Fakulta Sociálních Studií

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Vliv tribalismu na vnitropolitickou situaci v Kyrgyzstánu

Diplomová práce

Bc. Barbora Winterová

Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytílek, Ph.D.

UČO: 219831

Obor: Bezpečnostní a strategická studia

Imatrikulační ročník: 2009

Brno 2012

1 z 83

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma Vliv tribalismu na vnitropolitickou stabilitu Kyrgyzstánu vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně,12.11. 2011 ...... Barbora Winterová

2 z 83

Poděkování

Ráda bych poděkovala svému vedoucímu PhDr. Romanu Chytilkovi, Ph.D. za odborné vedení a pří- nosné rady během přípravy této práce, a taky své rodině a svým přátelům za jejich trpělivost a podporu během celého studia.

3 z 83

Anotace

O národu či etnicitě již bylo napsáno mnoho prací, nicméně to samé se nedá říci o tribalismu, který byl po dlouhou dobu také považován za rys před-moderní společnosti, který bude překonán modernizmem a státotvornými procesy. Nicméně tribalismus přežil do současnosti a postupem času se dostal opět do středu zájmu. Oblast střední Asie nebyla vybrána náhodně, jelikož po rozpadu SSSR byly nově vznik- lým státům předpovídány etnické konflikty, popřípadě konflikty s bývalými kolonizátory, což se ovšem nestalo, ale naopak se do středu zájmu otázka tribalismu a jeho potenciální konfliktnost. Cílem práce je kritická analýza teorií tribalismu a jejich zhodnocení na případové studií Kyrgyzstánu, který byl vybrán cíleně, jelikož se o něm a o tribalismu hodně hovořilo během konfliktních událostí v roce 2005 a 2010.

Klíčová slova: Tribalismus, kmen, klan, Kyrgyzstán, střední Asie, identita

Annotation

There has been written many works about nation or ethnicity but the same cannot be said about the tribalism that has long been considered as a feature of pre-modern society which will be overcome by modern and state-building processes. However, tribalism has survived to the present and over time be- came center of interest again. The area of Central Asia were not chosen randomly because after the col- lapse of the USSR for newly established states were predicted ethnic conflicts, or conflicts with former colonizers, which did not happen, but instead came to the center of interest the issue of tribalism and its potential conflict. The goal is a critical analysis of theories of tribalism and their evaluation on a case study of Kyrgyzstan, which was chosen specifically because there were many debates about tribalism during the conflict events in 2005 and 2010.

Key words: Tribalism, tribe, clan, Kyrgyzstan, central Asia, identity

4 z 83 Obsah 1. Úvod ...... 6 2. Metodologie ...... 9 2.1 Téma a cíl práce ...... 9 2.2 Vymezení střední Asie ...... 9 2.3 Zdůvodnění výběru tématu ...... 10 2.4 Případová studie a její design ...... 11 2.5 Konceptualizace a operacionalizace ...... 14 2.6 Výchozí literatura ...... 14 3. Konceptualizace tribalismu ...... 15 3.1 Národ, etnicita a lokální identita ...... 15 3.2 Tradiční koncepty tribalismu ...... 16 3.3 Moderní koncepty tribalismu ...... 17 3.4 Tradiční a moderní tribalismus ...... 20 4. Teorie spojené s oblastí střední Asie...... 23 4.1 Historický exkurs ...... 23 4.2 Teorie tribalismu ze střední Asie ...... 23 5. Co z teorií a konceptů vyplývá a vygenerování otázek ...... 30 6. Tribalismus v Kyrgyzstánu ...... 34 6.1 Historie klanů v Kyrgyzstánu ...... 34 6.2 Tribalismus v Kyrgyzstánu dnes ...... 35 7. Vyhodnocení teorií na případu Kyrgyzstánu ...... 39 7.1 Otázka č. 1.: Objevuje se v Kyrgyzstánu moderní tribalismus? ...... 40 7.2 Otázka č. 2.: Objevuje se genealogie jako esenciální rys klanové identity v Kyrgyzstánu? ...... 43 7.3 Otázka č. 3: Narušují v Kyrgyzstánu klany tvorbu národní identity? ...... 46 7.4 Otázka č. 4: Mají klany v Kyrgyzstánu vliv na tvorbu institucí? ...... 49 7.5 Otázka č. 5: Hrají klany v Kyrgyzstánu roli v konfliktu? ...... 53 7.6 Otázka č. 6: Mají klany v Kyrgyzstánu skutečně politický charakter? ...... 60 7.7 Otázka č. 7: Objevuje se v Kyrgyzstánu na makro-úrovni klanová politika? ...... 64 8. Závěr ...... 67 9. Literatura a internetové zdroje ...... 72 9.1 Knižní zdroje ...... 72 9.2 Internetové zdroje ...... 75

Počet znaků: 161 519

5 z 83

1. Úvod

I přesto, že se v dnešní době neustále hovoří o globalismu a naše doba je často charakterizována jako globální éra, ani lokalismus neztrácí na významu. Mnoho světových značek se ve svých komerčních kampaních uchyluje k užívání místních prvků a specifik, které jsou nutné pro prodejnost. Také pro mnoho lidí je konkrétní místo zdrojem jejich identifikace a nese pro ně důležitou informaci o nich sa- motných. Nicméně globalismus začal být postupem času asociován s mírem a naopak lokalismus se stal termínem spojeným s konfliktem, jelikož mnoho vědců a teoretiků došlo k závěru, že ve světě postmoderních identit přetrvávající teritoriální a pokrevní vazby jsou pokračující příčinou konfliktů (James 2001: 14, srov. Baber 1997), a proto se autorka této magisterské práce rozhodla analyzovat problematiku tribalismu, který je úzce propojen s lokálnem a je často opomíjeným téma v post-moderní globální éře. Neméně zajímavým termínem podporujícím autorčino tvrzení o důležitosti lokalismu je glokalismus, který poukazuje na dvousečnost procesu globalizace, která na jednu stranu svět skutečně globalizuje, ale ten samý proces také způsobuje větší lokalizaci (Swyngedouw 2004: 1). Jde o proces, v němž lo- kální komunity reagují odlišně na globální změny na globální úrovni (Campbell eds. 2004), a také tak jak globalizace směřuje směrem k centralizaci, tak glokalizace vede k decentralizaci (Wakefield 2007: 7). Také pro Szczepańského a Sliz je lokalismu odpovědí na procesy centralizace, koncentrace a stan- dardizace Szczepański, Sliz: 2). I tento termín a jeho vymezení poukazuje na to, že by bylo chybou za- obírat se jen globálními problémy a zkoumat novou globální identitu lidstva a odsunout identitu spoje- nou s konkrétním místem jako jev předmoderní, který časem stejně podlehne procesu globalizace. Jelikož autorka se domnívá, že to jak vnímáme „my“, se odráží právě v lokálnu a v soužití na jednom území a často toto pojetí chápeme jako prodloužené vnímání sama sebe na ostatní osoby. Vyjádření této abstrakce našeho vztahu k ostatním je často zaštítěno jazykem a konkrétním místem (James 2006: 15). A i přes procesy globalizace je „my“ ohraničené místem základem naší identity a může se stávat příčinou mnoha konfliktů. Lokální společenství bylo vždy základem pro sociální strukturu a obec se stala jeho institucionálním a politickým odrazem, v níž se lokální společenství vyvinulo a vytvořilo ta- ké lokální strukturu (Szczepański, Sliz: 1). James ve své práci z roku 2001 také uvádí, že naše chápání struktury, systému a institucí, které integru- jí polity a komunitu jsou omezené, a také to, co je integruje, je zároveň také to, co nás rozděluje. Pro-

6 z 83 blémy vychází převážně z obtížného oddělení abstraktní komunity a asociovaných politických těles jako pokračující formy společenských vazeb (James 2001: 7). Komunita vznikla změnou lokální sociální struktury v dobách rozvoje průmyslové civilizace a to hlavně tak, že docházelo ke stěhování obyvatel do urbanizovaných oblastí (Szczepański, Sliz : 2), z nichž se nakonec vyvinul stát a národní identita. Nicméně důvodem proč je často chybně definován vztah mezi polity a komunitou vychází z přesvěd- čení z minulosti, kdy stát byl ztělesňován s polity, národ s komunitou a nejvyšší organizační jednotkou pro národ se stal stát. Také na poli mezinárodních vztahů se národ reprezentovaný státem stal hlavní operační jednotkou. Společnost se tak stala národem a národ společností (James 2006: 17 – 20). Nicméně s narůstající globalizací přicházely nové teorie. A cílem této práce bude jednu z těchto odliš- ných teorií představit. Jelikož ve společnostech, kde se objevuje jako základní společenský rys tribalismus je obtížné hovořit o národní identitě, a tudíž jen stěží můžeme hovořit o překrytí státu s národem, jehož tradiční pojetí v těchto společnostech absentuje. A také proto se tato společenství stala předmětem výzkumu mnoha vědců, kteří se snažili nacházet odpovědi, proč se těžiště konfliktů pře- sunulo ze státní úrovně na lokální. Nárůst etnických konfliktů po skončení druhé světové války posunuly identitární konflikty do centra zájmu sociálních vědců. Realisté, teoretici racionální volby či konstruktivisté často obhajují esenciální pohled na identitu jako na aktéra konfliktů ve skupinách. Etnicita či náboženství formují a jsou důleži- tým prvkem pro pojetí nacionalismu. Proto se také tyto dimenze stávají konfliktními, pokud nedochází k jejich překrytí se státem (Collins 2003: 171). V paralele k etnicitě je také problematika tribalismu a otázek k tomuto konceptu se vážícími. Jde o pre-moderní identitu, odlišnost v rámci jednoho etnika či o identitu schopnou přežít v post-moderní době nebo postupem času tato identita v interakci se státem zaniká? I nad těmito otázkami by se autorka této práce chtěla zamyslet. Dle některých teorií sovětská institucionalizace etnonacionalizace, následný kolaps SSSR a vznik ná- rodních států a obecné globální normy podporující etnickou sebe-determinaci by měly zavdat příčinu pro etnický a náboženský konflikty ve střední Asii. Nezávislost a demokratizace měla způsobovat ná- růst znevýhodněných etnických či náboženských minorit a tyto skupiny měly reagovat na státní snahy o tvorbu národa. Jiné zase předpokládaly, že slabý stát může vyvolat bezpečnostní dilema mezi etnický- mi a náboženskými skupinami, což může vést až k násilí. Tato konfliktní linie se také může vyvinout mezi dříve kolonizátory a kolonizovanými etnickými skupinami (srov. Collins 2002). Nicméně žádný z těchto konfliktů se ve střední Asii neobjevil, a otvírá se tedy otázka, v čem jsou tyto státy specifické.

7 z 83 Cílem této práce tedy bude zabývat se problémem tribalismu a s ním spojených teorií, které jsou v čes- kém prostředí dosud nepublikovaným tématem, a ani samotný tribalismus se neobjevuje často v české literatuře, a pokud ano, tak mnohdy dochází k dezinterpretaci významu. Ani střední Asie, konkrétně Kyrgyzstán nebyli vybráni náhodně. O střední Asii se často hovoří z mnoha důvodů, jde o oblast suro- vinově bohatou a strategicky významnou pro boj v Afghánistánu. O vliv zde soupeří všechny význam- né mocnosti jako USA, Rusko, Čína či Indie. A celá oblast se také stala významným polem pro vý- zkum tranzice post-sovětských zemí. Konkrétně pak Kyrgyzstán se objevoval v poslední době často v médiích kvůli událostem jako byla Tulipánová revoluce, která se zařadila do série barevných revolucí, jako byla Oranžová revoluce na Ukrajině nebo Růžová revoluce v Gruzii. A následně kvůli obdobným událostem v roce 2010, kdy byl svržen prezident, který se dostal k moci právě díky Tulipánové revoluci. V novinách a v odborných studiích se pak začaly objevovat texty o klanovém soupeření a klanové politice. Cílem této práce bude podívat se na tyto problémy z pohledu teorií, které byly pro oblast střední Asie vytvořeny a zamyšlení nad tím, jak se tribalismus skutečně projevuje, a to převážně z důvodů, že etnická heterogenita byla často pokládána za nepříznivý jev pro demokracii (srov. Ho- rowitz 1993), nicméně o roli tribalismu se zatím příliš nehovořilo.

8 z 83

2. Metodologie

2.1 Téma a cíl práce

Tématem této práce bude kritické zhodnocení teorií tribalismu na případové studii Kyrgyzstánu. Au- torka této práce se rozhodla pro analýzu teorií a konceptů spojených s tribalismem, a to hlavně ze střední Asie, jelikož existuje mnoho pohledů na tribalismus a ze své podstaty se mohou významně lišit. Také vymezení jejich vlivu a jeho fundamentálnost se dle těchto teorií liší, a autorka si tudíž položila otázku, do jaké míry se tyto teorie odráží v případové studii Kyrgyzstánu, popřípadě na jaké limity autorka narazí. Autorka z představených teorií vygeneruje otázky z nich vyplývající a následně je bude zkoumat na příkladech z Kyrgyzstánu. Cílem je tedy odhalit shody teorie s praxí, ale také poukázat na problematic- ké jevy, které poukazují na jisté limity daných teorií.

2.2 Vymezení střední Asie

Prvně si autorka práce klade za cíl vymezení pojmu střední Asie, s nímž bude níže operováno. Vyme- zení střední Asie není jednoduchý úkol a existuje zde několik možností, jak celek vymezit. Prvně existuje dvojí odlišení, zdali hovoříme o střední nebo o centrální Asii. Střední Asie zahrnuje území Tádži- kistánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, jih Kazachstánu a východní Turkestán, což je čín- ská provincie Sin-ťiang a západní Tibet. Do centrální Asie je pak řazen Kazachstán, Burjatsko, vnitřní Mongolsko a východní Tibet. Podle sovětské encyklopedie by mělo jít o území všech středoasijských republik bývalého SSSR kromě Kazachstánu. Dnes bývají do střední Asie zahrnovány také tyto bývalé republiky, ale role Kazachstánu zůstává poněkud nejasná – často se zde řadí pouze jižní části Kazachstánu a někdy se sem také řadí Afghánistán a Sin-ťiang (Kokaisl, Pragač 2007: 6). Nicméně v tomto případě se budeme bavit o následujících zemí – Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tadžikistán a Turkmenistán, jelikož takto je pojímají také v drtivé většině případů také autoři, kteří jsou představeni níže.

9 z 83

2.3 Zdůvodnění výběru tématu

S oblastí střední Asie se často pojí termín orientalismus, který portrétuje střední Asii jako region, kde se téměř nevyskytuje vliv modernity, ale celý je ovlivněn primordiálními identitami a tradičními stře- doasijskými klanovými či kmenovými společnostmi, které jsou dle těchto názorů příčinou nedemokra- tických vlád na tomto území. A tudíž cílem této práce bude se zamyslet nad teoriemi a koncepty asoci- ovanými s tribalismem, jelikož jak například uvádí Roberts (2010), možná je náš náhled poměrně evro- pocentrický a vychází ze základního nepochopení celé problematiky. Etnicita byla a často stále je vnímána jako jeden z nejsenzitivnějších politických problémů pro elity v post-sovětském prostoru centrální Asie. Po rozpadu SSSR se očekával střet mezi tamními etniky a bývalými kolonizátory či vypuknutí etnických konfliktů, nicméně to se nepotvrdilo, přesněji nepotvrdilo v takovém rozsahu, jak se vědci a analytici domnívali, a to přivádělo vědce k hledání příčin absence těchto konfliktů. Střední Asie s mnoha etnickými a náboženskými minoritami, špatnými ekonomickými podmínkami a slabými státy postrádají závažnější projevy etnického konfliktu, ale objevuje se zde po- někud jiný a mnohdy nezaznamenaný fenomén tribalismus (srov. Collins 2002, 2006). Střední Asie je v mnoha ohledech zajímavým regionem a jejího strategického významu si všiml již Mackinder, který tuto oblast spolu s Kavkazem označil za Heartland, který je důležitý pro toho, kdo chce ovládat celý svět (srov. Mackinder 1904). Oblast střední Asie byla významnou již v minulosti, kdy se o ni začalo zajímat carské Rusko a postupně dobylo Bucharský, Chivský a Kokandský chanát, které se nacházely v oblasti dnešní střední Asie, od té doby bylo toho území pro Rusko velmi důležité. V minulosti zde o vliv Rusko soupeřilo také s Velkou Británií, což se projevilo a vyvrcholilo v afghánské krizi, po níž se Rusko stalo dominantním aktérem ve střední Asii. Z ruského pohledu byl zájem hlavně o bucharskou bavlnu a nová odbytiště pro jejich zboží a po podepsání londýnského protokolu v roce 1885 se dostala oblast definitivně pod vliv Ruska, později SSSR (Horák 2001: 1-3) Dalším zlomovým bodem pro střední Asii se stal rozpad SSSR, díky němuž získaly země střední Asie samostatnost. Je třeba také dodat, že mnohdy nechtěnou samostatnost a kvůli tomuto faktu v kombinaci se špatnými socio-ekonomickými problémy a absencí národní ideologie v jednotlivých státech se státy hned na počátku staly inherentně slabými (Uhl 2008: 87 - 91). To, co rozpoutalo obnovení zájmu o tyto státy, bylo objevení nalezišť ropy a zemního plynu, jejichž

10 z 83 množství je zatím ne zcela prozkoumáno (srov. Horák 2001: 1). Středoasijský region se tedy v posledních letech stává významným bodem mezinárodní a bezpečnostní politiky řady států a to z několika klíčových důvodů. Prvním z nich je energetická bezpečnost, neboť v regionu najdeme značné zásoby nejen ropy a zemního plynu. Státy Evropské unie společně s Čínou ale i Indií mají eminentní zájem na dodávkách těchto klíčových surovin, Rusko naopak nerado vidí konkurenci vlastních exportních snah. Spolu s významnou geostrategickou pozicí regionu jde o velmi významný aspekt vedoucí ke střetávání zájmů řady světových či regionálních velmocí. Dalším důležitým aspektem je politická nestabilita místních režimů a islámský radikalismus a terorismus nevyhnutelně spojený se sousedstvím států jako je Afghánistán či Pákistán. Kyrgyzstán se dostal do popředí zájmu v roce 2001, kdy začala válka v Afghánistánu a USA zde vybudovaly svou základu, jen několik kilometrů od ní byla vybudována ruská základna, což jen potvrzuje významnost regionu. Kyrgyzstán se nicméně také „proslavil“ také negativně, a to svým drogovým obchodem, jelikož přes něj vedou cesty z Afghánistánu do Ruska (King 2005: 32). To, co ovšem zůstává potlačeno, a o čem se ve spojení se střední Asií příliš nemluví, je otázka tribalismu. Jak píše Horák, tyto termíny nicméně nezmizely. U mnoha autorů existuje jistý konsensus ohledně existence tradičních sociálních vrstev – kmenů, klanů ve střední Asii i po rozpadu SSSR (srov. Horák 2008). A tudíž je třeba si v kontextu tak strategicky významného regionu, jako je střední Asie osvětlit i tento jev a zkoumat, do jaké míry se i tato charakteristika projevuje a popřípadě ovlivňuje stabilitu režimu.

