PRAKTICKÝ PRŮVODCE
nejen pro vlastníky kulturních památek a objekt ů v památkov ě chrán ěných územích
Daniel Zádrapa
město Prost ějov 2011
F. B. Werner: Prost ějov na Morav ě, 2 míle od Olomouce (1750)
Prost ějovský zámek se sokolovnou v roce 1939
2
Předmluva
Tento pr ůvodce je ur čen jako praktický rádce a pomocník všem vlastník ům kulturních památek na území m ěsta Prost ějova i celého prost ějovského správního obvodu, stejn ě tak jako majitel ům objekt ů, ležících na území památkov ě chrán ěných území na Prost ějovsku, tedy na území prost ějovské m ěstské památkové zóny a v ochranných pásmech kulturních památek v Plumlov ě, Mo řicích a Otaslavicích. Jeho posláním je seznámit ve řejnost se smyslem státní památkové pé če a ochrany kulturního d ědictví jako d ůležitého ve řejného zájmu, pomoci p ři orientaci v souvisejících právních p ředpisech, vysv ětlit otázky týkající se obnovy a úprav památkov ě chrán ěných objekt ů a napomoci tak širšímu pov ědomí o t ěchto problémech. Poda ří-li se tak p ředejít zbyte čnému a často nev ědomému porušování zákona v oblasti památkové pé če a napomoci k ochran ě jedné z důležitých sou částí našeho kulturního d ědictví, splní tato publikace bezezbytku sv ůj ú čel. Budeme rádi, když z tohoto pr ůvodce získá informace o kulturním d ědictví Prost ějovska a o možnostech, jak se podílet na jeho zachování a ochran ě, i široká ve řejnost.
autor
Hlavní nám ěstí (dnešní nám ěstí T. G. Masaryka) v Prost ějov ě v roce 1848
3
Pohledy z věže Nové radnice na historický st řed Prost ějova
ISBN 978-80-254-9668-8
4
I. Základní pojmy z oblasti ochrany kulturního d ědictví
Základní pojmy z oblasti ochrany kulturního d ědictví definuje zpravidla zákon o státní památkové pé či (blíže k samotnému zákonu a k ostatním závazným předpis ům v další kapitole), pop řípad ě související p ředpisy (nap ř. stavební zákon – definice n ěkterých stavebních úprav):
• Kulturní d ědictví – zjednodušen ě d ědictví minulosti. Není to však n ějaký ucelený a nem ěnný soubor v ěcí, které do n ěj pat ří jen pro své stá ří, ale také pro své hodnoty estetické, jako sv ědectví o životním zp ůsobu a umu člov ěka v minulosti, jako v ěci, které mají vztah k významným osobnostem nebo událostem d řív ějších dob. Tento náhled (a hodnocení uvedených kvalit) se m ůže v různých historických obdobích m ěnit. Jde tedy o prom ěnlivý soubor v ěcí, které nejsou významné jen samy o sob ě, ale také ve svém historickém nebo spole čenském kontextu.
• Ve řejný zájem – ob čanskoprávní pojem, který není p řesn ě definován, v různých případech se m ůže lišit. Obecn ě se vyskytuje v t ěch p řípadech, kdy dojde ke st řetu konkrétního zájmu (tedy práva jedince) a obecného zájmu, kdy absolutní napl ňování zájmu jedince by vedlo k ohrožení obecného blaha. Ve řejným zájmem v případ ě památkové pé če tedy je, zjednodušen ě řečeno, „blaho obecné ve řejnosti“, zájem státu na uchování kulturních a historických hodnot - kulturního d ědictví našich p ředk ů.
• Památková pé če – souhrn zásad, ustanovení, opat ření, metod a postup ů (tj. co, jak a pro č se chrání) a orgány a organizace, které je provád ějí, resp. dohlížejí na jejich provád ění a dodržování. Cílem památkové pé če je ochrana dobrého stavu a autenticity (p ůvodnosti, historické v ěrnosti, originality) památkov ě chrán ěných objekt ů a sídel p řed nežádoucími zásahy, které je mohou znehodnotit nebo zni čit (viz kulturní dědictví).
• Ministerstvo kultury České republiky – úst řední orgán státní správy v oblasti státní památkové pé če. Řídí ochranu kulturního d ědictví v České republice, zpracovává koncepce pé če o památkový fond, koordinuje v ědeckovýzkumnou a vzd ělávací činnost v oblasti památkové pé če, z řizuje odbornou organizaci státní památkové pé če (NPÚ) a památkovou inspekci , prohlašuje a ruší prohlášení kulturních památek, vydává souhlas k vývozu kulturních památek do zahrani čí, vydává a odnímá po dohod ě s Akademií v ěd České republiky povolení k provád ění archeologických výzkum ů, vydává povolení k restaurování, poskytuje ve řejnou finan ční podporu vlastník ům kulturních památek a plní řadu dalších úkol ů ( www.mkcr.cz ).
• Památková inspekce – je z řizována ministerstvem kultury, vykonává úst řední dozor nad dodržováním zákona o státní památkové pé či a souvisejících p ředpis ů, dozírá, jak je zabezpe čována komplexní pé če o kulturní památky, jak jsou dodržována rozhodnutí orgán ů státní památkové pé če k zajišt ění pé če o kulturní památky a jak vlastníci (správci, uživatelé) kulturních památek plní stanovené povinnosti, provádí rozbor stavu státní památkové pé če a navrhuje opat ření k jejímu prohloubení a navrhuje orgán ům státní památkové pé če opat ření k odstran ění zjišt ěných nedostatk ů, pop řípad ě uložení pokuty, a dozírá, aby se uložená opat ření řádn ě plnila.
5
• Kulturní památka – nemovitá (nap ř. stavba, socha, areál) či movitá (obraz, šperk, mobiliá ř aj.) v ěc, pop řípad ě soubor v ěcí, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního zp ůsobu a prost ředí spole čnosti od nejstarších dob do sou časnosti, jako projevy tv ůrčích schopností a práce člov ěka z nejr ůzn ějších obor ů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revolu ční, historické, um ělecké, v ědecké a technické, pop ř. které mají p římý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Jednotlivé movité či nemovité objekty za kulturní památky prohlašuje Ministerstvo kultury České republiky bu ď z vlastní iniciativy nebo na základ ě obdrženého podn ětu. Protože ochrana kulturního d ědictví je ve řejným zájmem, je možné prohlásit významné objekty kulturními památkami i p ři nesouhlasu jejich vlastníka.
• Národní kulturní památka – taková kulturní památka, která pat ří k nejvýznamn ější sou části kulturního bohatství národa. V celém prost ějovském správním obvodu má tento významný status pouze jediný objekt, a to prost ějovský Národní d ům (od roku 2008).
• Památka UNESCO – památka, zapsaná do seznamu sv ětového kulturního d ědictví, nejvýznamn ější kategorie památek (u nás v sou časné dob ě celkem 12, mj. historické centrum Prahy, Kutná Hora, Český Krumlov, Litomyšl, Tel č, Lednicko-valtický areál, zahrady a zámek v Krom ěř íži, sloup Nejsv ětější Trojice v Olomouci a další).
• Prost ředí kulturní památky – obecný termín, který není p řesn ě definován (nap ř. konkrétní vzdáleností od památky v metrech apod.). Je to nejbližší okolí kulturní památky (uvnit ř areálu památky nebo vn ě objektu), které s památkou stavebn ě, funk čně nebo pohledov ě úzce souvisí. V jednotlivých konkrétních případech se m ůže v závislosti na uvedených souvislostech lišit.
• Úst řední seznam kulturních památek České republiky (ÚSKP ČR) – seznam, do kterého se zapisují všechny kulturní památky. V praxi to znamená, že kulturní památkou je pouze to, co bylo za kulturní památku prohlášeno Ministerstvem kultury a zapsáno do tohoto seznamu, p řípadn ě zapsáno do d řív ějších seznam ů ješt ě v dob ě účinnosti p ředchozího zákona ( č. 22/1958 Sb.), nikoliv vše, co jako památka vypadá. ÚSKP vede Národní památkový ústav.
