S části na sprašové náv ěji; RT: na J svazích mezi Trojanovým a Spáleným mlýnem řídce, JV Holý vrch, J Slune ční strá ň. Carex supina WAHLE. - S: jednotliv ě na extrémní plošince vystupujícího skalního ostrohu; RT: roztroušen ě na skalní stepi pod Holým vrchem, h řeben Holého vrchu.

161 Carline acaulis L. - RT: ve v řesovištích na S svazích území, cesta k Trojanovu mlýnu. Carlina vulgaris L. - S: na hlubší p ůdě v travnatých lou čkách pod stožárem elektrického vedení; RT: roztroušen ě na skalní stepi nad Spáleným mlýnem, JZ Holého vrchu, Krásná hora, Žalovská rokle, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu. Carpinus betulus L. - RT: sou část Roztockého háje, v k řovinách JZ Holého vrchu, Vyhlídka. Caucalis lappula (WEB.) GRANDE (C. platycarpos L.) - RT: pískovna na stráni nad levým břehem Ún ětického potoka blíže Holého vrchu ( ing. PÁLEK I960) . Centaurium minus MOENCH ssp. minus (C. erythraea RAFN.) - S: na travnatých plochách pod stožárem elektrického vedení, v S části i v J části; RT: úžlabina nad Trojanovým mlýnem, Z svah. Cerastium arvense L. - RT: v lu čních a stepních porostech roztroušen ě na úpatí Holého vrchu, Žalovská rokle, Krásná hora. Cerastium semidecandrum L. - S: řídce roztroušen ě na ploškách skalní stepi, hojn ěji nap ř. na výslunné stránce nad hlubokým žlebem ve st řední části skal; RT: na J svazích pod Holým vrchem a mezi Spáleným a Trojanovým mlýnem, h řeben Holého vrchu, J Slune ční stra ň, J nad Spáleným mlýnem. Cerastium vulgare HARTM- ssp. triviale ( LINK ) MUR (C holosteoides FRIES emend. HYL.) - RT: louky pod Holým vrchem, Krásná hora. Cerasus avium (L.) MOENCH (Prunus avium L.) - RT: zbytky vysazených sad ů a zplan ělá na Holém vrchu, Čihadlo, Velký háj. Cerasus fruticosa (PALL.) WORON. (Prunus fruticosa PALL.) - S: roztroušen ě na skalnatých h řbitcích. Cerasus mahaleb (L.) MILL. (Prunus mahaleb L.) - S: dosti hojn ě v porostech d řevin - k řovin v J části pod zahrádkovou kolonií; RT: vysázená na JV Kozích h řbet ů, pod Holým vrchem. Chaerophyllum aromaticum L. - RT: ve fragmentech lužního porostu podél potoka, na více místech od Ún ětic k Maxmiliánce. Chamaenerion angustifolium ( L.) SCOP. (Epilobium angustifolium L.) - RT: ojedin ěle na vrchu Krásné hory, místy hojn ě na pasekách Velký háj. Chelidonium majus L. - RT: obecn ě na vlhkých místech podél potoka. Chondrilla juncea L. - S: na extrémních vrcholech skalní ostrožny v S části; RT: řídce, J Slune ční strá ň, nad Spáleným mlýnem - diabas. Chrysanthemum corymbosum L. (Tanacetum corymbosum ( L.) SCHULTZ-BIP.) - RT: v lemu k řovin na Čihadle. Cichorium intybus L. — RT: místy na okrajích k řovin a cest.

162 Cirsium acaule (L.) SCOP. - RT: v porostech Brachypodium pinnatum na SZ svahu Kozích hřbet ů, v Žalovské rokli, Krásné hora, cesta k Trojanovu mlýnu, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Cirsium arvense (L.) SCOP. - RT; vtroušen ě na místech sousedících s polní kulturou, JV Kozích h řbet ů. Cirsium canum (L.) ALL. - RT: v údolí pod Kozími h řbety, na lukách u Trojanova mlýna. Cirsium oleraceum (L.) SCOP. - RT: na vlhkých lukách kolem potoka, v údolí pod Kozími hřbety. Clematis vitalba L. - RT: p ři cest ě pod skalemi u Spáleného mlýna. Colchicum autunnale L. - RT: na lukách kolem Trojanova mlýna, dosti hojn ě. Convallaria majalis L. - RT: v Roztockém háji. Convolvulus srvensis L. - RT: řídce na skalnatých stráních, J Slune ční strá ň.

Conyza squarosa L. (Inula conyza DC ) - RT: na okrajích k řovin kolem v řesovišt u Spáleného mlýna. Cornus mas L. - S: řídce roztroušen ě v ke řnatých partiích 6kal; RT: ojedin ěle v krajích lesa nad diabasovou žílou severn ě od Spáleného mlýna, v n ěkolika exemplá řích na Vyhlídce. Cornus sanguinea L. - S: dosti hojn ě v k řovinetých partiích celého území v zá řezech skal; RT: tvo ří ke řové lemy lesa a skalní stepi JZ Holého vrchu, hojn ě, v Žalovské rokli, Vyhlídka, Čihadlo. Coronilla varia L. - S: řídce roztroušen ě na travnatých plochách pod stožárem na S území; RT: na teplomilné stránce na JV Kozích h řbet ů, J Slune ční strá ň, Žalovská rokle, cesta k Trojanovu mlýnu. Corydalis cava (L.) SCHW. et KOERTE - RT: místy Velký háj. Corydalis pumila (HOST) RCHB. - RT: Velký háj doc. MANYCH 1972 . Corylus avellana L. - S: sou část k řovin po celém území; RT: tvo ři lesní lemy, doprovod potoka v celém území. Corynephorus canescens (L.) P.BEAUV. - RT: na výchozech říční terasy nad Trojanovým mlýnem - Krásné hora. Cotoneaster integerrima MED. - S: obecn ě na otev řených strmých skalách; RT: hojn ě na skalní stepi v celém území, JV Holý vrch, J nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, h řbet nad Trojanovým mlýnem, skála v Malém háji. Crataegus spec. div. - S: hojn ě po celém území v k řovitých partiích; RT: tvo ří ke řové lemy skalních stepí v celém území, JV Holý vrch, J nad Spáleným mlýnem, Čihadlo, v Malém háji. Cyanus scabiosa ( L.) PRESL (Centaurea ecabiosa L.) - RT: na okrajích teplomilných stráni roztroušen ě na JV Kozích h řbet ů, Žalovská rokle, Krásná hora.

163 Cyanus stoebe L. ssp. rhenanus BOR. (Centaurea stoebe L.) - S: obecn ě na otev řených skalnatých a stepních místech; RT: hojn ě na skalní stepi na J svazích nad Spáleným mlýnem a na Holém vrchu, JV Holého vrchu, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strá ň, na Vyhlídce, Čihadlo. Cyanus triumfettii (ALL.) Á. et D. LÖVE (Centaurea triumfettii ALL.) - S: hojn ě roztroušen ě na spodních partiích skal nad tratí. Cynanchum vincetoxicum (L.)PERS. (Vincetoxicun hirundinaria MED.) - S: roztroušen ě po celém skalním defilé; RT: roztroušen ě po skalních stepích po území, JV Holého vrchu na spraši, Vyhlídka, nad Spáleným mlýnem, skála v Malém háji. Cynosurus cristatus L. - RT: na suchých stráních nad Trojanovým mlýnem. Cystopteris fragilis (L.)BERNH. subsp. fragilis - RT: řídce ne východním svahu Velkého háje. Dactylis glomerata L. - RT: v lu čních porostech a lemech cest, JZ Holý vrch, louky pod Holým vrchem v údolí, cesta k Trojanovu mlýnu.

Dactylis glomerata L. ssp. Polygama (HOW.) DOM. (D. polygame HORVÁTOVSZKY) - RT : Velký a Malý háj dosti hojn ě, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Daucus carota L. - RT: v lemech k řovin pod Holým vrchem, na Slune ční stráni, podél potoka. Deschampsia caespitosa BEAUV. - RT: na vlhkých loukách podél potoka.

Dianthus carthusienorum L. - S: roztroušen ě po celém území na skalách a skalní stepi; RT: v porostech skalní stepi hojn ě po celém území, J svah Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, J Slune ční strá ň, J nad Spáleným mlýnem, Krásné hora, Čihadlo. Dianthus superbus L. - RT: Kozí hřbety, podh řebenová cesta (ing. PÁLEK 1952). Dictamnus albus L. - S: řídce v zá řezech skal nad tratí, v ětší po čet jedinc ů v J části území; RT: jednotliv ě na Vyhlídce. Digitaria ischaemum ( SCHREB.) MUEHLENB. - R£: ve št ěrku na dn ě opušt ěného lomu u Spáleného mlýna. Dryopteris filix-mas (L.) SCHOTT - RT: místy na východním svahu Velkého háje. Echium vulgare L. - S: vtroušen ě na plochách s hlubší p ůdou po celém území; RT: roztroušen ě na skalní stepi po celém území, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem, h řbet nad Trojanovým mlýnem. Elytrigia intermedia (HOST.) NEVSKI (Agropyron intermedium (HOST.) PB.) - S: lemuje celý okraj skal na sprašové náv ěji; RT: na teplomilné stránce na JV Kozích h řbet ů, Čihadlo.

Elytrigia repens ( L. ) DESV. (Agropyron repens (L.)PB.) - S: na okrajích sadu ve spole čné populaci s E. intermedia.

164 Epilobium hirsutum L. - RT: na loukách u Trojanova mlýna. Equisetum palustre L. — RT: ne mokrých loukách pod Holým vrchem. Erodium cicutarium ( L.)HÉR. - RT: jednotliv ě na J stráni nad Spáleným mlýnem. Erophila vulgaris DC (E. praecox (STEV.) DC) - S: roztroušen ě po skalách v jarním aspektu; RT: na skalní stepi pod Holým vrchem, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strá ň. Eryngium campestre L. - S: roztroušen ě na horních okrajích skal; RT: roztroušen ě na skalní stepi v území, J svah Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, h řeben, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, JV Holého vrchu - spraš, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu, S svah nad Trojanovým mlýnem. Erysimum crepidifolium RCHB. - S: hojn ě na skalní stepi, po celém území; RI: roztroušen ě na J stráni nad Spáleným mlýnem.

Euonymus europaea L. - S: hojn ě v k řovinách na horních partiích s KAL ; RT: v Malém a Velkém háji. Euphorbia cyparissias L. - S: obecn ě po celém území; RT: hojn ě na výslunných skalních stepích, JZ Holého vrchu, J Slune ční strá ň, Krásná hora, Vyhlídka, Čihadlo, nad Trojanovým mlýnem. Euphrasia stricta WOLF - RT: roztroušen ě na skalnatých stráních Z od Spáleného mlýna, stepní plocha pod Holým vrchem, cesta k Trojanovu mlýnu, S strá ň nad Trojanovým mlýnem. Fagus silvatica L. - RT: roztroušen ě Velký a Malý háj. Falcaria vulgaris BERNH. - S: roztroušen ě na travnatých plochách pod stožárem na S části. Festuca gigantea (L.) VILL. - RT: v olšin ě nad Spáleným mlýnem. Festuca glauca LAM. (F. cinerea VILL.) - S: obecn ě na strmých skalách celého území; RT: hojn ě na strmých skalnatých místech exponovaných na Z, V, J, JZ Holý vrch, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strá ň, Krásná hora, J nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, Čihadlo, skála v Malém háji.

Festuca ovina L. s.str. - S: na S exponovaných srázech s KAL ; RT: na SV svahu údolí ze Suchdola ke Spálenému mlýnu, v Žalovské rokli, hojně v Roztockém háji. Festuca ovina L. (var. firmula ( HACKEL) HEGI)- RT: pod Holým vrchem na skalní stepi. Festuca pratensis HUDS. - RT: na lukách v údolí mezi Ún ěticemi a Trojanovým mlýnem. Festuca sulcata (HACK.) NYM. (F. rupicola HEUFF.) - S: dosti hojn ě na sprašové náv ěji v S části; RT: na více mezofilních místech na okrajích skalní stepi, J svah Kozích h řbet ů, JZ Holý vrch, h řeben Holého vrchu, JV Holého vrchu - spraš, v Žalovské rokli, Krésnó hora, cesta k Trojanovu mlýnu, v podrostu b řezového háje na Kozích h řbetech. Festuca valesiaca SCHLEICH, ex GAULIN - S: dosti hojn ě na horních okrajích skal; RT: roztroušen ě v porostech s KALNÍ stepi na J svazích nad Spáleným mlýnem a na Holém

165 vrchu, na J svahu Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, J Slune ční strá ň, J nad Spáleným mlýnem, Čihadlo, h řbet nad Trojanovým mlýnem. Ficaria verna HUDS. (Ranunculus ficaria L.) - RT: ve fragmentech lužního porostu podél potoka. Filipendula vulgaris MOENCH - S: dosti hojné populace na horních partiích skal na S konci pod stožárem elektrického vedení, na dalších místech roztroušen ě; RT: JZ Holého vrchu, pod k řovinami, JV Holého vrchu - spraš, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Fragaria moschata DUCH. - RT: jednotliv ě v Žalovské rokli, na Vyhlídce. Fragaria vesca L. - RT: roztroušen ě ve v řesovišti na S svazích údolí, Velký a Malý háj. Fragaria viridis DUCH. - RT: hojn ě roztroušena na okrajích skalních stepí, J svah Kozích hřbet ů, JZ Holého vrchu, h řeben a J Slune ční strán ě, JV Holého vrchu - spraš, Žalovská rokle, Čihadlo, JZ svah Kozích h řbet ů v lemu lesa; S: na lou čkách pod stožárem v S části území. Frangula alnus MILL. - RT: na okrajích buližníkového h řbetu Kozí h řbety, v k řovinách na Holém vrchu. Fraxinus excelsior L. - RT: v pob řeží potoka, vystupuje na skalnaté strán ě, JZ Holého vrchu, Vyhlídka. Gagea bohemica (ZAUSCHN.) ROEM. et SCHULT. - RT: na J stráni nad Spáleným mlýnem, roztroušen ě v porostu skalní stepi; S: na výslunné stránce na horním lemu skal ve st řední části nad Hlubokým zá řezem ve skalách, 1974 - nekvetoucí, pouze listy. Galeopsis angustifolia (EHRH.) HOFFM. - RT: řídce na J Slune ční strán ě.

Galeopsis pubescens BESS. - RT: v olšin ě nad Spáleným mlýnem, Velký háj. Galeopsis tetrahit L. - RT: u potoka pod Kozími h řbety, v pob řežních spole čenstvech . Galium album MILL. - RT: louky pod Holým vrchem. Galium aparine L. - RT: v pob řežních porostech podél potoka. Galium palustre L. subsp. palustre - RT: potok, u Spáleného mlýna. Galium pumilum MURR. - RT: na skalní stepi - JZ Holého vrchu, v b řezovém háji na Kozích hřbetech. Galium verum L. - S: roztroušen ě v travnatých porostech pod stožárem; RT: roztroušen ě na stepích, J svah Kozích h řbet ů, J Slune ční strá ň, Žalovské rokle, cesta nad Trojanovým mlýnem.

Genista germanica L. - S: omezené populace na S svahu s KALEK v S části území. Genista tinctoria L. - RT: na sv ětlin ě Roztockého hoje, zvaného Dráha. Geranium palustre (L.) TORNER — RT: na loukách u potoka, zvlášt ě nad Spáleným mlýnem.

166 Geranium pratense L. — RT: louka podél potoka, lu ční porosty podél Kozích h řbet ů. Geranium robertianum L. - RT: ve vlhkých pob řežních porostech a hojn ě v lesních partiích.

Geranium rotundifolium L. - RT: při cest ě u Spáleného mlýna. Geranium sanguineum L. - S: v omezených populacích v dolní části žleb ů. Geum urbanum L. - S: v podrostu lesních a křovitých lem ů skal; RT: ve vlhkých pob řežních porostech podél potoka a b ěžn ě v lesních partiích. Gnaphalium sylvaticum L. - RT: ve v řesovišti nad Spáleným mlýnem. Grossularia uva-crispa (L.) MILL. (Ribes uva-crispa L. emend. LAM.) - RT: skála Vyhlídka. Helianthemum nummularium (L.) MILL, ssp. ovatum (VIV.) SCH. et THELL. (H. ovatum (VIV.) DUNAL) - RT: v Brachypodietu v Žalovské rokli, v březovém háji na Kozích hřbetech, v lemu lesa na SZ svahu Kozích h řbet ů. Helichrysum arenarium (L.) MOENCH - RT: nevelká populace na pís čité terase na Krásné ho ře. Helictotrichon pratense (L.) BESS (Avenochloa pratensis (L.) HOLUB) - S: dosti hojn ě v S části na sprašové nov ěji, ve st řední části ve žlebu na S svahu; RT: ve v řesovištích na S svazích, na skalní stepi pod Holým vrchem, JZ Holého vrchu, J Slune ční strá ň, v Žalovské rokli, Krásná hora, ceste k Trojanovu mlýnu, na SZ úpatí Kozích h řbet ů. Helictotrichon pubescens (HUDS.) PILGER (Avenochloa pubescens (HUDS.) HOLUB) - RT: v lu čních porostech pod Kozími h řbety. Heracleum sphondylium L. - RT: ve vlhkých pob řežních porostech podél potoka v celém území, ceste nad Trojanovým mlýnem, v údolí pod Kozími h řbety. Hieracium cymosum L. - S: roztroušen ě po území na ploškách skalní stepi (Festucion valesiacae); RT: na sv ětlin ě Roztockého háje, zvaného Dráha. Hieracium echioides LUMN. - S: dosti hojn ě po celém území ve spárách otev řených skalek. Hieracium lachenelii C.C. GMEL. - RT: v lesních porostech, v k řovinách na JZ Holého vrchu, v Žalovské rokli, v b řezovém háji ne Kozích h řbetech, v Roztockém háji. Hieracium pallidum BIV. - S: na strmých skalních st ěnách (Festucion pallentis); RT: ojedin ěle na skále nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, na diabasové žíle nad Spáleným mlýnem, na skále v Malém háji, Kozí h řbety, S svahy skály. Hieracium pilosella L. - S: obecn ě na ploškách kyselých skalek; RT: na skále nad Spáleným mlýnem, hojn ě na místech výchozu kyselých b řidlic a buližník ů, JZ Holý vrch, h řeben a J Slune ční strán ě, Krásná hora, Čihadlo, J nad Spáleným mlýnem, v úvoze k Trojanovu mlýnu, skála v Malém háji. Hieracium racemosum W. et K. ex WILLD. - S: dosti hojn ě v úžlabinách a spárách skal a ne horním okraji; RT: ne teplomilných stránkách roztroušen ě po celém území, Krásná hora, J

167 ned Spáleným mlýnem, Žalovské rokle, Vyhlídka, Čihadlo, diabasové žíla nad Spáleným mlýnem, cesta k Trojanovu mlýnu, v b řezovém háji na Kozích h řbetech, na skále v Malém háji. Hieracium sylvaticum (L.) GRUÍBG. - RT: strmé skály nad Spáleným mlýnem, Roztocký háj. Hieracium umbellatum L. - RT: dosti hojn ě ve v řesovištích a na výslunných stráních, Krásné hora, Žalovské rokle, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu, na SZ úpatí Kozích h řbet ů. Holcus lanatus L. — RT: na loukách mezi Ún ětickým rybníkem a Trojanovým mlýnem, v údolí pod Kozími h řbety. Holosteum umbellatum L. - S; roztroušen ě v jarním aspektu po skalách; RT: řídce, J Slune ční strán ě. Hypericum perforatum L. - S: dosti hojn ě ne otev řených skalních ploškách; RT: často na výchozech kyselých b řidlic a buližník ů, JZ Holého vrchu, h řeben a J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, Krásné hora, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu. Hypericum tetrapterum FR. — RT: okraj louky pod Kozími h řbety (ing. PÁLEK 1952). Impatiens parviflora DC - S: v podrostu ke řovitých porost ů ve žlebech a spodních partiích skal; RT: rozší řena obecn ě ve všech lesních porostech celého území (agresivní neofyt), v Roztockém háji hojn ě. Impatiens roylei WALF. (I. glandulifera ROYLE) - RT: v olšin ě nad Spáleným mlýnem, u Maxmiliánky. Inula britannica L. — RT: jednotliv ě ne svazích J nad Spáleným mlýnem. Jacea vulgaris GODR. (Centaurea jacea L.) - RT: ve v řesovišti, v louce, JV Holého vrchu - spraš, v Žalovské rokli, cesta k Trojanovu mlýnu, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Jasione montane L„ - S: na skalách v S části; RT: dosti hojn ě na svazích ve v řesovištích, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, Krásná hora, S svah nad Trojanovým, mlýnem. Juncus articulatus L. em. RICHTER - RT: na louce u Trojanova mlýna. Juncus inflexus L. - RT: na mok řad ě pod Kozími h řbety. Knautia arvensis (L.) COULT. - RT: jednotliv ě Krásné hora, cesta k Trojanovu mlýnu. Koeleria gracilis PERS. (K. macrantha ( LEDEB.) SPRENG.) - S: hojn ě na skalnaté stepi (Festucion valesiacae) po celém území; RT: hojn ě na výslunných stráních J svah ů, J svah Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, Krásné hora, Vyhlídka, Čihadlo, h řbet nad Trojanovým mlýnem. Koeleria pyramidata (LAM.) DOM. - RT: v porostu vále čky prapo řité ve st řední části JV svahu Kozích h řbet ů, řídce v Žalovské rokli, roztroušen ě cesta k Trojanovu mlýnu, na SZ svahu Kozích h řbet ů, v lemu lesa. Lactuca perennis L. - S: roztroušen ě po celém území skal; RT: roztroušen ě na skalní stepi nad Spáleným mlýnem, J Slune ční strán ě, Vyhlídka.

168 Lactuca viminea (L.) PRESL - S: roztroušen ě na skalách. Lamium galeobdolon (L.) NATH. (Lamiastrum galeobdolon ( L.) EHREND, et POLATSCHEN - S: v podrostu ke řových porost ů ve žlebech skal; RT: roztroušen ě Malý a Velký háj. Lamium purpurem L. - RT: v olšin ě nad Trojanovým mlýnem. Larix decidua MILL. - RT: vysazen ve Velkém háji. Lathyrus hirsutus L. - RT: údolí Suchdolského potoka (ing. PÁLEK 1961). Lathyrus pratensis L. - RT: na louce u Trojanova mlýna. Lathyrus tuberosus L. - RT: Holý vrch, strá ň nad cestou do Ún ětic. Lavatera thuringiaca L. — S: řídce roztroušen ě v lemech k řovin. Lembotropis nigricans (L.) GRISEB. - S: populace omezené na svehy k S na skalních výchozech; RT: dosti hojn ě ve v řesovišti na S svazích, JZ Holého vrchu. Leontodon autumnalis L. - RT: v lu čních porostech, na okraji v řesoviš ť. Leontodon hispidus L. - S: roztroušen ě v travnatých porostech na spraši v S části; RT: roztroušen ě v mezofiln ějších porostech pod Holým vrchem, v Žalovské rokli, Krásná hora, cesta k Trojanovu mlýnu. Leonurus marrubiastrum L. - RT: u rybní čku u restaurace Maxmiliánka. Leucojum vernum L. — RT: podél potoka ve fragmentu olšiny nad Trojanovým mlýnem (asi 10 trs ů). Ligustrum vulgare L. - S: sou část k řovinatých partií v celém území; RT: Čihadlo. Linosyris vulgaris CASS. (Aster linosyris ( L.) BERNH.) - S: řídce roztroušen ě na travnatých plochách pod stožárem. Linum catharticum L. — RT: v podrostu vále čky v Žalovské rokli, Krásné hora, cesta k Trojanovu mlýnu. Lithospermum arvense L. (Buglossoides arvensis ( L.) I. M. JOHNST.) - S: řídce roztroušen ě na skalních plošinkách. Lolium perenne L. - RT: obecn ě u cest a v lu čních porostech. Lotus corniculatus L. - S: roztroušen ě v travnatých porostech pod stožárem; RT: v okolí vřesovišt ě a na mezofilních místech strání, J Holý vrch, v Žalovské rokli, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu, v lemu b řezového háje pod Kozími h řbety. Luzula campestris Lem. et DC. - S: roztroušen ě v horním lemu skal; RT: hojn ě v sušších lu čních porostech, v Žalovské rokli, Krásná hora.

169 Luzula nemorosa (POLL.) E. MEY (L. luzuloides ( LAM.) DANDY et WILM.) - RT: v acidofilních lesích, nap ř. ne ok řeji Žalovské rokle, dosti hojn ě v celém Roztockém háji; S: řídce ve žlebech v ke řových porostech. Luzula pilosa (L.) WILLD. - RT: ve v řesovišti nad Spáleným mlýnem. Lychnis flos-cuculi L. - RT: na mokrých loukách podél potoka v údolí pod Kozími h řbety. Lysimachia nummularia L. - RT: u potoka u Spáleného mlýna. Lysimachia vulgaris L. - RT: na zamok řených místech na loukách v údolí. Malachium aquaticum (L.) FR. (Myosoton aquaticum (L.) MOENCH( - RT: na loukách v údolí. Medicago falcata L. - S: roztroušen ě na mén ě extrémních travnatých ploškách; RT: Kozí hřbety - na teplomilné stránce uprost řed h řbetu na JV, JZ holého vrchu, J Holého vrchu. Medicago lupulina L. - RT: na dn ě lomu, roztroušen ě na skalní stepi, J Holý vrch. Medicago minima (L.) GRUFBG. (M. minima(L.) BARTAL.) - S: řídce roztroušen ě na skalkách v S části území. Melampyrum arvense L. - S: řídce roztroušen ě po skálách Melampyrum pratense L. subsp. pratense - RT: roztroušen ě po celém Roztockém háji. Melica transsilvanica SCHUR - S: řídce roztroušen ě na skalách celého území; RT: pod Holým vrchem na hluboké spraši - JV, Čihadlo. Melilotus albus DESR. (M. alba MED.) - RT: roztroušen ě v lemech k řovin pod Holým vrchem. Mentha longifolia (L.) NATH. (M. longifolia(L.) HUDS. emend. HARLEX) - RT: hojn ě na mokrých loukách podél potoka, v údolí pod Kozími h řbety. Moehringia trinervia (L.) CLAIRV. - RT: v zástinu skal Vyhlídka a v Roztockém háji. Muscari tenuiflora TAUSCH (M. tenuiflorum TAUSCH) - S: roztroušen ě v lemech k řovin na horním okraji skal v S části. Mycelis muralis (L.) DUM. - RT: roztroušen ě východní svah Velkého háje. Myosotis micrantha PALL. (M. stricta LK. ex ROEM. et SCHULT.) - RT: roztroušen ě h řeben Holého vrchu, J Holý vrch, J Slune ční strá ň, J skalní step nad Spáleným mlýnem; S: na horním lemu skal obohaceném spraši. Nardus stricta L. - RT: ojedin ěle v nižších partiích v řesovišt ě západn ě od Spáleného mlýna. Nonea pulla (L.) DC. - S: roztroušen ě na okraji sad ů a skal. Odontites rubra PERS. (O. vulgaris MOENCH) - RT: u kostelíka sv. Václava, Čihadlo, Krásná Ho ře.

170 Ononis spinosa L. - RT: roztroušen ě na skalních stepích a stráních, nap ř. JV Kozích h řbet ů, v Žalovské rokli, Krásná hora, cesta k Trojanovu mlýnu, v lemu lesa na SZ svahu Kozích hřbet ů. Ornithogalum gussonei TEN. - RT: řídce JZ Holého vrchu. Orthantha lutea KERN. (Odontites lutea (L.)CLAIRV.) - S: jednotliv ě roztroušen ě na extrémních skalních plošinách,- RT: hojn ě na skalní stepi pod Holým vrchem, Slune ční strá ň. Padus racemosa (LAM.) c. K. SCHN. (Prunus padus L.) - RT: údolí Ún ětického potoka mezi Velkým a Malým hájem. Pastinaca sativa L. - RT: na mokrých loukách pod Holým vrchem. Persicaria hydropiper (L.) OPIZ (Polygonum hydropiper (L.) SPACH) - RT: u potoka za Maxmiliankou. Phleum boehmeri WIBEL (Ph. phleoides (L.)KARSTEN) - RT: řídce na cest ě k Trojanovu mlýnu od Suchdola, skalní step pod Holým vrchem; S: dosti hojn ě na ostrohu v S části území na sprašové náv ěji. Phleum pratense L. - RT: v pob řežních spole čenstvech podél potoka. Phragmites communis TRIN. (Ph. australis (CAV.)TRIN. ex STEUD.) - RT: hojn ě na mokrých loukách, zvlášt ě pod Trojanovým mlýnem. Picea excelsa (LAM.)LINK (P. abies L. KARSTEN) - RT: vysázené na vrcholcích Kozích hřbet ů, roztroušen ě v Roztockém háji. Picris hieracioides L. - RT: roztroušen ě na J svazích celého území, Slune ční strá ň, Krásná hora, Holý vrch, severní svahy nad Trojanovým mlýnem. Pimpinella major (L.)HUDS. — RT: na mokrých loukách podél potoka. Pimpinella saxifraga L. - S: roztroušen ě na vlh čích místech skalní stepi; RT : hojn ě v suchých lu čních porostech a skalní stepi, J Holého vrchu, cesta k Trojanovu mlýnu. Pinus nigra ARNOLD - RT: vysázena na vrcholech Kozích h řbet ů. Pinus sylvestris L. — RT: vysázena na Kozích h řbetech, v severních partiích celého lichého údolí, Čihadlo. Pirus communis L. ssp. piraster (L.)HEGI (Pyrus pyraster BURGSD.) - S: roztroušen ě v ke řových porostech v žlebech skal; RT: roztroušen ě na J skalní stepi nad Spáleným mlýnem.

Plantago lanceolata L. - RT: hojn ě v lu čních porostech, zasahuje až na okraje skalní stepi, J svah Kozích h řbet ů, J Slune ční strá ň, JV Holého vrchu - spraš, Krásná hora, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu. Plantago major L. — RT: na mokrých loukách podél potoka.

171 Plantago media L. - S: roztroušen ě v travnatých porostech na spraši v S části území; RT: častá na okrajích CEST a zar ůstajících rumisi, JZ Holého vrchu, na loukách podél potoka, Krásné hora, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu. Platanthera bifolia ( L. ) RICH. - RT: vřesovišt ě na Slune ční stráni. Poe annue L. - RT: obecn ě ne sešlapávaných pěšinkách, nap ř. ne Kozích h řbetech, Velký háj. Poa bulbosa L. - S: hojn ě na extrémních skalních h řbítcích a ostrozích; RT: na vrcholu Kozích hřbet ů, h řeben Holého vrchu, Krásné hora, J nad Spáleným mlýnem.

Poa compressa L. - S: Dosti hojn ě v lemech k řovin v jižním cípu území; RI: častá na mén ě oslun ěných skalních hřbítcích. Poa nemoralis L. - S: hojn ě v podrostu ke řů a strom ů v úžlabinách skal; RT: obecn ě v Roztockém háji, v zástinu skal. Poa pratensis L. sep. angustifolia (L.)GAUD. (Poa angustifolia L.) - S: v porostech vále čky prapo řité na horních lemech skal; RT: na suchých loukách na Kozích h řbetech, JZ Holého vrchu, J Slune ční strán ě, JV Holého vrchu - spraš, v Žalovské rokli, Krásná hora. Poa pratensis L. ssp. pratensis (Poa pratensis L.) — RT: v cest ě k Trojanovu mlýnu. Poa trivialis L. — RT: na mokrých loukách podél potoka. Polygonatum odoratum. (MILL.) DRUCE - S: v jednotlivých populacích na S svazích vystupujících skalních h řbet ů; RT: st ěny skály Vyhlídka. Polygonatum multiflorum (L.)ALL. - RT: dosti hojn ě Velký háj. Polygonum aviculare L. — RT: u potoka ze Maxmiliankou. Polypodium vulgare L. — RT: na severní stran ě skály Vyhlídka nad potokem, skála v Malém háji. Populus tremula L. — RT: v porostech na S svazích Kozích h řbet ů. Potentilla alba L. — RT: malá populace v mod řínovém lesíku t ěsn ě u zástavby Suchdola. Potentilla anserina L. — RT: na sešlapávaných místech podél potoka. Potentilla arenaria BORKH. - S: hojn ě roztroušen ě na skalnaté stepi po celém území; RT: roztroušen ě na skalní stepi, hojn ěji na skalnatých extrémních místech, J svah Kozích hřbet ů, JZ Holého vrchu, h řeben, JV - spraš, J Slune ční strá ň, Vyhlídka, Čihadlo, h řbet nad Trojanovým mlýnem, skála v Malém háji. Potentilla argentea L. — S: hojn ě ne otev řených místech skel; RT: roztroušen ě ne skalní stepi po území, h řeben Holého vrchu, J Slune ční stráně, J nad Spáleným mlýnem, Čihadlo. Potentilla heptaphylla JUSL. - RT: jednotliv ě ne stráni nad Spáleným mlýnem. Potentilla recta L. — RT: jednotliv ě na Krásné ho ře nad Trojanovým mlýnem. Potentilla reptané L. — RT: cesta k Trojanovu mlýnu, na vlhkých místech.

