Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra právní teorie

diplomová práce Doménové spory

Pavel Mejšner 2009

Čestné prohlášení autora: Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Doménové spory zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

Poděkování

Autor si dovoluje poděkovat JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D. za vedení práce, odborné konzultace a podnětné připomínky k textu.

2 Obsah

ÚVOD ...... 4 1 DOMÉNOVÉ JMÉNO ...... 6 1.1 VYMEZENÍ UŽIVATELSKÉ ...... 6 1.2 VYMEZENÍ TECHNICKÉ ...... 7 1.3 VYMEZENÍ PRÁVNÍ ...... 10 Vývoj orgánů regulace a metoda právní regulace ...... 10 Právní povaha doménového jména ...... 12 2 DOMÉNA .EU ...... 15 2.1 SPECIFICKÉ POSTAVENÍ DOMÉNY .EU ...... 15 2.2 HISTORICKÝ VÝVOJ ...... 16 2.3 PRAMENY REGULACE ...... 23 2.4 PRÁVNÍ ÚPRAVA REGISTRACE A UŽÍVÁNÍ DOMÉNY .EU ...... 24 3 DOMÉNOVÉ SPORY ...... 29 3.1 ÚVOD ...... 29 3.2 PROCESNÍ ÚPRAVA SPORŮ Z DOMÉNOVÝCH JMEN .EU ...... 33 Obecná pravidla ...... 34 Řízení před ustanovením senátu ...... 36 Řízení po ustanovení senátu ...... 38 3.3 HMOTNĚPRÁVNÍ ZÁKLAD ...... 39 Oprávněný zájem ...... 40 Zlá víra ...... 43 3.4 PRAVIDLO DOMICILU ...... 46 3.5 IDENTITA NEBO ZAMĚNITELNOST S CHRÁNĚNÝM PRÁVEM ...... 49 3.6 ŽALOBNÍ NÁROKY PROTI REGISTRU ...... 51 3.7 NÁMĚTY DE LEGE FERENDA ...... 53 ZÁVĚR ...... 56 ABSTRACT ...... 58 DOMAIN NAME DISPUTES ...... 58 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 61 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...... 62 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ...... 64 SEZNAM ROZHODNUTÍ ...... 66

3 Úvod

Problematika právního ošetření doménových se již ve světě zařadila mezi tradiční oblasti působení práva informačních a komunikačních technologií. Česká právní veřejnost začala doménová jména vnímat v období přelomu tisíciletí. V tomto období také vyšla největší koncentrace odborných textů zabývajících se problematikou doménových jmen. Zhruba ve stejné době se doménová jména stala tématem i na evropské úrovni v souvislosti s přípravou nové evropské vrcholné domény. Jelikož v nynější době největší zájem o problematiku doménových jmen opadl, většina starších odborných textů zmiňuje evropskou doménu pouze jako prvek, se kterým nejsou dostatečné zkušenosti. Rozhodovací praxe není ve většině prací zmíněna vůbec, či se omezuje na rozbor pouze jednotlivých kauz. Ačkoli v České republice existuje několik publikací, které se zabývají doménovými jmény, podrobný popis hmotněprávního a procesněprávního fungování domény .eu není k dispozici. Jediným titulem, který se výhradně zabývá procesem registrace a řešením sporů z domény .eu je publikace „.eu domain name, .eu doména“, která ovšem plní funkci pouze jakéhosi návodu pro použití, nehledě na její některé překladové nesrovnalosti. Jednotlivé odborné články nemohou problematiku pokrýt v celé šíři, pokrývají vždy jen některý z jejích aspektů. Proto jsem se rozhodl ve své diplomové práci zaměřit právě na specifikum úpravy domény .eu. Ambicí mé diplomové práce není postihnout dopodrobna celou problematiku doménových jmen v doméně .eu, ale vytvořit základní rámec úpravy v souvislostech právní úpravy a nově konstituované rozhodovací praxe, spolu s představením některých problematických otázek, neboť jsem si vědom skutečnosti, že postihnout veškeré aspekty spojené s doménovými jmény v práci tohoto rozsahu není možné. Problematika evropské domény zasahuje spektrum oborů, přes čistě technické, filozofické, až po obory právní. Cílem mé práce je definovat zakotvení doménového jména v prostoru práva. Právní definice doménového jména úzce souvisí zejména s procesem jeho vzniku, neboli registrace a v neposlední řadě i se spory, které z registrace vyplívají. Zvláštní pozornost budu věnovat specifiku právní úpravy domény první úrovně .eu na úrovni nařízení ES, která přináší oproti standardní právní

4 úpravě doménových jmen některé inovativní prvky. Pro pochopení fungování problematiky doménových jmen je ale nutné v počátku nejprve definovat některé základní pojmy a vztahy. Proto se v obecné části práce zaměřím na obecnou definici doménových jmen z hledisek, kterými jsou vymezována v odborné literatuře. Dále provedu podrobnější představení zavádění domény .eu. Zejména se zaměřím na okolnosti vzniku evropské domény a její fungování a užívání v nynější době. Neoddělitelnou součástí existence doménových jmen jsou spory o práva k nim náležející. Zvláštní část proto bude věnovaná sporům vznikajícím v souvislosti s doménovými jmény jejichž registrace porušuje práva třetích osob. Výklad obsáhne obecný úvod do problematiky doménových sporů, včetně vymezení jejich základních druhů. Nová evropská doména přinesla samostatnou úpravu těchto sporů, proto se v dalším výkladu zaměřím specifika úpravy evropské domény na úrovni nařízení EU a na pravidla, kterými se řídí rozhodování sporů v doméně .eu. Některé neupravené otázky právní úpravy doménových sporů se pokusím ozřejmit výkladem pohledu jakým tyto otázky řeší rozhodčí orgán pro alternativní řešení sporů v doméně .eu.

5 1 Doménové jméno

Pro přesný rozbor problematiky doménových jmen je nutné provést podrobnější výklad používané terminologie a to jak po stránce technické, tak i po stránce právní.Pojem doménového jména (nebo také nepřesně doména) je možno vymezit z několika pohledů 1. Z pohledu uživatelského usnadňuje doménové jméno přiřazení adresy www stránky v síti Internet ke konkrétnímu počítači, na kterém je uložen její obsah. Z pohledu technického určuje jakým způsobem je s doménovým jménem reálně nakládáno, velice zjednodušeně popisuje tento pohled pohyb zápisu jedniček a nul v rámci sítě Internet. Patrně nejproblematičtější je pohled právní , který vymezuje právní povahu doménového jména.

1.1 Vymezení uživatelské

Doménové jméno plní z pohledu uživatele několik základních funkcí, které usnadňují pohyb běžného uživatele v síti Internet. Jedná se o funkce identifikační, vyhledávací, informační, propagační, soutěžní. Jednotlivé počítače, ale i jakékoli jiné zařízení (pro zjednodušení dále jen jako „počítače“) v propojené informační síti musí být jednoznačně vzájemně identifikovatelné , jen tak lze vymezit bezchybně fungující systém. Pro označení jednotlivých počítačů v síti internet se používá slovní označení, které usnadňuje běžnému uživateli zapamatování hledaného počítače. Slovem je myšlen psaný kód označující existující slovo nebo pouze shluk znaků bez významu v daném jazyce. Tento kód je možné charakterizovat třemi kategorizacemi znaků – počtem písmen, druhem užitého písmene a jeho pořadím vůči ostatním. Změna v jakékoliv z těchto kategorií vede k jednoznačnému odlišení jednoho kódu od druhého a tím k identifikaci počítače v síti 2. Doménové jméno dále plní i funkci vyhledávací a propagační . Obchodní společnosti, ale i jednotlivci používají již standardně ke své propagaci formu webové prezentace v síti Internet. Proto je jednoznačné propojení obchodního názvu nebo označení výrobku s webovou prezentací pro uživatele významnou funkcí. Anonymní

1 Srov. Pelikánová, R., Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, s. 13. 2 Tamtéž, s. 13.

6 struktura Internetové sítě však umožňuje pouze omezeně ověřit totožnost subjektu poskytujícího webovou prezentaci. Z pouhé znalosti doménového jména nelze dovodit kvalitu obsahu, který se skrývá pod prezentací s ním spojenou. Kvalitu tohoto obsahu lze dovozovat pouze z obecně zažitých praktik. Například pod doménou .cz lze předpokládat prezentaci, která bude provozována subjektem z České republiky, či bude alespoň v českém jazyce. Existují domény spojené s určitým druhem lidské činnosti 3, ne vždy je se ale obsah shoduje s určením domény. Typickým selháním uživatelské funkce je například doména „najdi.to“, jejíž obsah je určen českému publiku, ccTLD doména .to ale napovídá o obsahu určenému pro publikum v Tongánském království. V praxi tedy neexistuje obecná normativní záruka vazby mezi doménou a jejím obsahem 4. Uživatelská funkce je tak zvláště u rozšířených gTLD značně degradována, to platí zejména o gTLD.com a .org. První vážnější výjimkou je doména TLD.eu, jež zavádí určité identifikační standardy (viz. kapitola 2). Poslední neopomenutelnou funkcí doménového jména je funkce soutěžní v nejširším slova smyslu. Doménové jméno přispívá k lepšímu vymezení soutěžitele vůči soutěžitelům ostatním. Důkazem významu soutěžní funkce jsou jak částky v řádech miliónů dolarů, které jsou soutěžitelé ochotni zaplatit za převod doménového jména 5, tak i škody, které mohou být způsobeny poškozováním ostatních soutěžitelů porušováním jejich práv k doménovým jménům 6.

1.2 Vymezení technické

Doménové jméno představuje z technického hlediska pouhé seskupení znaků, které samo o sobě nemá funkci. Pouze ve spojení s určitou konkrétní adresou identifikující konkrétní počítač plní své uživatelské funkce popsané v odstavci 1.2.

3 Viz. gTLD .aero pro subjekty z oblasti letectví nebo .tel pro oblast telekomunikací. 4 Srov. Koščík, M. Doménové spory. Diplomová práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2007, str. 4. 5 Za nejdražší převáděnou doménu je považována doména poker.com, cena za její převod v tiché aukci v roce 2007 činila přes 20 mil. USD, přesná cena není známa, viz. Chang, M. Million dollar domain names. 2005 [cit. 20090301]. Dostupný z : http://www.16thletter.com/2007/09/21/milliondollar domainnames. 6 Srov. Polčák, R. Normativní regulace soutěže v prostředí informačních sítí. Disertační práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2006, s. 153 n..

7 Tato adresa je známá jako takzvaná IP adresa (Internet Protocol Address), kterou používá každý počítač připojený do sítě ke své identifikaci. Jedná se o numerickou identifikaci počítačů komunikujících přes protokol TCP/IP a jejich uzly. Ačkoli je IP adresa uložena v 32bitovém kódu dle protokolu IPv4, obvykle se k jejímu zápisu používá zobrazení v čitelnější podobě ve formě čtyř čísel zapsaných v desítkové soustavě (v rozsahu 0255), která jsou oddělena tečkami ve formátu xxx.xxx.xxx.xxx. Číslování postupuje zleva doprava. Společné adresy se stejnými číselnými řadami jsou řazeny do logických celků – sítí a podsítí. Například adresy ve tvaru 192.168.200.1 až 192.168.200.255 tvoří podsíť 192.68.200 7. Správu systému IP adres vykonává několik mezinárodních organizací, které zabezpečují rozdělování adres jednotlivým poskytovatelům internetového připojení na národní úrovni. Jejich úkolem je spravedlivé rozdělení IP adres tak, aby bylo všem žadatelům přídělné dostatečné množství a nedocházelo k plýtvání jejich omezeným počtem. Každému poskytovateli je přidělen určitý rozsah adresního prostoru. Tento výsek sítě vytvoří podsíť, kterou poskytovatel rozděluje v rámci své působnosti dalším osobám. Podsíť se může dále libovolně dělit a přerozdělovat. Vytváří se tak stromová struktura s několika úrovněmi. Systém doménových jmen vykazuje podobnost se systémem IP adres. Jak již bylo řečeno, doména je shluk znaků oddělených tečkami s podobnou hierarchií jako systém IP adres, tedy s postupným logickým uspořádáním, tentokrát ovšem zprava doleva. Nejvýznamnější znak domény je její koncovka, která označuje stát registrace nebo účelový generický pojem. I přes některé znaky podobnosti se jedná o vzájemně oddělené systémy, které jsou v určitém bodě provázané a tím zabezpečují propojení uživatelské a technické identifikace počítače v síti. Systém jmenných serverů DNS (Domain Name Server) funguje na bázi dvou databází, které na jedné straně sbírají informace o registrovaných doménových jménech a na straně druhé zaznamenávají IP adresy všech počítačů připojených do sítě Internet. Přiřazením doménového jména ke konkrétní adrese dochází k vytvoření jakéhosi telefonního seznamu Internetu, kdy je

7 Srov. Smejkal V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, 2004. s. 593.

8 k číslicové adrese přiřazena adresa se jménem 8. Tento systém vytváří flexibilní strukturu, kdy není třeba v případě změny umístění počítače měnit i jeho označení v síti Internet. Označení doménovým jménem zůstává stejné a dochází pouze ke změně IP adresy počítače. Tato situace by se dala přirovnat k přenositelnosti telefonního čísla u pevných linek. DNS systém tak umožňuje přiřazení více doménových jmen k IP adrese jednoho počítače, což je v praxi běžný jev umožňující snížení zátěže vysoce navštěvovaných serverů.. Z hlediska běžného uživatele je změna IP adresy zpravidla nepodstatná. Pro přehlednost je systém doménových jmen členěn do jednotlivých stupňů, dle jejich významu. Vrcholem hierarchické pyramidy je kořenová doména nulté úrovně, která je tvořena znakem „.“, neboli tečkou 9. Další domény jsou pak této doméně podřízeny a tvoří domény prvního, druhého, třetího atd. řádu. Celý doménový název je tvořen cestou od domény nejvyššího řádu k nejnižšímu. Domény prvního řádu jsou označovány jako TLD (Top Level Domain) a jsou rozděleny do dvou skupin. Rozdělení je pozůstatkem spojeným s původním uspořádáním struktury Internetu v jeho počátečním období dle standardu RFC 1591 Domain Name System Structure and Delegation 10 . První skupinu tvoří generické domény, označovány jako gTLD (generic TLD), které jsou zkratkami obecných pojmů, které mají odkazovat k jejich obsahu. Druhou kategorií jsou národní domény jednotlivých států světa označované jako ccTLD (country code TLD). Vytvoření nové národní domény může mít nepříjemný politický podtext, proto byla zavedena závislost zřízení nové ccTLD na ustanovení kódu země dle standardizace International Organization for Standardization 11 . Domény druhého řádu jsou přidělovány jednotlivým žadatelům z řad veřejnosti po splnění pravidel registrace. Domény třetího a dalšího řádu podléhají jejich držitelům a ti je mohou spravovat dle svého uvážení. Správu kořenové domény má na starosti Mezinárodní úřad pro správu doménových jmen ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers),

8 Srov. Smejkal V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, 2004. s. 594. 9 Obecně není běžně zobrazována, má pouze technický význam pro nastavení DNS serverů. 10 Dostupná z http://www.ietf.org/rfc/rfc1591.txt?number=1591 . 11 Viz norma ISO 31661 aplha 2.

9 která dále deleguje pravomoc pro správu na další subjekty. Správce další podúrovně může dále delegovat její správu, vždy ale musí být zřejmé, kdo nese za konkrétní doménu odpovědnost. ICANN je celosvětová nevýdělečná organizace provádějící registraci ccTLD i gTLD a zároveň zastřešující regionální organizace, které provádějí registrace na jednotlivých kontinentech (ARIN, APNIC, LACNIC, RIPE NCC). Režim, který určuje ICANN pro registraci nových domén vymezuje také rozhodčí orgány, které řeší případné spory o doménová jména. ICANN je neziskovou soukromou korporací zřízenou za účelem převzetí odpovědnosti za přidělování IP adres a doménových jmen, dohledem nad dodržováním protokolárních parametrů a zajišťování systému DNS. Cílem její činnosti je ochrana stability internetu obecně, podpora soutěže, reprezentace názorů internetové veřejnosti a rozvoj obecných pravidel internetu. Doménová autorita pro přidělování čísel IANA (Internet Assigned Numbers Autority) je ideová předchůdkyně ICANN. Dnes jsou na tuto organizaci delegovány technické a standardizační práce, a rovněž tvorba dlouhodobých politik směřování vývoje. Politiky řeší otázky typu, kde vzít dostatek IP adres v budoucnosti nebo vytvoření nového protokolu IPv6. Samotnou registraci gTLD provádí řada registrátorů akreditovaných ICANN 12 . Registraci ccTLD provádí vždy národní registrátor NIC (Network Information Center). Specifickou kategorií je pak registrátor domény .eu (viz. kapitola 2).

