Venkovská Turistika Ve Skotsku

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu

Venkovská turistika ve Skotsku

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala: Mgr. Renáta Vychodilová Lenka Kadlecová MAN - MCR

Brno, 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a veškeré zdroje i použitou literaturu jsem řádně ocitovala a uvedla v seznamu.

……………………………………… V Brně dne 26. dubna 2012 Podpis

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Renátě Vychodilové, vedoucí mé bakalářské práce, za vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní práce poskytla. Poděkování patří také mému příteli za velkou podporu a trpělivost.

Obsah ÚVOD...... 6

1 CESTOVNÍ RUCH A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ...... 7

1.1 Vlivy cestovního ruchu na životní prostředí ...... 7

1.2 Udržitelný rozvoj cestovního ruchu ...... 9

2 VENKOVSKÁ TURISTIKA ...... 11

2.1 Vymezení a charakteristika venkovské turistiky...... 11

2.2 Doprovodné programy venkovské turistiky ...... 13

2.3 Formy venkovské turistiky ...... 14 2.3.1 Agroturistika ...... 14 2.3.2 Ekoturistika ...... 15 2.3.3 Ekoagroturistika ...... 16

2.4 Význam venkovské turistiky ...... 16

3 VENKOVSKÁ TURISTIKA VE SKOTSKU ...... 18

3.1 Obecná charakteristika ...... 18

3.2 Fyzickogeografická charakteristika ...... 18 3.2.1 Poloha ...... 18 3.2.2 Reliéf ...... 19 3.2.3 Vodstvo ...... 20 3.2.4 Podnebí ...... 20 3.2.5 Flóra a fauna ...... 21

3.3 Demografická charakteristika ...... 22

3.4 Přírodní atraktivity Skotska...... 22 3.4.1 Loch Ness ...... 22 3.4.2 Loch Lomond ...... 23 3.4.3 Cairngorms ...... 23 3.4.4 Glen Coe...... 24 3.4.5 Rannoch Moor ...... 25

3.4.6 Ostrov Skye ...... 26

3.5 Kulturně historické atraktivity Skotska ...... 27 3.5.1 Dryburgh Abbey...... 27 3.5.2 Abbotsford House ...... 27 3.5.3 Eilean Donan Castle ...... 28 3.5.4 Dunnottar Castle...... 28 3.5.5 Crannog ...... 29 3.5.6 Glenfiddich ...... 29

3.6 Jednotlivé formy venkovské turistiky ve Skotsku ...... 30 3.6.1 Agroturistika ...... 30 3.6.2 Pěší turistika ...... 30 3.6.3 Horská turistika ...... 33 3.6.4 Cykloturistika a horská cyklistika ...... 34 3.6.5 Vodní sporty ...... 35 3.6.5.1 Jachting ...... 35 3.6.5.2 Vodní lyžování a windsurfing ...... 36 3.6.5.3 Surfing ...... 36 3.6.5.4 Kanoistika a jízda na kajaku ...... 37 3.6.5.5 Přístrojové potápění ...... 38 3.6.6 Rybaření ...... 38 3.6.7 Jízda na poníku a na koni ...... 39 3.6.8 Pozorování fauny a flóry ...... 39

3.7 Zhodnocení atraktivnosti Skotska z hlediska venkovské turistiky a jeho porovnání s Českou republikou ...... 40

4 ZÁVĚR ...... 44

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...... 46

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ...... 49

RESUMÉ ...... 52

SUMMARY ...... 52

ÚVOD

Cestovní ruch patří v současnosti k nejrychleji rostoucím odvětvím světové ekonomiky. Od let minulých se však v jedné věci liší. Vzhledem k současnému, stále se zhoršujícímu stavu životního prostředí se cestovní ruch, především v posledních několika letech, vyznačuje směřováním k udržitelným (šetrným) formám turismu. Ty pomalu ale jistě vedou k ohleduplnému chování k životnímu prostředí, ochraně kulturního i historického bohatství a návratu k přírodě a tradicím. Tento trend, znamenající odklon od masové turistiky, se těší veliké oblibě a jedna z forem cestovního ruchu, jež ho prosazuje, je právě venkovská turistika, kterou se tato práce zabývá. Práce konkrétně posuzuje situaci venkovské turistiky ve Skotsku, kterou následně porovnává se stavem, jež panuje v České republice, kde se tento cestovní ruch teprve pomalu rozvíjí. Potenciál je zde však vysoký a možnosti pro provozování venkovské turistiky obrovské. Úkolem proto bylo zjistit, zda by se Skotsko se svou úrovní venkovské turistiky mohlo stát vzorem pro Českou republiku. Cílem práce je proto podrobná analýza současného stavu venkovské turistiky ve Skotsku a jeho porovnání s podmínkami, jež pro venkovskou turistiku panují v České republice. Práce je zpracována formou rešerše. Úvodní část práce se zabývá nastíněním vztahu cestovního ruchu k životnímu prostředí. Práce dále navazuje obecnou charakteristikou a vymezením základních pojmů týkajících se problematiky udržitelného cestovního ruchu, konkrétně venkovské turistiky. Velká pozornost je následně věnována jednotlivým formám venkovské turistiky – agroturistice, ekoturistice a ekoagroturistice - a jejich bližšímu vymezení. Druhá část práce se zaměřuje na konkrétní podobu venkovské turistiky v podmínkách Skotska. Úvodní kapitoly se zabývají charakteristikou země a jejími významnými přírodními a kulturně historickými předpoklady, na což navazuje pojednání o současném stavu jednotlivých forem venkovské turistiky ve Skotsku. Zhodnocením tohoto vývoje a jeho porovnáním v podmínkách České republiky se tato práce věnuje v samém závěru.

1 CESTOVNÍ RUCH A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Cestovní ruch, též turismus, je trendem dnešní doby. Od 20. století nabývá na atraktivitě a dá se předpokládat, že jeho význam bude v průběhu dalších let jen narůstat. Je neoddělitelnou součástí dnešní společnosti a současného životního stylu. Představuje významný společensko-ekonomický fenomén jak z pohledu jednotlivce, tak i společnosti. Představuje největší pohyb lidské populace za rekreací, poznáváním a naplněním vlastních snů z příjemné dovolené. Je součástí spotřeby a způsobu života obyvatel zejména ekonomicky vyspělých zemí. Ve světovém měřítku patří vedle obchodu s ropou a automobilovým průmyslem ke třem největším exportním odvětvím (Hesková, 2006). Cestovní ruch lze chápat jako soubor aktivit zaměřených na uspokojování potřeb, které souvisí s cestováním a pobytem osob mimo jejich obvyklé prostředí (mimo místo trvalého bydliště) a zpravidla ve volném čase za účelem odpočinku, poznávání, rozptýlení a zábavy, zdraví, kulturního a sportovního vyžití, služebních cest a získání komplexního zážitku (Hesková, 2006).

1.1 Vlivy cestovního ruchu na životní prostředí Cestovní ruch napomáhá k rozvoji a vyznačuje se mnoha kladnými a žádoucími vlivy. Podle Hladké (1997) cestovní ruch charakterizují tyto pozitivními vlivy: - Podílí se na všestranném rozvoji osobnosti. - Umožňuje obnovu fyzických a duševních sil. - Je nástrojem preventivně léčebného působení. - Slouží k účelnému využití volného času. - Pomáhá utvářet nový životní styl – přenosem zvyků a návyků z jiných zemí nebo oblastí. - Slouží jako nástroj vzdělávání a kulturní výchovy člověka. - Zahraniční CR přispívá k vzájemnému poznání a porozumění mezi lidmi, motivuje k získávání jazykových znalostí.

- Vědecko-informační funkce – výměna informací, vědeckých poznatků (kongresová turistika). - Ekonomická funkce – vytváří řadu pracovních příležitostí, přináší devizové prostředky do státní pokladny.

To, že je cestovní ruch pro společnost přínosný, je více než zřejmé, ale stejně tak má i mnoho nežádoucích vlivů. Z environmentálního hlediska je značně škodlivým prvkem, který negativně zasahuje do přírodního a kulturního bohatství naší země. Zásadním a viditelným způsobem přetváří krajinu a nadměrně zatěžuje ekologické a ekonomické systémy.

Negativní vlivy cestovního ruchu na životní prostředí jsou tyto [1]: - Cestovní ruch přináší především tyto negativní environmentální a sociokulturní vlivy: - Nadměrná koncentrace turistů. - Zabrání zemědělské a lesní půdy. - Změna charakteru oblasti zvýšenou zástavbou ubytovacích zařízení a doprovodné infrastruktury. - Ztráta biodiverzity. - Poškozování krajiny a přírody vlivem vyšší dopravní zátěže. - Poškozování půdy a rostlinstva nadměrným sešlapáváním. - Znečišťování prostředí – větší produkce odpadu a smetí. - Větší spotřeba lokálních zdrojů – energie, voda, potraviny aj. - Poškození vzhledu krajiny. - Nadměrný hluk – rušení zvěře. - Nevhodné chování turistů v dané oblasti. - Úpadek tradic. - Ztráta identity a hodnoty místní komunity - Ztráta zájmu o tradiční hospodaření - Komercializace kultury. - Růst kriminality. - Sociální konflikty.

- Přizpůsobení se turistické poptávce - výměna tradičních výrobků za produkty žádané turisty.

1.2 Udržitelný rozvoj cestovního ruchu Současná společnost si naštěstí všechny tyto dopady a nepříznivé vlivy turismu začíná uvědomovat. Důkazem je změna v chování a orientaci stávajících a vznik nových produktů cestovního ruchu. Z výzkumu Butlera (1998) vyplývají tyto novodobé trendy cestovního ruchu: - Zájem turistů o ochranu přírody. - Vyhledávání „reálných“ zážitků – zájem o místní tradice a historii, setkávání s místní komunitou. - Upřednostňovaní aktivnější dovolené. - Rostoucí zájem návštěvníků a poznávání chráněných území. - Směřování k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu.

Na poli cestovního ruchu se tak začínají prosazovat takové formy turismu, které se vyznačují ohleduplným zacházením s přírodními zdroji a jejichž cílem je negativní důsledky cestování co možná nejvíce eliminovat. V této souvislosti mluvíme o tzv. udržitelném cestovním ruchu (též alternativním, měkkém, zeleném), který se vyznačuje směřováním od masovosti k alternativě, tedy od tradičního turismu přírodu zatěžujícího k turismu značně šetrnějšímu k životnímu prostředí a místnímu obyvatelstvu. Zelenka (2010) definuje trvale udržitelný rozvoj jako takový „rozvoj, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a současně nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“ (s. 200).

Za obecné znaky udržitelnosti Šimková (2008) považuje: - Ekonomickou udržitelnost: udržitelný hospodářský rozvoj spojený s rostoucími příjmy obyvatelstva.

- Sociální a etickou udržitelnost: udržitelný rozvoj spojený s etickým chováním lidí, se zdravím, vzdělaností, sociálním uznáním a s kvalitou života. - Environmentální udržitelnost: udržitelný rozvoj spojený s odpovědným postojem a chováním jak k přírodním a kulturním zdrojům tak k celému životnímu prostředí.