172 Potentilla verna L. (P. neumanniana RCHB.( - RT: na SZ svahu Vyhlídky, v b řezovém háji pod Kozími h řbety. Prunella grandiflora ( L.) JACQ. (P. grandiflora ( L.)SCHOLLER) - RT: v lemu lesa v porostu vále čky na SZ svahu Kožich h řbet ů. Prunella vulgaris L. - RT: v porostu vále čky - Žalovské rokle, cesta k Trojanovu mlýnu. Prunus spinosa L. - S: po celé délce velmi hojn ě zar ůstá horní okraje skal; RT: velmi hojn ě na teplomilných stráních, velmi vitální nad Spáleným mlýnem, v Žalovské rokli, Vyhlídka. Pulsatilla pratensis ( L.) MILL. ssp. nigricans ( STOERCK) ZAM. - S: velmi řídce roztroušen ě na skalách, nap ř. na stránce nad úžlabinou ve st řední části; RT: několik exemplá řů na skalní stepi pod Holým vrchem, na skále mezi Spáleným mlýnem a Maxmiliankou, J Slune ční strán ě, Vyhlídka. Quercus petraea (MATTUSCH.) LIEBL. - S: obecn ě na místech zá řez ů a spár ve skalách; RT: na skalnatých stráních, v porostech Roztockého háje. Quercus robur L. — S: v porostech v úžlabinách skal, jednotliv ě na h řebenech po celém území; RT: tvo ří porosty Roztockého háje, jednotlivé exemplá ře v ke řových porostech na skalnatých stráních, J nad Spáleným mlýnem, jednotliv ě na S svahu Kozích h řbetu. Quercus rubra L. — RT: vysazen v Roztockém háji, ší ří se. Ranunculus acer L. (R. acris L.) - RT: na mokrých loukách v údolí podél potoka, Žalovská rokle. Ranunculus auricomus L. - RT: podél potoka nad Trojanovým mlýnem. Ranunculus bulbosus L. — RT: jednotliv ě, nap ř. Žalovské rokle. Ranunculus repens L. — RT: u potoka ne sešlapávaných místech. Ranunculus sceleratus L. - RT: u potoka u Spáleného mlýna. Reseda lutea L. — RT: jednotliv ě na JV Holého vrchu - spraš. Rhamnus cathartica L. — S: dosti hojn ě v křovinatých částech v zá řezech skal; na skále Vyhlídka. Rhinanthus minor L. - RT: louky pod Holým vrchem, Krásná hora, cesta k Trojanovu mlýnu. Robinia pseudoacacia L. — RT: vysázen na r ůzných místech., okrajov ě proniká do skalní stepi, JZ Holého vrchu. Roegneria canina (L.) NEVSKI (Agropyron caninum (L.) PB.) - RT: v podrostu březového lesa na Kožich h řbetech, v olšin ě nad Spáleným mlýnem. Rosa (ur čil V. V ĚTVI ČKA): Rosa canina L. - S: hojn ě na mén ě extrémních ploškách skal; RT: hojn ě na jižních svazích, pod Holým vrchem, nad Spáleným mlýnem, na Čihadle, kolem kaple sv. Václava. Rosa coriifolia FRIES - RT: na JV svahu Holého vrchu.

173 Rosa corymbifera BORKH. - RT: na JV svahu Holého vrchu. Rosa elliptica TAUSCH - RT: vřesovišt ě na S svahu nad Spáleným mlýnem. Rosa gizellae BORB. - RT: Slune ční strá ň nad Spáleným mlýnem, J svah. Ross rubiginosa L. - RT: JV svahy Holého vrchu, Slune ční strá ň nad Spáleným mlýnem, Krásná hora. Rosa subcanina (CHRIST) D.I. et S. - RT: JV svahy Holého vrchu. Rubus caesius L. - RT: v olšin ě nad Spáleným mlýnem. Rubus fruticosus L. sp. coli. - S: hojn ě v k řovinatých partiích; RT: rozložité ke ře v dolních částech J strání - nad Spáleným mlýnem, Holý vrch, Kozí h řbety. Rubus idaeus L. - S: v k řovinách ve spodních partiích skal. Salix albe L. - RT: tvo ří doprovod potoka v celém území. Salix fregilis L. - RT: podél potoka v celé délce. Salvia pratensis L. - S: roztroušen ě na hlubší p ůdě pod stožárem v S části; RT: roztroušen ě po území na skalní stepi, na Kozích h řbetech, JZ Holého vrchu, JV - spraš, Čihadlo. Sambucus nigra L. - S: dosti hojn ě v J čipu skal pod zahrádkovou kolonií; RT: v nitrofilních porostech podél potoka, v b řezovém háji na S svahu Kozích h řbet ů. Sanguisorba minor SCOP. - S: řídce roztroušen ě v porostech skalní stepi; RT: roztroušen ě na skalní stepi po celém území, J svah Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, h řeben a JV Holého vrchu - spraš, J Slune ční strán ě, Krásné hora, Vyhlídka, Čihadlo, cesta k Trojanovu mlýnu, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Sarothamnus scoparius (L.) WIMM. (Cytisus scoparius (L.)LK.) - RT: na Kozích h řbetech, ve spárech skály na JV expozici, Vyhlídka. Saxifraga granulata L. - S: roztroušen ě po území na travnatých ploškách. Scabiosa canescens W. et K. - RT: ve stepních porostech na erozních rýhách naproti Trojanovu mlýnu (tzv. Zemská stezka). Scabiosa ochroleuca L. - S: roztroušen ě po skalách na otev řených plochách; RT: roztroušeně na skalních stepích v území, J svah Kozích h řbet ů, JZ Holého vrchu, J Holého vrchu, JV - spraš, J Slune ční strán ě, Krásná hora, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem, cesta k Trojanovu mlýnu. Scirpus sylvaticus L. - RT: u potoka u Spáleného mlýna. Scleranthus perennis L. - S: hojn ě na ploškách chudých skalek po celém území; RT: na výchozech kyselých b řidlic a buližník ů roztroušen ě po území, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, h řbet nad Trojanovým mlýnem. Scrophularia nodosa L- — RT: roztroušen ě v Roztockém háji. Scrophularia umbrosa DUM. - RT: v křovinách podél potoka nad Spáleným mlýnem.

174 Sedum acre L. - S: roztroušen ě na otev řených vystupujících skalkách; RT: řídce na skalní stepi, J Slune ční strán ě. Sedum album L. - S: hojn ě roztroušen ě ne su ťových skalnatých svazích na celém území; RT: roztroušen ě na suti skalnatých straní (u lomu nad Spáleným mlýnem, J Slune ční strán ě). Sedum rupestre L. - S : dosti hojn ě na skalách po celém území; RT: roztroušen ě na skalní stepi, nap ř. na skalce u cesty ze Suchdola ke Spálenému mlýnu, ostroh Vyhlídka. Sedum sexangulare L. - S: roztroušen ě na otev řených skalních ploškách po celém území; RT: roztroušen ě na skalních stepích J svah ů, JZ Holého vrchu, J Slune ční strán ě, JV Holého vrchu - spraš, Vyhlídka, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem, h řbet nad Trojanovým mlýnem. Sedum telephium L. sap. maximum. (L.) ROUY et CAM. (Sedm maximum (L.) HOFFM.) - S: roztroušen ě na skalách na okraji k řovin; RT: roztroušen ě na skalní stepi nad Spáleným mlýnem, J nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka. Sempervivum soboliferum SIMS (Jovibarba sobolifera (SIMS) OPIZ) - S: obecn ě na strmých skalách v dolních partiích území; řídce JZ Holého vrchu. Senecio viscosus L. - RT: Velký háj paseky, místy velmi hojn ě. Seseli devenyense SIMK. (S. osseum CR.) - S: hojn ě na strmých skalách v dolní partii území; RT: roztroušen ě na 6KALNÍ stepi ve spole čenstvu s Festuca glauca Vyhlídka, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem. Seseli hippomarathrum JACQ. - RT: roztroušen ě na travní stepi, JZ Holého vrchu - spraš.

Seteria viridis (L.) P. BEAUV. - RT: na dn ě sterého lomu u Spáleného mlýna. Sieglingia decumbens (L.) BERNH. (Danthonia decumbens ( L.) DC)- RT: sou část porost ů vřesoviš ť, h řbet nad Trojanovým mlýnem, S stran ě nad Trojanovým mlýnem, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Silene inflata (SALISB.) SM. (S. vulgaris (MOENCH) GARCKE) S: v travnatých porostech kolem stožáru v S části území. Silene nutans L. - RT: roztroušen ě na otev řených skalnatých místech po celém území; RT: roztroušen ě na skalní stepi po celém území, J svah Holého vrchu, J Slune ční strán ě, nad Spáleným mlýnem. Solanum dulcamara L. - RT: v pob řežních houštinách podél potoka. Sorbus arie (L.) CR. - S: hojn ě roztroušen ě v zá řezech skal; RT: v n ěkolika exemplá řích na sKALNÍ stepi nad Spáleným mlýnem. Sorbus aucuparia L. - RT: lemuje vrcholy buližníkového h řbetu Kozí h řbety, Vyhlídka, Velký háj. Sorbus torminalis (L.) CR. - S: řídce roztroušen ě po skalách celého území.

175 Spergula vernalis WILLD. (S. morisonii BOREAU) - RT: h řeben Holého vrchu, Kozí h řbety; S: řídce roztroušen ě na otev řených skalních h řbetech. Spergularia rubra (L.) J. et C PRESL - RT: jednotliv ě, Krásné hora na št ěrkopískové terase, J nad Spáleným mlýnem. Stachys recta L. - S: roztroušen ě po skalách na celém území; RT: roztroušen ě na skalní stepi po území, J skalnatá step nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, Čihadlo. Stachys sylvatica L. - RT: podél potoka pod Čihadlem. Stellaria graminea L. - RT: v lu čních porostech pod Kozími h řbety. Stellaria holostea L. - S: v lesních lemech skalních defilé, roztroušen ě; RT: Malý a Velký háj. Stellaria media (L.) VILL. - RT: hojn ě na sešlapávaných cestách. Stellaria nemorum L. - RT: u potoka pod Malým hájem, pod Kozími h řbety. Stipa capillata L. - S: hojn ě roztroušen ě na skalní stepi po celém území, více v S části; RT: dosti hojn ě na skalní stepi nad Spáleným mlýnem a na Čihadle, pod Holým vrchem, na Kozích h řbetech, JZ Holého vrchu, J Slune ční strán ě, JV Holého vrchu - spraš. Stipa joannis ČELAK. - S: na n ěkolika místech na horních partiích skal, hojn ěji u stožáru v S části. Symphytum officinale L. - RT: na mokrých loukách podél potoka. Symphytum tuberosum L. - RT: Velký háj - svah k Vltav ě. Tanacetum vulgare L. — S: na okrajích k řovin pod zahrádkovou kolonií. Taraxacum laevigatum ( WILLD.) DC. - RT: na stepní lou čce na vrcholu Kozích h řbet ů. Taraxacum officinale WEB. - RT: na loukách na dn ě údolí obecn ě. Telekia speciosa (SCHREB.) BAUMG. - RT: zplan ěle u Ún ětického potoka mezi Spáleným mlýnem a restaurací Maxmiliánka. Teucrium botrys L. - S: nehojn ě na terásce v dolní partii skal. Teucrium chamaedrys L. - S: roztroušen ě na ploškách spole čenstva Festucion valesiacee; RT: roztroušen ě na skalní stepi nad Spáleným mlýnem, pod Holým vrchem, JZ Holého vrchu, J Slune ční strán ě, Vyhlídka, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem - diabas. Thymus marschalianus WILLD. (podle Ehrendorfera jako synonymum Th. pannonicus) - S: roztroušen ě po celém území na ploškách spole čenstva ze svazu Festucion valesiecee; RT: roztroušen ě na skalních stepích, J svah Kozích h řbet ů, h řeben Holého vrchu, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, JV Holého vrchu - spraš, Čihadlo, nad Spáleným mlýnem - diabas. Thymus pannonicus ALL. - S: dosti hojn ě na mén ě extrémních skalních svazích (svaz Festucion valesiacae); RT: roztroušen ě na skalní stepi po celém území, na J svahu Kozích h řbet ů, J Holý vrch, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem, Žalovské rokle.

176 Thymus praecox OPIZ - RT: na výslunných skalních stepích hojn ě, JZ Holého vrchu, J Slune ční strán ě, h řbet k Trojanovu mlýnu, Vyhlídka. Thymus pulegioides L. - RT: roztroušen ě ve v řesovištích, na vlh čích S stráních, skála v Malém háji. Tilia cordata MILL. - RT: na S svazích Roztockého háje. Torilis japonica (HOUT.) DC - RT: pod kostelíkem sv. Václava. Tragopogon orientalis L. - RT: pod Holým vrchem na stepní plošce. Trifolium alpestre L. - S: v lemech k řovin, v úžlabin ě ve st řední části území; RT: řídce v lemu k řovin na Čihadle. Trifolium arvense L. - S: na úvozu u cesty Suchdol - Sedlec, roztroušen ě po celém horním okraji skal; RT: na 6KALNLCH stepích na celém území, na h řbet ě k Trojanovu mlýnu, Čihadlo. Trifolium dubium SIBTH. - RT: hojn ě v loukách v -Tichém údolí. Trifolium hybrid ům L. - RT: na mokrých loukách podél potoka, v Žalovské rokli.

Trifolium montanum L. - S: v k řovinách kolem úžlabiny ve st řední části území a hojn ě na sprašové náv ěji v S části; RT: v lesním lemu na JV Kozích h řbet ů, Žalovské rokle, cesta k Trojanovu mlýnu, S strán ě nad Trojanovým mlýnem, v b řezovém háji na Kozích h řbetech. Trifolium pratense L. - RT: hojn ě na mokrých loukách v údolí, na cest ě k Trojanovu mlýnu. Trifolium repens L. - RT: hojn ě na loukách v údolí. Trisetum flavescens (L.) P. BEAUV. - RT: na mokrých loukách podél potoka. Turritis glabra L. (Arabis glabra (L.) BERNH.) - S: roztroušen ě v lemech k řovin v lesní části skal. Tussilago farfara L. - RT: na mokrých loukách v údolí. Ulmus carpinifolia GLED. (U. minor MILL.) - S: sou část k řovinatých lem ů skal a osídlení skalních zá řez ů; RT: v ke řové form ě na J stráních, nad Spáleným mlýnem, Čihadlo. Ulmus scabra MILL. (U. glabra HUDS.) - RT: roztroušen ě úpatí Malého háje. Urtica dioica L. - RT: obecné ve fragmentech lužních porost ů podél potoka, v úžlabin ě k Trojanovu mlýnu, v údolí pod Kozími h řbety. Vaccinium myrtillus L. — RT: ojedin ěle ve v řesovišti nad Spáleným mlýnem, na S Kozích hřbet ů, na S Holého vrchu v porostu b říz, roztroušen ě v Roztockém háji. Verbascum lychnitis L. - S: roztroušen ě na skalách na otev řených místech; RT: roztroušen ě na skalní stepi pod Holým vrchem, J Slune ční stran ě, J nad Spáleným mlýnem, Vyhlídka, hřbet nad Trojanovým mlýnem. Verbascum thapsiforme SCHRAD. (V. densiflorum BERTOL.) - RT: roztroušen ě na J stráni nad Spáleným mlýnem, Krásná hora, Čihadlo.

177 Verbascum thapsus L. - RT: roztroušen ě na výslunných J stráních nad Spáleným mlýnem. Verbena officinalis L. - RT: Kozí h řbety (ing. RES 1968). Veronica arvensis L. - S: řídce roztroušen ě na skalních plošinkách; RT: řídce na skalnatých stráních, J Slune ční strán ě. Veronica beccabunga L. - RT: na okrajích toku potoka hojn ě v celém území.

Veronica chamaedrys L. - S: v travních porostech v S části pod stožárem; RT: na lukách podél potoka v údolí, Žalovské rokle. Veronica dillenii CR. - S: řídce roztroušen ě na otev řených skalnatých ploškách; RT: roztroušen ě po skalní stepi na otev řených skalnatých místech, ne J svahu Kozích h řbet ů, hřeben Holého vrchu, J Holého vrchu, J Slune ční strán ě. Veronica hederifolia L. s.l. - S: roztroušen ě na otev řených skalnatých ploškách; RT: hojn ě ve fragmentu lužního porostu podél potoka. Veronica officinalis L. - RT: v zástinu skel ne Vyhlídce, Velký háj. Veronica prost řete L. - S: roztroušen ě na extrémních ploškách na okrajích skal (kolem vrcholové p ěšiny(; RT: na vrcholu Kozích h řbet ů, J Holého vrchu, Krásné hora, JV Holého vrchu -spraš. Veronica spicata L. — S: v mezofiln ějších travních porostech, v S části pod stožárem, na podobných ekotopech po celém území; RT: roztroušen ě na teplomilných stráních, na JV Kozích h řbetu, J Holého vrchu, v lemu lesa na SZ svahu Kozích h řbet ů. Veronica teucrium L. — S: v lemech k řovin na horním okraji skal a ve žlebech na S svazích; RT: řídce v úvozu cesty k Trojanovu mlýnu. Veronica verna L. - RT: Holý vrch - h řeben, v akátovém porostu, J nad Spáleným mlýnem. Viburnum opulus L. - RT: Velký háj za Suchdolem sm ěrem k Sedleckým skalám. Vicia cracca L. ssp. tenuifolia (ROTH.) GAUD. (V. tenuifolia ROTH) - RT: na výslunné stránce na JV Kozích h řbet ů, JV Holého vrchu - spraš. Vicia grandiflora SCOP. ssp. scopoliana ( KOCH ) DOST. - RT: údolí Suchdolského potoka - levý b řeh 0,4 km od soutoku s Ún ětickým ( ing. PÁLEK 1961). Vicia sativa L. ssp. angustifolia (GRUFB.) GAUD. A. angustifolia L.( - RT: na stepní lou čce na Kozích h řbetech. Vicia sepium L. - RT: louky pod Holým vrchem, u Maxmiliánky. Viola arvensis MURR. - S: řídce roztroušen ě na otev řených skalnatých ploškách; RT: hřeben Holého vrchu řídce, J Slune ční strán ě, J nad Spáleným mlýnem. Viola hirta L. — S: roztroušen ě v podrostu k řovin; RT: v křovinách, JZ Holého vrchu, Vyhlídka, Čihadlo. Viola odorata L. - RT: zplan ělá na vlhkých místech podél potoka ned Trojanovým mlýnem.

178 Viola riviniana RCHB. - RT: dosti hojn ě Velký a Malý háj. Virga strigosa (WILLD. ex ROEM. et SCHULT.) HOLUB (Dipsacus strigosus WILLD. ex ROEM et SCHULT.) - RT: dosti hojn ě u Ún ětického potoka mezi Spáleným mlýnem a restaurací Maximi1iánka. Viscaria vulgaris BERNH. (Lychnis viscaria L.) - S: na strmých plochách skalní stepi dosti hojn ě; RT roztroušen ě na skalní stepi, Vyhlídka, skála v Malém háji.

Další druhy uvádí SKALICKÝ a SKALICKÁ 1971-72 : Androsace elongata L.(S), Anthericum ramosum L. ( Čihadlo), Cerastium brachypetalum PERS. (S), Chamaecytisus ratisbonensis (SCHAEFFER ) ROTHU. (S), Corydalis fabacea (RETZ.)PERS. (Velký háj), Vicia dumetorm L. (Velký háj), Viola rupestris F. W. SCHMIDT (v řesovišt ě Tiché údolí). DUŠEK (1949) udává v Roztockém háji n ěkolik hájových druh ů, které nebyly ani p řes usilovné pátráni v sou časnosti potvrzeny, možná vlivem agresivní invaze netýkavky malokv ěté. Není ani vylou čeno, že n ěkde jde o omyly. Jsou to druhy: Festuca heterophylla LAM., Bromus ramosus HUDS., Carex silvatica HUDS., Hepatica nobilis SCHRB., Ranunculus lanuginosus L., Pulmonaria officinalis L., Pulmonaria obscura DUM., Lathraea squamaria L., Platanthera bifolia RICH., Senecio nemorensis L., Asperula odorata L., Lathyrus vernus BERNH., Galium silvaticum. L., Adoxa moschatelina L., Cytisus hirsutus L., Daphne cneorum L. Ani druh Visem album L., který DUŠEK uvádí jako hojný v Roztockém háji, nebyl nalezen. METZELOVÁ-ONDRAKOVÁ (1950) uvádí navíc tyto druhy: Carex brizoides L. (hojn ě v Roztockém háji), Cirsium tataricum WIM. et GRAB. (C. canum ALL. x oleraceum SCOP.) - v Tichém údolí na louce.

ZÁV ĚR

Byla studována sou časná vegetace e kv ětena souboru chrán ěných území Tiché údolí - Roztocký háj - Sedlecké skály. Hlavní pozornost byla v ěnována p řirozeným a polop řirozeným spole čenstv ům teplomilných skalních stepí, kavylových stepí, teplomilných pastvin, k řovin a doubrav, v řesoviš ť a dubohabrových les ů. Byla zjišt ěna tato rostlinné spole čenstva: Erysimo- Festucetum valesiacee, Festuco-Stipetum capillatae, Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae, Allio montani-Sedetum albi, Alysso montani-Potentilletum arenariae, Seseli-Festucetum duriusculae, Scabioso-Brachypodietum pinnati, Dictamno-Geranietum, Euphorbio- Callunetum, Festuco-Scleranthetum perennis, Luzulo albidae-Quercetum, Galio-Carpinetum,

179 Cynancho-Quercetum, déle blíže neza řazené spole čenstvo ze svaz ů Prunion fruticosae, Berberidion, Calthion, Salicion triandrae, Alnion glutinosae a Chaerophylletum aromatici ze svazu Aegopodion.

Byly stanoveny mapovací jednotky, které z části odpovídají fytocenologickým svaz ům, z části jednotlivým kulturním formacím. Tyto mapovací jednotky byly použity pro zakreslení mapy sou časné vegetace studovaného území.

V sou časné dob ě probíhá rychlé vegeta ční prom ěna zkoumaného území. Byly proto založeny trvalé plochy a podrobn ě zachycen sou časný stav pro možnost srovnání v budoucnosti.

Florula zkoumaného území obsahuje tém ěř 430 druh ů.

K zachování p řírodov ědecky nejcenn ějších spole čenstev bude nutno provád ět promyšlené regulační zásahy, které by zamezily zar ůstání nelesních ploch d řevinami.

Zusammenfassung

Der Verfasser studierte die Vegetation, die Bodenverhältnisse und die Flora des Naturschutzgebietes Tiché údolí, Roztocký háj, Sedlecké skály (Stiller Tal, Roztoky Hain, Sedlec Felsen), wobei er die grösste Aufmerksamkeit den natürlichen und naturnahen Gesellschaften von xerothermen Felsenrasen, xerothermen Grastrockenrasen, thermophilen Weiden, Heiden, thermophilen Gebüschen und Eichenwäldern und Hainbuche- Eichenwäldern widmete. In diesen Gebieten wurden nachfolgende Pflanzenzönosen festgestellt: Erysimo-Festucetum valesiacae KLIKA 1933, Festuco valesiacae-Stipetum capillatae SULINGER 1931, Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae KLIKA ex ČEŘOVSKÝ 1949, Allio montani-Sedetum albi KLIKA 1932, Alysso montani- Potentilletum arenariae PREIS 1939, Seseli-Festucetum duriusculae KLIKA 1933, Scabioso-Brachypodietum pinnati KLIKA 1932, Dictamno-Geranietum WENDELBERGER 1954, Festuco-Scleranthetum perennis ONDRÁKOVÁ ex KUBÍKOVÁ, Euphorbio-Callunetum SCHUBERT 1960, Chaerophylletum aromatici NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., NEUHÄUSL R,, HEJNÝ S. 1969, Luzulo albidae- Quercetum (HILITZER 1932) PASSARGE 1958 em. R. et Z, NEUH. 1967, Galio- Carpinetum OBERDORFER 1957, Cynancho-Quercetum PASSARGE 1957, und einige Zönosen der Verbände Calluno-Genistion DUVIGNEAUD 1944, Prunion fruticosae TX. 1952, Berberidion BH.-BL.1950, Calthion IX. 1937, Alnion glutinosae ( MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936. Den Untersuchungen nach wurde die Karte der gegenwärtigen Vegetation hergestellt; dazu benützte man 17 Kartierungseinheiten, von denen einige den phytozönologischen Verbänden, einige den anthropogenen Beständen (Wiesen, Obstgarten, Waldforstungen) entsprachen. Die Flora des untersuchten Gebietes enthält aufgrund der gegenwärtigen Kenntnisse rund 430 Arten.

180 Zum Erhalten der artenreichsten Pflanzengesellschaften sind die planmässigen Massnahmen, die das Bewachsen der Brachflache durch den Holzbestand vermeiden sollten, zu unternehmen.

Literatura

BOHNERT,W. (1974): Ökologische Untersuchungen auf den Kreidesandsteinhöhen der Harslebener Berge bei Quedlinburg. - (Diplomová práce univerzity Halle, dep. knihovna univerzity Halle). ČELAKOVSKÝ.L. (1870): Kv ětena okolí Pražského. - Živa, Praha, 4 : 1-164. DEMEK,J. (1965): Geomorfologie českých zemí. - Nakl. ČSAV, Praha. DOLEJŠ.K.; KROPÁ ČOVÁ.A.; P ŘÍHODA,A.; ROSA.K. (1968): Botanické zajímavosti okolí Prahy. - Obl. muzeum, Roztoky u Prahy. DOSTÁL,J. (1958): Klí č k úplné kv ěten ě ČSR, Ed. 2. - Nakl. ČSAV, Praha. DUŠEK,O. (1949): Nástin kv ěteny dolního Povltaví. - (Disert. práce, dep. knih. katedry botaniky UK, Praha). EHRENDORFER,F. (red.) (1973): Liste der Gefässpflanzen Mitteleuropas. Ed. 2. - Gustav Fischer Verlag, Stuttgart. HOLUB,J.; HEJNÝ,S.; MORAVEC,J.; NEUHÄUSL,R. (1967): Übersicht der höheren Vegetationseinheiten der Tschechoslowakei. - ČSAV, Praha, ser. math.- natur. 77/3 : 1- 75. HRAŠKO,J. a kol. (1962): Rozbory pôd. - Slov. vyd. polnohosp. lit., Bratislava. KOLBEK,J. (1975): Die Festucetalia valesiacae - Gesellschaften im Ostteil des Gebirges České St ředoho ří (Böhmisches Mittelgebirge). 1. Die Pflanzengesellschaften. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 10 : 1-57. KOSINOVÁ-KU ČEROVÁ, J. (1964) : Acidophytic steppes in the region of the middle Vltava (Central Bohemia). - Preslia, Praha, 36 : 260-271, KUBÍKOVÁ,J. (.1971): Ecologicel gradients on the contact of xerothermic graseland and woodland in the Bohemian Karst. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 6 : 389-405. KUBÍKOVÁ.J. (1976): Geobotanické vyhodnocení chrán ěných území na severovýchod ě Prahy. - Bohem. Centr., Praha, 5 : 61-105. MAHN,E.-G. (1957): Uber die Vegetations- und Standortverhältnisse einiger Porphyrkuppen bei Halle. - Wiss.Z.Univ.Halle, Math.-natur., 6/1 : 177--208. MAHN,E.-G. (1965): Vegetationsaufbau und Standortsverhältnissen der kontinental beeinfluesten Xerothermrasengesellechaften Mitteldeutschlands. -Abh. Sachs. Akad., Leipzig, 49/1 : 1-138. METZELOVÁ-ONDRÁKOVÁ,A. (l950): Přísp ěvek ke kvetené dolního Povltavl. - Čs. Bot. Listy, Praha, 2 : 137-139. MORAVEC,J. (1967,: Zu den azidophilen Trockenraeengesellschaften Südwestböhmens und Bemerkungen zu Syntexonomie der Klasse Sedo-Sclerathetea. - Folie Geobot. Phytotax., Praha, 2 : 135-176.

181 NAVRÁTIL,L. (1964): Suchdol a kraj poznamenaný dávnov ěkem. – Osv ětová beseda v Suchdole u Prahy. OBERDÖRFER,E. (1970): Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Süddeutschland. Ed. 3. - Ulmer, Stuttgart. ONDRÁKOVÁ,A. (1950): Xerothermní vegetace dolního Povltavl. - (Disert. práce, dep. knih. katedry botaniky UK, Praha). PASSARGE,H. (1964): Pflanzengesellscheften des nordostdeutschen Flachlandes. - G. Fischer, Jena. PIVNI ČKOVÁ.M. (1971): Vegetace skalních stepí v Praze 7-Podho ří. - Zpr. Čs. Bot. spole č., Praha, 6 : 77-86. SCHUBERT,R. (1960): Die zwergstraudireichen azidiphilen Pflanzengesellschaften Mitteldeutschlands. - Pflanzensoziologie, 11, Jena. SCHUBERT,R. ( 1974): Ubersicht über die Pflanzengesellscheften des südlichen Teiles der DDR. IX. Mauerpfefferreiche Pionierfluren. - Hercynia, Leipzig, ser.n.,11 : 201-214. SCHUBERT,R. (1974): Ubersicht über die Pflanzengesellscheften des süddlichen Teiles der DDR. X. Silbergrasreiche Pionierfluren auf nährstoffarmen Sand- und Grusböden. - Hercynia, Leipzig, ser. n., 11 : 291-298. SKALICKÝ,V.; SKALICKÁ,A. (1971-1972): P řísp ěvek k rozší ření n ěkterých význa čnějších rostlin v Praze a nejbližším okolí. - Čs. Bot. Spole č,, Praha, 6 : 155-156, 219-222; 1971 et 7 : 127-152, 1972. SKLENÁ Ř,K. (1974): Památky prav ěku na území ČSSR. - Orbis, Praha. STEJSKALOVÁ,Z.; JESLÍK.R. (1975): Roztocký háj - Tiché údolí, pr ůvodce chrán ěným územím. - St ředisko státní památkové pé če a ochreny p řírody pro St ředo český kraj a St ředo české mužem Roztoky u Prahy, Praha. VESECKÝ,A. (red.( et al. (1958): Atlas podnebí Československé republiky. - Hydrometeorologický ústav, Praha.

Adresy autor ů: RNDr. Jarmila Kubíková, CSc, Pražské St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody, Malé nám. 13, 110 00 Praha 1

Martina Molíková, prom. biol., St ředisko statni památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje, Hybernská 18, 110 00 Praha 1

182 Tabulka 8

Charakteristika fytocenologických snímk ů

Spole čenstvo Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae Festuco valesiacae- Stipetum capillatae Číslo snímku 11 9 7 27 8 38 3 6 4 33 34 32 13 12

Hornina břidlice břidlice buližník spraš spraš + spraš

Svah - orientace JV J J JJZ JZZ J JZ J V v J JV VJV VJV Sklon (°) 10 45 40 33 25 20 25 30 20 5 25 30 27 37

Pokryvnost (%) – E 1 70 60 50 60 50 80 85 85 60 60 80 100 100 90

E2 20 10 10 25 20 Plocha snímku (m 2) 25 36 25 15 36 25 '36 36 15 25 25 25 100 100 Po čet druh ů 33 42 3b 24 38 27 29 43 27 20 27 29 37 35 Datm 5. 5. 5. 5. 5. 5. 5. 5. 5. 8. 8. 8. 6. 6. 1975 1975 1975 1974 1975 1975 1975 1975 1975 1974 1974 1974 1975 1975

183 Tabulka 8a

Cenologicky charakter spole čenstev ze svazu Festucion valesiacae KLIKA 1931 Druh ČÍSLO SNÍMKU

11 9 7 27 8 38 3 6 4 33 34 32 13 12

E2 Rosa canina + ...... + . . . Rosa sp. div. + . . r . . + ...... Prunus spinosa + 1 ...... Cerasue mahaleb . . . + . . 1 ...... Cretaegus sp.div. 1 . . r ...... Cotoneaster integerrima + ...... 1 . . . Cornus sanguinea ...... 1 ...... Ulmus campestre ...... + . . . Rubus fruticosa agg. + ...... Druhy t řídy Festuco-Brometea

Festuca valesiaca 1 2 2 2 2 2 2 2 3 2 3 1 + 2 Koeleria gracilis + 1 r + 1 1 1 1 2 1 1 . 1 1 Euphorbia cyparissias 1 + 1 + + . 1 + 2 . 1 1 + 1 Cyanus rhenanus + + + + + 2 + + 1 2 . . 1 2 Eryngium campestre + + . + . r . + + + . . 2 2 Achillea millefolium 1 1 + + . . . . + . 1 1 1 2 Thymus pannonicus 1 1 . 1 . + . + . 1 1 . 1 1 Thymus marschallianus 1 1 . . . 1 - 1 + . . 1 1 1 Potentina argentea + + 1 . + . . + 1 1 . . . Dianthus carthusianorum + + + . + . + + . 1 + 1 . . Bothriochlos ischaemum . + 1 . r . 2 . . . + + + + Poa +angustifolia . + + . . . 2 1 1 . . 1 2 1 Fragaria viridis . 2 2 . . . 1 . + . . 3 3 1 Sanguisorba minor . + 1 . + . 2 1 + . . . 1 2 Salvia pratensis . . . + . . 2 1 . . . 2 3 2 Sedum sexangulare . . r . 1 . r . . . 1 . + r Picris hieracioides . . + . . . . + . . . . 1 1 Pimpinella saxifraga . + . . . . . + . . . 1 . .

184

Pokra čování tabulky 8a Druh Číslo snímku 11 9 7 27 8 38 3 6 4 33 34 32 13 12 Anthericum liliago + ...... +

Skupina lokáln ě diferen čních

druh ů Erysimo-Festucetum

Festuca glauca 2 2 1 1 + . + . 1 . . . . Potentina arenaria . 2 2 2 2 1 3 1 + 1 . . . 2 Thymus praecox . + 1 2 . 2 1 ...... Silene otites . + r + + . + ...... Stachys recta + . . 1 . + . . . 1 1 . . . Verbascum lychnitis + 2 . 1 . 1 . . . 1 + . . . Carex humilis + 1 r . 2 . 2 1 ...... Arenaria serpyllifolia . + + . r 1 r . r . 1 . . . Erophila verna . + . . r . . r r . . . . . Sedm acre . 1 1 . + 1 ...... Veronica dillenii . r . r . . . r r . . . . . Myosotie micrantha r r . . r . . r + . . . . . Cerastim semidecandrum r . . . + . . r r . . . . . Sedm +maximum + . . + ...... Veronica verna + + ...... Viola arvensis r r . r . . . . r . . . . . Arabidopsis thaliana . r r . r ...... Asperula cynanchica . + + . r . + ...... Seseli hippomarathrum . . 1 . 1 . 1 ...... Alyssum calycinum . . + . r ...... Teucrium chamaedrys . . 2 ...... Sedum album . . + . 1 ...... Holosteum umbellatum . . r . r ...... Erysimum crepidifolium . . . 1 ...... + . . . Poe bulbosa . . . + . . . . + . . . . . Seseli devenyense . . . 1 ...... + . . . Artemisia campestris . . . + . 1 . . r . 1 . . . Pulsatilla pratensis . . . . 1 . . + ......