1.3 Vymezení právní

Vývoj orgánů regulace a metoda právní regulace

K obecným účelům práva patří stanovení pravidel, která rozdělují omezené zdroje lidstva. Tyto pravidla vedou k vytvoření právní jistoty a stabilitě právních vztahů. Každá nová hodnota má potenciál využití k hospodářským účelům, což vede dříve nebo poději k vytvoření pravidel upravujících nakládání s touto hodnotou. Obecný vývoj regulace vztahů ve společnosti vede od nízkého stupně regulace k stupni vyššímu. Vývoj je přímo úměrný růstu významu regulované hodnoty. V první

12 Aktuální seznam dostupný na http://www.icann.org/en/registrars/accreditedlist.html .

10 fázi dochází k dobrovolné úpravě vztahů dvou subjektů. V případě výhodnosti takové úpravy se přidávají další, až množství zapojených subjektů přesáhne určitou hranici a nastává druhá fáze. Ve druhé fázi dochází k vytvoření samosprávného subjektu, který bude působit jako prostředník v regulaci vztahů mezi subjekty. Třetí fáze překračuje možnosti prostředníka a do regulace vztahů vstupuje stát se svým mocenským působením. Vývoj právní úpravy doménových jmen probíhal tímto směrem a nyní se nachází na pomezí mezi druhou a třetí fázi. Existují samosprávné organizace, které upravují problematiku správy doménových jmen, jejich technické parametry, určují směry vývoje do budoucna. Na některé problémy již ale jejich možnosti nestačí. Příkladem může být obrana proti spekulativním registracím doménových jmen, zneužívání práv k ochranným známkám, nekalosoutěžní praktiky a podobné. Normy vydávané nestátními subjekty mohou fungovat pouze v případě, pokud je jejich plnění valné části dobrovolné. Většinu takových norem, pokud je budeme považovat za prameny práva, můžeme podřadit mezi tzv. „soft law“ 13 . Normy soft law se vyznačují absencí nebo pouze vágní formulací některého znaku právní normy, zpravidla sankce. Vymožení prav na základě této normy je pak velice obtížné, např. vymožení škody způsobené cybersquatterem. Zaplnění mezery v úpravě připadá státu a jeho výkonným orgánům, které jsou jako nadány pravomocí k použití státního donucení k vymožení práv. Prostředí internetu je specifické svým mezinárodním rozměrem. Úprava prostředí internetu na národní úrovni se tak jeví jako málo účinná. Vhodnějším řešením je úprava na úrovni mezinárodní, která ovšem naráží na neexistenci orgánu, který by bezprostředně zavazoval jak státy, tak jejich prostřednictvím především osoby pod jejich jurisdikcí. Vytvoření orgánu s univerzální jurisdikcí je však v tuto chvíli nereálné. Účinnost přijatých opatření jsou úměrná rozloze území, které svým dopadem pokrývají. Čím větší toto území, tím je pravděpodobnost úspěšné regulace problému. Některé iniciativy proto mají význam, ať už se jedná o zákon amerického kongresu Na

13 Srov. Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná část a poměr k vnitrostátnímu právu, zvláště k právu českému. 4. opr. a dopl. vydání. Brno: Doplněk, 2004, s. 127.

11 ochranu spotřebitelů proti cybersquatterům 14 nebo o nařízení Komise o zavedení nové TLD.eu, které jsou typickým příkladem tzv. „hard law“. Metoda právní regulace určuje legislativní techniku, kterou je upraven okruh právních vztahů na internetu. Metoda právní regulace vztahu k doménovým jménům vykazuje zejména znaky metody soukromoprávní, výjimečně lze vypozorovat i znaky metody veřejnoprávní. Registrace klasických doménových jmen probíhá na základě smlouvy mezi registrátorem a žadatelem o registraci. Smluvní vztah mezi správcem registru a registrátorem je ustaven také na základě smlouvy. Jedná se o čistě soukromoprávní vztahy, s rovností stran procesu uzavírání smlouvy i tvorby pravidel jejího uzavření. V případě deliktů soukromoprávní povahy je typické použití institutu obnovení původního stavu a náhrada škody 15 . Což je typické i pro oblast doménových sporů. Naproti tomu některé procesy navazující jsou ovládány metodou veřejnoprávní. Příkladem je proces rozhodování doménových sporů (viz. kapitola 3), kde je typická nerovnost subjektů. Rozhodčí orgán nebo soud zde vystupuje z nadřazené pozice a rozhoduje o právech účastníků sporu i proti jeho vůli. Ve specifickém postavení je úprava TLD.eu, která vychází z přímo použitelné normy práva ES.

Právní povaha doménového jména

Doménová jména byla v počátcích rozvoje internetu pouhým technickým zápisem a nevzbuzovala přílišný zájem právní teorie. Se vzrůstajícím množstvím zaregistrovaných doménových jmen a s růstem jejich hospodářského významu vzrostla potřeba definice a úpravy pojmu. Pokud budeme chtít zařadit doménová jména do systému práva, zjistíme, že tvoří jeden z předmětů právních vztahů na internetu. Každý právní vztah má své subjekty, obsah a předmět 16 . Obsah právních vztahů tvoří vzájemná práva a povinnosti subjektů. Na internetu tvoří obsah služby poskytované uživatelům. V případě doménových jmen je obsahem smluvní registrace jména. Předmětem právních vztahů je obecně lidské chování. Konkrétně je předmět právního vztahu tvořen věcmi, pokud

14 Anticybersquatting Consumer Protection Act, přijatý 29. listopadu 1999, který umožňuje žalovat cybersquattera v civilním řízení. 15 Gerloch, A. Teorie práva. 2. rozšířené vydání. Praha : Aleš Čeněk. 2001, s. 115. 16 Srov. Knapp, V. Teorie práva.Praha: C. H. Beck, 1995, s. 203.

12 to jejich povaha připouští, popřípadě právy nebo jinými majetkovými hodnotami 17 . Předmět v případě doménových jmen je doménové jméno samo. Mezi odbornou veřejností stále probíhá diskuze o právní povaze doménových jmen, což mimo jiné vede k častému nesprávnému používání terminologie laickou, ale i odbornou veřejností. Diskuze probíhá okolo trojího vymezení doménového jména. Pokud použijeme pohled českého právního řádu můžeme doménová jména považovat 1) za věc (tomu by svědčilo vlastnické právo, držba domény), nebo 2) za relativní subjektivní právo (vzniklé na základě soukromoprávní smlouvy s registrátorem) nebo 3) za jinou majetkovou hodnotu (jedná se o hodnotu, kterou lze vyjádřit v penězích). Toto vymezení má značný význam pro vymezení vlastností práva k doménovému jménu a možností ochrany proti zásahu do práv k doménovému jménu. Ad 1) Český právní řád neobsahuje definici pojmu věc. Rozlišuje pouze mezi věcmi nemovitými a movitými 18 . Z definice nemovitých věcí lze negativním vymezením dojít k závěru, že věci které nejsou nemovitostmi jsou věci movité19 . Teorie i praxe vymezuje věc jako ovladatelný, tedy movitý, hmotný předmět či ovladatelnou přírodní sílu. Jak již bylo výše uvedeno doménové jméno je z technického hlediska forma zápisu do DNS databáze. Tento zápis je umístěn na hmotném podkladě pevném disku počítače. Malá část pevného disku s elektromagnetický zápisem je však podrobena svému vlastnímu právnímu režimem, podobně jako je kniha hmotným zachycením literárního díla 20 . Proto doménové jméno svoji hmotnou povahu nemá a nelze jej považovat za věc. Ad 2) Smlouva o registraci doménového jména zakládá závazkový právní vztah mezi registrátorem domény a žadatelem o registraci. Oprávnění jednoho subjektu odpovídá povinnosti subjektu druhého a zároveň zakládá povinnost ostatních

17 § 118, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 18 § 119, zákon č. 40/1964 Sb. 19 Jehlička,O. a kol. : Občanský zákoník. Komentář. 3 vydání. Praha, C. H. Beck 1996, s. 186. 20 Telec, I. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Ročník 1997, číslo 11, s. 552.

13 subjektů toto právo nerušit 21 . Žadatel o registraci se stává uzavřením smlouvy držitelem práva subjektivního práva k nakládání s doménovým jménem.. Ad 3) Jiná majetková hodnota je jakákoli hodnota ocenitelná v penězích odlišná od věcí nebo práv. Může jimi být cokoliv, co je odlišné od subjektu a obsahu občanskoprávních vztahů s zároveň co není věcí či právem za předpokladu, že to má jistou ekonomickou hodnotu 22 . Tedy i různé druhy nehmotných statků. K tomu, aby byl nehmotný statek předmětem práva, je zapotřebí, aby byl svým původcem vyjádřen ve vnímatelné podobě, což se fakticky rovná jejímu zhmotnění (materializaci). K ní může dojít i elektromagnetickým vlněním, světelným paprskem apod., včetně zhmotnění pouze pomíjivého bez zachycení na hmotný podklad 23 . Vedle jiných majetkových hodnot je zapotřebí odlišovat práva k nim. Tak například patent je zvláštním nehmotným majetkovým právem, působícím erga omnes, a to právem na vynález, který je sám o sobě jinou majetkovou hodnotou. Doménové jméno lze na základě výše uvedeného charakterizovat jako nehmotný statek a (současně) způsobilý předmět právních vztahů 24 .

21 Srov. Knapp, V. Teorie práva. Plzeň : Západočeská univerzita, 1994, s. 162. 22 Viz. Sehnálek, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo server o internetovém a počítačovém právu, 2003. [cit. 20090307] Dostupný z http://itpravo.cz/index.shtml?x=132115. 23 Srov. Telec.I. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Ročník 1997, číslo 11, s. 550. 24 Srov. Telec, I.: Cybersquatting formou neoprávněného útoku na název obce prostřednictvím doménového označení. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, roč. 8, str. 321.

14 2 Doména .eu

2.1 Specifické postavení domény .eu

Doména .eu je specifická svým postavením mezi ostatními TLD. Spojuje v sobě několik významných prvků, které mohou určovat posun právní regulace a vůbec vnímání regulace internetových vztahů do budoucna. Již od počátku byl proces vytvoření nové evropské domény vytvářen s jasným cílem, nevytvořit pouhou další příponu ke jménu, ale vytvořit důstojnou a reprezentativní evropskou značku. Proto byl při přípravě zavedení domény věnován dostatečný čas k formulaci cílů, které mají být jejím zřízením naplněny. Samotná značka „eu“ je zde pojímána především jako příležitost k vytvoření důstojné prezentace subjektů uvnitř EU ať státní, nebo soukromé povahy. Tradiční koncept registrace doménových jmen umožňuje registrovat jakékoli jméno prakticky komukoli z celého světa 25 . Tento koncept neumožňuje doméně plnohodnotně plnit její funkci vyhledávací a obecně ani funkci uživatelskou. Tvůrci nové domény .eu si byli vědomi možného hospodářského významu jednotné evropské domény, jejích potenciálních obchodních možností, ale i prestižního statutu, který bude doméně propůjčen skrze orgány EU. Z těchto důvodů byl zvolen nový model úpravy pravidel registrace doménových jmen, který klade důraz na eliminaci vlivů, poškozujících projekt nové evropské domény. Jako jeden z úkolů nové domény byla určena stimulace vnitřního obchodu v rámci EU. Překážkou rozvoje elektronického obchodu byla nemožnost ověřit identitu obchodního partnera. Proto bylo nutné vytvořit mechanismy, které by zvýšily jistotu obchodníků o identitě obchodní protistrany. Koncept domény .eu je umožňuje registraci pouze pro následující subjekty:

1 podniky, jejichž sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovna se nachází na území EU, 2 organizace usazené v EU,

25 S určitými výjimkami jak v ccTLD, tak i v gTLD (viz. domény .gov, .edu, .aero, a další).

15 3 fyzické osoby s bydlištěm v EU 26 .

Koncept domicilu zvyšuje uživatelskou funkci doménového jména nad standard obvyklý u ostatních TLD. Koncovka .eu je jasný signál, že obchodní protistrana pochází z právního prostředí, kde panuje standard právní jistoty a vymahatelnosti práva. Vzhledem k očekávanému zájmu o TLD.eu bylo nutno v zájmu zachování důvěryhodnosti nové domény uskutečnit opatření, která by zabránila doménovému spekulantství a zneužití chráněných označení (dále jen jako „cybersquatting“ 27 ). Proto dalším opatřením bylo naplánování tří postupných fází registrace, kdy v předstihu mohly registrovat doménová jména subjekty, které prokázaly přednostní vztah k žádanému jménu. Jednalo se zejména o subjekty veřejné správy a držitele ochranných známek. Třetí z hlavních inovací bylo zavedení online rozhodovací platformy pro řešení sporů z doménových jmen. Plně elektronické ADR řízení výrazně urychluje řízení a snižuje náklady na jeho provoz 28 . Zároveň jsou veškerá rozhodnutí publikována na internetu, což přispívá k transparentnosti řízení.

2.2 Historický vývoj

Diskuze o možnosti zřízení nové generické domény započaly již v roce 1999 uvnitř institucí Evropské komise. V srpnu téhož roku bylo schváleno používání dvou písmenného kódu „eu“ jako označení reprezentující Evropskou unii dle ISO standardu ISO 3166129 . Nově vytvořená organizace ICANN, stejně jako IANA, akceptovala tento standard jako základ pro vytváření ccTLD. První konkrétní kroky k vytvoření jednotné evropské domény začaly probíhat v průběhu roku 2000 v souvislosti s přípravou přijetí akčního plánu iniciativy eEurope

26 Čl. 4, odst. 2, písm. b) nařízení č. 733/2002. 27 S přihlédnutím k tomu, že cybersquatting může mít mnoho různých podob. 28 V době zavedení se jednalo o formu řízení téměř bez použití papírových podkladů. Dnes je RS HK a AK používána volitelná plně elektronická forma řízení pro rozhodování sporů dle UDRP. V reakci na zavedení tohoto systému začal ADR orgán při WIPO přijímat návrhy na zahájení řízení prostým emailem. 29 IANA Report on the Delegation of the .eu TopLevel Domain, [online]. 2005 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://www.iana.org/reports/2005/eureport05aug2005.pdf.

16 2002. Snahou této iniciativy bylo mimo jiné posílení možností elektronického obchodování v rámci vnitřního trhu. Byly zde položeny základní myšlenky fungování nové domény. Důraz byl kladen na posílení důvěry spotřebitelů zeměpisnou vázaností držitele domény na území EU a použití jasných a transparentních prostředků registrace 30 . Jako datum zavedení domény byl uveden konec roku 2000. Již od počátku bylo jasné, že snahou není vytvořit klasickou gTLD nebo ccTLD, ale doménu, která bude mít nadstandardní funkce oproti ostatním běžně používaným. Komise vstoupila do jednání s organizací ICANN o možnosti rozšíření použití označení „eu“ na základě standard ISO 31661 i pro prostor internetu. Vytváření nových TLD je vykonáváno organizací IANA na základě interního předpisu s označením RFC 1591, který přebírá pro standard ISO 31661 jeho speciální verzi ISO 31661 alpha2 používanou pro ccTLD. Interní předpis však RFC 1591 nepočítal s možností vytvoření domény, která nebude mít povahu ani ccTLD ani gTLD. Vytvoření takové domény pro nestátní subjekt by tedy nebylo možné. Vzhledem k tomu, že ICANN působí jako soukromoprávní subjekt, lze s ním výjimku vyjednat, i za cenu porušení vlastních předpisů. Pro poskytnutí výjimky existuje precedens, který umožnil vznik domény pro jinou mezinárodní organizaci. Doména .nato byla používána na konci 80tých let pro potřeby NATO. Krátce po jejím zřízení ale nastoupila doména .int, sloužící mezinárodním organizacím a NATO přešlo k používání této domény. Ačkoli TLD.nato není již dlouho v užívání, byla smazána z kořenového adresáře až v roce 1996 31 . V současnosti platí striktní pravidla pro zařazení názvu nového subjektu do normy ISO 3166. Zařazení je vázáno na registraci v United Nations Terminology Bulletin Country Names. Pro zařazení do bulletinu musí subjekt splnit jednu ze tří podmínek 1) být členem OSN, 2) být členem některého z orgánů OSN nebo 3) být stranou statutu Mezinárodního soudního dvora.

30 eEurope Action Plan,. 2000 [cit. 20090228]. Dostupný z: http://ec.europa.eu . 31 .nato. [cit. 20090301]. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/.nato.

17 Pokud subjekt splní dvě z těchto podmínek je do normy zařazen automaticky 32 . Zajímavá je tato informace zvláště ke vztahu k EU, která nenaplňuje ani jednu z podmínek a navíc ani nemá, dle většinové právní nauky, mezinárodněprávní subjektivitu 33 . Komise v přípravě této iniciativy vydala pracovní dokument ke zřízení domény .eu, ve kterém jsou podrobněji rozebrány důvody pro zřízení nové ccTLD. Jedním z důvodů je uváděno zahlcování jednotlivých ccTLD členských států vzhledem k rozšiřování podnikání na internetu a v důsledku toho přechod uživatelů jak pod domény spadající pod jurisdikci USA, tak jiných i exotických států. Což vyvolává problémy v případě sporné registrace a komplikovaný výkon práv. Jako další důvod byla zmíněna nejednotná praxe registrátorů v rámci členských států, kdy ze strany některých z nich docházelo k omezování možnosti registrace z prostoru mimo jejich jurisdikci, což vede k omezování volnému trhu 34 . Nehledě na výše uvedené důvody, hledala se i jednotná doména pro reprezentaci institucí EU, které do této doby již samy vytvářely pro své potřeby nejednotnou strukturu subdomén s koncovkou „.eu.int“ a „.cec.be“ a podobné. V rámci pracovního dokumentu vytvořila Komise seznam otázek určených k diskuzi internetové veřejnosti a také nastínila základní pravidla provozu. Důraz byl kladen zejména na limitování registrace pouze pro osoby domicilované uvnitř EU 35 a na úzké propojení těchto osob s registrem. Registr měl být nadán velkou měrou autonomie a fungovat nezávisle na orgánech EU, současně ale podléhat jejímu dohledu. Jako forma fungování registru bylo navrhováno k diskuzi několik variant: a) vytvoření nevýdělečné organizace inkorporované uvnitř EU, s možností všech zainteresovaných stran vyjádřit své připomínky k tvorbě pravidel registru, který by tato organizace zabezpečovala. Komerčně a právně by byl registr

32 ISO 31661 and country coded TopLevel Domains (ccTLDs) [cit. 20090302]. Dostupný z : http://www.iso.org. 33 Viz. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C.H.Beck, 2006, str. 66. 34 Commision working document – The creation of the .eu internet top level domain COM/2000/153,. 2000 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://eurlex.europa.eu. 35 Podobné povinnosti podléhají i registrace např. v doménách .FI, .PT, .CA, .CN, .MX.