2.4 Případová studie a její design

Jelikož budeme využívat případové studie, autorka práce nejdříve představí charakteristické rysy této studie. Případová studie je empirická analýza, která se zabývá konkrétním fenoménem, jeho kontextem a rolí ve skutečném světě, hlavně pokud nejsou hranice mezi fenoménem a kontextem zcela zřejmé. Případová studie je flexibilní metodou produkující široké spektrum výstupů a závěrů, může být vysvět- lující, popisná či zkoumající. Můžeme tohoto designu využívat pro generování či testování teorií skrze pozitivistické paradigma. Využívají se ale také pro popsání společenského fenoménu a generují znalost a povědomí skrze interpretativní paradigma (Johansson 2003: 7). Případová studie je nejběžnější kvalitativní používanou metodou a využívá kvalitativní data hlavně proto, že v těchto případech kvantitativní data použít nelze nebo nejsou dostupná nebo z jiného důvodu

11 z 83 známá. Kvalitativní metody se zabývají hlavně příčinou a ne četností výskytu a zaměřuje se na pocho- pení problému. Případy jsou také často použity proto, aby revidovaly a rozšířily stávající teorie, a také aby je připravily na testování. Proto bude také tato práce nahlížena z pozitivistického úhlu pohledu, což znamená, že realita bude nahlížena jako objektivní, jelikož objektivita je možná a žádoucí (Iacono 2011: 59). Případové studie se také musí potýkat s faktem, že jsou ovlivněny výzkumníkem v tom smyslu, že mnohdy záleží na rozhodnutí výzkumníka, čím se bude zabývat, co je pro něj důležité. Je také třeba identifikovat proměnné důležité pro výzkum, což také záleží do značné míry na výzkumníkovi. Případová studie musí obsáhnout komplexitu konkrétního případu. Konkrétní případ by měl být kom- plexní funkční jednotkou a zkoumán ve svém přirozeném prostředí několika metodami. Nicméně definice případové studie se může v některých aspektech lišit. Jelikož případová studie kombinuje metody zkoumání, můžeme ji považovat za meta-metodu (Johansson 2003: 4). Z pozitivistického úhlu pohledu můžeme na případovou studii nazírat jako na experiment. Logika zo- becnění je stejná a výzkumník očekává stejné výstupy jak z experimentu, tak i případové studie s tím, že všechny proměnné jsou replikovatelné. Pro data musí existovat tři kritéria – musí být validní, spo- lehlivé a replikovatelné (Iacono 2011: 64). Případová studie tedy do hloubky zkoumá jeden či několik málo případů. Dochází zde k detailnímu po- psání případu a objasnění případu není obvykle možné jinou metodou. Problémem ovšem zůstává limi- tovaná zobecnitelnost. Případová studie nám umožňuje zachytit složitosti případu, detailně zkoumá vztahy s detaily. Pochopení jednoho případu by pak mělo vést k lepšímu pochopení jiných případů. Sbírá velké množství informací od jedinců, nicméně relativně omezené množství dat od mnoha jedinců, jelikož se snaží zachytit složitost případu a v této metodě jde hlavně o popis vztahů. Obvykle je cílem vývoj teorie (Iacono 2011: 59). Případové studie se také liší v předmětu zkoumání. V této práci se bude využívat typ studie komunity, který zkoumá, jak již předesílá název, komunitu v konkrétní lokalitě, popisuje a analyzuje hlavní charakteristiky a specifika jejich každodenního života. A také autorka bude využívat typ studium sociál- ních skupin, který se zabývá malými i většími difúzními skupinami, a taky analyzuje jejich vztahy a aktivity (Henld 2005: 104 - 105). Další charakteristikou této práce bude, že autorka bude analyzovat pouze jednu případovou studii a snažit se tak proniknout skutečně do hloubky a složitosti celého případu a porozumět tak okolnostem tohoto případu a jeho vlivu na již vytvořené teorie (srov. Yin 2004)

12 z 83 Podle Benbasat by si člověk měl odpovědět na následující otázky, aby zjistil, zda-li je tento design pro něj to nejvhodnější řešení (Benbasat 1987: 372).

1. Může být tento fenomén zkoumán mimo své přirozené podmínky?

Na tuto otázky by měla být odpověď ne, a je tomu tak i v případě této práce. Tribalismus je konstituo- ván právě specifickými přirozenými podmínkami, které vychází z historie a jednou z problematik na- stíněnou také níže, je jak se tribalismus mění, pokud se přirozené podmínky začnou měnit. Navíc v Kyrgyzstánu by měl tribalismus dosahovat dalších specifik jako je například geografické rozdělení kla- nů na jižní a severní, což by mělo konstituovat dělící linii podpořenou geografií země, což konstituuje jedinečné prostředí.

2.Musí se studie zaměřovat na současné události?

Ano. Po získání samostatnosti v roce 1991 prošel Kyrgyzstán poměrně turbulentním vývojem, ze země, jíž byla předpovídána skvělá budoucnost, se nyní dostala například dle Horáka (2010) na pokraj zhrou- cení. Je tedy nasnadě se zaobírat konkrétní vývojem, jehož kořeny by mohly ležet právě v tribalismu.

3.Je kontrola či manipulace se subjektem nezbytná? Či vůbec možná?

Ne, jelikož nejde o experiment ani o fyzikální test v laboratoři, manipulace s objektem je nemožná. Navíc zde hovoříme o fenoménu, který zahrnuje obrovské kvantum lidí a jde o tak eluzivní problematiku, jakou je identita, že jakákoli manipulace je zcela vyloučena, pokud je vůbec možná.

4.Má daný problém, který je v centru našeho zájmu nějakou etablovanou teoretickou základnu?

I když má tribalismus teoretickou základnu, cílem této práce bude zkoumat a podrobit kritické analýze tyto teorie a zamýšlet se na jejich možnými limity, jelikož případové studie se může používat také pro tyto účely, kdy se na konkrétním případu zkoumají shody s realitou, ale i možné nedostatky.

13 z 83 2.5 Konceptualizace a operacionalizace

Nejprve autorka provede konceptualizaci tribalismu. Konceptualizace se klade za cíl vymezit charakte- ristické rysy daného jevu, které jej odlišují od jevů ostatních. Koncept by měl také odrážet realitu, zr- cadlit ji. Čím je také koncept rozpoznatelnější, tím je také užitečnější (srov. Glaser 2002). Obecně, jak bude nastíněno níže, lze rozdělit koncepty vážící se k tribalismu na tradiční přístupy, které vychází z empirie 19. století, a moderní přístupy, které vychází z novějších dat, která se pozměnila hlavně kvůli zkušenosti tribalismu se státním zřízením. Konceptualizace tedy proběhne níže, nicméně již zde můžeme nastínit, že tribalismus je založen na společné organizaci, kultuře či víře kmene, který se vyznačuje společnou identitou a loajalitou k tomuto kmeni (Free Online Dictionary). Operacionalizace proběhne následovně, autorka vygeneruje z teorií otázky, u kterých by autorka chtěla zkoumat, zda teorie spojené se střední Asií v sobě nesou limity a omezení vážící se k pojímání tribalismu, a to hlavně testováním na případové studii Kyrgyzstánu. Autorka si také následně klade za cíl evaluaci výsledku, která by následně měla poskytnou platformu dalšímu výzkumu, popřípadě redefinici dosavadních teorií.

2.6 Výchozí literatura

Co se týče literatury, autorka bude vycházet z konceptů Paula Jamese či Ernesta Gellnera a následně teorie spojené se střední Asii pak budou vycházet z díla Kathleen Collins, Edward Schatz, Davida Gul- letta či Saltanat Bedikeevy. Co se týče české literatury, pak autorka této magisterské práce se bude také vycházet z děl předních českých odborníků na střední Asií a tím jsou Slavomír Horák a Pavel Uhl. Další informace budou například čerpány z materiálů Central Asia and Caucasus Intsitute, Jamestown, databáze Jstor, mezinárodních organizací jako Internatinal Crisis group či webových stránek Fergha- na.ru, Guardian, Radio Free Europe atp.

14 z 83

3. Konceptualizace tribalismu

3.1 Národ, etnicita a lokální identita

Autorka by zde ráda začala šířeji a zamyslela se také nad „nadřazenými“ termíny tribalismu. Problé- mem definovaní národa, rasy či etnicity je také postupné „rozmělnění“ těchto termínů. Definiční hranice se stírají. Pokud budeme sledovat základní dělicí linie, pak by rasa měla být vnímána jako geneticky daná kategorie, etnicita by měla být vnímána jako prodloužení příbuzenských vazeb a národ jako pro- dloužení etnicity a jako nejdůležitější aspekt kulturní pospolitosti. Národní státy jsou chápány jako tenze mezi identitou, kterou si nemůžeme vybrat, a zvolenou společenskou identitou. Nicméně existují i jiné pojetí etnicity. Přisuzovaná identita může být získána například sňatkem do jiné etnické skupiny a přijmutí tak jiného kulturního rámce. Etnicita se také může měnit na základě politicko-náboženského rámce a nová identita může být naturalizovaná. Národ je abstraktní společenství cizinců, obvykle spo- jené v jednom státě a subjektivně ztělesňuje komunitu, jejíž členové se chápou jako spojitá skupina kra- janů. Dalšímu atributy národa, které se nedají vybrat, jsou atributy společenství jako společná historie, území, genealogie etnicity. Dalšími rysy společenství jsou pak jazyk a adresa (možnost komunikace), ekonomické zájmy, institucionální dědictví a občanská společnost (James 2006: 26 - 28). Autorka toho textu by také chtěla definovat, co je skupinová lokální identita, která je chápána jako zmnohonásobená individuální identita založena na systému hodnot podobných pro všechny sociální aktéry nacházející se v této skupině. Dále je založena na podobném systému norem, mravů, zvyků, ekonomiky a jazyka a - neméně důležité také pro tento text - na společném teritoriu a jeho specifickým odlišnostem od ostatních území. Jde o druh skupinového vědomí odrážející se v definování společné budoucnosti skupiny založené na internalizované tradici (Szczepański, Sliz: 4). Jako taková může být tato identita spojena s klanovou identitou, ale může být vůči ní také výlučná – viz. níže. Pro potřeby této práce je třeba uvědomit si i tento problém, který bude později významným rysem ve vymezení problematiky tribalismu ve střední Asii, a to hlavně v kontrastu lokální identity a tribalismu. K překrytí těchto pojmů dochází převážně kvůli špatnému definování obou a absenci schopnosti je odlišit, jelikož i klany se mohou definovat na základě teritoriální příslušnosti (srov. Gellner 1990: 110).

15 z 83 Koncept kmene je odvozován od latinského termínu tribus, což je sebe-reprodukující se společenství orámované společenskou dominancí tváří v tvář integrace. Je třeba tedy odlišovat od tváří v tvář spole- čenství a národu, jako zástupce abstraktních společenství (James 2006: 29). Nejdůležitější koncepty tribalismu budou představeny níže.

3.2 Tradiční koncepty tribalismu

Dále autorka této práce považuje za vhodné představit velmi tradiční názory na problematiku tribalismu pocházející od významných vědců, pro něž je v drtivé většině případů tribalismus spojen s před- moderní společností a je dle jejich názoru zastaralým jevem. Dle Gellnera dochází s moderním státem k zániku nižších jednotek přidružení jako je klan či kmen, Gellner chápe kmeny jako oddělené od státní- ho aparátu a jejich existence poukazuje dle jeho mínění na státní neefektivitu. Dle Gellnera v homoge- nizaci hraje významnou roli vzdělání. Také Deutsch se vyjadřuje tak, že národnost vzniká jako funkční požadavek moderního státu, a tudíž tribalismu je v podstatě selháním moderního státu, respektive mo- dernizace (srov. Gellner 1960). Dle Gellnera je příbuzenská vazba založena na biologické vazbě a autor se vymezuje proti možnosti, že by charakter příbuznosti mohl nabývat spíše společenského charakteru. Dle Gellnera je také identita funkčním vztahem. Společenská příbuznost je funkcí fyzické příbuznosti. Funkce je pravidlem upřes- ňujícím spojení a tato funkce je rodokmenem mužské či ženské linie. To, co ale sám Gellner považuje za nutné rozlišit je vědomá a nevědomá příbuznost, kde skutečná příbuznost nemusela být rozpoznána a následně se nepřekrývá společenská příbuznost s fyzickou. Nicméně u klanu členové věří ve společné předky, aniž by museli nutně vědět, že zda-li tomu tak skutečně je. Gellner přiznává, že samotný klan nekoresponduje s fyzickým příbuzenstvím, nicméně dle jeho názoru je klan úzce spojen s koncepty jako sub-klan, rod, prodloužená rodina, jejichž společenská realita je založena na příbuznosti. Klan se skládá z těchto pod-skupin, které jsou příbuzenské skupiny, tak jak je autor definuje výše (Gellner 1987: 185 – 193). Součástí tradičního pojetí je tedy fakt, že by zde mělo docházet k jistému překrytí příbuzenské vazby vazbou biologickou, která by se tak měla stát stěžejním rysem konceptu klanu či kmene, což by také celou identitu charakterizovalo jako jev primordiální. S tímto názorem se shodují také jiní teoretici, jako příklad zde můžeme uvést, že Bloch zmiňuje, že tribalismus je biologickou, pa- triarchální příbuzenskou linií a moc je přiřčena mužskému biologickému potomku. V tomto podání

16 z 83 jsou ženy také zdrojem nepůvodního, tím že se do kmene mohou přivdat, a tudíž jsou také nedůležité (Bloch 1987: 330). Také Lindholm ve svém textu hovoří, že každý klan odlišuje sám se sebe on jiného na základě toho, komu dávají své ženy a od koho ženy „přijímají“ (Lindholm 1986: 337). Hvoslefa pak následně tvrdí, že je možné nakreslit genealogickou mapu a na ní vyznačit jedincovo místo. Příslušníci klanu jsou také všichni členové mužské linie od praotce po sedm generací. Klanoví příslušníci jsou vět- šinou propojeni s vesnicí či konkrétním regionem, ať už zde příslušníci kmene žijí nebo ne (Hvoslef 1995). Dle Tappera kmen může být volně lokalizovaná skupina, kde je příbuzenská vazba dominant- ním rysem organizace a jejíž členové se chápou jako kulturně blízcí (Tapper 1983: 4). Pokud se podrobněji podíváme na strukturu tribalismu, pak dle Hvoslefa je klan základní jednotkou kmene, a kmen se sestává z několika klanů. Kmeny, které vytvářejí klany, jsou propojeny skrze společ- né předky a jelikož také cítí, že jejich kořeny se pojí k jednomu místu (Hvoslef 1995). Pokud se zaměříme na problematiku političnosti kmenů, pak dle Tappera jsou kmeny většinou politicky sjednocené, i když ne nutně pod tím samým lídrem, což se dá vypozorovat v interakci se státem. Takovéto kmeny jsou součástí větší, obvykle regionální, politické struktury kmenů podobného druhu a ne vždy se překrývají se státem. Více explicitní termín jako konfederace se může použít pro lokální kmeny, které jsou heterogenní v kultuře, mají stejné kořeny a třídní strukturu a jsou politicky sjednocené pod jednou centrální autoritou (Tapper 1983: 4). Také Eickelman připouští, že klany se politicky sjednocují. Dle jeho názoru kmen jako organizační jednotka stojí mezi tlupou a státem, čímž naznačuje, že kmeny jsou něčím jiným než státy, ale evolučně jsou jeho předchůdcem (srov. Eickelman 2002).

