4 Vacenovice

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Katedra Ústavu evropské etnologie

Etnologie

Františka Prokopová

Vliv národopisně zaměřených spolků na proměnu hodové tradice, na příkladu obce Vacenovice

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Daniela Kostrohounová 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

Zd e bych chtěla poděkovat vedoucí práce za cenné rady, podporu a pomoc při vypracování práce. Dále bych chtěla poděkovat respondentům a členům N SV za spolupráci.

Obsah

1 Úvod ...... 2 2 Metodologie ...... 4 3 Přehledová stať ...... 6 4 Vacenovice ...... 8 5 Hodová tradice na Moravě ...... 10 6 Národopisná společnost Vacenovice ...... 12 6.1 Historie ...... 12 6.2 Národopisná společnost Vacenovice v současnosti ...... 15 6.3 Zdroje ...... 16 6.4 Obnovení tradic ...... 16 6.5 Vznik nových tradic ...... 18 6.6 Podíl NSV na hodech ...... 19 7 Hody ve Vacenovicích ...... 21 7.1 Historie ...... 21 7.2 Přípravy ...... 23 7.3 Průběh slavnosti, stárkovské a hospodářské povinnosti ...... 26 8 Závěr ...... 33 Seznam literatury a zdrojů ...... 36 Literatura ...... 36 Internetové zdroje...... 37 Seznam zkratek ...... 38 Seznam Příloh ...... 39 Přílohy ...... 40

1 Úvod

Již od počátku padesátých let 20. století se lidová kultura vrací do pozornosti obyvatel českých zemí . Zejména na území Moravy vznikají ve velkém množství folklorní soubory a obnovují se tr adice. Lidová tradice je stále živá, avšak často v proměněné podobě. Málokde si uchovala svou původní nezměněnou funkci a podobu. Ve většině případů se jedná o tzv. druhou existenci folkloru. Zatímco folklor vyjadřuje lidovou slovesnost, která vzniká spontánně a je tradována ústním předáváním – stejně tak jako písně, tance, zvyky a divadlo 1, pojem folklorismus bývá charakterizován jako projev lidové kultury přenesené do jiného než původního prostředí, s novými funkcemi, případně uměle vytvořenými a na folklor navazujícími. Bývá velmi obtížné odlišit druhotné projevy folkloru od jeho původní podoby. Tyto dva jevy často stojí vedle sebe a navzájem se prolínají a ovlivňují. 2 Mezi zvyky, které jsou na Moravě v hojném množství udržov ány a obnovovány, patří také hodová tradice . Krojované slovácké hody jsou v mnoha moravských obcích kulturním vyvrcholením roku. Nejsou však jedinou akcí, která je vystavena na základech lidových zvyků. Součástí koloběhu hospodářského i kalendářního roku je obnovování a udržování dalších tradic jako fašaňkové obchůzky, velikonoční šlehačky, Lúce, Štěpánské obchůzky a podobně. S rostoucím zájmem o lidovou kulturu je spojen i vz nik velkého množství příspěvkových či neziskových organizací a spolků, které sdružují jednotlivé složky věnující se (více či méně úspěšně ) folkloru , jeho obnově a uchovávání původní lidové kultury. Tyto spolky jsou často v ýznamným činitelem v oblasti kulturního života obce. Jak se jednotlivé organizace vyvíjely a jaký dopad má jejích působení v obci na vývoj a změny folkloru? Je jejich přínos pozitivní či negativní? Těmi to otázkami s e budu zabývat na konkrétním případě obce Vacenovice. Ve Vacenovicích jsou v současné době vyvrcholením koloběhu roku krojované hody, které jsou hojně navštěvovány jak místními obyvateli, tak i návštěvníky z okolních vesnic. Právě hodová slavnost, jako nej výraznější festivita v obci, je ukázkovým příkladem vlivu

1 Jančář, Josef – Krist, Jan: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Strážnice: NÚLK, 2007, s. 13. 2 Jiřikovská, Vanda: Lidové obyčeje a tradiční slavnosti v současném společenském životě . In: Vondrušková, Alena a kol.: Od folkloru k folklorismu . Slovník folklorního hnutí v Čechách. Strážnice: NÚLK, 2000, s. 131.

2 organizací na její formu a obsah . Důležitou otázkou je, jak dnes tato hodová tradice funguje, jaká je j ejí historie a jak se proměnila. Zdánlivě dvě nesouvisející otázky organizací věnují cích se fo lkloru či folklorismu a problematice hodové tradice se spojí ve chvíli, kdy zjistíme, že v obci Vacenovice funguje Národopisná společnost Vacenovice (dále jen NSV), která převzala roli organizátora hodů. Do jaké míry se jedná o finanční a praktické organiz ační záležitosti a do jaké míry tuto tradici přeměňuje a utváří? Odpovědět na tyto otázky je cílem předkládané práce. Nelze se však zabývat pouze současnou situací. Pro požadované výsledky je nutné podchytit celou retrospektivu nebo alespoň nejzásadnější b ody ve vývoji jak hodové tradice, tak ve formování místních organizací zabývajících se folklorem. Jak píše Richard Jeřábek: „Vlastním úkolem národopisce však bude sledovat, jakým způsobem se nesčetné inovace včleňují do tradičních struktur, zda se stávají jejich organickou částí či zda je narušují, popřípadě je docela bortí. (…) Jen národopis, který zná starší části vývoje, je schopen plně postihnout a zhodnotit procesy, jimiž muselo společenské vědomí projít v období totálního rozpadu většin tradičních struktur .“ 3 Proto jsem se ve své práci rozhodla tyto proměny zmapovat. Budu tak moci lépe zhodnotit, jak velký vliv, pokud nějaký je, má NSV a její předchozí obdobné organizace na folklor, zejména na hodovou tradici, v této obci.

3 Jeřábek, Richard: Proměny jihomoravské vesnice. Národopisné studie z Brumovic . Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981, s. 12.

3 2 Metodologie

Svou prací bych ráda přispěla ke studiu proměny hodové tradice, a to na příkladu obce Vacenovice, s použitím místních dostupných archivních materiálů obce, materiálů Národopisné společnosti Va cenovice, dostupné literatury a v neposlední řadě také s informacemi získanými pros třednictvím rozhovorů a zúčastněného pozorování. V práci se v ěnuji historii a vývoji hodové slavnosti, stejně jako vývoji organizací věnujících se folkloru a folklorismu. Především se zaměřuji na jejich vzájemné ovlivňování. Předpokládám, že hodová tr adice se ve Vacenovicích postupně proměňovala a současná podoba vychází z původního zvykosloví, nevychází však již z původních impulzů. Mění se obsah, forma zůstává. Dále také předpokládám, že Národopisná společnost Vacenovice místní tradice a jejich průbě h, nejen v případě hodové slavnosti, značně ovlivňuj e a formuje. Díky získaným informacím očekávám, že bude možné určit, jakým směrem se bude pravděpodobně folklor a jeho druhá existence ve Vacenovicích ubírat. Cílem je získat holistický obraz této problem atiky. Pro zjištění adekvátních výsledků, propojuji metody vyhledávání pramenů a historických dokladů v odborné literatuře a kronikách, spolu s rozhovory s respondenty, kteří se v posledních dvaceti letech aktivně věnují folkloru a lidovým tradicím ve Vacenovicích. Z rozhovorů se snažím získat jejich pohled na vývoj místní hodové tra dice a zároveň také na spolky a organizace, které ve Vacenovicích předcházely dnešní Národopisné společnosti Vacenovice. Cílem je i získat přehled o soudobé činnost i NSV v obci. Informace následně porovnám s doklady z písemných pramenů. Jedná se tedy o analýzu konkrétního jevu, tj. hodové tradice a její ovlivnění folklorními organizacemi. Zároveň zdokumentuji poslední hody ve Vacenovicích (říjen 2013) a ověřím tak realizaci akce v praxi. Při dotazování používám metodu neformálního rozhovoru, kdy jsou okruhy otázek předem připraveny, ale generování konkrétních dotazů vyplývá z dané situace přirozeným způsobem. 4 Respondenty jsou představitelé Národopisné společnosti Vacenovice, stár ci posledních hodů (říjen 2013). Vzhledem ke zpracování historických i současných materiálů se jedná o metodu historicko-srovnávací. 5

4 Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace . Praha: Portál, 2005, s. 175. 5 Jeřábek, Richard: Proměny jihomoravské vesnice – Národopisné studie z Brumovic . Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981, s. 17.

4 Součástí práce bude také popis průběhu hodové tradice. Popis se vztahuje i dějiny místních organizací věnujících se folklo ru a obnovování a zachovávání tradic. Popis uvedené festivity vykreslí obraz specifických podrobností situace, jevu a vztahů. 6

6 Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace . Praha: Portál, 2005, s. 38.

5 3 Přehledová stať

Hodová tradice patří k zavedeným a udržovaným zvyklostem a festivitám v lidovém prostředí. Z tohoto důvodu se jí věnovalo velké množství autorů a je základním pojmem ve větších národopisných či etnologických pracích. P od heslem posvícení je pojem také osvětlen v Národopisné encyklopedii .7 Hodovou tradicí se mimo jiné zabývá Čeněk Zíbrt v knize Veselé chvíle v životě lidu českého 8 či Eva Večerková .9 Konkrétně hodům (či posvícení) na Kyjovsku věnoval prostor Rudolf Hurt .10 Obci Vacenovice však odborníci doposud pozornost nevěnovali. Výjimk ou je Milada Bimková , která na j ižním Kyjovsku sbírala lidové písně a tance. 11 S těmi je často spojené i určité prostředí a příležitosti, při kterých se tančí a tyto příležitosti, jsou zapsány v poznámkách k tancům a písním. Sběry Bimkové jsou komplexní a dobře zpracovány, konkrétně ve dvou knížkách: Tance z Kyjovska z roku 1975 a kniha Lidové tance z kyjovského Dolňácka z roku 2008. 12 Kromě těchto dvou knih jsou další zpracované materiály na Akademii věd v Brně . Te nto materiál je přínosný pro tuto práci svým způsobem zpracování, díky kterému je možné dohledat typy tance, které jsou součá stí hodové tradice. Při s vých výzkumech spolupracovala i s vacenovickým Slováckým krúžkem. Fotodokumentaci lidových krojů na Kyjovsku se naopak věnoval Vladimír Židlický . V publikaci Kyjovsko – lidé, kroje tradice najdeme i obec Vacenovice a jednotlivé slo žky NSV. 13 Hodová tradice ve Vacenovicích nebyla sama o sobě v žádném díle zpracována a proto budu vybírat informace z obecnějších knih o obci, regionu a z archivních materiálů a kronik. Obecní a školní kroniky 14 jsou výchozím materiálem. Farní kroniky do ro ku 1947 jsou uloženy na faře v Miloticích, v době odevzdání práce mi k nim bohužel nebyl povolen přístup.

7 Posvícení, hody, posvícenské hody. In. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Lidová kultura, s. 781. 8 Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého . Praha: Vyšehrad, 2006, s. 305. 9 Večerková, Eva: Rok v lidových obyčejích a slavnostech . Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 10 Hurt, Rudolf : Kyjovsko .Vlastivěda Moravská. Brno: Musejní spolek, 1970. 11 Bimková, Milada: Lidové tance z kyjovského Dolňácka . Kyjov: Etnologický ústav AV Brno, 2008. 12 Bimková, Milada: Tance z Kyjovska. Brno : Městské kulturní středisko S.K. Neuma nna, 1975. 13 Židlický, Vladimír: Kyjovsko – lidé, kroje tradice. Brno: Atelier Zidlicky, 2011. 14 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), inv, č. 64; (1957 -1978), inv. č. 18; (1979 - 1987), inv. č. 19; (1988 - 2000), inv. č. 20; Obec Vacenovice. Kronika Obce Vacenovice (2000).