18 nezávislý. Komise by si ponechala práva z TLD.eu a na základě licence by práva poskytovala registru vždy na omezenou dobu 5ti let; b) vytvoření komerční organizace, kdy by existovalo úplné oddělení jednání registru od veřejných institucí a dovolilo registru fungovat čistě na obchodní bázi, nevýhodou by byla určitá ztráta kontroly nad tvorbou pravidel a také komercionalizace; c) svěření registru pod správu již existujícího organizace, toto řešení by vyvolávalo problém spočívající v nastavení pravidel pro volbu vhodného správce; d) poslední možnost by znamenala ponechat správu registru přímo pod dohledem Komise. Takový druh veřejné správa registru však byl již v té době přežitým modelem a v Evropě od něj upouštělo, nehledě na účel, ke kterému byla Komise zřízena. Dalšími otázkami bylo definování podrobných pravidel registrace, s důrazem na funkci domény jako prostředku podpory spotřebitele v důvěru v internetový obchod. Bylo upřednostňováno stanovení přísných pravidel registrace zohledňující zejména problematické registrace narušující práva vlastníků ochranných známek nebo doménové spekulace aj. Dále vytvoření exklusivity pro označení podléhající ochraně již v době před registrací nové domény. Diskutována byla i otázka možnosti vytvoření systému doménových jmen druhé úrovně s kategorizací např. dle ekonomických oborů 36 . Tato kategorizace byla později odmítnuta, stejně jako duplicitní vytváření systému národních subdomén ve tvaru „.cz.eu“. Při vytváření nové domény bylo diskutováno řešení několika teoretických otázek, které však měly praktický odraz v procesu zavádění domény. Jednou z nich byla otázka zařazení domény .eu do kategorie generických domén nebo mezi domény národní. Pro obojí řazení lze nalézt podpůrné argumenty. Pro zařazení mezi gTLD hovoří nadnárodní charakter EU. Na druhou stranu omezení na určité teritorium nebo dohled orgánů nadaných státní mocí zase naznačuje charakter ccTLD. Tato otázka má i své praktické opodstatnění zejména při správě registrů a existenci podřízených

36 Podobným restrikcím podléhají subdomény ccTLD .uk, které jsou děleny dle oborů uživatelů, např. co.uk pro komerční využití a gov.uk pro vládní organizace.

19 doménových autorit 37 . Z výsledného pohledu lze konstatovat, že TLD.eu je v dnešní podobě TLD sui genesis s prvky obou systémů a nemající obdoby v mezinárodním měřítku, asi obdobně jako celá EU. Proto je vhodné o doméně .eu uvažovat jako o vlastní kategorii. Na základě ohlasů získaných od veřejnosti jako podklady pro pracovní dokument podala Komise dne 12.prosince 2000 návrh Parlamentu k implementaci TLD.eu 38 . Následoval dvouletý legislativní proces, jehož výsledkem bylo přijetí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu, které vstoupilo v platnost dne 30.dubna 2002. Účelem nařízení je zavést doménu nejvyšší úrovně (zde definována jako ccTLD) „.eu“, nařízení stanoví podmínky jejího zavedení, včetně ustanovení Registru 39 a stanoví obecný politický rámec pro fungování registru. Směrnice vytváří Registru jako samostatně nevýdělečnou organizaci založenou dle práva členského státu, ve kterém bude registrován. Registr bude pověřen organizací a správou TLD.eu s oprávněním vstoupit jménem EU do smluvních vztahů s ICANN. Tuto variantu doporučilo i stanovisko IANA. Stanovení dalších podrobnějších pravidel regulace domén bylo ponecháno Komisi ve spolupráci s Komunikačním výborem 40 , jakožto poradním orgánem Komise. Základní odpovědnost za provedení nařízení přísluší Komisi. Oprávnění svěřují Komisi zejména ustanovení Registru a dohled na ním, stanovení pravidel a všeobecných zásad pro zavádění domény. Konkrétní pravidla, určená Komisi pro vytvoření byla mimo jiné následující – stanovení politiky mimosoudního urovnání sporů, opatření proti cybersquattingu vč. rozfázování registrace s ohledem na přednostní registraci oprávněných subjektů, úpravu postupu při odebrání jména, a další. Hmotněprávní obsah úpravy je rozebírán v kapitole 2.2.

37 Polčák, R. ".EU" aktuálně k problematice evropské domény. IT právo server o internetovém a počítačovém právu, 2002 [cit. 20090228]. Dostupný z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=88639. 38 Proposal of the European Parliament and of the Council on the implementation of Internet Top Level Domain ".EU" COM(2000) 827. 2000 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://eurlex.europa.eu. 39 Nařízení hovoří o Rejstříku, v rámci zachování jednoty s Pravidly ADR bude nadále používán pojem Registr. 40 Zřízený čl. 22 odst. 1 směrnice EP a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací

20 Dne 21.května 2003 byla z rozhodnutí Komise 41 na základě veřejné soutěže ustanovena doménovou autoritou pro TLD.eu nezisková organizace EURid (Evropský registr pro internetové domény). Jedná se soukromoprávní organizaci založenou dle belgického práva sdružující společnosti DNS Belgium, IITCNR a NIC SE, které spravují nejvyšší národní domény v Belgii, Itálii a Švédsku. Později do sdružení vstoupily jako přidružení členové organizace ARNES a CZ.NIC spravující domény pro Slovinsko a Českou republiku a Evropská komora pro internetovou společnost a konfederace Bussineseurope 42 . Počáteční fáze implementace domény byla skončena ustanovením Registru. Dalším významným krokem bylo přijetí Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace , jež vstoupilo v platnost dne 30. dubna 2004. Nařízení obsahuje obecné vymezení principů a způsobilosti registrace, akreditace registrátorů, rozfázování registrace pro držitele práv přednostní registrace, rušení jmen, proceduru alternativního řešení sporů a výběr rozhodčího orgánu. Na základě oznámení ze dne 3. května 2004 započal EURid s hledáním vhodného rozhodčího orgánu. Požadavky byly kladeny zejména na schopnost provádět rozhodčí řízení v co možná nejvíce jazycích EU, na prokázání zkušeností s ADR řízením, prováděném i internetovou formou a zkušenostmi s rozhodováním doménových sporů. V dubnu 2005 byl tímto rozhodčím orgánem určen Rozhodčí soud při Agrární komoře ČR a Hospodářské komoře ČR 43 (dále jako RS HK a AK). Tento se zavázal navrhnout pravidla pro ADR.eu řízení a provádět tato řízení ve všech tehdy oficiálních 20ti jazycích EU a zároveň pro každou zemi zajistit experty na pozice rozhodců. Vytvoření nové domény bylo nutné koordinovat s orgány, které mají na starost správu doménových jmen obecně. Jednotlivá jednání byla vedena v celém průběhu zavádění nové domény, jak s organizací IANA, tak s ICANN. Správa systému doménových jmen a jejich přidělování podléhá organizaci ICANN, která jakožto

41 Rozhodnutí Komise č. 2003/375/EC ze dne 21. května 2003 o ustanovení Registru TLD.eu. 42 Konfederace 39 průmyslových organizací pocházejících ze 33 států. 43 RS HK a AK zavedl již v roce 2004 rozhodování přes online platformu, na konci roku 2008 mu bylo svěřeno jako třetímu na světě rozhodování doménových sporů v některých gTLD, dle pravidel ICANN.

21 soukromoprávní subjekt uzavřela dne 21.3.2005 smlouvu s EURidem o delegaci části „internetového prostoru“ v její správě (ve skutečnosti se jedná o přístup do kořenového adresáře DNS serverů) odpovídajícího nově zřizované doméně .eu. V návaznosti na tento postup došlo v květnu roku 2005 ke vložení kódu „eu“ do kořenového adresáře ICANN. Po vkladu bylo v červnu 2005 započato s prvními akreditacemi registrátorů. Nová doména započala první kroky života s přijetím prvních žádostí v limitovaném procesu přijímání žádostí o registraci. V období probíhajícím od 7. prosince 2005 do 6. dubna 2006, označované jako Sunrise period, bylo podáno 346.218 žádostí o registraci doménového jména, z nichž 139.888 bylo přijato 44 . Definitivní otevření domény veřejnosti bylo uskutečněno dne 7.4.2006. V současné době eviduje EURid 3.043.149 domén ve své správě, z toho několikanásobně více registrací pochází z Německa, s odstupem následuje Nizozemí a Velká Británie 45 . Ke konci roku 2008 byla TLD.eu na devátém místě v počtu celosvětově registrovaných domén 46 . V březnu roku 2009 byla EURidu prodloužena smlouva na správu TLD.eu na dalších 5 let 47 .

44 Viz. http://www.eurid.eu/en/about/factsfigures/sunrise/sunrisestatistics [cit. 20090301]. 45 Viz. http://www.eurid.eu/en/about/factsfigures/statistics [cit. 20090301]. 46 EURid´s quarterly progress report Third Quarter. 2008. [cit. 20090301] Dostupný z http://www.eurid.eu/files/Q3_08.pdf. 47 Viz. EURid Renews Contract to Manage .EU Namespace. [cit. 20090319] Dostupný z http://www.domainnamenews.com.

22

Obrázek č. 1 Počty zaregistrovaných doménových jmen v jednotlivých státech EU

Obrázek č. 2 Počty registrací doménových jmen dle TLD

2.3 Prameny regulace

Právní prameny regulace TLD.eu tvoří zejména dvojice Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu . Text s významem pro EHP (dále jen nařízení 733/2002); a Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace . Text s významem pro EHP (dále jen nařízení 874/2004). Rozšíření

23 základní dvojice jsou nařízení č. 1654/2005 48 a nařízení č.1255/2007 49 , které zejména upravují přílohu č. 1 nařízení 874/2004 obsahující seznam státních území podléhajících úpravě TLD.eu. Doplňkovými prameny jsou Pravidla registrace doménového jména .eu ve své verzi 2.0 (dále jen Pravidla registrace) a Podmínky registrace doménového jména .eu (dále jen Podmínky registrace). Zvláštním pramenem jsou Pravidla a podmínky registrace domény .eu pro žádosti o registraci doménového jména podané během období postupné registrace 50 (dále jen Pravidla pro období Sunrise“). Pravidla pro období Sunrise mají aplikační přednost před Pravidly registrace a Podmínkami registrace. Prameny pro rozhodování sporů o doménová jména jsou předpisy vydané orgánem ADR.eu, kterým je RS HK a AK. Jsou to Pravidla pro řešení sporů o domény .eu 51 (dále jen Pravidla ADR) a Doplňující pravidla ADR RS HK a AK (dále jen Doplňující pravidla ADR). A jako doplňkové Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (komunitní ochranná známka Community Trademark CTM).

2.4 Právní úprava registrace a užívání domény .eu

Registrace doménového jména představuje první krok k zajištění jména ve sféře budoucího držitele. Projevit vůli jméno registrovat je základní podmínka, kterou musí subjekt splnit, aby mohly dále nastoupit účinky procesních a hmotněprávních norem. Právní úpravu registrace doménových jmen v TLD.eu lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří úprava registrace v přeregistračním období (Preregistration phase), druhou skupinu tvoří úprava uskutečněná v období postupné registrace (období

48 Nařízení Komise (ES) č. 1654/2005 ze dne 10. října 2005 o změně nařízení (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace (Text s významem pro EHP). 49 Nařízení Komise (ES) č. 1255/2007 ze dne 25. října 2007 o změně nařízení (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace (Text s významem pro EHP). 50 Pravidla registrace, Podmínky registrace a Pravidla pro období Sunrise jsou dostupné z http://www.eurid.eu/cs/faq/dokumentykestazeni. 51 Pravidla ADR a doplňující pravidla ADR jsou dostupné z http://eu.adr.eu/adr/adr_rules/index.php.

24 Sunrise), třetí skupinu představuje úprava pro období všeobecné registrace po skončení období Sunrise (období Land rush). Právní úprava registrace se prolíná všemi nařízeními uvedenými v kap. 2.3, proto je následující výklad souhrnným výkladem jejich úpravy.

Přeregistrační období (nultá etapa)

Ještě před zahájením první fáze mohly členské státy EU dodat Komisi seznam obecně uznávaných jmen, týkající se jejich politické nebo územní organizace, které nesmějí být zaregistrovány nebo mohou být registrovány pouze vyhrazenými subjekty (žádost o registraci mohl podat jen výslovně určený orgán). Komise tento seznam předala před zahájením první fáze Registru, který seznam vložil do tzv. blacklistu. Státům, u kterých byl očekáván vstup do EU později, bylo umožněno zablokovat jejich oficiální názvy pro pozdější použití 52 . Proti zanesení pojmů do seznamu mohly vznášet námitky pouze členské státy a Komise.

Období postupné registrace (první a druhá fáze)

Specifická registrační procedura pro registraci doménových jmen pod TLD.eu byla připravena k ochraně registrace známých označení oprávněných držitelů před cybersquattery. V průběhu období Sunrise byla registrace rezervována pouze pro několik skupin držitelů přednostních práv. Z důvodu jejich rozdílné právní síly bylo období Sunrise rozděleno na dvě po sobě navazující fáze V první fázi byla registrace otevřena pouze pro žádosti o registrace doménových jmen odpovídajících národním ochranným známkám, komunitním ochranným známkám, názvům veřejných organizací a jejich zkratek nebo zeměpisným označením oblastí pod přímou správou veřejného orgánu. Registrace mohla být provedena výhradně vlastníky ochranných známek, držiteli jejich licencí nebo veřejnými orgány. Pojem veřejné orgány zahrnuje instituce EU, národní a místní vlády, vládní orgány, úřady, organizace a orgány řízené veřejným právem a mezinárodní a mezivládní organizace.

52 Jelikož se jedná o období po velkém rozšíření EU, připadalo v úvahu zejména Bulharsko a Rumunsko, ale také o např. o Turecko nebo Chorvatsko.

25 Druhá fáze umožnila registrovat doménové jméno i subjektům, které byly držiteli dalších přednostních práv. Zároveň mohli tito žadatelé zaregistrovat i jméno, které bylo možno registrovat ve fázi první 53 . Mezi další přednostní práva patří zeměpisné označení a označení původu (aniž by tím byla dotčena jména o jejichž registraci mohly požádat veřejné orgány), nezapsané ochranné známky, názvy společností, obchodní jména, příjmení a charakteristické názvy chráněných literárních a uměleckých děl. Pro každé z těchto práv musel žadatel předložit relevantní důkazy o jeho existenci, ať už prostým odkazem na platné národní právo, výpisem z národního rejstříku nebo jiným důkazem o ochraně jeho nároku dle národního práva. Princip zpracování žádostí dle Pravidel pro období Sunrise 54 , probíhal na principu first come, first served za předpokladu, že žadatel doložil do 40 dnů písemné důkazy o existenci přednostního práva a tyto důkazy byly ověřeny validačním agentem. Požadované doménové jméno muselo zcela odpovídat jménu, ke kterému bylo uplatňováno přednostní právo. Získat registraci jména obsahujícího např. pouze část jména přiznaného přednostním právem nebylo možné. Po přijetí žádosti došlo k zveřejnění relevantních informací v databázi WHOIS pro období Sunrise s uvedením stavu registrace jména. Důkazy o přednostním právu musel žadatel předložit v klasické papírové kopii (hard copy), elektronická forma podání nebyla v této fázi možná. Kontrolu důkazů prováděly tzv. validační agenti , rozdílní pro soukromé a veřejné subjekty. Jednalo se o instituce vybrané na základě odborných znalostí národních právních řádů. Nařízení 874/2004 hovoří v obou případech v množném čísle, pro soukromé subjekty byla ale jako Ověřovatel vybrána pouze jedna společnost 55 . Pro veřejné subjekty plnily funkce agentů Ověřovací místa státní správy (Government Validation Points), v České republice se jednalo o zaniklé ministerstvo informatiky. Validační agenti dodávali pouze data pro Registr. Registr sám rozhodl, zda žádosti vyhoví nebo nevyhoví. Tím byla zajištěna nemožnost vymáhat rozhodnutí po jiném subjektu než Registru. Pokud Registr dovodil, že

53 Srov. čl. 12, odst. 2 nařízení Komise č. 874/2004. 54 Srov. zejména oddíly 2, 3, 7, 8,10n, 19, 21, 22 Pravidel pro období Sunrise. 55 Jedná se o spol. PriceWaterHouseCoopers, viz. tisková zpráva EURidu ze dne 22.března 2005, dostupná z http://oldwww.eurid.eu/.