Podrobněji charakterizuje znaky udržitelné turistiky také Mourek [1]: - Zaměřuje se na kvalitu zážitku. - Zohledňuje sociální rovnost, respektuje potřeby místní komunity. - Zaměstnává místní obyvatele a zapojuje je do plánování a rozhodování. - Zůstává v mezích možností využití místních zdrojů (minimalizuje negativní vlivy, spotřebu energie, efektivně řídí odpadové hospodářství, recykluje). - Zachovává celou šířku rekreačních, vzdělávacích a kulturních možností v rámci a napříč generacemi. - Je založena na aktivitách, které reflektují charakter místa a regionu. - Umožňuje turistovi seznámit se s navštíveným regionem a podporuje jeho zájem o komunitu a životní prostředí. - Nelimituje ostatní odvětví při uplatňování principů udržitelnosti. - Je integrována do místního, regionálního či národního rozvojového plánu. - Minimalizuje nepříznivé dopady na místní společenství, kulturní dědictví, krajinu, zvyky a živočišné druhy a zároveň podporuje sociální a ekonomickou prosperitu. - Zanechá hmotné a sociální prostředí neoslabené, v ideálním případě i zkrášlené, jako zdroj pro budoucí požitek.

Jedna z udržitelných forem cestovního ruchu, která se snaží zamezit masovosti a negativním dopadům na místní komunity a životní prostředí je právě venkovská turistika, o níž pojednává následující rozsáhlá kapitola.

2 VENKOVSKÁ TURISTIKA Venkovská turistika je v současné době velice aktuálním a diskutovaným tématem. Nabývá na popularitě především proto, že se jedná o ohleduplnou formu turistiky, která se snaží eliminovat negativními dopady na životní prostředí a je tedy protipólem masového cestovního ruchu. Venkovský cestovní ruch se začal poprvé rozvíjet již v 19. století, kdy vznikala průmyslová města a aglomerace. Venkovská turistika se tehdy stala ze strany městského obyvatelstva velice žádaným produktem cestovního ruchu, který jim dokázal nabídnout klid a harmonii přírodního prostředí, tedy vše, co města postrádala. Moderní venkovská turistika, v mnohém odlišná, se však začala probouzet v 70. až 90. letech 20. století. Tato doba byla charakteristická rozvojem soukromého automobilismu. Lidé využívající do té doby jen železniční dopravu, tak mohli k cestování za přírodou využít dalšího dopravního prostředku, což nebývale zvýšilo zájem lidí o venkovskou turistiku. Zvyšoval se tedy počet turistů a zvětšovali se i vzdálenosti, na které turisté cestovali. Cestovní ruch se tak postupně přesunul z velkých a specializovaných středisek do malých měst a vesnic, a stal se tak skutečně venkovským.

2.1 Vymezení a charakteristika venkovské turistiky Venkovská turistika je alternativní formou turismu, která svou šetrností k přírodě a životnímu prostředí směřuje k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. Bývá též označována jako tzv. „zelená turistika“. V literatuře se ale můžeme setkat s označením venkovské turistiky též jako venkovského cestovního ruchu, venkovského turismu či rurálního turismu. Zaujímá tedy své pevné místo na poli cestovního ruchu. Tento druh turistiky v dnešní době nabývá na atraktivnosti a to především proto, že se jedná o takovou formu cestovního ruchu, „jejíž aktivity jsou bezprostředně spjaty s přírodou, krajinou a venkovským prostředím. Vyjadřuje zájem městských obyvatel o volnou, zachovalou přírodu. Pobyt je spojený se snahou po tvůrčí činnosti a odpočinku“ (Ryglová, 2009, s. 132). Venkovskou

11 turistiku tedy charakterizuje návrat k přírodě a venkovskému způsobu života, ke kterému se lidé dnešní přetechnizované moderní společnosti stále více obracejí. „Rozvíjí se mimo oblasti rekreačních a turistických center i mimo oblast městského osídlení. Zahrnuje rekreační pobyty ve vesnickém osídlení i mimo něj“ (Pourová, 2002, s. 44).

Charakteristické je pro venkovskou turistiku: - Decentralizované ubytování s omezenou kapacitou. - Komorní (téměř rodinné) prostředí. - Pochopení pro individuální aktivity návštěvníků a turistů. - Rekreační pobyt v prostředí venkova (mimo oblasti turistických center, zázemí především v horských a podhorských oblastech). - Různorodost rekreačních. - Symbióza se zemědělstvím. - Ohleduplný (šetrný) vztah k přírodě a celému životnímu prostředí. (Šimková, 2008)

Čertík (2000) uvádí tyto cíle venkovské turistiky: - Rozvoj drobných podnikatelských aktivit na venkově. - Snaha o omezení stěhování lidí z venkova a o celkovou stabilizaci venkova. - Péče o přírodní prostředí a krajinný ráz venkova. - Přiblížení místní kultury a tradic, což by mělo vést k jejich rozvoji a ochraně. - Navrácení člověka do přírodního prostředí.

Turisté jsou ubytováni v soukromých objektech (chaty, chalupy, sruby, rodinné domy) nebo v hotelech a penzionech. Není vyloučen ani pobyt v chatových osadách nebo kempech. Zajímavou variantu jistě představuje netradiční ubytování v nejrůznějších historických objektech, jakými mohou být například rekonstruované mlýny, selská stavení, zájezdní hostince aj.

2.2 Doprovodné programy venkovské turistiky Venkovská turistika nabízí kromě ubytování také nepřeberné množství doprovodných programů (Tab. 1) a aktivit, které jsou určeny pro vyplnění volného času návštěvníků. Tyto programy jsou buď zprostředkované, nebo přímo organizované samotným provozovatelem venkovské turistiky, který své hosty o nabídce jednotlivých doprovodných programů informuje. Dochází tak k velice výhodné kooperaci jednotlivých podnikatelů. Takové programy dotvářejí celkový nabízený produkt cestovního ruchu a dávají mu jakousi reklamní známku. Doprovodný program umožňuje podnikateli i určitou specializaci a tedy i výjimečnost v nabídce. (Moravec at al., 2007)

Tab. 1: Seznam doprovodných programů (Moravec at al., 2007)

Doprovodný program Charakteristika

Stravování Nabídka biopotravin nebo typické venkovské stravy (kulajda, kyselo, kuba) Nabídka specifických produktů (např. z vinařské oblasti, posvícenské slavnosti, zabíjačkové hody)

Zemědělské činnosti Domácí práce Pomoc při senosečích a žních Pasení hospodářských zvířat Úklid stájí, chlévů Pojížďky na koních Projížďky bryčkou nebo kočárem Lov zvěře Rybaření Procházky v lese Houbaření

Doprovodný program Charakteristika

Sběr lesních plodin Letní a zimní sporty Pěší turistika Cyklistika Koupání Lyžování Sáňkování Snowboarding Bruslení Prohlídka místních pamětihodností Hrady, zámky, kláštery Prohlídka přírodních lokalit Krasové jeskyně, přírodní útvary, výskyt vzácných květin, rostlin a porostů, obory se vzácnou zvěří apod. Seznámení s tradičními řemesly Mlýny, kovárny, sklářské hutě, Krajkářství

Důležité je, aby výše zmíněné doprovodné programy odpovídaly požadavkům venkovské turistiky. Měly by proto mít vztah k venkovské mentalitě, reprezentovat kulturní, historické a přírodní zázemí venkova a především by měly zabezpečovat trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí.

2.3 Formy venkovské turistiky Rozdělení venkovské turistiky není zcela jednoznačné. Za základní můžeme považovat rozdělení Páskové a Zelenky, kteří mezi venkovskou turistiku řadí agroturistiku, ekoturistiku a ekoagroturistiku. (Pásková a Zelenka, 2002).

2.3.1 Agroturistika Agroturistika patří mezi jednu z hlavních forem venkovského cestovního ruchu, která směřuje k udržitelnému rozvoji a přispívá k ochraně životního prostředí. Tento druh turistiky umožňuje poznat venkovský způsob života a má

14 tak silný vzdělávací charakter jak pro současné, tak především pro budoucí generace městského obyvatelstva, které o venkově ví jen velice málo. Aroturistika představuje podle Ryglové (2009) produkt cestovního ruchu vázaný na zemědělskou farmu či hospodářství. Provozovateli jsou podnikatelé v zemědělské výrobě, pro které znamená agroturistika dodatečný finanční zdroj k udržení či rozšíření hlavní zemědělské činnosti. Je ideálním typem rodinné dovolené, která svým návštěvníkům umožňuje poznat venkovské prostředí a život na zemědělské farmě. Poskytuje jim jak pobyt, tak i stravu na venkovských statcích a možnost účastnit se prací souvisejících se zemědělskou výrobou či chovem zvířat. Zájemci o agroturistiku se tak alespoň na krátkou chvíli mohou vcítit do role farmáře a provádět činnosti spojené s životem na venkově. To ocení jak současné, tak především budoucí generace městského obyvatelstva, které o venkově ví jen velice málo. Proto jsou pobyty na farmě ze vzdělávacího hlediska velice přínosné a poučné. Hesková (2006) mezi aktivity typické pro agroturistiku řadí například dojení, výrobu másla a sýrů, sečení sena a jeho sušení, pomoc se sklizní zemědělských plodin, sběr a konzervování ovoce a zeleniny apod. Turistům jsou dále nabízeny projížďky na koních, lov zvěře, rybaření, sběř lesních plodů a aktivity spojené s řemesly a tradicemi (tkaní a vyšívání, řezbářství, hrnčířství, hudba, tanec, lidové slavnosti, příprava gastronomických specialit apod.). Mezi doprovodné programy patří také letní a zimní sporty (pěší turistika, cykloturistika, koupání, bruslení, sáňkování aj.).

2.3.2 Ekoturistika Ekoturistika je cestovní ruch zaměřený na poznávání přírody a orientovaný především na poznávání přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních krás tak, aby nebyly cestovním ruchem narušovány. Vyznačuje se vysokou mírou odpovědnosti a ohleduplnosti návštěvníků vůči přírodě a její ochraně (Pourová, 2002). Je založena na principech, které respektují kulturní a přírodní ráz krajiny, minimalizují negativní dopady masového cestovního ruchu na životní prostředí a

15 zajišťují finanční prostředky na ochranu přírody v navštívené oblasti. Ekoturismus tedy příznivě působí jak na životní prostředí, tak na místní komunity. Přispívá také k zachování a ochraně tradic a zaměřuje se na vzdělávání návštěvníků v oblasti udržitelného rozvoje. Mezi aktivity splňující podmínky ekoturismu řadíme například pěší turistiku, cykloturistiku, pozorování a fotografování volně žijících živočichů, ptactva či planě rostoucích rostlin, jízdu na kajaku aj.

2.3.3 Ekoagroturistika Ekoagroturistika je specifická forma venkovské turistiky, která v sobě spojuje prvky agroturistiky a ekoturistiky. „Zahrnuje pobyty na ekologicky hospodařících farmách produkujících bio-produkty“ (Pourová, 2002, s. 46). Ekologická farma se při pěstování rostlin a chovu zvířat řídí takovými postupy, které nepoužívají žádné syntetické chemikálie, hnojiva, hormonální přípravky, umělá barviva ani konzervační látky. Produkty ekologického zemědělství procházejí procesem přísné kontroly a při splnění mezinárodních standardů mohou používat ochrannou známku BIO (Hesková, 2006). Návštěvníci ekologické farmy se celého procesu výroby produktů alternativního zemědělství mohou zúčastnit a seznámit se tak s životem na venkově. Dochází nejen ke splynutí s přírodou ale i s farmářskou rodinou provozující ekologickou farmu. Návštěvníci si mohou vyzkoušet nejenom práci na samotné farmě, ale i konzumaci potravin vyprodukovaných farmou. Další aktivity, které ekoagroturistika nabízí, jsou například pěší turistika, cykloturistika, jízda na koni, pozorování zvířat a péče o ně.