3.3 Moderní koncepty tribalismu

V návaznosti na tradiční koncepty jsou koncepty, které z těch tradičních vychází, nicméně se liší ve svém charakteru a snaží se zapracováním nových dat tyto koncepty lépe vymezit a specifikovat. Autor- ka by nejdříve chtěla začít definicí Spojených národů, která představuje jakýsi přechod mezi oběma pojetími. Dle UN jsou tedy klanové struktury popisovány jako neformální organizace či instituce, které jsou or- ganizované na základě příbuzenské vazby a tyto vazby jsou nositeli jistého vzorce chování a jednání. Členové sdílí společné cíle a identitu. Jsou založeny na důvěře a blízky vztah také etabluje jejich socio- ekonomickou závislost. Tyto vazby jsou jsou založeny na loajalitě, která se tudíž neváže ke státu, ale

17 z 83 ke klanu a zároveň také nahrazuje závazek ke státu. Klanovou funkcí je také bezpečí jeho členů, které je také propojené s finanční podporou a opět založené na loajálnosti. Je očekávána osobní loajalita, po- skytnutá služba v sobě nese závazek, hlava klanu se spoléhá na plnou podporu svých členů a existuje zde jakýsi závazek mlčenlivosti. A tyto praktiky by se také měly odrážet na makro-úrovni (UN 2006: 16). Definice Collins již hlouběji odráží moderní trendy, například v pojímání příbuzenské vazby, která již nemusí naplňovat Gellnerovu biologickou podstatu. Dle Collins je klan také neformální společenská organizace, která vykazuje skutečné či fiktivní pokrevní vazby, které členy spojují. Klany jsou tudíž identitární sítě skládající se z rozsáhlé sítě horizontálních a vertikálních vazeb. Klany mají své kořeny v kultuře sdílených norem a vzájemné důvěry, ale také se zde objevují racionální důvody (Collins 2006: 16 - 18 ). Obdobně se k definici klanu staví také Christie, která definuje pro klan typické rysy jako soběstačnost, příbuzný jazyk, kulturu a smysl pro identitu. Identita je založena na společném vní- mání mytologie, tabu a hrdinů a má definovanou strukturu vztahů zahrnující hierarchii moci a pravidel chování. Nakonec jde také o úzce definované teritorium (Christie 1998: 6). Z pohledu nákladů příležitosti pak neformální vazby a sítě redukují náklady příležitosti v slabě institu- cionalizovaném a nejistém prostředí. V semimoderním státě, hlavně v tom procházejícím tranzicí, jsou klany alternativou k chybějící institucionální struktuře. Klanové vazby a opakované interakce vytváří ovzduší důvěry a vzájemnou reciprocitu. Postupně dochází k neformální institucionalizaci těchto norem. Klany tak poskytují normy a organizační základnu pro vnitřně mocné a kohezivní sítě (Collins 2006: 16 - 18 ). Pokud se zde pozastavíme nad tím, jak by se tedy mělo přistupovat k příbuzenské vazbě, která je jed- ním ze stěžejních rysů definice klanu, pak Sjoeberg k této problematice podotýká, že všechny definice klanu sice zahrnují skutečnou či fiktivní příbuznost. Nicméně autor se domnívá, že záleží na tom, zda-li je tento příbuzenský vztah artikulován – je po lidech požadováno, aby si byli vědomi tohoto vztahu, aby pro ně existoval (Sjoeberg 2011: 130 -131) Klany zahrnují oboje – elity i neelitní členy na různých úrovních společnosti. Elity mají svůj status při- psaný na základě peněz a moci a jsou často do této elity narozeny. Elity jsou pochopitelně propojeny s bohatstvím svého klanu. Poskytují politickou, sociální a ekonomickou pomoc a příležitost pro ostatní členy klanu a závisí na jejich loajalitě a respektu k jejich statusu. Tak jako klientelismus i klany jsou sítě vztahů jak horizontálních, tak vertikálních, které zůstávají svázané identitou jako ekonomická

18 z 83 záštita dobrých i špatných období. I když jsou klany často regionálně založené, jelikož to jim umožňuje udržet si vzájemné vazby, klany také závisí na genealogii (Collins 2003: 174, Collins 2002: 142). James se k problematice tribalismus staví ještě mnohem detailněji a vysvětluje mnoho termínů, které byly výše použity, ale zatím nebyly osvětleny. Obvyklé pojetí tribalismu je dle Jamese definováno jako vymezení podmínek pro fungování konkrétní komunity, k níž jsou osoby poutány skrze konkrétní ro- dinné vazby s dominancí tváří v tvář komunikace a integrace včetně genealogické příslušnosti, reciprocity a mytologie. Z historie vyplývá, že nejudržitelnější je genealogická příslušnost – což je prodlouže- ná příbuzenská vazba, která může být nicméně přímo propojená či konstituovaná okolo jiných přísluš- ností. Dle Jamese je nutné nahlížet na tribalismus v dnešní době jako na ontologickou formaci, která je orámována interakcemi s ostatními společenskými formacemi (James 2001: 17, James 2006: 29 – 33). Jednou ze základních charakteristik tribalismu je reciprocita. James definuje 3 základní rysy reciprocity. První charakteristikou je, že reciprocita funguje jako výměna zboží skrze síť vztahů a lidé do procesu zahrnuti jsou integrováni skrze tváří v tvář interakci, a také tato transakce požaduje jistou formu ri- tuálního rozpoznání se navzájem a dávku společenského přínosu. Reciprocita také nutně nezahrnuje dar nazpět. Druhým rysem je odlišnost reciprocity od barteru či výměny komodit. Rozdíl je hlavně ve vý- měnném vztahu, který je odlišný díky společenské normě. Výměna komodit se objevuje mezi cizinci a odehrává se na základě důvěry v abstraktní systém, zatímco reciproční výměna „darů“ to nevyžaduje. Třetím rysem je rozdíl mezi reciproční výměnou a výměnou komodit jako otázka společenské abstrakce. Reciproční výměna je společensky vymezena rámcem, který pomáhá integrovat a ztělesňuje vztahy, které fungují jako zprostředkování a napomáhání lidem být si vzájemně přítomni. Na druhou stranu ve výměně komodit společenské orámování abstraktního trhu působí ve snaze objektivizovat a racionali- zovat zvláštnosti osoby během obchodu (James 2006: 137 - 139). Dle Schatze je reciprocita také spojena s neformálními vztahy. Pokud hovoříme o neformálních vztazích, musí dojít k naplnění tří předpo- kladů. Za prvé je každý neformální vztah ze své podstaty dvojitý. Zahrnuje dva aktéry a je charakteri- zován trvanlivostí, zaměřením na konkrétní téma a exkluzivitou. Druhým předpokladem je, že dochází k výměně komodit mezi těmito dvěma aktéry. A za třetí se tato výměna odehrává pod podmínkou raci- álnosti jednání pro oba, což znamená, že obě strany z toho těží, jelikož jinak by neexistoval důvod, aby tento vztah vůbec existoval (Schatz 2004: 96). Poněkud odlišně se k této problematice staví Gullette, který zmiňuje, že používání termínu klan může být spojeno se snahou posílit spojení mezi lidmi za cí- lem prosazení vlastních cílů spíše než mechanická snaha o solidaritu, a také zmiňuje, že elity kontrolují

19 z 83 ostatní členy klanu pomocí různých vlastnických práv, takže nejde o solidaritu, ale o různé formy spo- lečenské kontroly maskující se jako skupinová koheze (Gullette 2010: 63 - 64). Také genealogie není dle Jamese abstraktní linie blízkých propojení, pro něž existuje papírový doklad. Jen proto, že tyto vazby nejsou geneticky ověřitelné, neznamená, že neexistují. Pro tento druh společ- nosti je genealogie udržována v živoucí paměti, ale oproti jiným společenským formacím je více kon- krétní, méně abstraktní. Dokonce i takové vztahy jako příbuznost mohou být abstraktním vztahem. Je to spíše součástí kulturních než přírodních vztahů. Tradičně je příbuznost spíše součástí kolektivní pa- měti než sepsaného kontraktu. Tváří v tvář interakce udává limity a možnosti vzdálenosti a blízkosti, ale i v těchto konkrétních nastaveních se objevuje abstrakce (James 2006: 127). Genealogie také dle Gulletta nabývá spíše deskriptivního charakteru. Autor se domnívá, že je to starto- vací bod, počátek, skrze který dochází k odhalení příbuznosti. Genealogická představa je spojena s procesem jednotlivcovy a kolektivní formy paměti a prezentování historie v různých variacích a formách. Paměť odkazuje k lidem a místům a připomíná jejich představy a ideály skrze odlišnou historickou prezentaci. Důraz je kladen na konstrukci souvislostí skrze paměť, která tvaruje historii, a tak pak hraje roli ve vytváření individuálnosti (Gullette 2010: 65). Co ale naopak zůstává hodně abstraktní, je spo- lečná mytologie, navíc mytologie je také charakteristickým rysem pro národ a etnicitu a tudíž ani dle autorky této práce není příliš důležité se jí zde zabývat (James 2006: 128, 152). Dle Gulletta je tedy genealogie spíše o vlastní interpretaci než o stanovení obecné univerzální kategorie (Gullette 2010: 55).

3.4 Tradiční a moderní tribalismus

Co bylo zmíněno výše, dle autorky tohoto textu do značné míry také reflektuje názor Jamese. Jelikož to, jak byly klany definovány v minulosti, do značné míry odráží empirii z 19. století a jde o poněkud překonané názory, které se vážou k tribalismu, a jenž celou problematiku poněkud zjednodušují a staví tribalismus do role primitivního společenského uspořádání (srov. Paglia 2007, Wiley 1981). V minulosti se vědci přikláněli k myšlence, že je příbuzenské spojení jen biologického charakteru a ne- zabývali se vlivem kulturních faktorů na tato spojení. Teprve později se nad nimi začalo uvažovat jako o symbolech pro jistý druh společenského vztahu a jejich charakter byl postupně definován spíše jako funkční než biologický (Gullette 2010: 63 - 64). James tedy vymezuje dva typy tribalismu. Za prvé, tradiční tribalismus, který dle jeho názoru označuje mnoho druhů formací založených na prodloužených genealogických vazbách nabývající podoby růz-

20 z 83 ných království, která asociujeme s Evropou a Severní Afrikou v dobách minulých (James 2006: 103). Když se začínal objevovat koncept tribalismu, také Lloyd Fallers přišel s ideou, že termín kmen se v klasickém pojetí váže pouze k některým prekoloniálním africkým společnostem. Tribalismus dle jeho názoru dnes znamená pouze odlišnosti v rámci etnika. Podle tohoto autora je tedy tribalismus v současné době pouze moderním konstruktem (James 2006: 28 – 30). Naopak moderní tribalismus je dle Jamese historický fenomén spojený s moderním procesem národní- ho formování a globalizací. Moment jejich zrodu se objevuje na konci 18. Století, kdy se objevují praktiky a ideologie pocházející z imperialismu a kapitalismus a překonávající tradiční tribalismus. Nedá se ovšem říci, že by kmeny byly vynalezeny v tomto procesu, lidé je vytvořili (James 2006: 30). Tak jak bychom dnes měli pojímat tribalismus, je ovlivněno změnami, kterými tento koncept prošel. Také Roy uvádí, že tribalismus může být ovlivněn inovací, jelikož kmenová identita se proměňuje, klany a kmeny se přetváří, spojují a vytváří si vlastní původ (Roy 2000: 23). V okamžiku, kde se kmeny dostávají do kontaktu s modernizmem, stávají se méně a méně integrované příbuzenskou vazbou jako společen- ství. Příbuzenská vazba zůstává důležitá jako tváří v tvář komunikace, ale stát, jehož pojetí je více abs- traktní, přispívá více k měnícímu se způsobu konstituování identity. Tak jako se tomu například stalo ve Rwandě, kdy byly kmenové kasty určeny koloniální mocností, a příbuzenská vazba jako genealo- gická příslušnost byla přetransformována. Je třeba si uvědomit, jak podotýká James, že i ostatní formy ztělesňující spojení mezi lidmi mohou být stejně důležité jako příbuzenská vazba (James 2006: 184, 191, 247 – 248). S obdobným termínem jako je moderní tribalismus pak také přichází Lonsdale, který hovoří o termínu politický tribalismus, a který se autorka této práce rozhodla začadit pod moderní tribalismus, jako jeho další rys, o kterém sice Jamese hovoří, ale dále jej nerozvádí. Základní podmínkou je také zkušenost se státním zřízením a kolonizací. Dle jeho názoru silná kulturní identifikace dopomáhá konstituovat lídry, kteří se angažují v politické, sociální a ekonomické sféře, a také naopak tyto sféry vytváří poptávku po lídrech, kteří se naopak mohou odvolávat na svůj klanový původ, aby utvrdili svou legitimitu a dochází tak k politizaci celého procesu a integraci těchto struktur do těch státních. Kvalitativním rozdílem oproti tradičnímu pojímání tribalismu je také charakter vazeb, které jsou více materialistické a oportunistic- ké (Berman 1998: 324, srov. Lonsdale, Berman 1992).

Rozdíly mezi tradičním a moderním pojetím tribalismu:

21 z 83 Tribalismus Charakter spole- Příbuzenská Genealogie Političnost Solidarita a čenství vazba reciprocita Tradiční po- Před-moderní Biologická Konkrétní linie Může se Ano, objevuje jetí objevovat se, je dobro- volná Moderní po- Může korespondo- Biologická i Konkrétní, abs- Ano, obje- Ano, objevuje jetí vat i s moderním fiktivní traktní či kon- vuje se se. Někdy pojetím státu struovaná ovšem spíše vynucovaná

22 z 83

4. Teorie spojené s oblastí střední Asie

4.1 Historický exkurs

Pokud začneme krátkým historickým exkursem, pak dle Bodia byla identita klanů ve střední Asii bu- dována na základě pokrevních vazeb, společenské normy vycházely z lokálních tradic a měly tak spo- jující charakter pro kočovníky ve stepních podmínkách střední Asie. Fungování klanu bylo také neinsti- tucionalizované, což odráželo fakt, že identita jednotlivce vycházela z identity rodu. Elity také chápaly pokrevní svazek jako záruku ochrany svých pozic (Bodio, Zaleski 2008: 40). Historicky se v celé střední Asii objevují klanové či kmenové vazby, ale také vazby ve formě prodlou- žené rodiny. Převážně se zde tato struktura objevuje díky nomádské minulosti a jejich způsobu života. Majorita populace ve střední Asii byla a je dle tradičního charakteru organizována na základě příbuzen- ských vazeb. Již v před-carském a carském období byli lidé organizováni podél klanových a kmeno- vých linií, nicméně i později, když došlo k usazení obyvatel, jejich tradice se zachovaly a přežily i so- větskou nadvládu. Během carské okupace se příliš kmenové uspořádání společnosti nic nezměnilo, je- likož na tom neměly carské elity žádný zájem (Öraz 2008: 78 - 91). Obecně lze totiž tvrdit, že tato je- dinečná konstelace mocenských vztahů na regionální a lokální úrovni sama o sobě tvořila sociální kont- rolní síť a nedostala se tak do konfliktu s carskou správou (Uhl 2008: 41). K integraci těchto systémů do státní správy došlo až za komunismu, ale to již viz níže.

4.2 Teorie tribalismu ze střední Asie

Klan ve střední Asii je dle Collins definován jako neformální identita založená na pokrevních vazbách, která je typická pro semimoderní společnosti. V takovýchto společnostech s převažující neformální identitou je tato identita silnější než formální institucionální etnická a náboženská identita. Tam, kde je klanová struktura dostatečně silným společenským faktorem, může také determinovat etnický a nábo- ženský konflikt a ovlivňuje společenskou stabilitu. Nicméně i klany samy o sobě mohou definovat ostatní linie konfliktu (Collins 2003: 174).

23 z 83 Dle Schatze si hlavně klanová politika zaslouží pozornost, jelikož jde o výzvu snaze ve střední Asii vybudovat národní identitu. Elity jsou konfrontovány s kulturně pluralitní společností, jejíž loajalita není směřována směrem ke státu a jeho zástupcům, ale směrem k lokálnu a lokálním autoritám. Za těchto okolností má tendenci tamní populace lnout k lokálním zvykům, lokálním (a často neformálním) insti- tucím a jednají s účelem typicky lokálním ve svém dosahu. Takovéto společenství se dovolává příbuz- nosti a pokrevního spojení, která jsou konstituována na hluboké a často exkluzivní solidaritě založené na důvěře. Pokud populace cítí spojení mezi místem či se cítí lokálně pevně spoutána, najití společné cesty mezi lokálním a národním přidružením se stává obtížným. Toto se stává hlavně pravdou, pokud jeden klan vidí budování národní identity pouze jako zástěrku jiného klanu, jak získat moc. Toto soupe- ření je většinou hra s nulovým součtem, jelikož budování národní identity ještě neznamená zánik lokál- ní příslušnosti (Schatz 2004: 8). Dle Khegai pokaždé, když se k moci dostane jeden klan, snaží se mi- nimalizovat vliv klanu, se kterým soutěží o moc. Například v Kyrgyzstánu jsou dle jeho názoru sever a jih silně oddělené a klany okupující tyto regiony vykazují tendence spolu soupeřit o moc, což podkopá- vá národní jednotu a dotýká se všech aspektů života v zemi včetně státo-tvorby (Khegai 2004: 14 – 15). Příbuzenství je ojedinělou základnou identitární politiky, která je dále rozčleněna na několik dalších úrovní. Oproti tomu etnicita je založena na tom, že je člověk buď členem dané skupiny, nebo ne. Jaké- koli dvě osoby mohou být popsány jako spojené příbuzenskou vazbou, ale na této mapě se úroveň pří- buzenské blízkosti mění, nicméně pokrevní spojení je stále považováno za přítomné. Proto je také kla- nová politika vždy rozdělena do různých úrovní a příbuzenské sítě jsou aktivovány v rozdílných kon- textech a kontextuálních momentech (Schatz 2004: 98). Schatz si také klade otázku, jak se mohou státní instituce projevovat dobře, pokud lokální praktiky a příbuznost reprezentují odlišný institucionální řád. Klany mají významnou výhodu v tom, že svým čle- nům přináší výhody, a proto se také klan objevil jako politický a zabývající se otázkami distribuce a výměny, klan začal být asociován s cílevědomým jednáním (Schatz 2004: 9, 77). Také dle Tismăneanu kmeny ztratily svou historickou roli jako nezávislé instituce občanské společnosti a jako základ politic- ké organizace se klany stávají kontraproduktivními jevy pro demokratické instituce. Paradoxem tribalismu je obtížnost vyvinout akceschopnou demokracii, pokud hranice mezi politickými rolemi založe- nými na individuálních zásluhách a politické role založené na kmenové příslušnosti jsou rozmazané. Politická participace založená na kmenové příslušnosti pak vede k exklusivistické politice. Na druhou stranu klany jsou schopně unifikovat lidi na základě přátelských vazeb, sousedství, zaměstnaní, škol- ství, což zároveň představuje platformy pro spolupráci. Klany tak v sobě skrývají potenciál prosazovat i