26 žadatel dostatečně dokázal svoje přednostní právo zapsal doménové jméno do DNS databáze.

Období všeobecné registrace (třetí etapa)

Po skončení období Sunrise byla formálně naplněna možnost ochrany držitelů přednostních práv, proto mohlo být přistoupeno k zahájení všeobecné registrace. Pravidla platná pro všeobecnou registraci jsou pravidla, která platí nadále pro jakoukoliv registraci v budoucnu. V tomto období mohou o registraci požádat i např. ti, kteří nebyli schopni doložit přednostní práva v předcházejících dvou etapách. Přihláška již nadále není podrobována ověřování, pouze nelze registrovat jména, která jsou neregistrovatelná, vyhrazená, dočasně blokovaná nebo jsou již zaregistrovaná. Pořadí zaregistrování jména určuje pravidlo „kdo dřív přijde, ten je dříve obsloužen“ ( first come, first served )56 . Toto pravidlo určuje, že v případě dvou shodných požadavků na registraci je zaregistrováno jméno, jehož požadavek byl Registrem přijat dříve. Jakmile je doménové jméno zaregistrováno stane se nedostupným pro další žadatele až do konce registrace (resp. jejího neobnovení). Technické požadavky odpovídají požadavkům pro období Sunrise. Registrace probíhá uzavřením registrační smlouvy s EURidem prostřednictvím akreditovaného Registrátora a zaplacením poplatku na zpravidla roční registrační období. Žádost musí být vyplněna poměrně podrobnými informacemi o žadateli včetně uvedení celého jména žadatele příp. organizace; adresy; jazyku registrace a případného ADR řízení; a dalšími. Tyto údaje slouží jako podklad pro data ve veřejné databázi WHOIS. Zveřejnění evidence o držitelích je velmi účinným nástrojem v boji s cybersquattingem a přispívá k rychlejšímu odhalení neoprávněného držitele. V případě neaktuálnosti údajů může být doménové jméno zrušeno. Databáze WHOIS obsahuje mechanismy jak předejít jejímu zneužití (jako použití výstupů ve formě obrázků a ne textu, omezení přístupu pro IP adresu za hodinu, ochranu proti spam robotům, aj.).

56 Srov. čl. 2 nařízení Komise č. 874/2004 a oddíl 2 Podmínek registrace.

27 Užívání domény .eu

Užívání domény je po registraci plně na rozhodnutí držitele. Držitel musí, mimo pravidel uvedených v předchozím odstavci, dodržovat pravidla zabraňující cybersquattingu (viz. kapitola 3) a také porušení národních práv. Pro samotné nakládání s doménovým jménem platí mj. speciální úprava převodu, přechodu a zrušení jména Registrem 57 . Převod doménového jména na jiného držitele je možný, pokud je způsobilý pro registraci. Smluvní vztah mezi převodcem a nabyvatelem není upraven, taktéž není upraven smluvní typ. Pravidla pouze upravují přeregistraci jména. O přeregistraci žádá nabyvatel prostřednictvím zvoleného registrátora. Registr potvrdí nabyvateli a převodci příjem žádosti emailem s jedinečným vygenerovaným kódem, který umožní oběma stranám potvrdit nebo odmítnout navrhovaný převod 58 . Postup převodu je upraven i pro případ pokud držitel zemře nebo se dostane do úpadku. Registr převede jméno i na základě rozhodnutí soudu nebo ADR.eu. Přechod na jiného držitele je možný v případě smrti nebo zániku držitele. Neníli v průběhu období na které je jméno registrováno iniciován převod na dědice nebo právního nástupce, je doménové jméno zablokováno na ochranou dobu 40 dní. V této době mohou nástupci požádat o registraci, jinak se jméno uvolní pro všeobecnou registraci. Zrušit jméno může Registr pouze na základě neuhrazené registrace, nesplnění podmínky domicilu držitele, nesprávného uvedení registračních údajů nebo z rozhodnutí soudu či ADR.eu. Zablokovat lze jméno, jež soud členského státu považuje za rozporné s veřejným pořádkem. Po oznámení rozhodnutí soudu je jméno zrušeno a nadále blokováno pro další registraci. Dále Registr zablokuje jméno, o kterém probíhá soudní nebo ADR řízení až do doby sdělení rozhodnutí. Blokace omezuje držitele v možnosti jméno převést, změnit své kontaktní údaje nebo registrátora. Opatření učiněná s ohledem na tuto úpravu nesmějí bránit nárokům v rámci národního práva 59 .

57 Srov. čl. 2, 18, 19, 20 nařízení Komise č. 874/2004 a oddíl 9 Podmínek registrace. 58 Srov. oddíl 13 Pravidel registrace. 59 Srov. článek 21 (4) nařízení 874/2004.

28 3 Doménové spory

3.1 Úvod

Doménová jména jsou svojí podstatou omezený veřejný statek. Registrací jedinečného jména se vylučuje registrace stejného jména a i celkový možný počet jmen je uzavřené číslo. Vzniká tím prostor pro poptávku po jménech, která mají ekonomický potenciál. Například běžný uživatel použije k najití hledané společnosti na Internetu v první řadě její jméno v kombinaci s předpokládanou doménou, pokud neuspěje použije vyhledávač. V případě, že uživatel hledá jméno, které má všeobecný význam a společnost má doménové jméno v nesnadno zapamatovatelném tvaru v kombinaci s nedostatečnou optimalizací stránek, nemusí takové jméno vůbec najít nebo hledání brzy vzdá. Pokud má ale doménové jméno jednoduchý tvar, lze jej snadno zaindexovat ve vyhledávači či přímo doplnit intuicí. První případ může společnost značně znevýhodnit, druhý naopak výrazně zviditelnit. Popularita fungující prezentace také závisí na její známosti v cílové skupině. Doménové jméno na které vede velké množství odkazů vytváří tzv. síťový efekt 60 . Je zobrazeno na vyšším místě ve výsledcích vyhledávání a tak přivádí více návštěvníků a tím i více dalších potenciálních zpětných odkazů. Zavedené doménové jméno má finanční potenciál i bez ohledu na obsah webové prezentace. Z těchto důvodů existuje rozsáhlý trh s doménovými jmény. Při nákupu a prodeji doménových jmen fungují klasické tržní mechanismy poptávky a nabídky, což přispívá ke spravedlivému určení ceny a nabízí možnost zhodnotit vlastní reklamní a hospodářskou činností dosud neznámé jméno. Za zhodnocené jméno pak náleží příplatek za přidanou nadhodnotu. Samotný princip trhu s doménovými jmény odpovídá pravidlům hospodářské soutěže a nevykazuje znaky nemorálnosti. Za nemorální, a často i protiprávní, aktivity teorie i praxe označuje činnosti, kdy je přidaná nadhodnota vytvářena „uměle“ na úkor práv jiného subjektu. Teorie

60 Srov. Polčák, R. Internet jako hospodářské soutěžní prostředí. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita., ročník 2006, č. 1, s. 20n.

29 práva ICT označuje osoby držící doménové jméno na úkor práv jiného jako cybersquattery 61 . Tento pojem je vykládán ve více významech 62 . V této práci bude používán pojem cybersquatter pro držitele doménového jména, který registrací a(nebo) užíváním doménového jména zasáhl do práv jiného účastníka hospodářské soutěže, do práv na označení orgánu veřejné moci, příp. do osobnostních práv fyzické osoby (dále bude souhrnně uváděno pod pojmem chráněné právo ). Dle soudního výkladu lze ze samotné registrace doménového jména dovozovat vstup osoby (PO i FO) do hospodářské soutěže 63 . A to i ve vztahu k soutěžiteli, který se na vstup na trh teprve připravuje 64 . Cybersquatting označuje několik druhů jednání cybersquattera, které mají ve svém výsledku shodný účinek. Poškozují subjekt, jehož chráněného označení je využíváno. Subjektem cybersquattingu může být jak ten, kdo jméno registroval a je v jeho držbě, tak za určitých okolností i sám registrátor domény. Jedním ze základních druhů závadné registrace je tzv. registrace zabraňovací . Cybersquatter registruje jméno s cílem zabránit jinému v podnikání. Subjekt s oprávněným zájmem o registraci, tj. nejčastěji subjekt, jehož firma nebo označení produktů se s doménovým jménem shodují nebo se mu podobají, je tak zbaven možnosti doménové jméno registrovat a musí hledat méně kvalitní alternativy. V angličtině se takové jednání označuje jako domain hijacking, volně přeloženo jako únos doménového jména. Pod pojem domain hijacking můžeme zařadit např. tzv. typosquatting . Ten využívá omylu uživatele v zápisu hledané domény. Cybersquatter si zaregistruje jméno odlišné od chráněného práva rozdílné pouze v jednom znaku, doméně první úrovně, nebo v jiné výslovnosti jména a využívá překlepu nebo neznalosti uživatele. Na odkazované stránce bývají umístěny reklamy, přinášející cybersquatterovi zisk, nebo zde může být umístěn dehonestující text s úmyslem

61 Z angl. cybersquatter, tedy volně přeloženo přibl. jako neoprávněný kybernetický usedlík. 62 Srov. Míša, L. Cybersquatting. Diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005/2006, kapitola 6. 63 Viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 2 Cm 290/200139 ve věci sporu o doménové jméno ceskapojistovna.cz. Dostupný z http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=218427. 64 Viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 318/2006 ve věci sporu o doménové jméno tpca.cz.

30 poškodit konkurenci, příp. webová prezentace vyvolávající jinak nebezpečí záměny (např. formou phishingu 65 ). Specifickou kategorií jsou doménové spekulace . V předchozích případech probíhala činnost cybersquattera bez vědomí subjektu s chráněným právem. V případě spekulace je často subjekt přímo kontaktován s nabídkou převodu doménového jména za vysokou částku. Některé zdroje takové jednání označují jako vydírání66 . Množství spekulativních registrací je zpravidla úměrné růstu významu pojmu registrovaného jako doménové jméno (např. při představení nové obchodní značky, rozšíření podnikání do jiného státu, nebo proslavení určité osoby). Oblíbeným cílem spekulantů jsou také zcela obecné pojmy. Praktikou spadající pod registraci obecných pojmů jsou tzv. typein traffic praktiky. Praktiky spočívají v zneužití uživatelů, kteří hledaný pojem zkoušejí najít jeho přímým zadáním do adresního řádku prohlížeče. Na nalezené stránce bývají ovšem umístěny pouze reklamy. Samostatně není toto jednání proti pravidlům registrace, v případě doménového sporu, ale může být přitěžujícím důkazem. Původcem cybersquattingu může být vedle cybersquattera i samotný registrátor. Typickým příkladem je tzv. domain name warehousing , tedy skladování doménových jmen s úmyslem je užívat pro vlastní potřebu nebo je zpeněžit. Registrátor využívá svého specifického postavení vůči Registru a vykazuje např. domény s prošlou registrační lhůtou jako stále aktivní, přičemž za takovou doménu platí několikanásobně nižší poplatky než při klasické registraci. Následně se doménové jméno pokouší prodat v internetové aukci. Pokud registrátor drží velké množství doménových jmen, je vedlejším efektem jeho jednání deformace trhu s doménovými jmény a umělé zvýšení cen okruhu podobných, ale jinak méně

65 Podvodná technika sloužící k vylákání citlivých údajů od uživatele např. napodobením přihlašovací stránky internetového bankovnictví. 66 Viz. Mercer, J., D., Cybersquatting: Blackmail on the Information Highway. Boston : Boston University Journal of Science & Technology Law, 2000.

31 zajímavých jmen 67 . Registrátor také může zneužít interní informace o preferencích uživatelů, tato praktika se nazývá domain name front running 68 . Důležité je rozlišovat mezi cybersquattingem a tzv. domainingem. Domaining provozuje subjekt, jehož podnikatelskou činností je nákup, prodej a zhodnocování doménových jmen. Základním rozdílem mezi těmito dvěma činnostmi spočívá v úmyslu jednat proti chráněnému právu. Cybersquatter jedná ve zlé víře, v úmyslu škodit, proto pravidla registrace doménových jmen obsahují výslovné potvrzení žadatele o registraci, že svým jednáním nezasahuje do chráněných práv. Určit rozsah chráněných práv a rozhodnout spor je někdy obtížné. V případě doménových sporů je možné domáhat se ochrany u obecných soudů, ale z povahy doménového jména jejíž hodnota se může rychle měnit, je důležité vyřešit spor co nejrychleji v řádech týdnů, ne roků. Původní koncept striktního dodržování pravidla first come, first served nahrával spíše cybersqatterům. S ohledem na soukromoprávní charakter registrace doménových jmen bylo potřeba utvořit mimosoudní mechanismus rychlého a jasného rozhodování sporů o doménová jména. Proto ICANN přistoupila, na základě doporučení WIPO z roku 1999 69 , k zavedení jednotného řízení k rozhodování doménových sporů, který byl upraven Jednotnými pravidly pro řešení doménových sporů (UDRP 70 ). Rozhodování bylo jako první přiděleno rozhodčímu orgánu při WIPO. Tento krok byl následován i národními registry, které také přistoupily k právní regulaci doménových sporů. Od roku 1999 prošla úprava doménových sporů vývojem, který pomohl vytvořit dnes již zavedený mechanismus s rychlou odezvou řešení sporů. Některé státy převzaly pravidla UDRP, jiné vytvořily svoje vlastní mechanismy. Zpravidla se jedná o typ rozhodčího řízení (Alternative dispute resolution – ADR řízení ) vedeného soukromoprávní institucí pověřenou registrem k rozhodování doménových sporů a rozhodující na základě zmocnění ve smlouvě mezi žadatelem o registraci a registrem.

67 Viz. případ jednání společnosti GoDaddy.com. Standard Tactics, LLC: How GoDaddy Profits from Expired Domains 2008 [cit. 20090318]. Dostupný z : http://domainnamewire.com/. 68 Registrátor Network Solution zneužíval v roce 2008 údaje z databáze WHOIS a registroval pro svou potřebu volná jména, která uživatelé vyhledávali. Viz. Domain Registrar Network Solution Front Running On Whois Searches. [cit. 20090318]. Dostupný z : http://www.domainnamenews.com/. 69 Srov. Final Report of the First WIPO Internet Domain Name Process. 1999. [cit. 20090321] Dostupný z : http://www.wipo.int/amc/en/processes/process1/report/index.html. 70 Uniform DomainName DisputeResolution Policy, viz. http://www.icann.org/en/udrp/udrp.htm.

32 Při přípravě pravidel registrace TDL.eu bylo využito poznatků z řízení podle UDRP. Na základě nařízení upravujících registraci jmen v doméně .eu byl EURid pověřen výběrem poskytovatele ADR řízení. Ten byl také zmocněn k vytvoření doplňujících pravidel rozhodování sporů v doméně .eu. Dne 12.4.2005 byl EURidem k rozhodování doménových sporů v TLD.eu vybrán jako monopolní poskytovatel Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, respektive její platforma ADR.eu (dále jen jako poskytovatel ). V letech 20062008 bylo v řízení vedeném ADR.eu rozhodnuto 981 sporů 71 . Počty ADR rozhodnutí ve třetím čtvrtletí roku 2008 ukazují na stabilizující se situaci s průměrem 25 rozhodnutí za čtvrtletí, kdy je ve velké míře ve sporu vyhověno žalující straně. Průměrná délka trvání sporu byla v tomto období 119 dní 72 .

3.2 Procesní úprava sporů z doménových jmen .eu

Každá úprava chování společenských subjektů musí obsahovat záruku vynutitelnosti právními prostředky. Subjektivní práva, která definuje hmotné právo musí být vynutitelná skrze procesní normy, jinak by nebylo možné tyto práva účinně prosadit 73 . Rozhodování doménových sporů je sice založeno na tzv. hard law pravidlech obsažených v nařízení EU. Inspiraci pro svůj vznik, ale získalo z pravidel soft law. Do pravidel byl převzat i rozhodovací mechanismus spočívající na alternativním mimosoudním řešení sporů v řízení ADR. Hard law zde našlo inspiraci v pravidlech soft law, které se ukázaly jako efektivní a účelné 74 . Vzhledem k systematice výkladu je vhodné nejprve představit procesní stránku řízení, jelikož její objasnění pomůže pochopit i fungování hmotných norem ze kterých rozhodování o doménových sporech v doméně .eu vychází. Rozhodování doménových sporů se řídí procesními pravidly, kterými jsou zejména Pravidla ADR, Doplňující pravidla ADR, nařízení 733/2002 a nařízení 874/2004 (dále jen souhrnně jako procesní pravidla ). Průběh sporu se dá

71 Viz. Statistika sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. [cit. 2009 0322] Dostupný z : z http://kc.soud.cz. 72 EURid´s quarterly progress report Third Quarter. 2008 [cit. 20090228]. Dostupný z http://www.eurid.eu/files/Q3_08.pdf, s. 11. 73 Srov. Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Doplněk, 2003, s. 19. 74 Koščík, M. Doménové spory. Diplomová práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2007, s. 72.