185 Pokra čování tabulky 8a Druh Číslo snímku

11 9 7 27 8 38 3 6 4 33 34 32 13 12

Carex supina ...... 2 + . . . . Trifolium arvense ...... 1 1 . . . Achillea setacee ...... 3 . . . . Skupin ě acidofilnich

druh ů Jasione montana + r . . r ...... Hypericum perforatum + + + . + + r + + . . 1 + 1 Hieracim pilosella 1 2 . . r . + 1 + + . . + 2 Cerex caryophyllea ...... Chondrilla juncea ...... A8plenium septentrionale ...... Acetosella vulgaris + + . . r . . + . + . . . . Scleranthus perennis 1 o . . r 2 . . r 1 . . . . Agrostis tenuis + ......

Skupina lokáln ě diferen čních

druh ů Festuco-Stipetum

Festuca solcata ...... 1 2 2 2 . 2 3 2 Stipa capillata o . 2 . 2 . r . . . 2 1 2 1 Scabiosa ochroleuca . . + . + . . + . . 1 1 1 2 Galium verum ...... 1 + Melica transsilvanica ...... 1 2 Brachypodium pinnetum ...... 2 2 Elytrigia intermedia . . . . . + . . . . r 2 . . Carlina vulgaris ...... + . . . . . + 1 Arrhenatherum elatius ...... + . r . + + Filipendula vulgaris ...... 2 + . Cynanchum vincetoxicum ...... + + . Orthantha lutea ...... 2 + . . Carex praecox ...... 3 . . . Taraxacum officinale ...... + + Tragopogon orientale ...... + +

186 184

187 Pokra čování tabulky 8a

Číslo snímku Druh 11 9 7 27 8 38 3 6 4 33 34 32 13 12

Plantago media ...... r . . . . 1 1 . Plantago lanceolata . . . . + . . 2 . . . . 1 1 Daucus carota ...... + . . . . 1 + Phleum boehmeri ...... + . . . 1 . . Stipa joannis ...... 3 . . Trifolium montanina ...... 1 . . Agrimonia eupatorio ...... 2 . . Helictotrichon pratense ...... + . . . . + . Leontodon hispidus ...... + . . Vicia angustifolia ...... 1 Veronica spicata ...... + . . . + . o

Medicago falcata ...... r + . . . 2 . .

Druhy vyskytující se v jednom nebo ve dvou snímcích: 11 - Gagea bohemica (+), Spergularia rubra (r), Erodium cicutaria (r), Achillea nobilis (+), Lactuca perennis (+); 9 - Convolvulus arvensis (+), Lactuca seriola (r); 7 - Allium montanum(1), Lactuca perennis (r), Convolvulus arvensis (+), Veronica arvensis (r), Galeopsis angustifolia (r), Coronilla varia (r); 27 - Spergula vernalis (r), Lavatera thuringiaca (+), Anthoxantum odoratum (+); 8 - Coronilla varia (r), Anthylis vulneraria (r); 38 - Lactuca perennis (r), Veronica agrestis (+), Lithospermum arvense (+), Calamintha acinos (1), Hieracium echioides (+), Muscari tenuiflora (r), Lactuca viminea (+); 3 - Ornithogallum gussonei (r), Anthoxantum odoratum (1); 6 - Cerastim arvense (1), Ornithogallum gussonei (+), Lotus corniculatus, (+), Euphrasia stricta (+), Medicago lupulina (+), Veronica prostrata (+); 4 - Cerastium vulgare (+); 33 - Bromus mollis (+); 31 - Viscaria vulgaris (+), Falcaria vulgaris (+); 34 - Allium oleraceum (r), Calamintha acinos (+), Medicago minima (+), Sedum rupestre (1); 32 - Lotus corniculatus (+), Anchusa officinalis (+); 13 - Dactylis glomerata (+), Jacea vulgaris (1), Veronica prostrata (+); 12 - Resede lutea (+).

188 Půdní rozbory ze spole čenstev svazu Festucion valesiacae

Spole čenstvo Erysimo - Festucetum 6/5 -/18 33/19 Číslo snímku a vzorku

Substrát proterozoické b řidlice Půdní typ pararendzina Typ hmusu moder Hloubka p ůdního profilu (v cm) 15 20 < 10

10 8 15 2 8 Hloubka odb ěru vzorku (v cm)

49,7 23,9 30,8 3,32 9,25 Podíl skeletu ve vzorku (v %)

Zrnitostní roz bor I 26,4 24,6 49,8 39,6 jemnozem ě II 28,2 34,4 25,6 31,8 podle Kopeckého III 20,4 23,8 7,6 11,2 IV 25,0 17,2 17,0 17,4 S 18,15 17,95 14,84 15,44 9,90 Sycení sorp ční ho H 30,94 46,95 16,49 49,03 18,81 komplexu T 49,09 64,90 31,33 64,47 28,71 V % 36,97 27,66 47,40 23,95 34,48 pH - aktivní 5,50 4,35 4,30 4,40 4,15 - vým ěnné 4,30 4,05 3,86 4,02 3,80 CaO 270,2 219,0 180,0 184,0 123,5 MgO 13,4 29,8 43,0 34,9 44,6

Minerální živiny Na 20 3 5 3 3 2

(mg(100g) K20 4 24 9 33 13

P205 12 38 3 25 18

Fe-,0 3 27 60 33 47 27 1,44 1,44 o, 70 1,10 0,53 Celkový podíl N (%)

Obsah C (%) 6,20 12,38 2,90 12,44 2,98

Pom ěr C/N 4,4 8,6 4,1 11,3 5,62

189 Tabulka 9 Stipeto - Festucetm 7 -/ 13 32/ 20 spraš spraš, břidlice spraš černozem parerendzina černozem mul > 50 25 >40 10 50 10 25 3 15 40 11,2 15,8 15,6 17,9 9,6 2,75 6,27 40,0 41,0 38,6 46,8 34,8 45,8 51,6 34,6 39,6 29,6 26,6 33,2 36,8 33,6 14,6 6,6 14,8 7,4 18,4 8,4 8,8 10,8 12,8 17,0 19,2 13,6 9,0 6,0 27,53 27,35 9,61 12,32 26,07 24,17 24,66 15,26 11,40 18,65 8,40 14,86 11,72 9,66 42,79 38,75 28,26 20,62 40,93 35,89 34,32 64,34 70,58 34,01 59,26 63,69 67,34 71,85 5,15 6,75 4,38 5,15 5,10 5,33 5,92 5,10 6,35 3,90 4,70 4,80 4,90 5,70 312,7 319,0 126,8 175,7 369,4 304,4 276,5 63,4 54,8 22,2 34,6 80,6 79,0 74,9 5 5 5 3 6 5 5 10 3 13 2 5 5 3 13 8 22 20 18 7 1 27 27 27 20 27 27 20 0,70 0,60 0,61 0,23 0,74 0,38 0,18 4,33 2,00 5,06 1,63 5,40 2,44 0,86 6,2 3,3 6,3 7,1 7,3 6,4 4,7

190 Tabulka 10 Charakteristika fytocenologických snímk ů

Spole čenstvo Alysso- Allio- Alysso- Seseli osseum – Festuco duriusculae- Festucetum Sedetum Potentilletum Festucetum duriusculae Scleranthetum duriusculae albi arenariae

Číslo snímku 35 45 28 37 17 18 1 36 40 21 44 10 5 47 břidlice břidlice spilit diabas bu- břidlice bu- břid- št ěrk buližník Hornina liž- liž- lice ník ník Svah – orientace JJV J JJZ J JJZ JJZ JZ V J JZ J J V 0 Sklon (°) 60 45 60 30 45 45 45 25 25 60 30 20 45 0

Pokryvnost (%) E 1 50 30 80 30 50 40 60 80 50 30 40 50 15 10 Plocha snímku (m 2) 16 30 16 50 120 100 36 20 70 100 25 50 100 16 Po čet druh ů 23 20 26 33 36 32 27 13 25 18 25 14 9 6

8. 9. 5. 5. 6. 6. 5. 5. 5. 9. 9. 5. 5. 9. Datum 1974 1975 1974 1974 1975 1975 1975 1974 1975 1974 1975 1975 1975 1975

191 Tabulka 10a Cenologický charakter spole čenstev svazu Alysso-Festucion pallentis MORAVEC 1967 a Hyperico- Scleranthion perennis MORAVEC 1967 Druh Číslo snímku

35 45 28 37 17 18 1 36 40 21 44 10 5 47

Druhy Festuco-Brometea Festuca glauca 3 2 + 1 . 2 3 3 3 2 2 r + . Cyanus +rhenanus 1 + + 1 + 1 + r 1 1 1 . . . Euphorbia cyparissias 1 1 r r + . + r 1 + 1 + . . Asperula cynanchica + . . + 1 1 r . + . + . . . Stachys recta 1 + 1 + (+) 1 . + . T . . . . Silene otites + + . . + 1 . . + . . . . . Dianthus carthusianorum + . . + (+) . + . 1 . 1 . . . Artemisia campestris 1 + . 1 . 2 . . 1 . . . . . Seseli osseum + + 1 + 2 1 . . + . . . . . Thymus marschallianus . . + 1 1 1 . . 1 . . . . . Thymus praecox ...... + . . . 1 . . . Potentina arenaria 2 . 3 . 2 2 2 . 1 . + . . . Sedum sexangulare + . . + f 1 r ...... Bothriochloa ischaemum + . + 2 2 2 + . e . + . . . Celamintha acinos + . r 1 1 1 r ...... Scabiosa ochroleuca . . . + 1 1 1 ...... Salvia pratensis . . 1 1 1 . 1 ...... Teucrium chamaedrys . . + . 1 1 1 ...... Koeleria gracilis . . + + 1 1 + . + . . . . . Sanguisorba minor . . 1 1 + . + ...... Thymus pannonicus . . + r . 1 . . + . . . . . Arenaria serpyllifolia . . r + + 1 ...... Echium vulgare . 1 . 1 + 1 . . . . . - . . Melica transsilvanica . . 1 + ...... Cynanchum vincetoxicm . r . 1 . + . . . + . . . . Hieracium racemosum . + + + . + . . + 1 . . . . Fragaria viridis . . . . (+) 1 + ...... Erysimum crepidifolium . . 1 . . . . . + . . . . .

192 Pokra čování tabulky 10a Číslo snímku Druh 35 45 28 37 17 18 1 36 40 21 44 10 5 47 Verbascum lychnitis . . + 1 ...... Eryngium campestre . . . . (+) . . + + . 1 . . . Achillea millefolium ...... 1 + 1 . + + . . s.l. Druhy Alysso-Festucetum Alyssum saxatile 1 2 ...... Asplenium ruta-muraria + ...... Sedum rupestre + ...... + . . . . . Hieracium echioides 2 + ...... Lectuca perennis + ...... Sempervivum soboliferum . + . . . . . v ...... Hieracium pallidum . + . . . + . . . r . . . .

Druhy Allio-Sedetum albi

Allium +montanum + + 4 2 ...... Sedum album + . 1 1 . + ...... Asperella glauca . . 1 ...... Geranium sanguineum . . + ...... Cyanus triumfettii . . 1 ...... Sedum +maximum . . . 1 . . . . . r . . . .

Druhy Alysso-Potentilletum

Stipa capillata ...... Carex humilis . + . . 1 ...... Festuca valesiaca ...... Alyssum montanum . . . 1 1 ...... Anthericum liliago . . . . 2 . 1 . (+) (+) . . + .

Druhy Festuco-Scleranthetum

Scleranthus perennis 1 + ...... 2 r + . . + Hieracium pilosella + 1 . . + 1 + 2 1 1 1 1 + .

193 Pokra čování tabulky 10a

Druh Číslo snímku 35 45 28 37 17 18 1 36 40 21 44 10 5 47

Agrostis tenuis ...... 2 2 . + Acetosella vulgaris . . . . . + 0 . . 1 + 1 1 + Avenella flexuosa ...... + o 1 2 + Campanula rotundifolia agg...... 1 1 . . + + . . . Armeria elongata ...... + . . . . Asplenium septentrionale . . r ...... r . . . . Chondrilla juncea . . . . . + . . + . . . Hypericum perforatum ...... r . . + + . . Jasione montana ...... 1 r . . Spergula vernalis ...... r 1 + Helichrysum arenarium ...... + . . Corynephorus canescens ...... 2 . . Calluna vulgaris ...... 2 1 + Druhy vyskytující se v jednom nebo ve dvou snímcích: 35 - Orthantha lutea (+); 45 - Viscaria vulgaris (1);

28 - Sedum acre (r); 37 - Teucrium botrys (+), Muscari tenuiflora (+), Arabidopsis thaliana (+), Rosa canina (+), Melampyrum arvense (+); 17 - Potentilla argentea (+), Convolvulus arvensis (+), Alyssum calycinum (+), Carlina vulgaris (+), Elytrigia intermedia (+), Plantago media (+), Plantago lanceolata (+), Lotus corniculatus (+); 18 - Convolvulus arvensis (+), Biscutella laevigata (1), Viola arvensis (r), Verbascum thapsus (+); 1 - Arrhenatherum elatius (1), Brachypodium pinnatum. (1), Cerastium semidecandrum (+), Seseli hippomarathrum (+), Cotoneaster integerrima (+), Festuca sulcata (+) 36 - Prunus spinosa (3) Viscaria vulgaris (2) Pimpinella saxifraga (r); Veronica dillenii (+) Lactuca viminea (+), Poe bulbosa (+), Stipa joannis (+), 21 - Rubus fruticosa (r) 10 - Hieracium umbellatum (+) Anthoxentum odoratum (+) Picris hieracioides (+) Verbescum thapsiforme (+) Festuca sulcata (+) 5 - Betula verrucosa juv. (r) Frangila alnus juv. (r)

194 Půdní rozbory ze spole čenstev svazu Alysso-Festucion pallentis a Hyperico- Scleranthion perennis

Spole čenstvo Alysso-Festucetum Alysso-Potentilletum

Číslo snímku a vzorku 35/16 17/16M

Substrát proterozoické porfyrit břidlice Půdní typ ranker Hloubka p ůdního profilu (cm) < 5 < 5

Hloubka odb ěru vzorku (cm) 5 5

Podíl skeletu ve vzorku (%) 42,2 47,6

Zrnitostní rozbor I 28,4 12,4 jemnozem ě podle Kopeckého - II 27,8 11,2 frakce III 19,8 15,2 IV 24,0 61,2 S 8,26 25,31 Sycení sorp čního H 42,33 15,30 komplexu T 50,59 40,61 V% 16,33 62,32 pH - aktivní 3,74 4,59 vým ěnné 3,63 3,87 - Minerální živiny CaO 79,8 205,2 (mg/100 g) MgO 11,8 72,8

Na 20 3 4

K20 15 10

P205 43 38

Fe 203 67 60 Celkový podíl N (%) 1,30 0,52

Obsah C (%)194 9,14 3,14 Pom ěr C/N 7,03 6,04

195 Tabulka 11

Seseli-Festucetum duriusculae Festuco- Scleranthetum

1/8 18/15 40/ 17 44/ 14 10/11

proterozoické diabas proterozoické břidlice říční písková břidlice terasa

ranker

< 5 <5 <5 <5 <5 5 5 5 5 5 59,1 46 52 52,1 57,2 24,8 12,0 23,6 23,8 16,2 14,0 10,2 27,2 24,4 10,2 16,0 8,0 14,8 14,4 8,4 45,2 69,8 34,4 37,4 65,2 20,35 36,69 8,30 4,07 2,83 18,76 11,53 43,58 21,86 11,88 39,11 48,22 51,88 25,93 14,71 52,03 76,09 16,00 15,70 19,24 4,62 5,65 3,67 3,75 4,00 4,40 4,90 3,55 3,60 3,75 169,4 407,4 48,8 38,4 28,0 30,0 54,8 14,4 5,3 2,1 5 7 3 2 2 10 5 8 8 3 27 43 37 38 13 40 100 53 33 13 0,80 0,65 0,99 0,62 0,18 5,80 2,48 9,30 5,03 0,96 7,25 3,7 9,3 8,1 5,3

196 Tabulka 12

Charakteristika fytocenologických snímk ů

Spole čenstvo Scabioso-Brachypodietum pinnati Přechodný typ

Číslo snímku 23 14 15 43 31 Hornina říční terasa terasa buližník, břidlice břidlice spraš Svah - orientace ZJZ SZ J SZ v sklon /°/ 30 30 15 30 30

Pokryvnost E 1 /%/ 100 100 90 100 100 Plocha snímku (m 2 ) 30 150 100 100 9 Po čet druh ů 51 44 41 21 18 Datum 7.1975 6.1975 6.1975 9.1975 7.1974

Cenologický charakter spole čenstva svazu Cirsio-Brachypodion pianati HADA Č et KLIKA in KLIKA et HADA Č 1944

Tabulka 12a Druh Číslo snímku

23 14 15 43 31

Brachypodium pinnatum 3 4 . 2 4 Festuca sulcata 3 2 2 3 . Koeleria pyramidata 2 1 . . . Helictotrichon pratense . . 2 2 . Arrhenatherum elatius + + + . . Anthoxanthum odoratum. 1 1 2 . . Poa angustifolia . 1 2 . + Viola canina 1 + + l . Cirsium acaule 1 1 2 l . Hieracium umbellatum 1 + 2 l . Galium verum 2 1 + l . Euphorbia cyparissias + r 1 1 1 Ononis spinosa 1 1 2 l . Achillea millefolium 1 1 2 + . Sanguisorba minor + 1 1 r .

197 Pokra čování tabulky 12 Druh Číslo snímku

23 14 15 43 31

Calluna vulgaris 1 + r 2 . Coronilla varia 1 1 1 . . Jacea vulgaris 1 1 . 1 . Leontodon hispidue 1 1 1 . . Plantago lanceolata 1 . 1 1 . Hypericum perforatum 1 . + 1 . Linum catharticum 1 + 1 . . Campanula rotundifolia 1 + . 1 . Pimpinelle saxifraga + 1 . 1 . Carlina vulgaris 1 1 2 . . Plantago media 1 1 1 . . Eryngium campestre + . 1 . 1 Fragaria viridis . + 2 . 2 Scabiosa ochroleuca + . 1 . + Knautia arvensis 1 . r . . Lotus corniculatus 1 1 . . . Dianthus carthusianorum 1 . + . . Hieracium racemosum 1 . 1 . . Rhinanthus minor 1 . 2 . . Hieracium pilosella + . + . . Dactylis glomerata + + . . . Briza media 1 r . . . Prunella vulgaris + 1 . . . Trifolium montanum + + . . . Luzula campestris . 1 + . . Cerastium arvense . + + . . Centeurea scabiosa . + + . . Euphrasia stricta 1 . + . . Helianthemm +ovatum . 1 . . . Prunella grandiflora . . . . . Veronica teucrium 1 . . . . Carlina acaulis 1 . . . Filipendula vulgaris . . . . 3

198 Pokra čování tabulky 12a

Další druhy vyskytující se v jednom snímku:

23 - Heracleum sphondylium (+), Agrostis tenuis (1), Poa +pratensis (1), Urtica dioica (+), Trifolium pratense (1), Asperula cynanchica (1), Convolvulus arvensis (+), Phleum boehmeri (r), Centaurium minus (+), Cirsium arvense (+), Potentilla reptans (1);

14 - Trifolium hybrid ům (1), Hieracium lachenelii (1), Thymus pannonicus (1), Quercus petraea juv, (1), Ranunculus acer (+), Acetosella vulgaris (r), Veronice chamaedrys (+), Festuca ovina (+), Luzula nemorosa (1), Fragaria moschata (+);

15 - Thymus marschalianus (1), Potentine arenarie (+), Jasione montana (r), Bothriochloa ischaemum (r), Koeleria gracilis (+), Potentilla recta (r), Agrimonia eupatoria (r), Cerastium vulgare (+);

43 - Avenella flexuosa (3), Thymus praecox (1);

31 - Festuca valesiaca (+), Salvia pratensis (3), Stachys recta (1), Teucrium chamaedrys (2), Seseli devenyense (+), Melica transsilvanica (+), Cynanchum vincetoxicum (1), Carex praecox (1), Medicago falcete (2), Viscaria vulgaris (+), Falcaria vulgaris (+).

199 Tabulka 13 Spole čenstvo Scabioso - Brachypodietum pinnati

Číslo snímku a vzorku 23/9 14/10 43/3

Substrát Říční terasa Říční teresa proterozoické spraš břidlice, poto ční náplav Půdní typ hn ědozem Hloubka p ůdního profilu (cm) >30 >40 25 Hloubka odb ěru vzorku (cm) 10 30 10 40 10 20 Podíl skeletu ve vzorku (%) 5,2 17,0 68,8 4,9 36,8 58,3 Zrnitostní rozbor I 38,2 51,8 33,6 52,2 34,6 34,0 jemnozem ě podle II 19,4 18,2 10,8 11,8 37,0 33,4 Kopeckého - frakce III 23,2 6,2 25,8 8,4 10,8 10,6 IV 19,2 23,8 29,8 27,6 17,6 22,0 S 8,55 5,06 10,56 9,49 4,26 4,46 Sycení sorp čního H 15,02 6,32 10,41 4,04 15,45 10,42 komplexu T 23,57 11,38 20,97 13,53 19,71 14,88 V% 36,27 44,46 50,36 70,14 21,61 29,97 pH - aktivní 4,15 4,62 4,66 5,55 3,98 4,30 vým ěnné 3,98 4,40 4,30 5,20 3,82 4,10 - Minerální živiny CaO 91,8 83,9 165,4 125,9 46,6 56,0 (mg/100 g) MgO 33,8 19,5 24,9 31,8 16,6 30,0

Na 20 3 2 3 3 5 3

K20 15 5 16 3 7 7

P205 7 8 14 11 10 10 2 Fe 203 20 17 24 33 27 X Celkový podíl N (%) 0,44 0,20 0,31 O,IO 0,23 0,23 Obsah C (%) 3,80 ' 0,71 2,75 0,33 2,54 1.33 Pom ěr C/N 8,6 3,5 8,8 3,3 11,04 5,8

200 Tabulka 14

Charakteristika fytocenologických snímků

Spole čenstvo Euphorbio-Callunetum Číslo snímku 30 25 24 22 20 19 Hornina břidlice říční buližník břidlice terasa Svah - orientace S JZ,SZ ZJZ SSZ SZ JJV Sklon (°) 45 30 30 35 35 30

Pokryvnost (%) E 2 30 10 5

E1 60 70 70 70 80 80 Plocha snímku (m 2) 18 50 16 150 50 50 Po čet druh ů 23 27 19 28 17 29 Datum 5.1975 7.1975 7.1975 9.1975 9.1975 9.1975

Cenologický charakter spole čenstva svazu Calluno-Genistion DUVIGNEAUD 1944 (resp. Euphorbio-Callunion SCHUB. 1960)

Tabulka 14a Druh Číslo snímku

30 25 24 22 20 19

E2 Lembotropis nigricans 70 % . . . . . Cotoneaster integerrima 20 % . . . . . Rosa canina + . . 1 . 1 Crateegus oxyacantha + . . . . . Ligustrum vulgare + . . . . . Betula verrucosa . . . 1 . . Quercus robur . . . + . . Pinus silvestris . . . + . .

E1 Avenella flexuosa 2 2 2 3 3 1 Calluna vulgaris 1 3 3 4 4 4 Euphorbia cyparissias r 1 1 r r r Hypericum perforatum + + + + + + Hieracium pilosella . + 1 + . + Jasione montana . 1 1 + r + Pimpinella saxifraga . + + 1 1 Koeleria gracilis r + + . . r Helictotrichon pratense . 1 + 1 + .

201 Pokra čování tabulky 14a Druh Číslo snímku 30 25 24 22 20 19 Dianthus carthusianorum . 1 + r . 1 Lotus corniculatus . + + . + + Asperula cynanchica . 1 + r . + Festuca sulcata 1 1 . . . + Cynanchum vincetoxicum 1 . . r + . Achillea millefolium + . . . r 1 Potentilla arenaria . 1 . r . r Thymus pulegioides . . . + + + Anthericum liliago 2 . . . . . Viscaria vulgaris 1 . . . . + Verbascum lychnitis + r . . . . Brachypodium pinnatum + . . . . . Sieglingia decumbens . 1 . . . . Antennaria dioica . + . . . . Galium verum . + . . . + Festuca valesiaca . + r . . . Trifolium arvense . + . . . r Sanguisorba minor . + + . . . Eryngium campestre . . + . . r Carlina vulgaris . . + . . 1 Armeria elongata . . . 1 . r Plantago lanceolata . . . + . r Festuca glauca . . . r . r Arrhenatherum elatius . . . + . + Hieracium umbellatum . . . . . 1 Luzula sp. . . . + r .

Pokra čování tabulky 14a Druhy vyskytující se v jednom snímku: 30 - Carex humilis (+), Betonica officinalis (3), Filipendula vulgaris (1), Teucrium chamaedrys (+), Sedm +maximum (+), Luzula nemorosa (r); 25 - Hieracium racemosum (+), Viola sp. (1), Thymus praecox (1), Sedm sexangulare (r), Asplenium septentrionale (r), Cerastium vulgare (+); 24 - Agrostis tenuis (+), Scleranthus perennis (+); 22 - Veronica spicata (+), Sedm rupestre (r), Polygala vulgaris (r), Fragaria viridis (+), Hieracium vulgare (r); 20 - Carlina acaulis (1), Fragaria vesca (r), Nardus stricta (r); 19 - Scabiosa ochroleuca (r), Cyanus +rhenanus (r), Euphrasia stricta (+), Viola sp. (+).

202 Tabulka 15 Rozbor p ůdních vzork ů

Spole čenstvo Calluno-Genistion Hyperico- -Scleranthion perennis Číslo snímku a vzorku -/ 6 -/12 47/1

Substrát buližníková proterozoická buližník sut, spraš břidlice,spraš Půdní typ hn ědozem protoranker Typ humusu moder mor Hloubka p ůdního profilu (cm) >30 asi 30 jen ve spárách

Hloubka odb ěru vzorku (cm) do 5 30 10 25 povrch p ůdy

Podíl skeletu ve vzorku (%) 63,2 72,7 3,1 49,6 35,2

Zrnitostní rozbor I 21.4 38,0 43,4 jemnozem ě podle Kopeckého - II 20,4 9,2 23,4 frakce III 12,8 4,0 7,0 IV 45,4 48,8 26,2 S 2,03 3,04 7,45 4,46 5,34 Sycení sorp čního H 17,54 14,42 48,66 10,64 51,33 komplexu T 19,57 17,46 56,11 15,10 56,67 V% 10,39 17,41 13,28 29,54 9,42 pH - aktivní 3,55 4,03 3,55 4,62 4,20 - vým ěnné 3,50 3,53 3,47 3,78 3,47 - Minerální živiny CaO 19,0 38,1 66,8 53,0 29,8 (mg/100 g) MgO 12,6 7,8 15,3 9,4 7,2

Na 20 3 3 3 3 3

K20 5 3 16 5 17

P205 17 12 20 12 33

Fe 203 27 20 40 20 100 Celkový podíl N (%) 0,62 0,35 0,67 0,29 1,38 Obsah C (%) 3,12 1,14 11,56 1,10 12,24 Pom ěr C/N 5,03 3,25 18,7 3,8 8,9

203 Tabulka 16 Rozbor p ůdních vzork ů

Luzulo/albidae/ Iniciální Spole čenstvo Galio-Carpinetum /-Quercetum Calthion březový porost

Číslo snímku a 41/21 -/22 46/2 _/4 vzorku Substrát buližníková spraš říční terasa údolní sedimenty sut Půdní typ parehn ědozem renker ranker Typ humusu mul mor-moder mor mul Hloubka p ůdního 60 asi 30 asi 30 100 profilu (cm) Hloubka odb ěru 10 25 0-5 10 10 30 60 100 vzorku (cm) Podíl skeletu ve 7,13 3,31 5,56 37,4 76,5 1,36 2,4 1,62 vzorku (%) Zrnitostní rozbor I 34,8 44,0 34,2 29,8 43,6 40,0 44,4 jemnozem ě podle II 38,2 40,0 27,4 23,8 39,4 25,2 35,0 Kopeckého - frakce III 17,2 11,2 7,2 10,4 7,4 6,8 8,0 IV 9,8 4,8 31,2 36,0 9,6 28,0 12,6 S 51,50 16,45 2,24 3,67 47,50 36,17 Sycení sorp čního H 11,73 0,64 22,67 27,29 6,63 6,13 komplexu T 63,24 17,09 24,91 30,96 54,13 42,30 V% 81,45 96,25 8,99 11,85 87,75 85,51 pH - aktivní 6,69 7,34 4,90 3,76 3,88 7,65 7,65 6,87 - vým ěnné 6,60 7,20 3,85 3,30 7,10 7,50 6,40 - Minerální živiny CaO 1377 1108,4 195,4 29,8 25,0 1196,4 843,3 828,5 (mg/100 g) MgO 72,4 45,6 28,4 5,8 3,2 36,0 53,7 32,2

Na 20 24,0 22 10 3 4 19 19 14

K20 3 5 19 5 7 5 7 4

P205 3 1 33 1 26 5 3 2

Fe 203 27 6 53 67 47 20 7 27 Celkový podíl N (%) 0,47 0,22 1,90 0,26 0,55 0,29 0,16 0,12 Obsah C (%) 4,92 0,86 30,97 3,50 6,36 1,33 0,72 0,25 Pom ěr C/N 10,4 3,1 21,5 13,8 11,5 4,6 4,5 2,08

204 Tabulka hodnot χ2 pro druhy rostlin vyskytující se ne trvalé ploše (vypo čteno z údaj ů prezence ve 100 náhodných čtvercích plochy 100 cm 2 )

Euphorbia Potentilla Pimpinella Koeleria Festuca Druh cyparissias arenaria saxifraga gracilis valesiaca

Potentilla arenaria +5,93 - - - -

Pimpinella saxifraga -8,97 +0,66 - - -

Koeleria gracilis +0,03 +5,59 - - -

Festuca valesiaca -2,79 +1,65 -0,46 -0,0 -

Thymus +0,5 -0,42 +2,01 +0,86 -0,13 marschalianus

Asperuls cynanchica -1,23 +0,0 +6,81 +0,11 -0,22

Dianthus +0,02 +1,44 +2,47 - +0,24 carthusisnorum

Cyanus stoebe -0,33 +0,11 +1,1 +0,45 -1,02 subsp.rhenanus

Teucrium - +0,42 +6,49 +0,27 +0,11 chamaedrys

Acetosella vulgaris -0,74 -2,14 -1,98 -0,69 -0,71

Hieracium pilosella -0,01 -0,28 +0,1 -0,3 +0,11

205 Tabulka 17

Thymus Asperula Dianthus Cyanus stoebe Teucrim Acetosella vulgaris marschalianus cynanchica carthusianorm subsp.rhenanus chamaedrys

------

------.

------

+11,5 - - - - -

-0,82 +0,0 - - - -

-1,38 - +0,3 - - -

+0,02 - +0,14 -0,24 - -

-2,01 - -3,5 +0,68 -2,25 -

+0,9 - +1,98 -0,5 +0,54 -0,53

Poznámka : Znaménka u jednotlivých hodnot ozna čují pozitivní (+) nebo negativní (-) vztah a vyplývají z hodnoty čitatele p říslušného vzorce b ěhem výpo čtu; hodnoty v ětší než 3,84 jsou statisticky pr ůkazné p ři P = 0,05 a potvrzují pozitivní nebo negativní vztah mezi rostlinnými druhy ve spole čenstvu.

206 Tabulka 18

Půdní rozbory z n ěkolika lokalit v řesovišt ě na severních svazích orientovaných do Tichého údolí (odb ěr vzork ů 18.7.1977)

Ukazatel Lokalita 1 2 3 4 5 pH - aktivní 4,0 4,0 4,2 3,9 4,0 - vým ěnné 3,4+ 3,3 3,5 3,3 3,4 - Minerální živiny CaO 56,0 41,1 74,0 28,0 37,3 (mg/100 g) MgO 5,3 9,4 10,0 6,6 8,1

Na 20 16,6 13,3 16,0 10,6 15,3

K20 2,6 2,0 4,0 0,6 1,3

P205 113,3 100,0 80,0 66,6 66,6

Fe 203 28,3 21,6 40,0 11,6 15,0 Celkový podíl N (%) 1,00 0,96 0,71 0,48 0,78 Obsah C (%) 27,10 17,75 13,97 10,90 18,10 Pom ěr C/N 27 18 22,6 23,2 19,6 S 8,12 5,90 8,40 2,47 2,50 Syceni sorp čního H 38,90 31,55 26,45 16,45 28,70 komplexu T 47,02 37,45 34,85 18,92 31,20 V% 17,30 15,75 24,00 13,05 8,00

Poznámka: 1 - strmé svahy jižn ě od Spáleného mlýna, živé v řesovišt ě; 2 - ostroh nad uzav řeným lomem západn ě od Spáleného mlýna, odum řelá plocha; 3 - tatáž lokalita jako lokalita 2, živý porost; 4 - svah jižn ě od bývalého T ůmova mlýna, živý porost; 5 - skalnatý ostroh jižn ě od Trojanova mlýna, živý porost.

207 Bohemia centralis, Praha, 10 : 207—214, 1980

Měkkýši Státní p řírodní rezervace Sv. Alžb ěta na Klí čav ě

Moluscan fauna of the State nátur reserve St. Alžb ěta on Klí čava

VOJEN LOŽEK

ÚVOD

Přestože CHKO K řivoklátsko je po malakologické stránce pom ěrn ě známé (LOŽEK, 1975), zbývá zde dosud n ěkolik významných míst, jejichž m ěkkýší faunu je t řeba ješt ě prozkoumat. Jedním z nich je i SPR Sv. Alžb ěta na svahu údolí st řední Klí čavy v Lánské obo ře, kde se chrání ukázka lesních porost ů, které jsou blízké p řírod ě a význa čné pro severní část K řivoklátská. Proto jsem zde dne 4. zá ří 1979 provedl základní výzkum malakofauny v doprovodu vedoucího správy CHKO P. Št ěpánka a zástupce správy Lánské obory, jimž d ěkuji za jejich ob ětavou pomoc a za umožn ění návšt ěvy této významné lokality. Tento výzkum navázal na mé starší práce v Lánské obo ře z povále čného období, které se soust ředily do nižších úsek ů údolí Klí čavy a Lánského luhu v četn ě jejich pobo ček (LOŽEK, 1946, 1948) a od nichž nás dnes d ělí období více než 30 let, takže se naskýtá i možnost srovnat dnešní stav s tehdejšími pom ěry.

