Smutné zprávy V ned ěli dne 4. července 2004 zem řel ve věku nedožitých 71 let RNDr. Ing. Luděk J. Dobroruka. Věnoval se studiu skákavek, jejich etologie, sbíral na zahrani čních cestách, popsal několik nových druh ů. O jeho všestranném záb ěru na poli zoologie pojednává článek ve t řetím čísle časopisu Živa . V pátek dne 19. listopadu 2004 zem řel zcela nenadále ve věku 52 let Doc. RNDr. Václav Duchá č, PhD. Byl klasickým, nadšeným gymnasiálním profesorem, on byl iniciátorem zpracování nového Klí če k ur čování bezobratlých. Odborn ě se v ěnoval studiu štírk ů, byl PAVOUK vůdčí osobností jejich výzkumu v České republice, zvlášt ě se věnoval výzkumu jeskynních štírk ů. Uct ěme vzpomínkou jejich památku.

Zpravodaj Arachnologické sekce České spole čnosti entomologické Arachnofauna České republiky ř č Číslo 21 prosinec 2004 Dictyna vicina Simon, 1873: 1%, 12.6.2004, NPR Pouzd anská step SKolby ( ást Kolby), rozvoln ěný dubový les, smyk. Leg. S. Vinkler, det. et coll. V. Bryja. V 17. čísle zpravodaje Pavouk (listopad 2002) byl jako nový druh pro Česko uveden Philodromus buddenbrocki Braun, 1965. Ve 20. čísle téhož zpravodaje (kv ěten 2004) je uvedena synonymie P. buddenbrocki = P. marmoratus (viz Kubcová 2004) a je uvedeno, že tento druh musíme z vý čtu našich pavouk ů ode číst. To je však omyl. P. marmoratus se tím řadí do naší arachnofauny, zde jsou zopakovány nálezové údaje: Philodromus marmoratus Kulczy ński, 1891: Lednice, 25.6.1959, 1 %, leg. E. a J. Ž ďárkovi, det. M. Řezá č. Pirata insularis Emerton, 1885 (= P. piccolo Dahl, 1908), leg. Z. Majkus. Celkem tedy evidujeme v České republice výskyt 849 druh ů pavouk ů Nové synonymie Phlegra fuscipes Kulczy ński, 1891 = P. cinereofasciata Simon, 1868 Bianor aurocinctus (Ohlert, 1865) = Sibianor aurocinctus (Ohlert, 1865) Larinioides folium (Schrank, 1803) = Larinioides suspicax (O. P.-Cambridge, 1876) St ředoevropské populace obývající vnit řní prostory kamenitých sutí jsou popsány jako samostatný poddruh Wubanoides uralensis lithodytes Schikora, 2004. Podle přehledu materiálu uvedeném v rukopisu práce o pavoucích Pálavy je prvonálezcem druhu Zora armillata J. Dolanský (21.8.2002).