24 z 83 univerzální cíle pro národní dobro. Dle Tismăneanu pak národní a subnárodní identity v sobě skrývají možnost překlenutí sporů a vytvoření jednoty (Tismăneanu 1995: 327). Schatz se dále zaobírá organizací klanu. Klanová organizace generuje jasná pravidla, jak se mají členo- vé integrovat a tato jasná pravidla uvnitř eliminují transakční náklady. A tak státní instituce a administrativa stagnují tam, kde se stále objevují klany. Klany a jejich instituce mohou také často omezovat vytvoření trhů a demokratických institucí. Za jistých extrémních okolností jako je selhání národo- tvorby a státo-tvorby se může tato diverzifikace společnosti stát součástí násilného konfliktu a selhání státu. I když autor dodává, že je tento scénář spíše raritou, pokud ke konfliktu dojde, pokrevní vazby zde sehrají roli. Ale autor vzápětí dodává, že klanová příslušnost není příčinou takovéhoto pádu. Schatz se také domnívá, že neformální klanové instituce, které v minulosti fungovaly jako mediátor konfliktu, mají dnes v kontextu moderní doby oslabenou pozici (Schatz 2004: 9). Všechny tyto výzvy k národnosti a státnosti vychází z kolize alternativních koncepcí legitimity. Státní elity vidí tribalismus jako hrozbu místo toho, aby se snažily klany a kmeny akomodovat. Státní elity pak problém staví tak, že je nutné de-legitimizovat dlouhodobé společenské praktiky. Schatz také argumentuje, že by se mělo rozlišovat, jakou negativní roli by klany mohly mít na politiku státu (klientelismus), kde unifikované skupiny mají přesně definovanou skupinu cílů, a způsoby, jakými by mohly být tyto aspekty limitovány (balancování), což předpokládá, že existuje nějaká neformální politika, kte- rá reguluje vztahy mezi různými klany (Schatz 2004: 98, 168). Také Uhl ve své práci zmiňuje obdob- nou myšlenku, i když ji explicitně nenazývá balancování, ale pravděpodobně má na mysli podobný rys, i když v poněkud slabší podobě. Podle Uhla je konkrétně pro Kyrgyzstán typický silný regionalizmus a v něm se pak jako podsystémy objevují klanové principy uplatnění moci a regionalizmus následně vytváří mocenskou rovnováhu na centrální úrovni (Uhl 2008: 98). I když jsou klany založeny na vzájemné pokrevní vazbě, která je součástí většího rodokmenového sys- tému, dle Schatze se stávají méně významné, když tyto skupiny začnou vytvářet politické útvary boju- jící o moc a ekonomické zdroje. Schatz také poukazuje na fakt, že je pravděpodobně také nepřesné uvažovat o tom, že příbuznost je relevantní vždy, může být relevantní jen v jistém kontextu a může být také chápána jako metafora pro zájmové skupiny nebo komunity (Schatz 2004: 109). Dle Akerman klany rozšiřují svou moc za použití bohatství, aby dosáhly na důležité pozice ve vládě a průmyslu. V mnoha případech se vládní elity promíchávají s mocnými klany. Klany, které jsou u moci a lidé, kteří jsou v kontaktu s nejvyššími vládními představiteli, si mohou úžívat zvýhodněných podmí- nek a akumulovat bohatství. Následně pak spojení mezi mocí a bohatstvím v politice přispívá ke konso-

25 z 83 lidaci systému, kterému chybí transparentnost, demokratické rozhodovací procesy a spravedlnost (Akerman 2002: 3). Také dle Berdikeevy jsou klany neformální entity, které ovlivňují politiku a rozhodovací procesy, a tím podkopávají vládu práva a demokracii. Dle Berdikeevy klany mohou zapříčinit destabilizaci země. Klanová solidarita a regionalismus jsou vzrůstajícími problémy, jelikož jsou zdroji nepotismu, korupce a rozdělení země, které může vést k selhání státu. Také negativně ovlivňují veřejnou správu, ekono- mický vývoj země a státo-tvorbu. Klany také vytváří mocenská centra, která se dostávají do popředí ne díky své agendě, ale díky regionálním vazbám či loajalitě k vládnoucí elitě. Tyto problémy se pak od- ráží v prostředí politického vakua. Berdikeeva viní z frakcionářství absenci národní ideologie (Berdike- eva 2006: 2). Dle Berdikeevy má také tribalismus ve střední Asii ekonomické dosahy, jelikož tato struktura společnosti pomáhá k vytváření korupce, nepotismus a slabé vlády práva, zatímco ekonomic- ké zdroje země jsou vyčerpávány skrze úplatky a vynucené převzetí podniků (Berdikeeva 2006: 8-11). To, jak by se klany měly mobilizovat, vysvětluje model Evans-Pritchard. Model byl založen na tom, jak dochází k mobilizaci klanů v závislosti na tom, kdo je ohrožuje. A reprezentuje pradávného předka, od něhož odvozuje svůj původ klan, míněno obecně. B a C jsou rodokmenové řady, které se od něj od- vozují. D a E se pak odvozují od B a F a G od C. Pokud dva segmenty jdou proti sobě, poté jejich pří- buzní po mužské linii se za ně postaví a pomohou jim s obranou. Pokud D a F půjdou proti sobě, pak se D a E spojí dohromady, což je vlastně B. A následně se F a G spojí, což je C. Pokud tedy dojde ke spo- ru, mělo by dojít k mobilizaci mužské linie k obraně. Solidarita a koheze se staly základy tohoto mode- lu (převzato z Gullette 2010: 63). Schatz se také zabývá konflikty mezi jednotlivými klany a definuje jejich charakteristiky. Za prvé utaji- telná povaha vazeb je dělá přínosnými, pokud se projevuje nedostatek v ekonomice. Pokud nastane tato situace, klanové vazby se mají velkou šanci realizovat, aby zajistily přístupové kanály. Skrytost vazeb umožňuje klanům lépe přežít, ale také je to více-úrovňová povaha jejich dělení, která vede k neobvyklé politické dynamice (Schatz 2004: 167). Na druhou stranu o těchto příbuzenských vazbách nemusí existovat tolik informací a stává se tudíž, že konflikty vznikají na domnělých vazbách. Tento metakonflikt, jak ho nazývá Schatz, je bitvou o role, které klany fakticky hrají a kterou by tzv. měly hrát. A jelikož rozdělení rolí na základě příbuznosti vy- chází od veřejnosti, političtí a společenští aktéři mají často zkreslenou představu o příbuzenském poza- dí ostatních aktérů. Nicméně tato zkreslenost v sobě skrývá jistou výhodu, umožňuje to využívat klanovou rétoriku k diskreditaci politických oponentů. Pokud jsou informace dostupné pouze pro insidera,

26 z 83 využívají situace a přijímají rozhodnutí na osobních schůzkách. Pokud je ta samá informace dostupná i pro outsidera, může to později znamenat skrývání praktik kvůli možné předpojatosti. Outsideři a insi- deři pak mohou zabřednout do klanového konfliktu, jak se snaží zajistit si přístup ke zboží a kontrolovat chování druhých. Také informace na klanovém základě jsou často neveřejné pro outsidera. V pro- středí skoupém na informace, nezasvěcenost outsiderů do informací insiderů nemůže odhalit, jak důle- žitou roli hraje příbuznost. To prezentuje překážku, nemohou analyzovat jednání insidera na základě plnohodnotných informací a jejich dostatku. Na druhou stranu to pro ně také vytváří příležitost – mohou využít termínů o klanovém rozdělení a vykreslit insidery jako osoby jednající regresivně, evolučně primitivně a také v neposlední řadě podkopávající efektivitu státních institucí (Schatz 2004: 113 - 121). Autor dále vymezuje dva typy aktérů, kteří jsou účastníky těchto konfliktů, jde o kvazistátní aktéry a členy opozice. Kvazistátní aktéři jsou ti, kteří využívají státní autoritu k vlastním účelům, k vlastní po- litické agendě zatímco implementují oficiální politická rozhodnutí. Jsou schopni najít a vymezit si ma- névrovací prostor, i když fungují jako zástupci centrálních autorit. Často se také snaží rozmělnit proti- klanový diskurz a snaží se přesvědčit, že klany jsou zdrojem etnické pýchy země. Opozice zase využí- vá tuto problematiku na poukázání a zdiskreditování vládní politiky, které dle jejich názoru chybí transparentnost a otevřenost. Jejich tvrzení poukazuje na to, že tribalismus je negativní jev- tradiciona- listický a zpátečnický, a tím se také angažují v metakonfliktu (Schatz 2004: 115). Poté co středoasijské země získaly nezávislost, přijaly prezidentský systém, což ovšem otevřelo mož- nost koncentrace moci v rukou jedné osoby a vytvoření tak autoritativních sil. Zde autorka práce nara- zila u několika autorů – u Uhla, Domasheva i Schatze na odkazy k Weberovi a jeho pojímání panství. Problém centrální Asie se odehrává prvně ve vymezení moci prezidenta versus parlamentu, jehož moc se snaží prezident oslabit. Tato sféra by se dala považovat za legální panství, i když v poněkud přene- seném slova smyslu, jelikož střední Asie nenaplňuje charakteristiky legálního panství tak, jak jej chá- peme na Západě. Kromě vymezování této moci se ve střední Asii objevuje také problém boje mezi státní elitou a regionálními skupinami, což lze považovat dle Webera za tradiční panství. A tak ve střední Asii existují obě panství vedle sebe a díky této variabilitě existuje široké pole dynamiky politic- kých systémů (Uhl 2008: 86). Existence tradičního panství by nám také měla napovědět o vlivu nefor- málních institucí na formální, a také na společnost, jelikož dle Weberova názoru jsou instituce pod tra- dičním panstvím ovlivněny příbuzenskou vazbou, ale také ekonomickými aspekty (Domashev 2010: 37 – 38, srov. Weber 1997). Schatz se na závěr domnívá, že i když měl Weber pravdu v tom, že klany ovlivňují tvorbu ideálních institucí, nicméně vztah funguje také naopak, také stát a jeho instituce mají

27 z 83 vliv na klanové sítě. Státní akce mohou být důvodem setrvání klanových sítí. Schatz se domnívá, že pokud se státy a klany konstruují navzájem, potom neoperují na odlišných a navzájem vyloučitelných logikách, ale sdílí společný potenciál. Schatz vyjadřuje svou domněnku, že v moderní době je klanová identita konstruována státními akcemi. Ne více jde o společenskou a kulturní sounáležitost, jelikož kla- nová identita byla transformována a částečně také podpořena sovětskou politikou. Nedostatek, který se objevil pro běžné lidi v 90. letech, poskytl setrvačnost pro klanovou identitu a také pro konflikt a metakonflikt. Z tohoto úhlu pohledu státní praktiky tvarovaly politickou roli klanů (Schatz 2004: 164). Dle Starra můžeme obyvatelstvo střední Asie rozdělit do 3 skupin. Za prvé jde původně o nomády, jakými jsou Kyrgyzové, Kazaši a Turkméni, jejichž organizační struktura je založena na pokrevních vazbách, jejichž nejmenšími jednotkami jsou rodiny. Pro Kyrgyzy a Turkmény dle Starra zůstaly klany důležitým zdrojem identity. Za druhé jde o regionální sítě, které existují v každé zemi. Jsou založeny na ekonomických a politic- kých vazbách. Tyto regionální sítě jsou velmi silné a odráží moc lokálních center předchozích století. Největší z nich jednající samostatně jako v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a Tádžikistánu nebo jednají v aliancích jako v Afghánistánu, Ázerbájdžánu či Uzbekistánu a mají dlouhou historii v politice každé z těchto zemí. Za třetí jde o to, kdo kontroluje zdroje. Kdysi šlo o to, kdo kontroloval zavlažovací systém, dnes jde o to, kdo kontroluje významné sektory ekonomiky či podniky – jako bavlnu, energie, minerály, staveb- nictví či dopravu. Vliv těchto magnátů často překračuje nebo se právě pojí s regionální mocí či pokrev- ními vazbami. Jejich vliv je posílen ilegální aktivitou (Starr 2006: 7 - 8). Po získání samostatnosti si prezidenti uvědomili, že pečlivě kontrolované volby mohou posilnit jejich pozici aniž by došlo k narušení vnitřní rovnováhy, na nichž jejich moc závisela. Z toho samého důvodu také prezidenti začali s pečlivou kontrolou parlamentů. Cílem bylo oslabit moc magnátů lokálně. A i přesto, že někteří se dostali do parlamentu, tak alespoň mohli být pod dohledem prezidenta. V Kyrgyzstánu byl z toho důvodu vytvořen dvoukomorový parlament a do horní komory byli dosazo- váni zástupci prezidentem, aby byla vyvážena moc dolní komory (Starr 2006: 11). Také Uhl ve svém textu uvádí, že kyrgyzský parlament do jisté míry fungoval jako kritické fórum pro prezidenta, jelikož poslanci se dostali do parlamentu na základě regionálních vazeb. Parlament se tak stal zastřešením ne- formální struktury společnosti v zemi (Uhl 2008: 36). Starr ve svém textu také vysvětluje, proč se dle jeho názoru ze států střední Asie staly autoritativní stá- ty, protože tato forma vlády slibovala řešení pro tyto státy, které by jinak mohly být ohroženy na své

28 z 83 existenci. Tento problém je založen na existenci mocných lokálních skupin. Cílem je emancipace od vlivu těchto klanových struktur a magnátů, kteří zastávají funkce a mají moc je podřídit moci parlamentu. Což také vysvětluje, proč středo-asijští vůdci vidí volby jako prostředek než jejich cíl. Cílem je emancipace od klanových a regionálních sítí, které je vynesly k moci, na druhou stranu, aby zůstali ne- podřízeni parlamentu, který také může tyto síly zahrnovat (Starr 2006: 10 – 12).

29 z 83 5. Co z teorií a konceptů vyplývá a vygenerování otázek

Hlavními charakteristikami klanu, jak byla již výše nastíněno, je schopnost členů rozlišit svůj původ, členové klanu obvykle znají svého praotce a své mýty. Pro klan je také důležitá genealogie. Například dle Gulletta je genealogie představou vytvořenou dialekticky mezi vzpomínkami a prezentací historie a dle jeho názoru nejsou klany jednotná tělesa, ale provázané kategorie determinované skrze příběhy o genealogii (Gullette 2006: 5). Také jak tvrdí James (2006), genealogická vazba nemusí být prokazatel- ná, což neznamená, že neexistuje, jelikož jde spíše o vlastní interpretaci než stanovení obecné kategorie. Je tedy genealogie esenciálním rysem konstituující kyrgyzskou identity? Je v Kyrgyzstánu genealogie skutečně artikulována? Klan a jeho členové jsou tedy velmi úzce propojeni, tradičně byla tato organizace egalitářská a dodnes by měli členové ochraňovat jeden druhého. Klany jsou složeny ze členů, kteří jsou spojeni pokrevní vazbou (původem), příbuzností (v tomto kontextu míněno manželstvím), a nebo také fiktivní příbuzen- skou vazbou a jak se domnívají někteří autoři, je důležité pouze to, zda-li je příbuzenská vazba artiku- lována v interakci s ostatními členy klanu, a poté není nutné zamýšlet se již nad tím, zda-li bychom skutečně mohli prokázat skutečné spojení mezi členy. Z výše uvedeného odstavce také vyplývá otázka, jsou tedy klany primordiální identitou či nikoli? Gell- ner (1987) se například domníval, že pojetí příbuznosti je založeno na biologické vazbě a vymezuje se proti možnosti, že by charakter příbuznosti mohl být spíše společenského charakteru. Také Hvoslef (1995) přisuzuje příbuznosti biologický původ. Příbuznost je přitom základní charakteristikou klanu, a pokud je tedy překryta s biologickou vazbou, je tedy logické usuzovat, že je vrozenou identitou, což by znamenalo, že jde o jev primordiální. Primordialismus by měl také vysvětlovat kontinuitu klanu v čase. Pokud je tedy tato identita primordiální, měla by vykazovat setrvání i při migraci obyvatel do měst. K tomu Schatz (2004) vyjadřuje svou domněnku, že v moderní době je klanová identita konstruována státními akcemi a dle jeho názoru byla konkrétně ve střední Asii tato identita transformována a částeč- ně také podpořena sovětskou politikou. Z tohoto úhlu pohledu státní praktiky tvarovaly politickou roli klanů. Což také artikuluje ve své práci James (2006), který poukazuje například na fakt, že ve genealogie jako stěžejní rys tribalismu může být přetvořena, což poté odpovídá pojetí moderního tribalismu. Otázkou v tomto případě tedy bude, zda-li se v Kyrgyzstánu objevuje moderní tribalismus? A s tím je také spojena podotázka, zda-li jde o jev primordiální či nikoli?