• Národní památkový ústav (NPÚ) – odborná organizace státní památkové pé če. Krom ě vedení Úst ředního seznamu kulturních památek plní řadu dalších úkol ů - koordinuje odbornou činnost v oboru státní památkové pé če, zabezpe čuje vzd ělávání pracovník ů v oblasti státní památkové pé če, zpracovává metodiku státní památkové pé če, je dokumenta čním a informa čním pracovišt ěm pro úsek státní památkové pé če, zabezpe čuje pr ůzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón, p řipravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury (nap ř. pro prohlašování v ěcí za kulturní památky), zpracovává pot řebné odborné podklady pro orgány státní památkové pé če a v neposlední řad ě také poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastník ům kulturních památek (www.npu.cz ). NPÚ je člen ěn regionáln ě, územní odborné pracovišt ě pro Olomoucký kraj sídlí na Horním nám ěstí 25 v Olomouci ( olomouc.npu.cz ).
• Památkov ě chrán ěné území – území historického charakteru s větším či menším po čtem kulturních památek a jiných památkov ě cenných objekt ů, které bylo za
6
památkov ě chrán ěné území prohlášeno, aby se p ředešlo ohrožení nemovitého kulturního d ědictví na tomto území. M ůže to být:
o Památková rezervace – území, jehož charakter a prost ředí ur čuje soubor nemovitých kulturních památek, pop řípad ě archeologických nález ů. Je to nejvyšší stupe ň plošné památkové ochrany. Za památkovou rezervaci prohlašuje vybrané území p římo vláda České republiky. V prost ějovském správním obvodu se žádná památková rezervace nenachází (ale je jí nap říklad historické centrum blízké Olomouce).
o Památková zóna – území sídelního útvaru (obce, m ěsta) nebo jeho části s menším podílem kulturních památek než v případ ě památkové rezervace, nebo také historické prost ředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Za památkovou zónu prohlašuje vybrané území Ministerstvo kultury, d říve to byly i krajské národní výbory (to je nap říklad p řípad Prost ějova, kde byla památková zóna v historickém centru m ěsta prohlášena Vyhláškou o prohlášení historických jader m ěst za památkové zóny Jihomoravského krajského národního výboru v Brn ě dne 20. listopadu 1990). Rozlišujeme památkové zóny m ěstské, vesnické a krajinné.
o Ochranné pásmo – je vyhlašováno v případech, kdy to vyžaduje ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prost ředí, p řípadn ě ochrana okolí památkové rezervace či zóny. Dnes probíhá formou územního rozhodnutí o ochranném pásmu, které vydává obecní ú řad obce s rozší řenou p ůsobností, dříve bylo vydáváno okresními ú řady ve form ě rozhodnutí. V ochranném pásmu se tímto rozhodnutím také stanoví, u kterých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, nebo u jakých druh ů prací na nich, v četn ě úpravy d řevin, je vylou čena povinnost vyžádat si p ředem závazné stanovisko orgánu státní památkové pé če (to je významný rozdíl oproti památkové zón ě). Tato povinnost je navíc vylou čena vždy, jde-li o stavbu, zm ěnu stavby, udržovací práce, umíst ění nebo odstran ění za řízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným zp ůsobem do vn ějšího vzhledu nemovitosti (k úpravám interiéru tedy není závazné stanovisko orgánu státní památkové pé če zapot řebí). Úkolem ochranného pásma je zamezit, aby v t ěsném sousedství chrán ěné památky nebo chrán ěného území docházelo k nevhodné výstavb ě nebo nevhodným stavebním úpravám, které by mohly znehodnotit vzhled historického prost ředí a pohledy na památkov ě chrán ěné objekty – chrání tedy vn ější podobu a historický ráz nemovitostí a prost ředí daného sídla. Na území prost ějovského správního obvodu se ochranné pásmo kulturních památek nachází v Plumlov ě (kolem zámku), Mo řicích (kolem zámku) a Otaslavicích (kolem kostela a fary).
• Památky místního významu – památky, které nejsou zapsány v Úst ředním seznamu kulturních památek, p řesto mohou mít i nesporné památkové nebo architektonické hodnoty a jejich kulturn ě-historické hodnoty jsou významné pro region, v n ěmž se nacházejí.
• Vále čný hrob – místo, kde jsou poh řbeny ostatky osob, které zahynuly v d ůsledku aktivní ú časti ve vojenské operaci, v odboji nebo v d ůsledku vále čného zajetí. M ůže to být hrob jednotlivce, hromadný hrob nebo osárium, včetn ě náhrobk ů a ostatního hrobového za řízení. Vále čným hrobem je také evidované místo s nevyzvednutými ostatky osob zem řelých v souvislosti s vále čnou událostí anebo jiný objekt, který je za
7
vále čný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Vále čným hrobem je také pietní místo (pam ětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol p řipomínající vále čné události a oběti, které zahynuly v d ůsledku aktivní ú časti ve vojenské operaci, v odboji nebo v d ůsledku vále čného zajetí). Evidence a veškerá povolení úprav, p řemíst ění, z řízení či zrušení vále čných hrob ů jsou v kompetenci Ministerstva obrany České republiky, v prost ějovském správním obvodu tuto agendu zpracovává odd ělení památkové pé če M ěstského ú řadu Prost ějov. I vále čný hrob samoz řejm ě jako sv ědectví historie může být kulturní památkou , pokud spl ňuje příslušné znaky kulturní památky a pokud byl za kulturní památku prohlášen ministerstvem kultury. V takovém p řípad ě se na n ěj vztahují krom ě zákona o vále čných hrobech také p říslušná ustanovení zákona o státní památkové pé či a souvisejících předpis ů (a vše ostatní, co se týká kulturních památek – tedy i možnost získání příslušných dotací apod.).
• Orgán státní památkové pé če – je správním orgánem státu v přenesené p ůsobnosti, rozhoduje v otázkách památkové pé če na p říslušném území, kde je místn ě p říslušným. V prost ějovském správním obvodu (tedy na území celého bývalého prost ějovského okresu s výjimkou Konicka) je orgánem státní památkové pé če M ěstský ú řad Prost ějov - odd ělení památkové pé če. V památkovém zákon ě je definován jako „obecní úřad obce s rozší řenou p ůsobností“ ( www.prostejov.eu ).
• Obce s rozší řenou p ůsobností (ORP - tzv. obce III. typu) - vznikly po zrušení okresních ú řad ů od 1.1.2003, jejich obecní ú řady plní krom ě základních samosprávných funkcí v ůč i ob čan ům obce také funkce p řenesené státní správy, tj. jsou orgány státu, mezistupn ěm mezi obcemi a krajskými ú řady (nap ř. v oblasti ochrany životního prost ředí nebo památkové pé če). P ůsobí v těchto oblastech jako správní orgány nejen v dané obci, ale také v dalších obcích správního obvodu (v ětšinou správní obvody odpovídají bývalým okres ům, pokud v části bývalého okresu nejsou ješt ě další obce s rozší řenou p ůsobností nebo obce s pov ěř eným obecním ú řadem (tzv. obce II. typu), které mohou p řevzít v některých oblastech funkce p řenesené státní správy ve svém nejbližším regionu (správním obvodu) – na Prost ějovsku jsou jimi krom ě Prost ějova a Konice, které jsou zárove ň obcemi s rozší řenou p ůsobností, ješt ě N ěmčice nad Hanou).
• Statutární m ěsto – m ěsto, které svoji správu organizuje podle základní městské vyhlášky (tzv. statutu m ěsta), která vymezuje nap ř. m ěstské části nebo m ěstské obvody a m ůže na n ě p řenést n ěkteré své p ůsobnosti p řenesené státní správy i samostatné působnosti m ěsta. Namísto m ěstských ú řad ů mají magistráty v čele s primátorem. Na Prost ějovsku žádné statutární m ěsto není, je jím ale nap ř. sousední Olomouc nebo Přerov.
• Obnova kulturních památek – souhrnný termín pro stavební úpravy, opravy a údržbu kulturních památek. Zahrnuje údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prost ředí (viz dále).