33 rozdělit do dvou fází. První je fáze před ustanovením senátu, ve které je strana žalovaná ve styku pouze se správcem sporu. Druhá fáze nastává po ustanovení senátu, kdy je strana žalovaná seznámena s návrhem strany žalující.

Obecná pravidla

V celém ADR řízení je kladen důraz na urychlení a zefektivnění řízení. Proto základem řízení je online platforma , na které probíhají veškeré kroky stran, senátu i administrátora sporu. Elektronický proces umožnil zautomatizování a zrychlení některých procesních úkonů, mimo jiné umožňuje rychlé zveřejnění rozhodnutí na webových stránkách ADR.eu, i např. operativní reakci administrátora sporu na případné nesrovnalosti v podání stran. Veškerá komunikace vč. podání probíhá přes online platformu 75 . Součástí platformy jsou formulářové vzory standardní komunikace jednotlivých subjektů sporu. Online platforma zároveň slouží jako prostředek doručování písemností. Je zde zaznačeno, zda si strany přečetly jim určené dokumenty. Pouze pokud si je nepřečtou v určené době dochází k jejich zasílání emailem či jiným druhem komunikace. Ačkoli se úprava řízení přes online platformu jeví jako značně moderní, zejména v porovnání s klasickým soudním řízením, v období od přijetí úpravy došlo v oblasti rozhodování doménových sporů k dalšímu posunu procesních pravidel. RS HK a AK byl v roce 2008 ustanoven rozhodčím orgánem pro spory o gTLD dle pravidel UDRP. V návaznosti na to došlo k vydání doplňujících pravidel RS HK a AK 76 , kde je umožněno tzv. plně elektronické podání bez nutnosti podat tzv. hard copy, neboli klasické papírové podání. Ověření identity žalující strany je prováděno přes specifický algoritmus, jehož klíč je uvedený na tzv. chess card. Žalující je vyzván k zadání určité kombinace znaků z této karty a tím je ověřena jeho totožnost. Karta je vhodná zejména v případě předpokládaného častějšího využívání služeb řízení, protože je potřeba o ni požádat před započetím vlastního sporu.

75 Pokud není zvolena komunikace písemně nebo faxem. 76 Viz. CAC‘s UDRP Supplemental Rules of the Czech Arbitration Court. [cit. 20090321] Dostupný z : http://www.adr.eu/arbitration_platform/udrp_supplemental_rules.php.

34

Obrázek č. 3 Chess card

V reakci na postup ADR.eu vydala WIPO návrh úpravy pravidel UDRP, ve kterém navrhuje zavedení plně elektronického řízení, bez klasického papírového ověření totožnosti žalující strany, pouze po přijetí prostého emailu 77 . Vzhledem k výše uvedenému by stálo za zamyšlení, zda neprovést úpravy i v řízení pro doménové spory v TLD.eu. Účastníky sporu mohou být držitel doménového jména, jako strana žalovaná, jakákoli osoba jako strana žalující a Registr. Dokud není jméno zaregistrováno a aktivováno, lze podat žalobu pouze proti Registru. Jazykem řízení je některý z úředních jazyků EU, zpravidla je jím jazyk registrační smlouvy sporného doménového jména, pokud se strany nedohodly jinak. Senát může na žádost žalující strany podaném před samotným žalobním návrhem rozhodnout o změně jazyka v samostatném řízení. Všechny předkládané dokumenty musí být v jednacím jazyce sporu, příp. do něj přeloženy soudním překladem, jinak hrozí, že k nim senát nepřihlédne. Strany sporu mohou kdykoli v průběhu řízení požádat Senát nebo poskytovatele, aby na určitou dobu ADR řízení přerušil za účelem jednání o smíru . Pokud obě strany potvrdí, že strany uzavřely dohodu, řízení se považuje za ukončené.

77 Srov. WIPO provisional draft amendments to the Rules for eUDRP. 2008 [cit. 20090321] Dostupný z : http://www.wipo.int/export/sites/www/amc/en/docs/icann301208.pdf.

35 ADR řízení není dotčeno žádným soudním řízením, které je vedené ohledně sporného doménového jména, s výjimkou pravomocného rozhodnutí soudu.

Řízení před ustanovením senátu

Procedura rozhodování sporu o doménové jméno se zahajuje podáním žalobního návrhu poskytovateli. Každému žalobnímu návrhu je po jeho přijetí přidělen poskytovatelem administrátor, který hlídá naplnění formální stránky řízení. Žalobní návrh musí směřovat buď proti držiteli doménového jména, nebo proti Registru, případně proti oběma (toto bylo aktuální zejména v případně sporů v období Sunrise, kdy jména byla zaregistrována, ale nebyla ještě aktivována). Samotný žalobní návrh musí být podán elektronicky a zároveň i klasicky písemnou formou (1x originál a 3x kopie). Žalobní návrh musí obsahovat zejména sporné doménové jméno, popis dotčeného chráněného práva, žalobní petit, kontakt na žalobce, zvolený způsob komunikace (email, pošta, kurýr), počet členů senátu, identifikaci žalované strany (u právnické osoby je v databázi WHOIS zveřejněn kompletní kontakt, u fyzické osoby může být uveden pouze email), registrátora, požadavek na předložení řízení poskytovateli a zřeknutí se všech nároků (zejména na náhradu škody) vůči poskytovateli, Registru i senátu 78 . Žalobní návrh musí být podán ve správném jazyce, v opačném případě je administrátorem notifikována chyba a řízení nepokračuje. Návrh je možné podat i proti několika jménům současně, ale pouze v případě pokud je totožná žalovaná strana a jazyk sporu. Petit může znít pouze na převod 79 jména (jeli žalující strana způsobilá jeho nabití) nebo na jeho zrušení . Případně v řízení proti Registru obsahuje petit požadavek na zrušení rozhodnutí Registru . Přílohou žalobního návrhu musí být veškeré důkazy, na podporu tvrzení v něm uvedených. Administrátor sporu zkontroluje přijetí žaloby po formální stránce a zaplacení poplatků za řízení žalující stranou. Bezprostředně po kontrole informuje administrátor EURid a dochází k zablokování domény 80 a zároveň k poskytnutí údajů o jejím držiteli.

78 Srov. článek B 1 (b) (1) Pravidel ADR. 79 Označuje se také jako reverse domain hijacking (zpětný únos doménového jména). 80 Srov. článek 22. 6 . nařízení 874/2004.

36 Pokud jsou v podání zjištěny nedostatky vyzve administrátor žalující stranu k doplnění nebo opravě. V případě, že lze chyby odstranit, je pro opravu poskytnuta lhůta sedmi dnů. V případě jejího nevyužití nastává fikce zpětvzetí a má se za to, že žalobní návrh byl vzat zpět z důvodu nesplnění formálních náležitostí. Žalující strana může podat návrh nový. Žalující může do pěti dnů od doručení napadnout fikci zpětvzetí z formálních důvodů. Jedná se však o samostatné řízení, které zvlášť rozhoduje jednočlenný senát. V případě, že je návrh v pořádku zašle jej administrátor sporu žalované straně k vyjádření. Žalovaná strana musí do třiceti dnů předložit vyjádření k podanému návrhu. Žalovaná strana má možnost namítat jiné dříve zahájené řízení, případně pravomocné rozhodnutí ve věci. Pokud je v zaslaném vyjádření nedostatek, je žalované straně poskytnuta lhůta sedmi dnů na jejich napravení. V případě marného uplynutí lhůty nastává fikce nepředložení a má se za to, že strana vyjádření nepředložila. Administrátor sporu informuje strany o tomto pochybení. Strana žalovaná může proti tomuto oznámení podat námitky ve lhůtě pěti dnů od obdržení oznámení. Tyto námitky jsou předány senátu, který rozhodne, zda k nim při rozhodování přihlédne. Senát má podle článku B 10 (a) Pravidel ADR pravomoc považovat nedodržení lhůty za důvod k uznání nároků protistrany. Formální vady vyjádření však nezpůsobují neplatnost požadavku na rozhodnutí věci tříčlenným senátem. Po obdržení odpovědi žalované strany nebo po uplynutí lhůty třiceti dnů ustanoví administrátor dle interních pravidel senát . Interní pravidla zohledňují v první řadě soulad jazyku sporu s jazykem rozhodce, dále pak pravidelnost obsazovaní jednotlivých rozhodců a také zda je rozhodce rozhodování sporu ochoten přijmout. Rozhodci 81 jsou zvoleni především dle své odborné způsobilosti na základě objektivního, transparentního a nediskriminujícího výběru. Strany se mohou rozhodnout, zda chtějí jednočlenný či tříčlenný senát. Strana žalující provede volbu přímo v žalobním návrhu. Strana žalovaná může dodatečně zvýšit počet rozhodců na tři ve vyjádření k žalobnímu návrhu, musí ovšem doplatit zvýšené náklady řízení. Pokud je zvolen jednočlenný senát, je rozhodce jmenován přímo poskytovatelem.

81 Seznam rozhodců je dostupný z http://eu.adr.eu/adr/panelists/index.php.

37 Pokud strany zvolily tříčlenný senát, předloží seznam tří kandidátů ze seznamu rozhodců. Poskytovatel provede výběr jednoho rozhodce ze seznamu každé strany dle jimi navrženého pořadí a zároveň zvolí ze seznamu třetího rozhodce jako předsedu senátu. V případě, že jedna ze stran nedodá svůj seznam, vybere poskytovatel zbývajícího člena ze seznamu rozhodců sám. Administrátor informuje strany o konečném složení senátu. Strany mohou podat proti jmenování rozhodce námitky do dvou dnů od obdržení rozhodnutí o jmenování. Pokud námitky podala jen jedna ze stran, jsou druhá strana i samotný rozhodce oprávněni se k námitce vyjádřit. O námitkách s konečnou platností rozhoduje poskytovatel. Proti jeho rozhodnutí není odvolání.

Řízení po ustanovení senátu

Po ustanovení celého senátu informuje administrátor řízení strany o datu, do kterého musí senát rozhodnutí vynést. Po ustanovení předá administrátor senátu spis. Senát rozhoduje na základě předložených listinných důkazů, ale také je oprávněn (ne povinen) vyhledávat a ověřovat navržené důkazy sám. Případně si může, dle článku B 8 Pravidel ADR, vyžádat formou nestandardní komunikace další doplnění nebo vyjádření k věci. Senát disponuje pravomocí volného hodnocení důkazů a je povinen dodržovat spravedlivé a nediskriminační zacházení při zachování maximální rychlosti řízení. V případě mimořádné potřeby může senát rozhodnout o ústním jednání, které bude uskutečněno pomocí tele, video, nebo webové konference přes webový portál poskytovatele 82 . Rozhodnutí senátu má písemnou formu dle vzorového formuláře a obsahuje odůvodnění rozhodnutí. Senát vynáší rozhodnutí prostou většinou hlasů do třiceti dnů od data doručení vyjádření žalované strany nebo po marném uplynutí třiceti dnů, ve kterých strana nezareagovala na výzvu k vyjádření. Senát může žalobní návrh zamítnout nebo uznat, že doménové jméno narušuje chráněné právo a nařídí převod doménového jména na žalující stranu.

82 Viz. článek B 7 Doplňkových pravidel ADR.

38 Jedinou výjimkou je předběžné rozhodnutí dle článku B 12 (g) Pravidel ADR. Pokud žalující strana tvrdí, že byla provedena zabraňovací registrace jména, ke kterému jí svědčí chráněné právo, ale nedokázala prokázat, že žalovaná strana nemá oprávněný zájem a zároveň jméno nebylo využíváno po dobu dvou let, může senát rozhodnout o přerušení řízení na dobu šesti měsíců. Pokud v této době žalovaná strana nepředloží relevantní důkazy svědčící v její prospěch a žalující strana doloží nezahájení činnosti žalované, senát rozhodne, zda přizná právo ke jménu žalující. V případě rozhodnutí o převodu nebo zrušení doménového jména obsahuje rozhodnutí i poučení, že jej Registr musí vykonat do třiceti dnů. Pokud senát vyhodnotí, že žalobní návrh byl podán v nedobré víře, uvede to ve svém rozhodnutí včetně proklamace o zneužití ADR řízení. Každé rozhodnutí obsahuje shrnutí v anglickém jazyce. Do sedmi dnů od přijetí rozhodnutí může strana požádat senát o opravu zjevných administrativních nebo početních chyb. Konečné znění rozhodnutí sdělí poskytovatel stranám do tří dnů ode dne, kdy jej obdrží od senátu. Zašle jej také jednotlivým dotčeným registrátorům, Registru a zveřejní celý text v internetové databázi rozhodnutí na své webové stránce. V následujících kapitolách bude blíže rozebrán hmotněprávní základ rozhodování doménových sporů a skutečnosti, o které lze případné nároky opřít. Zároveň bude poukázáno na svým způsobem typické nebo významné rozhodnutí senátů působících při ADR.eu, které mohou sloužit jako precedentní pro další rozhodovací praxi.

3.3 Hmotněprávní základ

Vedle procesních pravidel existují v regulaci registrace doménových jmen v doméně .eu i pravidla hmotněprávní. Procesní práva jsou vždy odvozená, bez podkladového hmotného práva by sama o sobě neměla smysl. Proto můžeme hmotněprávní pravidla označit pro svůj dosah na problematiku doménových sporů za významnější. V následující kapitole budou vysvětleny základní hmotněprávní pravidla, která upravují doménové spory v doméně .eu. Z důvodu rozsahu problematiky se není možné dopodrobna věnovat veškerým aspektům sporů v doméně

39 .eu. Některé zajímavé otázky hmotněprávní úpravy budou podrobněji rozebrány v samostatných kapitolách. Řízení o doménových sporech v doméně .eu se zahajuje vždy na návrh. Návrh musí být podepřen důkazy, které prokazují narušení právních zájmů zúčastněných osob. Pokud chce žalující strana uspět ve sporu musí unést důkazní břemeno a dokázat zásah do svého chráněného práva. Hlavní hmotněprávní základy rozhodování doménových sporů v TLD.eu jsou obsaženy zejména v čl. B 11 Pravidel ADR. Pokud se straně žalující, při řízení proti držiteli jména, povede doložit skutečnosti uvedené pod písmenem (e) senát jí přizná požadované nároky. Strana musí doložit, že sporné doménové jméno je

(i) identické nebo zaměnitelné s označením, k němuž vnitrostátní právo členského státu a/nebo Komunitární právo uznává nebo zakotvuje právo; a buď (ii) doménové jméno bylo Žalovanou stranou zaregistrováno bez oprávnění k doménovému jménu nebo bez oprávněného zájmu na doménovém jménu; nebo (iii) doménové jméno nebylo zaregistrováno nebo není užíváno v dobré víře. 83

Přičemž podmínka pod písmenem (i) musí být splněna vždy, kdežto podmínky pod písmeny (ii) – oprávněný zájem a (iii) – zlá víra musí být splněny alternativně, tedy alespoň jedna z nich. V porovnání s pravidly UDPR má žalobce ulehčené důkazní břemeno, jelikož pravidla UDRP požadují splnění všech tří podmínek současně.

Oprávněný zájem

Žalovaná strana může předložit důkazy na svou obranu. Senát důkazy zhodnotí a může rozhodnout, že žalovaná strana má právo nebo oprávněný zájem na doménovém jménu ve smyslu čl. B 11 (d)(1)(ii). Pravidla ADR uvádí tři okolnosti, za kterých může být rozhodnuto ve prospěch žalované strany. Prvním druhem důkazu může jakákoli skutečnost, prokazující že žalovaná strana použila před oznámením sporu doménové jméno v souvislosti s nabídkou zboží nebo služeb, případně prokazatelně provedla k nabídce přípravu. Pro dokázání

83 Viz. článek B 11 (d)(1) Pravidel ADR, který upřesňuje čl. 21 nařízení 874/2004.

40 užívání nebo přípravy postačí dokázat např. přípravu na registraci ochranné známky 84 nebo funkční zprovoznění části budoucí prezentace, případně uzavření smlouvy s třetí osobou o realizaci prezentace. Naopak nedostačující je prosté oznámení vůle doménové jméno využívat pro obchodní aktivity 85 . Samotná existence prezentace na stránce nestačí, musí být prokázán i oprávněný zájem na užití jména, nestačí proto např. pouhé oznámení na stránce, že je stránka ve výstavbě 86 . Druhou možností žalované je dokázat obecnou známost svojí osoby pod doménovým jménem, i přesto že tato známost není chráněna ustanovením národního nebo komunitárního práva. Známost označení však má dosahovat určitého stupně, který musí být ověřitelný. Např. ve věci doménového sporu o doménové jméno timex.eu 87 namítal žalovaný, že užíval označení Tim & Ex používal jako fantazijní označení při své podnikatelské činnosti, což doložil hlavičkovým papírem a šestnácti pokladními doklady za čištění interiérů aut z průběhu sedmi let v hodnotě cca 415 €. Senát shledal, že vystavení šestnácti dokladů v průběhu sedmi let, potažmo vystavených osobám pocházejícím z místa bydliště žalovaného nemůže zakládat obecnou známost používání označení žalovanou stranou. Do třetice může žalovaná strana prokázat, že využívá doménové jméno k nekomerčnímu nebo poctivému účelu , bez záměru vyvolat ve spotřebiteli omyl nebo poškodit chráněné právo. Může se jednat o jméno a příjmení fyzické osoby, firmu osoby právnické, ale i jiné formy, které právo nijak nechrání (příkladem může být např. přezdívka slavného bloggera, nebo umělecké jméno). Pravidlo ochrany nekomerčního nebo poctivého účelu chrání zejména fyzické osoby, které provozují webové stránky v malém rozsahu 88 . Pro běžného uživatele je prakticky nemožné očekávat, že bude ověřovat možnou kolizi registrovaného jména s chráněným právem v celé EU. Pravidla ADR proto různým fanouškovským portálům, parodujícím stránkám anebo stránkám obsahujícím kritiku, přiznávají výjimku z ochrany jinak chráněného práva. Musí se ovšem jednat o nekomerční využití dané stránky. Pokud

84 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 00452 ze dne 11.12.2006, dostupné z http://eu.adr.eu. 85 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 03652 ze dne 24.2.2007, dostupné z http://eu.adr.eu. 86 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 01375 ze dne 30.6.2006, dostupné z http://eu.adr.eu. 87 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 04174 eu ze dne 15.5.2007, dostupné z http://eu.adr.eu. 88 Koščík, M. Doménové spory. Diplomová práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2007, s. 66.