Česká republika SSS typový materiál pavouk ů Shromáždili jsme informace o typovém materiálu pavouk ů, na jejichž popisu se podíleli čeští arachnologové. Čeští arachnologové se podíleli na vytvo ření 259 jmen pavouk ů na druhové a poddruhové úrovni. Celkem 185 z těchto jmen je dnes platných. Nejsme odpov ědní za typový materiál absoloni (náhradní jméno pro Typhlonesticus speluncarum Kulczy ński, 1914), brignolii (nové jméno pro druh nakreslený Brignolim a považovaný za Lepthyphantes spelaeorum ) a fagei (Pholcus ) (jméno pro druh, který nakreslili Simon & Fage). Cítíme odpov ědnost za typový materiál brevipes , považovaného za homonymum

2 a nahrazeného jménem Talavera milleri (Brignoli, 1983). Celkem tedy cítíme odpov ědnost jmenovaní získali mezi mladšími v ědeckými pracovníky první cenu v oboru etologie za za typový materiál 183 validních druh ů či poddruh ů pavouk ů. Materiál 109 z těchto taxon ů přednášku o strategiích lovu u druh ů rodu Dysdera . je uložen v Národním muzeu v Praze či v jiných muzejích a sbírkách. Na kongresu se konala i valná hromada International Society of Arachnology. Spole čnost má nové stránky (http://arachnology.org) i nové logo. V sou časnosti má spole čnost 624 člen ů ze 73 zemí sv ěta. Novou prezidentkou spole čnosti byla zvolena Autor Po čet popsaných platných Po čet popsaných platných Ansie Dippenaar-Shoeman, sekretá řem zůstává Jason Dunlop, pokladníkem se stává Rosie taxon ů (osobní podíl) taxon ů (1. český autor) Gillespie. F. Miller 68,5 75 Příjmy z členských přísp ěvk ů slouží hlavn ě k podpo ře organizovaných kongres ů a k vydávání sborník ů z těchto kongres ů. Shromaž ďování arachnologických publikací J. Kratochvíl 47,5 46 provádí K. Mikhailov a výsledný soubor již nebude tišt ěn, ale rozesílán pouze jako elektronický pdf-soubor. Ten by měl být k dispozici na stránkách ISA, v případ ě problém ů A. Nosek 22 22 kontaktujte V. R ůži čku. V po řadí již 17. Mezinárodní arachnologický kongres se bude konat v roce 2007 J. Buchar 18,66 19 v Brazílii. Vedení ISA obdrželo potenciální nabídku na uspo řádání 18. kongresu v roce K. Absolon 4 8 2010 v Polsku.

V. Šilhavý 6 6 22. Evropské arachnologické kolokvium V po řadí 22. Evropské arachnologické kolokvium se bude konat ve dnech 1. S6. srpna V. R ůži čka 2 2 2005 v bulharském Blagojevgradu. Měli bychom se ho zú častnit v hojném po čtu. Veškeré informace najdete na internetové adrese http://www.zoology.bas.bg/22eca/. L. J. Dobroruka 3 3 Chvála etologie S. Pekár 1.33 1 Omlouvám se, že jsem si troufl mluvit do problematiky etologie, když jsem dosud žádnou vlastní etologickou publikaci nezve řejnil. D ůvod ů k tomu mám n ěkolik. L. Kubcová 1 1 Za prvé, etologie zdomácn ěla v repertoáru n ěkterých mých žák ů. ě ů J. Svato ň 0.83 1 Za druhé, jmenovit na území Evropy, kde taxonomie pavouk bude velice brzy završena, nelze předpokládat, že všichni arachnologové propadnou výzkum ům na úrovni F. Kova řík 0.5 1 molekulární biologie, ale je zapot řebí již dnes bít na poplach, aby se zav čas rozvinul široce pojatý výzkum etologický, protože o t ěch nejbanáln ějších projevech chování většiny ů A. K rka 0.33 0 našich druh ů pavouk ů nevíme vůbec nic. A to je výzva velice závažná, protože chceme-li chránit jednotlivé bioindika čně významné druhy, musíme znát, co tyto druhy váže na E. Ž ďárková 0.50 0 stanovišt ě, kde se vyskytují. V moderní dob ě se totiž stává, že jinak stenoekní vzácné K. Absolon 0.33 0 druhy nejsou zjiš ťovány výhradn ě na stanovištích původním stanovištím podobných, ale velice často na stanovištích nápadn ě druhotného charakteru. Abych připomn ěl Celkem 185 nejk řiklav ější doklady tohoto typu: slí ďák Arctosa cinerea má jedno ze čty ř recentních stanoviš ť na území Čech situováno na popílkovišt ě. Ovšem pouze na t řech polích mimo Krom ě toho je v Národním muzeu uložen typový materiál 11 druh ů pavouk ů popsaných popílkovišt ě je jeho výskyt op ětovn ě potvrzován. Totéž platí pro velice vzácné druhy rodu jinými arachnology. Cheiracanthium , jak nás o tom informoval kolega Bryja. Není vyloučeno, že v rámci tzv. apeten čního neboli hledacího chování, které umož ňuje nalézt podn ěty ku uplatn ění zcela St řípky z valné hromady Mezinárodní arachnologické spole čnosti vrozené části rozmanitých pro život velice důležitých instinkt ů, zcela náhodn ě v důsledku ě ů ř ě Šestnáctého mezinárodního arachnologického kongresu v Gentu se zú častnili M. Řezá č, jakéhosi falešného podn tu, který v p vodní p írod bez moderních velkoplošných ů ě ř ř S. Pekár, J. Král, V. Růži čka a F. Šťáhlavský. Všichni přednesli své výsledky a první dva antropických vliv neexistoval, nastává toto uplatn ní ve zcela nep íznivém prost edí.