STRU ČNÝ POPIS LOKALITY

Nevelká rezervace (6,23 ha) se rozkládá p ři horní hran ě pravého svahu údolí Klí čavy v nadmo řské výšce 350-400 m na sever od drobného postranního údolí čka. Svahy jsou pom ěrn ě mírné, v dolní části zakryté plášt ěm prachovic s hojnou st řípkovitou drtí algonkických b řidlic, které vystupují ve vyšších úsecích svahu. Výchozy jsou však v ětšinou pokryté drobn ě kamenitou zv ětralinou s kolísajícím podílem hlinité složky. Sut ě, tak význa čné pro hlubší údolní zá řezy v Lánské obo ře, se zde nevytvo řily.

208 V nestejnov ěkém lesním porostu se uplat ňuje habr, javory a skupiny lip, výše pak hojn ěji buk i dub. Na temeni h řbítku v severní části p řevládá jasan, jilm drsný, javory, lípa a bujný bylinný podrost s hojnou kozí nožkou, bažankou, kop řivami a celými porosty hluchavky skvrnité a pitulníku. Na tomto míst ě vystupují humózní p ůdy tém ěř rankerového typu, jinde p řevládají st ředn ě výživné hn ědé p ůdy e dobrou humifikací. Celý prostor mé sv ěží ráz i p řes polohu v horní části údolního svahu. Jsou zde i m ělké svahové úpady pon ěkud vlh čího rázu, nikoli však zamok řené. V celé rezervaci je dostatek padlých kmen ů a v ětví. Místy jsou plochy mladého lesa, kde se zna čně uplat ňuje jilm drsný z náletu.

Z uvedeného je z řejmé, že jde o stanovišt ě malakologicky sice p říznivá, ovšem v rámci Křivoklátská nikoli nejbohatší - hlavní bohatství se zde totiž soust ředí do su ťových les ů, především v hlubších údolních zá řezech, kde se lépe drží vlhkost a kde sut ě poskytují vhodný úkryt mnohé druh ům.

MĚKKÝŠÍ FAUNA

Sb ěr jsme provedli za teplého deštivého po češí, což podstatn ě p řisp ělo k jeho úsp ěchu, nebo ť mnoho jedinc ů, zejména stromových (dendrofilních) druh ů, bylo vylezlých na kmenech a padlém d řev ě. V ětšina plochy rezervace byla prosbírána ru čně a tento sb ěr se dopl ňoval vzorky hrabanky, které se zpracovaly pozd ěji a umožnily ud ělat si ur čitý obraz o celkovém kvantitativním složení malakofauny.

Zde uvádíme seznam druh ů v po řadí podle systému s krátkými údaji o výskytu na území rezervace, které v n ěkterých p řípadech dopl ňujeme poznámkami o výskytu na Křivoklátsku nebo ve st ředních Čechách i o významu pro posouzení p ůvodnosti stanovišt ě.

SEZNAM ZJIŠT ĚNÝCH DRUHU M ĚKKÝŠ Ů

Carychium tridentatum (RISSO) - jediný exemplá ř ve vzorku hrabanky; na K řivoklátsku žije tento vlhkomilný prvek v nivách a v nejdolejších úsecích svah ů. Cochlicopa lubrico (MÜLLER) - nehojn ě na vlh čích místech. Cochlicopa lubricella (PORRO) - dosti četn ě, zvlášt ě na severním h řbítku; na K řivoklátsku dosti častá ve sv ětlých vrcholových porostech, na drolinách a ovšem na skalách. Columella edentula ( DRAPARNAUD ) - roztroušen ě (vzorek hrabanky). Vertigo pusilla MÜLLER - jako p ředchozí.

209 Vertigo alpestris ALDER - jeden nedosp ělý kus ve vzorku hrabanky; pozoruhodný nález, nebo ť zatím byl tento plž znám z K řivoklátská jen z balvanitých drolin na svazích, pop řípad ě pod vrcholy. Acanthinula aculeata ( MÜLLER) - dosti hojné v hrabance. Ena montana (DRAPARNAUD) - nehojn ě na vlh čích místech. Punctum pygmaeum ( DRAPARNAUD) - nehojn ě v hrabance. Discus rotundetus ( MÜLLER ) roztroušen ě, zejména na padlém d řev ě. Arion rufus (LINNÉ) - roztroušen ě ve sv ětle červené form ě, typické pro K řivoklátsko. Arion circumscriptus JOHNSTON - roztroušen ě na vlh čí p ůdě a pod d řevy. Arion subfuscus (DRAPARNAUD) - dosti hojn ě na vlh čí p ůdě, pod d řevy i na houbách. Vitrina pellucida ( MÜLLER) - roztroušen ě na vlhké p ůdě. Semilimax semilimax (FÉRUSSAC) - pouze jediný nedosp ělý kus v hrabance; jinak na Křivoklátsku dosti hojný, v ětšinou ovšem p ři dn ě údolí. Vitrea crystallina (MÜLLER) - dosti hojn ě na vlhké p ůdě v hrab ěnce, nález pozoruhodný v tom sm ěru, že tento plž byl dosud znám jen z vlhkého dna křivoklátských luh ů. Perpolita hammonis (STRÖM) - dosti hojn ě na vlhké p ůdě; podobn ě jako p ředchozí se na Křivoklátsku v ětšinou soust ředí na dno údolí. Aegopinella pura (ALDER) - hojn ě na povrchu p ůdy a v hrab ěnce; jeden z nejhojn ějších plž ů v rezervaci. Aegopinella minor (STABILE) - dosti hojn ě v hrab ěnce (podobný druh Ae. nitens (MICH.), vázaný na vlh čí biotopy, se nepoda řilo zjistit). Oxychilus cellarius (MÜLLER) - ojedin ěle na povrchu p ůdy. Limax cinereoniger WOLF - roztroušen ě p ři kmenech a na padlém d řev ě. N ěkteré kusy mají narudlé zbarvení ! Limax tenellus MÜLLER - dosti hojn ě na povrchu p ůdy, na d řevech a houbách. Lehmannia marginata ( MÜLLER) - roztroušen ě na kmenech. Euconulus fulvus (MÜLLER) - po řídku v hrabance. Cochlodina laminate (MONTAGU) - hojn ě na padlých kmenech a d řevech, místy i v hrabance. Clausilia pumila C.PFEIFFER - nehojn ě na vlh čích místech níže ve svahu v severní části rezervace. Macrogastra ventricosa ( DRAPARNAUD) - nehojn ě, zejména pod d řevy; zajímavý nález, nebo ť v ětšina k řivoklátských výskyt ů leží v údolních nivách. Macrogastra plicatula ( DRAPARNAUD) - hojn ě p ři kmenech, p ředevším padlých. Alinda biplicata ( MONTAGU) - velmi hojná, e to jek ne d řev ě, tak i v hrabance na povrchu půdy, zejména v místech s dobrou humifikací.

210 Bulgarica cana (HELD) - dosti hojn ě na padlých kmenech, zvlášt ě lipových a jilmových, v severní části rezervace. Pozoruhodný nález, nebo ť v ětšina lokalit na K řivoklátsku leží hloub ěji na su ťových sv ěžích. Bradybaena fruticum (MÜLLER) - roztroušen ě, zejména na sv ětlejších místech h řbetu v severní části rezervace. Zenobiella umbrosa ( C.PFEIFFER) - roztroušen ě ve vlh čích místech s bujným bylinným podrostem (zvlášt ě severní čést). Monachoides incarnate (MÜLLER) - v celé rezervaci hojná. Trichia unidentata bohemica (LOŽEK) - ojedin ěle níže ve svahu v severní části rezervace. Trichia hispida (LINNE ) (=concinna JEFFREYS) - jediný kus byl sebrán ne vlhké p ůdě v nižší části rezervace. Zajímavý nález, nebo ť jde o druh žijící na K řivoklátsku tém ěř jen v nivách v ětších potok ů. Arianta arbustorum ( LINNE ) - dosti četn ě na většin ě plochy; drobn ější kulovité forma typické pro toto území. Isognomostoma isognomostoma (SCHRÖTER) - nehojn ě, zejména pod d řevy.

Vý čet druh ů dopl ňujeme snímkem ze vzorku hrabanky, jehož rozbor je shrnut v tabulce 19.

ROZBOR MALAKOFAUNY Z HISTORICKÉHO HLEDISKA

Z celkového p řehledu i z kvantitativního snímku je z řejmé, že v rezervaci Sv. Alžb ěta žije celkem jednotné, pln ě vyvinuté spole čenstvo smíšeného listnatého lesa na rozhraní pahorkatinného a podhorského stupn ě. Chybí zde ovšem z v ětší části typické druhy su ťových porost ů, t řeba Helicodonta obvoluta (MÜLL.) , Vitrea diaphana (STUD.) a jiné, což souvisí s povahou p ůdy. Naproti tomu dendrofilní druhy jsou zastoupeny v hojném po čtu. Zvláštní význam mé mezi nimi pom ěrn ě silné populace východního prvku Bulgarica cena (HELD), který je zna čně citlivý na lidský zásah, a tím dokládá, že dnešní lesní porost svou skladbou i stanovištními pom ěry bezprost ředn ě navazuje na n ěkdejší p řirozené lesy této oblasti.

Nález druhu B.cana (HELD) v rezervaci Sv. Alžběta se druží ke skupin ě výskyt ů v povodí Klí čavy a Lánského potoka, které se však vesm ěs soust ředí v su ťových lesích a spíše v hlubších partiích ostrých údolních zá řez ů ( LOŽEK, 1946). Jinak se B.cana(HELD) vyskytuje na K řivoklátsku ješt ě jižn ě Berounky, a to na Žloukav ě, v Havlouši a v povodí Oupořského potoka (na Prost ředním potoce, Pokálený loužek). Holocenní nálezy na K řivoklátsku (U

211 Eremita - LOŽEK, 1976) i na mnoha místech v Českém krasu, kde B.cana ( HELD) zasahovela až do blízkého okolí Prahy, ukazují, že na sklonku st ředního holocénu pat řil tento druh mezi význa čné lesní prvky st ředních Čech. Lidské zásahy v mladším holocénu ho však zatle čily do okrsk ů, kde se zachovaly pom ěry blízké p řírod ě a zejména kde neprob ěhla v ětší, i když t řeba jen do časná devastace porost ů.

Tabulka 19

Biotop Stanovišt ě Druh Zastoupení Acanthinula aculeata (MÜLLER) 20 Aegopinella pura ( ALDER ) 83 Cochlodina laminata (MONTAGU) 4 Ena montana (DRAPARNAUD) 1

Uzav řený les Isognomostoma isognomostoma ( SCHROTER) 9

Macrogastra plicatula (DRAPARNAUD) 4 Monachoides incarnata (MÜLLER) 4 Semilimax semilimax (FÉRUSSAC) 1 Trichia unidentata bohemica (LOŽEK) 1 Vertigo pusilla (MÜLLER) 4 Alinda biplicata (MONTAGU) 12 st ředn ě Arianta arbustorm (LINNE) 2 Převážn ě vlhké Discus rotundatus (MÜLLER) 15 les a z části i otev řené suchá Aegopinella minor (STABILE ) 19 stanovišt ě Bradybaena fruticum (MÜLLER) 2 vlhká Vitrea crystallina (MÜLLER) 37

Vlhké lesy - luhy Clausilia pumila C.PFEIFFER 9

Les i bezlesí suchá Cochlicopa lubricella (PORRO) 35 Cochlicopa lubrica (MÜLLER) 4 Euconulus fulvus (MÜLLER) 3 st ředn ě Oxychilus cellarius (MÜLLER) 1 Les i bezlesí nebo r ůzn ě Perpolita hemmonis (STROM) 27 vlhké Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD) 6 Vitrine pellucida (MÜLLER) 19 Vertigo alpestris ALDER 1 Les i bezlesí vlhké Carychium tridentatum (RISSO) 1 Columella edentula (DRAPARNAUD) 4

212

V této souvislosti je nutno uvést i výskyt druhu Arianta arbustorum ( L.) , který má dnes v povodí Klí čavy reliktní ostrov výskytu a na K řivoklátsku se jinak objevuje již jen na pravém b řehu Berounky pod Roztoky v rezervaci St říbrný luh. Podobn ě jako v p řípad ě druhu B. cane (HELD) dosv ědčuje n ěkolik fosilních nález ů v holocenních uloženinách Českého krasu i K řivoklátské, že kdysi byla Arianta v povodí Berounky mnohem rozší řen ější než dnes. Její ústup rovn ěž souvisí se zm ěnami b ěhem mladého holocénu, zejména s celkovým vysušením, takže okolnost, že práv ě zde ješt ě žije, je dalším dokladem nepatrného narušení tohoto prostoru.

Podobn ě lze hodnotit i výskyt dalších druh ů, které se v této suché krajin ě jeví rovn ěž jako výrazn ě vlhkomilné. Pat ři sem nejen Macrogastra ventricosa (DRAP.) a Zenobiella umbrosa ( C.PFR.), ale i Vitrea crystallina (MÜLLER), jejíž výskyt v této poloze je opravdu překvapivý. Podobný význam mají i jednotlivé nálezy druh ů Trichia hispida (L.) a Carychium tridentatum (RS.) .

Výskyt druhu V. crystallina ( MÜLL.) má však i jiný význam. Krom ě n ěho se v rezervaci sv. Alžb ěta totiž dosti četn ě vyskytují i Perpolita hammonis (STR.) , Cochlicopa lubricella (PR.) i Bradybaena fruticum (MÜLL.) , což jsou všechno druhy, které se uplat ňovaly výraznými podíly ve spole čenstvech starého holocénu, kdežto pozd ěji zna čně ustoupily a hlavn ě zm ěnily svá stanovišt ě. Stáhly se totiž jednak do niv a jednak na suché otev řené biotopy, které jim z řejm ě lépe vyhovuji než uzav řený les. Jejich zachování v rezervaci Sv. Alžb ěta lze hodnotit jako doklad toho, že se na tomto míst ě a z řejm ě i v širším okolí lesní porosty vyvíjely od staršího holocénu pom ěrn ě nerušen ě a že ani ve st ředov ěku v těchto porostech neprob ěhly rozsáhlé devastace jako na mnoha jiných místech.

Sv ědčí pro to ostatn ě i ta okolnost, že v rezervaci Sv. Alžb ěta žije bohaté fauna s některými na lidský zásah zna čně citlivými druhy na stanovišti, které v rámci st ředních Čech nepat ří mezi stanovišt ě s nejp řízniv ějšími podmínkami. V ětšin ě t ěchto druh ů se totiž jinak stáhla do hlubokých údolních zá řez ů s inverzními polohami, kde mohla nejlépe odolat zm ěnám vyvolaným lidským osídlením a využíváním porostů. I toto pozorování tedy sv ědčí o tom, že si SPR Sv. Alžb ětě dlouhodob ě zachovala podmínky blízké p řírodnímu stavu a že ochrana jejích porost ů je zcela na míst ě i z čist ě malakologického hlediska.

213 ZÁV ĚR

Záv ěrem lze shrnout, že malakofauna SPR Sv. Alžb ětě představuje zachovalé spole čenstvo smíšeného listnatého lese blízké p řírod ě, v n ěmž se dodnes v plné životnosti udržely i n ěkteré velmi citlivé druhy, které jinde ve st ředních Čechách padly za ob ět antropogenním zm ěnám stanoviš ť. Je pot ěšitelné, že nelze zjistit žádný rozdíl proti sb ěrům provád ěným na podobných místech v Lánské obo ře p řed 35 lety.

V rámci K řivoklátská se rezervace Sv. Alžb ěta pln ě vyrovná nejzachovalejším stanovištím v hlubokých inverzních zá řezech a ve skalnatých, t ěžko p řístupných úsecích. Bohatství její malakofauny je dokladem, že kdysi žila bohatá malakofauna i na stanovištích, která nem ěla ani výrazn ě su ťový, ani inverzní charakter a vícemén ě se blížila klimaxovým podmínkám. Dnes je drtivé v ětšina takových stanoviš ť tak antropogenn ě p řem ěněná, že se na nich udržely jen sporé zbytky n ěkdejších malakocenóz. Práv ě v této okolnosti lze spat řovat hlavní hodnotu SPR Sv. Alžb ěta a režim chrán ěného území je proto t řeba upravit tak, aby se tyto p říznivé pom ěry udržely i do budoucna.

S u m m a r y The State nature reserve St. Alžb ěta is located in the middle part of the Klí čová valley near K řivoklát about 40 km west of Praha (Prague) in Central Bohemia at an elevation of 350- 400 m above sea level. It is a closed natural forest covering the upper part of an east-facing slope consisting of proterozoic shales overlain partly by loess-like loams with numerous rock fragments. The tree canopy is characterized by hornbeam, maples, beech end oak with scattered linden, elm and ash which are locally concentrated. In the field layer Aegopodium, Mercurialis, Urtica, Lamium maculatum and Galeobdolon ere abundant. The adjacent area is covered by large woodlands with numerous patches of natural composition. The molluscan fauna listed in the Czech text corresponds to natural assemblages of mid- Bohemian hill country forests. It is characterized by such species as Bulgarica cana (HELD), Trichia unidentata bohemica (LOŽEK), Macrogastra plicatula (DRAP.) . M. ventricosa ( DRAP.) , Zenobiella umbrosa (CFFR.) end Clausilia pumila CPFR. Alinda biplicata ( MTG.) and Monachoides incarnata ( MÜLL.) are the most abundant snail species. There are also Cochlicopa lubricella (PORRO), Perpolita hammonis (STR.) , Vitrea crystallina (MÜLL.) and Bradybaena fruticum (MÜLL.) which are normally rather sparse in closed forests and are reminiscent of some Early Holocene communities. The occurrence of this assemblage and particularly of Bulgarica cana (HELD) which is very sensitive to the influence of human interference and is largely extinct in Bohemia since the beginning of Late Holocene provides evidence that the forest ecosystem of St. Alžb ěta was never disturbed by man.

214 Literatura

LOŽEK,V. (1946): Laciniaria cana HELD ve st ředních Čechách. - Časopis Národního musea, oddíl p řírodov ědný, CXV, 1-2 : 152-153, Praha.

LOŽEK,V. (1948): Prodromus českých m ěkkýš ů. - P říroda a v ěda, 3, 177 str., tab. I-XII, Praha.

LOŽEK,V. (1975): P řehled m ěkkýš ů K řivoklátska. - Bohemia Centralis, 4 :104-131, 1 tab., 4 mapky, Praha.

LOŽEK,V. (1976): M ěkkýši p ěnovc ů U Eremita na K řivoklátsku. – Bohemia Centralis, 5 : 147-157, 1 p ř, Praha.

Adresa autora:

RNDr. Vojen Ložek, DrSc,

Ko řenského 1, 150 00 Praha 5

215 Bohemia centralis, Praha, 10: 215—237, 1980

Přísp ěvek k poznání zví řeny navrhované

Státní p řírodní rezervace Zvolská Homole

Beitrag zur Kenntnis der für das Naturschutzgebiet des Zvolener

Berghügels vorgeschlagenen Fauna

PAVEL PECINA

ÚVOD

Zvolská Homole je lokalitou, která má zejména pro československou entomologii nesmírný význam jako klasická lokalita intenzívn ě prozkoumávaná pražskými entomology z konce minulého a po čátku tohoto století. I když zde bylo mnoho zni čeno a mnoho d říve zde nacházených druh ů bu ď vymizelo, nebo se jejich populace tak zmenšily, že poklesly pod hladinu post řehnutelnosti b ěžnými metodami, dodnes je toto území velmi bohaté. Ke zvýšení diverzity druh ů a k možnosti výskytu mnoha stenoekních, velmi náročných teplomilných forem vedly p ředevším geomorfologické konfigurace terénu, prolínání r ůzných typ ů fytocenóz a p říznivé klima pražského okolí.

V p ředkládaném elaborátu se autor pokusil o historický p řehled výzkumu a ochraná řských snah zam ěř ených k tomuto území, déle o p řehled entomologických nález ů na základ ě literatury, nedávných výsledk ů výzkumu dr. J. Strej čka a podklad ů získaných z poz ůstalosti p ředního českého koleopterologa a heteropterologa ředitele Jane Roubale a o přehled vertebrat pozorovaných zde b ěhem návšt ěv v posledních letech. Historický entomologický p řehled je dopln ěn n ěkolika údaji autora ze sou časné doby, p řičemž jde většinou o nálezy b ěžných druh ů. K uvedenému historickému p řehledu autor bohužel nem ěl k dispozici veškeré literární podklady, a proto si tento elaborát ne činí nárok na úplné zpracování

216 dané problematiky, nýbrž je spíše jen souhrnem podklad ů, které se poda řilo získat p ři b ěžné denní praxi pracovníka st řediska. Za podklady týkající se r ůzných ú ředních jednání, spojených se snahou o vyhlášení územní ochrany na Homoli a na dalších místech Povltaví nad Prahou, jsem zavázán zesnulé paní Ta ťán ě Tilschové, která mi po smrti svého otce, ředitele J. Roubala, poskytla z jeho poz ůstalosti veškerou korespondenci týkající se ochrany přírody.

Za laskavé dopl ňky a korekce rukopisu d ěkuji dr. Jaromíru Strej čkovi z Pražského st řediska státní památkové pé če a ochrany p řírody, stejn ě jako kolegyni dr. Marii Pivni čkové, z jejíž práce (PIVNI ČKOVÁ, 1978, msc.) p řejímám n ěkteré údaje obecného a fytocenologického rázu.

Podle inventariza čního elaborátu PIVNI ČKOVÉ (l.c.) považuji zde za nutné alespo ň stru čně uvést základní topografická, geologická a fytocenologická data.

Navržené SPR Zvolská Homole leží zhruba mezi ústím Jarovského potoka a osadou Skochovice - Vrané nad Vltavou- na pravém b řehu Vltavy jižn ě pod Prahou. Jde zde jednak o skalní srázy vltavského ka ňonu, jednak o p řirozený listnatý les se stepními, lesostepními a vřesovištními ploškami na plošin ě nad zá řezem řeky. Skalní podklad je tvo řen svrchnoalgonkickými b řidlicemi a drobami, které jsou četn ě prostoupeny diabasy a diabasovými porfyrity. V břidlicích jsou místy kalcitové žily a žilky, které někdy dosahují mocnosti až 25 - 30 cm. Území spadá podle geomorfologického člen ění do jižní části Pražské kotliny. Leží na katastrálním území Zvole a obhospoda řuje je Lesní závod Zbraslav nad Vltavou, polesí Dolní B řežany, Nadmo řská výška území je 200 až 330 m n.m.

Klimaticky lokalita spadá do mírn ě teplé (B 2 podle Atlasu podnebí ČSR, 1958) a mírn ě suché oblasti s p řevážn ě mírnou zimou. Ro ční pr ůměrná teplota vzduchu je 8 až 9 °C, ve vegeta čním období 15 až 16 °C Ro ční pr ůměrný úhrn srážek je 500-550 mm, ve vegeta čním období 300-350 mm. Podle relativní četnosti sm ěrů a síly v ětru v lét ě p řevažují severozápadní a b ěhem celého roku jihozápadní v ětry.

Na území navržené SPR Zvolská Homole jsou v geobotanické rekonstruk ční map ě uvedeny šípákové doubravy a skalní lesostepi, podél skalnatých svah ů dubohabrové háje.

PIVNI ČKOVÁ (l.c.) z tohoto území dále uvádí tyto rostlinné cenotaxony: Carpinion betuli (MAYER 1937) OBERDORFER 1953, Quercion pubescenti-petraeae BR. BL. 1931, Genisto germanicae-Quercion NEUHÄUSL R. et Z. NEU-

217 HÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1967, Festucion valesiacae KLIKA 1931, Alysso-Festucion pallentis MORAVEC 1967, Hyperico (perforato)-Scleranthion perennis MORAVEC 1967 a Prunion fruticosae TX. 1952.

Z uvedeného vyplývá, že jde o území velmi r ůznorodé a cenologicky pestré.

Pokud jde o pr ůzkum v terénu, navštívil jsem lokalitu 7.7.1970 a dále vícekrát v roce 1978, a to konkrétn ě 1.6., 14.6., 7.7., 24.8., 20.10. a 13.12., déle 8.6.1979 a 9.11.1979. Cílem většiny exkurzí v rámci inventariza čního pr ůzkumu byly skalnaté strán ě nad Vltavou.

LITERÁRNÍ ÚDAJE

Všechna zoologická literatura, kterou jsem získal a které se vztahuje ke Zvolské Homoli, obsahuje entomologické údaje. Výjimku tvo ři elaborát LOŽKA (1977, msc), věnovaný malakofaun ě území. Základní údaje o lokalit ě jsou obsaženy v publikovaném Michalov ě návrhu na ochranu st ředního Povltaví (MICHAL, 1956). Výskyt ješt ěrky zelené z celého Povltaví nad Prahou, z Járova i z blízké Závisti uvád ějí ZÁLESKÝ (1935) a ŠT ĚPÁNEK (1949). Krom ě sd ělení ing. Tichého (VÚLHM) o hnízd ění sokol ů na Homoli jsem o vertebratofaun ě Homole nenašel jiný údaj, a to ani sd ělený, ani publikovaný.

ZVOLSKÁ HOMOLE JAKO ENTOMOLOGICKÁ LOKALITA

Pražští entomologové, kte ří se zprvu organizovali v entomologické sekci Fyziokratické spole čnosti a v P řírodov ědeckém klubu v Praze, založili v roce 1904 Českou entomologickou spole čnost (od roku 1918 Československou entomologickou spole čnost). V ětšina pražských entomolog ů prozkoumávala velmi atraktivní lokality v t ěsné blízkosti Prahy; krom ě snadno dostupného Českého krasu a Polabí to bylo také Povltaví a zejména práv ě Závist a Zvolské Homole. Entomologický výzkum této lokality je spojen se jmény význa čných českých entomolog ů, jako byli F.K. Prach, E. Lokay (otec) a MUDr. E. Lokay (syn), K.G. Laube, E. Schiffner, JUDr. K. Skalitzký, T. Krása, MUDr. F.A. Nickerl, MUDr. O. Nickerl, J. Maloch, J. Srdínko, J. Roubal, B. Štícha a mnoho dalších. V 90. letech minulého století studoval na pražské n ěmecké univerzit ě p řírodní v ědy známý myrmekolog P. Erich Wasmann. Ve spole čnosti n ěkolika pražských koleopterolog ů, mimo jiné též T. Krásy, poštovního ú ředníka ve Vraném, který Homoli a celé okolí Vraného, jež bylo jeho bydlišt ěm, dokonale prosbíral,

218 navštívil P. Wasmann v té dob ě také vícekrát Homoli. Dodnes v tradici entomolog ů i v různých písemných zpracováních z ůstává zachována historka, jak P.E. Wasmann, člen řádu tovaryšstva Ježíšova, d ěkoval nebes ům za št ěstí, kterého se mu dostalo tím, že zde mohl pozorovat a sbírat myrmekofilní drab číky Zyras plicatus a Zyras confragrosus. Variant rekonstrukce této p říhody je více; podle korespondence konzervátora dr. E. Michala a ředitele Roubala se sta řičkým Theodorem Krásou (zem řel roku 1961 v 86 letech) d ěkoval páter Wasmann svatému Františku pod mohutným smrkem, který od té doby pražští entomologové nazývají Wasmann ův smrk a který je dodnes vitální.

Wasmann ův smrk roste v dnešním porostu 934 cl západn ě (dol ů) od cesty probíhající paraleln ě s okrajem pole vedle porostu 934 c3, p řibližn ě 100 m od této cesty. Smrk je asi 200 let starý, bohat ě až k zemi zav ětvený (n ěkdejší solitéra) a jeho vitalita i stá ří nasv ědčují tomu, že pravd ěpodobn ě nejde o exemplá ř ze zavle čené populace smrk ů v období první smrkové mánie, nýbrž o ekotyp smrku dob ře p řizp ůsobený místním podmínkám, který zde prosperoval i na suché pastvin ě p řed zales ňovacími pokusy na tomto území. Mimochodem smrk je navržen k ochran ě jako CHPV podle zákona č. 40/56 Sb.

Nálezy myrmekofil ů entomology z konce minulého století na Závisti a na Homoli inspirovaly dokonce bratra MUDr. E. Lokaye, dramatika A. Lokaye, k sepsáni divadelní veselohry "Brou ček", která parodovala entomologickou "módu" tehdejší doby, vyvolanou zmín ěnými unikátními nálezy - sbíráni myrmekofilních brouk ů. Hra byla uvedena v roce 1882 v pražském Švandov ě divadle na Smíchov ě (KOLEŠKA, 1978) .

Proslulost zvolské lokality se po čase stala i jejím ohrožením. V roce 1923 publikoval výbor Čs. spole čnosti entomologické (Anonymus, 1923) výzvu členstvu a ur čitá opat ření:

"2. Vzácné druhy teplomilných myrmekofilních brouk ů, hlavn ě Myrmoecia, Chennium, Centrotoma a j. jsou už také skoro vyhubeny, hlavn ě proto, že jsou odnášena mraveništ ě i s celým obsahem v pytlích dom ů, kde po prohlédnutí se prost ě vyhazují do smetí, místo aby byla prohlížena na míst ě a mravenci tak zachováni. Bude také nutno pe čovati o to, aby na uvedených lokalitách bylo ponecháno dostatek kamení, které bývá snášeno na hromady, čímž trpí hlavn ě mravenci Tapinoma erraticum a Tetremorium caespitum. Proto usnesl se výbor spole čnosti podniknouti pot řebné kroky, aby také Homole u Vraného a event. též Chlumík nad Skochovicemi byly také prohlášeny za totální reservaci."

219 Tyto snahy však z řejm ě vyzn ěly naprázdno - na tehdejší dobu bylo asi skute čně nezvyklé chránit lokalitu a jako v ůdčí motiv uvád ět myrmekofaunu, komenzály a parazity mravenc ů. Bohužel i na oficielních místech se tyto archaické názory donedávna houževnat ě udržovaly.

V roce 1954 podal dr. Emanuel Michal, konzervátor státní pé če a ochrany p řírody Praha - jih, soubor návrh ů lokalit s doporu čením jejich územní ochrany pod názvem "Návrh na ochranu povltavské kotliny mezi Prahou a Slapy nad Vltavou". Tento návrh byl podán tehdejší Státní památkové správ ě s doporu čením mnoha v ědeckých institucí a jednotlivc ů, bohužel však narazil na stejné nepochopení jako p řed čtvrt stoletím snaha výboru Čs. spole čnosti entomologické. Je jisté, že by se formulaci návrhu, který byl mimoto též zaslán do časopisu Ochrana p řírody (vyšel zde až v roce 1956 v č. 11), dalo leccos vytknout, nicmén ě celková myšlenka a skute čná unikátnost v ětšiny lokalit, v tehdejší dob ě ješt ě pom ěrn ě zachovalých, rozhodn ě si nezasluhovaly takové -v podstat ě laické - odmítnutí, jakého se jim dostalo.

Návrh byl mimo jiné pozoruhodný cenným a tehdy dosti ojedin ělým ekologickým přístupem. Tak nap ř. prof. Fott ve vyjád ření katedry botaniky k návrhu uvádí, že "p řiložený článek uvádí nová hlediska pro ochranu p řírody, doporu čujeme jeho publikování... ",takže tento trend motivace návrh ů byl z řejm ě nápadný i mnohem významn ějším biolog ům, než je autor tohoto elaborátu. P řesto byl návrh prakticky založen ad acta a teprve po mnoha letech p řistupuje St ředisko k realizaci vyhlášeni alespo ň n ěkterých Michalových návrh ů (SPR Kobylí drahá v roce 1968, SPR Zvolská Homole 1967). K dokumentaci tehdejšího p řístupu sta čí citace ústního vyjád ření referenta Státní památkové správy, že "p řeci nebudeme vyhlašovat rezervaci kv ůli n ějakým brou čkům", a n ěkolik v ět z dopisu čj. 24199/54-IV referenta dr. Neumanna z 24.1.1955:

"Dále se sleduje možnost vyhlášení pro n ěkterou část Homole, a čkoliv tu jde o lokalitu nejvýše narušenou lidskými vlivy. - P ři posuzování Vašich návrh ů p ředevším p řicházela úvaha o typologii navrhovaného území. Není možno vyhlašovat rezervaci na řad ě analogických krajinných a porostních typ ů v téže krajin ě ... není funkcí ... státní ochrany přírody ... chránit každý krajinný úsek, který ... z v ědeckých d ůvod ů však nep řináší nic jedine čného, co bychom po p řípad ě nem ěli již v lepším stavu zastoupeno jinde. Nelze chránit každý zbytek dubové nebo dubohabrové pa řeziny když dnešní lesnická prakse nám zaru čuje, že tato území nebudou již p řem ěň ována na smrkové nebo borové monokultury ..."

220 Jak je patrné, dnešní lesnická praxe zaru čuje pravý opak tvrzení Státní památkové správy z roku 1955 a skute čné v ědecké hodnoty, které byly doloženy nap ř. entomologickou rešerší zpracovanou ROUBALEM (1955, mec.) a p řiloženou k návrhu, v ůbec se zde nebraly v úvahu.

Tento postoj památkové správy nakonec vedl k tomu, že Roubal, kterého konzervátor Michal získal pro dobrovolnou ochranu p řírody a odborný dozor nad Homolí a dalšími lokalitami, znechucen na tuto činnost rezignoval.