41 jsou na stránce umístěny odkazy na komerční stránky a stránka svou je svou povahou určena k výdělku držitele, jedná se o jednání bez oprávněného zájmu, viz. rozhodnutí senátu ve věci fela.eu 89 . Ve věci sporu o doménová jména silmarillion.eu a thesilmarillion.eu 90 zaregistroval držitel titul knihy autora Johna Ronalda Reuela Tolkiena, ke kterému měla britskou ochrannou známku a CTM nakladatelská společnost. Držitel umístil na webovou prezentaci plné znění knihy stažené z internetu, které podléhalo ochraně práva autorského a celkově dle senátu vytvořil zdání oficiální prezentace autora, když na stránce nebylo žádné odmítnutí spojitosti s autorem nebo upozornění, že se nejedná o oficiální prezentaci. Senát dospěl k závěru, že prezentace uvedená pod sporným doménovým jménem byla schopná vyvolat záměnu s autorem literárního díla, proto není užívána k poctivému účelu a držitel nemá oprávněný zájem na jménu. Právní úprava zde konfrontuje obecné právo na svobodu projevu a ochranu chráněných práv (zejména ochranných známek). Úprava je ponechána velice obecně a umožňuje senátu zhodnotit, zda se jedná o výjimky, chráněné článkem B 11 (e) Pravidel ADR, či nikoli. Podrobnější úprava by byla kontraproduktivní, neboť hranice mezi cybersquatterem a oprávněným uživatelem je dnes mnohdy velice úzká a může se v průběhu času rychle měnit. Jen další praxe ADR.eu ukáže, kterým směrem se budou rozhodnutí ubírat. V případě cybersquattera se může jevit ochrana nekomerčního použití jako ideální volba, proto je pravděpodobné že rozhodci budou inklinovat spíše k neuznávání oprávněného zájmu. Viz. případ Baumax.eu sdružení zahrádkářů a přítel přírody 91 , které si dalo do stanov podporu a pomoc fyzickým osobám nakupujícím v hypermarketech Baumax či jiných s obdobným sortimentem zboží. Jen stěží si lze představit oprávněný zájem na registraci takového jména, i když mu předcházela registrace sdružení s obdobným názvem. Senát dovodil, že pokud je cílem sdružení natolik obecná ochrana osob, které mohou nakupovat i jinde, nepřísluší jim ochrana kolidující s chráněným právem. Specifickým případem jsou stránky kritizující určitý společenský jev. Pokud se jedná o stránky kritizující např. určitou obchodní společnost pro její služby, bylo by

89 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 03266 ze dne 7.4.2007, dostupné z http://eu.adr.eu. 90 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 04158 ze dne 29.4.2007, dostupné z http://eu.adr.eu. 91 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 01676 ze dne 4.10.2006, dostupné z http://eu.adr.eu.

42 nevhodné umožnit této společnosti dosáhnout zrušení nebo převodu doménového jména, proto i těmto jménům je poskytnuta ochrana.

Zlá víra

Při rozhodování sporu může senát provádět vlastní šetření, ohledně skutečností tvrzených stranami. Pokud z jeho iniciativy nebo přímo z podání stran vyplyne, že žalovaná strana jednala při registraci doménového jména ve zlé víře (bad faith), rozhodne dle čl. B 11 (d) Pravidel ADR v její neprospěch. Jednání ve zlé víře znamená celkový nedostatek poctivosti a čestnosti v transakci, a to zejména záměrem oklamat jiné nebo neplnit své vlastní povinnosti, neboli absenci dobré víry 92 . Registraci ve zlé víře nasvědčuje neuzavřený výčet příkladů jednání ve zlé víře specifikovaný v článcích. 21 3. nařízení 874/2004 a B 11 (f) Pravidel ADR. Prvním druhem jednání ve zlé víře je registrace doménového jména primárně za účelem prodeje , pronájmu nebo jiného úplatného převodu držiteli chráněného práva nebo orgánu veřejné moci. Jednání ve zlé víře je zde možné prokázat pouze v případě, pokud se držitel jména nabídl úplatný převod a zároveň lze předpokládat, nebo dovodit z důkazů, že věděl o existenci chráněného práva. Ve věci sporu o doménové jméno lastminute.eu 93 senát dovodil, že obecná nabídka k úplatnému převodu doménového jména není dostačující k prokázání registrace jména ve zlé víře. Držitel i žalující strana byly zároveň držiteli národních německých ochranných známek, ovšem zaregistrovaných pro jiné kategorie zboží (oblečení a barvy,laky). Žalující po zjištění registrace jména vyzvala žalovanou k jeho převodu. Žalovaná učinila nabídku k úplatnému převodu jména, ovšem bez uvedení konkrétního jména. Žalující namítala, že nabídka k prodeji je jasným potvrzením registrace ve zlé víře. Senát tuto argumentaci odmítl, když dovodil, že nelze dovozovat zlou víru pouze z obecné nabídky prodeje, zvláště pokud nelze dokázat že žalovaná strana věděla o ochranné známce žalující a měla pro jméno svou vlastní ochrannou známku. V některých případech se držitel snaží vyhnout nařčení z nabídky prodeje umístěním upozornění, že nabídka k prodeji vlastně není nabídkou k prodeji. Takovéto odmítnutí

92 Viz.. Clap, J., E. Webster’s Pocket Legal Dictionary. 3. vydání. New York : Random House, 2007, s. 24. 93 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 00283 ze dne 8.6.2006, dostupné z http://eu.adr.eu.

43 odpovědnosti, ale není možné. Vždy je nutno zkoumat pravý úmysl stran, jak potvrdilo rozhodnutí ve věci sporu o již zmíněná jména silmarillion.eu a thesilmarillion.eu. Druhým jednáním ve zlé víře je tzv. zabraňovací registrace (viz. kapitola 3.1). Držitel doménového jména jedná ve zlé víře, pokud úmyslně registroval jméno, které odpovídá chráněnému právu a zabránil tím oprávněnému subjektu v jeho použití a) pokud se nejedná o první případ takového jednání strany žalované, resp. jedná se o vzorec chování žalující strany (pattern of conduct); nebo b) doménové jméno nebylo využíváno nejméně po dobu dvou let od registrace; nebo c) strana žalovaná prohlásila, že bude jméno využívat, senát řízení zastavil, ale strana tak neučinila ani do šesti měsíců od přerušení řízení 94 Taktéž bychom pod tuto kategorii mohli zařadit registrace jména za účelem veřejné nabídky k prodeji. Samotné dlouhodobé parkování doménového jména nasvědčuje v kombinaci s jinými faktory, tomu že jediným účelem registrace je další prodej. Viz. rozhodnutí ve věci interactivebrokers.eu 95 . Pod zabraňovací registraci nespadá použití jména odpovídajícímu chráněnému právu, pokud je držiteli jména udělena na jméno odpovídající chráněnému právu licence. Specifickým případem jsou různí výhradní prodejci, distributoři zboží apod. jejich nároky musí být vždy posuzovány s přihlédnutím k okolnostem registrace. Třetím jednáním je registrace primárně za účelem narušení hospodářské činnosti jiného soutěžitele. Tedy zpravidla činnost konkurenčního soutěžitele, ale může se jednat o narušení činnosti subjektu s kterým není držitel přímo v konkurenci (může se jednat např. ekologické sdružení bojující proti chemické továrně, které si zaregistruje jméno jejího výrobku apod.). Senát v rozhodování o narušení hospodářské činnosti zpravidla zkoumá, zda žalovaná strana je v konkurenčním vztahu, či zda alespoň konkurenční vztah se stranou žalující měla předpokládat. Ve sporu o

94 Srov. články B 11 (f)(2)(iii) a B 12 (g)(4) Pravidel ADR. 95 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 04438 ze dne 6.8.2007, dostupné z http://eu.adr.eu.

44 doménová jména studio79.eu a dwbh.eu 96 registrovala žalovaná strana jména, aby následně přesměrovala uživatele na svoje vlastní stránky. Jednalo se o bývalého zaměstnance zkrachovalého Studia 79, který přesměroval uživatele na stránky vlastní webové prezentace. Mezitím žalující strana ochranné známky zkrachovalého Studia 79 a zprovoznila pod touto firmou vlastní podnikání. Senát tak shledal, že žalovaná strana zaregistrovala doménové jméno bez oprávněného zájmu a navíc přesměrovala uživatele na vlastní komerční prezentaci. Jelikož jsou strany přímými soutěžiteli, shledal senát, že jednání žalované je zřejmě schopné uvést zákazníky v omyl o původu prezentace a zároveň zabraňuje registraci jména korespondujícího s ochrannou známkou žalující strany, proto bylo jméno registrováno ve zlé víře. Čtvrtým jednáním ve zlé víře je použití doménového jména k přilákání pozornosti za účelem komerčního zisku držiteli webových stránek spojených s doménovým jménem nebo jiného místa v síti Internet. Při tom musí být splněna podmínka vzniku pravděpodobné záměny názvem chráněného práva. Pravděpodobnost záměny vzniká z důvodu zdroje, sponzorování, spojení nebo schválení internetové stránky nebo umístění v síti Internet, nebo pokud jde o produkt či služby na webové prezentaci (různé Java aplikace apod.) nebo jiné lokalitě držitele jména domény. Pro vyvolání záměny je připadá v úvahu i registrace jména odpovídající zkratce např. obchodní firmy. Ve sporu o doménové jméno bgcconsulting.eu 97 senát rozhodl, že registrace jména žalovanou stranou vyvolává zřejmé nebezpečí záměny, i když firma žalující strany zní Business Consulting Group. Typickým příkladem přilákání pozornosti ve zlé vře je použití praktik typosquattingu při registraci doménového jména. Nařízení 874/2004 v čl. 11 upravuje použití tzv. zvláštních znaků. Jsou zde stanoveny některé principy jak chápat použití zvláštního znaku, anebo kdy tyto znaky není vhodné používat. Slova tvořící registrovaný název jsou chápana jako identická se všemi kombinacemi názvu domény, kde jsou tato slova oddělena jedním z vyhrazených zvláštních znaků. Tato úprava, tak jednoznačně určuje jak zacházet se spornými případy, kdy cybersquatter zaregistruje jméno, které je podobné jménu odpovídajícímu chráněnému právu, ale liší se právě

96 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 01857 ze dne 12.10.2006, dostupné z http://eu.adr.eu. 97 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 04278 ze dne 29.6.2007, dostupné z http://eu.adr.eu.

45 v přítomnosti či zvláštního znaku. Rozdílnou praxi uplatňují české soudy, když dovozují, že rozlišovací schopnost uživatele dokáže vnímat každý znak a proto nelze označení obsahující oddělovací znak považovat za zaměnitelná 98 . Konečně posledním pátým jednáním je registrace doménového jména, které odpovídá osobnímu jménu fyzické osoby , avšak mezi žalovanou stranou a dotčenou osobou neexistuje žádná prokazatelná souvislost. Pod toto jednání spadají registrace klasické doménové spekulace se jmény slavných osobností, případně registrace s účelem dehonestovat určitou i jinak neznámou osobu.

3.4 Pravidlo domicilu

Pravidlo domicilu je jedním ze základních pravidel registrace TLD .eu, bez jeho dodržování by byla popřena samotná koncepce domény .eu. Doména .eu vyjadřuje pouto držitele domény k prostoru uvnitř EU. Jedná se o naplnění jedné z uživatelských funkcí domény. Přesto je pro určité subjekty stojící mimo tento prostor výhodné registrovat svoji doménu .eu, zvláště pokud chtějí zabránit spekulativním registracím nebo zneužití jejich chráněného práva. Subjekty s nadnárodní působností zpravidla vykonávají svoji činnost v prostoru EU prostřednictvím svých poboček, či dceřiných společností, které jsou v EU domicilované. Je na posouzení senátu nakolik v případném sporu uzná pobočky jako subjekty oprávněné využívat práv na doménové jméno v souladu s pravidlem domicilu. Nařízení 733/2002 totiž uvádí taxativně možné držitele, když mimo jiné uvádí podniky jejichž sídlo, správní ústředí, nebo hlavní provozovna (registered office, central administration or principal place of business) se nachází na území EU. Pobočka může mít povahu hlavní provozovny, když sídlo společnosti bude např. z daňových důvodů mimo prostor EU. Z dikce nařízení ovšem vyplývá, že pouhá pobočka pod jeho výčet nespadá. Dceřiná společnost založená podle práva členského státu ovšem ano. Problematické je pokud má činnost subjektu dopad celosvětový, ale fyzickou činnost vykonává pouze ve státě svého domicilu, příp. pouze mimo prostor EU.

98 Viz. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 304/2004, ze dne 16.5.2005 ve věci sporu o doménové jméno nutriciadeva.cz IN Horáček, R., Macek, J. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 237238.

46 Takový subjekt totiž nemá právo na registraci doménového jména. Často takto fungují právě subjekty z oblasti ICT. Tyto subjekty se mohou pouze domáhat zrušení sporného doménového jména prostřednictvím ADR řízení. Struktury velkých nadnárodních společností často vedou k nejasnosti, který subjekt je oprávněn podat návrh na zahájení řízení. V případě googles.eu 99 , byl podán žalobní návrh dceřinou společností Google Ireland proti španělskému držiteli jména, který si zaregistroval jméno podobné slavnému vyhledávači a zprovoznil pod ním prezentaci s vyhledávačem podobné grafického designu. Žalobní návrh ovšem nebyl podán oprávněným subjektem. Gogole Ireland nebyl vlastníkem ochranných známek ani nepředložil potřebnou licenci. Nehledě na návrh Gogole Ireland mohl být (a měl) návrh podán společností Gogole Inc. se sídlem v USA, která je ochranných známek. V případě prvního podání, tak senát návrh musel odmítnout. V případě druhého správného návrhu Gogole Inc. konstatoval, že se zde není překážka věci rozhodnuté, když ve věci samé vlastně rozhodnuto nebylo a nakonec rozhodl o zrušení jména. Další problematické momenty vyvstaly v období registrace Sunrise. V nich se jedná o skupinu subjektů bez domicilu v prostoru EU, ovšem s ovládaným subjektem, který domicil v EU měl. Problém mohl nastat pokud ovládaný subjekt uplatnil při registraci přednostní právo náležející ovládající společnosti. Ve sporu o doménové jméno kane.eu 100 vedeném společností Kane International Ltd. proti EURidu rozhodoval senát o oprávněnosti zrušení registrace subjektu bez domicilu v EU. Společnost World Wrestling Entertainment Inc. se sídlem v USA, zaregistrovala ochrannou známku Kane ve Velké Británii. Při zahájení první fáze registrace podala společnost žádost s uvedením londýnské adresy a doložila přednostní právo na doménové jméno. Později dále uvedla, že poskytla licenci na ochrannou známku další společnosti World Wrestling Entertainment (International) Ltd. se sídlem v Londýně. Jelikož je WWE Ltd. subjektem odlišným od WWE Inc. dovodil senát konflikt s pravidlem domicilu a tedy zrušení registrace a převod jména na společnost Kane International Ltd., která byla se svojí žádostí jako druhá v pořadí. Řešením situace ve prospěch WWF Inc. by bylo udělení licence na známku Kane

99 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 04113 ze dne 10.5.2007 a 04809 ze dne 18.4.2008, dostupné z http://eu.adr.eu. 100 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 00370 ze dne 16.6.2006, dostupné z http://eu.adr.eu.