3 4 Instinktivní chování, jak známo, lze rozlišit na velmi stabilní, vždy vrozenou část kolulus, aniž by se jako Hajer pokoušel zjistit, že již nejmladší ontogenetická stadia kone čnou, a na neklidné a nutkavé, variabilní projevy apeten ční. Velice nápadným kribelátních pavouk ů mají charakteristický hrbolek na míst ě definitivního kribela bez apeten čním chováním je nap ř. rychlé pobíhání slí ďák ů, když je vložíte poprvé do jakéhokoliv snovacího aparátu. Hajer tento útvar nazývá prekribelum. Lze si p ředstavit, neznámého prost ředí terária. Teprve za ur čitou dobu se pavouk uklidní a za čne se chovat že tento útvar je zbytkem po předních st ředních snovacích bradavkách, jak je známe ješt ě podle vrozených instinkt ů. Někdy se však stává, že realizuje chování, které by ve volné i u recentních mesothelních pavouk ů. Co chybí k tomu, aby se tento pojem dostal do přírod ě neuskute čň oval, nap ř. žere vlastní kokony atp. mezinárodních u čebnic? Kone čně za třetí, může studium etologie pavouk ů p řisp ět k řešení takových problém ů, Všechny první Hajerovy práce až do druhé poloviny osmdesátých let (v četn ě disertací) jako jsou pojmy „agresívní chování“, jak bylo zavedeno ve škole prof. Z.Veselovského, měly názvy prací morfologického charakteru. Ovšem obsahovaly výsledky četných coby pokra čovatele jeho slavného u čitele etologa Lorenze. Většina sv ětových etolog ů etologických pozorování. S tím souvisela i jedna závažná stránka jeho výzkumu. Stránka, nezd ůraz ňuje agresivní složku chování, když popisuje vymezování jednoho živo čišného vedoucí k tomu, že o výzkumy tohoto typu zpravidla badatelé Lehtinenova typu nemají individua oproti ostatním, ale používá mnohem příhodn ější pojem agonistické chování. zájem. Chov pavouk ů od vají čka je práce nesmírn ě náro čná, nejenom časov ě, ale je Potla čení vnitrodruhové „agresivity“ je totiž práv ě u pavouk ů velice častým jevem, aniž náro čná i na chovatelské nadání. Velikého sklípkana m ůže chovat bezmála dít ě bychom museli mít na mysli jen ony známé druhy vytvá řející subsociální spole čenstva. předškolního v ěku, ale chov mlá ďat prvního instaru se často neda řil ani zkušenému Nejlépe to je patrné, když sledujete setkání dvou pavou čích samc ů, které prakticky nikdy Hajerovi. A tady vedla velice nenápadná hranice mezi morfologií a etologií. Publika čně nevede k usmrcení druhého. Tak jak je to známé i při stylizovaných soubojích samc ů byla tato hranice překro čena jeho první etologickou prací z roku 1988 „Plant substrate and vyšších obratlovc ů. Nebo jak je to v člen ěno do pov ědomí moderní lidské spole čnosti. the post-embryonal development of Nigma flavescens “, která jak známo vznikla z nesnází Vra ťme se však k mým žák ům, protože práv ě dnešní jubilant, Doc. RNDr. Jaromír odchovat nymfy zmín ěného druhu. Dokud se náhodou, práv ě vylíhnuté nymfy nedostaly Hajer, CSc. (*1944), se stal pr ůkopníkem etologického studia v naší arachnologii. Do té do kontaktu s rostlinným pletivem, kterého se mohly pro další zdárný ontogenetický vývin doby byla u nás věnována hlavní pozornost taxonomii, v mnohem menší mí ře ekologii, ale nasát. Ovšem významná etologická fakta zjišt ěná při odchovu mladých nymf se objevují k etologickým pozorováním neinklinoval žádný z našich nejvýznamn ějších arachnolog ů i v mnohých jeho ran ějších pracích a nejenom z chov ů, ale i ze stavby sítí