2.4 Význam venkovské turistiky Venkovský cestovní ruch přináší kontakt a vzájemné porozumění mezi návštěvníky a hostitelskou společností, zvyšuje povědomí o hodnotě přírodního i kulturního dědictví a potřebě jeho ochrany. Posiluje identitu a jednotu místních komunit a přispívá k většímu využití místní dopravy a služeb (Lordkipanidze, 2002).

Dalšími pozitivními vlivy se zabývá také Ryglová (2009), podle níž venkovská turistika: - Zachovává, obnovuje a rozvíjí venkovský prostor. - Mírní důsledky nepříliš efektivní zemědělské výroby. - Vytváří pracovní příležitosti, a tak stabilizuje venkovské obyvatelstvo, přispívá k omezování migrace obyvatel do měst. - Stimuluje rozvoj dalších podnikatelských aktivit, rozvoj malého a středního podnikání. - Pomáhá růstu ekonomické i kulturní úrovně obce. - Přináší do obcí a malých měst potřebný rozvojový kapitál. - Napomáhá k rovnoměrnému rozvoji infrastruktury. - Představuje zdroj příjmů jak pro zemědělce, tak i pro obce a daný region.

Venkovský cestovní ruch má tedy velkou zásluhu na rozvoji venkovského prostoru, propojuje služby cestovního ruchu s přírodním, historickým, kulturním a společenským zázemím venkova a tím zvyšuje úroveň obce a celého regionu. Zlepšuje také stav životního prostředí, napomáhá udržovat tradiční řemeslnou výrobu a folklórní tradice a přispívá k podpoře a ochraně historických staveb a území stejně jako lesního a zemědělského hospodářství.

3 VENKOVSKÁ TURISTIKA VE SKOTSKU 3.1 Obecná charakteristika Skotsko je zemí romantických tradic. Národní kroj, whisky, tklivá píseň dud a bouřlivá historie Skotsku dodávají nezaměnitelný image, a třebaže je tato země malá, zdejší krajina je nesmírně pestrá (Fellows, 2003). Neuvěřitelnou rozmanitost skotské přírody zajišťují vznosné hory s vrcholky pokrytými sněhem, mezi nimiž se vinou hluboká zelená údolí s temnými, rašelinou obarvenými horskými jezery, mokřiny porostlé purpurovým vřesem, hluboké zálivy, louky a zelené kopce poseté ovcemi a huňatým skotem. A pak je tu pobřeží, divoké s nepřístupnými útesy a rozlehlými liduprázdnými písčitými plážemi, na které neúnavně narážejí vody Atlantiku a Severního moře. Celou krajinu přitom dotvářejí nepřístupné hrady, tajuplné i pohádkové - dávná sídla bojovných skotských klanů – připomínající bohatou skotskou historii. Skotská pohoří, ostrovy a nížiny, to je doslova gejzír přírodních krás a jeden z několika posledních koutů divočiny v celé Evropě. Na dosah od měst Edinburgh, Glasgow a Aberdeen se prostírají nedohledné plochy panenské přírody. Skotsko se pyšní nejzajímavější faunou v celé Británii – od nezaměnitelného orlovce říčního a orla skalního až po jeleny, jejichž troubení se rozléhá širými skotskými hvozdy. Nádherní lososi a pstruzi v divokých potocích lákají rybáře, na skalnatém pobřeží si hoví tuleni, ve vodách rejdí delfíni a odlehlá souostroví na severovýchodě Skotska si zase coby své pravidelné hnízdiště oblíbila neuvěřitelně početná ptačí hejna (Wilson, 2011). Můžete se procházet po celý den, a nepotkat přitom jedinou lidskou bytost. Nejen pro své přírodní krásy je tedy Skotsko velice vyhledávanou lokalitou vhodnou k provozování venkovské turistiky.

3.2 Fyzickogeografická charakteristika 3.2.1 Poloha Skotsko se nachází v severní Evropě a je součástí Spojeného království, které spolu se Skotskem tvoří Anglie, Wales a Severní Irsko. Rozkládá se v

18 severní části ostrova Velké Británie na ploše 78 772 km2. Na jihu sousedí s Anglií, na východě je ohraničeno Severním mořem, na severu a západě Atlantským oceánem a jihozápad omývá Irské moře. Ke skotskému území náleží také 790 ostrovů, z nichž je 130 obydleno. Některé patří k oblíbeným cílům turistů a dá se na ně snadno dostat trajektem nebo letadlem (Fellows, 2003). Čtyřmi hlavními souostrovími jsou Vnější Hebridy, známé též jako Západní ostrovy, Vnitřní Hebridy, Orkneje a Shetlandy. Mezi největší a nejvýznamnější ostrovy patří především Mainland, Lewis, Skye a Mull.

3.2.2 Reliéf Povrch Skotska je převážně vrchovinný až hornatý. Reliéf krajiny je výsledkem působení ledovců, jejichž vlivem vznikla i úzká dlouhá jezera („lochs“) a členité pobřeží s fjordy („firths“ popřípadě „sea lochs“). Skotsko je možné rozdělit do tří oblastí: Jihoskotská vrchovina (Southern Uplands), jejíž kopcovité hřebeny sousedí s Anglií, Středoskotská nížina (Central Lowlands), trojúhelníkové území mezi Edinburghem, Dundee a Glasgow, a Skotská vysočina (Highlands) na severu skotského území (Wilson, 2011). Jihoskotská vysočina tvoří 200 km dlouhý a 70-80 km široký pás oblých kopců vysokých přes 800 m, který se táhne od anglických hranic až pod Edinburgh a Glasgow. Obě tato města pak už leží v centrální oblasti Skotska (Müller, 1998). Středoskotská nížina prostoupená několika pásmy nízkých hřbetů je nejúrodnější a nejhustěji osídlenou oblastí Skotska. Je zde koncentrováno až 80 % skotské populace a většina skotského průmyslu. V severní části se rozkládá Skotská vysočina s horami, jež přesahují hranici 1000 m. I přes relativně malou výšku působí tato horstva impozantním dojmem, mnohdy hory vystupují přímo z moře, a tak je převýšení poměrně značné. Vrcholky hor jsou většinou ploché a jsou od sebe odděleny hlubokými, někdy sevřenými údolími ve tvaru písmene U („glens“). Takto vzniklá podlouhlá přímořská jezera jsou dnes jedním z typických krajinných prvků Skotské vysočiny. Ta tvoří téměř 60% z celkové rozlohy Skotska a je rozdělena vedví

údolím Great Glen, které se táhne od jihozápadu na severovýchod a kde se rozprostírají nejznámější skotská jezera: Loch Ness, Loch Lochy a Loch Linnhe (Wilson, 20011). Na východ odtud se táhne pohoří Grampiany, kde se nachází nejvyšší hora Skotska a zároveň celého Spojeného království Ben Nevis (1343 m. n. m.), s lesními porosty pouze v údolích a na úpatí hor, jejichž vrcholky jsou holé, pokryté travami, rašeliništi a vřesovými porosty (Sopouch, 2002). Další pohoří tvoří Kaledonské hory, které jsou od nejrozsáhlejšího pohoří Grampiany odděleny údolím Glen More a Kaledonským průplavem.

3.2.3 Vodstvo Skotsko je zemí s velkým množstvím srážek, díky nimž zde vzniklo mnoho krátkých a vodnatých řek. K nejvýznamnějším řekám patří Clyde, Tay, Spey a Tweed (Scott, 2005). Britské ostrovy jsou bohaté na jezera a nejvíce jich je právě ve Skotsku v oblasti Skotské vysočiny. Největší je Loch Lomond, jež je zároveň přírodní rezervací, ale k nejznámějším jistě patří jezero Loch Ness, v jehož hlubinách podle všeho žije bájná vodní příšera. Dalšími jezery jsou například Loch Lochy, Loch Linnhe, Loch Maree a Loch Awe a velká část západního pobřeží země je oddělena jezery („sea lochs“). Nejdelší z nich, Loch Fyne, proniká více jak 60 km do vnitrozemí. Velká část Skotska má také podobu mokřin, konkrétně rašelinišť a mokřadů („fens“), jež do značné míry utvářejí typickou krajinu Skotské vysočiny a skotských ostrovů (Wilson, 2011).

3.2.4 Podnebí Podnebí ve Skotsku je vlivem působení teplého Golfského proudu atlantické mírné s poměrně malými teplotními rozdíly mezi jednotlivými obdobími. Klima se vyznačuje mírnými zimami a chladnějšími léty. V zimě se teplota pohybuje kolem 3 °C. Naopak průměrné teploty v létě jsou velmi nízké a dosahují jen 13 °C. Typická je pro tuto zemi také vysoká vlhkost, oblačnost a proměnlivost počasí. Průměrné srážky se ve Skotsku pohybují kolem 800 mm za rok. Přičemž deštivěji je na západě země a to především v oblasti Skotské vysočiny. Skotsko je

20 zároveň vystaveno velkým větrům, které dosahují někdy rychlosti až 170 km/h, a ničivým mořským bouřím (Müller, 1998).

3.2.5 Flóra a fauna Skotsko patří do pásma listnatých stromů, mezi nimiž převládají duby. Z původních velkých lesních ploch se však dochovala jen nepatrná část. Nejběžnějším krajinným typem jsou louky a pastviny dělené remízky a živými ploty. Lesy pokrývají 17% z celkové rozlohy Skotska, podotýká Wilson (2011). Kromě dubů se často vysazují jasany, javory, habry a v sušších oblastech buky. Ve vyšších polohách (150-300 m) rostou borovice a břízy. Horní hranice lesa leží poměrně nízko (400 m). Nad 900 m jsou již jen mechy a skromná lišejníková vegetace (Sopouch, 2002). Odlesnění vlivem vlhkého a chladného klimatu vedlo v mnoha oblastech ke vzniku velkých močálů. Přestože skotskou národní květinou je bodlák (Thistle), jež má ostré trny a jasně fialový květ, rozšířenější jsou především zvonek okrouhlolistý a vřes, jehož maličké růžové a fialové kvítky zpestřují v srpnu krajinu skotských vřesovišť. Ten se rozšířil především na písčitých půdách, zatímco v místech s nadbytečnou vlhkostí se vytvořily slatiny a rašeliniště s porosty sítin a rákosů.