30 z 83 Dále mezi příslušníky klanu by měla existovat reciprocita a solidarita, za nimiž se objevuje jistý druh závazku, a i když nemusí dojít k splnění tohoto závazku ihned, může být dříve nebo později mobilizo- ván, ovšem k jeho naplnění také nemusí nikdy dojít. Dle autorky by mělo z této skutečnosti vyplývat, že bude docházet k silnější mobilizaci těchto závazků a reciprocity v období krizí a nestability. A reciprocita spolu se solidaritou by měly tudíž přispívat v mobilizaci na základě klanové příslušnosti. Dle UN (2006) by se navíc tato loajalita a schopnost lídru spolehnout se na loajalitu svých členů objevuje na makro-úrovni, a ovlivňuj tak také celostátní politiku. K tomu ovšem Gullette dodává, že používání termínu klan může být také spojeno s cílem posílit spojení mezi lidmi za cílem prosazení vlastních cílů spíše než snaha o vzájemnou solidaritu, dále také zmiňuje, že elity často kontrolují ostatní členy klanu s pomocí vlastnických práv, takže nejde o solidaritu jako takovou, ale o různé formy společenské kontroly maskující se jako skupinová koheze. Solidarita skrze příbuzenskou vazbu zůstává esenciálním rysem této identity, nicméně nevysvětluje, jak jsou tyto vztahy vytvářeny a co znamenají pro participanty (Gullette 2010: 54). Teorie se také zamýšlí nad klany a jejich rolí v moderním státě a nad jejich politickou angažovaností. Podle Schatze (2004) klesá důležitost této tradiční struktury v okamžiku, kdy klany začnou vytvářet politická tělesa. Také dle Jamese (2006) v okamžiku, kde se kmeny dostávají do kontaktu s modernizmem, stávají se méně a méně integrované příbuzenskou vazbou jako společenství. Příbuzenská vazba zůstává důležitá jako tváří v tvář komunikace, ale stát přispívá více k měnícímu se způsobu konsti- tuování identity. Nemůže tedy dle jejich názoru existovat vedle sebe moderní fungující stát a nepozmě- něná přetrvávající klanová identita. A dle Schatze (2006) i Collins (2006) klan objevil jako politický a zabývající se otázkami distribuce a výměny. Dle Tappera (1983) se klany mohou politicky sjednocovat a projevovat, i když jejich sjednocení nemusí proběhnout pod jedním společným lídrem nýbrž pod ně- kolika, a také dle jeho názoru stojí klany mezi funkcemi státu a zabraňují jeho plnému výkonu. Otázka je tedy nasnadě a to, zda existuje klanová političnost či apolitičnost. Mají tedy klany v Kyrgyzstánu politický charakter? To, co obecně vyplývá z výše představených teorií také je, že klan je příkladem příbuzensky založené organizace, která v negativním slova smyslu ovlivňuje stát a jeho funkce. Jde totiž o organizaci s nor- mativním obsahem, neformální strukturou, ale také s racionálními elementy, které ovlivňují politiku. A dle některých autorů je také absence národní identity zapříčiněna klanovou strukturou a identitou ve společnosti. Například Berdikeeva ve svých textech zmiňuje důvody absence národní identity v Kyr- gyzstánu, jedním z oněch důvodu je dle jejího mínění regionalismus a tribalismus a směsice těchto pří-

31 z 83 čin mohla také za turbulentní vývoj v zemi. Absence národní ideologie je zapříčiněna rozdělením spo- lečnosti podél regionálních a klanových linií, což nemá ve svém důsledku vliv pouze na národní jednotu, ale také na společenské, politické a ekonomické problémy (Berikeeva 2004: 1). I když například dle Schatze (2004) jde spíše jen o absenci alternativních koncepcí legitimity. Autorka si tedy zde položila otázku, zda-li narušují klany v Kyrgyzstánu tvorbu národní identity a jak je to v Kyrgyzstánu s alternativními koncepcemi legitimity. Podle mnoha autorů jako je Collins (2002, 2006), Schatz (2004) či Berdikeeva (2004), jsou klany do- minantní společenskou jednotkou s kořeny v premodernitě a před-národním období, které se ale podaři- lo přežít sovětské období a znovu se dostaly k moci s pádem SSSR. Dle jejich chápání jsou klany kri- tickým faktorem determinujícím politiku státu a jsou pro ně vlastní rysy jako je nepotismus a korupce, které způsobují exploataci ekonomických zdrojů. Uhl (2008) k tomuto problému dodává, že absence institucionálně zakotvených pravidel ekonomické konkurence dochází k nahrazení tohoto systému sys- témem národního klanového kartelu, jenž vytváří alternativu absentujícímu systému. Také loajalita ne- ní směřována směrem ke státu, ale směrem k lokálním a mnohdy neformálním institucí. Mají klany v Kyrgyzstánu vliv na tvorbu institucí? Aby ovšem nedošlo k zjednodušení celé problematiky a začlenění do tohoto konceptu i jevy, které zde nepatří, je velmi přínosné Starrovo (2006) dělení, který definuje tři druhy významných aktérů ve střed- ní Asii – klany, regionální elity a elity kontrolující zdroje – businessmani. Dle jeho názoru jde často o propojení příbuzenských vazeb s regionální příslušností a klany a následné dezinterpretaci, co tedy ovlivňuje politickou situaci v zemi. Autoři jako je Schatz se domnívají, že klany jsou reálně existující společenskou jednotkou, která ovliv- ňuje makroúroveň politiky, na níž dochází k rozdělení moci mezi jednotlivými klany a dělení zdrojů. Dochází také k jisté balanční politice, která vyvažuje a rozděluje vliv jednotlivých klanů, nicméně jde o velmi křehký mechanismus, který se snadno může přehoupnout ke konfliktu (Schatz 2005: 236). Dle Collins zase se na mikroúrovni klany staly společenskou jistotou, která zajišťovala funkčnost a klanová struktura hraje roli v urychlené výměně zboží a služeb či při tvorbě neformálních institucí, které uleh- čují život klanové společnosti. Nicméně na makro-úrovni se klany snaží o maximalizaci užitku. Klano- vé elity musí zajistit dostatečné zdroje, aby si udržely vlastní status, aby byla zachována vnitřní hierarchie. Musí zajistit alespoň minimální zdroje pro živobytí, a také se snaží o moc, aby se dostali ke zdro- jům (Collins 2006:35). Objevuje se tedy v Kyrgyzstánu na makroúrovni klanová politika?

32 z 83 Výše zmíněné teorie se také domnívají, že klany v sobě mají mobilizační potenciál, což vede k soutěži a potenciálnímu konfliktu mezi jednotlivými klany, pokud spolu začnou soupeřit. Ale může také vzniknout metakonflikt, který vzniká pouze na domnělé příslušnosti či vazbě ke klanu. Nicméně Col- lins (2006) i Schatz (2004) tvrdí, že klany sice mohou hrát významnou roli v konfliktu, nejsou samotnou esenciální příčinou a jejich konfliktní linie se determinují okolo jiných konfliktních linií. Dle jejich mínění jde o mobilizační jednotky, ale ne o nositele konfliktu samotného. Berdikeeva (2004) v tomhle směru naopak přímo hovoří o klanech jako o příčině konfliktů, jejichž soupeření o moc a bohatství mů- že vést až k pádu státních struktur. Hrají klany v Kyrgyzstánu svou roli v konfliktu, i když nejsou samotnou příčinou? Klany by také měly mít vliv na tvorby institucí a to vliv negativní. Dle Schatze (2004) státní elity vidí tribalismus jako hrozbu místo toho, aby se je snažili akomodovat do státních struktur a vytvořit tak al- ternativní pojetí legitimity. Nicméně jinde ve svém textu podotýká, že tento vztah je ale také vzájemný, tak jak instituce mohou ovlivňovat klany, tak klany ovlivňují instituce a dále dodává, že neformální klanové instituce, které v minulosti fungovaly jako mediátor konfliktu, mají dnes v kontextu moderní doby oslabenou pozici, což usnadňuje vznik konfliktního potenciálu. Dle Starra (2006) je zde třeba právě odlišit ony tři typy aktérů ve střední Asii, jelikož také ostatní aktéři a ne jen klany ovlivňují funk- ci a podobu institucí. Mají tedy klany v Kyrgyzstánu vliv na tvorbu institucí?

33 z 83

6. Tribalismus v Kyrgyzstánu

Kyrgyzové užívají pro klan tradiční výraz avlod a ruský výraz rod či klan. Oba způsoby odkazují ke klanovému jménu, které definuje pokrevní vazby alokované ve vesnici či shluku vesnic. V Kyrgyzstá- nu namísto termínu tribalismus používají termíny rodoplemennaya struktura nebo plemennoi stroi, což jsou slova ruského původu. Kyrgyzové také mohou použít vlastní kyrgyzský výraz urutchuluk (Hvoslef 1995, Niazaliev 2004: 128).

6.1 Historie klanů v Kyrgyzstánu

Co se týče historie klanů na území Kyrgyzstánu, diverzifikace byla regionální a dělící linie probíhala mezi severem a jihem, a toto rozdělení hrálo roli i v Kyrgyzské historii, jelikož se oba regiony vyvíjely odlišně. Existují dvě důležité události, které ovlivnily Kyrgyzstán v 19. a 20. století a tyto faktory vedly ke kulturní a ekonomické diverzifikaci mezi severem a jihem (Olenev 2006). Prvně šlo o usazování a následně geografickou odlišnost obou oblastí na základě kulturního a ekonomicko-politického vývoje. Severní kmeny se usadily okolo údolí Chui a jižní kmeny se usadily ve Ferganském údolí (Termikou- lov 2006: 94). Obyvatelé Kyrgyzstánu neměli tradičně půdu v soukromém vlastnictví, měli pouze prá- vo ji používat a kočovat se svým kmenem a dobytkem po oblasti, kde k tomu měli oprávnění. Právo užívat zemi nebylo možné prodat, takže obyvatelé byli silně připoutáni k zemi, kterou používali a tato země byla také spojena s odkazem jejich otců (Hvoslef 1995). Klanová konfliktní linie se datuje zpátky do 18. století, kdy byl založen Kokandský chanát. Seveřané sice uznali jeho moc, ale neměli zájem o angažování v politice a v běžném životě se dál obraceli k lo- kální šlechtě. Obyvatelé na jihu měli usazenější způsob života, což je v kontrastu s obyvateli na severu, kteří se nikdy úplně nevzdali kočovného způsobu života, což dále determinovalo společenský a eko- nomický život v obou částech země. Obyvatelé jihu se také dostali do kontaktu s obchodníky z Hed- vábné stezky a byli tak mnohem bohatší. Jelikož se sever nikdy zcela nedostal do područí Kokandské- ho chanátu, obyvatelé severu přišli do kontaktu s Rusy trochu dříve, převážně z Talaského regionu, kte- ří později také sehráli významnou roli po okupaci území Ruskem (Graubner 2005: 7-8).

34 z 83 Předtím než byla oblast dobyta Rusy, existovalo zde pouze několik málo vesnic. Obyvatelé nazývali tyto vesnice ail a její obyvatelé byly širší rodiny propojené na základě mužské linie. Tyto rodiny, které se během zimy usazovaly v ail, byly později sověty přetvořeny na kolchozy, což bylo velmi důležité pro klanovou strukturu, jelikož příslušníci jednoho klanu se usadili v jedné vesnici, příslušníci jednoho kmene v tom samém regionu (Graubner 2005: 6). Když do oblasti přišla carská vojska, severní kmeny kooperovaly s Rusy, což bylo v přímém kontrastu s jihem, který s nimi bojoval. Carské Rusko také iniciovalo snahy o usazení tamního obyvatelstva, území bylo rozděleno do volostí, menších zemědělských oblastí, které se skládaly z mixu různých kla- nů, což mělo zabránit jejich mobilizaci vůči kolonizující moci a zaměřilo jejich pozornost na spory mezi sebou. Poté co bylo v oblasti implementováno soukromé vlastnictví, tak obyvatelé začali s perma- nentním osídlením, což znamenalo, že si jejich zvířata již nehledala potravu sama na pastvinách, ale musel se o ně někdo postarat a obyvatelé se trvale usadili. Nicméně tyto změny nezničily tribalismus. Klan a prodloužená rodina pokračovaly jako nejdůležitější jednotky kyrgyzské společnosti a vesnice se obvykle začaly překrývat s klany, které na daném území předtím kočovaly (Moldobayev 2010). Během sovětského dobývání střední Asie bylo odbojové kyrgyzské hnutí Basmatči hlavně reprezento- váno a zastoupeno jihem. Na severu se rozkládalo vzdělávací, administrativní a technologické centrum země, zatímco jih zůstal zemědělský a více loajální tradicím. Také bolševici byli převážně ze severu. Ve 20. a 30. letech se komunistická administrativa snažila rozmělnit příslušnost ke klanu tím, že vytvo- řila administrativně-teritoriální jednotky (Termikoulov 2006: 94). Kmenová struktura byla integrována do státní struktury pomocí kolchozů a sovchozů (srov. Graubner 2005). Během Brežněvovy éry měly být vytvořeny klanové sítě hrající významnou roli v distribuci zdrojů a zasahující státní strukturu. Tato integrace klanů do státního administrativního systému měla zaručit klanům vstup na politickou scénu, i když se právě tomu snažili Sověti zabránit a jejich primárním cílem bylo tradiční struktury eliminovat. Proti klanům významně vystupoval také Gorbačov, jelikož za jeho vlády bylo na klany nahlíženo jako na problém působící korupci a šedou ekonomiku země. A také moc klanů v jeho období měla narůstat díky postupnému nárůstu nacionalismu za jeho vlády (Khegai 2004: 10). Klany tak přežily do současnosti a k jejich analýze se vědci vrátili po rozpadu SSSR, kdy země střední Asie získaly samostatnost.

6.2 Tribalismus v Kyrgyzstánu dnes

35 z 83 Tribalismus je pro drtivou většinu autorů, které autorka této diplomové práce přečetla, fundamentálním aspektem kyrgyzské společnosti. Je to charakteristický rys jejich společenského sebevědomí a pro mnohé autory to byl právě tribalismus, který pomohl kyrgyzské společnosti přežít sovětské období. V minulosti byla společnost v Kyrgyzstánu rozdělena podél kmenových vazeb, které byly charakteris- tickým znakem, nicméně dnes zůstává otázkou, zda-li je tribalismu tak významným rysem společnosti, aby v sobě nesl potenciální riziko. Pro mnoho autorů jako je například Moldobayev je přetrvávající klanová solidarita a regionalismus důvodem pro nepotismus, korupci a rozdělení Kyrgyzstánu. Tyto problémy pak následně ovlivňují administrativu, ekonomický rozvoj země a vládnutí. Podle těchto ná- zorů se elity dostávají k moci ne na základě svých politických programů, ale díky svým regionálním a klanovým vazbám a loajalitě k elitám (Moldobayev 2010). Zda-li tomu tak je či není, se ostatně budeme věnovat v tomto textu. Kyrgyzstán je multietnickým státem, samotní Kyrgyzové tvoří jen 52% obyvatel země. Obyvatelstvo bylo původně horalské a nomádské. Obyvatelstvo je rozděleno do klanové struktury, nicméně struktura není příliš silná a jde spíše o širší rodinnou pospolitost (Uhl 2008: 30). Od roku 1991, kdy Kyrgyzstán získal svou samostatnost, tak bojoval s ekonomickými reformami, politickými, i se změnami v právním systému, a v neposlední řadě s vymezením, kdo vlastně jsou Kyrgyzové (Horák 2010). Kyrgyzstán byl mnohokrát po pádu SSSR označován za Švýcarsko střední Asie či ostrov demokracie, což vyplývalo z příznivého vývoje několik let po rozpadu svazu. Kyrgyzstán se zpočátku vyvíjel odliš- ně od ostatních zemí střední Asie. Jak ve svém textu uvádí Horák, země se snažila o implementování liberálních reforem. Tento pokus ovšem selhal, a postupně došlo k rozšíření klientelismu, korupce a nepotismu. I přes pozitivní očekávání o budoucím vývoji země, Kyrgyzstán má za sebou jako jediný ve střední Asii již dvě násilné změny vlády. I přesto, že po získání samostatnosti se zemi podařilo dosáh- nout mnoha znaků demokracie, jako svobodné a spravedlivé volby, autonomní média, svoboda slova atd. (Horák 2010). Jak tvrdí Collins, po nějaké době začaly být tyto reformy podkopávány nestandardní politikou, která napomohla k šíření korupce, a rozšířily se i patronátní vztahy podepisující se na ome- zení státní moci. Collins také dodává, že Kyrgyzové jsou velmi hrdí na svůj klanový původ, který spo- jují s nomádským způsobem života. Kyrgyzové se také dle rozhovorů, které Collins vedla, vymezují a cíleně odlišují od ostatních jak na národní úrovní, tak i regionální (Collins 2006: 216). Charakteristickým znakem kyrgyzského kmenového rozdělení je také sada společných hodnot, která se nazývá achabyya a byla přijata během islamizace území. Achabyya je koncept loajality a solidarity za- ložený na rodinných vztazích a v Kyrgyzstánu se stala achabyya důležitým posílením tradiční loajality

36 z 83 vycházející z tribalismu. Koncept zahrnoval loajalitu a věrnost k rodině, respekt k starším, vzájemnou podporu a asistenci mezi členy stejného klanu. A naplnění těchto očekávání dopomáhá jednotlivým členům k udržení jejich statusu (Termikoulov 2006: 94, Graubner 2005: 6). Dalším důležitým charakteristickým rysem kyrgyzské společnosti je role staršího, který stojí v čele rodiny. Je nazýván aqsaqal, což znamená „bílý vous“. Tento starší je také většinou hlavou vesnice. Tak jako v jiných nomádských společnostech, Kyrgyzové byli organizování na základě kmenových pravidel a tradic. Na nejvyšší sub-národní úrovni byli Kyrgyzové (tehdy se požíval termín Kara- Kyrgyzové) rozděleni dle Sjoeberga do dvou konfederací, které jsou někdy nazývány také jako křídla, Sol kanat (levé křídlo) a Ong kanat (pravé křídlo) (Sjoeberg 2011: 131), nicméně například Hvoslef uvádí ještě jedno křídlo, a to Ičkilik, které je blíže nezařazené (Hvoslef 1995). Hlavní konfliktní linií, jak již bylo nastíněno výše je tedy geografická a konstituuje ji pohoří Ťan-šan. Na severu jde o oblasti Chui, Issykkul, Talas a oblast Naryn a na jihu jde o oblast Osh, Djalal Abad a Batkent (Schlyter 2003: 51) Pod konfederacemi se nachází kmeny či kmenové unie, historicky Kyrgyzstán obsahoval 40 kmeno- vých unií, které jsou nazývány uruu a byly založeny na příbuzenském vztahu a každá unie se skládala ze subdivizí, které se nazývaly top. Uruu je mužskou linii, ve svém principu exogamní a členové se vy- skytují většinou v jedné oblasti. Během sovětského období byl uruu egalitářský a v jeho čele stáli muži ve vymezené hierarchické struktuře (De La Croix 2011: 126). Sjoeberg uvádí, že není jasné, zda uruu byly založeny na skutečné nebo fiktivní příbuznosti. Kmeny se pak skládají z několika klanů či meta-klanů. V nejspodnější části jsou pak klany nazývané uruk, které jsou vystavěny na mužské linií a členové pochází od jim známého předchůdce (Sjoeberg 2011: 132). Každá rodina byla součástí širšího klanu, který byl součástí kmene patřícího do jedné z kmenových konfederací. Nicméně zde vždy existovala jistá flexibilita ve výběru lídra, kterým se mohl stát i někdo i mimo tradiční dominantní rodinu, pokud to bylo třeba (Anderson 1992: 2) Klany v Kyrgyzstánu mají rozpracované příběhy a zakladatelské mýty. Sjoeberg také na svém výzku- mu dokládá, že se Kyrgyzové stále identifikují s uruu kategoriemi, a tudíž jsou stále živé (Sjoeberg 2011: 132). Na závěr je třeba říci, že v Kyrgyzstánu se objevovaly kočovné i usedlé elity (Horák 2007: 201). V již- ní části Kyrgyzstánu převládají širší klany, které jsou orientované podél měst, a také jsou dále vnitřně diferencovány. Naproti tomu na severu země můžeme identifikovat horskou kmenovou organizaci, tato

37 z 83 struktura je nicméně slabší co do výlučnosti své intenzity (Uhl 2008: 90). Právě nástup komunismu při- nesl největší změny pro kočovné kmeny viz. níže (Horák 2007: 201).