6 Obci Vacenovice jsou věnovány tři monografie, které napsal místní historik František Rygar .15 František Rygar byl místní kronikář a ve svých knihách če rpá právě z kronik. První publikace je solidním materiálem, který může sloužit jako kvalitní podklad pro další práci . Druhá kniha byla vydána za podpory obce, ale na vlastní náklady. Rygar zde používá mimo kvalitních pramenů i nepodložené informace poslechového typu. Proto je nutné informace selektovat a porovnávat s dalšími materiály případně spolehlivými respondenty. Třetí kniha, kterou Rygar napsal, se zabývá Vacenovicemi po druhé světové válce až do současnosti. Tato kniha je plná spekulací a neobjektiv ních postojů (obec se od ni distancovala). Nicméně jsou tu přefoceny archivní materiály a kopie podkladů. Nepokládám ji však z obsahového hlediska za kvalitní a objektivní zdroj. Důležitým pramenem je také Vacenovický zpravodaj: zpravodaj obce Vacenovice .16 Jedná se o periodikum, které vychází od roku 1993 a reflektuje důležité události v obci. Nevýhodou je, že ne vždy do něj přispívají kompetentní autoři a neobjevují se zde všechny důležité informace. Proto bude nutné porovnat získané poznatky ze zpravodaje s další literaturou a prameny. I přes to však je tento zpravodaj užitečný , neboť obsahuje články a upozornění vztahující se k hodové tradici, jejich přípravám a další důležit é informace v souvislosti s touto akcí, které jsou určeny jako informační zdroj o byvatel ům obce. Prolíná se zde literatura napsána přímo osobami žijící mi ve Vacenovicích (kroniky, monografie) spolu s profesionálními sběry Milady Bimkové a poměrně formálním periodikem mapující důležité informace a události v obci. Pokud bude dobře provedena selekce, získané informace budou relevantní a jasně obhajitelné.

15 Rygar, František : Vacenovice: Fragmenty z historie obce , Vacenovice 1998; Vacenovice: Z duchovního života obce , Vacenovice 2005. ; Vacenovice z doby nedávné do roku 2000 , Vacenovice, 2003. 16 Vacenovický zpravodaj (1993-)

7 4 Vacenovice

Obec Vacenovice se nachází v Jihomoravském kraji, osm kilometrů jihovýchodně od Kyjova. Z menších územních celků jsou Vacenovice součástí regionu Kyjovsko, kde jsou nejjižnější obcí. 17 Leží na trase mezi obcemi Milotice, Ratiškovice a Vracov. Národopisně spadají Vacenovice do regionu kyjovského Dolňácka, které je součástí většího celku Slovácka, hlavního etnografického regionu jihovýchodní Moravy.18 Město Kyjov rozděluje oblast Kyjovska na severní a jižní. Právě do jižní části se řadí i Vacenovice. 19 Zároveň je obec součástí mikroregionu Nový dvůr, který sdružuje okolní obce (Milotice, Vlkoš, Skoronice, Ratiškovice a Svatobořice – Mistřín) ve snaze propagovat místní výrobky a tra dice. 20 Mikroregion byl založen roku 2002 a název Nový Dvůr je odvozen od pojmenován í části Milotického panství v 17. století. 21 Společná historie panství, vinařství a silný vztah k tradicím a folkloru celou oblast charakterizuje a spojuje. Obec Vacenovice má rozlohu 1 465 ha a trvalé bydliště zde uvádí 2200 obyvatel. 22 Dvě třetiny z nich navštěvují místní kostel zasvěcený Božskému Srdci páně, který spadá pod kyjovskou Římskokatolickou farnost. Kostel je podle Rudolfa Hurta farním kostelem od roku 1948.23 V záznamech Kroniky obce Vacenovice je ovšem odfaření od milotického kostela datováno již rokem 1947. 24 Kostel stojí na okraji obce při příjezdu od obce Milotice. Není tedy i přes velké množství věřících kulturním centrem obce. Kulturní centrum obce leží na silnici, která se rozšiřuje v náves. (Z etnografického hlediska se členění jedná o návesní silnicovku. 25 ). Nachází se zde základní škola, restaurace s přísálím a obecní sklep, je to tedy přirozené místo pro setkávání. Ve zbytku obce jsou d omy seřazeny těsně ve dle sebe podél silnice nebo cesty. Obec se dělí na jednotlivé části, nejčastěji podle směru k dalším obcím či

17 Klvaňa, Josef – Fintajsl, František: Kyjovsko . Kyjov: Muzejní archeologický spolek, 1948, s. 109. 18 Frolec, Václav: Etnografické regiony a subregiony ČSR . Česko: s. n., 1986, 1 složený list. 19 Bimková, Milada: Lidové tance z kyjovského Dolňácka . Kyjov: Muzejní archeologický spolek, 2008, s. 19. 20 Dostupné z: http://www.novy- dvur.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=31&Itemid=499, [online 11. 12. 2013]. 21 Dosupné z: http://www.novy- dvur.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=31&Itemid=499, [online 25. 2. 2014]. 22 Bimková, Milada: Lidové tance z kyjovského Dolňácka . Kyjov: Etnologický ústav AV Brno, 2008, s. 19. 23 Hurt, Rudolf : Kyjovsko .Vlastivěda Moravská. Brno: Musejní spolek, 1970, s. 444. 24 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 200. 25 Hurt, Rudolf : Kyjovsko .Vlastivěda Moravská. Brno: Musejní spolek, 1970, s. 188.

8 podle jejich zeměpisné polohy. Části obce se nazývají Dolní a Horní konec, Dědina, Jezérka, Ratiškovská ulice a Rúdnická ulice .26 Mimo kostela, re staurace a základní školy je zde škola mateřská, sportovní stadion a další tři restaurační zařízení. V obci nechybí ani obecní knihovna. Jejím předchůdcem byl Čtenářsko -hospodářský spolek Sušil, který byl založen roku 1881. Knihovna nikdy nespadala pod školu, již od svého založení roku 1958 je spravována obecním úřadem. Proto má také vlastní prostory v obecním kulturním domě , ten se spolu s tanečním sálem nachází v areálu hospody U Letochů . Z dalších spolků zde najdeme Sbor dobr ovolných hasičů, Červený kříž, K lub myslivosti, fotbalové družstvo, folklorní soubor Omladina, dětský soubor Oskrouška, cimbálovou muziku, dvě dechové hudby, dva mužské sbory a ženský pěvecký sbor. Nářečí ve Vacenovicích řadíme do okruhu moravskoslovenského.

26 Klvaňa, Josef – Fintajsl, František: Kyjovsko . Kyjov: Muzejní archeologický spolek, 1948, s. 110.

9 5 Hod ová tradice na Moravě

Hody jako festivita ve své původní podobě byly tradičním prvkem lidové kultury. Byly vyvrcholením koloběhu zemědělského roku , oslav ou výsledků celoroční práce a největší slavností obce. Slavily se a do dnes se slaví nejčastěji v pozdějším létě či na podzi m. Zahrnují všechny aspekty život a na vesnici. Církevní a světské, rodinné a obecní oblasti života jedince se na hodové slavnosti střetávají . V českých zemích představuje krajově hodová tradice rozrůzněný soubor obyčejů, zvyklostí, zábav a her, k nimž se váží vlastní písně a tance, pokrmy a pečivo, oblečení a ozdoby hodovníků, výtvarné projevy aj. 27 Zatímco slovo hody jsou odvozeny od slova hodovat a jeho význam nás směřuje k potěšení a zemským požitkům ,28 v případě posvícení je vznik slova odvozen od svěcení kostela a uctění památky patrona. 29 V tomto případě se častěji než oslava výročí vysvěcení kostela datuje hodová slavnost na svátek daného patrona, kterému je kostel zasvěcen. V tomto kontextu se tak můžeme setkat s hody i v jiném, než již zmíněném podzimním období. Centrem pozornosti jsou zde obřady spojené s mladou generací. S velkou ceremonií se uvádějí do celoroční funkce předáci svobodné chasy – stárkové a stárky. Stavějí se máje, pod nimiž se hraje, tančí a od bývají se mnohé zábavy a zvyky.30 Hody mají také vlastní atributy jako je právě již zmíněná máje, hodové právo, praporec, hodový věnec, obřadní oděv a stárkovský statut. Stárkovský statut je však dnes často nahrazený společenskými organizacemi. 31 Jak je uvedeno výše, hody se slaví od pozdního léta až do podzimu. Datum konání se liší podle typu hodů či posvícení. Mohou se slavit hody bartolomějské, císařské, dožínky, na svátek patrona, na den vysvěcení kostela. Popis hodové tradice na j ižním Kyjovsku najdeme například v monografiích jednotlivých obcí. V každém regionu a obci jsou také rozdíly jak v tradici, tak ve zvykosloví. Základní průběh a podoba však zůstává stejná. Hody začínají ve většině obcí v pátek či v sobotu, kdy se staví máje. Máje je vysoký strom, předem vybraný, který se oseká a ozdobí věncem a fábory. Na jeho

27 Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Ná rodopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska . Praha: Mladá fronta, s. 781. 28 Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 206. 29 Válka, Miroslav : K současnému stavu hodových slavností na západní Moravě . NR, 3/2004. 30 Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. c. d., s. 205. 31 Válka, Miroslav: K současnému stavu hodových slavností na západní Moravě . NR, 3/2004, s. 123.

10 vrchol se věší turecký šátek, na nějž se přišije menší bílý šátek z jedné strany a větší bílý ze strany druhé. Obě strany se na závěr ozdobí barevnými pentlemi. 32 Často bývá sobotní předhodová zábava, zpravidla nekrojovaná. Hlavním hodovním dnem byla a dodnes zůstává neděle. Ta začíná krojovaným průvodem ke kostelu a mší svatou, která se slouží za chasu. Poté následuje hodové odpoledne s průvodem, kdy se chasa vydává pro své stárky a s patřičnými atributy žádají o povolení hodů. Cel á tato událost je vždy konkrétní záležitostí jednotlivých obcí. Dalšími hodovými dny bývalo pondělí a úterý. V minulosti se hodování často protáhlo až do čtvrtk a a na tuto dobu se rozložily i zvyky a zábavy vázané k jednotlivým dnům. Ve 20. stol. se sváteční čas ustálil na 1 -2 dnech. V některých krajích přetrval zvyk pořád at poté za týden menší slavnost, 33 takzvané hodky, které se dnes mohou slavit i poslední hodovní den. Mimo tradičního průvodu, volení stárků a povolení hodů spolu se základními atributy hod ové slavnosti se udržovaly i různé zvyky a rituály spojené s hodovou tradicí. Jednalo se například Shazování kozla, stínání berana či kohouta nebo tahání či mlácení kačera. 34 Původní obětování zvířete dnes nahrazují vtipné a posměšné scénky, kdy zvířata přebírají vlastnosti lidí a často reflektují události v obci. Může se jednat buď o symbolické předvedení tradic formou lidového diva dla či o doslovné plnění původních zvyklostí. Druhá možnost je však dnes již méně častá.