• Restaurování – obnova kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných um ění nebo um ělecko řemeslnými pracemi; souhrn specifických výtvarných, um ělecko řemeslných a technických prací, respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu (p ředm ětu restaurování). Restaurování je vysoce odborná činnost a smí ji provád ět pouze držitel p říslušného povolení k restaurování, vydaného Ministerstvem kultury České republiky. Povolení k restaurování m ůže být ud ěleno
8
pouze bezúhonné fyzické osob ě po p ředchozím prokázání jejích odborných předpoklad ů (tj. na základ ě jejího specializovaného vzd ělání, odborné praxe a odborných schopností).
• Stavební úpravy – souhrnný termín zahrnující stavební práce na kulturních památkách nebo památkov ě chrán ěných objektech. Není v zákon ě p řesn ě definován, v obecn ě přijímaném výkladu zahrnuje jakékoliv stavební práce, kterými n ějakým zp ůsobem dochází k vnit řním nebo vn ějším zm ěnám t ěchto staveb.
• Jiné úpravy kulturní památky – souhrnný termín pro nástavbu, p řístavbu nebo modernizaci kulturní památky. Jsou to úpravy, kterými se stavba zvyšuje ( nástavba ), půdorysn ě rozši řuje ( přístavba ) nebo které nesouvisí s památkovou podstatou stavby, ale nem ění její funkci nebo využití – nap ř. nové rozvody elekt řiny, vody, plynu, topení, zateplení, zabezpe čovací za řízení, reklama, informa ční nosi če apod. ( modernizace ).
• Rekonstrukce – takové zásahy do konstruk ční a technologické části v ěci (kulturní památky), které mají za následek zm ěnu technických parametr ů nebo zm ěnu funkce a účelu v ěci.
• Oprava – odstran ění následk ů poškození v ěci (kulturní památky) nebo ú čink ů jejího opot řebení.
• Stavba – veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií bez ohledu na jejich stavebn ě technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, ú čel využití a dobu trvání. Stavbou se rozumí i její část nebo zm ěna dokon čené stavby. Slouží-li stavba reklamním ú čel ům nebo jde-li o za řízení (viz dále) s plochou více než 8 m 2, jde o stavbu pro reklamu .
• Zm ěna stavby – nástavba, p řístavba (viz jiné úpravy kulturní památky) nebo stavební úprava, která zachovává vn ější p ůdorysné i výškové ohrani čení stavby (nap ř. i zateplení plášt ě stavby).
• Terénní úpravy – zemní práce a zm ěny terénu, jimiž se podstatn ě m ění vzhled prost ředí nebo odtokové pom ěry, t ěžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost provád ěnou hornickým zp ůsobem, nap říklad skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemk ů pro z řízení hřiš ť a sportoviš ť nebo t ěžební práce na povrchu. Rozlišit podstatnost či nepodstatnost zm ěn musí v každém jednotlivém p řípad ě p říslušný stavební ú řad (pro ú čely stavebního řízení) nebo orgán státní památkové pé če (pro p říslušné správní řízení v oblasti památkové pé če).
• Udržovací práce, údržba stavby – práce, jimiž se zabezpe čuje dobrý stavební stav stavby, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost a životnost; odstran ění nežádoucích zm ěn v ěci (kulturní památky), které nastaly jako d ůsledek jejího užívání.
• Za řízení – informa ční a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické za řízení, pokud nejde o stavbu. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo za řízení, je ur čující stanovisko stavebního ú řadu. Zařízení o celkové ploše více než 8 m 2 je považováno za stavbu pro reklamu. Při posuzování informa čních a reklamních
9
za řízení se nezkoumá zn ění či obsah informace nebo reklamy, kterou má za řízení nést, za řízení nejasného ur čení lze ozna čit jako za řízení pro informace a reklamu . Definice za řízení se také neomezuje na za řízení informa ční a reklamní, ale za za řízení se považuje i jiná konstrukce sloužící k jakýmkoliv ú čel ům (nejde-li o stavbu). Stavební úřady zpravidla uznávají p ři posuzování za řízení výklad stavitele Doležala ke stavebnímu zákonu (tento výklad říká, že „v odborné praxi p řevládá názor, že za informa ční nebo reklamní za řízení se považuje konstrukce, rám, rošt, deska, panel či jiné obdobné technické za řízení, které je nosi čem reklamy, resp. reklamního plakátu, potišt ěné textilie, nápisu, kresby, obrazu, fotografie apod. Pojmu za řízení naproti tomu většinou neodpovídají samotné potišt ěné tkaniny a plakáty upev ňované ke stavb ě nebo k lešení provazy, dráty, h řebíky, šrouby, p řilepením, ani nápisy na zdech.“ ) Tento zúžený výklad však není závazný a neodpovídá zcela ani b ěžné odborné praxi orgán ů státní památkové pé če. V praxi je tedy často nutné požádat p ředem o závazné stanovisko orgánu státní památkové pé če k umíst ění reklamy, informa čního nosi če nebo drobného za řízení (nap ř. kamery na fasád ě), i když stavební ú řad ze svého pohledu danou úpravu za za řízení nepovažuje a samostatn ě k ní žádné rozhodnutí nevydává.
• Sou část v ěci (kulturní památky) - sou částí v ěci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nem ůže být odd ěleno, aniž by se tím v ěc znehodnotila. Dle platného ob čanského zákoníku stavba není sou částí pozemku .
• Příslušenství věci (kulturní památky) – příslušenstvím v ěci jsou v ěci, které náleží vlastníku v ěci hlavní a jsou jím ur čeny k tomu, aby byly s hlavní v ěcí trvale užívány. Příslušenství m ůže být chrán ěno spole čně s věcí hlavní (kulturní památkou), pokud byly všechny v ěci tvo řící p říslušenství výslovn ě prohlášeny za kulturní památku spolu s věcí hlavní jako jeden soubor.
• Nemovitosti - pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
• Rozhodnutí – zpravidla písemný akt správního orgánu, který zakládá, m ění nebo ruší práva nebo povinnosti ú častníka řízení. Musí mít zákonem p ředepsané náležitosti a vydává se v tzv. správním řízení . Proti rozhodnutí se lze ve stanovené lh ůtě písemn ě odvolat k nad řízenému správnímu orgánu (krajskému ú řadu).
• Závazné stanovisko – podmi ňující správní akt; na rozdíl od rozhodnutí se jím s kone čnou platností nezakládají, nem ění nebo neruší povinnosti nebo práva ú častníka řízení, jeho ú činky sm ěř ují v ůč i jinému správnímu orgánu, tj. orgánu, který vydává kone čné rozhodnutí ve v ěci (ten je však výrokem závazného stanoviska vázán). V případ ě záležitostí památkové pé če je orgánem vydávajícím rozhodnutí ve v ěci (stavební povolení, územní rozhodnutí apod.) zpravidla p říslušný stavební ú řad, v ůč i němuž má správní orgán vydávající závazné stanovisko postavení tzv. dot čeného orgánu. Protože závazné stanovisko není kone čným rozhodnutím ve v ěci, nelze se proti n ěmu odvolat (to lze až proti rozhodnutí stavebního úřadu), ale existuje jiný typ opravného prost ředku – tzv. přezkum závazného stanoviska nad řízeným správním orgánem (krajským ú řadem). P řezkoumat lze pouze zákonnost závazného stanoviska, ne jeho v ěcnou správnost. (Pozn.: Protože p ůvodní zn ění památkového zákona pochází již z roku 1987 a n ěkteré termíny nebyly dosud úpln ě slad ěny s jinými zákony, vyskytuje se zde pro správní akt orgánu státní památkové pé če vždy termín „závazné
10
stanovisko“, p řestože v praxi m ůže mít bu ď formu podmi ňujícího závazného stanoviska nebo samostatného rozhodnutí!).