38 z 83

7. Vyhodnocení teorií na případu Kyrgyzstánu

V předcházející kapitolách jsme si nastínili nejvýznamnější charakteristiky a názory na problematiku tribalismu a klanové identity a jejich vliv na konflikt, mobilizaci ve společnosti či tvorbu institucí. Jeli- kož jde mnohdy o eluzivní témata, jakými je genealogie, bude se autorka muset někdy potýkat s omezeným množstvím informací, jelikož zjištění veškerých potřebných dat na testování výše nastíně- ných teorií by znamenalo nutnost provést terénní výzkum ve střední Asii. Proto si autorka této magis- terské práce klade hlavně za cíl zjistit a popřípadě poukázat na problémy a limity s teoriemi spojené a zamyslet se nad tím, jaké koncepty autoři používají a zda skutečně hovoří o klanové identitě a nedošlo k jejímu zaměnění s jinými typy identit a následné desinterpretaci výsledků. Jelikož se každý autor vždy potýká s možností selektivního výběru informací, které se pro práci spíše hodí, než nehodí, vybra- la si autorka snahu tyto teorie podrobit kritické analýze, což v sobě skrývá potenciál pro hledání všech druhů informací, i těch protichůdných, stavících se do přímého kontrastu s výše nastíněnými teoriemi.

39 z 83

7.1 Otázka č. 1.: Objevuje se v Kyrgyzstánu moderní tribalismus?

Jak již bylo výše představeno, James hovoří o moderní tribalismus, což je historický fenomén spojený s moderním procesem národního formování a globalizací. Moment jejich zrodu se objevuje na konci 18. Století a je spojen s praktikami a ideologií v interakci s imperialismem a kapitalismem a ze své podstaty se vymezuje vůči tradičnímu tribalismus (viz. výše) (James 2006: 30). Klanová identita a její dostávání se do kontaktu s moderní dobou a se státem oslabuje pojímání příbuzenské vazby jako hlavní rys klanové sítě. Mění se tak konstituování této identity, jelikož postupem času může dojít k přeměně genealogie a podstata klanu se tak promění (James 2006: 247 - 248). Na počátku období sovětské nadvlády na území střední Asie, byla tato oblast jednou z nejvíce zeměděl- ských oblastí v předindustriálním sovětském prostoru. Carské elity, které spoléhaly na ruskou a ukra- jinskou pracovní sílu začaly o oblasti těžit měď, olovo, stříbro či uhlí, a také zde byly zakládány manu- faktury pro zpracování bavlny a hedvábí. Kvůli limitům tehdejší infrastruktury a možného přepravení zboží, možnosti průmyslu zůstaly omezeny. Díky tomu se region nemusel potýkat s narušením své tra- diční identity, což obvykle provází urbanizaci a industrializaci. Nicméně sovětské vláda přišla s plány na transformaci identit napříč sovětským svazem. Populace s lokálním a zemědělským povědomím byla vzdálena přijmout státní nadvládu, a proto přišel sovětský svaz s propagandistickou činností a vzdě- lávací politikou (Khalid 1998: 16 - 17). A i když se situace začala měnit až s příchodem bolševiků, jejich doktrína byla hlavně protináboženská a proti náboženským institucím, klany tudíž vážnějším represím unikly. Situace se změnila hlavně za Stalina, který začal s extenzivním popíráním kmenové struktury a tribalismus byl oficiálně zakázán a atakován ze strany komunistické strany. Většina kmenů byla dezintegrovaná a přetvořena do regionál- ně založených skupin. Institucionalizací regionálních politických elit byla následně klany propojeny se státní strukturou (Öraz 2008: 78 – 91). Schatz (2004), jak již bylo také zmíněno výše, vyjadřuje svou domněnku, že v moderní době je klanová identita konstruována státními akcemi. A již nejde o tradiční společenskou a kulturní sounáležitost, je- likož klanová identita byla transformována a částečně také podpořena sovětskou politikou. Z tohoto úhlu pohledu státní praktiky tvarovaly politickou roli klanů. Masivní industrializace a kolektivizace byla také hnacím motorem transformace identity. A i když ten- to proces změny byl v podstatě to, co Sověti chtěli, a tudíž vlastně zafungoval, nicméně ne tak, jak si

40 z 83 Sověti představovali. Tradiční identita byla smíchána s charakteristikami typickými pro homo sovie- ticus. A i když Sověti podporovali migraci do oblasti střední Asie, existovaly také stanovené bariéry pro migraci. Prvně je třeba si uvědomit, že pracovní síla byla převážně importována ze slovanských částí svazu, docházelo k zakládání celých slovanských měst, následně kulturní a jazyková bariéra, která se takto vytvořila, bránila migraci původních obyvatel ze zemědělských oblastí do měst. Sovětské autority také udržovaly cenu bavlny vysokou, aby podpořili mechanizaci zemědělství a také šlo částečně o politické rozhodnutí. Sověti se báli možně destabilizace, kdyby docházelo k migraci obyvatel do měst. Urbanizační snahy také čelily mediačnímu efektu regionálních autorit, jejichž pozice byla podpořena administrativní strukturou sovětské moci. De facto delegace významné moci na oblasti byla charakte- ristickým znakem tehdejší polity. Převážně v zemědělských oblastech byly dány těmto lídrům význam- né možnosti a autonomie rozhodování tak dlouho, dokud následovali moskevskou linii. Moskva také dbala na to, aby stále existovaly tenze mezi sekretariátem strany a tamními lídry, aby neustále uchová- vala soutěž mezi nimi. Síla klanových sítí se také odvíjí od mikroúrovně (v kontrastu s makroúrovní, která byla zmíněna výše) (Kydyralieva 2010). Fungování klanových síti bylo také ovlivněno monetari- zace ekonomiky (srov. Roberts 2010), jelikož v okamžiku, kdy se za služby mohlo platit, byla dle mí- nění některých autorů potlačena klasická solidarita a reciprocita na úkor platby za služby. Došlo tak k odosobnění vztahů mezi lidmi, a také mezi příslušníky klanu. Také výkon byl monetarizován, což dále oslabovalo tuto tradiční strukturu. Tudíž díky oslabení mikroúrovně byla následně ovlivněna i makro- úroveň. Sověti měli homogenizační efekt na klanovou sociální strukturu také tím, že přinutili nomádské kmeny k usazenému způsobu života a kolektivizací zemědělství zase uchovali klanové vesnice, čímž mělo do- jít dle Schatze k zvýšení dosahu klanových vazeb. Sovětské období také limitovalo příbuzenské vazby a přetvořilo je na společenské útvary, které zajišťovaly přístup k nedostatkovému zboží (Schatz 2006: 77). Nicméně dle některých názorů jako Achylová, Rusové kompletně zničili nomádské tradice a dneš- ní podoba klanů je okleštěna jen na patriarchát a Rusové dle této autorky implementovali barbarské zvyky (Achylova 1995: 321). Také Handrahan tvrdí, že podoba tribalismu, jakou dnes vidíme v Kyr- gyzstánu je výsledkem ruského vlivu a neodráží jejich původní podobu (Handrahan 2002: 108). Také Uhl tvrdí, že se sovětská politika ve střední Asii lišila od jiných částí svazu, kde byla tradiční struktura násilně eliminována. Ve střední Asii se Sověti se snažili hlavně o eliminaci nacionalistických či islamistických stran, které by mohly ohrozit nadvládu Moskvy. Nicméně sovětský systém na úrovni

41 z 83 regionů v zemi nepožadoval centralizaci moci. Klany se tak staly nositeli sovětské moci a prosadil se způsob kontroly, který dosud používaly místní autority, klany a kmeny (Uhl 2008: 43). Neméně je zajímavý a odlišný názor od Uhla má pak Luong, která se domnívá, že sovětský ekonomic- ký systém přetvořil a zpolitizoval regionální společensko-politické konfliktní linie tím, že restrukturali- zoval individuální identity. A zároveň vytlačil a depolitizoval socio-kulturní identity. Jejich tradiční vazby pak transformoval a dal jim nový společenský, politický a ekonomický význam (Luong 2002: 64 - 66). Autoři se tedy shodují v tom, že tradiční klanová struktura byla přetvořena, nicméně se již neshodují v tom, zdali byla tímto procesem oslabena či posílena, na což ostatně budou hledat odpověď níže polo- žené otázky. Faktem ovšem zůstává, že sovětská moc měla na podobu klanové sítě jednoznačný vliv a rozhodně došlo k změně způsobu života obyvatelstva v tamní oblasti, které prošlo poměrně dramatic- kým a rychlým vývojem od kočovného způsobu života, přes usazení obyvatel a industrializaci společ- nosti. To, v čem by se autoři také pravděpodobně shodli je fakt, že klany byly včleněny do sovětské administrativy, i když k tomu, co tato interakce pro klanové a kmenové struktury znamenala, přistupují autoři odlišně. Každopádně bez pochyby v tomto případě můžeme hovořit o moderním tribalismu, kte- rý má zkušenosti s poměrně extenzivními státními zásahy a snahou o přeměnu tradiční struktury v zemi. Také původně egalitářská struktura byla změněna (viz. Sneath 2007) a začala se zde objevovat hierarchie elit, které byly včleněny do státní správy, čímž jsme také naplnili charakter politického tribalismu, kdy se elity začaly politizovat. Nicméně to, že se politizovaly elity, které využíval Sovětský svaz ještě neznamená, že političnost celého klanu. Ostatně na otázky političnosti a apolitičnosti klanu viz. níže.

42 z 83

7.2 Otázka č. 2.: Objevuje se genealogie jako esenciální rys klanové identity v Kyrgyzstánu?

Genealogie je základním rysem tribalismu, klanová identita se na jejím základě vymezuje, otázkou ovšem zůstává, jak je pojímána a to je také jednou z hlavních tenzí mezi autory. Pokud budeme ke genealogii přistupovat tak, jako například Tapper (1983), že genalogie je spojitá linie a my můžeme přes- ně vymezit jedincovou místo na této genealogické mapě, pak by se dalo předpokládat, že by měla být reálně existující a tudíž také biologická. Nyní je třeba se na okamžik zastavit a zamyslet se nad tímto problémem. Autorka této práce se tedy domnívá, že je třeba zmínit primordiální přístup, což znamená, že by identita měla být vrozená, což by korespondovalo s Tapperovou ideou, ale také s ideou Gellnera, který hovoří o překrytí příbuzenské vazby s biologickou. Klany jsou konstituovány na opakované kaž- dodenní interakci založené na důvěře a loajalitě. Z primordialistického úhlu pohledu by toto propojení skupiny na základě vrozenosti mělo členům umožnit, aby nemuseli čelit výzvě, co je to skupina. Nicméně mechanismus skrývající se za identitární dynamikou v sobě skrývá kauzální řetězec, který může být spojen se specifickým kontextem a nahodilostí. A tak tomu je i v tomto případě, kdy identita byla ovlivněna například státními zásahy, v tomto případě zásahy z Moskvy a došlo k její transformaci, a tudíž tribalismus nelze považovat za jev primordiální. A také jak argumentuje Sjoeberg (2011) s ur- banizačními procesy tato identita slábne. Kyrgyzové vnímají sami sebe jako součást toku historických událostí, Kyrgyzové jsou schopni vyjme- novat své rodinné předky sedm generací nazpět a klanová identita tuto tradici ještě umocňuje tím, že každý zná legendární původ Kyrgyzů. Kyrgyzské klany pochází od prvních otců, kteří se objevili v le- gendách a kyrgyzské historii. Klanová genealogie a historie je zaštítěna rolí klanových starších, kteří dle Buyers zajišťují, aby falzifikace rodokmenu byla ztížena (Buyers 2006: 133). Příslušnost hraje v Kyrgyzstánu stále velmi významnou roli, patří ke špatnému vychování připomenout někomu, že pochází odjinud, jelikož to poukazuje na fakt, že daná osoba neví, odkud pochází jeho/její předci. V Kyrgyzstánu je osoba bez rodiny označována jako kul, což znamená otrok. Což poukazuje na fakt, že bez rodiny nemá za danou osobou kdo stát, a to ji staví do bezvýchodné pozice. Příbuzenská vazba může také hrát roli ve vztahu mezi individuem a státním aktérem, tento vztah může vytvářet vzá- jemné vazby a způsobovat například korupci. Nejdůležitější příbuzenská vazba pochází z mužské linie, která se považuje za důležitější než příbuzní z ženské linie, nicméně toto může podléhat individuálním preferencím. V Kyrgyzstánu se také přikládá velká důležitost oslavám svateb, promocí, narozeni atp.

43 z 83 (De La Croix 2011: 127 - 129). Tak, jak je v Kyrgyzstánu pojímána pokrevní příbuznost má dopomáhat přenášet z psychologického úhlu pohledu společné rysy v rodině – má vysvětlovat společné rysy ale i rozdíly a dopomáhat k dobrým vztahům (De LA Croix 2011: 131). V Kyrgyzstánu se také udržuje spojení s regionem původu daného klanu, nicméně to nutně neznamená návštěvy území, úcta se může projevit například portrétem či vyobrazení domovského regionu na ko- berci atp. Také vyjádřením úcty je navštěvování hrobů příbuzných (De La Croix 201: 128). Zajímavou otázkou stále zůstává, jak Kyrgyzové pojímají genealogické formace uruu a uruk a existuje zde také několik termínu pro „vůdce“ klanu jako manap, který stojí v čele uruu, bii což je soudce či bias, což je bohatý vlastník stáda. Jelikož dle Gulletta tyto formace nevylučují také alternativní význa- my pro klan a kmen, a tak jsou v běžném životě tyto koncepty užívány proměnlivě. A často jsou defi- novány tak, jak se k nim mluvčí postaví, jak je sám bude interpretovat. Tudíž nejde o univerzální kategorie (Gullette 2010: 55). V Kyrgyzstánu se objevuje termín jeti ata. Což značí sedm mužský předků, které umí každý vyjmeno- vat. Pokud se zeptáme obyvatele Kyrzystánu na jeho předky, pak bude následovat mnoho příběhů o lidech a místech, kde a kdy žili. Dle Gulletta je to také způsob jak lidé mapují svou vlastní identitu. Někteří také sdílejí jejich genealogii s jinými. Někteří postavili sochy svým předkům. Během vlády prezidenta Akajeva bylo vztyčeno mnoho soch a monumentů lokálním hrdinům, čímž chtěl Akajev mimo jiné také podpořit společnou kyrgyzskou národní identitu s tím, že se snažil poukazovat na to, že ani jednotná identita nebude znamenat potlačení genealogických vazeb obyvatel k jejich předkům (Gul- lette 2010: 65). Jako příklad těchto akcí lze uvést postavení sochy Atake baatyr, což byl hrdina severu, který prvně na- vázal kontakty s carským Ruskem. Jeho sochu nechal Akajev odhalit ve svém rodném městě Kyzyl- Bairak, a tato socha pak stojí vedle muzea věnovaného jeho potomkovi Shabdan baatyr, který je také důležitý pro kyrgyzskou historii. Atake odmítl připojení severu ke Kokandskému chanátu, pod který spadala jižní část země a místo toho se rozhodl zvolit si za svého spojence carské Rusko. Historické osoby byly, jak ještě bude niže rozebíráno, součástí strategie prezidenta Akajeva, který vládl od roku 1991 do roku 2005, vybudovat národní identitu. Akajev vyzdvihoval životy kyrgyzských hrdi- nů a jejich skutky, aby skrze ně ukázal, že bojovali za Kyrgyzstán, za jeho autonomii a za možnost vy- budování státu. Zaměření se na genealogii také vytváří morální jádro státu a staví předky do role bo- jovníků za nezávislost (Gullette 2010: 65 - 67).

44 z 83 Je tedy zjevné, že pro Kyrgyzy je genealogie stále důležitým prvkem ve vymezení jejich vlastní identity. Dle autorky je také genealogie skutečně spíše abstraktní linií předků, která dodává pocit sounáleži- tosti, nicméně nemusí jít o skutečnou genealogickou vazbu, která by k sobě jednotlivé členy poutala. Otázkou ovšem také zůstává udržitelnost genealogie. Jak tvrdí ve svém textu Collins (2002), migrace v rámci Kyrgyzstánu je zatím velmi malá, a lidé jsou tak pochopitelně svázáni se svým regionem po mnoho dekád.