atp. (Miller, ani Kratochvíl). Pouze A. Nosek a J. Baum se v ěnovali této problematice ryze Mimod ěk si dovolím jednu řečnickou otázku: Jak veliký by musel být etologický ústav, kompila čním zp ůsobem. Před doc. Hajerem byla opublikována jediná práce etologického aby si mohl dovolit vyhledávat další p řípady nasávání rostlinných tkání u pavouk ů? charakteru od prof. Bo řivoje Nováka: „K ethologii vodoucha st říb řitého“. Když jsem zastihl kdysi při prohlížení poster ů v Catanii prof. Platnicka u Hajerových Od samého po čátku byl arachnologický výzkum doc. Hajera poznamenán pe člivostí, fotografií snovacího ústrojí ultrajuvenilních sklípkánk ů, snad to bylo ješt ě před snídaní, důsledností, včetn ě důkladného promýšlení možných dalších souvislostí. A práv ě tyto Platnick se netrp ěliv ě dožadoval, abych ho s „Hadžerem“ seznámil. To bylo Hajerovo přístupy, přestože šlo z po čátku o výzkumy vysloven ě morfologického zam ěř ení, jej první odbo čení od problematiky kribelátních problém ů. A záhy vedlo k možnosti dovedly až na pole výzkum ů etologických. Již při vypracování diplomové práce (obhájena formulování hypotézy, že vlastn ě významn ější než kribelum, jako nejvýznamn ější 1968), cítil, že morfologii kribela nelze studovat bez pochopení ontogeneze tohoto orgánu. apomorfní znak pro pod řád je pro tento pod řád snovací ústrojí Přesn ěji řečeno, bez studia této struktury u nejmladších nymf. s piriformními žlázami, které umož ňují mnohem dokonalejší upev ňování vláken Srovnávací morfologie kribela dosp ělc ů byla do té doby jediným zp ůsobem, jak se k substrátu než žláznaté chlupy sklípkánk ů a sklípkan ů. A znova se nabízí řečnická otázka, badatelé snažili porozum ět vztahu mezi kribelem čeledí často fylogeneticky navzájem jak bohatý by musel být etologický ústav, který by prokázal autapomorfický výskyt vzdálených. Bez takových studií raných ontogenetických stadií se dokonce obešel i jeden žláznatých chlup ů u sklípkan ů a piriformních žláz u pod řádu Araneomorphae? z nejvýznamn ějších fylogenetik ů, prof. P. Lehtinen, který poprvé spojil příbuzné pavouky Mohl bych pokra čovat v komentování dlouhé řady nov ějších Hajerových vysloven ě s kribelem a bez kribela do spole čných taxon ů na úrovni čeledí. Nejznám ější je slou čení etologických prací, týkajících se zejména dosud málo známé snovací činnosti, pé če o nekribelátního rodu Uroctea a kribelátního rodu Oecobius do spole čné čeledi Oecobiidae. potomstvo a dalších pozoruhodných otázek v četn ě podivného kleptoparasitismu druhu Do té doby bývaly od sebe zcela odd ěleny čeledi s kribelem a čeledi bez kribela s tím, Argyrodes argyrodes , blížícího se symbiose. Hajer se často p řitom zam ěř uje na nejmenší že čeledi s kribelem jsou svým zp ůsobem odvozené. Systém pavouk ů v preferované reprezentaty naší arachnofauny (Trogloneta, Theridiosoma ), mnohdy nep řekračující Kaestnerov ě učebnici zoologie na naší kated ře měl v roce 1956 podobu dosti kuriózní: tři délkou těla 2 mm. Takže nám nezbývá než pop řát docentu Hajerovi do další činnosti vše pod řády pavouk ů: Mesothelae, Ecribellatae (v četn ě sklípkan ů) a Cribellatae. Další vývoj co k tomu pot řebuje. Zejména zdraví, dobrou pohodu a bohaté sponzory. však sm ěřoval k uznání původnosti kribela pro všechny araneomorfní pavouky. Tohoto přístupu se držel i Lehtinen s tím, že atavistický poz ůstatek původního kribela je tzv.