Že byla již v této dob ě Homole zna čně cenologicky ochuzena, vyplývá z Roubalovy proklamace, kterou reagoval na první Michalovy tendence k ochran ě povltavských xerotermních lokalit ( ROUBAL, 1954, msc.). Nejlépe op ět poslouží p římý citát:

"Za posledních asi 40 let se spojilo tolik dravých sil činnosti lidské, aby vyhladily většinu t ěch element ů volné p řírody, které byly pro kraj navýsost charakteristické, některé docela čítankovými zjevy sv ětové literatury. Nápor člov ěka se jevil nap ř. zlo činným kultem akátu, jehož plantáže zatla čily, místy vyhubily p ůvodní rostlinný kryt, konkvistadorské hospoda ření lesní odstranilo prakticky veškeré staré stromy, mor chata řský vyhladil celé komplexy porost ů a význa čné biocoenosy, intesivní "turistika" mimo cesty, všestranné vyko řistování všeho, co se dá z lesa odnést, kladení oh ňů , sportovní řád ění n ěkterých 'entomolog ů'- sbírka řů , pronásledování "škodné" zv ěř e atd., frekvence vozidlové a posléze vltavská p řehrada zavinily, že neslýchané rychle se původní formace zkoncentrovala na rozt říšt ěné ostr ůvky existence mohykán ů, ty zacházely a zachází rapidn ě rychle, náro čné formy živo čich ů a rostlin zmizely nebo mizí, otužilejší bojují nerovný boj o bytí, z ůstávají ubikvisti. Nap ř. svého času po řizovaná cesta z Vraného na Zvol odzvonila proslavené lokalit ě mravenc ů a jejich hostí tím, že na ni použito všech kamen ů na tamních stráních, v b řezovém háji atd., kde jedin ě pod nimi si mohli mravenci budovat kolonie, chatová egyptské rána vyhubila vše význa čné živé v údolích a jinde, trampism dokonal dílo zkázy. Mimo jiné a jiné vyhubena bude Aristolochia na St ěchovicku, význa čné fauna mollusková, hmyzí atd., rovn ěž, sv ětoznámá fauna myrmekofil ů vyhlazena už zcela na Závisti i na Homoli; pokud v odlehlých koutcích kraje dosud se zázrakem uchovaly její zbytky, jako ob ě Centrotoma, Chennim, Claviger longicornis, Zyras haworti, plicatus, confragrosus, Euconnus chrysocomus, Lamprinus erythropterus, saginatus, Stenus aterrimus, Dinarda pygmaea, abych aspo ň o hlavních se zmínil, jsou a z ůstanou jejich biotopy mým soukromým tajemstvím. Zmizely význa čné komponenty fauny i jiné, mnohé tak říkajíc

221 české druhy endemitní, jako Baptopoda depressipennis, Staphylinus fallax, Atheta jelíneki, Philonthus addendus; hejna je řábk ů, Daphne cneorum, Dicerca furcata aj. z dřív ější doby asi sotva už jsou v okolí Vraného a na vrcholi Homole se ráz projektované reservace špatn ě rýmuje s latrínou nedávno tam objevenou.

Ochraná řská éra v dob ě po prvé válce pro zmín ěný kraj neu činila absolutn ě nic, míní-li doba nyn ější odvážit se pokusu, zachránit nepatrné trosky význa čných p řírodních památek kraje, zejména nižší fauny, musí se snažit zachránit jejich existen ční prost ředí, biotopy, ráz celých p řírodních komplex ů a nastoupit sysifovskou práci, hlavn ě odstran ěním nejk řiklav ějších závad, o nichž svrchu je řeč, na celém územi této partie Povltaví a založením reservací, a to co nejp řísnějších, na všech vhodných místech masivu Závis ťského, Homole atd. Na území tak protip řírodn ě zasaženém, jako je tento, by pak musely být všechny škody a p řestupky proti p řírodnímu hospodá řství upraveny tak, že v otázkách kompromisního řešení by tentokráte byl sledován vyšší zájem, než je onen utilitaristický, majetnický."

Jak je z tohoto citátu patrno, p řes zna čnou skepsi považoval Roubal územní ochranu Homole a ostatních cenných lokalit za reálnou a ú čelnou. S n ěkterými jeho vývody není nutno zcela jednozna čně souhlasit - nap ř. odstran ění kamen ů z lokality obvykle nevyhubí mravence a r ůzné jiné v ětší p ůdní druhy bezobratlých, které se pod kameny často vyskytují. Tyto druhy žijí i na lokalitách zcela bez kamen ů, kde mravenci budují nadzemní hlinité kupky; nesporné však je, že p řítomnost t ěchto druh ů na lokalit ě je mén ě nápadná než po odklopení, kamene a také možnost jejich registrace, pop řípad ě sb ěru je tím zna čně zredukována. N ěkteré druhy více preferují kameny než jiné; tak nap ř. ze dvou druh ů mravenc ů, významných na Homoli jako hostitelé myrmekofil ů, je druh Tetramorium caespitum na p řítomnosti kamen ů prakticky nezávislý, kdežto mravenec Tapinoma erraticum je zde dnes z řejm ě velmi vzácný, vyskytuje- li se v ůbec. Prozatím čist ě teoretickou otázkou z ůstává, zda pokles populace, nap ř. práv ě tohoto druhu, je tak velký, aby na uvedené lokalit ě a v jejím okolí vedl k vyhubení parazitických, pop řípad ě komenzálních druh ů brouk ů. Známá zákonitost o minimální popula ční hustot ě hostitele, nezbytné pro existenci parazita, jist ě platí i zde.

K této problematice považuji za nutné ješt ě ocitovat část elaborátu dr. STREJ ČKA (.1967, msc.) , který zpracoval jako podklad k vyhlašovacímu řízení Homole pro St ředisko:

"Nejp řirozen ější jsou skalnaté svahy nad Vltavou, od Vraného k zastávce Jarov, kde je otázka ochrany nesporná. Naproti tomu náhorní plošina, mimo plochy dubové pa řeziny, byla ješt ě nedávno rovn ěž vícemén ě p řirozené, s v ětšími plochami v řesoviš ť a b řízou,

222 jívou atd. i s význa čnou faunou (nap ř. mandelinka Lochmaea suturalis na v řesu, pod kameny n ěkte ří st řevlíkovití, z druh ů žijících u mravenc ů vzácní Pselaphidi Chennium bituberculatum a Centrotoma lucifuga aj.), z nichž n ěkteré zde již dnes t ěžko najdeme. Tyto pro výnosový les z domácích d řevin nevhodné plochy byly zcela nedávno otrocky podle p ředpisu zalesn ěny a protože to ni čím jiným nešlo, tak p řevážn ě červeným dubem! Protože zatím jde o velmi mladou výsadbu, bylo by ješt ě možné vybrat ur čité nejmén ě narušené plochy a po zrušení výsadby červeného dubu a ponechání ostatní výsadby (borovice lesní( bez dopl ňování by se p řirozenou cestou regenerovaly v řesovištní plošky a zachoval tak biotop vzácným druh ům hmyzu." Entomofaunou Homole se zabývalo velmi mnoho entomolog ů, zejména pak koleopterolog ů. Vý čet všech prací, které se této lokality n ějak faunisticky dotýkají, nebyl by asi ani ú čelný a autor jej bohužel nemá v úplnosti k dispozici. Nejzávažn ější jsou práce Lokeyovy, Nickerlovy, Krasový, Rambouskovy, Mrázkovy, Roubalovy, Obenbergerovy, Záleského a dalších; n ěkteré z nich, které autor m ěl možnost získat, jsou uvedeny v seznamu literatury. Krom ě nich se p řidržuji zejména manuskript ů ROUBALA (1955) a STREJ ČKA (1967). Nálezy jiných autor ů, zde neuvedených, jsou citovány p římo v textu a potom v seznamu literatury. Pokud jde o p řevzaté údaje, je nutno upozornit na skute čnost, že nezaru čují ani recentní výskyt uvedených druh ů, ani stoprocentn ě správnou determinaci, je však t řeba p ředpokládat, že v ětšina t ěchto nález ů již s ohledem ke zkušenosti a autorit ě entomolog ů, kte ří je uvád ějí, odpovídala nebo dokonce ješt ě v sou časné dob ě odpovídá realit ě. Tam, kde autor mohl nahradit starší synonymum nyní platným názvem, je uvád ěn tento název, jinak jsou názvy druh ů citovány i se zkratkami autor ů podle pramen ů.

PŘEHLED VÝZNAMNÝCH DRUH Ů A SKUPIN

Protože lokalit ě je nejvíce proslulé myrmekofaunou a koleopterofaunou, za čínám zám ěrn ě t ěmito skupinami.

Hymenoptera

KOLEŠKA (1978) uvádí z Homole a Závisti Seker ův nález vzácné teplomilné v čely Paranthidiellum lituratum (PANZ.) . Z významné mraven čí fauny zde starší auto ři uvád ějí zejména mravence drnového (Tetramorium caespitum (L.)) a mravence Tapinoma erraticum (LATR.), a to v souvislosti s výskytem vzácných myrmekofil ů. Podobn ě cituje RAMBOUSEK (nap ř. 1907) výskyt Lasius fuliginosus (LATR.) . ROUBAL ( 1904) odtud uvádí parazitický druh mravence Ponera coarctata (LATR.) u Tetramorium caespitum. P ři návšt ěvách v roce 1978 zde byly zjišt ěny tyto druhy mravenc ů: Formica rufa L., formica

223 fusca L., Lasius emarginatus (OLIVIER), Lasius niger (L.), Leptothorax sp., Myrmica laevinodis NYL., Myrmica sp. a Tetramorium caespitum (L.) .

Coleoptera

Brouci byli v této lokalit ě sbíráni velmi intenzívn ě. Uvedené elaboráty umožnily zpracovat dále uvedený p řehled.

Carabidae

Calosoma sycophanta (L.) - býval periodicky hojný (ROUBAL, 1955)- dále jen R. 1955); Leistus montanus STEPH. - na úpatí Homole sbíral KRÁSA (R. 1955); Amara cursitans ZIMM. - R. 1955; Amara ovata - STREJ ČEK, 1967 (déle jen S. 1967); Harpalus tenebrosus DEJ. - RAMBOUSEK, 1907a; Harpalus honestus DFT. - S. 1967; Pterostichus punctulatus SCHALL. - R. 1955; Cymindis scapularis SCHAUM. - R. 1955; Bradycellus collaris PAYK. - S. 1967; Bembidion fasciolatum DFTSCH. v. ascendens DAN. - ROUBAL, 1910.

Silphidae

Agyrtes bicolor Lap. - ROUBAL, 1947 (in R. 1955); Leptinus testaceus MÜLL. - R. 1955; Colon angulare ER. - R. 1955.

Scydmaenidae

Euthiconus conicollis (FRM.) - R. 1955; Neuraphes sparshalli (DENNY ) - BLATTNÝ, 1912; Neuraphes kli čkai MACHULKA - ROUBAL 1955; Neuraphes elongatulus (MÜLL.) - S. 1967; Stenichnus bicolor DENNY - R. 1955; Euconnus chrysocomus SAULCY - myrmekofil u mravenc ů rodu Tetramorium, R. 1955; Euconnus denticornis - v listnatých porostech, R. 1955; Euconnus pragensis MACHULKA - zasahuje na Vransko, R. 1955; Scydmaenus tarsatus MÜLL. - S. 1967.

Staphylinidae

Orochares angustatus (ER.) - R. 1955; Omalium oxyacanthae GR. - R. 1955; Bledius tricornis HBST. - R. 1955; Bledius procerulue ER. - R. 1955; Stenus erichsoni REY - S. 1967; Stenus asphaltinus ER. - KRÁSA, 1933, R. 1955; Stenus aterrimus ER. - R. 1955; Stenus picipennis ER. - R. 1955 uvádí jako vyhubený trampismem; Stenus lustrator ER. - R. 1955; Paederus schönheri CZW. - R. 1955; Xantholinus glaber GR. - R. 1955; Erichsonius (= Actobius) signaticornis (REY ) - R. 1955; Philonthus nitidus F. - R. 1955; Staphylinus latebricola GR. - R. 1955; Staphylinus fulvipes SCOP. - R. 1955; Staphylinus tenebricosus GR. - R. 1955; Staphylinus falcifer NORDM. - jediný nález tohoto mediterranranního druhu z Homole, R. 1955; Euryporus picipes PAYK. - R. 1955;

224 Quedius fuliginosus GR. a. jelíneki KRÁSA - KRÁSA, 1904, RAMBOUSEK, 1908, R. 1955; Quedius scitus GR. - R. 1955; Quedius microps GRAV. - u mravence Lasius fuliginosus, RAMBOUSEK, 1908, 1907b; Quedius brevis ER. - u mravence Lasius fuliginosus, RAMBOUSEK, 1908; Quedius longicornis KR. - RAMBOUSEK, 1908; Quedius cinctus PAYK. - RAMBOUSEK, 1908; Quedius picipes MANNH. - RAMBOUSEK, 1908; Quedius humeralis STEPH. -RAMBOUSEK, 1908; Heterothops dissimilis GRAV. - u mravence Lasius fuliginosus, RAMBOUSEK, 1907b; Lamprinus erythropterus PANZ. - u mravenc ů Lasius fuliginosus a Tetramorium caestatum, RAMBOUSEK, 1907b, R. 1955; Acylophorus glaberrimus HBST. - R. 1955; Lamprinodes saginatus GRAV. -R. 1955; Tachinus rufipennis GYLL. - R. 1955; Pseudomicrodota jelíneki KRÁSA - popsána z Homole v Coleopter. Rundschau 1914 - R. 1955; Borboropora kraatzi FUSS. - R. 1955; Borboropora reitteri WOC - KRÁSA, 1933; Bohemiellina paradoxe MACHULKA - Vrané je druhá česká lokalita, R. 1955; Atheta atomaria KRTZ. - KRÁSA, 1933; Atheta excisa EPPLS. - KRÁSA, 1933; Atheta thinobioides KR. - R. 1955; Atheta fragilicornis ER. - R. 1955; Atheta hepatica ER. - R. 1955; Atheta subterranea MULS. - R. 1955; Atheta testaceipes HEER. - LOKAY, 1910, R. 1955; Atheta monticola THOMS. -R. 1955} Atheta xanthopus THOMS. - R. 1955; Atheta intermedia THOMS. -R. 1955; Atheta cribrata KR. - R. 1955; Atheta canescens SHP. - R. 1955; Taxicara truncata ESP. - R. 1955; Taxicera deplanata GR. - R. 1955; Aleuonota rufotestacea KR. - R. 1955; Aleuonota egregia RUE, - R. 1955; Drusilla (= Astilbus) canaliculata ( F.) - S. 1967; Zyras confragrosus HOCHH. - u mravenc ů rodu Tetramorium a Tapinoma a snad též u v čel rodu Andrena, RAMBOUSEK, 1907b, R. 1955; Zyras plicatus ER. - u mravenc ů rodu Tetramorium a Tapinoma a snad též u v čel rodu Andrena, RAMBOUSEK, 1907b, R. 1955; Zyras haworthi STEPH. - R. 1955; Zyras limbatus PAYK. - S. 1967; Zyras similis MÄRK. - BLATNÝ, 1912; Amarochara bonnairei FAUV. - R. 1955; Dinarda dentata GRAV. v. pygmaea WASM. - R. 1955; Meotica pallens REDTB. - R. 1955; Ocyusa laticollis THOMS. - R. 1955; Oxypoda depressipennis AUBÉ - R. 1955; Oxypoda timbrata - u mravence Lasius fuliginosus, RAMBOUSEK, 1907b; Microglotta marginalia GRAV. - u mravence Lasius fuliginosus, RAMBOUSEK, 1907b, R. 1955; Microglotta pulla GYLL. - u mravence L. fuliginosus, RAMBOUSEK 1907b; Microglotta gentilis MARK. - u mravence L. fuliginosus, RAMBOUSEK, 1907b; Aleochara spissicornis ER. - RAMBOUSEK, 1906b; Aleochara laticornis KR. - R. 1955; Aleochara discipennis MULS REY - R. 1955; Aleochara meculata BRIS. - R. 1955. Pselaphidae

Saulcyella schmidti MARK. - myrmekofil, R. 1955; Plecophloeus erichsoni AUBE - u rod ů Tapinoma a Tetramorium, z Homole popsán pod synonymem Euplectus jure čeki RAMBOUSKEM, 1905, R. 1955; Bibloplectus cassoviensis MACHULKA - R. 1955; Chennium bituberculatum LATR. - R. 1955, S. 1967; Centrotoma lucifuga HEYD. - poslední dva druhy pat ří k nejvýzna čnějším, R. 1955, S. 1967. Histeridae

Teretrius picipes F. - R. 1955; Carcinops quatuordecimstriata STEPH. - R. 1955; Hister helluo TRUQUI. - KRÁSA, 1905, R. 1955; Hister marginatus ER. - KRÁSA, 1933.

225 Centharidae

Cantharis obscura L. - S. 1967.

Elateridae

Ischnodes sanguinicollis PANZ. - z dosahu území, R. 1955; Procraerus tibialis LAC - R. 1955; Elater rufipennis STEPH. - R. 1955. Buprestidae

Dicerca seminata PALL. - významná betuletikolní složka zví řeny Homole, OBEN- BERGER, 1919, R. 1955; Lampra decipiens MANNH. - významná betuletikolní složka zví řeny Homole, R. 1955; Agrilus sinuatus OL. - R. 1955; Agrilus litura KISW. - KRÁSA 1935a, R. 1955; Agrilus betuleti RATZ. - OBENBERGER, 1920, R. 1955; Agrilus graminis a. zbraslaviensie OBENB. - OBENBERGER, 1920, R. 1955; Agrilus curtulus MULS. - R. 1955; Trachys pumila ILL. -R. 1955. Eucinetidae

Eucinetus haemorrhous DFT. - R. 1955.

Dermestidae

Globicornis corticalis EICHH. - ROUBAL, 1910.

Erotylidae

Combocerus glaber (SCHALL.) - R. 1955.

Cryptophagidae

Cryptophagus labilis ER. - R. 1955.

Lathridiidae

Corticaria obscura BRIS. - R. 1955.

Colydiidae

Aglenus brunneue GYLL. - R. 1955; Orthocerus CLAVICORNIS L. - R. 1955; Synchita humeralis F. v. separanda HTT. - R. 1955; Anommatus duodecimstriatus MÜLL. - R. 1955. Endomychidae

Symbiotes gibberosus LAC - R. 1955; Depsa denticollis GERM. - R. 1955.

Coccinellidae

226 Coccinella septempunctata a, roubali RŮŽ. - druhý známý ex. vedle řeckého z blízkosti Homole - R. 1955; Coccinella hieroglyphica L. - R. 1955; Coccinella quadripunctata PONTOPP. a. pinastri a a. abieticola WSE. - ROUBAL, 1909. C i s i d a e

Cis boleti SCOP. v. armicollis ROUB. - popsán z dosahu území, R. 1955.

Anobiidae

Anobium rufipes F. - R. 1955; Xyletinus oblongulus MULS. a. rubroecutellatus ROUB. - R. 1955.

Ptinidae

Ptinus coarcticollis STRM. - R. 1955.

Pythidoe

Lissodema quadripustulatum L. - R. 1955.

Oedemeridae

Oedemera podagrariae L. a Oedemera lurida MRSH. - 7. VII. 1970.

Serropalpidae

Melandrya caraboides L. - na starém d říví listná čů , R. 1955.

Anthicidee

Anthicus sellatus PANZ. - R. 1955.

Lagriidae

Lagria hirta L. - 7. VII. 1970.

Alleculidae

Cteniopus flavus (SCOP. -) - hojn ě na kv ětech na stepi p ři hran ě srázu 7. VII. 1970.

Scarabaeidae

Aphodius brevie ER. - R. 1955; Heptaulacus villosus GYLL. - R. 1955; Onthophagus coenobita HERBST a Onthophagus ovatus L. - 7. VII. 1970. Cerambycidae

Saphanus piceus (LAICH.) - R. 1955; Grammoptera variegata (GERM.) - R. 1955; Strangalia aethiope ( PODA) - R. 1955; Strangalia maculata (PODA), Strangalia nigra (L.) a

227 Strangalia melanura (L.) - 7. VII. 1970; Leptura cerambyciformis SCHR. a Leptura maculicornis DEG. - 7. VII. 1970; Xylotrechus ervicola (OLIV.) - velmi sporadicky na Prunus cerasus, Carpinu6, R. 1955; Pogonochaerus decoratus FAIRM. - R. 1955; Oberea linearis (L.)- R. 1955. Chrysomelidae

Lema lichenis VOET. - S. 1967; Labidostomis longimana L. - S. 1967; Cryptocephalus distinguendus SCHNEID. - R. 1955; Cryptocephalus coerulescens SAHLB. - KRÁSA, 1905, R. 1955; Cryptocephalus marginatus FABR. - STREJ ČEK Igt. 1975; Cryptocephalus flavipes FABR. - S. 1967; Cryptocephalus moraei ( L.) - S. 1967; Cryptocephalus vittatus FABR. - na v řesovišti, S. 1967; Chryeochus asclepiadeus (FALL.) - R. 1955, déle 7. VII. a 24. VIII. 1978 na tolit ě (Vincetoxicum) na skalní stepi; Chrysomela rufa esp. bohmilae BECHYN Ě - S. 1967; Chrysomala cerealis L. - R. 1955; Chrysomela aurichalcea bohemica J. MUELL. (= asclepiadis VILLA) - R. 1955; Melasoma populi (L.) - S. 1967; Galeruca laticollis SAHLB. - R. 1955; Gonioctena quinquepunctata FABR. - S. 1967; Sermylaesa haleneis (L.) - S. 1967; Lochmaea suturalis THOMS. - v řesový monofág na pastvin ě, R. 1955, S. 1967; Lochmaea capreae ( L.) - S. 1967; Lochmaea crataegi FORST. - S. 1967; Luperus lyperus SULZ. - S. 1967; Cassida vittata VILLERS - S. 1967; Asiorestia ferruginea SCOP. - S. 1967; Aphthona lacertosa ROSH. - R. 1955; Aphthona venuetula KUTSCH. - S. 1967; Aphthona cyparissiae KOCH - S. 1967; Aphthona pygmaea KUTSCH. - S. 1967; Longitarsus ochroleucus MARSH. - ROUBAL, 1943; R. 1955; Longitarsus luridus SCOP. - S. 1967; Longitarsus obliterata ROSH. - S. 1967; Longitarsus succineus FOUDR. - S. 1967; Longitarsus foudrasi WSE. - S. 1967; Longitarsus nanus FOUDR. - R. 1955; Crepidodera aurata MRSH. - S. 1967; Ochrosis ventralie ILLIG. - R. 1955; Chalcoides lamina BEDEL - R. 1955; Chaetocnema aerosa LETZM. - R. 1955; Dibolie cynoglossi KOCH - na Galeopsie, KRÁSA 1935b, R. 1955; Altice oleracea L. - S. 1967; Phyllotreta nemorm L. - S. 1967; Phyllotreta undulete KUTSCH. - S. 1967; Phyllotreta nigripes F. - S. 1967; Phyllotreta atra ř. - S. 1967; Psylliodes instabilis FOUDR. - KRÁSA, 1906, 1935b, R. 1955, S. 1967; Psylliodes cuprea KOCH - R. 1955; Psylliodes toelgi HKTGR. - monofág na Biscutella laevigata, STREJ ČEK Igt. 1975.

Curculionidae

Lasiorrhynchites cavifrons GYLL. - S. 1967; Coenorrhinus pauxillus GERM. -S. 1967; Apion rugicolle GER. - 1 exemplá ř z Homole, R. 1955; Apion penetrans GERM. - S. 1967; Apion loti KBY. - S. 1967; Apion craccae L. -S. 1967; Apion apricans HBST. - S. 1967; Apion corniculatum GERM. -S. 1967; Apion sanguinem LEG. - S. 1967; Apion atomarium KBY. - S. 1967; Apion aethiops HBST. - S. 1967; Apion pisi F. - S. 1967; Apion virens HBST. - S. 1967; Apion curtirostre GERM. - S. 1967; Apion simum GERM. -S. 1967; Apion viciae PAYK. - S. 1967; Apion onopordi KBY. - S. 1967; Apion aestivum GERM. - S. 1967; Apion flavipes F. - S. 1967; Otiorrhynchus inflatus GYLL. - ROUBAL, 1909; Otiorrhynchus rugifross GYLL. -S. 1967; Otiorrhynchus scaber L. - S. 1967; Trachyphloeus scabriculus L.- R. 1955; Trachyphloeus laticollis BOH. - S. 1967; Trachyphloeus bifoveolatus BECK. - S. 1967; Phyllobius piri L. - S. 1967; Phyllobius viridicollis F. - S. 1967; Phyllobius argentatus L. - S. 1967; Polydrosus undatus F. - S. 1967; Polydrosus pilosus GREDL. - RAMBOUSEK, 1907a, S. 1967; Polydrosus marginatus STEPH. - S. 1967; Barypithes mollicomus AHR. -S. 1967; Barypithes tener

228 BOHEM. - R. 1955; Tychiue polylineatus GERM. - R. 1955; Sibinia subeliptica DESBR. - R. 1955; Rhytidosomus globulus HRBST. - R. 1955; Scleropterus serratus GERM. - R. 1955; Mylacus rotundetus FBR. - KRÁSA 1906; Phytonomue meleš FBR. - RAMBOUSEK, 1907a; Phytonomus trilineatus MRSH. - RAMBOUSEK, 1907a; Eu60mue Ovulum GERM. - S. 1967; Sitona lineatue L. - S. 1967; Sitona sulcifrons THNBG. - S. 1967; Anthonomus rubi HBST. - S. 1967; Anthonomus rectirostris L. - S. 1967; Anthonomus pedicularius L. - S. 1967; Elleschus bipunctatue L. - S. 1967; Cidnorrhinus quadrimaculatus ?HOMS. - S. 1967; Neosirocalus hampei (CH. BRIS.) - S. 1967; Neosirocalus floralis PAYK. - S. 1967; Coeliastes lamii F. - S. 1967; Ceutorrhynchus timidus WSE. - kvetoucí ta řice, KRÁSA 1935b; Ceutorrhynchus hampei - KRÁSA 1935b; Ceutorrhynchus lukesi TYL. -na tarici Alyssum saxatile, KRÁSA 1935b, R. 1955, S. 1967; Ceutorrhynchus ignitus GERM. - na tarici A. saxatile, R. 1955, S. 1967; Ceutorrhynchus pectoralis WSE. - R. 1955; Ceutorrhynchus consputus GERM. - R. 1955; Ceutorrhynchus 8crobicollis NER. et WAGN. - R. 1955; Ceutorrhynchus mölleri THOMS. - R. 1955; Ceutorrhynchus geographicus GOEZE - S. 1967; Ceutorrhynchus puncticollis BOH. - S. 1967; Ceutorrhynchus assimilis PAYK. - S. 1967; Ceutorrhynchus nenus GYLL. - S. 1967; Ceutorrhynchus quadridens PANZ. -S. 1967; Ceutorrhynchus erysimi F. - S. 1967; Ceutorrhynchus contractus MRSH. - S. 1967; Gymnetron tetrum F. - S. 1967; Gymnetron antirrhini PAYK. - RAMBOUSSK 1907a; Miarus graminis GYLL. - S. 1967; Cionus thapsi F. -S, 1967; Cionus olens F. - R. 1955; Cleopus soleni F. - S. 1967. I p i d a e

Hylastes linearis ER. - R. 1955; Lymantor coryli PERR. - R. 1955; Pityophthorus glabratus EICHH. - R. 1955; Pityophthorus lichtensteini RAIZB. -R. 1955; Pityogenes trepanatus NORDL. - R. 1955; Piatypus cylindrus F. -R. 1955.

Orthoptera

Stenobothrus nigromaculatus HERR. - SCHÄFF., Chorthippus apricarius (L.), Chorthippus biguttnlus (L.), Myrmeleotettix maculatus THUNBG., Platycleis denticulata PANZ.., Meconema thalassinm DEG., vše v roce 1978 při návšt ěvách 24. VIII.,20. X. a 24. X. 1978. Heteroptera

Rhinocoris iracundus (PODA) - 7. VII. 1970 a 1. VI. 1978; Stenodema holsatum(F.), Capsus sp.,Nabis sp., Palomena prasina L., Coreus marginatus (L.) - všechno v roce 1978.

Neuroptera

Myrmeleon sp. (larvy), Chrysopa vulgaris SCHN. - v r. 1978.

Diptera

Contarinia coryli KIEF. - na lísce, BAUDYŠ, 1923e; Aulacidea pilosella KIEF,- na jest řábníku Hieracium setigerum, BAUDYŠ, 1923b; Cystiphora hierscii F. LOW - na jest řábnících Hieracium schmidti a H. candicans, BAUDYŠ, 1923b; Myiatropa florea (L.) ,

229 Asilus sp. a Dioctria sp. - 7. VII. 1970. Tato velmi po četné skupina hmyzu zde nebyla vlastn ě sledována, p řestože pokud jde o kvantitu,v entomofaun ě lokality p řevažuje. Lepidoptera

Iphiclides podalirius (L.) - na kvetoucím hlohu v okolí stožáru 1. VI. 1978; Strymon acaciae (FABR.) - 7, VII. 1970; Melitaea athalia (ROTT.) -7. VII. 1970; Pararge megera (L.) - na vrcholu 1. VI. 1978; Coenonympha arcania (L.) a C pamphilus (L.) - 7. VII. 1970; Erebia sp., Melanergia galathea (L.)- 7. VII. 1970; Lymantria dispar (l.) - 24. VIII. 1978; Syntomis phegea (l.)- 7. VII. 1970 a 7. VII. 1978; Euplagia quadripunctaria (PODA) - na kvetoucích bodlácích 24. VIII. 1978; Procris subsolana STGR. - SILBERNAGEL, 1940; Procris statices (l.) - silberhagel , 1940; Apamea nickerli (FRR. ) - koleška , 1978; Operophthera brumata ( l.) - samci 20. X . 1978; Erannis aurantiaria HB. - v listopadu 1979. Záv ěrem považuji za vhodné uvést op ět n ěkolik citací z Roubalova elaborátu (1955):

"Myrmekofilní druhy Coleopter u Tetramorium caespitum a Tapinoma erratica vzbudily v letech 1873-75 pozornost odborník ů celé Evropy ( KLIMENT , Čeští brouci, 1898 : 276). Vedoucí odborník - staphylinolog - univ. prof. KRAATZ roku 1870 p řijel z Berlína na zmín ěná stanovišt ě shlédnout osobn ě biotopy proslavených myrmekofil ů. Objev Zyras confragrosus a plicatus na Homoli p řilákal asi p řed 70 lety" (psáno v r. 1955) "k návšt ěvě lokality samotného Wasmanna až z Holandska, nejv ětšího badatele o problému myrmekofilie. Studiem myrmekofil ů se tu zabýval už první vážný český koleopterolog, Lokay sen., Purkyn ův laborant, už asi od 60tých let minulého století, poté mnoho-dalších" ... "MÉQUIGNON et RAMBOUSEK publikovali v Bull. Soc. Ent. France práci o Myrmoecia též se z řením k pom ěrům na naší Homoli. A odtamtéž pochází typ PseLaphida Euplectus jure čeki RAMB., Čas. čs. Sp, Ent., kterého i p řes tehdy odlišný názor REITTERUV, Fauna germ. 1909 : 206, monograf Euplectin ů, RAFFRAY, Ann. Soc. Ent. France, 1910, i když byl shlédl typ - unikát, považoval za sp. pr. - Zoogeografickou událostí bylo, když Krása v prvním desetiletí tohoto století objevil na Homoli Oxypoda depressipennis AUBÉ, drobného Staphylinida, majícího okruh svého rozší ření v mediterrane, kde ostatní druhy žijí v Africe, Řecku, již. Itálii a jen depressipennis je známa i od francouzského Frejus, o tom pojednává práce ROUBALOVA v Ent. Blätt.. 1913 h. 3/4" ... "Druhé v ůbec známé stanovišt ě českého endemita Neuraphes kli čkai MACH. je Homole".

ZVÍ ŘENA HOMOLE KROM Ě HMYZU

Z ostatních bezobratlých zde byl spolehliv ě determinován pouze 1 druh pavouka, Araneus sericatus CLERCK, který je velmi hojný na skalách (druhotn ě nap ř. na most ě na Zbraslav).

Malakofaunu zde sledoval LOŽEK(1977). Charakterizuje ji jako typické vyhran ěné spole čenstvo xerotermních skal st ředního Povltaví a uvádí tyto druhy:

Discus rotundatus (MÜLL.) - roztroušené v kameništích, les a k řoviny,

230 Pupilla triplicata (STUDER ) - na st ěnách v trsech bylin; pleistocénní relikt, Cepaea vindobonensis (FÉR.) - řídce p ři úpatí a v k řovinách ne xerotermních stanovištích. Truncatellina cylindrica (FÉR.) - dosti hojn ě na st ěnách, Vallonia pulchella (MÜLL.) - dosti hojn ě na st ěnách. Laciniaria biplicata bohemica ( CL.) - dosti hojn ě ve št ěrbinách skal. Cochlicopa lubricella (PORRO) - roztroušen ě v trsech trav. Euomphalia strigella (DRAP.) - v k řovinách. Helicigona lapicida (L.) - roztroušen ě na st ěnách a v kameništích. Měkkýší fauna se soust ředí v nižších partiích st ěny, které jsou obohaceny roztoky prolínajícími skalním masívem. P ředstavuje významný reliktní objekt, ve kterém se uplat ňuji jednak relikty pleistocenních a jednak staroholocenních stepí. Stanovišt ě charakterizuje LOŽEK jako velmi konzervativní vzhledem ke své morfologii a špatné p řístupnosti a zd ůraz ňuje význam toho, že má partie jak výrazn ě xerotermní, tak i vlh čí, a úseky více a molo vápnité.

Hlavním objektem registrace p ři inventariza čním pr ůzkumu v minulých letech byla fauna obratlovc ů.