• Vyjád ření (stanovisko) – neformální správní akt, nemá ú činky rozhodnutí nebo závazného stanoviska, pouze stvrzuje ur čité skute čnosti z hlediska p říslušného orgánu, který ho vydal. Ve správním řízení v oblasti památkové pé če je vždy zákonným podkladem vyjád ření odborné organizace státní památkové pé če (NPÚ) v dané v ěci. Toto vyjád ření po odborné stránce z hlediska zájm ů státní památkové pé če hodnotí zamýšlené stavební úpravy a další práce, o které ú častník řízení (vlastník, správce nebo uživatel památkov ě chrán ěné nemovitosti) žádá a slouží jako d ůležitý (i když ne jediný) podklad pro rozhodnutí nebo závazné stanovisko orgánu státní památkové pé če v dané věci. NPÚ má ze zákona na vydání vyjád ření lh ůtu 20 dn ů ode dne doru čení žádosti o jeho vypracování, nestanoví-li orgán státní památkové pé če (zpravidla na žádost NPÚ) ve zvláš ť složitých p řípadech lh ůtu delší (ne však více než dalších 30 dn ů) – tento fakt je t řeba brát v úvahu p ři odhadu možné délky správního řízení správního orgánu, protože zákonnou délku lh ůty pro vypracování tohoto vyjád ření odborné organizace státní památkové pé če nem ůže správní orgán nijak ovlivnit.
• Územní rozhodnutí – vydává se ve správním řízení (tzv. územní řízení), je to rozhodnutí stavebního ú řadu (resp. speciálního stavebního ú řadu – nap ř. doprava) nebo orgánu životního prost ředí ve v ěci: umíst ění staveb nebo za řízení a jejich zm ěn (tzv. rozhodnutí u umíst ění stavby), zm ěn ve zp ůsobu užívání pozemku v č. jeho terénních úprav (tzv. rozhodnutí o zm ěně využití území), nástaveb, p řístaveb a zm ěn ovliv ňujících životní prost ředí a ve řejnou dopravní a technickou infrastrukturu (tzv. rozhodnutí o zm ěně stavby a o zm ěně vlivu stavby na využití území), zm ěn ve zp ůsobu dělení pozemk ů (tzv. rozhodnutí o d ělení nebo scelování pozemk ů) a vyhlášení ochranného pásma, chránícího stavbu, za řízení nebo pozemek p řed negativními vlivy okolí nebo naopak (tzv. rozhodnutí o ochranném pásmu). V některých p řípadech není pot řeba (nap ř. v případ ě stavebních úprav a udržovacích prací) nebo m ůže být nahrazeno tzv. územním souhlasem (obdoba ohlášení ve stavebním řízení) – ten nelze vydat, obsahují-li stanoviska dot čených orgán ů podmínky nebo jsou-li záporná.
• Stavební povolení – vydává se ve správním řízení (tzv. stavební řízení), je to rozhodnutí stavebního ú řadu (resp. speciálního stavebního ú řadu – nap ř. doprava) nebo orgánu životního prost ředí k provedení staveb a jejich zm ěn, za řízení, terénních úprav a udržovacích prací. V některých p řípadech m ůže být nahrazeno zjednodušeným procesem tzv. ohlášení (to neplatí pro p řípad, obsahují-li stanoviska dot čených orgán ů podmínky nebo jsou-li záporná) nebo není zapot řebí ani stavební povolení, ani ohlášení.
• Dotace, ve řejná finan ční podpora – finan ční p řísp ěvek z ve řejných rozpo čtů (obce, města, kraje, státu) na obnovu památek vlastník ům kulturních památek, objekt ů v památkov ě chrán ěných územích a památek místního významu (viz samostatná kapitola).
• Sankce – trest v právním smyslu, opat ření sm ěř ující v ůč i ú častníkovi řízení (nej čast ěji vlastníkovi památky), zpravidla za porušení jeho zákonných povinností. V praxi památkové pé če má v ětšinou formu pen ěžité pokuty (p říp. zákazu činnosti ohrožující kulturní památku či její prost ředí nebo na řízení opat ření, která je povinen vlastník kulturní památky u činit, neplní-li své zákonné povinnosti) a ud ěluje se za porušení
11
povinností vyplývajících ze zákona o státní památkové pé či, mj. za to, že dot čená fyzická nebo právnická osoba:
o nepe čuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu a nechrání ji p řed ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, nebo kulturní památku užívá zp ůsobem, který neodpovídá jejímu kulturn ě politickému významu, památkové hodnot ě nebo technickému stavu, o provádí obnovu kulturní památky bez závazného stanoviska obecního ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností nebo nedodržuje podmínky ur čené v tomto závazném stanovisku, o provádí stavbu, zm ěnu stavby, terénní úpravy, umíst ění nebo odstran ění za řízení, odstran ění stavby, úpravu d řevin nebo udržovací práce na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zón ě, v ochranném pásmu nemovit ě kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny bez závazného stanoviska obecního ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto závazném stanovisku, o provádí neoprávn ěné výkopy na území s archeologickými nálezy
a podobn ě. Za porušení p říslušných ustanovení památkového zákona lze ud ělit pen ěžitou pokutu až do výše 2.000.000,- K č !
V této souvislosti je dobré p řipomenout, že povinnosti v ůč i kulturnímu d ědictví, tj. povinnost chránit ho p řed ohrožením, poškozením nebo zni čením nemá jen vlastník památky, ale také všechny fyzické i právnické osoby, tedy i všichni ob čané. Organizace a ob čané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si po čínat tak, aby nezp ůsobili nep říznivé zm ěny stavu kulturních památek nebo jejich prost ředí a neohrožovali zachování a vhodné spole čenské uplatn ění kulturních památek. Proto tato drobná p říru čka má být nápomocna k osv ětě nejen vlastník ů památek, ale i široké ve řejnosti.
Národní d ům v Prost ějov ě – jediná národní kulturní památka na Prost ějovsku
12
II. Co znamená ochrana kulturního d ědictví? Jaké závazné právní předpisy ji upravují?
Ochrana kulturního d ědictví (tedy i kulturních památek a nemovitostí v památkov ě chrán ěných územích) je v České republice upravena zákonem o státní památkové pé či (č. 20/1987 Sbírky zákon ů České republiky, v platném zn ění) a jeho provád ěcí vyhláškou (č. 66/1988 Sbírky zákon ů, v platném zn ění). Jak již bylo řečeno, je ochrana kulturního dědictví ve řejným zájmem , v rámci ní m ůže tedy dojít i k ur čitému omezení práv jednotlivc ů (vlastník ů) voln ě nakládat se svým majetkem (a tedy nap ř. provád ět libovolné úpravy památkov ě cenných objekt ů).
Výše uvedený zákon a jeho provád ěcí vyhláška však nejsou zdaleka jedinými závaznými p ředpisy, které upravují oblast památkové pé če. Nelze zapomenout na mezinárodní úmluvy, ke kterým Česká republika p řistoupila a které se tak staly nedílnou sou částí jejího právního řádu. Mezi nejd ůležit ější pat ří:
• Úmluva o ochran ě archeologického d ědictví Evropy (tzv. Maltská konvence, č. 99/2000 Sbírky mezinárodních smluv, v platném zn ění)
• Úmluva o ochran ě architektonického d ědictví Evropy (tzv. Granadská konvence, č. 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv, v platném zn ění)
K většin ě stavebních úprav kulturních památek a nemovitostí v památkov ě chrán ěných územích se pak vztahují také p říslušná ustanovení stavebního zákona (tj. zákona o územním plánování a stavebním řádu, č. 183/2006 Sbírky zákon ů, v platném zn ění) a jeho souvisejících vyhlášek, zejména:
• Vyhláška o technických požadavcích na stavby ( č. 268/2009 Sbírky zákon ů), která nahradila d řív ější vyhlášku o obecných technických požadavcích na výstavbu ( č. 137/1998 Sb.)
• Vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb ( č. 398/2009 Sbírky zákon ů), která nahradila d řív ější vyhlášku o obecných technických požadavcích zabezpe čujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace ( č. 492/2006 Sbírky zákon ů) a další vyhlášky a zákony.
Nesmíme zapomenout uvést také Vyhlášku o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny Jihomoravského krajského národního výboru v Brn ě z 20. listopadu 1990 , kterou bylo (spolu s dalšími m ěsty) prost ějovské historické m ěstské centrum prohlášeno památkovou zónou; tato vyhláška také stanovuje základní podmínky památkové ochrany tohoto území (její plné zn ění naleznete v příloze).
Pro významné kulturní památky, památkové rezervace a zóny m ůže být vydáno také rozhodnutí o jejich ochranném pásmu , které má za úkol vymezit ochranné pásmo v jejich okolí a chránit je p řed nep říznivými vlivy okolního prost ředí (nap ř. p řed nevhodnou výstavbou nebo nevhodnými stavebními úpravami, které by mohly znehodnotit vzhled historického
13 prost ředí a pohledy na památkov ě chrán ěné objekty). V případ ě Prost ějovska se jedná o ochranná pásma v Plumlov ě, Mo řicích a Otaslavicích (jejich zn ění op ět naleznete v příloze).