Skotská divočina je útočištěm mnoha rozmanitých druhů živočichů. Velké zastoupení tu má nejen jelen lesní, ale i častější srnec obecný. Mezi největší atrakce skotské přírody patří pohled na lososy skákající proti proudu zpěněných peřejí ve snaze doplout do míst, kde se před několika lety vylíhli. Na většině území se také vyskytují vydry, a to hlavně na pobřeží a u lososích a pstruhových toků. Vody omývající severní a západní pobřeží Skotska jsou domovem celé řady mořských savců: delfínů, sviňuch, plejtváků, kosatek a tuleňů. Na ostrovech a na pobřeží se nacházejí významné kolonie mořských ptáků patřící k největším v Evropě. Jedni z nejznámějších jsou především papuchalci. Před vymřením se ochránci přírody snaží zachránit některé místní živočichy, například divokou kočku, vydru a orlovce říčního (Wilson, 2011).

3.3 Demografická charakteristika Skotsko má jen přes 5 miliónů obyvatel, tedy asi 9% z celkového počtu Británie (Bedford, 2001). Většinu tvoří Skotové. Z náboženství zde převládá presbytariánství. Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Oficiálním jazykem je angličtina, se skotským akcentem, která je Angličanům i Skotům z nížin nesrozumitelná a turistům dvojnásob. Asi 80 tisíc lidí, především na severu země a na ostrovech však mluví také gaelsky. V každodenní angličtině si svá místa našla už mnohá slova gaelského původu: například jezera se nazývají nikoliv „lakes“ ale „lochs“, údolím se říká „glens“ a horám „bens“. Třetím a posledním jazykem je nížinská skotština (lallanština), kterou se hovoří na jihu země. (Bedford, 2001). Historickým hlavním městem a srdcem Skotska je Edinburgh - jedno z největších finančních center Evropy. Není však ve Skotsku městem největším. Tuto pozici zaujímá Glasgow, který je dokonce třetím největším městem v celé Velké Británii. Dalšími významnými městy jsou například Aberdeen, Dundee a Iverness.

3.4 Přírodní atraktivity Skotska 3.4.1 Loch Ness Přes 300 m hluboké tmavé úzké jezero Loch Ness (Obr. 1) se táhne mezi městy Iverness a Fort Augustus na severu Skotska, a je tak považováno za druhé největší jezero Skotska. Z jeho zalesněného pobřeží vybíhá pohoří s rozeklanými kopci porostlými vřesovcem a na všech stranách jezera se otvírají půvabná údolí. Na březích se rozkládá Urquhart Castle - jedna z nejrozsáhlejších skotských zřícenin - a několik půvabných vísek. Na jihozápadním Obr. 1: Jezero Loch Ness [2] cípu jezera Loch Ness leží u břehu

22 pevnost Fort Augustus a spousta lodí zde projíždí úsekem průplavu Kaledonského kanálu s nejdelší řadou zdymadel (Humphreys, 2007). Světová proslulost Loch Ness je však založena hlavně na své tajemné obyvatelce „Nessie“ neboli lochnesské příšeře. První zmínky o spatření mořské příšery jsou již z 6. století, ale první fotografie i záznam na kameru byli pořízeny až v roce 1933. Roku 1982 dokonce zkoumalo jezero 150 odborníků za pomoci sonaru neuvěřitelných 1500 hodin a podařilo se jim zaznamenat 40 kontaktů s tvory velkých rozměrů. Existence Nessie však nikdy nebyla potvrzena ani vyvrácena [3].

3.4.2 Loch Lomond Loch Lomond (Obr. 2) je největší jezero na britské pevnině (37 km dlouhé a 8 km široké) a po jezeru Loch Ness je také nejslavnějším ze skotských jezer (Wilson, 2011). Nachází se nedaleko největšího skotského města Glasgow na jižním okraji Grampian. Na hladinu jezera, Obr. 2: Jezero Loch Lomond [4] které bývá občas rozbouřené, shlíží na jeho severním konci i hora Ben Lomond, stejně jako několik nižších vrcholků. Jezero Loch Lomond je také od roku 2002 součástí prvního národního parku ve Skotsku - Loch Lomond & Trossachs National Park. Toto malebné území sahá od jezer ústí řeky Clyde po Loch Earn a Loch Tay na jihozápadním okraji Pertshire (Humphreys, 2007).

3.4.3 Cairngorms Národní park Cairngorms (Obr. 3) se nachází na severovýchodě Skotska a tvoří velkolepé pásmo vrcholů, jezer a starých lesů. Jeho součástí je nejvyšší horský masiv Velké Británie - pohoří Cairngorms (Ganzhorn, 2005). Rozkládá se mezi městy Perth, Aberdeen a Iverness a řekami Spey na severu a Dee na jihu. Tato rozsáhlá náhorní plošina, brázděná hlubokými údolími, často přesahuje

23 hranici tisíc metrů a tyčí se zde čtyři z pěti nejvyšších hor v zemi (jen ne ta nejvyšší). Pro zdejší krajinu jsou typické zaoblené horské hřbety, hluboké, fjordům podobné zářezy vymodelované ledovci, rozeklaná, skálami posetá vřesoviště, na vrchovištích rašeliniště, travnaté kopce a lesy prastarých sukových borovic. Horské hřbety přecházejí směrem na severovýchod v krajinu s poli a loukami. Místní jezera a řeky patří k nejčistším ve Skotsku. Zdejší prostředí je vlivem výškové členitosti velice rozmanité. Zatímco podhůří pokrývají rozsáhlé lesy, na hřebenech a vrcholcích hor se zachovala největší ukázka alpské tundry a panuje zde subarktické klima. Ve vysoce položeném Obr. 3: Národní park Cairngorms [5] údolí Glen Clova se tak můžeme setkat s vzácnou alpskou vegetací a ptačími druhy vyšších nadmořských výšek, jako je sněhule severní, bělokur rousný a kulík hnědý. V nižších polohách ustupuje drsné horské prostředí barvitým údolím s měkkými chlumky původní kaledonské borovice, které jsou domovem vzácných savců i ptáků, jako je kuna lesní, kočka divoká, veverka obecná, orlovec říční, tetřev velký a křivka obecná (Wilson, 20011).

3.4.4 Glen Coe Glen Coe (Obr. 4), jedno z nejslavnějších a největších skotských údolí, se nachází v oblasti Skotské vysočiny mezi městy Kilin a Fort William a je považováno za jedno z nejkrásnějších míst Skotska. Je součástí národní přírodní oblasti Ben Nevis a Glen Coe a vyznačuje se pestrou faunou i flórou. Toto úzké 16 km dlouhé údolí je vytvarováno ledovcem a po obou stranách sevřeno divokými a strmými horami. Vstup do údolí z východu, který je střežen skalnatou pyramidou hory Buachaille Etive Mor – Velký pastýř Etive – vede přes průsmyk Glencoe až do úzkého horního údolí. Jižní straně dominují tři masivní shrbené vrcholky známé jako Three Sisters, zatímco severní stranu uzavírá

24 souvislá stěna zakončená ostrým vrcholem hřebenu Aonach Eagach (Wilson, 2011). Rozeklané horské pásmo charakterizuje ohromující scenerie, přes kterou se jakoby poslušně vine hlavní silnice. Kromě svého přírodního bohatství zaujme i svou bohatou a temnou minulostí. Údolí Glen Coe nechvalně proslulo příšerným masakrem klanu MacDonaldů v roce 1692. 38 příslušníků rodu MacDonaldů z Glencoe zde tehdy bylo zavražděno z důvodu odmítnutí přísahy novému králi Vilému Oranžskému. Dalších 40 žen a dětí bylo upáleno ve svých obydlích. Jako vzpomínka na tuto dramatickou událost zde stojí památník (Humphreys, 2007).

Obr. 4: Panoramatický pohled do údolí Glen Coe jižním směrem [6]

3.4.5 Rannoch Moor Skotská náhorní plošina Rannoch Moor (Obr. 5) je pustá krajina močálů a bažin při vstupu do údolí Glen Coe v západní části Skotské vysočiny. Zaujímá rozsáhlou plochu neobydlené a neobyvatelné krajiny, kterou tvoří mokřady, jezera, vřesem pokryté kopce, žulové balvany a několik pokroucených větrem ošlehaných borovic, to vše v nadmořské výšce přes 300 m. Snad nejzajímavější skutečností je nepřístupnost celé oblasti: jedna cesta, která vede mezi Crianiarichem a Glen Coe, lemuje západní okraj vřesoviště, zatímco druhá směřuje z Pitlochry na západ až k východnímu okraji v Rannoch Station.

Obr. 5: Rannoch Moor [7] Jediný druh pravidelné dopravy zde zajišťuje železnice West Highland, jejíž vlaky zastavují ve stanici Rannoch a severněji v Corrour Station, kam se po silnici nelze vůbec dostat (Humphreys, 2007).

3.4.6 Ostrov Skye Ostrov Skye (Obr. 6) je nejsevernější ostrov patřící mezi souostroví Vnitřní Hebridy. Jeho název je odvozen od staronorského výrazu „Sky-a“, což znamená „ostrov mračen“, čímž Vikingové naráželi na to, že pohoří Cuillin Hills často zahalují mraky. Je to největší ze skotských ostrovů, 80 km dlouhá směsice sametových vřesovišť, rozeklaných hor, blyštivých jezer a vypínajících se pobřežních útesů. Spolu s Edinburghem a Loch Ness je Skye jednou ze tří nejnavštěvovanějších turistických Obr. 6: Ostrov Skye – oblast Quiraing [8] destinací ve Skotsku (Wilson, 2011). Na ostrově se nachází několik horských skupin. Na jihu ostrova se zvedá pohoří Cuillins, rozdělené do dvou horských pásem - Black Cuillins a Red Cuillins. Ačkoliv toto pohoří nepřekračuje tisícimetrovou hranici, mají jeho vrcholy téměř alpský charakter s ostře řezanými hřebeny, rozeklanými výstupky, kary plnými kamení a velkými plochami holých skal. Black Cuillins je dokonce považováno za nejvelkolepější a nejmalebnější pohoří Británie. Táhne se v délce 13 km a dvacet vrcholů je klasifikováno jako „munra“. Severní část ostrova je sopečného původu a nazývá se Quiraing. Nejvyšší horou je Storr (719 m. n. m.), na jejímž úbočí se nalézá bizarní skalní formace zvaná Starý Muž (Fellows, 2003). Dalšími vyhledávanými oblastmi na ostrově Skye jsou jeho údolí s mnoha vodopády – nejznámější je vodopád Mealt - soutěsky, jezera Loch Scavaig a Loch Slapin, skalní útvary MacLeod’s Midens, ale i věhlasná palírna whisky Talisker, hrad Dunvegan nebo zřícenina Duntulm (Sopouch, 2002).

3.5 Kulturně historické atraktivity Skotska 3.5.1 Dryburgh Abbey Dryburgh Abbey (Obr. 7) je nejkrásnější a nejúplnější ze všech velkých klášterů skotského pohraničí oblasti (Borders), což je dáno především tím, že se pyšní nádhernou polohou v jednom chráněném údolí u ohybu řeky Tweed. Místo působí velmi idylicky. Na pozadí ruin obklopených cedrovým lesem se zvedají nedaleké kopce. Všudypřítomná zeleň dá ještě více vyniknout červenému kameni, ze kterého bylo opatství postaveno. Založili jej premonstráti neboli bílí kanovníci ve 12. století. Opatství bylo několikrát zničeno a znovu vystavěno a v důsledku toho je zde možné pozorovat vliv několika architektonických stylů. Obr. 7: Opatství Dryburgh Abbey [9] Rozvaliny z narůžovělého kamene se

později také staly místem posledního odpočinku sira Waltera Scotta (Humphreys, 2007). V blízkosti kláštera prochází vyhlášená vyhlídková trasa Scott’s view nebo k němu návštěvníci mohou podniknout túru po jižním břehu řeky Tweeed (Wilson, 2011).