47 společnosti WWE Ltd. a podání žádosti o registraci v první fázi jejím jménem. Země registrace ochranné známky v tomto případě nehraje roli. Patrně nejznámějším případem obejití pravidla domicilu je případ cybersquattery Zheng Qingying, která je čínskou státní občankou. Qingying registrovala více než 10 tisíc doménových jmen v doméně .eu přes akreditovaného registrátora Buycool.com se sídlem v Číně, které následně prodávala 101 . Při registraci jako fyzická osoba použila adresu a telefonní číslo umístěné ve Velké Británii. Po zahájení více než třiceti ADR řízení o jména v držení Zheng Qingying provedl EURid kontrolu jmen v jejím držení a požádal o prokázání, že její domicil je skutečně na území EU. Vzhledem k tomu, že poskytnutá dokumentace neprokazovala domicil dostatečně, přistoupil EURid k zablokování dotčených doménových jmen. Vzhledem k okolnostem a velkému počtu sporných jmen se následně EURid obrátil na obecný soud s požadavkem rozhodnout o odebrání doménových jmen. Qingying podala separátní žalobu na přisouzení jmen do její držby. Výsledek řízení není autorovi znám, ovšem ukazuje na problém za který je projekt evropské domény dlouhodobě kritizován. A sice na nepoměr mezi cenou registrace doménového jména a cenou za řízení k jeho vymožení. Kdy cena za registraci se pohybuje v řádech desítek EUR a cena za ADR řízení řádově osmnáct set EUR. Tento nepoměr nahrává cybersqatterům, kteří mohou nabídnout cenu za převod např. o polovinu nižší než je cena ADR řízení a stále je budou výrazně v zisku. Domain warehousing se tak může stát výnosným podnikáním a zároveň může škodit fungování zdravého trhu s doménovými jmény v TLD.eu. Některé zdroje 102 uvádějí, že skutečný počet aktivních doménových jmen (tedy těch, které neodkazují na jinou TLD, nejsou „ve výstavbě“, jsou využívané jako plnohodnotná primární prezentace, atd.) je pouze malá část a že tedy většina registrací slouží pouze k warehousingu, příp. pouze k přesměrování uživatele oprávněným držitelem na stránku pod jinou TLD. Bohužel k dokázání tohoto jevu není dostatek relevantních zdrojů.

101 Viz. 10,000 .eu names suspended amid cybersquatter allegation. 2007 [cit. 20090322] Dostupný z http://www.outlaw.com/page8457. 102 Srov. McCormac, J. Only 13.37% .eu Websites Active/Unique .eu is a disaster zone. 2008 [cit. 20090322] Dostupný z : http://blog.whoisireland.com/.

48 3.5 Identita nebo zaměnitelnost s chráněným právem

Termín ochranná známka není celosvětově jednotný. V některých právních řádech se užívá termínů „trademark“, „trade mark“ (V. Británie) nebo „registered trademark“ (USA, obdobně i v právu ES a WTO). Relevantní termín dle Pařížské úmluvy 103 zní „tovární a obchodní známka“. Účelem ochranné známky je odlišit výroby nebo služby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli služeb 104 . Ochranná známka je značka, která byla na základě přezkoumání zapsána do rejstříku ochranných známek a požívá právní ochrany na území konkrétního státu. Ochranná známka chrání produkt před přivlastněním, zneužitím nebo nepravdivým zlehčením značky konkurenčním produktem 105 . Jakkoli bylo zavádění TLD.eu vybaveno mechanismem na ochranu chráněných známek možností podat přednostní žádost o registraci v první fázi období Sunrise, podařilo se některým cybersquatterům tuto ochranu obejít. Pokud byla ochranná známka zaregistrována po spuštění první fáze, i tak stále šlo žádost o její přednostní registraci podat. Někteří cybersquatteři využili slabiny systému a urychleně podali žádosti o registraci u Benelux Office for Intellectual Property, kde lze zaregistrovat známku rychle 106 . Na základě těchto známek mohli přednostně požádat o registraci výnosných doménových jmen. Např. společnost se sídlem v Nizozemí registrovala známky odpovídající jménům několika evropských metropolí. V následném sporu o doménové jméno Budapest.eu 107 s městem Budapešť senát rozhodoval, kdy je možné porušit pravidlo priority ochranné známky. Senát došel k závěru, že toto pravidlo prolomit nelze. Zároveň ovšem rozhodl o tom, že jméno bylo registrováno ve zlé víře. Senát shledal, že žalovaná strana registrovala známku s úmyslem zabránit registraci žalující straně. Jedním z důvodů rozhodnutí bylo vyplnění žádosti o ochrannou známku pouhých sedm dní před startem první fáze registrace a také podobnost (pattern of conduct) s jinými projednávanými případy

103 Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví uzavřená v roce 1883. 104 Viz. Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 300. 105 Tamtéž s. 301. 106 Halász, B. The Changing World of Cybersquatting. Brno : Masaryk University Jurnal of Law and Technology, 2007, č. 1, s. 248. 107 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 03170 ze dne 22.12.2006, dostupné z http://eu.adr.eu.

49 vedeným proti respondentu a v neposlední řadě i registrace 131 dalších jmen evropských metropolí krátce před startem první fáze nesvědčící v dobrý úmysl držitele. Jako perličku lze uvést námitku žalované strany, že registrace známky byla provedena v dobré víře, jelikož chce propagovat město Budapešť na internetu. Tuto námitku senát taktéž neuznal, když shledal, že nabídku lubrikantů nelze považovat za propagací města. Ochranná známka o kterou držitel opíral svá práva byla totiž registrována na lubrikant. Dlužno dodat, že radnice města Budapešť o registraci jména požádala také, ovšem nezískala ji právě s odkazem na pravidlo přednosti ochranné známky lubrikantu. Potížím v případu Budapešť.eu by bylo možno do jisté míry zabránit časovým omezením přípustnosti ochrany nových ochranných známek a správným načasováním spuštění registrace. Inspirací by mohlo být spouštění nové gTLD .mobi, kdy byla možnost uplatnění práv z ochranných známek omezena pouze na známky registrované před datem zveřejnění pravidel registrace. Senát při svém rozhodování v případě konfliktu dvou ochranných známek nemůže ze své pozice rozhodnout o kvalitě těchto označení. Ve věci doménového sporu o jméno unipharm.eu 108 rozhodoval senát spor mezi dvěma držiteli ochranných známek. Žalující strana je polskou farmaceutickou společností a držitelem chráněných práv se starším datem registrace než strana žalovaná. Žalovaná strana podniká v oblasti informačních technologií a držitelem české národní ochranné známky. V období Sunrise provedla na základě české ochranné známky registraci doménového jména, které je totožné s obchodní firmou žalující. Žalující se rozhodla bránit podáním žalobního návrhu k ADR.eu. Senát v této věci konstatoval, že poslední odstavec článku 14 Směrnice EU 874/2004 stanoví, že Rejstřík zaregistruje doménové jméno prvnímu žadateli, pokud prokáže, že má přednostní právo ve smyslu čl 24 téže směrnice. Směrnice EU 874/2004 nestanoví, že je třeba zjišťovat, kdo nabyl příslušného přednostního práva (tedy registraci příslušné ochranné známky zakládající toto přednostní právo) dříve z hlediska Pravidel je taková priorita bezvýznamná. Pokud tedy držitel ochranné známky provedl řádnou registraci, nelze přiznat právo převodu jména pouze na základě seniority chráněného práva, ale platí

108 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 00520 ze dne 11.6.2006, dostupné z http://eu.adr.eu.

50 zde bezvýhradně princip first come, first served. Stejné platí i pro teritoriální platnost známek nebo jejich právní sílu.

3.6 Žalobní nároky proti Registru

Doposud byla řeč především o sporech držitele chráněného práva a držitele doménového jména. Procesní pravidla sporů o doménová jména, ale umožňují i zahájení ADR řízení i proti Registru samotnému 109 . To zejména platí v případě, pokud doménové jméno není ještě zaregistrováno a aktivováno. V takovém případě lze žalobní návrh podat výhradně proti Registru, v ostatních případech lze žalobní návrh podat současně i proti držiteli jména. Jedná se tedy o druh opravného prostředku proti rozhodnutí Registru. Žalující strana musí v žalobním návrhu uvést, v čem spatřuje rozpor rozhodnutí Registru s nařízeními EU 110 . Právní zakotvení žalobních nároků proti Registru jsou rozšířením standardních možností obrany subjektů, které se cítí poškozeny registrací (nebo neregistrací) doménového jména. Oproti pravidlům UDRP je tak těmto subjektům poskytnuta zřejmá výhoda. Žalobní návrhy proti Registru byly rozšířené hlavně v počátečním období Sunrise, kdy Registr ověřoval přednostní práva žadatelů o registraci a jejich důkazy. Např. ve věci sporu o doménové jméno pompadur.eu 111 rozhodoval senát o možnosti Registru ověřovat platnost důkazu v době ověřování žádosti. Senát dospěl k závěru, že z dikce pravidel registrace je možné zkontrolovat pouze pravost dokumentu ověřujícího přednostní právo. Pokud je dokument platný je sám postačujícím důkazem, který již nemusí být dále ověřován. Dalšími napadanými okruhy rozhodnutí jsou otázky určení domicilu , resp. určení že žadatel pravidlo domicilu nesplnil/porušil, nebo pochybení registru při zapsání správného znění doménového jména. Velký nápor žalobních návrhů v počátečním období byl dozajista také způsoben úpravou, která byla pro velkou část právní i odborné veřejnosti neznámá, i přesto že obdobné spory dle pravidel UDRP jsou řešeny již delší dobu. V případě

109 Srov. čl. 22. 1. (b) nařízení 874/2004 a čl. B 1 (a) Pravidel ADR. 110 Viz. čl. B 1 (b)(10)(ii) Pravidel ADR. 111 Srov. rozhodnutí senátu ADR.eu č. 00340 ze dne 29.5.2006, dostupné z http://eu.adr.eu.

51 sporu mimo řízení ADR mezi držitelem a Registrem je příslušným soudem soud v Bruselu (Belgie), který bude spor rozhodovat podle belgického práva 112 . Vedle klasických doménových sporů mezi držitelem a EURidem, které probíhají podle procesních pravidel, existují i spory mezi registrátory a EURidem (tj. Registrem). Spory tohoto typu se vyznačují tím, že se mimo procesních pravidel řídí i smlouvou uzavřenou mezi registrátory a Registrem. Jde tak o zcela jiný právní vztah než mezi držitelem a Registrem (mezi nimi stojí jako prostředník právě registrátor). Registrátorů doménových jmen v TLD.eu je dnes řádově několik set po celém světě. V roce 2006 EURid obvinil tři z nich z warehousingu, tedy neoprávněné registrace zejména obecných doménových jmen za účelem jejich dalšího prodeje. Jednalo se o více než 74.000 doménových jmen. EURid zablokoval jména bez předchozího upozornění na základě vlastního monitoringu. V zájmu ochrany trhu s doménovými jmény EURid monitoruje veškeré registrace jmen. Registrátoři po neúspěšné výzvě k odblokování jmen podali 10. srpna 2006 podnět k obecnému soudu v Bruselu. Soud se v rozhodnutí vyjádřil k otázce oprávněnosti zablokování doménových jmen. EURid opíral svůj postup zejména o čl. 20 s souladu s čl. 3 nařízení 874/2004, které umožňují Registru zrušit doménové jméno v případě spekulativní registrace. Registr může jméno zrušit ze své iniciativy a bez předání sporu ADR.eu mimo jiné kvůli porušení podmínek registrace. EURid argumentoval pravidlem „kdo může udělat více, může udělat i méně“, v tomto případě tedy dovozoval, že pokud může jméno zrušit, může ho nechat i zablokovat. Co ovšem EURid podle soudu neudělal bylo naplnění oddílu 12. Pravidel registrace, který v té době říkal, že v případě zrušení jména musí nejméně 14 dní předem kontaktovat držitele nebo registrátora jména a požádat ho aby napravil své pochybení. Soud analogicky dovodil použití tohoto pravidla pro blokaci, když uznal argument „může více, může méně“ a prohlásil blokaci za neoprávněnou. Soud tak svým rozhodnutím113

112 Srov. čl. 15 a 16 Podmínek registrace. 113 Srov. Rozhodnutí Soudu první instance v Bruselu ze dne 27.září 2006 sp. zn. 06/1255/C. [cit. 20090322] Dostupný z : http://www.adrdecisions.eu/pdf/CFI%20Brussels%2027%20September%202006%20(English).pdf.

52 potvrdil možnost EURidu blokovat registrace v případě warehousingu, ale jen po předchozí výzvě. V reakci na rozhodnutí soudu došlo k přijetí novelizace Pravidel registrace, která doplňuje čl. 12 odstavcem 3. Nová úprava Pravidel registrace zaplňuje mezeru na kterou poukázalo výše uvedené soudní rozhodnutí. A sice pokud by Registr informoval držitele o tom, že chce jméno zrušit, mohl by držitel beztrestně převést jméno na jinou osobu. Takový postup by mohl být opakován do nekonečna a řízení o zrušení by se minulo účinkem. Odstavec 3 nově říká, že v okamžiku, kdy Registr upozorní držitele a (nebo) registrátora v souladu s článkem 12 (2) Pravidel registrace, je oprávněn pozastavit dané doménové jméno. Může se tedy stát, že držiteli bude doména zablokována, aniž by mu již byla doručena výzva k odstranění závad. Z dikce Pravidel registrace lze vyčíst, že k blokaci může dojít již po odeslání výzvy emailem, bez nutnosti obdržet potvrzení o jejím doručení, navíc výzva může být odeslána i jen registrátoru, nikoli i držiteli.

3.7 Náměty de lege ferenda

Právní úprava doménových sporů je ve své podstatě hledáním nových řešení v boji s cybersquattingem. Úprava sama o sobě se snaží pokrýt všechny aspekty, které mohou při doménových sporech o jména v doméně .eu nastat. Soustava nařízení a pravidel je systematizovaná dle své právní síly a závaznosti a také s ohledem na flexibilitu provádění případných změn. A právě tato roztříštěnost úpravy ve dvě nařízení, dvoje podmínky a troje pravidla činí problematiku registrace a řešení sporů z nich vyplívající značně nepřehlednou. Pojmy jsou často definovány zdvojeně, nepřesně a dokonce odlišně, zvláště v českém překladu z anglického jazyka 114 . Zároveň na jedné straně nařízení stanoví poměrně podrobné procedury řešení sporů, registrací, příslušnosti atp. Na straně druhé ponechávají velké možnosti úpravy soukromoprávním subjektům jako je EURid a ADR.eu. Otázkou je tedy, zda je volba takové úpravy správná a zdali by nebylo jednodušší udělat jednu normu obecného charakteru, jakési úplné znění úpravy domény .eu, se silou a zmocnit dotčené subjekty

114 Viz. např. odlišné použití pojmu Registr v Pravidlech ADR a Rejstřík v oficiálním znění nařízení.

53 pouze ke konkretizaci článků výslovně zmocněných v úplném znění. Zjednodušila by se tak orientace v celé problematice. Ačkoli celkový počet rozhodnutí ADR.eu přesahuje 980 115 velká část z nich se vztahovala na doménové spory v období Sunrise, konkrétně 416 sporů 116 . Spory z tohoto období jsou již v dnešní době víceméně uzavřené. Pro některé otázky není doposud dostatek relevantních rozhodnutí, které by vytvořily standard rozhodovací praxe ADR.eu. Jedním z důvodů nechuti osob jimž svědčí chráněné právo je soudit se je finanční náročnost řízení. Úprava ADR.eu řízení totiž nedovoluje přiznat v rozhodnutí straně, která prokázala svoje práva náklady řízení. Do doby než bude tato úprava změněna bude pro cybersquattery stále výhodné provádět spekulativní registrace. Dlužno dodat, že úprava dle UDRP je obdobná. Jedinou možností jak získat náklady řízení je žaloba před obecným soudem, která ale postrádá výhodu rychlosti a flexibility řízení. Zavedením fázované registrace jmen se předešlo možnému náporu útoků cybersquatterů. Přesto však další registrace doménových jmen ve znění jmen jimž svědčí chráněné právo není prakticky omezena. Vzniklé problémy jsou řešeny až následně ADR.eu, které jak již bylo řečeno není levnou záležitostí. V preventivní ochraně držitelů ochranných známek však úprava selhává. Pokud připustíme, že ADR řízení, pravidla domicilu, fázované registrace má určitou prevenční funkci, stále se najdou cybersquatteři, pro které jsou doménové spekulace stále výhodné. Řešení, které by jejich aktivity přerušilo by muselo být radikální a hlavně globální. Jako jedno z řešení se jeví například zřízení globálního blacklistu jmen, kterým svědčí chráněné právo, tyto jména by pak mohl registrovat pouze subjekt, jemuž by svědčilo chráněné právo. Blacklist ale naráží na velké množství praktických i právních problému. Jak určit přednost práv v případě shodného označení, koordinace globálního přijetí normy, vytvoření instituce s globální jurisdikcí. Naznačené otazníky se jeví v dnešní situaci jako nerealizovatelné. Konkrétnější úvahou v úpravě regulace rozjezdu nové TLD, by mohlo být zohlednění stáří registrace ochranné známky k právu na přednostní registraci, aby

115 Viz. Statistika sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. [cit. 20090322] Dostupný z : z http://kc.soud.cz. 116 Srov. statistika ADR.eu. [cit. 20090324] Dostupný z : z http://eu.adr.eu.