Obojživelníci zde nebyli zjišt ěni. Z plaz ů byly pozorovány dále uvedené druhy: Anguis fragilis L. - místy hojný, zejména na bývalé pastvin ě a v řesovištích na horní hran ě (1. VI. a 24. VIII. 1978); jak vyplývá z nálezu p řejetého jedince na silnici pod skalami, byl však z řejm ě rozší řen i ve skalnatých partiích a u úpatí. Lacerta agilis L. - byla pozorována jen jednou (samice), a to 24. VIII. 1978 na v řesovišti. Lacerta viridis (LAURENTI) - byla zjiš ťována pravideln ě a často. Její výskyt uvádí již ZÁLESKÝ (1935). Podle sou časných pozorování lze se domnívat, že xerotermní lokality Homole hostí po četnou a vitální populaci tohoto reliktního druhu. 7. VII. 1970 zde bylo pozorováno n ěkolik desítek jedinc ů, a to jak na úpatí p ři silnici, tak i v nejvyšších partiích u hrany srázu. P řevažovala ro ční mlá ďata zbarvená olivov ě hn ědě s výrazným drobným černým te čkováním, adultní ješt ěrky byly pozorovány zejména ve stráni pod elektrovodem. Rok 1978, kdy jsem na Homoli pravideln ě jezdil, byl svým chladným a deštivým po časím velmi nep říznivý pro pozorováni plaz ů. P řesto zde byla 14. VI. L. viridis pozorována - adultní kus p ři silnici pod skálou (pohlaví pro rychlou reakci zví řete nebylo možno ur čit); 7. VII. byla pozorována samice na stepi pod stožárem a samec u nory na h řebínku sestupujícím k Járovu a kone čně 24. VIII. pravd ěpodobn ě dva stejní jedinci (pod stožárem a na h řebínku k Jarovu) jeko 7. VII. a navíc samice a 4 tohoro ční, již dost vzrostlá mlá ďata, staré asi 5 ned ěl, v bezprost řední blízkosti železni ční zastávky Jarov. Jedno z mlá ďat "bydlelo" pod schody od zastávky, druhé na skládce popela a odpadk ů p římo pod

231 budovou zastávky, další dv ě mezi schody a tratí. 8. 6. 1979 jsem doprovázel skupinu ochraná řů z Merseburgu, kte ří si p ř li vid ět ješt ěrky zelené v terénu. Navštívili jsme tedy dv ě nejbohatší lokality v Povltaví u Prahy - brunšovský b řeh u Št ěchovic a Homoli. Vzhledem k ideálnímu po časí jsme mohli jen pod srázem p ři silnici registrovat nejmén ě třicet jedinc ů r ůzného stá ří a na silnici byl nalezen ocas enormn ě velkého jedince (délke ocasu 26 cm); déle byli odchyceni a po ofotografování vypušt ěni t ři tém ěř vzrostlí dosp ělí jedinci - samec a dv ě samice. Ob ě samice m ěly vybarvení typické pro "št ěchovickou" populaci - černobíle skvrnité hrdlo, matn ě zelené t ělo s černými drobnými skvrnkami velikosti šupin na h řbet ě a bocích, zejména v p řední části t ěla a krémové b řicho. Z uvedeného pozorování vyplývá, že ani každý m ěsíc opakované návšt ěvy b ěhem roku nejsou dosta čující pro registraci herpetofauny, nebo ť nap říklad v pr ůběhu inventarizace bylo najednou na celé ploše navrhovaného chrán ěného území Zvolská Homole zjišt ěno nejvíce 7 kus ů, z toho 3 adultní, kdežto p ři jednorázové návšt ěvě za vhodných okolností bylo jen v malém úseku p ři silnici pozorováno n ěkolik desítek vzrostlých kus ů (podobn ě jako p ři návšt ěvě 7. VII. 1970). Z pták ů byly zjišt ěny tyto druhy: Anas platyrhyncha L. - 14. VI. 1978 se na Vltav ě p římo pod rezervací zdržovala samice s 8 kach ňaty asi týden starými; tato rodina zde byla pozorována ješt ě p ři dvou dalších návšt ěvách. Accipiter nisus (L.) - 24. VIII. 1978 byl pozorován samec p ři neúsp ěšném útoku na strnade v blízkosti stožáru. Buteo buteo (L.) - 20. X. 1978 byl pozorován 1 kus nad Jarovem; pravd ěpodobn ě jde již o migranta. Falco tinnunculus L. - byla pozorována prakticky p ři všech návšt ěvách. 7. VII. 1970 bylo registrováno žadon ění mlá ďat ze skal pod stožárem elektrovodu; v roce 1978 hnízdily poštolky ve st ěně nad lokalitou lomikámen ů a vyvedly asi 4 mlá ďata. N ěkolik pták ů se zde zdržovalo ješt ě 20. X. 1978. Falco peregrinus TUNSTALL - údaj o sokolech na Homoli je dnes už bohužel pouze historický. Podle sd ělení ing. V. Tichého, VÚLHM Zbraslav - Strnady, zde byla v roce 1947 okroužkována a úsp ěšn ě vyvedena mlá ďata. V následujícím roce byl zast řelen samec, za 2 dny však již m ěla zbylé samice náhradu a sokoli op ět hnízdili. Mlá ďata však byla vybrána n ějakými problematickými mladými individui a použita pro konzum. V roce 1949 se rodi čovský pár sokol ů op ět vrátil na hnízdišt ě, na nátlak holubá řů však byl zlikvidován brzy po návratu. Od té doby zde sokol nebyl pozorován. Tetrastes bonasia (L.) - ROUBAL (1954) se zmi ňuje (viz citace ve stati o entomofaun ě Homole) o "hejnech je řábk ů" ve st ředním Povltaví mezi Závistí a Davlí v minulosti, pravd ěpodobn ě ješt ě na p řelomu století. Tento údaj, který lze pravd ěpodobn ě vztahovat i na Homoli, je jist ě historický už zna čně dlouho. Phasianus colchicus L. - v červenci 1970 zde byl bažant celkem hojný ; v roce 1978 byl pozorován jen jednou, a to slepice 20. X. na v řesovišti. Úbytek bažant ů lze kvitovat s

232 pot ěšením, protože bažant se ve všech chrán ěných územích a zejména tam, kde jsou chrán ěna stepní spole čenstva, uplat ňuje jako výrazn ě negativní činitel. Streptopelia turtur (L.) - 14. VI. 1978 houkáni v lese nad Jarovem; 24. VIII. 1978 byl pozorován 1 kus na vrcholu v blízkosti stožáru. Bubo bubo (L.) - 14. VI. 1978 byl sebrán vý ří vývržek nalezený na skalce h řbítku sbíhajícího k Jarovu. Ve vývržku p řevažovaly kosti potkan ů. Nález potvrzuje ob časný, vícemén ě nahodilý výskyt výra na Homoli. Cuculus canorus L. - v červnu 1976 (1. a 14. VI.) bylo zaznamenáno volaní. Picus viridis L. - 20. X. 1978 byl pozorován 1 kus, který dobýval potravu ze skal podél traversone pěšiny. Dendrocopus major (L.) - byl pozorován pouze dvakrát, 24. VIII. a 13. XII. 1978 (v druhém případ ě samice) v lese nad Jarovem. Dryocopus martius (L.) - 7. VII. 1978 p řeletoval po skalách a stepi, v ětšinou po zemi; 24. VIII. volání a 13. XII. 1978 byl op ět pozorován na skalách. Je zajímavé (a bylo pozorováno v Povltaví na více místech), že datel černý a žluna zelená vyhledávají skalní srázy a prohledávají je jako stromy; zdá se, že je dokonce preferují. Sylvia atricapilla (L.) - bylo pozorováno n ěkolik zpívajících samc ů v roce 1978 v prostoru bývalé pastviny. Sylvia communis LATHAM - vyskytuje se nehojn ě, ale je registrována prakticky p ři všech návšt ěvách, a to jak na pastvin ě s v pruhu v řesovišt ě u hrany srázu, tak i v lesostepních formacích a k řovinách na skalách. Sylvia curruca (L.) - vyskytuje se nehojn ě; byla registrována jen dvakrát, a to 1. VI. a 7. VII. 1978. Hippolais icterina (VIEILLOT ) - 7. VII. 1978 se v ke řích nad p říčnou roklí (s lokalitou Saxifraga aizoon) ozýval zp ěv. Phylloscopus collybita ( VIEILLOT) - podle zaznamenaného zp ěvu není p říliš hojný, je však rovnom ěrn ě rozptýlen po celém území. Byl registrován p ři v ětšin ě návšt ěv. Phylloscopus trochilus ( L.) - 1. VI. 1978 byl podle zp ěvu registrován na pastvin ě jako pom ěrn ě hojný. Phylloscopus sibilatrix (BECHST.) - v doubrav ě na vrcholu byl celkem hojný v roce 1970 i 1978. Turdus philomelos BREHM - vyskytuje se řídce po celé ploše mimo skalní st ěnu. Turdus merula L. - vyskytuje se řídce po celé ploše, mimo skalní st ěny, je však pon ěkud hojn ější. Phoenicurus ochruros (OMEL.) - je to z řejm ě trvalý člen cenóz skalních a su ťových spole čenstev, kde je primární biotop tohoto druhu. 7. VII. 1970 byl na skalách u řeky

233 pozorován starý samec, 14. VI. 1978 samice na skalách nad smetišt ěm u Járova, 24. VIII. 1978 dva mladí ptáci tamtéž a 20. X. 1978 1 mlád ě poblíž traverzu. Troglodytes troglodytes (L.) - 13. XII. 1978 byl pozorován 1 kus u pot ůč ku u Járova v blízkosti smetišt ě. Parus major L. - p ři všech návšt ěvách byl zjišt ěn jeho hojný výskyt, 14. VI. 1978 bylo zaznamenáno n ěkolik rodin s vyvedenými mlá ďaty. Aegithalos caudatue (L.) - 20. X. 1978 asi 20 kus ů pro česávalo ke ře a skály podél traverzu. Sitta europaea (L.) - vyskytuje se nehojn ě v lese; 1. VI. 1978 byl zjišt ěn 1 exemplá ř, 24. VIII. rodina a 13. XII. 1978 n ěkolik kus ů v lese ned Jarovem. Chloris chloris (L.) - z řejm ě se zde objevuje jen nahodile. 20. X. 1978 bylo pozorováno malé hejnko u stožáru elektrovodu. Carduelis carduelis ( L.) 14. VI. 1978 byla zjišt ěna rodina na skalách poblíž Jaova, 7. VII. 1978 pár s mlá ďaty na stepi pod stožárem, 24. VIII. 1978 rodina na vegetaci v blízkosti traverzu. Carduelis cannabina ( L.) - 7. VII. 1970 byl pozorován p řeletující pár nad v řesovišt ěm. Serinus canaria ( L.) - 14. VI. 1976 byl pozorován zpívající samec poblíž Jarové u silnice. Fringilla coelebs L. - není p říliš hojné; 14. VI. 1978 se v lese nad Jarovem vyskytlo n ěkolik zpívajících semc ů, 24. VIII. pak rodina na v řesovišti. Fringilla montifringilla L. - byl zaznamenán zcela nahodilý výskyt; 13. XII. 1978 bylo u Járova zjišt ěno hejnko asi 10 samic. Emberiza citrinella L. - je hojný na stejných biotopech jako p ěnice hn ědok řídlá. Anthus trivialis (L.) - 1. VI. 1978 byl na bývalé pastvin ě zaznamenán zp ěv dvou samc ů. Motacilla alba L. - 7. VII. 1970 byl pozorován 1 kus p ři silnici pod Homolí, u ústí pot ůč ku v Járov ě výletky. Motacilla cinerea TUNSTALL - 7. VII. 1970 se na jarovském pot ůč ku poblíž ústí vyskytl 1 samec.

Ze savc ů byli v lokalit ě zastiženi: Erinaceus europaeus L. - podle trusu na silnici pod Homolí v roce 1978 a p ři návšt ěvě s německými ochraná ři v červnu 1979 byli zjišt ěni 3 zabití ježci na kraji vozovky. Lepus europaeus PALL. - byl zaznamenán p ři všech návšt ěvách, a to odhadem v po čtu do 10 kus ů; na stepi jeou trvale udržované ochozy a zajíci se obratn ě pohybují i na skalních srázech. Microtus arvalis (FALL.) - v roce 1978 p ři celkové gradaci tohoto druhu byl zjiš ťován i na stepních ploškách na Homoli a hřbítku k Jarovu, jinak jen v potrav ě poštolek.

234 Martes ?foina (ERXLEE.) - vícekrát byly nalezeny zna čky trusem, 13. XII. 1978 pak exkrement s myši srstí a peci čkami jmelí. Mustela erminea L. - 24. VIII. 1978 byl pozorován drobný kus, samice nebo mlád ě, na vřesovišti. Capreolus capreolus (L.) - bylo pozorováno n ěkolik kus ů, dále stopy a trus p ři v ětšin ě návšt ěv a 7. VII. 1978 lebka srny v rokli.

ZÁV ĚR

Lokality na Homoli p ředstavuji unikátní refugia d říve zde mnohem více rozší řených spole čenstev často reliktního charakteru. I když jejich nejcitlivější složky již pravd ěpodobn ě zanikly (nap ř. n ěkte ří vzácní myrmekofilní brouci, sokol st ěhovavý aj.), stále ješt ě je to lokalita, která z hlediska nejen fytocenologického a floristického, ale i zoologického, pat ří k nejhodnotn ějším návrh ům v rámci kraje; pozoruhodné je i její bezprost řední blízkost u hlavního m ěsta a návaznost na podobné biotopy Závisti a vltavského údolí až k Davli.

Skalní masív Homole z hlediska ochraná řského režimu nevyžaduje prakticky žádné ani jednorázové, ani trvalé zásahy . Na vrcholku a v lesostepních partiích pod nim bude t řeba urychlen ě odstranit akát a trvale kontrolovat jeho zmlazování až do úplného vymizení akátu jako druhu na lokalit ě. Na ploše pastviny bude t řeba v první etap ě odstranit výsadby červeného dubu a pak udržovat lokalitu ve stavu blízkém p ůvodní pastvin ě. Za úvahu by rovn ěž stálo na p ředem ur čenou plochu experimentáln ě rozmístit náklad kamene (t řeba suti pod Homolí p ři silnici) a sledovat i srovnávat hustotu a druhové složení myrmekofauny. Prvním p ředpokladem samoz řejm ě je urychlené vyhlášení celé lokality za státní p řírodní rezervaci a je škoda, že to nebylo ud ěláno hned po podání návrhu konzervátora E. Michala.

Zusammenfassung

Die Arbeit bespricht die naturwissenschaftliche Bedeutung der im Moldaucanon südlich von Prag gelegenen Lokalität des Zvolener Berghügels die derzeit als Naturschutzgebiet in Vorschlag gebracht wurde. Sie befasst sich in ihrem ersten Teil mit den historischen Angaben im Zusammenhang mit der entomologischen Faunaforschung, speziell der ameisenfressenden Käfer, und mit den Bestrebungen zum Schutze dieser Lokalität in der Vergangenheit. Zu dieser Arbeit sowie zur Übersicht der entomologischen Fauna wurden ausser den zitierten Quellen noch verschiedene Schriftstücke aus dem Nachlass des Professors L. Roubal benützt.

235 Die auf Grund der literarischen Unterlagen verarbeiteten Angaben über die wirbellosen Tiere ergänzen die Ergebnisse der Beobachtung der Wirbeltiere im Laufe des Jahres 1978.

Literatura

Anonymus (výbor) (1923): Ochrana p řírodních památek. - Čas. čs. Spol. entomol. 20 : 76. BAUDYŠ, E. (1923a) : Zoocecidie nové pro Čechy IV. In: Fauna Čechosloveniae I. Zoocecidia. - Čas. čs. Spol. entomol. 20 : 56-67. BAUDYŠ,E. (1923b): Zoocecidie nové pro Čechy - dokon čení. In: Fauna Čechosloveniae I. Zoocecidia. - Čas. čs. Spol. entomol. 20 : 90-105. BLATTNÝ.V. (1912): O výskytu n ěkolika vzácn ějších druh ů coleopter v okolí pražském. - Čas. čs. Spol. entomol. 9 : 117-118. HEYROVSKÝ.L. (1945) : K sedmdesátce Theodora Krásy. - Čas. čs. Spol. entomol. 42 : 19-21. KOLEŠKA,Z. (1978): Závist u Zbraslavi - klasická lokalita českých entomolog ů - Bohemie centralis 7 : 82-104. KRÁSA,T. (1904): Fauna Bohemica. 1. Noví brouci pro českou faunu. - Čas. čs. Spol. entomol. 1 : 81-83. KRÁSA,T. (1905): Fauna Bohemica. 2. Noví brouci pro českou faunu. - Čas. čs. Spol. entomol. 2 : 86-87. KRÁSA,T. (1906): II. Noví brouci pro českou faunu. - Čas. čs. Spol. entomol. 3 : 119-120. KRÁSA,T. (1911-13): Myrmekofilní fauna brouci okolí Vraného n. Vltavou, - Příroda 10 : 210-214. KRÁSA,T. (1933): Biologické poznámky k n ěkterým vzácným druh ům české brouci fauny. - Čas. čs. Spol. entomol. 30 : 37-38. KRÁSA,T. (1935a): Z bionomie československých krasc ů. - Čas. čs. Spol. entomol. 32 : 103-104. KRÁSA,T. (1935b) : N ěkolik poznámek o sbírání brouk ů. - Čas. čs. Spol. entomol. 32 : 218-219. KRATOCHVÍL, J.; BARTOŠ,E. (1954): Soustava a jména živo čich ů. Nakl. ČSAV, Praha, 544 str. LABLER,K. (l93l): Dr. h. c. P. Erich Waemann S. J. - Čas. čs. Spol. entomol. 28 : 138. LOKAY,E. (sen.) ( 1860a): Život mravenc ů. - Živa, Praha, LOKAY,E. (sen.) (1860b): Popsání hlavních druh ů mravenc ů v Čechách žijících, s ohledem na hosti u nás dosud v mraveništích nalezené. - Živa, Praha. LOKAY,E. (jun.) (1910): Noví brouci pro čeekou faunu. In: Fauna Bohemica. - Čas. čes. spol. entomol. 7 : 120. LOKAY,E. (jun.) (1905): Coleoptera myrmecophila bohemica. - Čas. čes. spol. entomol, 2 : 33-50.

236 LOŽEK.V. (1977): Malakozoologické vyhodnocení CHÚ (návrh) Zvolská Homole. - Msc, dep. na SSPPOP , Praha. MICHAL,E. (1954-56): Korespondence s J. Roubalem. - Dep. na SSPPOP SKNV, Praha. MICHAL,E. (1956): Návrh na ochranu povltavské kotliny mezi Prahou a Slapy. - Ochrana přírody 11 : 137-141. OBENBERGER,J. (1919) : O p ůvodu a výskytu krasc ů v oblasti republiky Československé. I. - Čas. čs. Spol. entomol. 16 : 27-40. OBENBERGER,J. (1920): O p ůvodu a výskytu krasc ů v oblasti republiky Československé. II- - Čas. čs. Spol. entomol. 17 : 23-25. OBENBERGER,J. (1949): Ze Života mravenc ů. - Nakl. Vyšehrad, Praha, 221 str. PIVNI ČKOVÁ.M. (1979): Botanický inventariza ční pr ůzkum navrhované SPR Zvolská Homole. Msc, dep. na SSPPOP SKNV, Praha. RAMBOUSEK,F.J. (1905): Euplectus Jure čeki m., nový Pselaphid z okolí pražského. - Čas. čes. Spol. entomol. 2 : 105-107. RAMBOUSEK,F.J. (1906a): Noví brouci pro českou feunu. In: Fauna Bohemica. - Čas. čes. Spol. entomol. 3 : 82-85. RAMBOUSEK,F.J. (1906b): Aleochara spissicornis Er. - Čas. čes. Spol. entomol. 3 : 90. RAMBOUSEK,F.J. (1907a): Noví brouci. In: Fauna Bohemica. - Čas. čes. Spol. entomol. 4 : 93-95. RAMBOUSEK,F.J. (1907b): Dodatky k seznamu českých myn-tecophilù. - Čas. čes. Spol. entomol. 4 : 135-137. RAMBOUSEK,F.J. (1908): Klí če k ur čování českých brouk ů. Čele ď: Staphylinidae. Tribus : Quediini. - Čas. čes. Spol. entomol. 5 : 37-55. ROUBAL,J. (1904): Ponera contracta Latr. - Čas. čes. Spol. entomol. 1 :112. ROUBAL,J. (1909): Noví čeští brouci. - Čas. čes. Spol. entomol. 6 : 67-68. ROUBAL,J. (1910) : Noví brouci české fauny a n ěkteré poznámky systematické a oekologické. - Čas. čes. Spol. entomol. 7 : 19-21. ROUBAL,J. (1927): P řehled českoslov. Anommat ů. - Čas. čs. Spol. entomol. 24 : 61-62. ROUBAL,J. (1943): Popisy nových Coleopter z Čech a Slovenska. - Čas. čs. Spol. entomol. 40 : 57-59. ROUBAL,J. (1954): (K ochran ě Povltaví).. Msc, dep. na SSPPOP SKNV, Praha. ROUBAL,J. (1955): (Entomologické podklady pro Michalovy návrhy v Povltaví). Msc, dep. na SSPPOP SKNV, Praha. SILBERNAGEL,A. (1940): Další nový druh čeledi Zygaenidae. Procris (Ino) subeolana Stgr. v Čechách. - Čas. čs. Spol. entomol. 37 : 79-80. STREJ ČEK,J. (1967) : Zpráva o výsledku entomologického pr ůzkumu návrhu chrán. území vrchu Homole u Vraného n. Vit. za rok 1967. Msc, dep. na SSPPOP SKNV, Praha. ŠT ĚPÁNEK,O. (1949): Obojživelníci a plazi zemi českých se z řetelem k faun ě st řední Evropy. Praha, nákl. Komitétu pro p řír. výzkm Čech, 122 str.

237 ZÁLESKÝ,M. (1935): Ješt ěrka zelená (Lacerta viridis Laur.) u Prahy. -Čas. Nár. Mus. 109 : 144-146.

Adresa autora: Prom. biol. Pavel Pecina, CSc, St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje, Hybernská 16, 110 00 Praha 1

238 239 Bohemia centralis, Praha, 10 : 239 —256, 1980

Lepidopterologické pom ěry okolí Davle (III)

Lepidopterologische Verhältnisse der Umgebung von Davle (III)

PETR PIPEK- MIROSLAV ŠT ĚPÁNEK

Tento článek je t řetím pokra čováním výsledk ů lepidopterologického pr ůzkumu v okolí Davle. Je věnován čeledi Geometridae, která je zastoupené v uvedené oblasti podle našich nález ů 147 druhy, a čeledi Noctuidae, která je zde zastoupena 177 druhy. Tento po čet není zřejm ě kone čný, protože se lovy na sv ětlo provád ěly pouze v omezeném prostoru - na Třeš ňovce; v dalších letech bude t řeba použít p řenosné, sv ětelné zdroje k lov ům, nap ř. na Ďáblu, Chlomku a v Lib řickém údolí. Bude rovn ěž t řeba využít ve v ětším množství lov na vnadidlo.

Zp ůsob zpracováni je stejný jako v p ředchozích částech ( PIPEK-ŠT ĚPÁNEK, 1978, 1979) a v systematice se op ět p řidržujeme HRUBÉHO (1964). V této souvislosti bychom zárove ň cht ěli vyslovit náš dík dr. Františku Kramplovi za jeho ochotu p ři determinaci obtížné skupiny Eupithecia.

55. čele ď: Geometridae

1. (.?) Brephos sp. - Ďábel ( pi ) - nebyl uloven žádný dokladový materiál a proto nelze rozhodnout, zda vid ěné exemplá ře pat ří k druhu B. parthenias L. nebo B. notha HB.. 2. (1519) Alsophila aceraria ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - hojný druh: Davle - okolí, Chlomek, T řeš ňovka, Petrov (Pi). 3. (1520) Alsophila aescularia ( DENIS et SCHIFFERMÖLLER 1775) - hojný druh: Petrov, Sázava, T řeš ňovka, Ďábel ( Pi) 4. (1524) - Pseudoterphna prui nata (HUFNAGEL 1767) - dosti hojný druh: Davle - okolí (Šp), Petrov ( Pi )

240 5. (1525) Geometra papilionaria ( LINNE 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) , Davle - okolí ( Šp) 6. (1527) Hemithea strigana ( MÜLLER 1764) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Ďábel ( Pi) 7. (1532) Thalera fimbrialis ( SCOPOLI 1763) - ojedin ěle se vyskytující druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí ( Pi, Šp) 8. (1535) Jodie putata ( LINKE 175ö) - jediný spolehlivý údaj: T řeš ňovka 4.6.1973 (Pi) 9. (1536) Rhodostrophia vibicaria (CLERCK 1759) - dosti hojný 10. (1537) Calothisanis amata ( LINNE 1758) - velmi hojný druh: Davle - okolí (Pi, Šp) , Třeš ňovka (Pi) 11. (1538) Cosymbia pendularia ( CLERCK 1759) - T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Šp) 12. (l543) Cosymbia porata (FABRICIUS 1775) - jediný údaj: T řeš ňovka 23.7. 1977 (Pi) 13. (1545) Cosymbia punctaria (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava, Chlomek (Pi), Davle - okolí ( Šp) 14. (1546) Cosymbia ruficiliaria HERRICH-SCHAFFER 1857 - jediný údaj: T řeš ňovka 13.8.1977 (Pi) 15. (1550) Scopula rubiginata ( HUFNAGEL 1767) - jediný údaj: Sázava 16.8. 1972 (Pi) 16. (l55l) Scopula marginepunctata ( GOEZE 1781) - jediný údaj: T řeš ňovka 18.9.1976 (Pi) 17.(1554) Scopula remutaria ( HÜBNER 1796-1799) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Davle - okolí (Pi) 16.(1562) Scopula nigropunctata (HUFNAGEL 1767) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 19. (1565) Scopula ornata ( SCOPOLI 1763) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Ďábel (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 20. (1571) Sterrha moniliata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - jediný údaj: Třeš ňovka 16.7.1977 (Pi) , Davle ( 5) 21. (1572) Sterrha serpentata ( HUFNAGEL 1767) - hojný druh: Ďábel (Pi), Třeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 22. (1574) Sterrha dimidiata (HUFNAGEL 1767) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 23. (1578) Sterrha laevigata (SCOPOLI 1763) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 17.8.1972, 18.7.1975 (Pi) 24. (1579) Sterrha inquinata (SCOPOLI 1763) - jediný údaj: T řeš ňovka 8.7.1978 (Pi) 25. (1587) Sterrha hmiliata (HUFNAGEL 1767) - hojný druh: T řeš ňovka, Davle - okolí (Pi) 26. (1592) Sterrha deversaria (HERRICH-SCHAFFER 1847) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

241 27. (1593) Sterrha aversata ( LINNÉ 1758) - velmi hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp). Vyskytuje se jak v typické form ě, tak i ve form ě S. spoliate STGR. 28. (1599-1600) Ortholitha mucronata (SCOPOLI 1763) - O. plumbaria ( FABRICIUS 1775) - v tomto p řípad ě nelze rozhodnout, jak ozna čit nalezený druh. Auto ři dosud nejsou zcela zajedno, zda jde o dva druhy nebo pouze o synonyma téhož druhu. BLESZYNSKI (1965) uvádí pouze jediný druh O. mucronata SC a druh O. plumbaria považuje za jeho synonymum. Jiní - KOCH ( 1976) a HRUBÝ (1964) - se domnívají, že jde o dva druhy. P řesto však není v literatu ře uveden jednozna čný rozlišovací znak, kterým by bylo možno tyto dva druhy od sebe bezpe čně rozlišit. Proto neuvádíme, který druh se vyskytuje v okolí Davle, nýbrž pouze konstatujeme, že se zde jeden z této dvojice vyskytuje, a to velmi hojn ě; Chlomek, Ďóbel (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 29. (1601) Ortholitha chenopodiata ( LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: Davle - okolí (Pi, Šp) 30. (1602) Ortholitha moeniata (SCOPOLI 1763) - jediný údaj: Chlomek 20.8. 1971 (Pi) 31. (1605) Minoa murinata (SCOPOLI 1763) - všude v okolí velmi hojný druh (Pi) 32. (1613) Anaitis plagiata ( LINNÉ 1758) - hojný druh: Sázava, Chlomek, T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí ( Šp) 33. (1619) Lobophora halterata (HUFNAGEL 1767 ) - n ěkolik nález ů: T řeš ňovka, Davle - okolí (Pi) 34. (1621) Operophthera fagata ( SCHARFENBERG 1805) - dosti hojný druh: Petrov, Davle - okolí ( Pi) 35. (1622) Operophthera brumata ( LINNÉ 1758) - velmi hojný druh: vyskytuje se v celé sledované oblasti (Pi, Šp) 36. (1623) Oporinia dilutata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka, Chlomek (pi, Šp); det. dr. KRAMPL 37. (1624) Oporinia christìi PROUT 1911 - dosti hojný druh: Ďábel, T řeš ňovka (Pi, Šp); det. KRAMPL (Oporinia autumnata (BORKHAUSEN 1794) - byla ulovena na nedaleké lokalit ě Bojov (Pi )) 38. (l626) Triphosa dubitata ( LINNÉ 1758) - ojedin ěle se vyskytující druh: T řeš ňovka (pi) , Davle - okolí ( Šp) . 39. (1627) Calocalpe cervinalis ( SCOPOLI 1763) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 40. (1628) Calocalpe undulate (LINNÉ 1758) - jediný udej: Petrov 26.7.1972 (Pi) (Philereme vetulata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - byl uloven na blízké lokalit ě Medník (Pi)) (Philereme transversata (HUFNAGEL 1767) - Davle ( 5)) 41. (1634) Lygris popolate (LINNÉ 1758) - jediný údaj : T řeš ňovka 28.6.1973 (Pi) 42 (1635) Lygris mellinata ( FABRICIUS 1787) - n ěkolik údaj ů: Davle - okolí, T řeš ňovka (Pi)

242 43. (1636) Lygris dotata (LINNÉ 1758) - pouze 2 údaje: Davle - okolí, 7.7.1968, 6.7.1967 (Pi) 44. (1637) Cidaria fulvata (FORSTER 1771 ) - hojný druh: Třeš ňovka, Petrov (Pi), Davle - okolí (Šp) 45. (1638) Lyncometra ocellata (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Petrov (Pi) , Davle - okolí (Šp) 46. (1639) Plemyria bicolorata (HUFNAGEL 1766) - jediný údaj: Chlomek 7.7. 1971 (Pi) 47. (1640) Thera variata ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka, Chlomek, Davle - okolí ( Pi) 48. (1642) Thera obeliscata (HUBNER 1787) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 49. (l644) Thera juniperata (LINNÉ 1758) - n ěkolik nález ů: T řeš ňovka (Pi) (Chloroclysta siterata (HUFNAGEL 1767) - uloven na blízké lokalit ě Medník 50. (1648) Dysstroma truncatum ( HUFNAGEL 1767) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi), Davle - okolí ( Šp) 51. (1651) Xanthorhoe fluctuata (LINNÉ 1758 ) - všude v uvedené oblasti velmi hojný druh (Pi, Šp) 52. (1653) Xanthorhoe montanata ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - ojedin ěle se vyskytující druh: Davle - okolí (Pi) 53.(1654) Xanthorhoe quadrifasciata ( CLERCK 1759) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí ( Šp) 54. (1655) Xanthorhoe spadicearia ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - hojný druh: Třeš ňovka (Pi), Davle - okolí ( Pi, Šp) 55. (1655) Xanthorhoe ferrugata ( CLERCK 1759) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí ( Pi, Šp) 56. (1658) Xanthorhoe designata (HUFNAGEL 1767) - jediný údaj: T řeš ňovka 15.8.1975 (Pi) 57. (1659) Nyctorosea obstipata (FABRICIUS 1775) - jde o tažného motýla, který se ojedin ěle objevuje i v Československu; ve.sledované oblasti byl zjišt ěn dvakrát: na Třeš ňovce 20.8.1971 (Pi) (FELIX, SOLDÁT 1972) a 22.10.1977 ( Pi) 58. (l660) Orthonama vittata ( BORKHAUSEN 1794) - jediný údaj: T řeš ňovka 16.6.1973 (Pi) [Calostigia olivata ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - vyskytuje se dosti hojn ě na blízké lokalit ě Mednlk (PIPEK 1976); 59. (1663) Calostigia pectinataria ( KNOCH 178l) - vyskytovalo se dosti hojně v "Háje čku" pod Chlomkem; po likvidaci této lokality b ěhem meliorací v letech 1973-75 nebyl již tento druh jinde zjišt ěn; starší údaj: Davle-okolí 24.6.1967 ( Šp) [Calostigia salicata ( HUBNER 1796-1799) - zjišt ěn na blízké lokalit ě Medník (Pil)]

243 60. (1667) Calostigia paralellolineata (RETZIUS 1783) - jediný údaji Davle - Sloup 19.9.1971 (Pi); hojn ěji se vyskytuje na navazující lokalit ě Bojov (Pi) 61. (1668) Lempropterys suffumate (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - jediný údaj: Davle - okolí 12.5.1967 ( Šp) 62. (1678) Coenotephria derivata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) dosti hojný druh. Třeš ňovka, Davle - okolí (Pi) 63. (1682) Euphia cuculata (HUFNAGEL 1767) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 64. (1683) Euphia unangulata ( HAWORTH 1810) - n ěkolik nález ů: T řeš ňovka (Pi) 65. (1684) Euphia picata (HUBNER 1809-1813) - jediný údaj: Davle - okolí 20.7.1966 (Šp) 66. (1685) Euphia luctuata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - pouze 2 údaje: Třeš ňovka 27.7.1975 (Pi), Davle - okolí 26.7.1973 (Šp) [Euphyia molluginata ( HUBNER 1809-1823) - Davle { STERNECK 1929)] 67. (1687) Euphia bilineata (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Petrov (Pi), Davle - okolí (Šp) 68. (1690) Echiphoptera silaceata ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775 ) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp) 69. (1691) Electrophaes corylata (THONBERG 1792) - jediný údaj: T řeš ňovka 7.6.1969 ( Šp) 70. (1694) Mesoleuca albicillata (LINNÉ 1758) - jediný údaj: Lib řice 23.6. 1968 ( Pi) 71. (1698) Epirrhoe tristata (LINNÉ 1758 ) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Davle – okolí (Pi) 72. (l700) Epirrhoe alternata ( MÜLLER 1764) - všude ve sledované oblasti velmi hojný druh (Pi, Šp) 73. (1703) Epirrhoe galiata ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - jediný údaj: T řeš ňovka 10.7.1973 (Pi) 74. (1706) Perizoma alchemillat. ( LINNÉ 1758 ) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 75. (1714) Hydriomena furcata (THUNBERG 1784) - n ěkolik nález ů: T řeš ňovka (Pi) 76. (1717) Earophila badiate (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka (Pi) 77. (1718) Pelurga comitata (LINNÉ 1758) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 3.8.1975 (Pi), Davle - okolí 3.7.1961 (Šp) 78. (1723) Hydrelis flammeolaria (HUFNAGEL 1767) - n ěkolik nález ů na T řeš ňovce ( Pi) 79. (1724) Euchoeca nebulata ( SCOPOLI 1763) - jediný nález: T řeš ňovka 20.6. 1975 (Pi) (Eupithecia pyrenata MABILLE 1871 - Sázava (STERNECK 1929), není blíže ur čeno, zda jde o Sázavu u Davle)