3.5.2 Abbotsford House Abbotsford House (Obr. 8) je velkolepé venkovské sídlo postavené na řece Tweed, jež si dal podle vlastních plánů postavit sir Walter Scott a strávil zde posledních dvacet let života. Dochovaný dům působí stále Obr. 8: Abbotsford House [10] stejně romanticky. Scottova knihovna stále obsahuje vzácné svazky z jeho soukromé sbírky. Právě zde a také ve vedlejší studovně od roku 1812 vznikaly romány jako Waverley, Ivanhoe a

Kenilworth a další. Ve sbírce děl lze najít až 9000 svazků knih a několik význačných historických zbraní a relikvií (Müller, 1998).

3.5.3 Eilean Donan Castle Eilean Donan Castle (Obr. 9), jež se řadí k nejkrásnějším skotských hradům, stojí na malém skalnatém ostrůvku, který omývají vody jezera Loch Duich v západní části Skotské vysočiny. S pevninou je spojený pevným kamenným klenutým mostem.

Hrad ze 13. století byl postaven Obr. 9: Hrad Donan Castle [11] Alexandrem II. na obranu proti

Vikingům. Hrad byl několikrát zničený a až v letech 1912-1932 byl zrekonstruovaný. Z hradu je možné za pěkného počasí vidět ostrov Skye (Stewart, 2001).

3.5.4 Dunnottar Castle Na pobřeží nedaleko Stonehavenu leží úžasné rozvaliny hradu Dunnottar Castle (Obr. 10). Jedná se o jeden z nejkrásnějších polorozbořených hradů ve Skotsku z 9. století umístěný na strmém útesu jako rozlehlá pevnost, kterou ze tří stran omývá moře. V raném středověku byl Dnnostarr Castle pravděpodobně misijním centrem keltského náboženství (Müller, 1998). Hrad oplývá krvavou a temnou Obr. 10: Hrad Dunnottar Castle [12] historií. Roku 1297 zde William Wallace zaživa upálil celou anglickou plantagenetovskou posádku, zatímco jedna z nejhrůzostrašnějších ukázek z historie hradu vypráví o uvěznění a mučení 122

28 mužů a 45 žen, stoupenců náboženských úmluv mezi Anglií a Skotskem, v roce 1685 (Humphreys, 2007). Kromě historického významu hradu však každého uchvátí především jeho poloha na skalisku příkře spadajícím do moře. Tento pohled je tak jedinečný, že patří k nejčastěji fotografovaným motivům ve Skotsku.

3.5.5 Crannog Crannog (Obr. 11) je typ pradávného přístřešku z doby železné na břehu jezera Loch Tay. Tzv. Crannongy jsou domy postavené na kůlech, malých ostrůvcích, nebo na hromadě kamenů navršených v mělkých vodách. S břehem jezera byly spojeny mostky nebo za Obr. 11: Crannog [13] pomoci loďky. Jejich význam byl původně jednoznačně obranný – přístupová cesta ke každému domu mohla být kdykoliv okamžitě zničena, což velice znesnadnilo postup případnému útočníkovi. Dnes zde stojí zrekonstruovaná původní podoba typického crannongu ve tvaru kruhového přístřešku se slámovou střechou postaveného na dřevěných kůlech a s doplňky dokumentujícími způsob života před 2500 lety (Humphreys, 2007).

3.5.6 Glenfiddich Glenfiddich (Obr. 12) je skotská palírna whisky, která se nachází poblíž městečka Dufftown v oblasti Speyside na Skotské vysočině. Je domovem věhlasné sladové whisky, 12leté, 15leté a 18leté Glenfiddich Single Malt Scotch Whisky. Byla založena roku Williamem Grantem v roce 1886 a je stále vlastněna a řízena nyní již pátou generací této rodiny. Tato palírna byla první skotskou palírnou, která svou whisky vyvážela do zahraničí (Humphreys, 2007). Prohlídka začíná filmovou produkcí v promítacím sále, která připomíná historii a tradice palírny. Prohlídka je návštěvníkům nabízena v několika světových jazycích. Jejím cílem je seznámit své posluchače s výrobním procesem

29 sladové whisky od sladování ječmene až po konečné plnění do lahví. Hosté se mohou stát aktivními účastníky s možností přičichnout a vychutnat si pár doušků whisky zdarma. Glenfiddich, což v gaelštině znamená Údolí jelenů, je také výjimečná tím, že je jedinou sladovou whisky ze Skotské vysočiny, u které destilace, zrání a

Obr. 12: Palírna whisky Glanfiddich [14] plnění do lahví probíhá v jediné palírně (Humphreys, 2007).

3.6 Jednotlivé formy venkovské turistiky ve Skotsku 3.6.1 Agroturistika Skotsko je pro agroturistiku jako stvořené. Farmy zasazené do divoké krajiny se rozkládají od nížin až po vysoké kopce Skotské vysočiny. Nabízejí jedinečnou možnost vyzkoušet si a poznat farmářský život se vším všudy a poznávat místní obyvatele a kulturu. Návštěvníci mohou pozorovat či se sami zúčastnit krmení hospodářských zvířat, stříhání ovcí, dojení, výroby sýra, sklizně ovoce, vedení stáda, cvičení ovčáckých psů a dalších činností spojených s životem na farmě [15]. Farmy také nabízí projížďky na zemědělských traktorech, pozorování ptáků, rybaření, projížďky na koních a výlety do okolí [16]. Návštěvníci jsou ubytovaní na farmách, kde společně žijí a stravují se společně s farmářskou rodinou a konzumují farmou vyprodukované suroviny, popřípadě si vaří sami. Konkrétní nabídka farem je velice obsáhlá a velice různorodá.

3.6.2 Pěší turistika Skotsko je z hlediska pěší a horské turistiky nejvýznamnější oblastí ve Velké Británii. Země nabízí dálkové pochody nebo hřebenové túry přes vrcholky hor, stejně jako nenáročnou procházku kolem jezer a řek. Na pěší i cyklistické

30 túry jsou nejvhodnějšími měsíci květen, červen a září, kdy je největší pravděpodobnost slunečného počasí a nejnižší výskyt pakomárců („midges“). Tuto malebnou krajinu křižuje mnoho dálkových turistických tras (Obr. 13). Existují pro ně výrazy „paths“, „ways“, „routes“ nebo „trails“. Scottish Natural Heritage (SNH) rozlišuje čtyři oficiální národní dálkové turistické trasy: Southern Upland Way, West Highland Way, Great Glen Way a Speyside Way.

Obr. 13: Mapa dálkových turistických tras [17]

Southern Upland Way Southern Upland Way nabízí úchvatnou směsici hor, vřesovišť, lesů, jezer a pastvin. Protíná krajinu od pobřeží k pobřeží na jihu Skotska a se svými 341 km je nejdelší ze všech. Celá trasa se dá zvládnout za 12-16 dní (Scott, 2005).

West Highland Way Tato trasa patří mezi nejznámější, nejstarší a nejoblíbenější dálkové turistické trasy na skotském území. Spojuje centrální nížiny se skotskou Vysočinou a celý pochod zabere 7-10 dní. Tato trasa začíná v malém městečku Milngavie, které leží nedaleko Glasgow, a vede napříč vysočinou – kolem jezera Loch Lomond, údolím Glen Coe a pustinami Rannoch Moor - do sto padesát tři kilometrů vzdáleného Fort Williamu ležícího pod nejvyšší skotskou horou Ben Nevis. Z Fort Williamu navazuje další z dálkových turistických tras – Great Glen Way (Scott, 2005).

Great Glen Way Nejnověji vytyčená trasa trvající 4-7 dní vyniká pravděpodobně největší dramatičností scenérie než kterákoli jiná. Stezka vede mezi Fort Williamsem a Invernessem. Jižní úsek charakterizuje mírnější stoupání podél břehů jezer Lochy a Oich. Za Fort Augustusem se šplhá vysoko nad Loch Ness (Scott, 2005).

Speyside Way Méně náročná Speyside Way, která se táhne kolem jedné z nejmalebnějších řek – Spey - na severovýchodě měří 135 km a spojuje pohoří Cairngorms se zálivem Moray Firth. Cesta zabere 3-4 dny. Trasa Speyside Way se také někdy přezdívá „Whiskey Trail“, jelikož prochází kolem celé řady lihovarů včetně provozoven Glenlivet a Glenfiddich, které lze v případě zájmu též navštívit (Scott, 2005).

Zdolání každé z těchto dálkových tras tedy zabere několik dní, ale projít lze podle potřeby jen některé jejich úseky. Tyto trasy jsou dobře značené - symbolem je bodlák v šestiúhelníku (obr. 14, 15) - a stále častěji se podél nich objevují různá ubytovací zařízení nabízející kromě noclehu i další doplňkové služby. Bohužel jsou dálkové trasy jediné trasy, jež jsou značeny, všechny ostatní kratší a méně frekventované cesty již značení postrádají (Humphreys, 2007).

Obr. 14: Symbol dálkových turistických Obr. 15: Značení dálkových turistických tras [18] tras v terénu [19]

Na trasách je nabízena i služba přepravy zavazadel, což jistě ocení ne příliš zdatní jedinci, kteří tak mohou cestovat jen s nejnutnějším vybavením, a plně si tak vychutnávat krásu zdejší přírody. Trasy navíc křižují velké silnice, a je tedy možné, v případě potřeby, použít autobus, popřípadě vlak.

3.6.3 Horská turistika Horolezectví je ve Skotsku velmi populární. Vládne v něm však spíš tradiční duch. Nejvyšším zákonem zde je tzv. čisté lezení – použití výhradně vlastního jištění - čímž se skotské horolezectví liší od toho provozovaného na evropském kontinentu. Druhým charakteristickým znakem zdejšího horolezectví je ohromná popularita zimního horolezectví. Třetí zvláštností je obliba zdolávání skotských vrcholů, tzv. „munro-baggingu“ (Gantzhorn, 2005). „Munra“ představují skotské vrcholy, které mají více než 914 m (3000 stop). Nazývají se podle sira Hugha Munra, jenž v roce 1891 sestavil jejich soupis. V zemi se tyčí 284 těchto hor. Patří mezi ně jistě nejvyšší hora Skotska Ben Nevis (1343 m. n. m.), dále například Ben Macdui (1309 m. n. m.), Ben Cruachan (1124 m. n. m.) a další. Na většinu lze vylézt bez horolezeckých zkušeností, ale je potřeba se na takovou túru důkladně připravit a vybavit. (Scott, 2005). Kromě těchto „munros“ lze zdolávat pahorky o výšce 762-914 m (2500-3000 stop, 221 vrcholků), jež se nazývají „corbetts“, vrcholky s výškou 610-762 m (2000-2500 stop, 224 vrcholků) – tzv. „grahams“ a na Jižní vrchovině jsou to „donalds“ – hory vysoké méně než 610 m (méně než 2000 stop, 140 vrcholků). Pro nenáročné turisty jsou

33 tu také vyvýšeniny nad 90 m (300 stop) na ostrově Colonsay zvané „mcPie“. (Wilson, 2011) Na lezení po kopcích obvykle panují nejvhodnější podmínky od května do září, ovšem ty nejvyšší vrcholky bývají leckdy zasněžené i v létě. Zimní túry po nejvýše položených oblastech Skotska lze doporučit pouze zkušeným horolezcům, kteří umějí pracovat s cepínem a mačkami (Wilson, 2011). Hlavní oblastí vhodnou k horské turistice ve Skotsku je Vysočina, která se pyšní mnoha zajímavými vrcholy. Nabízí se zde především náročný výstup na Ben Nevis. Vhodnými oblastmi jsou ale také ostrov Arran se svými strmými hřebeny nebo Black Cuillins na ostrově Skye. Opravdovým horolezeckým rájem je také strmé údolí Glen Coe, které nabízí jedinečnou kombinace obtížných cest a nádherného prostředí.