32 Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého . Pra ha: Vyšehrad, 2006, s. 305 Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek . Praha: Mladá fronta, s. 781. 34 Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 216.

11 6 Národopisná společnost Vacenovice

6.1 Historie

Stejně jako v dalších obcích, také ve Vacenovicích se za posledních sto let vystřídalo mnoho spolků. Od roku 1911 zde průběžně vždy působily spolky věnující se tradicím a folkloru. Nejzásadnější z nich se proměňovaly a navazovaly na sebe tak, že z nich vznikla dnešní Národopisná společnost Vacenovice. Prvním doloženým spolkem, který se věnoval kultuře, folkloru a osvětě , byl v roce 1904 Odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Z něj se roku 1911 vyvinula Venkovská Omladina. 35 Venkovská Omladina byla původně katolická organizace, která sdružovala mládež v jednotlivých obcích. Cílem organizace bylo pozvednout kulturu a mravní hodnoty mladých lidí. 36 Součástí snah o pěstování ušlechtilé zábavy byla i péče o tzv. venkovský svéráz, o udržení národních zpěvů, zvyků a krojů jako odkazu předků. 37 „Tam, kde je zachován národní kroj, katolická Omladina snaží si jej uchovati, a ráda v něm chodí. “38 Spolu s ní fungovala v obci taktéž křesťanská organizace Orel. Jednalo se o organizaci spolkového tělovýchovného a sportovního zam ěření českých katolíků. Orel se zabýval široce pojímanou činností národní, do níž patřily i folklorní akce. 39 S Omladinou spolupracoval a společně se tyto spolky věnovaly kulturnímu rozvoji mladých lidí. Spolky Omladi na i Orel byly rozpuštěn y s nástupem nové vlády v roce 1948. 40 V roce 1946 založil místní učitel Jan Veselka poprvé Slovácký krúžek (dále SK) , který Omladinu a Orla po jejich rozpuštění nahradil. Slovácký krúžek byl původně založen v Brně. „ To založili místní chlapi tady z Kyjova, kteří studovali v Brně. Někdy za První republiky. “41 Konkrétně vznikl roku 1908 a jednalo se o volné sdružení studentů z Moravského Slovácka, kteří přijeli do Brna za studiemi. „ Soubor reprezentuje lidovou kulturu Moravského Slovácka, tj. jihovýchodní Mora vy, známé bohatými a dodnes živými folklorními

35 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 88. 36 Škola mladých katol. průkopníků, Domácí učení. Omladina . Brno, 1934. 37 Uhlíková, Lucie – Pavlicová, Martina: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku . Strážnice: ÚLUV, 1997, s. 224. 38 Škola mladých katol. průkopníků, Domácí učení. Omladina . Brno, 1934, s. 10. 39 Vondrušková, Alena a kol.: Od folkloru k folklorismu . Slovník folklorního hnutí v Čechách. ÚLK,Strážnice, 2000, s. 118. 40 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 163. 41 Miroslav Blahušek, rozhovor 15. 2. 2014.

12 tradicemi, rozmanitostí a barevností lidových krojů. “42 Na něj pak navázaly další soubory po celé j ižní Moravě, stejně tak ve Vacenovicích. Další, velmi zásadní organizací, kt erá ovlivnila dějiny folkloru a folklorismu, stejně jak o hodové tradice, byla Osvětová beseda (dále OB). Osvětová beseda ve Vacenovicích byla založena roku 1946 při Místním národním výboru (MNV) . Měla na starosti kulturní dění v obci a osvětu mládeže. Pořádala Hovory s mládeží , diskusní odpoledne na témata rodina, kultura, nebo na další z volená témata. Mimo tuto akci se Osvětová beseda snažila o místní lidové divadlo, představení však zkoušela nepravidelně . Ve stejné době byl ovšem Místním výborem založen Svaz československé mládeže, a tak Slovácký krúžek neměl dlouhého trvání. Respektive SK se stal složkou SČ SM. Svaz československé mládeže pod místní Osvětovou besedou fungova l po celou dobu komunistického režimu a měl hlavní zásluhu na uchování tehdejší hodové tradice. Mimo folklorních akcí se věnovali mladí lidé také divadlu, tanci a zpěvu. 43 Nejednalo se však pouze o přípravu místních kulturních a folklorních akcí. SČSM vystupoval s pásm em lidových písní například na Spartakiádě roku 1960. 44 Následující rok se Osvětová beseda a SČSM spojily a toto nové uskupení vystoupilo na Slováckém roku v Kyjově roku 1961. 45 V šedesátých letech se do Osvětové besedy zapojil František Mikulčík . Tento vacenovický rodák vedl místní mladé lidi k tradicím a folklóru a utvářel zásadní změny v jejich vnímá ní tradič ní kultury. Zde vznikl základ dnešní Národopisné společnosti. V roce 1967 nacvičil s místní „mladou chasou“ folkloristické pásmo „Zahrádka trnitá“, kde se poprvé objevily ukázky fašanku, odvodů, slovácké svatby a čepení. Mimo to nacvičil s dětmi skočnou, vrtěnou a slovenskou z Vacenovic. 46 Tyto tance jsou dnes základem jak repertoáru souboru Omladina, tak i tanců na hodové zábavě. Spojení Silné osobnosti se založením folklorního souboru není v okolí ojedinělou záležitostí. Stejně tak tomu bylo například v 60. letech v obci Věteřov. V roce 1960 přišel do Věteřova Jiří Bábíček, učitel z Milotic, kde byl bohatý folklor, a chtěl jej obnovit i ve Věteřově. Učil děti v místní škole tančit a později z toho vznikl Národopisný krúžek Věteřov. Na rozdíl od Vacenovic se po odchodu Bábíčka krúžek rozpadl. 47

42 Dostupné z: http://www.kruzek.cz/menu/poslani.php, [online 20. 3. 2014]. 43 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 224. 44 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s. 42. 45 Tamtéž , s. 58. 46 Tamtéž , s. 92. 47 Pavlíková, Abramuszkinová, Eva: Císařské hody ve Věteřově a jejich proměna během 20. století . NR 14, 2004, č. 3, s. 147 -153, s. 151.

13 Na období počátku SK vzpomíná Miroslav Blahušek: [členové SK , pozn. autorky] Dělali hlavně hody, v dobách největší slávy jezdili na Valašsko na dožínky aj na celostátní, na Slovácké roky. Tyto základní akce oni organizovali. A doma chodili na obchůzky a na ty hody vlastně. Potom to došlo až do osmdes átých let. V sedmdesátých, po šedesátém osmém, samozřejmě přišel útlum. Protože lidi byli naštvaní na sebe. V osmdesátých letech se to zase zvedlo .“ 48 Rok 1967 byl pro folklor ve V acenovicích obecně úspěšný. Poprvé se konal také Krojový ples a s přerušením v osmdesátých letech má svou tradici dodnes. V roce 1970 vznikl podruhé oficiálně samostatně Slovácký krúžek pod vedením již zmiňovaného Františka Mikulčíka. Nikdy nebyl v eden jako vedoucí v záznamech, byl v šak hlavním hybatelem zkoušek a vystoupení. O pět let později, v roce, kdy se opět zúčastnili Slováckého roku, čítal krúžek dvacet mladých chlapců a dívek. Je nutné poznamenat, že kronikáři mají v průběhu let s terminologií jednotlivých organizací ve Vacenovicích trochu problém. Zatímco v roce 1960 zmiňuje kronikář vzni k Slováckého krúžku při místní Osvětě, z tehdejších materiálu je patrné, že se jednalo ještě o Svaz československé mládeže. Je pravděpodobné, že místní tut o organizaci vnímali jako Slovácký krúžek, ačkoliv to nebyl oficiální název. Ten vzniká až v 70. letech. Od této chvíle kvalita a r ozsah aktivit kroužku stoupal a v roce 1977 měl již osm veřejných vystoupení mimo hodový víkend, fašank a vánoční a v elikono ční obchůzky . Po roce 1989 přišel útlum, lidé, kteří se folkloru do té doby věnovali , se o tyto akce přestali zajímat a tak se stalo, že v roce 1990 nebyly hody. „ Seděli kluci před hospodou [na hodovou neděli , pozn. autorky] , partia jak sviňa a nikde nikdo. Nikdo nepřišel. Ti dospělí se na to vykvákli. Tak jsme tam seděli, seděli, šel kolem Pavel Sabáček a tak se nás ujal. A tak to vzniklo. Potom to on začal organizovat a v té době vznikla ta linie lidí, kteří to dělají dodnes .“49 V seskupení, které se pod vedením Pavla Sabáčka zformovalo byli zejména lidé, kteří se zabývají folklorem v obci dodnes a jsou hlavní představitelé Národopisné společnosti Vacenovice – manželé Miroslav a Petra Blahuškovi, Pavel Sabáček, Jitka Ingrová a další.

48 Rozhovor, 15. 2. 2014. 49 Rozhovor 15. 2. 2014.

14 6.2 Národopisná společnost Vacenovice v současnosti

Vzniku NSV předcházelo oficiální založení folklorního souboru Omladina v roce 1999. Jednalo se o ustanovení Slováckého krúžku . Impulzem pro vznik souboru popisuje Miroslav Blahušek: „Doktor Jan Krist říkal proč se jmenujete krúžek, když jste soubor. Tak jsme si řekli aha, to je pravda, už dávno neděláme jenom obchůzky, ale vystupujeme i na pódiu, což jsme tenkrát dělali hodně. Tak jsme vymysleli Slovácký soubor Omladina, protože venkovská omladina tu byla od roku 1911.“ 50 Soubor O mladina vlastní také původní prapor Venkovské Omladiny, jeho stav však nedovoluje užívání a na jeho zrestaurování nemá NSV finance. Soubor je součástí Folklorního sdružení ČR (FoS ČR). Samotná Národopisná společnost Vacenovice vznikla oficiálně 5. 3. 2004 jako občanské sdružení. 51 „Když jsme začali dělat muzeum, tak jsme potřebovali právní subjektivitu. A pod to jsme šupli všechny ty složky: dětský soubor, Omladinu, Mužský sbor, cimbálku, byly tam Mariánky a je tam Psí klub. Abychom dostávali peníze. “52 Složk ami NSV jsou dětský soubor Oskoruška, slovácký soubor Omladina, mužský soubor Od lip a Vacenovská cimbálová muzika. Hybnou silou NSV jsou především členové Omladiny, kteří také tvoří její nejpočetnější složku. 53 Samozřejmě vedení jednotlivých souborů a část í NSV je rozděleno mezi více lidí. „ Mira [Miroslav Bl ahušek, pozn. autorky] má pod sebou sbor a cimbálku, já soubor. Samozřejmě je kolem nás hromada lidí. Pavel Sabáček se vrátil do Vacenovic, tak má na starosti mužský sbor .“ 54 Jejich cíle a hlavní myšlenky jejich práce a činnosti jsou konkrétně popsány na jejich webových stránkách: „ Základní motivací jeho členů je záchrana bohatého kulturního odkazu našich předků, jeho udržování a rozvíjení a předávání dalším generacím v co možná nejoriginálnější podobě. Hlavní náplní členů NSV je záchrana starých zvyků, písní, lidových tanců i řemeslných postupů, jejich prezentace na veřejnosti, ošetřování a výroba krojových součástí, záchrana artefaktů lidového umění a řemesel, záchrana původního rázu slovácké obce. “55

50 Rozhovor 15. 2. 2014. 51 Národopisná společnost Vacenovice. Dostupné z: http://www.vacenovice.cz/kat213.html, [online 20. 1. 2014]. 52 Rozhovor 15. 2. 2014. 53 Národopisná společnost Vacenovice. Dostupné z: http://www.vacenovice.cz/kat213.html, [online 20. 1. 2014]. 54 Petra Blahušková, rozhovor 15. 2. 2014. 55 Národopisná společnost Vacenovice. D ostupné z: http://www.vacenovice.cz/kat213.html, [online 20.1.2014].