45 z 83

7.3 Otázka č. 3: Narušují v Kyrgyzstánu klany tvorbu národní identity?

Střední Asie a její obyvatelé se dle Uhla národnostně nevyhraňovali a jako hlavní společenská organizace převládala kmenová a klanová struktura. Tato struktura odrážela potřeby obyvatel podle druhu obživy a většinou neodrážela etnickou příslušnost. Ve střední Asii také absentuje tradice stálého státní- ho útvaru, existovala zde pouze po nějakou dobu Tamerlánova říše a chanáty Chivský, Bucharský a Kokandský. Obyvatelstvo se neidentifikovalo se státem a jednotícím prvkem se stával islám, později sovětská moc (Uhl 2008: 3 - 7). Co se týče hierarchie aktérů ve střední Asii, pak lze konstatovat, že byla vždy velmi slabá a existovali převážně nikomu nepodřízeni suveréni s regionálně omezeným vlivem. Do doby, než přišli do oblasti Rusové, tak se nevytvářely strukturované politické obce (Uhl 2008: 27). Smyslem politického uspořádání má být zprostředkování zájmů, a proto je dle Uhla logické, že systém ve střední Asii je odrazem klanové a kmenové struktury společnosti a opisuje jeho vertikální strukturu. Uhl dále vysvětluje, že klany jsou legitimačním zdrojem a i přes to, že se struktury částečně překrývají, mohou se funkčně míjet a důkazem pak jsou události posledních let v Kyrgyzstánu (Uhl 2008: 81). Problematika národní ideologie se dostala do popředí se získáním nezávislosti. Hned v roce 1991 pro- pukl konflikt s Uzbeckou minoritou na jihu Kyrgyzstánu ve městě Oš, a také docházelo k exodu ruské- ho a německého obyvatelstva ze země z obav z budoucnosti. Státy střední Asie se se získáním samostatnosti také snažily podpořit více škol v regionu, kde se bude vyučovat „mateřský“ jazyk, aby tak dopomohly k vytvoření národní identity, nicméně manipulace s historií a symboly měla sporný efekt na životní změny. Dokonce i snahy vlád přimět vlastní etnika k návratu z jiných států střední Asie, selha- ly. Prokázaly tak slabé vztahy mezi státem konstruovanou etnicitou (Marat 2008b: 26 - 30). Kvůli snaze stmelit Kyrgyzy přišel Akajev s konceptem budování národní identity s charakteristikami symbolizujícími kyrgyzskou národní identitu, zdůrazňující jazyk a historii. Tato snaha zahrnovala historickou osobu Manas a snažila se jej prezentovat tak, aby vzbudila v Kyrgyzech pocit národního cítě- ní. Manas je národní epos, jehož hlavní hrdina jeho 40 spolubojovníků jsou považování za předky Kyr- gyzů (De La Croix 2011: 132). Největší oslavy v Kyrgyzstánu, které měly odkazovat na tisíciletou tradici státnosti, byly výročí 1000 let eposu Manas, výročí 3000 let města Oš a výročí 2200 let kyrgyzské státnosti (Marat 2008b: 8). Jeho epos se stal součástí výuky a po Kyrgyzstánu byly vystavěny jeho sochy. Akajev také začal svou snahu s heslem „Kyrgyzstán je náš společný domov“, který volal po mezi-etnickém souladu a jednotě.

46 z 83 Šlo o reakci na spory mezi Uzbeky a Kyrgyzy a odchod Rusů. Nicméně snaha o vybudování národní jednoty nebyla příliš úspěšná, selhala i snaha o jednotný jazyk – kyrgyzštinu. Mnoho obyvatel dle Be- dikeevy nevidělo důvod k učení se jazyka, v němž neviděli budoucnost (Berdikeeva 2006: 17). Některé snahy vlády o vytvoření národní identity se také setkaly s negativní odezvou od jiných etnik. Jako příklad lze uvést oslavy města Oš, které je kulturně také důležité pro Uzbeky a vyvolalo to nakonec tenze. Snahy Akajeva se tak neslavily úspěch. Dle Bedikeevy jejich přílišné zpolitizování a nacio- nalismus vyvolávaly pouze dodatečné problémy a neodrážely poptávku na straně obyvatelstva, které se potýkalo se socioekonomickými problémy a nedůvěrou ve vládu. Slabost státu nakonec přispívá pouze k posílení klanových sítí. Autorka se dále domnívá, že se nevyvinul moderní národ právě proto, že ne- došlo k postupné transformaci, ale prudké změně způsobené začleněním Kyrgyzstánu do SSSR (Berdi- keeva 2006: 1). Po nástupu Bakijeva se situace změnila, obecně se bývalý prezident na tvorbu národní ideologie sou- středil méně. V roce 2009 veřejně volal po snaze vylepšit národní ideologii a eliminovat pozůstalé prv- ky sovětského režimu a integrovat zemi do mezinárodního režimu, nicméně jeho ideje zůstaly velmi abstraktní (Marat 2009). Bakijev ani nepodporoval kyrgyzský jazyk ve školách, vzdělání tedy zůstalo hlavně v ruském jazyce (srov. Marat 2008b: 27 - 29). Na celou problematiku lze ovšem nahlížet také z jiného úhlu pohledu, Uhl (2008) ve své práci píše, že příbuzenská vazba není dominantním rysem celé společnosti, že se zde nachází také jiné identity, neméně významné ať už etnická, regionální či náboženská. A na tuto problematiku také upozorňuje Starr (2006), je důležité si uvědomit, že absence národní ideologie může být zapříčiněna také jinými důvody. I Collins či Mozorova ve svých textech přiznávají, že islámská identita je narůstajícím kultur- ním rysem v oblasti. Veřejné projevy islámu jsou nyní povoleny v podobě, jaká nebyla před rokem 1991 vůbec možná. Většina obyvatel se identifikuje jako muslimové - 96% obyvatel Kyrgyzstánu pro- hlašuje, že jsou věřící (srov. Morozova 2005: 75). Sociopolitická role islámu je ovšem omezena i přes kulturní a náboženskou obrodu a navzdory kolapsu zásahů do islámských institucí a praxe. Také islám sám o sobě je podřízen společenské struktuře jako například sekulární radě aqsaqals. Collins pak také tvrdí, že autorita duchovního závisí na jeho příslušnosti ke klanu. Většina muslimů pak nerozlišuje muslimskými, národními či lokálními tradicemi. Islám v sobě nenese možnost politické mobilizace na jeho základě a ani se nestává diskriminační vůči ne-muslimům (Collins 2003: 181). Nicméně i pokud bychom vyloučili náboženskou identitu jako možnou příčinu absence národní ideologie, nemůžeme jednoznačně tvrdit, že za absencí národního sjednocení je skutečně tribalismus.

47 z 83 Pokud se nyní zaměříme na regionální identity, pak je zajímavý názor Luong. Dle Luong, to, co pod- kopává národní identitu není klanová či kmenová příslušnost, ale snaha sovětské moci z minulosti vy- tvořit silné regionální identity přetvořením těch tradičních na úkor snahy budovat národ. Dnes se tedy Kyrgyzstán musí potýkat se silnými regionálními identitami, které tyto snahy podkopávají. Autorka dále tvrdí, že tak, jak hranice států nereflektovaly etnické hranice, vytvoření oblastí reflektovalo rozdě- lení země jednak na sever a jih, a také klany z jednoho kmene byly obvykle pospolu. A tak měly být rozděleny kmenové konfederace zmíněné výše rozmělněny, ale klany zůstaly blízko u sebe. Následně se autorka v podstatě shoduje s tím, co uvádí také Uhl (2008) – jelikož moc byla delegována na regiony, došlo k institucionalizaci tamního lídra (Luong 2002: 64). Na závěr lze tedy dodat, není prokázáno dostatečné vodítko mezi absencí národní ideologie a tribalismem. Můžeme zde také hovořit o silných regionálních vazbách, které také mohou stát za absencí ná- rodního sjednocení. Popřípadě problém může být nahlížen tak, že Kyrgyzstán zatím jen nemá dostateč- nou historickou zkušenost s budováním státu a jejich atributy, a tvorba národní ideologie je tak otázkou budoucnosti. Tuto myšlenku podporuje také Uhl, jenže tvrdí, že v Kyrgyzstánu dochází k prosazování politických cílů skrze instituce a můžeme zde najít existenci státní politické identity, a i když politická vazba není příliš trvalá, existuje a dle Uhla toto nasvědčuje tomu, že se skutečně začíná tvořit politický národ a posiluje se kolektivní identita (Uhl 2008: 105 – 106).

48 z 83

7.4 Otázka č. 4: Mají klany v Kyrgyzstánu vliv na tvorbu institucí?

Prvně je třeba si uvědomit, že v Kyrgyzstánu jsou přesné hranice politické moci nejasné a často zcela absentují, co se týče sociálních vztahů, pak neexistuje hranice mezi ovládanými a ovládaným, jelikož se většina aktérů může nacházet v obou rolích - ovládaných i ovládajících (Uhl 2008: 88). Co se týče neformálních institucí v Kyrgyzstánu, je také třeba zmínit adat – zvykové právo, které také poskytuje základnu pro klanovou solidaritu skrze vynucování disciplíny a společenské kontroly (srov. Kleinbach, Salimjanova 2007). Tento systém společenské kontroly se zakládá na úctě k rodičům, ke starším či předkům. Jedním ze základních postulátů je koncept, který se vyvinul z přítomnosti hrozeb a bojů – toganchilik (uuruchuluk, djurtchuluk), což je požadavek, aby každý Kyrgyz byl voják připrave- ný pomoci členům své komunity a je to základ adatu. Společenská významnost solidarity v kyrgyzské společnosti byla vždy významná a tyto tradice byly integrovány do klanové struktury (Termikoulov 2006: 94 - 97). V minulosti ale i nyní mají být dle Collins sociální normy proti migraci mimo klan silné s výjimkou pro vdávání žen a dále opouštění rodného klanu je i dnes dle Collins riskantní, hlavně kvůli vysoké nezaměstnanosti v regionu. Dodnes Kyrgyzstán a Uzbekistán vykazují malou migraci mezi vesnicemi (Collins 2003: 177). Dle Collins tradiční normy posilují centralismus klanu a komunální způsob života. Mimoto rada lokál- ních klanových patriarchů často zahrnující místního domla (náboženského učitele) nebo imáma (nábo- ženského lídra) v sobě shrnuje většinu praktických funkcí regulujících denní život, funkce, které obvykle zajišťuje stát nebo tamní administrace v moderním státě. Klanová rada rozhoduje o manželství, rozvodu, běžných denní sporech, konfliktech mezi sousedy, do a ven migraci, rozdělení půdy, nefor- málním zdanění, redistribuci mezi chudými, sporech, náboženském vzdělání a praktikách, vztazích ve vesnici s ředitelem kolchozu, a dokonce i o jmenování členů tamní milice. Dle Collins zde dochází k deformalizaci soudů a soudního systému, který je využíván výjimečně jako poslední instance. O sporech rozhodují starší a jsou často inspirování adatem – zvykovým právem (Collins 2003: 177). Otázkou zde ovšem zůstává, zdali může docházet k deformalizaci soudů v zemi, kde se soudy nikdy nikdy neda- ly považovat za skutečně fungující. Jelikož je tento vztah duální, nemůžeme hovořit o deformalizaci soudů, jelikož stejně tak nefungující justice může na dopomáhat etablování neformálních struktur. Finanční praktiky jsou dalším indikátorem existence neformálních institucí. Drtivá většina respondentů ve výzkumech odpověděla, že považuje za významné jejich ekonomické možnosti a možnost udržet

49 z 83 své domácnosti a také širší rodiny čítající mnohdy od sedmi do třinácti osob. Kolchozníci v Kyrgyzstánu i Uzbekistánu přiznali, že jejich plat činil průměrně 6-10 dolarů za měsíc. Ale pokud vezmeme v úvahu jejich výdaje, ty přesáhly tyto platy čtyřikrát až pětkrát. Přitom neobdrželi žádné půjčky. Kolchozníci vyvinuli několikastupňovou strategii, jak dosáhnou finanční pomoci. Nejprve se obrátili na členy rodiny převážně na klanového patrona (bai kormyator) odpovědného za bohatství své- ho klanu, a nebo pokud někoho takového neznal, tak se obrátil na lokálního patrona pravděpodobně na aqsaqal. Nebo také mohli požadovat pomoc od qishloq nebo aul komiteti (nestátní komise ve vesnici) skládající se ze sedmi aqsaqal, kteří se snaží dosáhnout harmonie ve vesnici. Také se dotyčný mohl obrátit na ředitele kolchozu (Collins 2003: 176). Nicméně jiný názor na celý problém uvádí Gullette, který poukazuje na to, že hlavní opora je hledána ve členech rodiny, což je poměrně logické, vezmeme- li v úvahu fakt, že Kyrgyzstán je chudou zemí s obrovskou nezaměstnaností a potýkající se s vnitřními problémy jako je například nedostatek elektřiny, který zemi významně sužuje (Gullette 2010: 68). Ob- dobný názor sdílí také autorka tohoto textu, jelikož dle jejího názoru v zemi, kde zcela nefunguje na- příklad bankovní sektor je vcelku pochopitelné, že lidé hledají oporu jinde, a nemusí nutně jít o důkaz klanové sítě. Jako první příklad původně neformální, nicméně dnes již formální instituce, jsou pak soudy aqsaqal, které se také dají přeložit jako Soud bílých vousů, se skládají z nejstarších mužů ve vesnici, kteří dělají všechna rozhodnutí zahrnující morální a rodinné problémy, pravidla vesnice, tak jako to obvykle dělá radnice s volenými zástupci. Také jejich rozhodnutí jsou vynutitelná, pod jejich kontrolou se také na- chází policie. Skrze tyto soudy tedy mohou být uplatněny sankce, jako potrestání hanbou (uiat) nebo odmítnutí respektu či prestiže (Termikoulov 2006: 95). Prezident Akajev veřejně podporoval roli těchto soudů. Prezident Akajev svolal v roce 1995 kongres starších, aby zformoval širokou síť autonomních civilních institucí nezávislých na státu a politické struktuře. Tento kongres přijal provizorní status regulující aktivity těchto soudů a byla jim dána odpo- vědnost za přečiny typu majetkové spory, rodinné, spory pozemkové, vlastnictví o vodu a drobné kri- minální přečiny, které jim postoupí prokuratura. Jejich cílem bylo soudit dle morálních norem, které reflektují tradice a zvyky Kyrgyzstánu. Tyto soudy vychází z tradice jednotlivých aqsaqals, kteří fun- govali jako jedinci. Stát s se k této instituce stavěl tak, že může řešit část problémů na lokální úrovni. Nicméně obě strany musí s souhlasit, že aqsaqal bude dělat mediátora (Beyer 2006: 141 - 142). Amnesty International toto rozhodnutí kritizovala a poukazovala na milice, které pod těmito soudy pra- cují a které se uchylují k praktikám, jako je šlehání bičem a kamenování. Soudy byly také kritizovány

50 z 83 jako diskriminační vůči ženám a mladým lidem, v menších vesnicích se také staly nástrojem tamní policie a úředníků (ICG 2008: 3-4). Tyto milice jsou známé jako choro a jen malé restrikce ze strany státu za Akajevovy vlády byly uděleny jejich aktivitám (Handrahan 2002: 109 - 110). Tyto soudy byly při- jaty širokou veřejností jako komunitní spravedlnost pro menší zločiny (ICG 2008: 3-4). Kyrgyzstán je rozdělen do obcí, které jsou v kyrgyzštině nazývány aiyl okmotu a v dnešní době každá má svůj vlastní aqsaqal soud (Sehring 2009: 98). V zemi se nachází neméně důležité regionální a lokální rady zvané keneshes. Do aiyl okmotu jsou jmenovány osoby se souhlasem keneshes a hlavy regionu (nazývané rajón), což dopomáhá prezidentovi udržet v klíčových pozicích sobě loajální osoby (Termikulov 2006:4, Fisher eds. 2004: 8). I když začlenění tradičních institucí do státního systému podporuje na jednu stranu demokracii, může ji stejným způsobem podkopávat, jelikož mohou být zneužívány elitami k prosazení jejich vlastních cílů na úkor obyvatelstva. K takovým účelům je využíváno kurultai, což je tradiční lidové shromážděni, které v minulosti organizovaly kmeny na území Kyrgyzstánu, aby řešili běžné problémy (Murzakulova 2010). Kurultai které má za úkol informovat obyvatele o aktuálních problémech, stejně tak se ale v Tulipáno- vé revoluci stalo platformou pro mobilizaci opozice, která využila kurultai i aqsaqals k uvržení uiat na vládnoucí elity. Kurultai hraje významnou roli také jako platforma řešení problémů v zemi, například v roce 2010 bylo svoláno, aby řešilo vzpoury na jihu a také diskutovat vývoj v zemi, aby bylo dosaženo míru a mezi-etnické harmonie a spojení obyvatele Kyrgyzstánu (Sultanov 2011). Také Bakijev využí- val kurultai a dokonce jeho ideou byla poradní demokracie, kdy chtěl vládnout za pomocí kurultai (Ho- rák 2010). Také v jiných aspektech se projevuje vliv neformálních institucí poměrně silně, některé jako soudy aqsaqal, byly včleněny do oficiálních struktur státu. Také kurultai hrály roli v mobilizaci obyvatel v Tulipánové revoluci, a tudíž se tato struktura rozhodně nedá podcenit. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry je skutečně tvořena klany. Také dle Webera (1997), kde se objevuje tradiční, panství dochází k ovlivnění institucí, dle jeho názoru jsou instituce pod tradičním panstvím ovlivněny příbuzenskou vazbou, což v tomto případě částečně odpovídá, jak bylo nastíněno výše hlavně v případě soudů aqsaqal. Navíc neformální instituce mají vliv na formální, tudíž pokud obyvatele preferují neformální instituce, logicky to také podkopává roli formálních institucí. Dle Fedorenka v zemích, kde hrají významnou roli také sociální instituce, kde je důležitá sociální identita jako být členem rodiny, a kde neformální vazby převažují nad těmi formálními, je pochopitelné, že role formálních institucí bude podkopána. Fedoren-

51 z 83 ko dále dodává, že v Kyrgyzstánu jsou instituce vnímány jako nástroje k udržení moci a je s nimi ma- nipulováno, mohou být snadno zneužity, změněny či zakázány. Jako příklad lze uvést Centrální agentu- ru pro rozvoj, investice a inovace, která byla ustavena Bakijevem, nicméně do jejího čela byl jmenován jeho syn Maxim, což v důsledku znamenalo, že prezident přímo kontroloval investice v zemi (Fedoren- ko 2010). Nicméně z celého problému vyvstává také ještě jedna sporná otázka, a to zda-li skutečně jde o instituce založené na příbuzenské vazbě. Například odráží kolchozy, které jsou užívány dle Collins (2003) jako platformy pro řešení finančních problémů, skutečně strukturu klanu a jeho identitu, jelikož se objevují také názory, že může jít pouze o solidární skupiny, které nemusí být konstituovány pouze na klanové identitě, i když ta u nich také hraje většinou roli, nicméně není jediná (Roy 2002: 87). A tak instituce jsou v Kyrgyzstánu oslabovány nepotismem, korupcí či slabou vynutitelností práva, nicméně tyto příčiny se nutně nemusí shodovat s tribalismem. V zemi existují neformální struktury, které mohou nicméně být jen odpovědí na absentující složku zajištění těchto služeb ze strany státu. Jak také bylo nastíněno výše, s institucemi v zemi se poměrně snadno manipuluje, nejsou etablované a jejich slabost nemusí nutně znamenat jejich oslabení tribalismem. Také integrace neformálních institucí do těch formálních není nutně negativním projevem tribalismu na instituce. Naopak tyto instituce v sobě mohou skrývat potenciál vytvoření občanské společnosti, která je stěžejní pro vytvoření demo- kratického systému.