Na tomto míst ě je t řeba ale také podotknout, že historické objekty byly stav ěny v minulosti, tedy v dob ě, kdy neplatily sou časné technické normy. Proto se p ři stavebních úpravách historických objekt ů nedá vždy sou časnými normami zcela řídit, nelze je v řad ě případ ů pln ě dodržet (jinak by mohlo dojít k zásadnímu znehodnocení nemovitosti z hlediska zájm ů státní památkové pé če i z hlediska jejího historického charakteru – pokud by historické objekty m ěly být d ůsledn ě upraveny podle sou časných technických norem, vzniklo by na jejich míst ě n ěco zcela jiného…).
Z hlediska požadavk ů zákona na ob čany – vlastníky či uživatele nebo správce objekt ů kulturních památek nebo objekt ů v památkov ě chrán ěných územích – se jedná zejména o povinnost v případ ě zamýšlených stavebních úprav vyžádat si předem závazné stanovisko věcn ě a místn ě p říslušného správního orgánu státní památkové pé če a následn ě také p říslušné územní rozhodnutí, územní souhlas, sd ělení k ohlášení, stavební povolení apod. stavebního úřadu, pokud tato zákonná povinnost není v daném konkrétním p řípad ě vylou čena (je-li tomu tak, je nejlepší si ov ěř it konzultací s orgánem státní památkové pé če nebo p říslušným stavebním ú řadem – tj. podle místa bydlišt ě stavebním ú řadem bu ď v Prost ějov ě, Kostelci na Hané, Plumlov ě nebo N ěmčicích nad Hanou ).
Krom ě uvedených povinností však mají vlastníci kulturních památek a ostatních památkov ě chrán ěných objekt ů také n ěkterá práva a výhody. Pat ří k nim možnost získání ve řejné finan ční podpory na obnovu t ěchto objekt ů (z rozpo čtů obcí, m ěst, kraje nebo státu prost řednictvím Ministerstva kultury, krom ě toho i z prost ředk ů Evropské unie prost řednictvím regionálních opera čních program ů), da ňové úlevy (viz dále) a také nárok na bezplatnou odbornou pomoc odborné organizace státní památkové pé če – NPÚ (nap ř. vypracování stavebn ě historických pr ůzkum ů, dokumentací staveb, operativních pr ůzkum ů, zpracování restaurátorských zám ěrů, konzultace p ři p říprav ě stavební dokumentace apod.).
Pohled na část ochranného pásma zámku a kaple sv. Martina se sochami v Mo řicích
14
III. Co jsou to vále čné hroby, jaké povinnosti se k nim vztahují a jaké zákony tuto oblast upravují?
Zvláštními zákony jsou upraveny tzv. vále čné hroby a pietní místa . Jde o p řipomínky vále čných událostí v minulosti, které se k nim vztahují bu ď fyzicky (hroby s ostatky voják ů a padlých v důsledku vále čných událostí) nebo mají souvislost pietní – p řipomínají vále čné události a jejich ob ěti.
Z právního hlediska je upravuje zejména zákon č. 122/2004 Sb., o vále čných hrobech a pietních místech a o zm ěně zákona č. 256/2001 Sb., o poh řebnictví a o zm ěně n ěkterých zákon ů, v platném zn ění, a okrajov ě také zákon č. 256/2001 Sb., o poh řebnictví a o zm ěně některých zákon ů, v platném zn ění.
Zákon o vále čných hrobech a pietních místech je definuje takto:
„Vále čným hrobem je pro ú čely tohoto zákona místo, kde jsou poh řbeny ostatky osob, které zahynuly v d ůsledku aktivní ú časti ve vojenské operaci nebo v d ůsledku vále čného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v d ůsledku ú časti v odboji nebo vojenské operaci v dob ě války. Vále čným hrobem m ůže být hrob jednotlivce, hrob hromadný nebo osárium, v četn ě náhrobk ů a ostatního hrobového za řízení. Vále čným hrobem je rovn ěž evidované místo s nevyzvednutými ostatky osob zem řelých v souvislosti s vále čnou událostí, anebo jiný objekt, který je za vále čný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Vále čným hrobem je pro ú čely tohoto zákona i pietní místo , kterým se rozumí pam ětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol p řipomínající vále čné události a ob ěti, které zahynuly v d ůsledku aktivní ú časti ve vojenské operaci nebo v d ůsledku vále čného zajetí, anebo ob ěti osob, které zahynuly v d ůsledku ú časti v odboji nebo vojenské operaci v dob ě války.“
Protože vále čné hroby (zejména ve form ě pam ětních desek a jiných pietních míst) jsou pom ěrn ě po četné a vyskytují se na řad ě míst, aniž by si ob čané (a často i jejich vlastníci) uv ědomovali své zákonné povinnosti v ůč i nim, je d ůležité si p řipomenout, že:
• Pé či o vále čný hrob zabezpe čuje vlastník vále čného hrobu, a pokud není znám, vlastník nemovitosti, na které je vále čný hrob umíst ěn.
• Přemíst ění nebo zrušení vále čného hrobu a jinou zm ěnu vále čného hrobu než jeho údržbu a úpravu m ůže jeho vlastník nebo, pokud není znám, vlastník nemovitosti, na které je vále čný hrob umíst ěn, provést jen na základ ě jeho písemné žádosti a po písemném souhlasu Ministerstva obrany . Nový vále čný hrob lze z řídit jen na základ ě písemné žádosti z řizovatele a po písemném souhlasu vlastníka nemovitosti a ministerstva. Souhlasy ministerstva nenahrazují povolení nebo vyjád ření jiného správního ú řadu, pokud je vyžadováno podle zvláštního právního p ředpisu (to je třeba p řípad, kdy je vále čný hrob zárove ň kulturní památkou – zde je t řeba dodržet i zákon o státní památkové pé či).
• Vlastník vále čného hrobu, jakož i vlastník nemovitosti, na níž je vále čný hrob umíst ěn, pokud je vále čný hrob mimo poh řebišt ě, je povinen umožnit k n ěmu p řístup za účelem vzdání úcty nebo provedení prací souvisejících s pé čí o vále čný hrob.
15
• Fyzická osoba se dopustí přestupku (a právnická osoba nebo fyzická podnikající osoba správního deliktu ) tím, že neumožní k vále čnému hrobu p řístup, nezabezpe čí úpravu vále čného hrobu, a č je k tomu podle tohoto zákona povinna, nebo provede jinou zm ěnu vále čného hrobu než jeho úpravu, anebo p řemístí nebo zruší vále čný hrob bez souhlasu ministerstva. Za kterýkoliv z výše uvedených p řestupk ů nebo správních delikt ů lze ud ělit ve správním řízení pokutu až do výše 100.000,- K č !
Vále čné hroby se, obdobn ě jako kulturní památky, centráln ě evidují a shromaž ďují se o nich dostupné informace. Evidenci vede Ministerstvo obrany v tzv. Centrální evidenci vále čných hrob ů (CEVH) , pro kterou údaje shromaž ďují, dopl ňují a aktualizují ve svých správních obvodech p říslušné obce s rozší řenou p ůsobností.
Na pé či o vále čné hroby lze získat ve řejnou finan ční podporu (z rozpo čtů obcí, kraje nebo státu prost řednictvím Ministerstva obrany). Ministerstvo obrany ČR poskytuje ú čelové dotace na zabezpe čení pé če o vále čné hroby na základ ě usnesení vlády České republiky č. 427/1999 a č. 1292/1999. Dotace se poskytuje vlastníkovi hrobu, a pokud není znám, vlastníkovi nemovitosti, na které je hrob umíst ěn. Lze získat také finan ční náhradu za omezení užívání nemovitosti nebo úhradu výdaj ů za odkoupení nemovitosti nebo její části v souvislosti s vále čným hrobem.
Památník padlým v I. sv ětové válce ve Vrahovicích – vále čný hrob č. CZE7108-32524
16
IV. Nej čast ější otázky a odpov ědi z oblasti památkové pé če aneb památková pé če prakticky
• Jak poznám, že je v ěc kulturní památkou?