15 Muz eum se začalo budovat v roce 2004 a první část rekonstrukce byla dokončena v roce 2007. Právě v souvislosti s výstavbou muzea byl iniciován vznik NSV. Budova muzea je památkou lidové architektury. „To je takové panoptikum toho, co tady ta dědina nabízí. Archeologie, listiny, všechno co by jinak lidi vyhodili tak já dělám databanku, teď digitalizujeme staré fotky, a pak tam bude databanka a studovna. Máme prostor ve zpravodaji, tisk a kopírování zadarmo. Tam nám vychází vstříc, jen v určité době byl problém s konkrétními lidmi, jinak na obci nás podporují .“ 56 Kromě duchovního rozvoje obce a obyvatel NSV věnuje úsilí i v hmotné sféře. V roce 2005 vystavěli u salaše na území bývalé osady Rúdník mariánský sloup.

6.3 Zdroje NSV a především Miroslav Blahušek dohledává původní tradice, zvyky, kroje, písně a tance. Výzkumy se uskutečňují zejména od devadesátých let. „ Pavel Sabáček nevěděl co nás učit, protože jsme neměli prameny, nevěděl z čeho čerpat. On nám tenkrát nikdo nic nedal. Franta Mikulčík tenkrát neměl čas. A potom umřel . (...) Takže později se ten Pavel odstěhoval do Hrušek. Tak pak přemluvil Pavla Hynšta, který se přiženil ze Ždánic. A pod ním jsme začali dělat. On už tam vedl kroužek, který se menoval tenkrát Chasa. Byli oproti nám starší. Začali jsme od nuly.“ 57 Petra Blahušková dodává: „ Sbírali jsme co jsme kde sehnali. Teď jsme našli staré zápisy paní Bimkové na obci. Pavel Petržela z Vracova nám hodně předal. Neměli jsme nikoho, kdo by nás chodil učit tady a tak se to dělalo. To jsme si museli všechno n ajít v záznamech a zápisech. Hlavně v té Bimkové, to byl základ. V padesátých letech tu dělala výzkumy. “58 Dalšími zdroji informací jsou pro Národopisnou společnost Vacenovice staré fotografie, výpovědi pamětníků a zápisy z kronik – obecních, školních a far ních.

6.4 Obnovení tradic

Od počátku svého působení , v roce 1992, obnovila skupina lidí nejprve pod vedením Pavla Sabáčka, později Pavla Hynuta a dnes Miroslava Blahuška řadu

56 Miroslav Blahušek, rozhovor 15. 2. 2014. 57 Rozhovor 15. 2. 2014. 58 Tamtéž .

16 tradic, které byly v obci zapomenuty . Tehdy se samozřejmě ještě nejednalo o právě subjektivní organizaci, ale o jakousi obdobu Slováckého krúžku. Jejich činnost byla již od prvního roku velmi plodná. Konal se krojovaný fašank a obnovil se krojovaný ples, který však změ nil místo konání na poslední ples v sezóně, právě jako vyvrcholení fa šanku. Je dnes již tradičně poslední „veselkou“ před velikonočním půstem. V roce 1994 zemřel František Mikulčík , který stál za obnovováním folkloru a tradic ve Vacenovicích. Na jeh o počest uspořádali jeho žáci a následovníci poslední cestu v krojích a na j eho pohřbu zazpívala lidové vacenovské písně skupina mužů, kteří později utvořili místní Slovácký mužský sbor. V krúžku začal více jako iniciátor figurovat Miroslav Blahušek, ve vedení byl však stále Pavel Sabáček. V témže roce právě Miroslav Blahušek založil cimbálovou muziku. Ta fungu je ve Vacenovicích dodnes a nechybí na žádné větší události. Tou největší jsou hody a tak od roku 1995 na hodové slavnosti hraje jak „ cimbálka “, tak i „dechovka “. Zároveň se ustaluje krojovaná fašaňková obchůzka , stejně t ak se v krojích znovu chodí na Velikonoční šlahačku. Po několik let se NSV snažila obnovit Pochovávání basy, bohužel nepříznivé datum, kdy tato tradice připadá na úterý, je pro místní občany neatraktivní. Činnost členů tohoto folklorního uskupení byla velmi nadšená a aktivní, a tak v tom to roce poprvé proběhla obnovená mikulášská obchůzka a stejně tak „koleda na Štěpána“, kde se „chlapi převlékají za ženské.“ Největší obnovenou tradicí, která byla po desetiletí ve Vacenovicích zapomenuta je bezesporu chodění Lúcí . Takzvané Lúcy obchází v podvečer 13. prosince vesnici v bílých prostěradlech s pomoučenými tvářemi a v jednotlivých domech vyhání špínu, prach a nemoc. Miroslav Blahušek vyhledával původní tradice a uvědomil si, že všude v okolních obcích obchůzka na svatou Lucii byla a udržuje se. „ Říkal jsem si, když je to všude o kolo, tak to u nás muselo být taky. Tak jsem se s děvčaty domluvil a vyšly v předvečer svátku na obchůzku v prostěradlech. A to najednou bylo od těch starousedlíků: To jsem naposledy viděl jako malé dítě, ale to vypadalo takhle, nosilo se to a to . A ještě jsme dostali vynadáno.“ Jeho manželka dodává: „ No jo,ale jak to jinak zjistíš, když se ptáš, tak nikdo si nic nepamatuje a nic neví, ale jak s tím výjdeš ven, tak najednou jsou všichni chytří, takže až potom zpětně jsme dostávali odezvu a posunovali tu tradici do podoby, jak tu byla původně “. 59 Posledním pokusem o obnovení tradic bylo takzvané „chození po službě“ prvního ledna . Vzhledem

59 Miroslav a Petra Blahuškovi, rozhovor 15. 2. 2014

17 k náročnosti předchozího dne se však tento pokus nezdařil. Mimo tradic obnovil Slovácký krúžek a na něj navazující NSV mnohé tance, například vacenovskou slovenskou , která bývala dříve nejběžnějším tancem. Nejnovějším obnoveným tancem je dívčí Obcházená. Nejedná se jen o obnovování tradic, ale také krojového šatníku. Miroslav Blahušek z dokladů dohledal, že se ve Vacenovicích původně nosili červené košile na místo pozdních černých. „ Taky jsme šli po tom, co bylo staré. Haleny a červené košile jsme úplně obnovili. Ty úplně zanikly. U halen to bylo jasné, to sežrali moli, to byla vlna, sukno. No a červené lacinější košile se d ávaly do truhle na pochování. A naráz se začali červené košile vytahovat a objevovat .“ 60 Mimo obnovování tradic mají na starosti také udržování těch stávajících, samozřejmě největší z nich jsou hody, mimo nich se udržuje Boží tělo, na které členi NSV a mužských sborů chodí stále v krojích. NSV převzala organizaci Vinobraní. Veškeré akce udržují za podpory členů Omladiny a mužského pěveckého sboru.

6.5 Vznik nových tradic

Mimo obnovování tradic NS V a její složky v prostorách muzea a Salaše Rúdník 61 pořádají i akce nové, které se postupně stávají součástí kulturního koloběhu roku. Jedná jak o akce, které se navrací k lidové kultuře, tak o nové aktivity pro děti a mládež. Z událostí , které se dotýkají lidového prostředí , je to především draní peří. V prostorách muzea se v zimě schází místní stařenky a derou husí peří, starým způsobem, u toho si zpívají a povídají. Akcí, která se dá považovat za folklorní, respektive folkloristickou, je Zpívání s baranem. Jedná se o setkání slováckých mužských pěveckých sborů a vystupuje zde i O mladina a dětský soubor Oskoruška. Přízvisko s baranem je odvozeno od domácího beraní ho guláše, který se zde podává. Na svátek svaté Kateřiny uspořádal Slovácký krúžek v roce 1995 slavnost pod názvem Kača . Původně se jednalo o krojovanou zábavu, tato podoba se však neudržela. Podoba Kateřinské slavnosti se do dnes proměňuje. V posledních dvou letech se ustálila v podobě besedy u cimbálu, kde se schází stávající i bývalí členi krúžk u. Beseda u cimbálu se pořádá několikrát do roka, pro stmelení kolektivu. Další událostí, kterou je nutno zmínit, je svatba manželů Blahuškových v roce 2000.

60 Mir oslav Blahušek, rozhovor 15. 2. 2014. 61 Rúdník je prostor luk a polí nedaleko obce, kde byla původně habánská vesnice. Miroslav Blahušek zde postavil salaš podle budovy v prostorách skanzenu ve Strážnici.

18 Jednalo se o krojovaná svatbu, se všemi náležitostmi, kdy si jde ženich s průvodem pro nevěstu, po svatbě následovalo čepení nevěsty a slavila celá „dědina“. Z dalších akcí, které se pod záštitou NSV pořádají uveďme například Na Marka zasaď oharka . Jedná se o soutěž o nejlépe naložené okurky, zároveň je to příprava na Velikonoce: „To si se pletou pomlá zky a věci z proutí .“ 62 Z událostí pořádaných pro děti je to jaro na salaši, k de se vytahují hry našich předků a děti se učí poznávat stromy a přírodu . Následují 30. dubna čarodějnice. Od roku 2001 pořádají 23.6. Svatojánský průvod, jedná se o obdobu stezk y odvahy pro děti, založené na starých místních pověstech. Na svatého Martina se světí mladé víno a pořádá ochutnávka vín . Rok završuje Vánoční besídka s živým Betlémem.