3.6.4 Cykloturistika a horská cyklistika I přes nepřízeň počasí se cykloturistice ve Skotsku velice daří. K poznávání přírodních a historických krás je tato forma turistky ideální. Skotská krajina je velice rozmanitá, od rovinaté a úrodné Centrální nížiny, přes jezera, lesy, až k hornaté a nehostinné Skotské vysočině, která pokrývá skoro celou severní polovinu území. Ráz krajiny se neustále mění a Skotsko tedy není žádná placka, čemuž odpovídá profil místních silnic a stezek. Cesty se tu vlní jako horská dráha a krátká stoupání a sjezdy se střídají v rychlém tempu. Celé území Skotska pokrývá hustá síť cyklostezek. Je zde nepřeberné množství ať už oficiálních nebo neoficiálních tras vhodných jak pro rodiny s dětmi tak pro náročné cyklisty, vyhledávající obtížné terény. Některé vedou již zmiňovanými turistickými trasami West Highland Way a Great Glen Way. S touto má například některé společné úseky 128 km dlouhá cyklostezka Great Glen Mountain Bike Trail, což je dobře značená trasa pro cyklisty vedoucí po vlečných stezkách podél Kaledonského kanálu a zdejších jezer (Wilson, 2011). Ideální oblastí pro cykloturistiku je především Skotská vysočina. Velmi příhodná pro cyklistiku je i zvlněná krajina Fife, kde se nachází 500 km značených cyklotras (Fellows, 2003). Své kouzlo ale mají i souostroví Vnitřní a Vnější Hebridy, Orkneje a Shetlandy, kde mají cyklisté většinu silniček jen sami

34 pro sebe. Díky mnoha trajektům, které je spojují s pevninou, je zde populární takzvané „island hopping“ (ostrovní hopsání) – návštěva ostrůvků jeden za druhým a to nejlépe právě na kole, jejichž přeprava je na trajektech zdarma. Možnosti provozovat cykloturistiku jsou i v Národních skotských parcích Loch Lomond & Trossachs a Cairngorms. Tím prvním například prochází neuvěřitelných 833 km dlouhá dálková cyklotrasa National Cycle Route 7, která spojuje města Inverness na severu s Carlisle na jihu. Je rozdělena na dva úseky. První úsek představuje cestu z Inverness přes Pitlochry až do Glasgow zvanou Lochs & Glens North a druhý úsek - Lochs & Glens South - pokračuje z Glasgow do Carlisle [20].

Ke slovu se tu ovšem dostanou i ostřílení jezdci na horských kolech, kterým se tu nabízí jak dálkové terénní trasy typu Great Glen Mountain Bike Trail - 128 km dlouhá cyklotrasa vedoucí po vlečných stezkách podél Kaledonského kanálu a zdejších jezer - tak i sítě lesních stezek typu 7stanes (Wilson, 2011). 7stanes tvoří síť sedmi tras pro horskou cyklistiku spojující sedm specifických lokalit v jižní části Skotska v oblasti Scottish Borders směrem k Dumfries a Galloway. Slovem „stanes" se označují kamenné plastiky, díla Gordona Youanga, které se nacházejí každá na jednom ze sedmi lokalit a ke kterým se vztahuje nějaká místní legenda nebo mýtus. Nalézají se na lesních cestách, v blízkosti pěších tras a cyklostezek [21].

3.6.5 Vodní sporty 3.6.5.1 Jachting Západní pobřeží Skotska je se svými nespočetnými ostrovy, fantastickou krajinou a silnými větry i slapovým prouděním obecně považováno za jednu z nejlepších jachtařských oblastí na této planetě. Nejlepší podmínky panují na vyhlášených vodách zálivu Firth of Clyde, které jsou v letním období doslova nabité k prasknutí. Clyde je rovněž oblíbeným místem pořádání závodů jachet. Podobná je situace na západním pobřeží Skotska. Zde se pořádají především zábavní plavby, kde lodě vyrážejí z množství malých přístavů nacházejících se mezi městy Crinan a Oban (Humphreys, 2007).

Nemusí zde ovšem vždy panovat zrovna nejlepší podmínky. Dokonce i v létě lze totiž pocítit plnou sílu severního atlantického počasí a rychle se měnící podmínky ve spojení se zrádným přílivem a odlivem a skalnatým pobřežím vyžadují opravdu zkušené mořeplavce s dobrými navigačními schopnostmi. Pronájem jachty je možný v mnoha přístavech pobřežních vod i jezer ve skotském vnitrozemí u některé z desítek agentur, a to buď samotné, nebo s kapitánem a posádkou. Pro méně zkušené jsou podél celého skotského pobřeží roztroušeny školy jachtingu nabízející kurzy pro začátečníky. Jednotlivé školy obvykle nabízejí základní výcvik v malých loďkách nebo plavbu na větší lodi s posádkou, při které výcvik probíhá zároveň s poznáváním okolí.

3.6.5.2 Vodní lyžování a windsurfing Klidné vody skotských jezer jsou ideální pro vodní lyžování. Windsurfing je možno provozovat na všech úrovních, a to jak na jezerech ve vnitrozemí, tak na otevřeném moři (Fellows, 2003). Nejlepší oblastí k windsurfingu ve Skotsku je ostrov Tiree.

3.6.5.3 Surfing Surfování je ve Skotsku velice populární a nacházejí se zde jedny z nejlepších surfařských lokalit v Evropě. Vzhledem ke své poloze zde však není příliš teplá voda. Jelikož leží na stejné rovnoběžce jako Aljaška a Island, teplota vody je velice nízká. Zřídkakdy přesáhne v létě 15°C a v zimě klesá až na 7°C. Proto je nutností používat v těchto studených vodách neoprén a boty, mimo léto ještě rukavice a kapuci. Surfování je tedy jen pro ty nejotužilejší. Skvělé podmínky srovnatelné s nejlepšími světovými surfařskými destinacemi panují zejména na severním a západním pobřeží Skotska (Wilson, 2011). Nejvyhledávanějším místem na severním pobřeží je bezesporu město Thurso, které se pyšní nejlepšími vlnami v Evropě. Zbytek pobřeží navíc nabízí vlny srovnatelné s těmi na Havaji, v Austrálii a Indonésii. Na Vnějších Hebridách je výbornou surfařskou lokalitou severní pobřeží ostrova Lewis a v souostroví Vnitřních Hebrid panují dobré podmínky především na ostrovech Coll, Tiree a Islay. Kromě těchto surfařských rájů existuje ještě pár vynikajících surfařských

36 lokalit a mnoho z nich se dokonce nachází blízko větších měst – například Pease Bay u Edinburghu nebo Fraserburgh u Aberdeenu. Pláže zálivu Moray Firth zase nabízejí příboj Severního moře (Humphreys, 2007). Surfování na pobřeží Skotska je vhodné především pro zkušenější surfaře. Většina pláží je opuštěná, voda studená a vlny vysoké. V případě jakýchkoli problémů se zde člověk nemusí dovolat pomoci. Proto by začátečníci neměli tento sport a hlavně v této oblasti podceňovat a měli by nejlépe využít služeb řady surfařských škol rozmístěných na pobřeží. Kromě škol se zde nalézá i velké množství specializovaných obchodů, které kromě prodeje patřičného vybavení pronajímají surfy a poskytují informace o místních záludnostech a surfařských akcích.

3.6.5.4 Kanoistika a jízda na kajaku Skotsko je se svými 800 ostrovy, zátokami a bohatě členitým pobřežím ideální lokalitou pro plavbu na kajaku, zatímco sladkovodní jezera a řeky v oblasti Skotské vysočiny jsou vhodné pro klasickou kanoistiku a plavbu na divoké vodě. Skotské řeky, především Tay a Spey a jezera nabízející několikadenní výlety napříč Skotskem. Zajímavou variantu představuje kanoistika Kaledonským kanálem, který spojuje Severní moře s Antlantikem, a který na 96, 6 km spojuje čtyři skotská jezera a řeky. Velmi populární je 6-denní trasa Glen Canoe Trail , která vede z Fort Williamu do Iverness a zálivu Moray Firth. Prochází údolím Great Glen a spojuje jezera Loch Lochy, Loch Oich a Loch Ness, pokračuje Kaledonským kanálem, až se napojuje do řek Oich a Ness [22].

Nejlepší podmínky pro jízdu na kajaku slibují řeky Tay, Ective, Orchy a Findhorn. Na mořském kajaku se dá pro změnu nejlépe prozkoumávat křivolaké pobřeží Shetlandských ostrovů a nerušeně tak poznávat zdejší faunu. Na ostrově Burra má základnu spolehlivý operátor Sea Kayak Shetland, který kromě jízdy na mořském kajaku, jak pro začátečníky, tak pro pokročilé, nabízí i ubytování (Wilson, 2011).

3.6.5.5 Přístrojové potápění Dokonalá čistota a průzračnost skotských vod přímo vybízí k přístrojovému potápění. Podél celého pobřeží, v jezerech i u ostrovů je pod hladinou mnoho pozoruhodných míst vhodných k potápění. Dokonce se zde nacházejí jedny z nejkrásnějších a nejnáročnějších potápěčských lokalit v Evropě, ne-li na celém světě. Mořské dno kolem St. Abbs bylo například vyhlášeno historicky první námořní rezervací v dějinách Skotska. U skotských břehů také leží stovky fascinujících lodních vraků, z nichž nejznámější jsou trupy sedmi zbývajících německých bitevních křižníků z první světové války, jež byly potopeny na dno orknejské zátoky Scapa Flow v roce 1919 (Wilson, 2011).