244

(Eupithecia exiguata (HÜBNER 1809-1813) - Davle ( STERNECK 1929 )) 80. (l744) Eupithecia centaureata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - velmi hojný druh: Třeš ňovka, Chlomek (Pi) 81. (1752) Eupithecia satarata (HUBNER 1809-1813) pouze 2 údaje: Háje ček (pod Chlomkem) 21.6.1972, Chlomek 9.7.1973 (Pi) 82. (1753) Eupithecia albipunctata ( HAWORTH 1810) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 83. (l758)Eupithecia assimilata(GUÉNÉE 1857)- dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 84. (1758) Eupithecia vulgáta ( HAWORTH 1810) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 85. (1759) Eupithecia denotate (HUBNER 1809-1813) - jediný údaj: T řeš ňovka 11.7.1975 (Pi) 86. (l760) Eupithecia castigata (HUBNER 1814-1817) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 87. (l76l) Eupithecia icterata (VILLERS 1789) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 88. (1762) Eupithecia succenturiata (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 89. (l770) Eupithecia distinctaria HERRICH-SCHÄFFER 1851 - jediný údaj: T řeš ňovka 29.7.1978 ( Pi) 90. (l772) Eupithecia indigata ( HÜBNER 1809-1813) - dosti hojný druhi T řeš ňovka ( Pi) 91. (1776) Eupithecia innotata (HUFNAGEL 1767) - pouze 2 nálezy: T řeš ňovka 1. a 6.8.1975 (Pi) 92. (l777) Eupithecia virgaureata DOUDLEBA! 1867 - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 93. (1779) Eupithecia dodoneata GUÉNÉE 1857 - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 94. (l780) Eupithecia sobrinata (HÜBNER 1814-1817) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 95. (1781) Eupithecia lariciata FREYER 1842 - hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 96. (1782) Eupithecia tantillaria BOISDUVAL 1840 - velmi hojný druh: T řeš ňovka ( Pi) 97. (1784)Eupithecia lanceata (HÜBNER 1822) - pouze 2 údaje: Davle - okolí 23.4.1971, Třeš ňovka 25.4.1975 ( Pi) 98. (1787) Chloroclystis chloerata MABILLE 1870 - jediný nález: T řeš ňovka 25.5.1974 (Pi) 99. (1788) Chloroclystis rectangulata (LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 100. (1799) Lomaspilis marginate ( LINNÉ 1758) ojedin ěle se vyskytující druh: T řeš ňovka, Lib řice (Pi) 101. (1800) Ligdia aduetata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka (Pi) 102. (1801) Bapta pictaria CURTIS 1833 - n ěkolik nález ů na T řeš ňovce (Pi)

245 103. (1802) Bapta bimaculata ( FABHICIUS 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) 104. (1803 ) Bapta punctata (FABRICIUS 1775) - dosti hojný druh; T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Šp) 105. (1806) Cabera pusaria (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 106. (1808) Anagoga pulveraria (LINNÉ 1758) - pouze 2 údaje: Lib řice 8.5. 1971, T řeš ňovka 25.5.1973 ( Pi) (Ellopia fasciaria ( LINNÉ 1758) - Davle ( STERNECK 1929)) (Campaea margaritata (LINNÉ 1767) - uloven na blízké lokalit ě Jílové (Pi)) 107. (1613) Ennomos autumnaria WERNEBURG 1659 - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi) (Ennomos quercinaria ( HUFNAGEL 1767 ) vyp ěstován z housenky nalezené na habru na blízké lokalit ě Medník ( Pi)) 108. (1817) Ennomos erosaria ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka, Chlomek (Pi, Šp) 109. (1819) Selenia bilunaria (ESPER 1795) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp) 110. (1821) Selenia tetralunaris (HUFNAGEL 1767) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Lib řice, Chlomek ( Pi) , Davle - okolí (Šp) 111. U824) Gonodontis bidentata (CLERCK 1759) - T řeš ňovka 26.4.1968 (Šp) 112. (1825) Colotois pennaria (LINNÉ 176l) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Ďábel (Pi), Davle - okolí ( Šp) 113. (1828) Angerona primaria (LINNÉ 1758 ) - pouze 2 údaje: Ďábel 23.6.1968 (Pi), Davle - okolí 17.6.1967 (Šp) 114. (1829) Ourapteryx sambucaria (LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Sázava (Šp, Pi) 115. (1630) Plagodis dolabraria (LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi), Davle - okolí (Šp) 116. (1831) Opisthograptis luteolata (LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka ( Pi, šp) 117. (1834) Cepphis advenaria (HUBNER 1790J - n ěkolik nález ů: Davle - okolí, T řeš ňovka ( Pi) (Semiothisa notata ( LINNÉ 1758J - ulovena na blízké lokalit ě Medník (Pi)) 118. (1841) Semiothisa alternarle ( HÜBNER 1800-1809 ) - dosti hojný druh: T řeš ňovke ( Pi) 119. (1843) Semiothisa liturata (CLERCK 1759) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí ( Šp) 120. (1844) Theria rupicapraria (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - hojný druh: Petrov, Sahara (Pi)

246 (Errannis bajaria (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - Davle - okolí ( STERNECK 1929)) 121. (1846) Erannis leucophaearia (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775 ) - všude v okolí velmi hojný druh (Pi) 122. (1847) Erannis aurantiaria ( ESPER 1794) - hojný druh: T řeš ňovka, Petrov, Chlomek, Ďábel (Pi), Davle - okolí (Šp) 123. (1848) Erannis marginarla ( BORKHAUSEN 1794) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava, Chlomek, Ďábel (Pi) 124. (1849^ Erannis defoliarla (CLERCK 1759) - velmi hojný druh: T řeš ňovka, Sázava, Davle, Chlomek, Petrov, Ďábel (Pi) 125. ( 1850) Phigalia pedane ( FABRICIUS 1787) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava, Chlomek, Petrov, Ďábel (Pi) 126. (1852) Apocheima hispidaria (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - jediný nález: Ďábel 19.3.1972 (Pi) 127. (1856) Lycia hirtaria (CLERCK 1759) - n ěkolik nález ů: Chlomek, Sázav ě, T řeš ňovka (Pi) 128. (1857) Biston stratarius (HUFNAGEL 1767) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Petrov (Pi) 129. (1858) Biston betularius (LINNE 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi) , Davle - okolí ( Šp) 130. (1860) Boarmia cinctaria ( DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - hojný druh: Třeš ňovka, Petrov, Sázava (Pi), Davle - okolí (Šp) 131. (l86l) Bearmi a rhomboidaria ( DENIS et SCHIFFESSMÜLLER 1775) - hojný druh: Petrov, T řeš ňovka, Chlomek (Pi) , Davle - okolí (šp) 132. (1863) Boarmia ribeata (CLERCK 1759) - jediný údaj: Davle - okolí 21.7.1966 (Pi) 133. (1864) Boarmia repandata (LINNÉ 1758 )- jediný údaj: Davle - okolí (šp) 134. (I869) Boarmia roboraria (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka, Chlomek (Pi), Davle - okolí (Šp) 135. (l870) Boarmia punctinalis (SCOPOLI 1763) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava, Chlomek (pi), Davle - okolí (Šp) 136 (1872) Boarmia crepuscularia (HUBNER 1796-1799) - dosti hojný druh: Chlomek (Pi), Davle - okolí (Pi, Šp) 137. (1857) Boarmia luridata (BIRKHAUSEN 1794) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi, Šp) 138. (1876) Boarmia punctulata (DENIS et SCHIFFEREIULLER 1775) - hojný druh: Třeš ňovka, Chlomek, Ďábel ( Pi) 139. (1879) Gnophos dumetata Treitschke 1627 - jediný údaj: T řeš ňovka 21.9. 1969 (Šp)

247 140. (1680) Gnophos furvata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Třeš ňovka, Sázava (Pi) 141. (1881) Gnophos obscurata (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775J - dosti hojný druh; Třeš ňovka, Chlomek ( Pi) , Davle - okolí (Šp) 142. (l897) Ematurga atomaria (LINNÉ 1758) - velmi hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Petrov, Ďábel (Pi, Šp ) 143. (1898) Bupalus piniarius ( LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi), Davle - okolí (Šp) (Selidosema plumaria (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) Davle (5)) 144. (l900) Itama wauaria (LINNÉ 1758) - n ěkolik nález ů: T řeš ňovke (Pi), Davle - okolí ( Šp) 145. (l903) Lithina chlorosata (SCOPOLI 1763) - jediný údaj: T řeš ňovka 2.6. 1973 ( Pi) 146. (1904) Chiasma clathrata (LINNÉ 1758 )- hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Petrov ( Pi) , Davle - okolí (Šp) 147. (l91l) Aspilates gilvaria (DENIS et SCHIFFERMÜLLER 1775) - dosti hojný druh: Sázava, Ďábel ( Pi)

64. čele ď: Noctuidae

1. (1994) Euxoa nigricans (LINNÉ 1761) - Sázava, T řeš ňovka (Pi)

2. (1995) Euxoa aquilina (DEH. et SCHIFF. 1775) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 13.8.1977, 7.8.1975 (Pi)

3. (2001) Scotia segetum (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

4. (2002) Scotia clavis (HUFNAGEL 1766 ) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi), Davle - okolí (Šp)

5. (2003) Scotia exclamationis (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi, Šp)

6. (2004) Scotia ipsilon (HUFNAGEL 1766 ) - jde o tažný druh, v n ěkterých letech hojný ( FELIX-SOLDÁT 1972, FELIX-PIPEK-SOLDÁT 1978); T řeš ňovka (Pi, 5p)

7. (2012) Ochropleura plecta (LINNÉ 1761) - dosti hojný: T řeš ňovka (Pi, Šp)

8. (2025) Noctua pronuba LINNÉ 1758 - hojný druh; je tažný, v n ěkterých letech proto velmi hojný (4,5): T řeš ňovka, Chlomek, Ďábel ( Pi, Šp)

9. (2027) Noctua comes (HUBNER 1809-13) - dosti hojný druh: T řeš ňovka ( Pi)

248 10. (2028) Noctua fimbriata SCHREBER 1759 - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Davle - Sloup (Pi)

11. (2029) Noctua janthina (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

12. (2030) Epilecta linogrisea (DEN. et SCHIFF. 1775) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 7.7.1978 (Šp), 4.8.1978 (Pi)

13. (2032) Opige na polygona (DEN. et SCHIFF. 1775) - jde o tažný druh; v dané oblasti se objevil pouze 2krát: Davle - okolí 14.7.1966 ( Pi), T řeš ňovka 4.8.1973 (Pi)

14. (2034) Eugraphe sigma (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi,Šp)

15. (2039) Diarsia brunnea (DEN. et SCHIFF. 1755) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

16. (2040) Diarsia rubi (VIEWEG 1790 ) - Davle okolí, T řeš ňovka (Pi)

17. (2044) Amathes c-nigrum ( LINNÉ 1758) - velmi hojný druh; je tažný, v n ěkterých letech pon ěkud p řemnožený: T řeš ňovka (Pi, Šp)

18. (2045) Amathes ditrapezium ( DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

19. (2046) Amathes triangulm (HUFNAGEL 1766 )- hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

20. (2048) Amathes baja (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: Sázava, T řeš ňovka ( Pi, Šp)

21. (2049) Amathes rhomboidea ( ESPER 1790) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

22. (2053) Amathes xanthographa (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řešňovka (Pi)

23. (2055) Eurois occulta (LINNÉ 1758) - Davle-okolí 17.7.I960 (Šp)

24. (2056) Anaplectoides prasina (DEN. et SCHIFF. 1775 )- ojedin ělé nálezy: T řeš ňovka 16.7.1966 (Šp), 16.6.1974 (Pi), 10.7.1977 (Pi) Zahořany - poznámka autora: navazují na Lib řické údolí (STERNECK 1929)

25. (2057) Cerastis rubricosa (DEN. et SCHIFF. 1775) - velmi hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

26. (2058) Cerastis luecographa (DEN. et SCHIFF. 1775 ) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 28.4.1973 - 2 im. ( Pi)

27. (2062) Discerta trifolii (HUFNAGEL 1766) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava (Pi)

28. (2066) Heliophobus reticulata (GOEZE 1781) - T řeš ňovka (Pi, Šp)

29. (2067) Polia bombycina ( HUFNAGEL 1766) - jediný údaj: T řeš ňovka 7.7.1973 (Pi)

30. (2070) Polia nebulosa (HUFNAGEL 1766 ) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázav ě, Chlomek (Pi, Šp)

249 31. (207l) Pachetre sagittigera (HUFNAGEL 1766) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 26.5.1973, Davle - okolí 27.5.1955 ( Šp, Pi)

32. (2072) Mamestra brassicee (LINNÉ 1758) - prozetlm pouze 2 údaje (jinde jde o b ěžný druh!(: Davle - okolí 6.6.1955 (Šp), T řeš ňovka 3.9.1977 (Pi)

33. (2073) Mamestra persicariae (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

34. (2074) Mamestra contigua (DEN. et SCHIFF. 1775) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 25. a 26.6.1973 (Pi)

35. (2075) Mamestra w-latinum (HUFNAGEL 1766) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

36. (2076 ) Mamestra thalassina (HUFNAGEL 1766 ) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

37. (2077) Mamestra suessa (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

38. (2079) Mamestra oleracea (LINNÉ 1756) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

39. (2080) Mamestra aliena (HUBNER 1808-9 ) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

40. (2083) Mamestra bicolorata (HUFNAGEL 1766) - jediný údaj: Davle - okolí 9.7.1968 (Šp)

41. (2084) Mamestra dysodea (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: Davle - okolí, 4.8.1969 ( Pi)

42. (2090) Hadena filigrama (ESPER 1768) - jediný údaj: T řeš ňovka 8.9.1976 (Pi)

43. (2092) Hadena compta (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázav ě, Davle - okolí (Pi)

44. (2094) Hadena bicruris (HUFNAGEL 1766) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Davle - okolí (Pi, Šp )

45. (2097) Lasionycta nana (HUFNAGEL 1766) - dosti hojný druh: Davle - okolí, T řeš ňovka (Pi)

46. (2099) Cerapteryx graminis (LINNÉ 1758) - prozatím pouze 2 údaje: Davle - okolí 20.7.1970 (Pi), Třeš ňovka 6.8.1973 (Pi)

47. (2100) Tholera decimalis (PODA 1761) - dosti hojný druh: T řeš ňovka ( Pi)

48. (2101) Tholera cespitis (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný: Davle - okolí, T řeš ňovka (Pi, Šp)

49. (2102) Panolis flammea (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

50. (2103) Xylomiges conspicillaris (LINNÉ 1758) - hojný druh. T řeš ňovka (Pi)

250 51. (2105) Orthosia cruda ( DEN. et SCHIFF. 1775 ) - hojný druh: Petrov, Chlomek, Třeš ňovka (Pi)

52. (2108) Orthosia populi ( STROM 1783) - jediný exemplá ř nalezen 24.3.1973 v Háje čku pod Chlomkem ( Pi); tato lokalita byla zni čena p ři melioracích v roce 1975

53. (2109) Orthosia gracilis (DEN. et SCHIFF. 1775) - ojedin ělé nálezy na T řeš ňovce (Pi)

54. (2110) Orthosia stabilis (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

55. (2112) Orthosia munda (DENIS et SCHIFF'. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

56. (2113) Orthosia gothica (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

57. (2115) Mythimna turca (LINNÉ 1758) - jediný údaj: Třeš ňovka 5.7.1973 (Pi)

58. (2116) Mythimna conigera (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

59. (2117) Mythimna ferrago (FABRICIUS 1787) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

60. (2118) Mythimna albipuncta (DENIS et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

61. (2111) Orthosia incerta (HUFNAGEL 1766) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek (Pi, Šp)

62. (2120) Mythimna pudorina (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: T řešňovka 7.7.1973 (Pi)

63. (2122) Mythimna impura (HUBNER 1803-8 )- ojedin ěle se vyskytující: T řeš ňovka ( Pi )

64. (2123) Mythimna pallens (LINNÉ 1758) - velmi hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

65. (2124) Mythimna L-album ( LINNÉ 1767) - jediný údaj: Davle - okolí 10.6. 1957 (Šp)

66. (2128) Cuculia absinthii (LINNÉ 1761) - jediný údaj: Davle - okolí 28.7.1966 ( Pi)

67. (2135) Cuculia umbratica (LINNE 1758) - dosti hojný druh: Davle - okolí, Třeš ňovka, Sázava ( Pi, Šp)

68. (2144) Cuculia verbasci ( LINNÉ 1758 ) - dosti hojn ě; housenky na ku řičníku Scrophularie : Sázava, Lib řice, Pikovice, Davle, Chlomek ( Pi, Šp)

69. (2153) Brachionycha sphinx (HUFNAGEL 1766 ) - jediný údaj: Chlomek 8.11. 1970 (Pi)

70. (2160) Lithophane socia (HUFNAGEL 1766) - jediný údaj: Chlomek 28.3.

1970 (Pi)

71. (2161) Lithophane ornitopus (HUFNAGEL 1766) - hojný druh: Chlomek, Petrov (pi, Šp)

251 72. (2169) Allophyes oxyacanthae (LINNÉ 1758) - jediný údaj: Chlomek 2.10.1971 (Pi)

73. (2171) Griposia aprilina (LINNÉ 1758) - pouze 2 údaje: Chlomek 19.9., 20.9.1970 (Pi)

74. (2173) Griposia convergens (DEN. et SCHIFF. 1775) - Chlomek (Pi)

75. (2178) Blepharita satura DEN. et SCHIFF. 1775 - dosti hojný druh: Třeš ňovka (Pi, Šp)

76. (2184) Antitype chi (LINNÉ 1758 )- dosti hojný druh: Petrov, Lib řice, Davle - Sloup (pi, Šp)

77. (2185 ) Ammoconia caecimacula (DEN. et SCHIFF. 1775 ) - dosti hojný druh: Třeš ňovka (pi, Šp)

78. (2186) Eupsilia transversa (HUFNAGEL 1766) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

79. (2188) Conistra erythrocephala (DEN. et SCHIFF. 1775 ) - hojný druh: Ďábel, T řeš ňovka (Pi, Šp)

80. (2189) Conistra rubiginosa (SCOPOLI 1763) - velmi hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

81. (2191) Conistra vaccinii (LINNÉ 1761) - hojný druh: Ďábel, Sázava, T řeš ňovka (Pi, Šp)

82. (2193) Dasycampa rubiginea (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: T řeš ňovka 30.3.1974 (Pi)

83. (2194) Agrochola circelaris ( HUFNAGEL 1766) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

84. (2195) Agrochola lota (CLERCK 1759) - jediný údaj: T řeš ňovka 28.9.1978 (Pi)

85. (2196) Agrochola macilenta (HAWORTH 1809) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

86. (2197) Agrochola nitida (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný: T řeš ňovka (Pi, Šp)

87. (2198) Agrochola helvola (LiNNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

88. (2200) Agrochola litura (LINNÉ 1761 ) - hojný druh: T řeš ňovka (pi, Šp)

89. (2201) Agrochola lychnidis (DEN. et SCHIFF. 1775) - velmi hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

90. (2209) Cirrhia icteritia (HUFNAGEL 1766 ) - T řeš ňovka (Pi)

91. (2216) Apatele rumicis (LINNÉ 1758) - hojný druh: Třeš ňovka, Petrov (Pi, Šp)

92. (2217 ) Apatele psi ( LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

93. ( 2218) Apatele tridens (DEN. et SCHIFF. 1775 ) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

94. (2221) Apatele aceris (LINNÉ 1758) - T řeš ňovka (pi, Šp)

95. (2223) Apatele auricoma (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

252 96. (2224) Apatele megacephala (DEN. et SCHIFF. 1775 ) - jediný údaj: T řeš ňovka 4.6.1973 ( Pi)

97. (2227) Apatele leporina ( LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

98. (2228) Dasechaeta alpium (OSBECK 1778) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 25.6. 1973 (Pi), Davle (STERNECK 1929)

99. (2236) Cryphia algae (FABRICIUS 1775) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 7.7.1973, 12.7.1975 ( Pi)

100. (2238) Cryphia domestica (HUFNAGEL 1766) - jediný údaj: T řeš ňovka 12.8. 1975 ( Pi)

101.(2240) Amphipyra pyramidea (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

102. (2243) Amphipyra tragopoginis (CLERCK 1759) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

103. (2247) Thalpophila matura (HUFNAGEL 1766) - dosti hojný: T řeš ňovka (Pi)

104. (2248) Rusina tenebrosa (HUBNER 1800-3) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

105. (2249) Dypterygia scabriuscula (LINNÉ 1758) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

106. (2250 ) Euplexia lucipara (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

107. (2252) Apamea monoglypha (HUFNAGEL 1766) - hojný druh: Třeš ňovka (Pi, Šp)

108. (2253) Apamea lithoxylea (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: Davle - okolí (Pi, Šp)

109. (2254) Apamea sublustris (ESPER 1788 )- dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

110. (2255) Apamea crenata (HUFNAGEL 1766) - dosti hojný druh; nej čast ěji se vyskytuje ve form ě alopecurus ESP.: T řeš ňovka (Pi, Šp)

111. (2259) Apamea furva (DEN. et SCHIFF. 1775) - pouze 2 údaje: Davle - okolí 10.7.1953 (Šp), T řeš ňovka 26.6.1971 ( Pi)

112. (2265) Apamea ancepe (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

113. (2266) Apamea sordens (HUFNAGEL 1766) - jediný údaj: T řeš ňovka 16.6. 1974 (Pi)

114. (2267) Apamea scolopacina (ESPER 1788) - jediný udej: Devle - okolí 20.7.1968 (Pi)

115. (2269 ) Mesapamea secalis (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

116. (2270) Oligia ophiogramma (ESPER 1794 -) - jediný údaj: T řeš ňovka 4.8. 1973 (Pi)

117. (2271) Oligia strigilis (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

118. (2272) Oligia latruncula (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

253 119. (2273) Miana furuncula (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: T řeš ňovka 12.8.1973 ( Pi)

120. (2280) Luperina testacea (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava, ( Pi)

121. (2282) Amphipoea oculea ( LINNÉ 1761) - pouze 2 údaje: Davle - okolí 12.8.1952 (Šp), 2.8.1969 (Pi)

122. (2285) Gortyna flavago DEN. et SCHIFF. 1775 - jediný údaj: Davle - okolí 14.9.1968 ( Šp)

123. (2289) Phlogophora meticulosa (LINNÉ 1758) - dosti hojný druh; je tažný, a proto jsou pozorovány výkyvy v hojnosti výskytu (FELIX-SOLDÁT 1972, FELIX-PIPEK-SOLDÁT 1978) : T řeš ňovka (Pi)

124. (2296) Actinotia polyodon (CLERCK 1759) - dosti hojný: T řeš ňovka (Pi, Šp)

125. (2298) Actinotia hyperici (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: T řeš ňovka 11.7.1975 (Pi)

126. (2300) Caradrina morpheus (HUFNAGEL 1766) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

127. (2304) Caradrina selini Boisduval 1840 - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

128. (2305) Caradrina clavipalpis (SCOPOLI 1763) - dosti hojný druh: T řeš ňovka ( Pi)

129. (2309) Hoplodrina alsines (BRAHM 1791) - hojný druh: T řeš ňovke, Sázava (Pi, Šp)

130. (2310) Hoplodrina blanda (DEN. et SCHIFF. 1775 ) - n ěkolik nález ů na T řeěň ovce ( Pi)

131. (2311) Hoplodrina ambigua (DEN. et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

132. (2313) Hoplodrina respersa ( DEN. et SCHIFF. 1775) - n ěkolik údaj ů z T řeš ňovky (Pi, Šp)

133. (2318) Meristis trigrammica (HUFNAGEL 1766) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi, Šp)

134. (2319) Cosmia pyralina (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka ( Pi, šp)

135. (,2322) Cosmia trapezina (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek, Davle - okolí (pi, Šp)

136. (2330) Arenostola fluxa (HUBNER 1808-9 ) - jediný údaj: Davle - okolí 18.7.1967 (Šp)

137. (2340) Hapalotis venustula (HUBNER 1790) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Sázav ě ( Pi)

138. (2341) Panemeria tenebreta (SCOPOLI 1763 ) - jediný údaj: T řeš ňovka, 8.5.1972 (Pi)

139. ( 2352) Pyrrhia umbra (HUFNAGEL 1766 ) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 7.7. 1973, 23.7.1976 ( Pi)

254 140. (2355) Axylia putris (LINNÉ 1761 ) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava (Pi, Šp)

141 (2365) Jaspidia deceptoria (SCOPOLI 1763) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka, 2.6.1973 (Pi), Davle - okolí 15.8.1968 ( Pi)

142. (2368) Eustrotia uncule ( CLERCK 1759) - jediný údej: T řeš ňovka 28.6. 1973 ( Pi)

143. ( - ) Eustrotia fasciane ( LINNÉ 1758 ) - hojný druh: T řeš ňovka ( Pi )

144. ( 2376) Nycteola revayana (SCOPOLI 1772) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Petrov (Pi)

145. (2383) Pseudoips bicolorana (FUESSLY 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Petrov, Chlomek ( Pi)

146. (2386) Colocasia coryli ( LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

147. (2395) Chrysaspidia bractea (DEN. et SCHIFF. 1775) - druh vázaný na vyšší polohy, odkud ob čas migruje do nižších poloh ( FELIX-SOLDÁT 1972, FELIX-PIPEK-SOLDÁT 1978): Davle - okolí 6.8.1952 (Šp), T řeš ňovka 10.7.1966 (Pi), Sázava 23.7.1966 ( Pi)

148. (2398) Autographa pulchrina ( HAWORTH 1809 ) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

149. (2399) Autographa confusa (STEPHENS 1850) - pat ří rovn ěž mezi tažné druhy ( FELIX- SOLDÁT 1972, FELIX-PIPEK-SOLDÁT 1978): T řeš ňovka 12.9.1971 (Šp), 5.8.1977 (Pi)

150. (2400) Autographa gemma (LINNÉ 1758) - velmi hojný druh, vzhledem k tomu, že jde o migranta; vyskytuje se n ěkdy hojn ěji: T řeš ňovka, Chlomek, Petrov, Ďábel, Sázava (Pi, Šp)

151. ( 2394) Chryssaspidia festucae ( LINNÉ 1758) - Davle - okolí 17.8.1968 (Šp)

152. (2403) Plusia chrysitis ( LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Sázava (Pi, Šp)

153. ( 2405) Abrostola asclepiadis ( DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh (Pi, Šp)

154. (2406) Abrostola triplasia ( LINNÉ 1758) - T řeš ňovka (Pi, Šp)

155. ( 2407) Abrostola trigemina ( WERNEBURG I864)- dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

156. (2410) Catocala fraxini ( LINNÉ 1758) - jediný údaj: Petrov - v roce 1964 - zadní k řídlo (Pi)

157. (2411) Catocala nupta (LINNÉ 1767) - jediný údaj: Davle 24.8.1973 (Pi)

158. ( 2412 ) Catocela elocata (ESPER 1787) - jediný údaj: Davle - okolí 29.9. 1952 (Šp)

159. (2415) Catocela promissa (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: Chlomek 20.7.1976 ( Šp)

160. (2419) Ephesia fulminea (SCOPOLI 1763) - dosti hojný druh: T řeš ňovka, Chlomek ( Pi, Šp)

255 161. (2422) Minucia lunaris (DEN. et SCHIFF. 1775) - pouze 2 údaje: Lib řice 8.5.1971, Třeš ňovka 15.6.1973 ( Pi)

162. (2425) Callistege mi ( CLERCK 1759) - hojný druh: Ďábel, Petrov, Chlomek (Pi, Šp)

163. 12426) Ectypa glyphica ( LINNÉ 1758 ) - hojný druh: Petrov, Chlomek Ďábel (Pi, Šp)

164. (2428) Scoliopterys libatrix ( LINNÉ 1758) - hojný druh: Petrov, Chlomek, T řeš ňovka ( Pi, Šp)

165. ( 243l) Lygephila viciae (HUBNER 1819-22) - hojný druh: Třeš ňovka ( Pi)

166. ( 2434) Cetephia alchymista (DEN. et SCHIFF. 1775) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 21. a 26.6.1973 (Pi)

167. (2437) Laspeyria flexula (DEN. et SCHIFF. 1775) - dosti hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

168. (2438) Colobochyla salicalis (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: Davle - okolí 25.6.1970 ( Pi)

169. (2439) Parascotia fuliginaria (LINNÉ 1761 ) - pouze 2 úde je: T řeš ňovka 16.7.1975, 8.8.1975( Pi)

170. ( 2442) Rivula seicealis (SCOPOLI 1763) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

171. (2444) Herminia barbelis ( CLERCK 1759) - jediný udej: Třeš ňovka 18.5. 1974 (Pi)

172. (2450) Zanclognatha tarsicrinalis ( KNOCH 1782) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

173. (2448) Zanclognatha tarsipennalis ( TREITSCHKE 1835) - pouze 2 údaje: T řeš ňovka 13. a 22.6.1973 ( Pi)

174. (2452) Zanclognatha grisealis ( DENIS et SCHIFF. 1775) - hojný druh: T řeš ňovka (Pi)

175. (2453) Trisateles emortualis (DEN. et SCHIFF. 1775) - jediný údaj: T řeš ňovka 11.6.1973 (Pii)

Schrankia tanialis ( HB ) - chycen na blízké lokalit ě Medník (Pi))

176. (2459) Hypena proboscidalis (LINNÉ 1758) - hojný druh: T řeš ňovka, Lib řice, Pikovice (Pi, Šp)

177. (2460 ) Hypena obsitalis (HUBNER 1811-13) - jediný údaj: T řeš ňovka 4.6. 1973 (Pi)

256 Zusammenfassung

Der vorliegende Bericht ist der dritte Teil von Ergebnissen der lepidopterologischen faunistischen Untersuchung in der Umgebung der Stadt Davle. In diesem Teil wurden die Vertreter der Familien Geometridae und Noctuidae zusammenfassend bearbeitet.

Die Weise der Bearbeitung bleibt dieselbe eis in dem vorgehenden Teilen (PIPEK et ŠT ĚPÁNEK 1978, 1979); die Systematik enspricht derselben noch HRUBÝ (1964).

Literatura

BLESZYNSKI,S. (1965): Miernikowce - Geometridae - Klucze do oznaczania owadow Polski, XXVII, zeszyt 46 b, Panstwowe wydawnictwo naukowe, Warszewe.

FELIX,V. ; SOLDÁT,M. (1972): Zpráva o pozorování tážných motýl ů v Československu v letech 1970-71. - Zprávy Čs. spol. entomol. p ři ČSAV, 8 : 125-150.

FELIX,V., PIPEK.P., SOLDÁT,M. (1976): Zpráva o pozorovaní tažných motýl ů v Československu v letech 1972-4, 1975, 1976. - Zprávy Čs. spol. entomol. p ři ČSAV, 14 : 41-92.

HRUBÝ,K. (1964): Prodromus Lepidopter Slovenska. - Nakl. SAV Bratislava, 962 str.

KOCH.M. (1976): Wir bestimment Schmetterlinge IV. - Neumann Verlag, Leipzig, 291 str.

PIPEK,P. (1976): Motýlí fauna ve státní p řírodní rezervaci Medník. - Bohemia centralis, 5 : 187-188.

PIPEK,P., ŠT ĚPÁNEK,M. (1978): Lepidopterologické pom ěry v okolí Davle. - II. část. - Bohemia centralis, 8 : 65-73.

STERN ECK, J. (1929): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. - Karlovy Vary.

Adresy autor ů:

Ing. Petr Pipek, Široká 22, 110 00 Praha 1

Miloslav Št ěpánek, Michelská 61, 145 00 Praha 4

257 Krátká sd ělení

Kurze Mitteilungen

PO ČÁTKY KROUŽKOVÁNÍ PTÁK Ů V NYN ĚJŠÍ CHKO KOKO ŘÍNSKO

Člov ěka zajímal v život ě pták ů nejen jejich zp ěv, krása pe ří nebo hnízd ění, ale cht ěl se také dopátrat, kam až na podzim odlétají a odkud se na ja ře vracejí. Tak vznikla myšlenka kroužkování, která p řinesla ne čekaná zjišt ění. V CHKO Koko řínsko provád ěla kroužkovaní pták ů p řírodov ědná spole čnost Lotos, která m ěla svou stanici v Lib ěchov ě již p řed 1. sv ětovou válkou.

Kolem bou řlivého roku 1648 zakládali studenti r ůzné spolky, a to nejen politické. Pražští medikové se sdružili ve spolek, jehož členové se zabývali otázkami p řírodních v ěd a jako symbol si dali do znaku kv ět lotosu. Spolek jménem Lotos vydával od roku 1851 časopis stejného jména. Spolek m ěl své stanice; jedna ze stanic byla po roce 1900 založena též v Lib ěchov ě. Její působnost zabíhala daleko na východ do tehdejšího okresu Dubá, a to do oblasti Novozámeckého rybníka u obce Zahrádky a Máchova jezera. Duší lib ěchovské stanice Lotosu byl lesní geometr tehdejšího lib ěchovského panství - lesmistr Kurt Loos, bydlící až do své smrti 27. července 1933 v Lib ěchov ě, kde byl i poh řben. Rodem N ěmec ze Saska, prožil celý život v Čechách v p řátelských vztazích jak k Čech ům v ůbec, tak i k mnoha člen ům České ornitologické spole čnosti, která ho jmenovala svým čestným členem. Napsal na 200 různých práci a p řísp ěvk ů do nejr ůzn ějších zoologických a ornitologických časopis ů. Všímal si však nejen ptactva, ale i jiných skupin živo čich ů, zejména hmyzu. Také jeho píle p ři kroužkování pták ů, s nímž v Čechách za čal, byla zna čné - okroužkoval ne 10 000 pták ů různých druh ů.