Obecn ě rozší řeným omylem je, že každá nemovitá kulturní památka je jako památka zapsána v katastru nemovitostí. Není to pravda ze dvou d ůvod ů: jednak řada kulturních památek z různých p říčin nemá z minulosti zazna čenu v listu vlastnictví v katastru nemovitostí památkovou ochranu (tj. nemá v příslušné kolonce zapsáno, že se jedná o nemovitou kulturní památku), a také proto, že se do katastru nemovitostí zpravidla nezapisují drobné stavby, jako jsou nap ř. pomníky, kapli čky, boží muka apod. Z uvedených d ůvod ů se tedy nelze na evidenci v katastru nemovitostí z hlediska památkové pé če spolehnout, d ůležitým vodítkem je evidence v Úst ředním seznamu kulturních památek České republiky (vede a spravuje jej Národní památkový ústav, úst řední pracovišt ě v Praze, a krom ě kulturních památek nemovitých jsou zde zapsány také všechny památky movité , které jinde evidovány nejsou). Ani této evidenci však nelze v ěř it zcela stoprocentn ě, protože zejména ve své elektronické podob ě (na internetu na adrese monumnet.npu.cz ) obsahuje řadu nep řesností a ve řejn ě p řístupná verze neobsahuje přesné umíst ění t ěch nemovitých památek, které nemají číslo popisné a orienta ční (nejsou zde totiž zobrazena čísla parcel katastru nemovitostí a další údaje). Pokud by po nahlédnutí do Monumnetu nebyla památková ochrana hledaného objektu zcela jednozna čná, lze se dotázat přímo na úst ředním pracovišti Národního památkového ústavu v Praze, Valdštejnské nám. 162/3, 118 01 Praha 1.
V případ ě trvajících problém ů (nebo dokonce soudních spor ů) v souvislosti s kulturní památkou a rozsahem její ochrany je pak rozhodující konkrétní rozhodnutí ministerstva kultury o prohlášení dané kulturní památky, kde musí být uvedena nejen jednozna čná identifikace objektu a stanovený rozsah jeho památkové ochrany, ale také d ůvody, které k prohlášení objektu za kulturní památku vedly.
• Může být kulturní památkou i v ěc, která není památkou v obecn ě chápaném smyslu, tj. je stará t řeba jen n ěkolik desetiletí nebo na pohled nemá žádné zvláštní architektonické či um ělecké kvality?
Již z definice kulturních památek vyplývá, že jsou to „ nemovité a movité v ěci, pop řípad ě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního zp ůsobu a prost ředí spole čnosti od nejstarších dob do sou časnosti, jako projevy tv ůrčích schopností a práce člov ěka z nejr ůzn ějších obor ů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revolu ční, historické, um ělecké, v ědecké a technické, nebo které mají p římý vztah k významným osobnostem a historickým událostem “. Stá ří nebo na první pohled viditelné architektonické či um ělecké kvality samy o sob ě nemusí znamenat, že v ěc je kulturní památkou. K tomu, aby tomu tak bylo, muselo by ji nejprve kulturní památkou prohlásit ministerstvo kultury.
Na druhé stran ě, i v ěci nep říliš staré nebo na pohled nijak zvláš ť um ělecky hodnotné mohou kulturními památkami být, protože byly v minulosti prohlášeny pro své hodnoty revolu ční, v ědecké a technické nebo m ěly p římý vztah k významným osobnostem a historickým událostem , což samo o sob ě v jednotlivých p řípadech k prohlášení v ěci kulturní památkou může posta čovat (byl to častý p řípad p řed rokem 1989, kdy se prohlašovala kulturními
17 památkami nap ř. rodná místa významných p ředstavitel ů komunistické strany nebo místa revolu čních a partyzánských boj ů a s tím spojené objekty – nap ř. rodný d ům a pam ětní deska Julia Volka – Choráze, komunistického politika, u čitele a noviná ře, v Kostelci na Hané). Také laické posouzení kvalit um ěleckých či architektonických nemusí být vždy správné (nap ř. řada velmi cenných funkcionalistických staveb vypadá pro laika na pohled nevýrazn ě a oby čejn ě).
• Co jsou to movité kulturní památky? Liší se z hlediska zákona nakládání s nimi od památek nemovitých?
Rozdíl mezi nemovitými a movitými kulturními památkami vyplývá p římo z jejich charakteru. Nemovitosti jsou dle ob čanského zákoníku pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, v opa čném p řípad ě se jedná o věci movité . Pokud byly prohlášeny kulturní památkami, stávají se pak kulturními památkami nemovitými či movitými. Je z řejmé, že možnost zneužití či odcizení je u kulturních památek movitých daleko v ětší než u nemovitostí. Proto také z hlediska zákona o státní památkové pé či požívají částe čně odlišnou ochranu, pokud jde nap ř. o jejich p řemíst ění, zamýšlený prodej a podobn ě, a jednotlivá ustanovení zákona také specifikují nap ř. ur čité druhy prací či zacházení s kulturní památkou podle jejího charakteru. Pokud jde o obnovu kulturní památky, jde v případ ě movitých památek tém ěř vždy o restaurování, zatímco u nemovitostí se restaurování provádí jen u t ěch jejich prvk ů, které vykazují výrazné znaky um ělecké či um ělecko řemeslné, zbytek stavby v ětšinou nutnosti restaurování nepodléhá (restaurují se nap ř. nást ěnné malby, profilovaná kamenná ost ění oken a dve ří, hodnotné okenní a dve řní výpln ě, ale zpravidla ne omítky, nosné konstrukce stavby aj.).
• Jsou konkrétní omezení vyplývající z titulu kulturní památky p ředm ětem zápisu v katastru nemovitostí?
Omezení (a související povinnosti) vyplývající z toho, že n ějaký objekt je nemovitou kulturní památkou, se do katastru nemovitostí nezapisují. Vyplývají z právních p ředpis ů a konkrétních zájm ů státní památkové pé če v případ ě každé jednotlivé památky (souvisejí s hodnotami, pro které byla ta která nemovitost prohlášena kulturní památkou). Do katastru nemovitostí (listu vlastnictví) se zapisuje pouze údaj o tom, že daná nemovitost je kulturní památkou, zapsanou v Úst ředním seznamu kulturních památek České republiky (jak je však uvedeno výše, zdaleka ne vždy).
• Může o prohlášení objektu kulturní památkou požádat z vlastní v ůle kdokoliv nebo takové řízení zahajuje pouze Ministerstvo kultury z moci ú řední?
Nemovité nebo movité v ěci, pop řípad ě jejich soubory, prohlašuje za kulturní památky z vlastního nebo jiného podn ětu ministerstvo kultury . Archeologický nález prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní památku na návrh Akademie v ěd České republiky.
Pokud chceme navrhnout prohlášení n ějakého objektu kulturní památkou (zákon neupravuje, zda má být objekt v našem vlastnictví – teoreticky tedy m ůže kdokoliv navrhnout prohlášení čehokoliv kulturní památkou), musíme podat podn ět ministerstvu kultury. Podn ět ve
18 form ě písemného návrhu musí mít nezbytné náležitosti (tj. údaje o umíst ění v ěci, jejím vlastníkovi, popis v ěci, její fotodokumentaci a samoz řejm ě zd ůvodn ění návrhu), aby mohlo ministerstvo kultury návrh posoudit a v dané v ěci p řípadn ě rozhodnout. Rozhodování ministerstva je výlu čně v jeho pravomoci a nelze jej nijak ovlivnit. Ministerstvo si jako podklady vyžádá vyjád ření p říslušného krajského ú řadu a obecního ú řadu obce s rozší řenou působností (a v praxi také odborné organizace státní památkové pé če – NPÚ, i když tato povinnost není uložena p římo zákonem), v některých p řípadech si m ůže vyžádat i posudky od jiných organizací (nap ř. odborných, v ědeckých či um ěleckých). Pokud ministerstvo zahájí řízení o prohlášení v ěci kulturní památkou, vyrozumí o tom písemn ě vlastníka v ěci (ze zahájení takového řízení totiž vlastníkovi vyplývají p říslušné zákonné povinnosti – vlastník je od okamžiku vyrozum ění o zahájení řízení povinen chránit v ěc p řed poškozením, zni čením nebo odcizením a ohlásit ministerstvu kultury také každou zamýšlenou či uskute čněnou zm ěnu vlastnictví, správy nebo užívání v ěci; dále je vlastník povinen umožnit orgán ům památkové pé če, tj. ministerstvu kultury, krajskému ú řadu a obecnímu ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností na vyzvání sd ělit požadované údaje o této v ěci a umožnit její prohlídku a zdokumentování) a umožní mu se k zám ěru prohlásit v ěc kulturní památkou písemn ě vyjád řit (stanovisko vlastníka však není pro kone čné rozhodnutí ministerstva ur čující).