3.6.6 Rybaření Rybaření – sportovní, na moři i na sladkovodních vodních tocích – se ve Skotsku těší velké oblibě. Skotské řeky, jezera a hlubiny u pobřeží moře nabízejí snad nejlepší sportovní rybaření v Evropě. Je většinou zdarma nebo za velmi nízký poplatek. Není nutné mít všeobecně platný rybářský lístek, stačí jen místní povolení. V případě rybaření ve vysoce ceněných revírech, kde je spousta lososů, je povolení podstatně dražší a velice žádané. K nejvýznamnějším oblastem pro rybolov patří řeky Spey, Tay a Tweed, které jsou proslavené díky lososům, mořským pstruhům a pstruhům hnědým, i když na tyto ryby je možné narazit také v jiných skotských vodách (Fellows, 2003). Zejména pro muškaření jsou četná skotská jezera a řeky jako stvořené. Podmínky pro muškaření ve Skotsku patří k nejlepším v Evropě. Na divoké pstruhy obecné trvá sezona od začátku října do poloviny března. Závěr sezony na lososy a mořské pstruhy se v různých krajích liší, ale obvykle připadá na období mezi začátkem listopadu a začátkem února (Wilson, 2011). Na ostrovech a v mnoha přístavech na skotském pobřeží se organizují vyjížďky lodí za mořským rybolovem. K rybolovu se nabízí i celá řada míst podél skotského pobřeží. Je zde možné ulovit máčku skvrnitou či makrelu, které se vyskytují ve velkém množství, ale dají se zde chytit i ryby větších rozměrů, jako jsou například rejnoci, platýsové nebo i žraloci - žralok modrý a žralok sleďový

(Fellows, 2003). Skotko je také plné chovných rybníků, kde je možnost si vypůjčit vybavení a zaplatit pár lekcí. Vhodné jsou především pro rodiče s dětmi.

3.6.7 Jízda na poníku a na koni Výlet na poníkovi („pony-trekking“) jako organizovaná aktivita volného času vznikla ve Skotsku. Pozdější korvetní kapitán Jock Kerr Hunter založil v zemi před zhruba padesáti lety první jezdeckou školu. Od té doby začala v zemi vyrůstat jezdecká střediska a dnes jsou na koni přístupné kilometry nejkrásnějších částí pobřeží, vřesovcem porostlé planiny i dlouhé písečné pláže (Humphreys, 2007). V zemi se nachází na šedesát jezdeckých středisek – „Trekking and Riding“. Jízda na poníku, kterou obvykle vedou zkušení průvodci, je vhodná i pro malé děti. Jízda na koni je určena pouze pro zkušené jezdce. Každé jezdecké středisko nabízí výběr z několika variant: „Pony-trekking“ (pohodová jízda na ponících), „Hacking“ (pro zkušenější jezdce, kteří se chtějí krátce a ve větší rychlosti projíždět krajinu) a „Trail riding“ (výlety na delší vzdálenosti pro zkušené) (Humphreys, 2007). Některá střediska nabízejí ubytování a týdenní program s každodenními výlety. Je to vynikající způsob, jak poznat okolní přírodu.

3.6.8 Pozorování fauny a flóry Skotsko je z Britských ostrovů nejvhodnějším (a v mnoha případech i jediným) místem pro sledování orla skalního i mořského, orlovce říčního, chřástala polního, tetřeva hlušce, sýkory parukářky, křivky skotské či bělokura horského, přičemž skotské pobřeží a ostrovy patří mezi vůbec nejvýznamnější evropská hnízdiště mořského ptactva. Nejzajímavější mořský pták – papuchalek – je například k vidění na ostrově May, Staff a Mull. Zajímavá podívaná se naskýtá také v zátoce Solway Firth, což je obrovská přírodní zásobárna přílivového bahna a solných bažin, která leží mezi pobřežím u Cumbrie a Galloway, a kde přezimovává celá populace bernešek bělolících (Somerville, 2007).

Na území Skotska se nachází více než osmdesát ornitologicky významných rezervací spravovaných příspěvkovou organizací Scottish Natural Heritage, ornitologickým svazem Royal Socity for the Protection of Birds a nadací Scottish Wildlife Trust (Wilson, 2011). Jedna z takových rezervací se nachází v Harmoness na ostrově Uinst. Kromě ptactva je populární také pozorování velryb a dalších mořských živočichů. Tyto vyhlídkové plavby jsou pořádány např. z ostrova Mull. Lososi skákající proti proudu řek během svých migrací jsou pro změnu k vidění na řekách Spey, Tay a Tweed.

Co se týče flóry, na odlehlých místech, například v oblasti Wester Ross, rostou vznešené původní skotské borovice s červenými kmeny – pozůstatky velkého Kaledonského lesa, který kdysi pokrýval Skotsko (Somerville, 2007).

3.7 Zhodnocení atraktivnosti Skotska z hlediska venkovské turistiky a jeho porovnání s Českou republikou Venkovská turistika se ve Skotsku těší veliké oblibě a úroveň této formy udržitelného cestovního ruchu je dosti vysoká. Přispívá k tomu množství přírodních a kulturně historických atraktivit vzájemně se prolínajících a především podpořený příznivý historický vývoj, který umožnil plný rozvoj tohoto potenciálu. V tom spočívá hlavní rozdíl mezi Skotskem a Českou republikou, která byla poznamenána novodobějším historickým vývojem, jež k rozvoji venkovskému potenciálu vůbec nepřál. Ten byl přitom vzhledem ke své bohaté historické a kulturní povaze za předválečného období mnohem rozvinutější a rozmanitější než ve Skotsku. Zlomový okamžik nastal v poválečném období za socializmu, jenž se vyznačoval snahou o unifikaci. V té době kdy byla tvrdě potlačována svébytnost lidí, pestrý sloh a kultura, což se snad nejvíc projevilo právě na venkově s jeho typickými zvyky. Postupně bylo prakticky vše nahrazeno uniformním stylem - statky byly vystřídány JZD a ideální místo k bydlení byl panelový dům, či v lepším případě řadový domek. V této době byly také

40 znehodnoceny a v některých případech i úplně zničeny mnohé historické, především sakrální památky, které by mohly být oblíbenými cílem výletů. Tento stav se v období normalizace mění a lidem se vrací pocit patriotizmu, ke své minulosti a k místům, které obývají. Můžeme tedy hovořit o tom, že se příznivější podmínky přispívající k rozvoji venkova začaly poprvé formovat teprve před dvaceti lety, přičemž výraznější rozvoj ve venkovské turistice Česká republika zažívá až v několika posledních letech. Dopad výše zmíněných vlivů však nebyl ve všech případech čistě negativní. Vzhledem k neutěšené situaci na venkově však lidé v poválečném období o to více pěstovali pěší turistiku, vodní turistiku a rybaření, a to v takové míře jako málokde ve světě. Proto se u nás setkáváme snad s nejhustší sítí turistických tras, které jsou ve srovnání s těmi skotskými mnohem různorodější a které vynikají jedinečným a velice propracovaným systémem turistického značení, jež nemá v Evropě konkurenci. Skotsko sice nevyniká takovými kvalitami, ale podmínky pro provozování pěší turistiky a cykloturistiky jsou zde velice příznivé. Celou zemi křižuje hustá síť pěších tras a cyklostezek protínajících jak přírodní, tak historicky významné lokality této jedinečné krajiny. Své místo tu zaujímají především nejrůznější dálkové trasy (turistické a cykloturistické) dlouhé i několik stovek kilometrů vedoucí napříč celým Skotskem. Prostupují národními parky, krásnou nedotčenou a typickou skotskou přírodou, kolem břehů jezer a meze se nekladou ani cykloturistice mezi jednotlivými skotskými ostrovy, jež jsou tímto dokonce vyhlášené a turisty vyhledávané. Na trasách se nachází celá řada půjčoven kol, informačních středisek, ubytovacích zařízení a nechybí ani přeprava zavazadel v rámci dálkových cykloturistických tras stejně jako bezplatná přeprava kol mezi jednotlivými ostrovy. Maličko negativně tedy může, ve srovnání s Českou republikou, působit absence značení na trasách, jež nejsou klasifikovány jako dálkové. Turisté se v tomto případě většinou musí spoléhat jen na své schopnosti a dovednosti orientace v terénu a vzhledem k proměnlivému počasí a někdy velice krutým podmínkám se nesmí toto putování v žádném případě podcenit. Na druhou stranu, stejně jako se v České republice provozuje oblíbené putování moravským vinařským krajem, je i Skotsko proslulé svou okružní trasou po vyhlášených palírnách whisky.

Co se týče rybaření, to je v České republice velice rozšířené avšak ne pro každého dostupné. Většina rybníků je pod patronací Českého rybářského svazu a jen pro malou část si lze koupit povolenku k rekreačnímu lovu ryb. Zatímco ve Skotsku je rybaření většinou zdarma nebo za velmi nízký poplatek a je k tomu potřeba jen místní povolení. Situace se mění jen v případě vysoce ceněných revírů, kde je již povolení o poznání dražší a velice žádané. Podmínky pro rybaření jsou ve Skotsku tedy všeobecně lepší a pro sportovní rybaření jedny z nejlepších. Z pohledu vodních sportů, je na tom Skotsko, co se týče rozmanitosti, pro změnu mnohem lépe. Díky svému přístupu k moři, a to dokonce ze tří stran, velkému množství jezer a členitému pobřeží, se zde naskýtá celá řada možností, jak vodní turistiku rozvíjet. Nachází se zde dokonce světově proslulé lokality k provozování jachtingu a surfingu. Jedinečné místo na poli cestovního ruchu zaujímá také kanoistika Kaledonským kanálem nebo využití mořského kajaku k objevování krás vodního světa a členitého skotského pobřeží. Čistota zdejších vod také přímo vybízí k přístrojovému potápění, jež se považuje za nejkrásnější a nejnáročnější v celé Evropě. Česká republika sice ani zdaleka neoplývá takovými možnostmi, přesto má u nás vodáctví dlouholetou tradici a těší se nebývalé oblibě. Je provozováno na každé větší české řece a negativně zde snad jen může působit nešetrná regulace vodních toků, na čemž se opět podepsal nepříznivý historický vývoj, jenž dále ovlivnil i rozvoj agroturistiky v České republice. Agroturistika je v českých podmínkách relativně novým trendem a dochází tedy teprve k jejímu pomalému rozvoji. Počet farem v České republice není ve srovnání se Skotskem nijak závratný. V minulosti jich totiž velká většina zanikla, což mělo negativní vliv na jakýkoliv další rozvoj v této oblasti. Ve Skotsku má agroturistika naopak dlouhodobější tradici a nabízí svým návštěvníkům poznání typického venkovského života na farmách, jež se zabývají především chovem ovcí a huňatého skotského skotu. Nabízí se zde tedy možnost seznámit se například s procesem stříhání ovcí, vedení stáda nebo cvičení ovčáckých psů. Jízda na koni je další aktivita, která s agroturistikou úzce souvisí. Ta je stejně jako agroturistika v České republice málo rozvinutá. Na našem území jsou sice ranče, které jízdu na koni nabízejí, ale nemůžeme zde vůbec hovořit o

42 existence nějakých oficiálních tras určených pro takovéto putování přírodou. Ve Skotsku je situace naprosto odlišná a například jízda na ponících zde jako organizovaná aktivita volného času dokonce vznikla. Jezdecká střediska, která zde začala vznikat již před padesáti lety, se dále rozvíjela a v dnešní době je zde již zpřístupněno několik kilometrů tras ubírajících se krásnou skotskou přírodou. Horolezectví je v obou zemích srovnatelné. Ve Skotsku snad jen panují na horách všeobecně drsnější klimatické podmínky a to i přesto, že jsou zde hory přibližně stejně vysoké jako v České republice. Ve Skotsku je navíc velice populární zdolávání skotských vrcholů, tzv. „munro-bagging“ a velmi oblíbené je i zimní horolezectví. Výborné podmínky jsou ve Skotsku také pro pozorování flóry a především fauny. Můžeme se zde setkat s velmi pestrou živočišnou říší. Ve Skotsku jsou k vidění například významná a velice početná hnízdiště nejrůznějšího mořského ptactva, což je důvodem vzniku až osmdesáti ornitologicky významných rezervací. Skotské řeky jsou zase pro změnu proslulé svou rybí pestrostí a především lososím putováním proti proudu vodních toků, zatímco na moři lze pozorovat velké množství mořských živočichů.