5 6 ř Literatura PLESNÍK J. 2004: Za Karlem Absolonem (1956 S2004). Ochrana p írody 59 : 223 S224 (in BRYJA V. 2004: Male trimorphism in Pelecopsis mengei (Erigoninae, , Czech). Araneae). In SAMU F. & SZINETÁR C. (eds), European Arachnology 2002 . Plant RŮŽI ČKA V. & BUCHAR J. 2004: Notes to the catalogue of of the Czech Republic. Protection Institute & Berzsenyi College, Budapest, pp. 73 S79. In SAMU F. & SZINETÁR C. (eds), European Arachnology 2002 . Plant Protection Institute DOBRORUKA L. J. 2004a: Notes on Croatian jumping spiders (Araneae: Salticidae) from & Berzsenyi College, Budapest, pp. 221 S224. Dalmatia and from the Kvarner. Nat. Croat. 13 : 35 S45. SVATO Ň J. & GAJDOŠ P. 2004: Spiders of peatland ecosystems of the Horná Orava region DOBRORUKA L. J. 2004b: One new species and one new record of jumping spiders (Slovakia). In SAMU F. & SZINETÁR C. (eds), European Arachnology 2002 . Plant (Araneae: Salticidae) from India. Acta Arachnologica Sinica 13 : 14 S17. Protection Institute & Berzsenyi College, Budapest, pp. 275 S284. FELIX J. 2004: Za významným zoologem Lu ďkem J. Dobrorukou [An outstanding WILCZEK G., MAJKUS Z. & BABCZY ŃSKA A. 2003: Detoxifying ability of spiders from zoologist Lud ěk J. Dobroruka]. Živa 52 : XLII (in Czech). post-industrial dumps near Ostrava. Acta Fac. Rer. Nat. Univ. Ostraviensis, Biologica CHVÁTALOVÁ I. 2004: Arachnofauna of the Velká Kotlina cirque (Hrubý Jeseník S Ecologica 10 : 167. Mountains). In S AMU F. & SZINETÁR C. (eds), European Arachnology 2002 . Plant Protection Institute & Berzsenyi College, Budapest, pp. 267 S274. Nové knihy KUBCOVÁ L. 2004: Separation of the females of Philodromus praedatus O. P.-Cambridge HARVEY M. S. 2003: Catalogue of the smaller orders of the world. Amblypygi, Uropygi, ť and Philodromus aureolus (Clerck) (Philodromidae, Araneae). In SAMU F. & SZINETÁR Schizomida, Palpigradi, Ricinulei and Solifugae . CSIRO, London 400 pp. (F. Š áhlavský) C. (eds), European Arachnology 2002 . Plant Protection Institute & Berzsenyi College, LOGUNOV D. V. & MARUSIK Y. M. 2003: A revision of the Yllenus Simon, 1868 (Arachnida, Araneae, Salticidae) . KMK Scientific Press, Moscow, 168 pp. (V. R ůži čka) Budapest, pp. 57 S62. THALER K. (ed.), 2004: Diversität und Biologie von Webspinnen, Skorpionen und anderen KŮRKA A. 2004a: A survey of species (Araneida) in Prof. F. Miller’s collection Spinnentieren. ! Denisia 12 , 586 pp. (J. Buchar, L. Kubcová, V. R ůži čka) (Department of Zoology, Museum of Natural History S National Museum), Part VIII: Araneidae. J. Nat. Mus., Nat. Hist. Ser. 173 : 29 S34. Seminá ře KŮRKA A. 2004b: A survey of spider species (Araneida) in Prof. F. Miller’s collection 45 Dne 18. zá ří 2004, Přírodov ědecká fakulta UK, Praha. ! J. Buchar: Chvála etologie; ! J. Hajer: (Department of Zoology, Museum of Natural History S National Museum), Part IX: Snovací aktivita pavouka Theridiosoma gemmosum , stavba sítě, lov potravy a jeho fáze; ! V. Nesticidae, Tetragnathidae and Dictynidae (part). J. Nat. Mus., Nat. Hist. Ser. 173 : Růži čka: Spole čenstva pavouk ů kamenitých sutí; ! V. Smola: Dosud neznámé poznatky o no ře 29 S34. slí ďáka Xerolycosa nemoralis ; ! J. Král: Chromozómová evoluce primitivních dvouplicných ů ř ů MAJKUS Z. 2003b: Ekologicko-faunistická charakteristika arachnocenóz haldy Dolu Odra pavouk ; ! V. Hula: Vliv hospoda ení na arachnofaunu vybraných závrt CHKO Moravský kras; ů č ů ř (Lidice). Eco-faunistical characteristic of arachnocenosis of dump od Důl Odra (Lidice) ! V. R ži ka: Novinky z belgického kongresu, typový materiál pavouk , problémy k do ešení. 46 Dne 4. prosince 2004, Pedagogická fakulta UJEP, Ústí nad Labem. ! J. Buchar: Vývoj názor ů coal-mine. Acta Fac. Rer. Nat. Univ. Ostraviensis, Biologica S Ecologica 10 : 81 S98 (in na aeronautické chování pavouk ů; ! S. Pekár & M. Hrušková: Trofický dimorfismus mrav čík ů; ! Czech, English summary). L. Kubcová: Observace pavouk ů na Komárkov ě lesostepi; ! A. Petáková: Výstava kreseb Lov MAJKUS Z. 2003c: Pavouci (Araneae) navrhovaného chrán ěného území Skalická Morávka pavouk ů čeledi Pholcidae; ! M. Řezá č: Strategie lovu pavouk ů rodu Dysdera ; ! V. Růži čka: (Podbeskydský bioregion). Práce a Stud. Muz. Beskyd (P řír. V ědy) 13 : 99 S110. Demonstrace nových druh ů pavouk ů pro Českou republiku (Microctenonyx subitaneus , Dictyna PEKÁR S. 2004: Poor display repertoire, tolerance and kleptobiosis: results of vicina ). specialization in an ant-eating spider (Araneae, Zodariidae). J. Insect Behav. 17 : 555 S568. PEKÁR S. 2004: Predatory behavior of two european ant-eating spiders (Araneae, Zodariidae). J. Arachnol. 32 : 31 S41. Pavouk. Zpravodaj Arachnologické sekce České spole čnosti entomologické. Číslo 21. PEKÁR S. & KOCOUREK F. 2004: Spiders (Araneae) in the biological and integrated pest Vydává: Arachnologická sekce České spole čnosti entomologické. management of apple in the Czech Republic. J. Appl. Ent. 128 : 561 S566. Odpov ědný redaktor: RNDr. Vlastimil R ůži čka, CSc. PEKÁR S. & LUBIN Y. 2003: Habitats and interspecific associations of zodariid spiders in Adresa redakce: Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice. the Negev (Araneae: Zodariidae). Isr. J. Zool. 49 : 255 S267. Zpracováno editorem WordPerfect, vytišt ěno písmem Times New Roman. PETÁKOVÁ A. 2004: Studie zp ůsobu lovu potravy pavouky čeledi Pholcidae. MSc. thesis, Titulní strana: Depreissia decipiens Deeleman-Reinhold, 2003. J. E. Purkyn ě University, Ústí nad Labem, 68 pp. Vychází nepravideln ě. Toto číslo vychází v prosinci 2004.

7 8