54 nedocházelo k jejich spekulativním registracím před započetím registrace doménových jmen. Případně specifikace výkladu lhůt v nařízeních, na některých místech se hovoří o lhůtě X dnů, jinde zase o lhůtě X pracovních dnů 117 . Což může vést k nesprávnému výkladu jak stran sporu, tak rozhodců. Jindy by mohlo dojít k přezkoumání srozumitelnosti pravidel, kdy v české ani anglické verzi není jasný dopad ustanovení 118 . Posledním směrem kam by se úvahy o změnách mohly ubírat jsou témata zdánlivě nesouvisející. Jeden příklad za všechny. Elektronická forma řízení přispívá mimo jiné i k ochraně životního prostředí. Jen podle sdělení WIPO bylo v roce 2008 podáno k řízení podle UDRP žalobní návrhy s celkem více než 1 miliónem kusů papírů jako přílohy 119 . Při podání žalobního návrhu pro ADR.eu je potřeba přiložit 1 originál a 3 kopie návrhu, přičemž stejné podklady jsou již zasílány elektronicky přes online platformu. Jedna kopie je zaslána žalované straně pokud nespolupracuje přes online platformu. Při příští úpravě pravidel by proto v rámci zvýšení elektronizace řízení mohly být vzat v úvahu i tento ekologický argument a mohlo by dojít k odstranění minimálně 2 kopií. Že tato změna není velký problém dokazuje i úprava plně elektronického řízení provedená v řízení dle UDRP. Pravidla řízení ADR.eu přinesly určitý standart rozhodování doménových sporů, který není bez chyb, jak bylo naznačeno výše. Stále se ale jedná o výrazný posun standardu boje proti cybersquattingu. Úprava se silou přímo použitelné normy je natolik komplexní, že by stálo za úvahu použít výkladovou analogii a v případě potřeby jí nahradit chybějící národní úpravu v otázkách doménových sporu při rozhodování českých soudů.

117 Srov. např. články 22.8 a 22.11 nařízení 874/2004. 118 Srov. např. čl. 21 3. nařízení 874/2004 nebo čl. B 11 (f) Pravidel ADR. 119 Korespondence mezi WIPO a ICANN. 2008 [cit. 20090321] Dostupný z : http://www.wipo.int/export/sites/www/amc/en/docs/icann301208.pdf

55 Závěr Hlavním cílem mojí diplomové práce bylo zaměřit se na sporů souvisejících s problematikou registrace a užívání doménových jmen v doméně první úrovně .eu. Obecnému vymezení pojmu doménové jméno a základům domény .eu je věnována část obecná, zvláštní část se zaměřuje na samotné doménové spory vyplívající z registrace doménového jména, které zasahuje do práv třetích osob. Doménová jména jsou dnes standardní součástí prezentace subjektů v hospodářské soutěži. Jedním z jejich nedostatků je nedostatečně průkazná identifikace držitele doménového jména. Pravidla registrací umožňují vkládat nepravdivé nebo jen kusé informace o identitě držitele. Absence zaručeného propojení osoby držící doménové jméno, tedy většinou i osobou jež po ním vytváří prezentace, a osoby s oprávněným zájmem k právu, které registrovanému jménu odpovídá je jedním z nedostatků právní úpravy doménových jmen a selhání jejich uživatelské funkce. Nová evropská doména .eu si již v počátcích svého vývoje vytkla za cíl prezentovat EU a její občany navenek vůči ostatním státům jako stabilní a právně čitelné prostředí a také stimulovat hospodářský rozvoj obchodu uvnitř EU. Přijetí klasické úpravy registrace doménových jmen by nemuselo přinést dostačující potenciál pro takové cíle, proto byla zvolena procedura s novými prvky. Zejména pravidlem evropského domicilu žadatele o registraci a také možnost ochrany držitelů chráněných práv skrze výlučnou přednostní fázovanou registraci. Užívání a tedy i celkový dopad zřízení domény .eu na evropské hospodářství nelze z relevantních zdrojů ověřit. Taktéž prestiž není měřitelným faktorem. Přínos nové domény je ale zřejmý. Inspiraci z pravidel soft law dokázala propojit s hard law normami institucí EU. Dokázala posunout úpravu registrace doménových jmen o další stupeň dále, ať už zavedením elektronického rozhodčího řízení, fázovanou registrací nebo pravidlem výběru registrujícího subjektu. Ačkoli se některé změny ujaly a začaly být dále rozvíjeny, některé otázky by naopak stály za doladění i v úpravě evropské domény. Při popisu hmotněprávního základu jsem provedl rozbor skutečností o které lze opřít žalobní nároky v řízení ADR.eu, tato problematika nevykazuje zásadnější nedostatky. V otázkách, které pravidla upravují nepřesně nebo upravují málo jsem použil doplňující výklad pravidel v rozhodnutích senátů ADR.eu, které mohou sloužit

56 jako precedentní rozhodnutí do budoucna. Rozhodčí orgán ADR.eu také projevuje tendenci odvolávat se na svá starší rozhodnutí. Z důvodů značného záběru otázek hmotněprávní úpravy nebylo možno v práci postihnout problematiku ve všech jejích jednotlivostech. Zajímavé otázky jsem vyčlenil do samostatných doplňkových kapitol. První doplňková kapitola se věnuje pokusům obejít jedno ze základních pravidel úpravy domény .eu a sice pravidlo domicilu. Ačkoli tyto pokusy v budoucnu nevymizí je možné se proti nim účinně bránit pomocí standardních procedurálních pravidel. Druhá doplňková kapitola se věnuje problematice boje proti doménovým jménům parazitujícím na ochranných známkách, firmách obchodních společností, označeních veřejných orgánů, vlastních jménech fyzických osob atp. Tato problematika bude do budoucna dozajista tvořit hlavní náplň rozhodovací činnosti ADR.eu. Z publikovaných rozhodnutí je možné vypozorovat tendenci rozhodování ve prospěch držitelů chráněných práv. Zvláštní kapitola je také věnována žalobním nárokům proti registru evropské domény – EURidu. Umožnění nároků proti EURidu je specifikum úpravy evropské domény vycházející z potřeby vytvoření možnosti obrany proti nadstandardním pravomocím, které byly EURidu svěřeny, zejména v počátečním období registrace. V popisu průběhu řízení jsem došel k závěru, že by bylo vhodné zmodernizovat procedurální pravidla ověřování identity žalující strany, vzhledem k posunu úpravy provedením RS HK a AK v řízení podle pravidel UDRP. V závěru jsem si dovolil vyslovit myšlenku vhodnosti sloučení úpravy domény .eu do jediného dokumentu, pro větší srozumitelnost a přehlednost běžným uživatelům. Specifické postavení domény .eu se bude zvyšovat s postupným zaváděním nových druhů TLD, kdy budou uživatelé nuceni zaměřit svou pozornost při zadávání koncovky doménového jména do adresního řádku, zejména v tuto chvíli mohou vyniknout přednosti, alespoň částečně zaručené identity držitele doménového jména. TLD .eu je jediná doména, která nabízí zaručenou evropskou identitu pro více než 500 mil. obyvatel EU v 27 státech.

57 Abstract

Domain name disputes

This thesis deals with legal aspects of domain names and domain name disputes with emphasis on the procedure of alternative dispute resolution under .eu TLD. The issue of legal processes in the domain names is already ranked as a traditional area of interest of ICT law. The first chapter is essentially describing domain name. It contains a basic determination of different points of view on domain name. From the technical point of view is domain name only a chain of characters or a technical record. From user point of view is the main function of domain names their identifying function. The legal point of view is understanding domain name like a relative right between domain holder and registrar. In general ccTLD have any restrictions in registering domain names. The second chapter contains introduction to the new European top level domain. It starts with specification of the special regulation of the TLD.eu. The original motivation of developing new European domain was to support internal market within European Union; next motivation was to protect holders of names witch were protected by law. The first idea of developing new European domain originated in 1999 within European Commision, but the first real action was held during 2000 regarding preparing new action plan for European ICT development eEurope 2002. It was followed by negotiations with ICANN and the result was an agreement to delegation of internet space for new TLD.eu between ICANN and Commision in 2005. It was also necessary to define the task and administer TDL.eu. In April 2002 entered into force the first directive. In the next year was established organization EURid as the future manager of the .eu domain. In April 2004 entered into force the second directive. The regulation was almost ready for starting first phase of registration. But it started till end of 2005, because of preparing all supplemental rules. Third part focus on domain disputes. Domain names are getting a commercial identifier, so their commercial value is rising. There is a group of domain holders,

58 who are making an unfair pattern of conduct, which consists in registering big amount of valuable domain names, frequently corresponding with trademark or company names, and then try to sell the name to the legitimate owner. This practice is commonly called Cybersquatting. Cybersquatting has a various form, like a typosquatting, domain speculations, domain warehousing, typein traffic practices etc. Procedural rules of TLD.eu try to build a barrier against Cybersquatting. The new legal regulation of the .eu domain was set in forth by European directives 733/2002 and 874/2004 as subsequently amended. EURid and ADR.eu also published their own policies and procedural rules. The regulation included in directives was largely inspired by soft law rules contained in UDRP. The procedure of alternative dispute resolution ADR contains some innovative instruments to prevent Cybersquatting. One of the the most important instrument was in particular in the beginning phased registration where only special rights holders were eligible in reserved time period to register names which corresponding with their national trademarks, CTM, geographical indications, indications of origin, etc. Second instrument is the rule of mandatory domiciliation of the domain name holder within EU. It means that only entrepreneur with registered office or natural people residing within EU are eligible to apply for registration of a second level domain under TLD.eu. Third important part of ADR.eu is innovative online platform for domain name disputes. Both parties of dispute, panel and also case administrator have to use this platform to mutual communication. This instrument was developed specially for purposes of ADR.eu, enables all communication within the dispute, from submitting the Complaint up to rendering the final decision with the support of all official languages of the EU. It also allows easy publishing all ADR decision for public use on the website of ADR.eu. But other types of communication are also possible. In ADR.eu are cases in which the Complainant seeks to revoke or to transfer the domain name on the Complainant. The Complaint can be bringing in action also against EURid. The language of the proceeding must be one of the official EU languages and the selection is made in the registration agreement. The number of the members in the Panel is determined by the Parties, i.e. if any of the Parties elect to decide the dispute by threemember Panel, then both parties have to submit a list of

59 three panelist. ADR.eu will choose one of them and one will be set from the list of Panelist of the Arbitration Court). This work also contains relevant ADR.eu decisions which can be used as precedents in grey area of legal regulation.

60 Seznam použitých zkratek

.EU doména první úrovně .eu ADR alternativní řešení sporů ADR.eu rozhodčí platforma pro řešení doménových sporů v TLD.eu ccTLD národní doména první úrovně CTM ochranná známka Společenství DNS systém doménových jmen ES Evropská společenství EU Evropská unie EURid Evropský registr internetových doménových jmen gTLD generická doména první úrovně IANA Doménová autorita pro přidělování čísel ICANN Mezinárodní úřad pro správu doménových jmen ICT informační a komunikační technologie ISO Mezinárodní organizace pro normalizaci Komise Evropská komise registr subjekt pověřený správou TLD Registr subjekt pověřený vytvářením a správou TLD.eu registrátor subjekt poskytující služby registrace doménových jmen na základě smlouvy s registrem RS HK a AK Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky NATO Organizace severoatlantické smlouvy OSN Organizace spojených národů TLD.eu doména první úrovně .eu UDRP Jednotný soubor pravidel pro spory z doménových jmen (pro gTLD) WHOIS databáze doménových jmen sloužící k ověření identity držitele WIPO Světová organizace duševního vlastnictví

61 Seznam použité literatury

[1] Clap, J., E. Webster´s Pocket Legal Dictionary. 3. vydání. New York : Random House, 2007.

[2] Gerloch, A. Teorie práva. 2. rozšířené vydání. Praha : Aleš Čeněk, 2001.

[3] Halász, B. The Changing World of Cybersquatting. Brno : Masaryk University Jurnal of Law and Technology, 2007, č. 1.

[4] Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005.

[5] Horáček, R., Macek, J. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007.

[6] Jehlička,O. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3 vydání. Praha : C. H. Beck, 1996.

[7] Knapp, V. Teorie práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995.

[8] Knapp, V. Teorie práva. Plzeň : Západočeská univerzita, 1994.

[9] Koščík, M. Doménové spory. Diplomová práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2007.

[10] Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné jeho obecná část a poměr k vnitrostátnímu právu, zvláště k právu českému. 4. opr. a dopl. vydání. Brno: Doplněk, 2004.

[11] Mercer, J., D., Cybersquatting: Blackmail on the Information Highway. Boston : Boston University Journal of Science & Technology Law, 2000.

[12] Míša, L. Cybersquatting. Diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005/2006.

[13] Pelikánová, R., Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000.

[14] Polčák, R. Normativní regulace soutěže v prostředí informačních sítí. Disertační práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2006.

62 [15] Polčák, R. Internet jako hospodářské soutěžní prostředí. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita. ročník 2006, č. 1.

[16] Raban, P., Moravcová, M. a kol. .eu domain name, .eu doména. Praha : C. H. Beck, 2006.

[17] Smejkal V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha : C.H. Beck, 2004.

[18] Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Doplněk, 2003.

[19] Telec, I.: Cybersquatting formou neoprávněného útoku na název obce prostřednictvím doménového označení. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, roč. 8.

[20] Telec, I. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Ročník 1997, číslo 11.

[21] Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006.

63 Seznam internetových zdrojů

[1] 10,000 .eu names suspended amid cybersquatter allegation. 2007 [cit. 20090322]. Dostupný z : http://www.outlaw.com/page8457.

[2] Chang, M. Million dollar domain names. 2005 [cit. 20090301]. Dostupný z : http://www.16thletter.com/2007/09/21/milliondollardomainnames.

[3] Commision working document – The creation of the .eu internet top level domain COM/2000/153. 2000 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://eurlex.europa.eu/.

[4] Domain Registrar Network Solution Front Running On Whois Searches. [cit. 20090318]. Dostupný z : http://www.domainnamenews.com/.

[5] eEurope Action Plan. 2000 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://ec.europa.eu.

[6] EURid Renews Contract to Manage .EU Namespace. [cit. 20090319] Dostupný z : http://www.domainnamenews.com.

[7] EURid´s quarterly progress report Third Quarter. 2008 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://www.eurid.eu/files/Q3_08.pdf.

[8] Final Report of the First WIPO Internet Domain Name Process. 1999 [cit. 20090321] Dostupný z : http://www.wipo.int/amc/en/processes/process1/report/index.html.

[9] IANA Report on the Delegation of the .eu TopLevel Domain. 2005 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://www.iana.org/reports/2005/eureport 05aug2005.pdf.

[10] ISO 31661 and country coded TopLevel Domains (ccTLDs) [cit. 200903 02]. Dostupný z : http://www.iso.org.

[11] Jiránek, M. : Jde o sex.com. Lupa.cz : server o českém internetu. 2003 [cit. 20090307]. Dostupný z : http://www.lupa.cz/clanky/jdeosexcom/.

64 [12] McCormac, J. Only 13.37% .eu Websites Active/Unique .eu is a disaster zone. 2008 [cit. 20090322] Dostupný z : http://blog.whoisireland.com/.

[13] Polčák, R. ".EU" aktuálně k problematice evropské domény . IT právo server o internetovém a počítačovém právu, 2002. [cit. 20090307] Dostupný z : http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=88639.

[14] Proposal of the European Parliament and of the Council on the implementation of Internet Top Level Domain ".EU" – COM (2000) 827. 2000 [cit. 20090228]. Dostupný z : http://eurlex.europa.eu.

[15] .nato. [cit. 20090301]. Dostupný z: htp://en.wikipedia.org/wiki/.nato.

[16] Sehnálek, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo server o internetovém a počítačovém právu, 2003. [cit. 20090307] Dostupný z : http://itpravo.cz/index.shtml?x=132115.

[17] Standard Tactics, LLC: How GoDaddy Profits from Expired Domains. 2008 [cit. 20090318]. Dostupný z : http://domainnamewire.com.

[18] Statistika sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. [cit. 20090322] Dostupný z : z http://kc.soud.cz.

[19] WIPO provisional draft amendments to the Rules for eUDRP. 2008 [cit. 20090321] Dostupný z : http://www.wipo.int/export/sites/www/amc/en/docs/icann301208.pdf.

65 Seznam rozhodnutí

[1] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 8.6.2006 č. 00283.

[2] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 29.5.2006 č. 00340.

[3] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 16.6.2006 č. 00370.

[4] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 11.12.2006 č. 00452.

[5] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 11.6.2006 č. 00520.

[6] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 30.6.2006 č. 01375.

[7] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 4.10.2006 č. 01676.

[8] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 12.10.2006 č. 01857.

[9] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 22.12.2006 č. 03170.

[10] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 7.4.2007 č. 03266.

[11] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 24.2.2007 č. 03652.

[12] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 10.5.2007 č. 04113.

[13] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 29.4.2007 č. 04158.

[14] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 15.5.2007 č. 04174.

[15] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 29.6.2007č. 04278.

[16] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 6.8.2007 č. 04438.

[17] Rozhodnutí senátu ADR.eu ze dne 18.4.2008 č. 04809.

Všechna rozhodnutí senátu ADR.eu jsou dostupná z http://eu.adr.eu.

[18] Rozhodnutí Soudu první instance v Bruselu ze dne 27.září 2006 sp. zn. 06/1255/C [cit. 20090322] Dostupný z : http://www.adrdecisions.eu/pdf/CFI%20Brussels%2027%20September%2020 06%20(English).pdf.

66 [19] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 2 Cm 290/200139 ve věci sporu o doménové jméno ceskapojistovna.cz. Dostupný z http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=218427.

[20] Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 318/2006 ve věci sporu o doménové jméno tpca.cz.

[21] Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 304/2004, ze dne 16.5.2005 ve věci sporu o doménové jméno nutriciadeva.cz IN Horáček, R., Macek, J. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2007.

67