4 ZÁVĚR První část práce se zabývá problematikou cestovního ruchu a životního prostředí. Je zaměřena na definování pojmů z oblasti venkovské turistiky a základních forem tohoto cestovního ruchu – agroturistiky, ekoturistiky a ekoagroturistiky. V druhé části se práce věnuje současné situaci venkovské turistiky v konkrétním evropském regionu – ve Skotsku. Ta je pro tuto zemi z hlediska této problematiky velice příznivá. Velký potenciál Skotska je založen především na přírodním a kulturním bohatství této země. K rozvoji venkovské turistiky přispěl také přívětivý historický vývoj. Rozšířená je ve Skotsku agroturistika nabízející ubytování na mnoha farmách chovajících ovce a skot a projížďky na koních a ponících do dalekého okolí. Neméně významného postavení dosahuje pěší turistika a cykloturistika. Celé Skotsko je protkáno sítí dálkových tras i kratších stezek, které zajišťují velmi dobré podmínky a služby. Velké oblibě se těší také vodní turistika, provozována jak na moři, tak na početných jezerech a vodnatých řekách. Skotsko se dokonce řadí mezi jedny z nejlepších lokalit pro provozování jachtinku a surfingu. Rybolovu se zde daří stejně tak dobře. Skotské řeky proslavila především hojnost lososů a pstruhů. Důvodem proč je však tato země tolik oblíbená z pohledu venkovské turistiky je především její rozmanitá fauna a divoká nespoutaná příroda, která je patrná doslova na každém kroku a pozorování nejrůznějších živočichů, mnohdy chráněných, patří mezi největší zážitky, jaké Skotsko může nabídnout. V závěru se práce věnuje porovnáním stavu venkovské turistiky ve Skotsku se situací, jež panuje v České republice. Ze srovnání vyplývá, že je venkovská turistika ve Skotskou na velmi vysoké úrovni z pohledu téměř všech venkovských aktivit. Velkou zásluhu na tom všem příznivý historický vývoj, jež umožnil daleko dřívější rozvoj venkovské turistiky v této oblasti. V České republice ani zdaleka nepanovaly tak dobré podmínky a vývoj byl ve svém největším rozmachu naopak výrazně zbrzděn. Výjimku představuje snad jen pěší a vodní turistika, jež se rozvíjela bez ohledu na nepřízeň poválečné doby. Pěší turistika se v České republice těší veliké oblibě a nabízí dokonce nejlépe značenou síť turistických tras v Evropě. Takovéto úrovni Skotsko ani zdaleka nedosahuje, vezmeme-li v úvahu,

že jsou značené jen vybrané dálkové trasy. Proto se domnívám, že by se Skotsko mohlo stát dobrým vzorem k rozvoji venkovské turistiky pro Českou republiku. Ta by naopak mohla stát předlohou pro Skotsko v oblasti propracovanosti sítě turistických tras, což by mohlo přispět k dalšímu zvýšení potenciálu ve venkovské turistice Skotska.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BEDFORD, Neal. Británie a Irsko. 1. čes. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka, 2001. 264 s. ISBN 80-7237-408-7.

BUTLER, R. Alternative Tourism: The Thin Edge of the Wedge. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1992. s. ISBN 0812213912.

ČERTÍK, Miroslav. Cestovní ruch. Vývoj, organizace a řízení. 1. vyd. Praha: Off, 2000. 352 s. ISBN 80-238-6275-8.

FELLOWS, Allice. Skotsko: průvodce do kapsy. 1. čes. vyd. Bučovice: RO-TO- M, 2003. 144 s. ISBN 80-86704-18-1.

GANTZHORN, Ralf. Skotsko. 1. čes. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 160 s. ISBN 80-7316-196-6.

HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006. 223 s. ISBN 80-7168-948-3.

HLADKÁ, Jitka. Technika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. 168 s. ISBN 80-7169-476-2.

HUMPHREYS, Rob. Skotsko: turistický průvodce. 2. aktualizované vyd. Brno: Jota, 2007. 794 s. ISBN 978-80-7217-472-0.

LEAPMAN, Michael, at al. Velká Británie. 3. rozšířené vyd. Praha: Ikar, 2006. 720 s. ISBN 80-249-0799-2.

LORDKIPANIDZE, Maia. Enhancing Entrepreneurship in Rural Tourism for Sustainable Regional Development - The Case of Söderslätt region, Sweden. IIEE Reports, Lund, 2002, 10, 103 s.

MORAVEC, Ivo, et al. Venkovská turistika v Rakousku, České republice a Francii: Koncept, aktivity a vzdělávání. 1. vyd. České Budějovice: Centrum pro komunitní práci, 2007. 69 s. ISBN 978-80-86902-50-0.

MÜLLER, Bernd. Skotsko. 1. čes. vyd. Praha: GeoMedia, 1998. 96 s. ISBN 80- 86169-08-1.

PÁSKOVÁ, Martina; ZELENKA, Josef. Cestovní ruch - výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s. ISBN 80-239-0152-4.

POUROVÁ, Marie. Agroturistika. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta ve vydavatelství Credit, 2002. 123 s. ISBN 80-213- 0965-2.

RYGLOVÁ, Kateřina. Cestovní ruch - soubor studijních materiálů. 3. rozšířené vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6.

SCOTT, Alastair. Skotsko: desetkrát víc zážitků. 1. vyd. Praha: Ikar, 2005. 160 s. ISBN 80-249-0530-2.

SOMERVILLE, Christopher; HUMPHREYS, Andrew. Velká Británie. 2. čes. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 399 s. ISBN 78-80-251-1703-3.

SOPOUCH, Jaromír. Velká Británie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Olympia, 2002. 184 s. ISBN 80-7033-737-0.

STEWART, Julie. Skotsko. 2. čes. vyd. Praha: Jan Vašut, 2002. 128 s. ISBN 80- 7236-308-5.

ŠIMKOVÁ, Eva. Manažerské a marketingové přístupy ve venkovské turistice. 1 vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 95 s. ISBN 978-80-7041-586-3.

WILSON, Neil; SYMINGTON, Andy. Skotsko. 2. čes. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka, 2011. 555 s. ISBN 978-80-256-0569-1.

ZELENKA, Josef. Marketing cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 240 s. ISBN 978-80-86723-95-2.

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ

1) MOUREK, Daniel. Cestovní ruch a životní prostředí [online]. [cit 2009- 03-10]. Dostupné na WWW: http://www.czp.cuni.cz/projekty/sdcz/moduly/3E/s01.pdf

2) Wikipedia Commons [online]. c2010. [cit 2012-04-22]. Dostupné na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Loch_Ness_04.jpg

3) Wikipedia [online]. c2012. [cit 2012-04-22]. Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Loch_Ness_Monster

4) International Student Centre Edinburgh [online]. c2011. [cit 2012-04-20]. Dostupné na WWW: http://isced.blogspot.com/2011/02/isc-loch-lomond- trip-190211.html

5) Frogwell [online]. c2008. [cit 2012-04-25]. Dostupné na WWW: http://www.frogwell.com/gallery/v/2008/may/14th/Cairngorms+National+ Park.html

6) Wikipedia [online]. c2012. [cit 2012-04-22]. Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Glen_coe.jpg

7) CK Poznání [online]. c2008. [cit 2012-04-20]. Dostupné na WWW: http://www.poznani.cz/skotsko/rannoch-moor

8) Michal Kvarda [online]. c2006-2009. [cit 2012-04-18]. Dostupné na WWW: http://www.michalkvarda.cz/image.php?tag=krajina&id_foto=393

9) World Tour of Scotland [online]. c2006. [cit 2012-04-15]. Dostupné na WWW: http://www.worldtour-of-scotland.com/tour/21aug-borders.shtml

10) Abbotsford [online]. c2006. [cit 2012-04-25]. Dostupné na WWW: http://www.scottsabbotsford.co.uk/visiting-abbotsford

11) Wikipedia [online]. c2011. [cit 2012-04-18]. Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Eilean_Donan_Castle,_Scotland_- _Jan_2011.jpg

12) Wikipedia [online]. c2011. [cit 2012-04-25]. Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Dunnottar_Castle_2.jpg

13) Transcotland [online]. c2002. [cit 2012-04-19]. Dostupné na WWW: http://www.transcotland.com/crannog.htm

14) Skotská whisky [online]. c2011. [cit 2012-04-21]. Dostupné na WWW: http://www.skotska-whisky.cz/clanky/dufftown-hlavni-mesto-whisky.html

15) Scottish Farmhouse Holidays [online]. c2012. [cit 2012-04-25]. Dostupné na WWW: http://www.scotfarmhols.com/

16) Farmstay [online]. c2011. [cit 2012-04-24]. Dostupné na WWW: http://www.farmstay.co.uk/hospitality-country-style.dot

17) Scotland info [online]. c2012. [cit 2012-4-18]. Dostupné na WWW: http://www.scotlandinfo.eu/walking-in-scotland

18) Scotland’s Great Trails [online]. c2011. [cit 2012-4-18]. Dostupné na WWW: http://www.scotlandsgreattrails.org.uk/

19) Outdoor Look [online]. c2012. [cit 2012-4-18]. Dostupné na WWW: http://www.outdoorlook.co.uk/blog/Walk-one-of-Scotlands-Great-Trails/

20) Sustrans [online]. c2012. [cit 2012-4-20]. Dostupné na WWW: http://www.sustrans.org.uk/what-we-do/national-cycle-network/route- numbering-system/route-7

21) 7stanes [online]. c2012. [cit 2012-4-20]. Dostupné na WWW: http://www.7stanesmountainbiking.com/About-7stanes/What-Are-The- 7stanes

22) Great Glen Canoe Trail [online]. c2011. [cit 2012-4-20]. Dostupné na WWW: http://greatglencanoetrail.info/

RESUMÉ

Tato práce - Venkovská turistika ve Skotsku - se v úvodu zabývá definováním venkovské turistiky a jednotlivých forem tohoto druhu cestovního ruchu - agroturistiky, ekoturistiky, ekoagroturisiky. Hlavní část práce je již zaměřena na současnou situaci a úroveň venkovské turistiky ve Skotsku. Ta je následně porovnána se stavem, který z hlediska této problematiky panuje v České republice a ze závěru vyplývá, že je úroveň venkovské turistiky ve Skotsku lepší než úroveň v České republice. Skotsko by se tak mohlo stát vzorem pro provozování venkovské turistiky v České republice.

SUMMARY

In the beginning the Bachelor thesis deals with the characterization of rural tourism and its forms, which are agrotourism, ecotourism and ecoagrotourism. The main part is focused on the current situation and the level of rural tourism in Scotland. In the next part the situation is compared with the situation in the Czech Republic. The conclusion is, that the level of rural tourism is better than in the Czech Republic and Scotland might become a model for the Czech Republic in many aspects.