6.6 Podíl NSV na hodech

Petra Blahušková: „ Myslím si, že jsme jedna z posledních obcí, kde to od této doby funguje tak, že né že to zařizuje obecní úřad. Ti kluci věděli, že se jde v pátek pro máji a tak, aniž by někdo někoho tenkrát svolával, tak ti kluci došli, a šlo se pro máj a začali hody. Šlo se pro máj, postavil se jeden, druhý den druh ý a byly hody. Dodnes víme, že cosi funguje .“ 63 Miroslav Blahušek: „ Obci to dělá dobře, protože s tim nemají starosti. Dají nám příspěvek a je to. Hospoda ví kdy jsou hody a neexistuje, aby sál nebyl k dispozici. Hody jsou brané v celé dědině a ví se, že se s nimi nehne a nikdo neudělá podraz .“ 64 Na NSV také leží veškerá praktická organizace. V první řadě propagace: letáky, p lakáty, pozvánka na internetu a v rádiu. Dále musí zajistit vstupenky. Před hody je nutné objednat muziky a zajistit smlouvy s obcí a úč inkujícími, to zajišťuje Miroslav Blahušek . Rozpočet hodů je 60 tisíc korun. Je taky nutné obstarat omluvenky do školy pro stárky a chasu a stejně tak uvolnění z práce dospělých, tyto záležitosti jdou také přes hlavičku NSV. Součástí je i „práce v terénu “, kdy se musí objezdit a domluvit máje a vyvěsit pozvánky a letáky, to zařizuje Petra Blahušková. „ Máj se snažíme by si domluvil stárek a aby postavil žebřiňák a týden před hody to objel. “65 Členové NSV pomáhají se stavbou žebřiňáku a zajištěná koní na Zvaní na hody . Během pátku a soboty, před slavnostní nedělí, je Petra Blahušková hlavním koordinátorem příprav: „ Poradíme jim (stárků), kde co

62 Petra Blahušková, rozhovor 15. 2. 2014 63 Rozhovor 15. 2. 2014. 64 Tamtéž . 65 Tamtéž .

19 a jak nakoupit, co dát do volenky, zorganizovat veřejné zkoušky před hody na tancování, hlídat průběh zábavy .“ 66 Ve sh rnutí se dá říct, že Petra Blahušková je v organizaci ještě nad stárkou a dohlíží na řádný a správný průběh hodové slavnosti. Miroslav Blahušek má pak nestarosti veškeré formální záležitosti a financování hodů. Zároveň Petra Blahušková před hody organizuje „burzu“ krojových součástek tak, aby v průvodu měl každý co neúplnější kroj.

66 Tamtéž .

20 7 Hody ve Vacenovicích

7.1 Historie

Kdy se konaly první hody ve Vacenovicích není písemně doloženo. Dá se předpokládat, že stejně jako v okolních obcích i ve Vacenovicích se konaly ještě do první světové války krojované hody. O becní kronika je však vedeny až od roku 1925 a ve školních kronikách o této tradici není zápis. První zmínku však najdeme v Kronice obce Vacenovice v záznamu z roku 1949, kdy občané žádají přesun termínu hod ů na datum první neděle po 5. října, t o znamená na datum, kdy byl v roce 1930 vysvěcen místní kostel Božského srdce Páně. „ V měsíci září podala místní duchovní správa na M.N.V. (Místní národní výbor) žádost, aby hody byly s počátku listopadu přeloženy na první neděli po 5. říjnu … M.N.V. žádosti vyhověl, takže tímto rokem počínaje jsou u nás hody – největší vacenovický svátek – v říjnu .67 Podle zápisu se hody do této doby konaly stejně jako v Miloticích a Skoronicích první víkend po svátku Všech svatých. 68 Jeliko ž nebyl v obci kostel, vacenovští chodili na slavno stní mši průvod em v krojích do vedlejší obce Milot ice. Jak je možné dopátrat v záznamech, v samotných Vacenovicích se nejednalo po první světové válce o hodovou slavnost tak, jak se slaví dnes. Hodová ned ěle v obci měla podobu průměrného víkendu. Pouze před jednou ze dvou místních hospod zahrála dechová hudba tři či čtyři pochody a byla tak zahájena zábava. 69 Muzika pak hrála tři dny a lidé se věnovali obecnému veselí. Také kroj se ve Vacenovicích od první světové války na hody nenosil. Chlapci si pouze za klopu kabátu či klobouk připnuli rozmarýn s pentlí 70 (voničku). Byla tu však další velká událost roku, která se ve Vacenovicích slavila ještě po první světové válce. Tou byly dožínky .71 Zde se žádalo o povolení slavnosti u hospodáře. Při této příležitosti se chodilo v krojích. Ještě v roce 1938 je doložena oslava dožínek formou hod ové slavnosti. Byla zde chasa i starší občané v krojích. Scházeli se odpoledne, kdy p růvodem šli do kostela na mši svatou, a po j ejím skončení se odebrali k hospodáři, kterému předali věnec upletený

67 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 224. 68 Tamtéž, s. 224. 69 Tamtéž, s. 183. 70 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s. 50. 71 „Dožínky jsou oslavou ukončení žní. Honosné dožínky bývaly na feudálních velkostatcích a pravděpodobně zde se vyvinuly v tradiční obřad, který později, za změněných společenských podmínek, převzal venkovský kolektiv mezi své výroční zvyky .“ Krist, Jan, Miroslav: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku . Uh. Hradiště, 1967, s. 15.

21 z obilných klasů. Symbol poděkování a znamení úspěšného ukončení hlavních prací. Po předání následovalo předvedení starých žňových zvyků a do večerních hodin se pod místním Holým kopcem tančilo a zpívalo 72 . Dožínky však pod druhé světové válce zanikly a zůstaly pouze v náhradní podobě, jakýmsi oslavením nejlepších pracovníků místního JZD. 73 Do druhé světové války se v kroji chodilo ještě na Boží tělo, kdy se obchází polní oltáře a vede se slavnostní průvod do kostela ,74 a také na Ostatky, kdy chodila mužská chasa s „medvědem“ po dědině a od hospodářů získávali proviant. Vzhledem k předešlým zjištěním je proto nutno upřesnit tvrzení Miroslava Blahuška ,75 když říká, že hody ve Vacenovicích se poprvé uskutečnily v roce 1957. 76 Jednalo se totiž o první krojované hody po druhé světové válce . Jak zaznamenal kronikář obce: „ Tento zvyk se datuje v naší obci vytvořením Slováckého krúžku při místní Osvětové besedě v roce 1956 .“ 77 [více informací o Osvětov á beseda viz kapitola historie NS, pozn. autorky]. V rámci Osvětové besedy se kladl důraz na původ obce a originální či původní lidové tradice. V roce 1957 vznikl Slovácký krúžek, který začal nacvičovat lidové tance a písně a obnovil krojované hody. Zvykosloví se řídilo podle okolních obcí a z výpovědí pamětníků. Z této informace je tedy jasně patrno, že krojované hody a jejich tradice je již od počátku své druhé existence, a první doložené existence, propojena s uměle vytvořenou folklorní organizací. U současné hodové tradice lze vysledovat velkou podobnost s původní oslavou dožínek, která se ve Vacenovicích konala. Zápis o krojovaných hodech dokumentuje první velkou slávu této akce roku 1957. Svaz československé mládeže zajistil zvaní na hody , nacvičil pásmo tanců a zorganizoval zábavu pod májí , jak poznamenává kronikář, snad poprvé v historii. 78 Již v této době ovšem nechyběly, dnes již běžné kolotoče, střelnice a houpačky. Ty však měly a dodnes mají své místo mimo okruh průvodu a hlavní slavnost na pozemku vedle místní mateřské školy n a palúčku směrem k tzv. Rúdnické části obce. Během let měly hody ve Vacenovicích i své zvláštnosti. Například právě v roce 1958 byl přítomen lidový vypravěč. Jednalo se o Václava Mlýnka z Kuželova, který ve

72 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 145. 73 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s.79. 74 Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2004, s. 149. 75 Miroslav Blahušek, narozen 1967, Představitel NS Vacenovice. 76 Miroslav Blahušek, rozhovor 15. 2. 2014. 77 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s. 183. 78 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s. 19.

22 své době moderoval většinu folklorních akcí v okolí. 79 (Mimo to působil jako konferenciér a klarinetista v muzice Jožky Kubíka. Jako vypravěč působil od roku 1950, mimo jiné na festivalu ve Strážnici. )80 V roce 19 73 je zaznamenána další novinka – „Policajt“, který č etl mladé chase podmínky a pravidla, za kterých se mohou hody uskutečnit. 81 V této době se k tr adiční dechové hudbě přidává i cimbálová muzika. Tato inovace přichází do hodové slavnosti taktéž díky Slováckému krúžku, pod kterým byla cimbálová muzika založena. Hody tedy byly ve Vacenovicích, stejně jako v dalších jihomoravských obcích, vždy součástí koloběhu roku. Jejich podoba se však ve dvacátém století měnila, až se původní podoba vytratila. Doklady o původní hodové tradici se vůbec nedochovaly, krojované hod y, které jsou zde od roku 1957 tedy čerpají paměti starousedlíků a inspirace z dožínkových slavností a podoby hodové tradice v okolních obcích. Proměňo valo se také zvykosloví. Zatím co do druhé světov é války hody povoloval pudmistr,82 a do roku 1989 se žádalo povolení hodů u pře dsedy Místního národního výboru tak od devadesátých let jsou vybíraní hospodáři z řad místních starousedlických manželských párů.

7.2 Přípravy

Hodová slavnost začíná oficiálně stavěním hodové máje, její přípravy však sahají mnohem dál. Ji ž půl roku před hody obchází Petra a Miroslav Blahuškovi, vedoucí Národopisné společnosti, občany Vacenovic a shánějí hospodáře a stárky . Díky činnosti Národopisné společnosti a především folklorního souboru Omladina je mezi mladými o stárkování zájem a st árci jsou vybíraní už na několik let dopředu. Nebylo tomu tak vždy, v roce 1990 stárek chyběl a místo hodové slavnosti šel po obci pouze průvod. Poté chyběl stárek ještě v roce 2000, od té doby je stárkování pečlivě plánováno i s možnými náhradníky. Stárk ovskou povinností je domluvit se s některým z místních manželských párů na úloze hospodářů. Problém je však v tom, že u dospělých zaměstnaných občanů není o tuto pozici zájem. Hospodářování znamená velké množství starostí a finančních výdajů a tuto zodpově dnost na sebe

79 Tamtéž, s. 19. 80 Uhlíková, Lucie – Pavlicová, Martina: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku . Strážnice: ÚLUV, 1997, s. 80. 81 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s. 129. 82 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 76.

23 každoročně nikdo vzít nechce. Hledání hospodářů provázejí dlouhé tahanice a přemlouvání. Stárkům musí vypomáhat manželé Blahuškovi, kteří jsou jistou autoritou v obci díky svým aktivitám. V již zmíněném roce 2000 hospodáři nebyli . V takové si tuaci se o povolení hodů žádá na obecním úřadě. Kromě této výjimky se od roku 1990 nakonec vždy podařilo jeden manželský pár vybrat. V posledním roce (2013) na sebe tuto úlohu vzali právě manželé Blahuškovi. Aby hodová neděle a obchůzka průvodu proběhla hl adce, organizuje Národopisná společnost již měsíc a půl před hody každý pátek veřejné zkoušky tanců. Jedná se o zkoušky, na které běžně během roku dochází členové místního folklorního souboru Omladina. 83 V období měsíc a půl před hody pozvou stárci oficiáln ě celou chasu, aby se těchto zkoušek účastnila. Pozvání lidí na taneční zkoušky probíhá prostřednictvím místního rozhlasu a obecní kabelové televize. V posledních letech je tak tomu i prostřednictvím sociálních sítí na internetu. Zkoušky pak probíhají každ ý pátek od sedm i hodin večer na sále hospody U Letochů. Vždy se učí dva lidové tance a přítomná muzika (housle a basa) hraje písně, které se objeví i během hodové obchůzky. Ve druhé části pak probíhá soukromá zkouška Omladiny. Páry, které se zkoušek zúčast ní, jsou na hodech schopny zatancovat skočnou, sedlckou, vacenovskou slovenskou, polku. Dívky se učí dívčí kolečko k verbuňku. Pokud mají chlapci zájem mohou se naučit jednodušší pozice verbuňku. Na posledních dvou zkouškách je také představen plán obchůzk y, program a rozdány organizační pokyny. Znamená to tedy, že páry, které se účastní zkoušek jsou na průvod a hodový víkend lépe připraveny. Zároveň se jedná o „burzu“ krojových součástek, neboť Petra Blahušková je sběratelkou vacenovického kroje, a tak pomáhá oblékat velkou část průvodu. Na zkouškách se domlouvá výměna součástek podle potřeby „co komu chybí“. Zajišťuje se, aby měl každý účastník průvodu pokud možno všechny krojové součástky. „Některým rodinám musíš sehnat kroj když nemají, tak popujčovat .“ 84 Poslední předhodovou akcí je zvaní na hody . Jezdí se na žebřiňáku taženém koňmi. Žebřiňák je třeba nejprve složit a koňské postroje vyčistit a napucovat. 85 Toho se účastní stárek a mladá chlapecká část chasy. Zvaní je vždy týden před hody

83 Jedná se o dorostenecký folklorní soubor. Předvádí taneční a pěvecká pásma na nejrůznějších moravských folklorních akcích a festivalech. Vede je Petra Blahušková, jedna ze zakládajících členů NS. 84 Petra Blahušková, rozhovor 15. 2. 2014. 85 Vacenovický zpravodaj: Zpravodaj obce Vacenovice , 12/2008, s. 22.