Hlavni činnost zmín ěné št ěnice se vztahovala k poznáni mnoha jev ů ze života ptactva, které souvisely p ředevším s jejich tahem. Tyto otázky m ělo alespo ň částe čně zodpov ědět kroužkování. Bude nás zajímat, jakých výsledk ů se ornitologická lib ěchovské stanice dopracovalo za vedení lesmistra Loosa. P říznivci ornitologie byli p řekvapeni zprávami z uvedené stanice. Byly to zejména první údaje zp ětných hlášení kroužkovaných pták ů z ciziny. Tak po čátkem roku 1935 byl chycen v severoalžírském p řístavu Oránu racek chechtavý s kroužkem nesoucím ozna čeni "Lotos Liboch Bohemia 35-25". Ptáka kroužkoval 11. června

258 1933 K. Loos na Novozámeckém rybníku. Kos černý kroužkovaný v Lib ěchov ě byl zastižen ve Francii v departmentu Marne, čížek lesní zde kroužkovaný byl zjištěn v Hadervijku p ři břehu Zuiderského mo ře v Nizozemí. Na prácí lib ěchovské stanice se podílelo i n ěkolik ornitologo pracujících v jiných částech zem ě, P ěnice černohlavá kroužkovaná v Opav ě byla chycena na ostrov ě Kypru - ulet ěla tedy vzdálenost 2070 km. Holub doup ňák kroužkovaný na Lib ěchovsku byl chycen ve Špan ělsku. Kroužkování poskytovalo také údaje o stá ří n ěkterých pták ů. V ěkového maxima se dožil špa ček, který byl kroužkovaný číslem 15932 v Tupadlech v roce 1915 a chycený v roce 1931 na východním pob řeží Itálie u Rimini.

Pokud jde o osobu lesmistra Loosa, jehož práce m ěla velký význam nejen pro výzkum Koko řínska a Lib ěchovska, je t řeba ješt ě doplnit, že se jeho zve řej ňované práce zabývají také ochranou ptactva, řeší i vztah ptactva k polnímu a lesnímu hospodá řství a zabíhají rovn ěž do jiných oblasti zoologie, entomologie a lesnictví. Podrobn ě se v n ěkolika článcích zabýval také biologií a rozší řením i ochranou nejv ětší naší sovy, výra velkého.

Literatura

LOOS,K. (1914): Die Vogelberingung durch die Ornithologieche Station des "Lotos" in Liboch a. E. Wild und Hund 20 : 629.

LOOS,K. (1915): Ornithologisches aus der Umgebung von Liboch. Orn. Jahrb. 26 : 283-286.

LOOS.K. (1917a): Zweiter Bericht über die Tätigkeit der ornitholog. Station Lotos in Liboch a. E. im Jahre 1915. Lotos 65, 7-8 : 91-101.

LOOS,K. (1917b): Dritter Bericht Ober die Tätigkeit der ornitholog. Station Lotos in Liboch a. E. im Jahre 1916. Lotos 65, 7-8 : 103-114.

LOOS.K. (1918): Vierter Bericht Ober die Tätigkeit der ornitholog. Station Lotos in Liboch a. E. im Jahre 1917. Lotos 66, 6-10 : 50-60.

LOOS,K. (1920): Fünfter Bericht über die Tätigkeit der ornithologischen Station des Lotos in Liboch a. E. in den Jahren 1918-1919. Lotos 67-68 : 97-104.

LOOS.K. (1921): Sechster Bericht über die Tätigkeit der ornithologischen Station des Lotos in Liboch a. E. Lotos 69 : 127-131.

LOOS,K. (1922): Siebenter Bericht über die Tätigkeit der ornithologischen Station des Lotos in Liboch a. E. Lotos 70 : 231-237.

259 LOOS.K. (1926): Neunter bis elfter Bericht über die Tätigkeit der ornithologischen Station des Lotos in Liboch a. E. Lotos 74 : 105-127.

LOOS.K. (1932): Achtzehnter Bericht Ober die Tätigkeitder ornithologischen Station "Lotos" in Liboch a. d. Elbe für das Jahr 1931. Lotos 80 : 1-40.

LOOS.K. (1933): Neunzehnter Bericht über die Tätigkeitder ornithologischen Station "Lotos" in Liboche. d. Elbe für das Jahr 1932. Lotos 81: 1-19.

J. Doubek

260 VÝSKYT VÝRA VELKÉHO V CHRÁN ĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI KOKO ŘÍNSKO

Lesnatá severovýchodní část M ělnická se nápadn ě odlišuje od rovinatých míst, která se prostírají po obou stranách soutoku Labe a Vltavy a z velké části tvo ří m ělnický okres. Zmín ěný severovýchod okresu tvo ří hlavn ě katastry 16 obcí, které po roce 1950 p řipadly k okresu M ělník ze zrušených okres ů Dubá a B ělá pod Bezd ězem a které do nového okresu přinesly n ěkolik nových p řírodních znak ů. Toto území se vyzna čuje členitým rázem krajiny, převážn ě jehli čnatými lesy a často podivn ě tvarovanými pískovcovými skalními útvary. Hluboké a stinné rokle, nesnadno dostupné strže a sluje zvyšují romantický ráz tohoto po přírodní stránce tak bohatého území, které zabíhá i do sousedního českolipského okresu, v němž je n ěkolik lokalit s rozmanitými vhodnými p ředpoklady pro život r ůzných rostlin a živo čich ů.

V lesích našeho území naprosto p řevažují jehli čnany, a to borovice, pak smrk a ojedin ěle mod řín a jedle. Tyto jehli čnany postupn ě vytla čily listnaté lesy, zejména bukové, které je d říve pokrývaly. Dokazují nám to i jména n ěkterých obcí: B řezinka, Olešno, Dubá, Bukovec nebo Hab řina.

Část tohoto území byla v roce 1976 vyhlášena ministerstvem kultury v rozloze 272 km za Chrán ěnou krajinnou oblast Koko řínsko. Zhruba z poloviny leží na okrese M ělník, z druhé části v okrese České Lípa. Krajina CHKO Koko řínsko se skalami a roklinami je od nepam ěti hnízdišt ěm naší nejv ětší sovy - výra velkého. Vyskytuje se zejména v lesích a skalách kolem obcí Medonosy, Bukovec, Osinalice, Vidim, Šemanovice, Jest řebice, Dob řen a St řezivojice, Místem výskytu výra jsou i vzdálen ější lokality kolem Dubé u osady Obrok, zalétá i do rozlehlých les ů kolem Doks a do okolí hredu Houska. K hnízd ění vyhledává odlehlé skály s vhodnými otvory nebo římsami, které často bývají chrán ěny p řevisem. V jiných prost ředích zde hnízdo výra nebylo zjišt ěno. Odchovává obvykle 2 až 3 mlá ďata.

Lib ěchovský lesmistr Kurt Loos, p ůsobící zde na po čátku tohoto století, sledoval výskyt výra i jeho hnízd ění, pop řípad ě užitek a škody v lesích kolem jmenovaných obcí. D říve byl výr v našem kraji více rozší řen. Lesní Borovi čka z Bosyn ě (RICHTROVÁ, ústní sd ělení ) roku 1906 oznámil, že výr hnízdí ve skalách nade mlýnem Štampach, tedy na po čátku státní přírodní rezervace Koko řínský d ůl, n ěkolik set metr ů od železni ční stanice Lhotka. Podobně hnízdil pár výr ů ve skalách u obce Tupadly. V roce 1889 vyvedl pár výr ů t ři mlá ďata ve

261 skalách u Provodína. LOOS (1932) uvedl hnízd ění výra v údolí Roklice u D řev čic a postih proti skotákovi, který zde vybral mlá ďata.

Výr je po desetiletí i déle v ěrný svému hnízdišti. V naší oblasti vyhledává klidná a tiché místa; rachot traktor ů a aut stejn ě jako rekrea ční ruch zahán ějí naši nejv ětšíi sovu do odlehlých zákoutí. V severovýchodní části m ělnického okresu se zdržuje 10 - 12 pór ů výr ů.

Naše nejv ětší sova je chrán ěné již od roku 1926. V sou časné dob ě je ochrana výra zakotvena ve vyhlášce č. 4/1967 Sb., o hájení a zp ůsobech lovu n ěkterých druh ů zv ěř e, a v jejím dodatku č. 10/1975. Po čet výr ů se však nezv ětšuje - jeho ochrana je čím dále, tím naléhav ější. Je pot řeba, aby úpln ě vymizelo vybíraní mlá ďat, často k podivným ú čel ům, a nezákonné odst řely. Chrán ěné krajinné oblast Koko řínsko mé ve svých lesích a skalách nezbytné p ředpoklady pro život této sovy. Vždy ť zde žije výr velký nep řetržit ě již n ěkolik staletí.

Přírodn ě velmi cenné oblast, pr ůmyslem p říliš nedot čené a zhruba ohrani čená m ěsty Mělník, Litom ěř ice, Česká Lípa a B ělá pod Bezd ězem, je významná z mnoha hledisek. Pro její krajinný ráz, lesy, geologické zvláštnosti, botanické vzácnosti, dosud nevšední úto čišt ě ptactva, rekrea ční význam a kone čně i stavební památky by zasluhovala rozsáhlejší a důslednou ochranu. Podobné místo v hust ě zalidn ěném nitru Čech nemáme.

Snažme se, aby část uvedené oblasti, CHKO Koko řinsko, byla nejen místem ukázn ěné rekreace, prost ředím, kde by byl člov ěk hostem, jako host se choval a vyhledával tak pot řebné přírodní prost ředí, ale aby zde vše živé, které zde je a bylo domovem dóvno p řed člov ěkem, mohlo úsp ěšn ě a bez ohrožení žit.

Literatura

LOOS,K. (1906): Der Uhu in Böhmen, nebst einigen Notizen über die Verbreitung in einigen anderen Ländern. I. - Günzel, Saaz, 74 str.

LOOS.K. (1932): Achtzehnter Bericht über die Tätigkeit der ornithologischen Station "Lotos" in Liboch a. d. Elbe für da6 Jahr 1931. - Lotos 80 : 1-40.

J. Doubek

262 KLONK U SUCHOMAST JAKO NALEZIŠTĚ M ĚKKÝŠ Ů

Nejv ětší bohatství rostlinných i živo čišných druh ů vázaných na vápence se v Českém krasu soust řeďuje do skalnatých údolních zá řez ů Berounky s některých v ětších p řítok ů, kde se pln ě rozvinul vápencový fenomén. Sm ěrem od řeky ztrácejí vápencové stanovišt ě své osobité rysy a po čet význa čných druh ů klesá. Souvisí to p ředevším s menším zastoupením skalních útvar ů. Jen tam, kde se ty čí skalní st ěny v ětšího rozsahu, op ět se setkáváme s druhov ě bohatými spole čenstvy. P říkladem mohou být skalní útvary na pravém b řehu Suchomastského potoka v prostoru Čertových schod ů a Kotýzu na jižním úbo čí Zlatého Kon ě. V ětší část těchto stanoviš ť je však dnes již velmi narušena blízkostí provoz ů zpracujících vápenec.

Ur čitým pokra čováním t ěchto skalních útvar ů je i sráz Klonku (Klouku) u Suchomast, kde sice nevystupuji strmé vápencové st ěny, p řesto však vápencové vrstvy vycházejí ve velmi strmém srázu, který je místy porostlý jen sporou vegetací s n ěkolika význa čnými xerotermy ( RIVOLA, 1976). Jde o stanovišt ě, které se nápadn ě liší od okolních vápencových kopc ů, jež mají p ři vrcholech menší otev řené plochy s ochuzenými xerotermními spole čenstvy. Zvláštností Klonku je st řídáni lavic vápenc ů s proplástky b řidlic, které snadno zv ětrávají, takže vzniká strmý sráz, na n ěmž se jen t ěžko vytvo ří hlubší p ůda. Tato tendence k obnažení podkladu p řipomíná v mnohém pom ěry na známých bílých stráních na k řídových slínech.

Dne 15. listopadu 1978 jsem odebral v horní t řetin ě srázu velký vzorek hrab ěnky, který poskytl spole čenstvo m ěkkýš ů uvedené v tabulce 20.

Tabulka 20

Spole čenstvo m ěkkýš ů hrab ěnky

Druh Zastoupení Acanthinula aculeata (MÜLL.) 1 Discus rotundetus (MÜLL.) 2 Granaria frumentum (DRAP.) 166 Helicella obvia (HTM.) 2 Cecilioides acicula (MÜLL.) 15 Cepaea vindobonensis (FÉR.) 1 Pupilla muscorm (L.) 166

263

Druh Zastoupení Truncatellina cylindrica (FÉR.) 161 Vallonia costata (MÜLL.) 343 Vallcnia pulchella ( MÜLL.) 96 Helicigona lapicida (L.) 1 Carychium tridentatum (RS.) 1 Jde o xerotermní spole čenstvo s p řevahou druh ů význa čných pro krasové skalní stepi, ovšem ochuzené o n ěkolik významných prvk ů. Z druh ů význa čných pro Český kras se zde hojn ě vyskytuje p ředevším Granaria frumentum (DRAP.). Význam má rovn ěž Cepaea vindobonensis (FÉR.), která zde má hranici svého vnitro českého areálu a zárove ň i západní hranici rozší ření, jinak však není výrazn ě vázána na vápence. Ostatní druhy, zastoupené ve větším množství, pat ří mezi b ěžné členy xerotermních spole čenstev Českého krasu. Zajímavý je po četn ě velký stav druhu Pupilla muscorum ( L.), který se skalnatým stráním, tvo řeným čistými vápenci, vyhýbe a dává p řednost spíše hlinitým podklad ům. Vyskytuje se však na podobných substrátech v okolí Prahy, zejména v Prokopském a Radotínském údolí,

V jednotlivých kusech se v horní části Klonku vyskytují Discus rotundatus (MÜLL,) a Helicigona lapicida ( L.) , které jsou sice mezofilní a p řevážn ě lesní, mají-li však vhodný kryt, mohou pronikat i na stanovišt ě zna čně xerotermní jako v tomto p řípad ě. Zbývají druhy Acanthinula aculeata (MÜLL.) a Carychium tridentatum ( RS.), zjišt ěné jen v jednom kusu, které pet ří stanovištím jiného rázu, což platí zejména pro C tridentatum (RS.). Můžeme je pokládat za náhodn ě zavle čené hosty z blízkého okolí, p ředevším ze spodních částí Klonku.

Přes svou exponovanou polohu se tedy v Klonku vyskytuje fauna, která se blíží spíše spole čenstv ům drobných stepních ploch na okolních vrcholech (Kobyla, Oujezdce, Mramor- Šamor, P řední Strážišt ě) než bohatým malakocenozám skalního defilé pod Zlatým kon ěm. Je to nepochybn ě dáno povahou podkladu, který nep ředstavuje pevnou kompaktní skálu, nýbrž jakýsi p řechod ke stepnímu srázu na polopevném substrátu. Rovn ěž zde však mé sv ůj význam i celková poloha tohoto nalezišt ě, zna čně vzdáleného od míst, kde se soust řeďují typická xerotermní vápnomilná spole čenstva. Nicmén ě jde o velmi vyhran ěnou a pro

Český kras význa čnou malakocenózu, která v rámci lokality zasluhuje plnou pozornost a ochranu.

264

Literatura

LOŽEK.V. (1974): M ěkkýši Českého krasu z hlediska ochrany p řírody. - Bohemia centralis, 3 : 163-174, 2 tab., 3 mapky. Praha.

RIVOLA.M. (1976): Botanická inventarizace návrhu CHPV Klonk. - Hec, depon. SSPPOP, Praha.

RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

265

PŘÍSP ĚVEK K FAUN Ě ČLENOVC Ů UM ĚLÝCH SUBSTRÁT Ů VE SKLADOVACÍCH PROSTORÁCH ST ŘEDO ČESKÉHO KRAJE

Autor studoval v rámci činnosti v Krajské hygienické št ěnici St ředo českého kraje výskyt členovc ů na um ělých substrátech ve skladovacích prostorách - na papírových podložkách na vejce v t řídírnách vajec, v obalech importovaného zboží a v deratiza čních nástrahách v r ůzných podnicích. V t ěchto stanovištích bylo v roce 1972-75 zjišt ěno 81 druh ů členovc ů v četn ě představitele do té doby neznámé čeledi pavouk ů z území ČSSR.

Autor d ěkuje doc. dr. J. Bucharovi, CSc, za podn ětné p řipomínky k této práci a rovn ěž dr. H. Schmidtovi za sd ěleni d ůležitých informací.

Studium proložek na vejce bylo sou částí komplexního zoologického pr ůzkumu 10 třídíren, z nichž 4 jsou napojeny na výrobu vajec, provád ěného v období 8.X. - 7.XI. 1973; v třídírn ě v Čejeticích (okr. Ml. Boleslav) byl pr ůzkum opakován 26.TV. 1974. Celkem bylo v 21 místnostech prohlédnuto 866 cirkulujících proložek nebo proložek skladovaných k bezprost řední manipulaci, a n ěkolik desítek proložek již vy řazených a skladovaných zvláš ť k postupné likvidaci. Proložky byly postupn ě snímány z hromad po sériích 11-71 kus ů z každého úložišt ě; výskyt členovc ů a známky výskytu obratlovc ů byly registrovány na každé proložce zvláš ť, což je d ůležité pro statistické prov ěř ení podle Walda (WEBER, 1964). P ři prošet řování deratiza čních nástrah (1775 g, asi 31 nástrah( byle použita též Tullgranova metoda a flotace v kyselin ě mlé čné; tyto nástrahy byly vyrobeny p řevážn ě z warfarinu a ovesných vlo ček a položeny minimáln ě 1 m ěsíc p řed vyšet řením.

Na proložkách z ob ěhu bylo zjišt ěno 38 druh ů členovc ů:

Araneae (Oonops domesticus, Achaearanea tepidariorum, Teutana grossa, Lepthyphentes tenuis, Pachygnatha sp., Drsssodes lapidosus, Scotophaeus scutulatus, Tegenaria derhami, Ciniflo ferox), Acarina (Erythacarus parietinus), Lithobiomorpha (Lithobius forficatus), Thyeanura (Lepisma saccherine), Dermeptere (Forficule euriculeria), Psocoptera (Lepinotus patruelis, L. inquilinus, Trogium pulsatorium, Lachesilla pedicularia), Hymenoptera (Diaeretus sp., Lasius emarginatus, Vespula germanica), Coleoptera (Dermestes lardarius, Anthrenus museorum, Enicmus minutus, Ptinus für, P. tectus, P. brunneus, Niptus hololeucus, Tribolium castaneum, Anthicus floralis, Apion loti), Neuroptera (Chrysopa carnee), Lepidoptera (Endrosis sarcitrella), Diptera (Culex p. pipiens, Megasalia (M.) sp., Fannia canicularis, Muscina stabulens, Phormia terrae-novee, Drosophila repleta).

266

Nedosp ělý jedinec druhu Oonops domesticus DALM. byl nalezen 29.X.1973 v t řídírn ě v Čejeticích. Proložky v uvedené hromad ě byly ur čeny k dalšímu naskladn ění vejci po případném vyt říd ění, takže dosud byly transportovány v kolob ěhu výrobce vajec - t řídírna - maloobchod. Je to první nález p ředstavitele zna čně starobylé čeledi ekribelátních pavouk ů Oonopidee na území ČSSR (ŠMAHA, 1976), který nebyl nalezen ani v rámci rozsáhlého výzkumu dr. Valešové ( VALEŠOVÁ-ŽĎÁRKOVÁ, 1966), i když je již uvád ěn z n ěkterých synantropních stanoviš ť v N ěmecku (Dessau v herbá řích spole čně s pisivkami Liposcelis divinatorius (MÜLLER) - WIEHLE, 1953). Jiný p ředstavitel této čeledi byl nalezen o n ěco pozd ěji ve vytáp ěném skleníku v Karlov ě Vsi na jižním Slovensku; jde o samce jihoamerického druhu Triaeris stenaspis Sim. (MILLER, ŽIT ŇANSKÁ, 1976) .

Vývoj r ůzných druh ů, zejména pisivek a alespo ň n ěkterých brouk ů (larvy Dermestes lardarius, Anthrenus museorum) a drobných much (puparia Drosophila sp.) probíhal p římo na proložkách. Pisivky byly na podzim 1973 zjišt ěny ve všech úložištích proložek; pr ůměrn ě jimi bylo infestováno 63 % proložek z každé prošet řované série v množství až n ěkolik desítek kus ů na proložku. Populace byla b ěhem zimy z řejm ě redukována, nebo ť v Čejeticích bylo v dubnu příštího roku pisivkami infestováno v jednotlivých úložištích 3 - 28 % proložek. Hojný byl vždy zejména druh Lepinotus patruelis se zna čnou tolerancí a aklimatizovatelností k teplotním a sv ětelným podmínkám (FAHY, 197l). Popula ční základnu m ůže mít tedy na proložkách i Oonops domesticus a jiné druhy členovc ů se zna čnou afinitou k populaci pisivek nebo i k papírovému podkladu ( WIEHLE, 1953), přihlédneme-li též k tomu, že t řídírnou st řední kapacity údajn ě prob ěhne 1 milión proložek za rok. Jiné druhy než pisivky byly zjišt ěny na 8 % proložek, a to v 19 ze všech 21 úložiš ť, a trus drobných savc ů, nejspíše Mus musculus, na 6 % proložek, tj. v 16 úložištích. Podle výsledk ů statistického zpracování se tyto ostatní druhy nebo myši trus vyskytovaly na 10 % proložek z jejich celkového množství ( P = 95 %, α = β= 0,05). Drobná zne čišt ění vaje čným obsahem, troficky významné pra členovce, jsou ovšem na mnoha cirkulujících proložkách. Jejich infestace je usnadn ěna vzhledem k obtížnosti provedení chemické dezinsekce proložek.

Na proložkách vy řazených a ur čených k likvidaci se podstatn ě hojn ěji vyskytovaly larvy Dermestes lardarius a myší trus a byly zde též nalezeny larvy Malachius sp.

267

Ostatní materiál z r ůzných provozních místností, krom ě nález ů na proložkách, obsahoval 45 druh ů členovc ů v četn ě 31 druh ů, které na proložkách nebyly zjišt ěny, nap ř. ploštice 3 druhy, čele ď Carabidae 5 druh ů, Staphylinidae 2 druhy a 12 druh ů dipter z celkem 18 zjišt ěných druh ů.

Deratiza ční nástrahy p ředstavuji zvláštní potencionální bodový biochor. V t řídírnách vajec byly druhy Cryptophagus saginatus, Hofmannophila pseudospretella a Pyralis farinalis nalezeny pouze v t ěchto nástrahách. V nástraze v ur čité pekárn ě byl též zjišt ěn vzácný mršník Carcinops quattuordecimetriata. Celkem se ve starých deratiza čních nástrahách, aplikovaných v různých podnicích, vyskytovalo 57 druh ů členovc ů, z toho 42 jiných druh ů než druhy zjišt ěné na proložkách.

Specifickými výskytišti jsou též sklady obal ů z importovaného zboží, o čemž sv ědčí zjišt ění kalamitního výskytu Sinoxylon anale LESNE, poprvé registrovaného v ČSSR, v dřev ěných bednách s importem z Kará čí (zá ří 1975, sklad v okrese Kladno - det. dr. H. Schmidt, Inet. f. Holzbiologie u. Holzschutz, Hamburg). Zajímavý výskyt exoantropních druh ů byl též konstatován ve starých d řev ěných podlahách a d řev ěných konstrukcích obydlí, zvlášt ě jestliže byly napadeny d řevomorkou Serpula lacrymans (nap ř. Hylastes cunicularis, Phosphuga atra, Hypophloeus sp., rozte či Peloribates europaeus).

ZÁV ĚR

Význam studia specifických umělých substrát ů a biochor ů, jejichž trofické podmínky umož ňují jejich invazívní osídlení členovci, vyplývá též ze zjišt ění zvláštního druhového spektra a nález ů vzácných druh ů členovc ů ve St ředo českém kraji roku 1972 až 1975. Stabilní choriocenózy zvláštního druhového spektra mohou vznikat i na vratných obalech a vratných izola čních vložkách, jak ukazuje nález druhu dravého pavouka Oonops domesticus DALM. na papírových proložkách na vejce ( Čejetice, okres Ml. Boleslav, t řídírna vajec, 1973), který byl na území ČSSR dosud neznámý. Na t ěchto proložkách bylo zjišt ěno celkem 38 druh ů členovc ů, zvlášt ě pisivky Lepinotus patruelis a jiné druhy čeledi Trogiidae, též larvy Dermestes lardarius, Anthrenus mueeorum, Malachius sp. a puparia Drosophila sp. V d řev ěných bednách, ve kterých bylo importováno zboží z Kará čí (Pákistán), byla zna čné populace Sinoxylon anele LESNE, rovn ěž dosud nezjišt ěného v ČSSR. Ve starých deratiza čních nástrahách se vyskytovala 57 druh ů členovc ů v četn ě vzácného mršníka Carcinops quattuordecimstriata.

268

267

Literatura

FAHY,E.D. (1971): Some Factors in the Ecology and Dispersal of Lepinotus patruelis Pearman (Psocoptera), a Pest of Stored Products. - J. stored Prod.Ree., 7 : 2 : 107-123. Dublin.

ŠMAHA,J. (1976): Weitere Feststellungen lästigen Vorkommens der Larven von Zipfelkäfern (Malachius; Col., Malachiidae). - Anz. Schädlingskde, Pflanzenschutz, Umweltschutz, 49 : 86-87.

MILLER,F.; ŽITNANSKÁ.O. (1976): Einige bemerkenswerte Spinnen aus der Slowakei. - Biologia, Ser.B. 31, 2 : 81-89. Bratislava.

VALEŠOVÁ-ŽĎÁRKOVÁ, E. (1966): Synanthrope Spinnen in der Tschechoslowakei (Arech., Areneae). - Senck.Biol., 47 : 73-75.

WEBER,E. (1964): Grundrias der biologischen Statistik. - V. Aufl., Jena.

WIEHLE,H. (1953): Spinnentiere oder Arachnoidea /Araneae/ - HC: Orthognatha-Cribellatae- Haplogynae-Entelegynae. In: Dahl F.: Die Tierwelt Deutschlands und der angrenzenden Meeresteile nach ihren Merkmalen und nach ihrer Lebensweise. - Teil 42. Jena.

RNDr. Ji ří Šmaha

269

VZPOMÍNKA NA PROFESORA ROUBALA

23. října 1971 zem řel ve v ěku 92 let prof. Jan Roubal. Naše entomologie ztratila p řed deseti lety jednoho ze svých velikán ů, jehož jméno se dnes již stává podobným úctyhodným historickým pojmem jako jména Nickerl nebo Lokay.

Profesor Roubal byl vynikajícím koleopterologem. Když ve svých p ětasedmdesáti letech zjistil, že v broucích není tolik nezodpov ězených otázek jako u jiných hmyzích řád ů, za čal se intenzívn ě v ěnovat plošticím (Heteroptera) a b ěhem krátké doby zvládl jak literaturu, tak i celou obtížnou, pro n ěj prakticky novou skupinu. V podzimu svého života, v dob ě, kdy v ětšina lidi odpo čívá nebo rezignuje, dokázal se profesor Roubal za řadit mezi p řední heteropterology, "št ěni čáře", jak sám říkával.

Nesporný entomologický význam profesora Roubala však není to hlavní, co zde chce autor této vzpomínky vyzdvihnout. Je to zejména Roubalovo celoživotní napojení na snahy sm ěř ující k ochran ě p řírody, související s ekologickým p řístupem k řešení všech problém ů, stejn ě jako jeho výjime čné lidské vlastnosti a kone čně i jeho p řínos k výzkumu zví řeny St ředo českého kraje.

Všude, kde profesor Roubal p ůsobil, pat řil k nadšeným a angažovaným propagátor ům ochrany p řírody. S mnoha slovenskými, polskými i českými odborníky stál u kolébky zrodu Pieninského národního parku (který však byl realizován až po desetiletích), mnoho elánu věnoval také snahám o ochranu p řírody Krkonoš, u nás v kraji potom Brd, K řivoklátská, Povltaví atd. V mnohé entomologických článcích (Osud xylofág ů, Dendroleon pantherinus a dalších) nekompromisn ě vystihuje podstatu ohrožení naší p řírody, nabádá k ochran ě a záchran ě druh ů a celých cenóz a varuje p řed bezohlednou exploatací p řírody. Barbarsky zištné vyko řis ťováni p řírody, spojené s genocidou mnoha druh ů rostlin a živo čich ů, profesor Roubal nenávid ěl snad nejvíc na sv ětě a bojoval proti n ěmu až do konce života. Krátkou dobu kolem roku 1955 p ůsobil též jako konzervátor ochrany p řírody p ři památkové správ ě, ale nakonec tuto činnost odmítl vzhledem k formálnímu a statickému chápání ochrany p řírody v tehdejší dob ě. Jeho dlouholetá aktivní činnost v Klubu za starou Prahu dokládá i Roubal ův zájem o ochranu památek.

Velké část života profesora Roubala, a tím i jeho entomologické činnosti, pat řila Slovensku, kde p ůsobil jako ředitel dív čího gymnázia v Banské Bystrici. Pozd ěji p řešel do

270

Příbrami z tohoto období potom pochází mnoho faunistických prací z Brd a z Povltaví. Velkou pozornost však v ěnoval i Polabí, K řivoklátsku, Karlštejnsku, vltavskému údolí a nejširšímu okolí Prahy v ůbec. Každý, kdo se chce zabývat faunou brouk ů St ředo českého kraje, nutn ě musí vycházet mimo jiné i z Roubalových prací. Podobným zp ůsobem se Roubal zasloužil i o výzkum Šumavy a jižních Čech vzhledem k vazbám ke svému rodišti -Chudenicím.

Roubalovy práce nejsou jen taxativní faunistika jako v ětšina podobných studií ze stejné doby. Vždy se zajímal o ekologické vazby a vztahy; klasickými ekologickými studiemi jsou nap ř. jeho práce o sukcesích merocenóz xylofág ů a xylomykofág ů v tlejícím d řev ě, o spole čenstvech ploštic v r ůzných fytocenózách nebo na ur čitých druzích rostlin, mnoho zoogeografických prací aj. Profesor Roubal navíc pat řil ke staré generaci zoolog ů, kte ří dnes již prakticky vym řeli a pro které by bylo neodpustitelnou hanbou nepoznat n ěco z naší p řírody. Byl mimo jiné i dobrým floristou, mykologem, ornitologem a herpetologem, znal rovn ěž všechny b ěžné druhy nebo naopak rarity z mnoha skupin rostlin i živo čich ů, zejména bezobratlých. Z díl čích znalostí organism ů a jejich biologie skládal vždy globální, jedine čný obraz poznáni cenózy, jeho široké znalosti mu umož ňovaly chápat ekologii v její podstat ě a rozum ět problematice ochrany p řírody více, než se poda řilo v ětšin ě jeho sou časník ů zabývajících se ochranou p řírody profesionáln ě.

Když profesor Roubal p řešel ke studiu ploštic, zvládl tuto složitou skupinu s obdivuhodným elánem. Ale i když již potom pat řil mezi p řední "št ěni čáře" nejen v Československu, vždy se rád radil se specialisty, kte ří mohli být vzhledem k v ěku jeho vnuky (jako nap ř. dr. P. Štys) nebo alespo ň syny. Nepovažoval to za nic, co by snížilo jeho autoritu, nýbrž ve skute čnosti tomu bylo práv ě naopak. Skromnost, v ědecké poctivost, odhodlání stát za svým p řesv ědčením i proti pomíjivým, le č silným módním trend ům ve v ědě i v ekonomice, obdivuhodné vitalita, jadrný humor a optimismus - tyto a ješt ě mnohé jiné dobré vlastnosti zdobily gymnaziálního ředitele profesora Jana Roubala.

Ješt ě dva roky p řed svou smrtí, na chalupě paní M. Tilschové-Úlehlové v Krkonoších, již nemocný a p řísn ě st řežený dcerou a jejím manželem, čekal vždy na chvíli, kdy jeho rodina odjela na nákup. Jak pan profesor osam ěl, v mžiku vzal smýkací sí ť, n ěco narychlo na sebe, a za chvíli bylo vid ět jeho dlouhou, štíhlou postavu pobíhat po lukách a mávat smýka čkou.

To vše již je dávno pry č. Nejmladší ze t ří Roubalových dcer, paní Ta ťána Tilschová, které svého otce pe čliv ě ošet řovala a opatrovala až do konce, je již také dva roky mrtvá. A doba, kdy krkonošské kopce byly sv ědkem setkání vysokého, rovného starce s patriarchálním

271

plnovousem s brýlatým klukem, který jako on t římal v ruce smýkací sí ť a nosil po kapsách plno zkumavek, je také již jen nostalgickou vzpomínkou. Ten brýlatý kluk pak celý zbytek prázdnin chodil s panem profesorem po horách jako Pat a Patachon a dodnes mu vd ěč í za spoustu znalostí a názor ů a možné, že za celou životní orientaci.

Úmrtní oznámení stru čně říká, že profesor Roubal "zasv ětil celý sv ůj život studiu a ochran ě p řírody, kterou nade vše miloval a o jejíž osud se v dnešním technizovaném sv ětě úzkostliv ě bál". Odkaz jeho práce nás zavazuje a stopa, kterou zanechal, je p římé a jasná.

Prom. biol. Pavel Pecina, CSc.

272

Účelová neperiodická publikace Není ur čeno k prodeji obyvatelstvu

Bohemia centralis 10

Vydalo St ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody St ředo českého kraje

ve Státním zem ědělském nakladatelství v Praze roku 1981

ve St ředisku interních informací

Návrh obálky Ivan Urbánek

Vydání první - Po čet stran 272

Odpov ědná redaktorka Ji řina Benešová

Technická redaktorka Helena Čečetková

Vytiskly Moravské tiska řské závody, n.p., Kyjov - AA 20,29, VA 20,42 -Náklad 500 výtisk ů - Publikace č. 3286

07-032-81 — 04/15

273