Pokud v pr ůběhu řízení o prohlášení v ěci kulturní památkou ministerstvo kultury na základ ě shromážd ěných podklad ů zjistí, že v ěc vykazuje znaky kulturní památky (viz definice kulturní památky), prohlásí v ěc kulturní památkou bez ohledu na to, zda vlastník v ěci s takovým prohlášením souhlasí či nikoliv (jedná se o ve řejný zájem ).
O prohlášení nebo neprohlášení v ěci za kulturní památku nakonec ministerstvo kultury vyrozumí písemn ě všechny zainteresované strany (viz výše) a v případ ě archeologických nález ů také Akademii v ěd České republiky. Jde-li o v ěc, která je p ředm ětem evidence v katastru nemovitostí, ministerstvo kultury vyrozumí o prohlášení této v ěci za kulturní památku i p říslušný katastrální ú řad k provedení záznamu do katastru nemovitostí (v minulosti však, jak již bylo uvedeno, z různých d ůvod ů k zápisu všech nemovitých kulturních památek v katastru nemovitostí nedošlo).
• Je možné prohlásit objekt kulturní památkou i bez vědomí nebo proti v ůli vlastníka?
Jak je uvedeno v předchozí odpov ědi, je sice kone čné rozhodnutí ve v ěci prohlášení či neprohlášení v ěci kulturní památkou výlu čně v rukou ministerstva kultury, ale nelze je vydat bez toho, aniž by o zahájení řízení vyrozum ělo písemn ě vlastníka dané v ěci (už jen proto, že ze zahájení takového řízení vlastníkovi vyplývají p říslušné zákonné povinnosti) a umožnilo mu se k věci vyjád řit. Na druhé stran ě není nesouhlas vlastníka se zám ěrem prohlásit jím vlastn ěnou věc kulturní památkou pro ministerstvo kultury rozhodující – pokud v ěc nesporn ě spl ňuje znaky kulturní památky, pak ji ministerstvo prohlásí kulturní památkou a vlastníka o prohlášení vyrozumí. Proti rozhodnutí ministerstva se lze bránit zákonnými opravnými prost ředky – lze podat tzv. rozklad , o n ěmž rozhodne ministr kultury. Návrh na rozhodnutí mu p ředloží rozkladová komise, která má nejmén ě 5 člen ů a je jmenována ministrem a jejíž v ětšinu tvo ří odborníci, kte ří nejsou zam ěstnanci ministerstva kultury. V řízení o rozkladu ministr kultury pak rozhodnutí ministerstva o prohlášení v ěci kulturní památkou bu ď potvrdí (tj. rozklad zamítne) nebo je zm ění či zruší. Pokud je i pak vlastník v ěci nespokojen s rozhodnutím ministerstva, musí se obrátit na soud (tj. v daném p řípad ě ke správnímu soudu), protože další stupn ě správního řízení již nejsou možné.
19
• Jaké jsou povinnosti vlastníka kulturní památky?
Vlastník kulturní památky je zejména povinen:
o na vlastní náklad pe čovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji p řed ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze zp ůsobem, který odpovídá jejímu kulturn ě politickému významu, památkové hodnot ě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nad řízeného orgánu vytvá řet pro pln ění uvedených povinností všechny pot řebné p ředpoklady.
o uv ědomit toho, na koho v ěc p řevádí nebo komu ji p řenechává (nap ř. k do časnému užívání) nebo p ředá (nap ř. k provedení její obnovy nebo k jinému účelu), že v ěc je kulturní památkou.
o v případ ě ohrožení nebo poškození kulturní památky bez zbytečného odkladu tuto skute čnost sd ělit obecnímu ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností (jde-li o národní kulturní památku, pak p říslušnému krajskému ú řadu; jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, je vlastník povinen vyrozum ět také p říslušný stavební ú řad) a vyžádat si od n ěj rozhodnutí o zp ůsobu odstran ění závady.
o oznámit obecnímu ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností (jde-li o národní kulturní památku, pak p říslušnému krajskému ú řadu) každou zamýšlenou zm ěnu jejího užívání, a jde-li o nemovitou kulturní památku, i její zamýšlené vyklizení.
o v případ ě, že zamýšlí provést obnovu (tj. údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prost ředí) si předem vyžádat závazné stanovisko obecního ú řadu obce s rozší řenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. Obdobná povinnost tíží také vlastníka, správce či uživatele nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zón ě nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny – ten je povinen k zamýšlené stavb ě, zm ěně stavby, terénním úpravám, umíst ění nebo odstran ění za řízení, odstran ění stavby, úprav ě d řevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si p ředem vyžádat závazné stanovisko obecního ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností, není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základ ě tohoto zákona vylou čena (to je v případ ě, že se jedná o práce na nemovitosti v ochranném pásmu , která není kulturní památkou – tam není pot řeba závazné stanovisko orgánu státní památkové pé če, pokud se provedením t ěchto prací nijak nezasahuje do vn ějšího vzhledu nemovitosti nebo pokud jde o práce, které jsou výslovn ě uvedeny v rozhodnutí o ochranném pásmu a je u nich vylou čena povinnost vyžádat si p ředem závazné stanovisko. Obdobn ě to platí také v případ ě, kdy krajský ú řad po projednání s ministerstvem kultury, orgánem územního plánování a p říslušnou obcí vydal pro ur čitou památkovou rezervaci nebo památkovou zónu nebo jejich část tzv. plán ochrany , ve kterém stanovil zp ůsob zabezpe čení kulturních hodnot památkové rezervace a památkové zóny z hlediska státní památkové pé če a ur čil, u jakých nemovitostí nebo u jakých
20
druh ů prací na nich, v četně výsadby a kácení d řevin na ve řejných prostranstvích, je vylou čena povinnost vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si předem závazné stanovisko orgánu státní památkové pé če).
• Co se stane, neplní-li vlastník kulturní památky nebo jiné fyzické či právnické osoby své zákonné povinnosti v ůč i kulturním památkám nebo nerespektují rozhodnutí správních orgán ů, která jim takové povinnosti stanovila?
Neplní-li vlastník kulturní památky své zákonné povinnosti (uvedené v ust. § 9 památkového zákona) a jejich nepln ěním m ůže dojít k ohrožení kulturní památky, vydá obecní úřad obce s rozší řenou p ůsobností po vyjád ření odborné organizace státní památkové pé če rozhodnutí o opat řeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit , a zárove ň ur čí lh ůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opat ření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjád ření odborné organizace státní památkové pé če krajský ú řad v souladu s podmínkami, které pro zabezpe čení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky. Rozhodnutí o opat řeních, která je povinen vlastník kulturní památky u činit, m ůže vydat obecní ú řad obce s rozší řenou p ůsobností (jde-li o národní kulturní památku, krajský ú řad) také na žádost jejího vlastníka.
Jestliže vlastník kulturní památky v ur čené lh ůtě neprovede uložená opat ření, m ůže obecní ú řad obce s rozší řenou p ůsobností (v p řípad ě národní kulturní památky krajský ú řad) rozhodnout, že se nezbytná opat ření pro zabezpe čení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka.
Vyžaduje-li to důležitý spole čenský zájem , m ůže krajský ú řad z vlastního podn ětu nebo na návrh obecního ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností nebo na návrh ministerstva kultury (jde-li o movitou kulturní památku nebo movitou národní kulturní památku) uložit jejímu vlastníku povinnost ur čitým zp ůsobem s ní nakládat, pop řípad ě mu uložit, aby ji bezplatn ě sv ěř il na nezbytn ě dlouhou dobu do úschovy odborné organizaci, kterou zárove ň ur čí.
Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není státním majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturn ě politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, m ůže se ve spole čenském zájmu, nedojde-li k dohod ě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjime čně kulturní památka na návrh obecního ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností rozhodnutím vyvlast ňovacího ú řadu vyvlastnit. V p řípad ě vyvlastn ění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o vyvlastn ění vyvlast ňovací ú řad na návrh krajského ú řadu a pro vyvlastn ění platí obecné p ředpisy.
Je-li kulturní památka bezprost ředn ě ohrožena , provede obec s p ředchozím souhlasem obecního ú řadu obce s rozší řenou p ůsobností nutná opat ření k její ochran ě. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obec podn ět stavebnímu ú řadu k na řízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k na řízení neodkladných zabezpe čovacích prací podle zvláštních p ředpis ů a vyrozumí o tom obecní ú řad obce s rozší řenou p ůsobností (jde-li o národní kulturní památku, pak i krajský ú řad). Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, vyrozumí o tom obec i nad řízený orgán organizace, která kulturní památku spravuje nebo je jejím vlastníkem.
21
V případ ě nepln ění dalších povinností (taxativn ě vyjmenovaných v ust. § 35 a 39 památkového zákona), nap ř. povinností týkajících se obnovy kulturních památek nebo nemovitostí v památkov ě chrán ěných územích, pak m ůže být fyzické nebo právnické osob ě, která tyto povinnosti porušila, ud ělena sankce až do výše 2.000.000,- K č obecním ú řadem obce s rozší řenou p ůsobností, resp. až do výše 4.000.000,- K č krajským ú řadem.
• Lze kulturní památku prodat či koupit? Jaká k tomu musím získat povolení?
Kulturní památku lze samoz řejm ě p řevést i do vlastnictví jiné fyzické či právnické osoby, a ť už bezúplatn ě (darovat) nebo za úplatu (prodat). Je však pot řeba mít na z řeteli ur čitá zákonná omezení. Tato omezení se však týkají pouze movitých kulturních památek a nemovitých národních kulturních památek, kdy má stát právo na jejich p řednostní koupi :
o Vlastník kulturní památky je povinen v p řípad ě zamýšleného prodeje kulturní památky, jde-li o movitou kulturní památku nebo o národní kulturní památku, ji přednostn ě nabídnout ke koupi ministerstvu kultury, s výjimkou prodeje mezi osobami blízkými nebo spoluvlastníky.
o Ministerstvo kultury m ůže na základ ě nabídky vlastníka kulturní památky z mimo řádn ě závažných kulturn ě spole čenských d ůvod ů uplatnit právo státu na p řednostní koupi bu ď p římo nebo prost řednictvím organizací z řizovaných ministerstvem kultury (cenu stanovuje zvláštní právní p ředpis nebo jde o cenu obvyklou, odpovídající povaze v ěci). Toto právo m ůže stát prost řednictvím ministerstva kultury však uplatnit pouze do t ří m ěsíc ů (jde-li o movitou kulturní památku), resp. do šesti m ěsíc ů (jde-li o nemovitou kulturní památku) od doru čení nabídky , jinak právo státu na p řednostní koupi kulturní památky vůč i vlastníku, který nabídku u činil, zaniká.
o Nesplní-li vlastník kulturní památky svou oznamovací povinnost a takovou kulturní památku prodá, aniž by p ředem vyrozum ěl ministerstvo kultury a umožnil mu uplatnit právo na p řednostní koupi, je právní úkon, kterým p řevedl vlastnictví ke kulturní památce na jinou osobu neplatný , pokud se této neplatnosti dovolá ministerstvo kultury do t ří let ode dne provedení uvedeného právního úkonu.
V případ ě prodeje či koup ě kulturní památky (p ři pat řičném spln ění výše uvedených ustanovení zákona, pokud se na daný p řípad vztahují) se smluvní vztah řídí ustanoveními ob čanského zákoníku, stejn ě jako jiný typ prodeje nebo koup ě. Kupní smlouva by však m ěla pamatovat na to, že v ěc je kulturní památkou, z čehož vyplývají ur čité zákonné povinnosti a práva vlastníka. Vlastník musí na tyto skute čnosti kupujícího p řed prodejem upozornit (podle ust. § 9 památkového zákona „Vlastník, který kulturní památku p řevádí na jiného, n ěkomu přenechá k do časnému užívání nebo p ředá k provedení její obnovy,nebo k jinému ú čelu, je povinen toho, na koho v ěc p řevádí nebo komu ji p řenechává nebo p ředá, uv ědomit, že v ěc je kulturní památkou.“ ). Vlastník musí sou časn ě splnit oznamovací povinnost v ůč i odborné organizaci státní památkové pé če (podle ust. § 7 památkového zákona „Vlastník kulturní památky je povinen oznámit odborné organizaci státní památkové pé če každou zm ěnu vlastnictví (správy, užívání) kulturní památky nebo její p řemíst ění. Oznámení musí u činit vlastník kulturní památky nejpozd ěji do t řiceti dn ů, kdy k takové zm ěně došlo.“ ). Skute čnost, že prodávaná v ěc je kulturní památkou, by m ěla být uvedena p římo v kupní smlouv ě.
22
Je pot řeba si také uv ědomit, že ur čité zákonné povinnosti tíží nejen vlastníka kulturní památky, ale také vlastníka (správce, uživatele) nemovitosti v památkov ě chrán ěném území, i když není kulturní památkou. Také na to by m ěl být budoucí vlastník či nájemce upozorn ěn, aby nedocházelo z neznalosti ke zbyte čnému porušování zákona o státní památkové pé či.
• Co musím ud ělat, když chci p řemístit kulturní památku na jiné místo?
Ochrana kulturního d ědictví (a tedy i kulturních památek) je, jak již bylo n ěkolikrát zmín ěno, ve řejným zájmem. Z toho vyplývá i snaha památkového zákona ve stanovených případech kontrolovat a ovliv ňovat umíst ění a p řípadný pohyb kulturních památek (u movitých kulturních památek je, na rozdíl od památek nemovitých, jejich p řemíst ění a v souvislosti s tím t řeba i nepovolený vývoz do zahrani čí v ětšinou, samoz řejm ě s ohledem na rozm ěry, často velmi jednoduché).
Zákon proto stanoví, že:
o Národní kulturní památku a nemovitou kulturní památku, pop řípad ě jejich sou část (p říslušenství) lze p řemístit jen s p ředchozím souhlasem krajského úřadu po vyjád ření odborné organizace státní památkové pé če.
o Movitou kulturní památku lze z ve řejn ě p řístupného místa trvale p řemístit jen s předchozím souhlasem krajského ú řadu po vyjád ření odborné organizace státní památkové pé če.
o Krajský ú řad, který dal souhlas k p řemíst ění kulturní památky, uv ědomí o tom odbornou organizaci státní památkové pé če (z d ůvodu, že je to práv ě ona, kdo vede evidenci kulturních památek – Úst řední seznam kulturních památek).
• Co musím splnit, abych mohl vyvézt kulturní památku do zahrani čí (nap ř. k výstavním ú čel ům)?
Kulturní památku lze vyvézt do zahrani čí, ale pouze do časn ě. Obdobn ě jako v předchozím p řípad ě (p řemíst ění) má i zde stát zájem kontrolovat pohyb a aktuální umíst ění kulturních památek a p řípadn ě i možnost v od ůvodn ěných p řípadech vývoz památky regulovat nebo dokonce zakázat.
Podle zákona o státní památkové pé či lze „kulturní památku v zahrani čí vystavovat, do zahrani čí zap ůjčit nebo do zahrani čí vyvézt pro jiné ú čely jen s p ředchozím souhlasem ministerstva kultury .“ A dále: „V ěc, která vykazuje znaky kulturní památky, lze trvale p řevézt ze zahrani čí do České republiky jen s p ředchozím souhlasem p říslušného orgánu státu, z n ěhož má být dovezena, je-li zaru čena vzájemnost .“
Mechanismus vývozu a ud ělení povolení up řes ňuje provád ěcí vyhláška k zákonu o státní památkové pé či:
23