24 – v sobotu objíž dí chasa okolní vesnice a zve přespolní chasu . Celá obchůzka vrcholí u stárky, která chlapcům po namáhavé cestě chystá pohoštění . Shrňme tedy povinnosti stárka před samotným hodovým víkendem. Po zvolení na předchozích hodech je spolu se stárkou v průběhu n ásledujícího roku pověřen vyhledáním a ustanovením hospodářů. Dva týdny před hody domlouvá dvě máje. Jednu na náves a druhou před dům stárky. Stromy na máje vybírá obec. Stárek má tedy na starosti kontakt se starostkou a samotné dovezení májí do obce. Týde n před hody se koná takzvané zvaní , kdy musí domluvit zapůjčení koně a sestavit žebřiňák. S tím mu vypomáhá Petra Blahušková z Národopisné společnosti, která vypůjčuje žebřiňák a Miroslav Blahušek dohlíží na jeho stavbu. Na samotné zvaní je potřeba nachyst at dostatečné množství vína a kořalky, což je také povinností stárka. Dále se musí na hodovou neděli naučit dvě originální varianty tance verbuňk . Jeden pro svoje sólo a druhý před dům stárky. 86 Po celou dobu mu s pracemi a organizací pomáhají chlapci z chasy. I stárka má své povinnosti. Stejně jako stárkovi i jí pomáhají s realizací dívky, které chodí do průvodu a do souboru. Při zvaní na hody i při stavění májí je její povinností připravit dostatečné množství pohoštění. Leží na ní také všechny přípravy výzdoby. Musí si zajistit růže, řetězy, krepový papír, ten musí mít hodové barv y (základ-bílá, červená, modrá). Dále hlídá, aby se na máj pověsily papírové růže a zajišťuje šátky (takzvané „turečáky“) na máje. 87 V neposlední řadě nesmí zapomenout na mašličky na volenku i na voničky a samozřejmě má na starosti i pohárky na volenku (20-30ks). 88 Stárka také zdobí hodový věnec , s tím ji pomáhá loňská stárka, kterou zaučila ta předchozí. Zdobení se tedy stává jakousi tradicí předávanou ze stárky na stárku. Věnec má svoje neodmyslitelné náležitosti, kterými jsou krušpánek, rozmarýn, turčínky, astry, penízky, mašle, špagát, drát ( konstrukce věnce je u loňské stárky) a dovnitř věnce musí dát láhev dobrého vína. 89 Stejně jako hodový věnec a ozdobení máje je na stárce i výzdoba sálu hospod y U Letochů a obecního sklepa U Habána. Zdobí se opona nad pódiem, kde jsou součástí výzdoby opět růže, řetězy a do nich zakomponované turečáky, kordulky a zástěry. Růže, které jsou součástí výzdoby, jsou papírové a stárka spolu s děvčaty je vyrábí týden dopředu, v čase, kdy

86 Tomáš Sabáček, stárek o hodech 2013. Rozhovor 1. 3. 2014. 87 Viz popis máje v kapitole hody. 88 Libuše Neduchalová, stárka na hodech 2013. Rozhovor 1. 3. 2014. 89 Tamtéž .

25 stárek s chlapeckou chasou „zve na hody“. Během stavění máje před domem stárky se opět schází s děvčaty, nejen pro to, aby stačila chlapce obsluhovat, ale také z důvodu výroby voniček. Ve volném čase zdobí klobouk pro stárka, který mu předává v neděli. Stárka má také za povinnost zajistit květiny na hrob Františka Mikulčíka, který se zde zasloužil o oživení folkloru a návrat k tradicím, a bývalého faráře. Jejich hroby se navštěvují po ranní bohoslužbě. Společně musí stárci předem rozpočítat finance, rozhodují o tom, co se bude platit, co ne, co půjde z příspěvků obce a NS V. Se starostí o finance pomáhá Petra Blahušková. Před hodovým víkendem musí také zajistit vynášení jídla z jednotlivých domů. Jejich povinností je také zajistit dobrovolníky pro prodej voniček po celou dobu průvodu, tuto záležitost však také často vyřizuje P. Blahušková. Při špatném počasí musí být zajištěny igelity na sukně dívek. Přípravy nejsou jen o oficiálních místech a nachystání kroje a výše zmíněných věcí. Ve Vacenovicích se říká: „ Co se neudělá do hodů, neudělá se vůbec .“ 90 Každá domácnost chce mít na hody uklizeno a pokud jde průvod kolem domu snaží se dodělat veškeré venkovní opravy, aby byl dům na hody vypě kněný. Kromě vybírání máje a volení stárků patří tedy k již tradičním povinnostem úklid vesnice i obydlí.

7.3 Průběh slavnosti , stárkovské a hospodářské povinnosti

Jak bylo již řečeno, hodová slavnost se liší region od regionu a obec od obce. Zahrnuje velké množství prvků od zpěvu a tance přes divadelní produkce až po specifické pokrmy. Nejinak je tomu i ve Vacenovicích. Hody začínají oficiálně v pátek odpoledne. Chlapci z chasy jdou vyzvednout máji, kterou již dříve stárek zajistil. V průběhu pátečního odpoledne se staví první máje před domem s tárky. Je vždy o trochu nižší než hlavní máje. Ta hlavní, se ve Vacenovicích staví na návsi v sobotu v průběhu dne . Začíná se dopoledne a často se pokračuje po oddechu na oběd i v odpoledních hodinách. Máji staví mužská část chasy před hospodou u Letochů. Tradice a způsob stavění máje Ve vacenovicích odpovídá nejvíce popisu Čeňka Zíbrta v knize Veselé chvíle v životě lidu českého : „Máje postaví se teprve v sobotu (na)večer před hody. V panském lese se utne vysoká štíhlá jedle, jejíž vrchol se ozdobí bílým a červeným šátkem a barevnými fábory. V ratolestech, pokud možno nejvýše, zavěsí se open tlená, ozdobená láhev s vínem

90 Petra Blahušková, 3. 10. 2 013.

26 a takto vyšňořená jedle se postaví před obecní hospodu .“91 . Po celou dobu stavby má je jak před domem, tak na návsi je stárka s pomocí dalších děvčat povinna ho stit mládence a vytvořit pohodovou a příjemnou atmosféru. Od roku 2006 vrcholí sobotní v ečer předhodovou nekrojovanou zábavou. Začíná v osm hodin večer a má dvě části. 92 První, hlavní část, se odehrává v sálu hospody U Letochů, kde hraj e dechová hudba. Tam je také večer zahájen. Jedná se o plesovou akci , která zapadá do běžných zábav pořádaných během plesové sezóny , je nejnavštěvovanějším plesem v roce. Naproti sálu U Letochů je pro tento večer otevřen zrenovovaný Obecní sklep U Habána, kde hraje místní cimbálová muzika. Návštěvníci sklepa mohou ochutnat vína a burčák vacenovických vinařů. Již tento večer je sál i Obecní sklep slavnostně vyzdoben. Vz hledem k zaměstnanosti stárky u májí dostává vyzdobení sálu na so botní večer na starost loňská a příští stárka. Stejně tak je stárek či předem vybraný člen pověřen zamknutím sálu a sklepa a uchování klíčů. Neděle je hlavním hodovním dnem. Část cha sy, zejména dívky, uklízí sál a připravuje jej na hlavní več erní krojovanou zábavu. Mezitím v 10 hodin vychází krojovaný průvod do kostela na slavnostní hrubou mši svatou, která začíná v 10.30 a je sloužena za chasu. Stárci sem přináší obětní dary a poprvé se představují veřejnosti v oficiální nové roli. Po mši n ásleduje focení krojovaných párů před kostelem. Poté se část Národopisné společnosti odebere s květinami na hřbitov k hrobu Františka Mikulčíka a předchozího faráře. Ostatní krojovaní se rozejdou na slavnostní oběd. Nedělní pohoštění obvykle zahrnuje svíčkovou nebo husu, často také obojí. Hody jsou příležitostí k setkání celé rodiny a ta se setkává právě při nedělním obědě. Krojovaná mládež a přihlížející se opět schází mezi druhou a třetí hodinou na návsi. Přidávají se další lidé v kroji, zejména mladí, kteří dopoledne nenavštívili kostel. Průvod se tak rozrůstá. Přijíždějí i první přespolní návštěvníci. Nejen jako diváci, ale i jako účastníci průvodu. Na návsi, před hospodou U Letochů, pod májí se průvod řadí. Před vyjitím na předem vymezenou trasu musí stárci zkontrolovat, zda jsou všichni řádně oblečeni. Dívky nesmí být příliš namalované. Krojovaní ú častníci by také neměli mít oděvní součástky a doplňky, které ke kroji nepatří. I s tím to pomáhají členové NS V. V průběhu průvodu je na stárcích také kontrola dodržování pravidel: nesmí se kouřit, chlapci si musí „hledět děvčat“, to

91 Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého . Praha: Vyšehrad, , 1950, s. 311. 92 Kronika obce Vacenovice . (2000-), obec Vacenovice, s. 352.

27 znamená, že při zastávkách by měla většina krojovaných tančit. Dále dívky musí jít ve dvojstupu po obou stranách silnice, všechny stejnou nohou. Chlapci ze svobodné chasy by měli naopak verbovat a „juchat“. 93 Mimo stárk ů dohlíží na chod a hladkého průběhu i členové NS. Ti mají své úlohy rozděleny již „tradičně“: „Dodnes víme, že cosi funguje. Někdo řekne, proč neměníme kapelu. No proč, hrají nám už skoro dvacet let a já se nemusím o nic starat, stačí mi pohnout rukou, pr stem a oni vijou, co mají hrát. Stejně víme, že je tam Jura Měchura, který vede průvod, my víme, že pohlídá židle, aby jely nahoru. Na určité lidi, i když před hody nejsou vidět, protože mají svoje povinnosti a dojedou třeba v pátek večer, tak ty víš, že b udou na svých místech a můžeš se na ně spolehnout .“(Petra Blahušková) 94 Dívky a chlapci jdou v průvodu zvlášť, přespolní vždy na konci jednotlivých částí průvodu. Krojovaní jdou vždy od těch nejhonosnějších a nejslavnostnějších krojů po ty obyčejné. Ve vacenovickém kroji musíme vždy rozlišovat ro dinný stav a věkovou skupinu a příležitost, při které se kroj obléká . Starší ženatí muži nosí ve svátek, tedy i na hody, soukenné nohavice, soukenný lajblík a jednoduchou krátkou kordulu a košile je se širokými rukávy. Mladí „ženáči“ oblékají těsné nohavice. Původně na stehnech, po bocích a kolem pasu šněrované černou halasovou šňůrkou. Zákruty, srdíčka a kolečka vzniklá šněrováním jsou vyplněna červeným suknem. Šněrování je na současné podobě kroje nahrazeno výšivko u. V nohavicích, kolem pasu je navlečen dlouhý řemen pobitý žlutými cvočky. V puntě je zastrčen šátek. 95 Na nohou mají vysoké bo ty. Příslušníci svobodné chasy mají taktéž vysoké boty, cifrované nohavice, kordulku a klobouk. Ve všednější variantě mohou mít široké plátěné nohavice s třepením na konci, přes kterou oblékají modrou zástěru s vyšíváním na dolním konci. Ty doplňuje košile s širokými rukávy a červeným vyšíváním. Ženský kroj svobodné ženy má v zákla dě turecký šátek ( dívky nosí červené, stárka má pak jako jediná šátek černý), obojek (velký obdélníkový límec), rukávce, kordulku, kanafásku. Ta musí mít řádný počet bílých naškrobených suknic. Dále dívka obléká fjertůšek, vysoké boty a pentle kolem pasu. 96 Vdané ženy oblékají zdobený čepec. 97 Kroje jsou často původní, z padesátých let, neboť se dědí v rodině. Pořizování nových součástek je velmi nákladné. Můžeme se tedy v dnešní době

93 Libuše Neduchalová, stárka 2013, rozhovor 1. 3. 2014. 94 Petra Blahušková, rozhovor 15. 2. 2014. 95 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972), s. 70. 96 Tamtéž, s. 71. 97 Fotografie krojů viz příloha.

28 setkat i se součástkami, které nejsou z původních látek a materiálů. Například košile může být dnešního společenského stři hu a materiálu, pouze doplněná o tradiční výšivku. Jak již bylo řečeno na konci každé části jdou přespolní. Jde se ve dvou řadách po dvojicích, na každé straně ulice jedna. V čele jde dechová hudba . Z návsi vychází průvod ke stárkovi. Mužská chasa jej vyvolává pomocí žertovných písní. Cimbálová muzika se převáží po bočních uličkách předem a hraje vždy na zastávkách před domy. Na zápraží stárka se zpívají škádlivé písně. Poslední z nich „Vacenovští chlapci, kde vy máte stárka …“ je pokynem pro stárka, aby vyšel v en. Stárek pak vychází se džbánem a písní: „Vacenovští chlapci, tady máte stárka, neleží, nepije žádnů vodu z jarka .“ 98 Následuje „sólo “. To vyhlašuje loňský stárek. Jedná se o vlastní vybranou píseň, kdy m usí stárek předvést vlastní originální verbuňk. Jak poznamenává Milada Bimková: „ Verbuňk se tančívá při každé příležitosti a je nejčastějším chlapeckým tancem na Kyjovsku. Zahajují se jím hody ve všech vesnicích .“ 99 Zde se pak tančí a zpívá první část písní. Jsou to typické lidové písně, které se ve Vacenovicích zpívají, a které mohou účastníci slyšet i na předhodových zkouškách. „Je vždycky určeno jaké písničky se hrají u kterého domu v jaké části průvodu. Některé věci musí zaznít. Musí být sóla, skočná, vrtěná .“ 100 Součástí průvodu je dechová hudba, ale i cimbálová muzika. Dechová hudba jde v průvodu, zatímco cimbálová hudba je před průvodem převážena vždy na další místo. Poprvé hrály obě hudby v průvodu v roce 1995. Důvodem je širší možnost výběru písní. Na závěr první zastávky před stárkovým domem je s tárek vyhazován na židli. Stejně tak jeho rodiče, mají své sólo. Další zastávkou průvodu je dům stárky. Vždy se volí delší cesta tak, aby průvod prošel co největší část vesnice. Tam zpívá stárek píseň o zapomenutém kloboučku, která je součástí zvykosloví. „ Tluču, tluču, otevřete nechal jsem klobůček u děvčete. Děvče spalo, já taky spal, někdo mě klobůček z hlavěnky vzal .“ Na to stárka vychází ze dveří se speciálně ozdobeným kloboučkem v ruce a odpovídá: „ Nevzal, nevzal, můj stárečku, visí tam v komůrce na hřebíčku. Já ho tam pověsila, abych se s klobůčkem potěšila. “101 Na to stárka nasadí klobouček na hlavu stárka, připijí si a zatančí sólo. I zde jsou vyhazovaní na židli. Je to vzdání pocty a oslavení u stanovených stárků, hospodářů

98 Tomáš Sabáček, stárek 2013, rozhovor 15. 3. 2014. 99 Bimková, Milada: Lidové tance z kyjovského Dolňácka . Kyjov: Muzejní archeologický spolek, 2008, s. 101. 100 Petra Blahušková, rozhovor 15. 2. 2014. 101 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1957-1972) s. 340.

29 a jejich rodin, dokladem t oho je „ živio živio “, které tento zvyk provází . Shodně mají sólo stárčini rodiče. U stárky je stejně jako u stárka pohoštění a tančí se další část písní. Ty se nikdy neopakují. Poté se průvod v čele se stárkou a stárkem vypra ví k hospodářům. Zde stárek a stárka vyvolávají a prosí o potvrzení a povolení hodů. Klasické divadelní představení tak, jak jej popisuje například Eva Večerková ve svých pracech,102 ve Vacenovicích nenajdeme. Ovšem při příchodu chasy k hospodářům a prosbě stárka o povolení hodů, se každoročně očekává vtipná scénka s úkoly pro stárka a stárku. Tu musí hospodáři připravit a pro ně je to určité divadelní představení. Pro stárku a stárka je to improvizované divadlo. Pro představu, hospodáři roku 2013 byli manželé Blahuškovi. Miroslav Blah ušek je včelař a jeho manželka Petra chová husy. Miroslav Blahuše k jako hospodář vyšel v kroji a včelařském úboru s tím, že má plno práce se včelami, a tak hody nemůže povolit, jedině, pokud mu stárek pomůže. Ten byl tedy postaven před úkol vykuřování včel. Včelí úl byl samozřejmě už delší dobu prázdný a včel v něm bylo jen pár, tak, aby nikdo nepřišel k úhoně. Po splnění stárkova úkolu přišla na řadu stárka, která musela hospodyni pomoci „našrotovat“ (nastrouhat) dýni pro husy. Po splnění úkolů s patřičným okomentováním ze strany hospodářů bylo počínání stárků označeno za úspěšné. Hospodář vnesl ve známost pravidla, která po dobu hodů platí a hody povolil. Stárci nikdy předem neví, jaké úkoly je čekají. Tato část je velmi očekávaným překvapením hodů. Je to představení pro pobavení diváků i účastníků průvodu. Po úspěšném absolvování zadané dovednosti jsou hody hospodářem povoleny. Dnes je sepsán soubor pravidel, která se musí během hodů dodržovat. Jedná se o obdobu „policajta“, který je určoval v sedmdesátých letech. Oslavuje se oficiální zahájení hodů a opakuje se obřad sóla – stárek se stárkou, jejich rodiče, hospodáři, přespolní a podobně. Typické je v této části sólo pro obsluhu. V této fázi je již průvod řádně rozveselený a zastávka u hospodářů je vždy nejdelší. Od hospodářů vychází průvod zpět z na náves. I zpáteční cesta je naplánována předem tak, aby se prošla co nejdelší část obce a místní i ostatní návštěvníci si mohli průvod dobře prohlédnout. Celou cestu se zpívá. Průvod dojde na náves a pod máj í, kde je poslední venkovní z astávka, se tančí a zpívá. Po d májí se zatančí ještě jeden tanec a stárek se stárkou zanesou věnec s maršem na sál do hospody U Letochů, kde je uschován do večerní zábavy.

102 Večerková, Eva: Rok v lidových obyčejích a slavnostech . Brno: Moravské zemské muzeum, 2009.

30 Celý průvod a jeho jednotlivé části jsou součástí původ ního zvykosloví, které se udržuje již od počátku obnovení hodů. Musí zaznít verbuňk a skočná, hlídají se sóla. Jsou ovšem i spontánní části jako zpěv po cestě a výběr písně a verbuňku stárka. Po uložení věnce se průvod rozchází na večeři. Hospodáři a stár ci si rozebírají přespolní, chasa muzikanty. Po večeři začíná krojovaná zábava. Ta je vyvrcholením hodového víkendu. Stejně jako průvod a jeho průběh má i večerní zábava určitá pravidla. Dodržuje se hlavně uvedení stárků s věncem a hospodářů, kdy se hraje marš. Přespolní si musí „zabouchat“ a zazpívat sólo a zatančit verbuňk. Dalším důležitým sólem je zavádění dívek. Je to obdoba vybírání do věnce, kdy stárci vodili děvčata k věnci a ta jej musela obdarovat určitou finanční částkou. 103 Dnes si jednotlivé dív ky vybírají partnery. Tančí pak spolu libovolný počet tanců, až na závěr dotančí ke stolu s kasou a drobnostmi. Chlapec dostane pentli a dívka si vybere srdíčko na památku. Získávají se tak peníze zpět do hodového fondu. I mimo volenku platí pravidlo, že pokud je dívka či žena v kroji, má právo kdykoli kohokoli požádat o tanec a v jeho průběhu partnera komukoliv předat a vystřídat. Celý večer se také chasa střídá u hlídání hodového věnce, který se přespolní pokouší ukrást. Musel by se draze vyplácet vínem. Ve 22.00 se předává oficiálně stárkovství lidem určeným na příští rok a ve 24.00 se odnáší věnec a pije se víno, které je v něm umístěno. Zábava trvá do pozdních hodin. Hody pokračovaly dříve až do úterý, v obou dnech spojené s večerní zábavou. Tato tradic e se však postupem času kvůli neúčasti občanů proměnila. V sedmdesátých letech se pořádala hodková slavnost o týden později. V současné době, od roku 2002, se hodky pořádají v pondělí. Jedná se o recesivní průvod, kdy se muži převlékají za ženy. Proměňují si role i hospodáři a stárci (mužské a ženské role se ve dvojici vyměňují). I zde platí divadlo přichystané od hospodářů pro stárky. Stárek (tedy dívka) musel pomoci ostříhat ovci a stárka měla za povinnost (jelikož představitel stárka hraje na kytaru) naladit kytaru, která u hospodářů dlouhou dobu „ležela ladem“ a zahrát na ni. Hodky jsou záležitostí odpočinkovou, kdy si i hospodáři a stárci mohou dovolit pobavit se , neboť průvod a zábava již není tolik oficiální a nemusí se hlídat tolik pravidel. S průvod em u nechodí dechová hudba. Pavel Sabáček , který v devadesátých letech vedl Slovácký krú žek, hraje na akordeon a členové místní cimbálové muziky doprovází na housle. Průvod také nemá tak

103 SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), s. 76.

31 velkou účast ani v krojovaných účastnících ani v divácích. Hodový víkend se zakončuje posezením, většinou folklorního jádra a členů Národopisné společnosti Vacenovice a jejich „kroužkařů“ v místním Národopisném muzeu. Hodovou slavností povinnost i pro stárka a stárku nekončí. Následující den m ají na starosti úklid sálu a oko lí hospody U Letochů. Je na nich také odvoz papírových růží a jejich uschování na další hody. Je nutné vyúčtovat fakturu s Obecním úřadem , po dohodě s vedením NSV. Pokud zbudou peníze, rozdělují se jako poděkování mezi pořadatele, stárky a hospodáře, kteří mají s hodovou slavností výdeje navíc. Týden po hodech se musí shodit máj. Poslední událostí, kterou mají stárci na starosti, je spolupořádání Krojovaného plesu. Ten organizuje NS jako poslední předfašankovou slavnost.

32 8 Závěr

Folklor, folklorismus, lidové tradice, jejich uchování a obnova. Témata, ke kterým se současná společnost nejen v České republice obrací a navrací. V mnoha obcích Čech, Moravy a Slezska dnes existují spolky a soubory věnující se této činnosti. V této práci jsem se zaměřila na obec Vac enovice a místní Národopisnou společnost Vacenovice. Jedná se o organizaci, která pod sebou sdružuje Slovácký krúžek, dětský sou bor, cimbálovou muziku, mužský pěvecký sbor a další. Mimo zaštiťovan é funkci a zaplnění volného času členů má NSV na starosti právě obnovu a udržování tradic v obci. Tou nejvýznamnější slavností ve Vacenovicích jsou slovácké krojované hody. Cílem práce bylo zmapovat historii hodové tradice, stejně jako historii spolků věnujících se folkloru a poté objasnit jejich vývoj, proměnu a vzájemné ovlivňování. Národopisná společnost Vacenovice je výsledkem vývoje organizací od dob První republiky. Prvním spolkem, který se ve Vacenovicích věnoval folkloru a udržení původních lidových tradic, byla Venkovská Omladina. Byla založena roku 1911, ale po druhé světové válce nebyla obnovena. Místo tohoto spolku vznikl roku 1946 Slovácký krúžek podporovaný tělovýchovným spolkem Orel. Ty však s nástupem nové vlády ukončily svou činnost a náplň jejich programu převzala Osvětová beseda při Místním Národním výboru. Osvětová beseda, stejně jako dnes NSV sdružovala různé složky a jednou nich byl i Slovácký krúžek, oficiálně byl Slovácký krúžek jedním ze složek Svazu československé mládeže. Místní obyvatelé a pamětníci však tento soubor vždy vnímali jako Slovácký krúžek. Největší osobností historie tohoto souboru byl rodák z Vacenovic – František Mikulčík. Ten jako první seskupil kolem sebe skupinu mladých lidí, především chlapců a vedl je k původním tradicích, tancům a písním. Tato snaha vyústila roku 1958 v obnovení krojové hodové tradice. Předpokládá se, že před první světovou válk ou a v devatenáctém století krojované hody ve Vacenovicích byly, stejně jako v okolních obcích. Z dostupných dokladů však nejsou doloženy. Obdobou hodové slavnosti ve Vacenovic ích byly do druhé světové války dožínky. Oslava probíhala podobně jako hodová slavnost. Krojovaný průvod došel do kostela na mši, ze které vyšel k domu hospodáře. Zde s věncem z obilí děkovali za práci a úspěšně dokončenou práci. Po předání věnce nastala z ábava. Podobnou strukturu má i dnešní program hodové neděle. Samotná

33 druhá tradice krojovaných hodů prošla od svého prvního konání v roce 1958 mnoha proměnami. Zatímco do roku 1989 se chodilo žádat o povolení k budově MNV dnes je předem vybírán manželský pár, který zastává roli hospodářů. Ač forma hodů zůstává téměř stejná, obsah se značně proměnil. Již se nejedná jen o původní oslavu patrona místního kostela Božského srdce Páně, na jehož počest se hody v den výročí vysvěcení kostela slaví. Jedná se i o oslavu lidové kultury a důkaz toho, že ve Vacenovicích znají její hodnotu. V původní slavnosti se připojila také předhodová nekrojovaná zábava a recesivní hodky v pondělí. Hodová slavnost si stále uchovává původní zvykosloví a základní statuty jako jsou stár ci a právo. Hlavním organizátorem je však dnes právě Národopisná společnost Vacenovice. Ta zajišťuje nejen propagaci a veškeré financování (s podporou obce), ale její dva hlavní představitelé – Miroslav a Petra Bl ahuškovi – zajišťují organizaci a kvalitní a klidný průběh hodového víkendu. Národopisná společnost Vacenovice je ná sledovníkem Slováckého krúžku a Venkovské Omladiny. Hlavní představitelé NSV Manželé Blahuškovi a Pavel Sabáček se folkloru jeho obnově a udržení v obci aktivně věnují již od devades átých let. Právě druzí dva jmenovaní založili v devade sátých letech slovácký krúžek a převzali organizaci hodů. K této aktivitě se postupně přidávalo nacvičování tanců a písní a obnovování dalších tradic. Statut Slováckéh o krúžku již nebyl relevantní a tak v roce 1999 vznikl slovácký soubor Omladina. K němu se postupem času přidaly další složky jako cimbálová muzika a mužský pěvecký sbor. Snažení vyústilo v roce 2004 ve výstavbu Národopisného muzea. Pro potřeby financování a záštity se jednotlivé složky věn ující folkloru v obci spojily pod hlavičku Národopisné společnosti Vacenovice. Díky této záštitě mohou zajistit i kvalitní organizaci hodové slavnosti. Manželé Blahuškovi pomáhají stárkům v plnění jejich povinností při přípravách a zajišťování materiálu, ať se jedná o chytání žebřiňáku a koní na zvaní na hody či přípravě voniček a materiálu k výzdobě sál. V neposlední řadě organizuje NSV a především soubor Omladina veřejné předhodové zkoušky, kde má chasa možnost naučit se lidové tance a připravit se na průvod. Na těchto zkouškách organizuje také Petra Blahušková „burzu“ oděvních součástek tak, aby jednotlivé kroje v průvodu byly kompletní. Během samotné hodové neděle dohlíží spolu se stárky členi NSV a mužského sboru na dodržování pravidel jak je důstojnost průvodu, dodržení jednotlivých sól pro krojované, volenky a dalších prvků lidového hodového zvykosloví.

34 Hodová slavnost ve Vacenovicích se dnes těší velké oblibě. Zachovává původní zvykosloví a formu, ač obsah je mírně proměněn neboť například povolování hodů je více improvizované divadlo než opravdový akt povolení či zamítnutí oslavy. Nicméně pod dohledem NSV jsou dodržovány všechny původní zásady hodového průvodu a zábavy. Je pravděpodobné, že bez NSV by hodová tradice tak , jak ji můžeme pozorovat dne s, nefungovala.

35 Seznam literatury a zdrojů

Literatura Bimková, Milada: Lidové tance z kyjovského Dolňácka . Kyjov: Etnologický ústav AV Brno, 2008.

Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska . Praha: Mladá fronta.

Frolec, Václav: Etnografické regiony a subregiony ČSR . Česko: s. n., 1986, 1 složený list.

Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace . Praha: Portál, 2005.

Hurt, Rudolf : Kyjovsko .Vlastivěda Moravská. Brno: Musejní spolek, 1970

Jančář, Josef – Krist, Jan: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Strážnice: NÚLK, 2007.

Jeřábek, Richard: Proměny jihomoravské vesnice – Národopisné studie z Brumovic . Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981.

Jiřikov ská, Vanda: Lidové obyčeje a tradiční slavnosti v současném společenském životě . In: Vondrušková, Alena a kol.: Od folkloru k folklorismu . Slovník folklorního hnutí v Čechách. Strážnice: NÚLK, 2000.

Klvaňa, Josef – Fintajsl, František: Kyjovsko . Kyjov: Muzejní archeologický spolek, 1948.

Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2004.

Pavlíková, Abramuszkinová, Eva: Císařské hody ve Věteřově a jejich proměna během 20. století . NR 14, 2004, č. 3, s. 147-153.

Rygar, František : Vacenovice: Fragmenty z historie obce , Vacenovice 1998; Vacenovice: Z duchovního života obce , Vacenovice 2005. ; Vacenovice z doby nedávné do roku 2000 , Vacenovice, 2003.

SOkA Hodonín. Kronika obce Vacenovice (1925-1956), inv, č. 6 4; (1957-1978), inv. č. 18; (1979 -1987), inv. č. 19; (1988 - 2000), inv. č. 20; Obec Vacenovice. Kronika Obce Vacenovice (2000).

Škola mladých katol. průkopníků, Domácí učení. Omladina . Brno, 1934.

Uhlíková, Lucie – Pavlicová, Martina: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: ÚLUV, 1997.

36 Večerková, Eva: Rok v lidových obyčejích a slavnostech . Brno: Moravské zemské muzeum, 2009.

Vondrušková, Alena a kol.: Od folkloru k folklorismu . Slovník folklorního hnutí v Čechách. ÚLK,Strážnice, 2000.

Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého . Praha: Vyšehrad, 2006.

Židlický, Vladimír: Kyjovsko – lidé, kroje tradice. Brno: Atelier Zidlicky, 2011.

Internetové zdroje http://www.novy- dvur.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=31&Item id=499, [online 11. 12. 2013]. http://www.vacenovice.cz/kat213.html, [online 20.1.2014].

37 Seznam zkratek SK – Slovácký krúžek MNV – Místní národní výbor NR – Národopisná Revue NSV – Národopisná společnost Vacenovice OB – Osvětová beseda SČSM – Svaz československé mládeže

38 Seznam Příloh

1 – Slovácký rok v Kyjov ě, uprostřed František Mikulčík, 70. či 80. léta. 2 – Hodový průvod, svobodné dívky ve slavnostních krojích , po roce 2000. 3 – Budova Národopisného muzea, 2012. 4 – Soubor Omladina v Belgii, 2005. 5 – Prapor Venkovské Omladiny z roku 1912. Foto 2013. 6 – První obnovené krojované hody v roce 1958, stárek a stárka. 7 – Stárek a stárka v roce 2013. 8 – Vdaná žena v kroji, 2013. 9 – Hospodáři – manželé Blahuškovi , 2013 10 – Průvod v kostele, 2013. 11 – Přespolní svobodný chlapec (Velké Bílovice), svo bodná dívka v méně slavnostním kroji, 2013. 12 – Svobodné dívky ve slavnostním kroji, 2013.

39 Přílohy

1 Slovácký rok v Kyjově, uprostřed F. Mikulčík. Zdroj: NSV

2 Hodový průvod Vacenovice. Foto: Pavel Ingr

3 Národopisné muzeum Vacenovice. Zdroj: NSV

4 Soubor Omladina v Belgii. Zdroj: NSV

5 Prapor Venkovské Omladiny. Zdroj: NSV

6 První obnovené krojované hody, 1958. Zdroj: NSV

7 Stárek a stárka. foto: Pavel Ingr 8 Vdaná žena. Foto: Pavel Ingr

9 Hospodáři - manželé Blahuškovi. Foto: Pavel Ingr

10 Průvod v kostele. Foto: Pavel Ingr

11 Přespolní muž a svobodná dívka v méně slavnostním kroji. Foto: Pavel Ingr

12 Svobodné dívky. Foto: Pavel Ingr