52 z 83

7.5 Otázka č. 5: Hrají klany v Kyrgyzstánu roli v konfliktu?

Pokud máme analyzovat roli klanů v konfliktu a testovat tak předpoklad Collins a Schatze o jejich možné roli v konfliktu, je třeba začít událostmi z roku 2005. První prezident samostatného Kyrgyzstánu Askar Akjev za sebou neměl komunistickou minulost politika na rozdíl od ostatních prezidentů ve střední Asii, kteří se dostali k moci po rozpadu SSSR. Dle Berdikeevy bylo jeho zvolení možné díky redistribuci moci klany podle hierarchické struktury kyrgyzské společnosti (Berdikeeva 2006: 7). Nicméně považovat Akajevovo zvolení za mobilizaci jeho klanu Sarybagyš, z něhož bývalý prezident pocházel, je obtížné prokázat. A i když někteří autoři tuto podporu zmiňují ve svých textech, neuvádí přesvědčivé důkazy, které je k tomuto závěru dovedly. A podpora jen jednoho klanu by pro zvolení prezidenta nestačila, tudíž by muselo docházet ke kooperaci s ostatními klany a vzhledem k faktu, že Akajev (viž. níže) nespolupracoval pouze se severskými klany, ze kterých pocházel, tak si autorka ne- myslí, že by došlo k jeho zvolení jen na základě jeho klanové příslušnosti. To, co ovšem zůstává nevyvratitelným faktem je, že Akajev začal prosazovat snahu budování jednot- ného národa, kterou zaštítil sloganem: „Kyrgyzstán je náš společný domov“, který volal po společné jednotě. Akajev se snažil vytvořit jednotnou národní identitu, nicméně tato idea postrádala obsah, který by se se odrážel v náladách obyvatel (Marat 2006). Naopak byl tento projekt často vnímán jako další zdroj mezi-etnických sporů, proti konsolidaci a prohluboval rozdíly v zemi. Navzdory tomu, že mnohé zdroje tvrdí, že Akajev nominoval do státních funkcí na základě klanové příslušnosti, jak dokazuje ve svém výzkumu Graubner, Akajev do klíčových funkcí často dosazoval osobnosti z jihu a také jeho žena měla dobré vztahy s jižními klany. Graubner uvádí, že podle toho, jak jmenoval ministry, guvernéry, soudce a premiéry se nedá prokázat, že by budoval svou základnu na klanové příslušnosti. Naopak lidé, jenž ho obklopovali pocházeli z mnoha různých prostředí – akademici, spolupracovníci z laboratoří, v nichž pracoval, bývalé komunistické elity atp. (Graubner 2005: 11). Nicméně tak jak uvádí také Uhl (2008), klany v Kyrgyzstánu mají moc spíše na lokální úrovni a tudíž k čemu se Akajev uchyloval, aby balancoval klanovou moc na regionální úrovni, bylo dosazování lídrů na komunální úrovni z jiných regionů. Akajev se nezpochybnitelně uchyloval také ke jmenování svých přátel a rodiny do klíčových funkcí, což následně podporovalo korupci a nepotismus, i když bylo jeho snahou s tímto problémem bojovat (Berdikeeva 2006: 8).

53 z 83 Akajev se také uchýlil ke gerymanderingu, aby vybalancovával moc mezi klany a mohl těžit z klanové loajality. Nicméně tento systém se dle International Crisis Group následně otočil proti němu, jelikož následně bylo snadné mobilizovat masy na základě klanové příslušnosti a každý tak během událostí v roce 2005 mohl mobilizovat přátele, známé, příbuzné (ICG 2005: 1). Nicméně zde opět není zcela jas- né, zda-li šlo opravdu o mobilizaci na základě klanové příslušnosti a ne na základě regionální identity a loajality k ní, spíše než o loajalitu klanovou. Nesouhlas s Akajevovou vládou se promítl v událostech v Akse v roce 2002, které skončily smrtí šesti lidí a v nichž se mimo jiné kromě špatné socio-ekonomické situace také odrazilo soustavné jmenování guvernérů pocházejících ze severu do oblasti na jihu - Oše (MacFarlane 2004). Definitivní odmítnutí Akajevovy vlády se pak stalo zjevným po zmanipulovaných volbách v roce 2004. První protesty se objevily v únoru 2005 na jihu a postupně se rozšířily po celé zemi, ale dlužno dodat, že nebyly všechny mířeny proti Akajevovi a jeho vládě, některé protesty cílily proti lokálním podnikatelům a jejich prak- tikám (European Forum 2011). Opoziční lídři Bakijev, Otunbajeva, Bektur Asanov a Beknazarov se sešli v Džalalabádu, kde protestu- jící obsadili administrativní budovu a svolali kurultaj. Kurultaj je tradiční lidové setkání podle adatu, jak již bylo řešeno výše. Na něm se účastníci shodli, že chtějí nové volby a rezignaci prezidenta. Kurul- tai zvolilo Koordinační radu národní jednoty a v čele stanul Jusupbek Jeenbekov jako její předseda za oblast Džalalabádu. Nicméně skutečnými lídry zůstával Bakíjev a ostatní opoziční lídři jmenovaní vý- še. Další kurultai se konalo v Oši, kde byl do čela zvolen Uzbek Anvar Artykov a jih se tak dostal do područí opozice, i když mnohdy nebylo jasné, kdo organizuje protesty a přetrvávala zde značná spon- taneita ohledně akcí, často také byly také protesty uskutečňovány nahodile bez organizovaného hnutí za nimi. Během několika dnů byli lídři loajální vládě nahrazeni a celý režim se překvapivě rychle zhroutil (ICG 2005: 6). I když existovaly obavy z vypuknutí násilí mezi zastánci prezidenta a opozičními silami, nice takového se nestalo a režim nepodnikl žádné snahy o udržení své moci a prezident Akajev opustil zemi (Nichol 2007). Pokud by v zemi skutečně existovala vláda na základě klanové příslušnosti a klany hrály silnou roli ve společnosti, měla by se také objevit loajalita členů Akakjevova klanu, kteří by bojovali za jeho udržení u moci, což se ovšem nestalo. Po Tulipánové revoluci se k moci dostal Kurmanbek Bakijev pocházející v jihu. Nicméně situace se příliš nezměnila s jeho nástupem k moci a jeho vláda čelila výzvám vzešlým z událostí v roce 2005. Jeho vláda vytvořila komisi, která se měla zabývat vytvořením kyrgyzské národní ideologie. Nicméně její úspěch byl obdobný jako Akajevovy snahy (Kilic 2010). Bakijev se podobně jako jeho předchůdce

54 z 83 také uchyloval k výměně některých guvernérů a vyměnil křesla guvernéra Talasu (sever) s guvernérem z Džalalabádu (jih), což také způsobilo protesty (Berdikeeva 2006: 10). Což by se na jednu stranu dalo vysvětlit také jako snaha o jakési balancování mezi klany a jejich mocí nebo také jako snaha oslabit regionální sítě, a jak již bylo řečeno výše, jak předesílá také Starr (2006), nejde vždy jen o klany. Kaž- dopádně o balancování moci hovoří ve svém textu Schatz a autorka se domnívá, že k těmto praktikám v Kyrgyzstánu skutečně dochází, i když možná nemůžeme hovořit o klanovém balancování, ale regio- nálním, jelikož země je silně decentralizovaná. Podle některých hrála roli také ve vztahu premiéra a prezidenta klanová příslušnost. Premiérem se stal Felix Kulov, který pochází původně ze severu. Jejich diumvirát byl nicméně senzitivní také kvůli od- lišným politickým názorům. Původně byl ovšem ustanoven, aby bylo v zemi dosažení uklidnění situace po událostech v roce 2005. Dle Marata hrálo jejich spojení pozitivní roli na sjednocení elit a společnos- ti během prezidentských voleb (Marat 2008a: 231). Nicméně krize mezi oběma se dostavila poměrně záhy. V roce 2007 Kulov rezignoval na svůj post a Bakijev jej znovu nenominoval (Validov 2007). Místo toho byl navržen na pozici Azim Isabekov (Marat 2008a: 231). Kulov odstoupil, když parlament zamítl jeho nominaci na premiéra dvakrát po sobě (Dubnov 2007). V okamžiku, kdy Kulov již nebyl ve vládě, Bakijev začal obsazovat klíčové pozice ve státě svými příbuznými a známými. Saidazimova uvádí, že cca 80% politiků v jeho vládě a parlamentu byli jeho příbuzní a známí. Například jeho syn byl jmenován hlavou Centrální agentury pro rozvoj, investice a inovace, další jeho bratr se stal velvy- slancem v Německu a další se dostal do čela bezpečnostních složek (Saidazimova 2008). Během času Bakijev postupně přijal za své metody, které předtím využíval také Akajev, koncentroval moc do rukou prezidenta a vytvořil kolem sebe mocenské centrum produkující nepotismus a podkopá- vající principy demokracie. V roce 2007 Bakijev inicioval změnu ústavy a vytvořil stranu Ak Zhol, kte- rá se stala pro-prezidentskou stranou, a také parlamentní volby v roce 2007 odrážely tuto situaci a byly zmanipulovány (Koehler 2007). Bakijev také přesunul ministerstvo pro nouzové situace do Oše a jeho cílem bylo také přesunout zde ministerstvo obrany (Nichol 2010: 6). S odůvodněním, že na jihu je třeba více bezpečnosti. Někteří analytici tuto skutečnost zase popisují tak, že se Bakijev snažil přesunout mocenské centrum na jih, odkud pochází jeho klan (Kilic 2010). Bakijev byl také nucen čelit organizovanému zločinu, nicméně jeho vláda selhala ve snaze adresovat tento problém a omezit vzrůstající kriminalitu. Kriminální síly se chopily své příležitosti po revoluci během období politického vakua, a následně penetrovaly vládu a dokonce ustavily kontrolu nad někte- rými částmi země (Cornell 2005). Některé kriminální elity si také získaly regionální podporu, jelikož

55 z 83 byly schopny distribuovat zboží a služby, což vláda nebyla schopna. Tři poslanci byli zavražděni ve 4 měsících ve snaze kriminálních sil ovlivnit vládu. Také Bakijev byl podezřelý z kooperace s kriminál- ními silami, se kterými měl kooperovat ve snaze uklidnit porevoluční situaci v zemi. Také bratr Baki- jeva, který stál v čele bezpečnostních složek, byl nucen rezignovat poté, co se zjistilo, že byl zapleten v obchodu s drogami (Nichol 2007, Bešimov 2010). Situace v zemi se začala destabilizovat v roce 2008 spolu s přípravami na volby, od nichž si opozice slibovala sesazení Bakijeva, nicméně to se v roce 2009 nestalo a Bakijev zůstal u moci. Klany na severu měly být s tímto výsledkem nespokojeny a konalo se několik demonstrací proti výsledku voleb, nicméně tyto demonstrace nepřerostly do celostátní události a i přes tyto protesty byly volby uznány jako platné. Takže nakonec byly události roku 2010 vyvolány nárůstem cen elektřiny1, korupcí a neu- stálým propadem ekonomiky. S rebelií začali obyvatelé ve městě Talas v dubnu. Bakijev poslal armádu a policii, aby povstání potlačila, nicméně zatýkání popudilo veřejnost ještě více a povstání se rozšířilo po celé zemi. Rebélie proti Bakijevovi byla viděna některými jižními klany jako snaha severních klanů opět převzít moc. Naopak Uzbekové žijící na jihu země podporovali opozici, jelikož pro ně představo- vala možnost příslibu větší demokracie. Nicméně situace nakonec dopadla stejně jako s předchozím prezidentem, Bakijev opustil zemi a Roza Otunbajeva, Omurbek Tekebaev, Ismail Isakov, Almaz Atambajev, Temir Sariev a Azimbek Beknazarov ustanovili prozatímní vládu a do čela státu se dostala Roza Otunbajeva (Kilic 2010). Za oběma prezidenty jistě stály mocné struktury a v zemi se nacházely regionální lídři, kteří byli schopni čelit jejich autoritě, systém produkoval korupci, nepostismus, což následně zabraňovalo také liberalizaci institucí, jelikož prezident měl pravomoc jmenovat soudce, guvernéry a členy vlády (srov. Starr 2006). Nicméně je dle mého názoru minimálně sporné, že by vládli pomocí klanové struktury a k ovládání země využívali svůj klan. Příčiny událostí v roce 2010 jdou zpět k událostem v roce 2005 a k Tulipánové revoluci. Když se dostal Bakijev k moci, užíval rétoriku o tom, že zastaví klanovou politiku, která měla být typická pro vládu Askara Akjeva, nicméně během následujících let byl Bakijev opozičními silami taktéž obviňován z klanové politiky a z toho, že upřednostňuje svůj klan a že dochází k nárůstu jeho moci. Většina povsta- leckých skupin v obou případech byli mladí a nezaměstnaní lidé nespokojení se situaci v zemi, s ko- rupcí a ekonomickými problémy. A fakt, že jedna začala na jihu a druhá na severu dle autorky ještě nic

1 V únoru 2010 došlo k masivnímu zdražování a přitom významný zdroj příjmů od Kyrgyzů pracujících v Rusku se snížil kvůli ekonomické krizi v Rusku (Killic 2010).

56 z 83 nedokazuje (srov. Reebes 2010). Hlavní příčinou byla nerovnost a špatné socio-ekonomické podmínky (Kilic 2010). Jelikož docházelo a stále dochází k rozevírání se nůžek mezi obyvateli a navyšování kon- fliktního potenciálu, jde spíše vypozorovat konflikt mezi centrem a periferií a mezi těmi, co mají a tě- mi, co nemají a jak ve svém textu uvádí Reeves tento fakt více než cokoli jiného přivedlo protestující do ulic. Autor uvádí, že to byla inflace, nárůst cen za telekomunikace, zdvojnásobení ceny za elektřinu, které nakonec přivedly mnoho rodin pod hranici chudoby a vyvolaly tak nepokoje. Pro mnoho obyvatel byla zima v roce 2010 o rozhodnutí, zda-li jejich výdaje půjdou na elektřinu či na jídlo (Reeves 2010). Nyní se pokusíme obě rebelie a jejich příčiny shrnout a vyhodnotit. Killic ve svém textu tvrdí, že roz- dělení země na sever a jih hrálo důležitou roli v obou rebeliích. Dle jeho názoru vypukly rebelie během Tulipánové revoluce hlavně kvůli absenci obsazení jižních klanů ve vládě a státní správě (Kilic 2010). Obdobná informace se objevuje také v práci Uhla, který hovoří o tom, že díky manipulacím ve volbách v roce 2000 se Akjevovi podařilo ovlivnit složení parlamentu ve svůj prospěch a regionální sítě kmenů a klanů se měly dostat mimo parlament, čímž byl nejvíce postižen jih a tato nová struktura opírající se hlavně o centrum se také stala zárodkem událostí v roce 2005 (Uhl 2008: 70). V textech zabývajících se událostmi roku 2010 se často objevuje jako důvod špatná ekonomická a poli- tická situace v zemi. I přes Bakijevovy sliby o demokratické vládě postupem času implementoval stále více autokratických politik. Ke zhoršení situace také přispěla světová finanční krize. Mnoho zahranič- ních pracovníků se musela vrátit zpět z Ruska a nárůst nezaměstnanosti a růst cen situaci ještě více destabilizovaly (Kilic 2010). Události roku 2005 byly podle analytiků spíše vedeny nespokojenými elitami, nicméně události v roce 2010 byly více všelidové a více chaotického charakteru. Jelikož opozice neměla pod kontrolou povstá- ní, měla pak následně velké problémy situaci uklidnit. Ještě i před vypuknutím těchto událostí ve své analýze Marat uvádí, že vůbec schopnost opozice čelit Bakijevovvě vládě byla minimální, a jako pří- klad lze uvést neúspěch Almazbeka Atambajeva, který tehdy stál v čele Sociálně-demokratické strany (Marat 2009), a který se dočkal úspěchu až po událostech v roce 2010, kdy byl zvolen prezidentem (Vajguttiev 2011). Tyto rebelie také způsobily více škody na majetku než ty z roku 2005. Někteří analytici argumentují, že události roku 2010 byly více spontánní, vedené hlavně nezaměstnanými obyvateli Kyrgyzstánu, kteří se také díky ekonomické krizi dostali do zlomového bodu, kdy se situace obyvatel zhoršovala v přímém kontrastu s prezidentem a jeho vládnoucím okruhem, který s pokračující korupcí a privatizaci státních podniků bohatl na úkor obyvatel (Marat 2006).

57 z 83 Podle Omuralievy se v Kyrgyzstánu odehrál posun po Tulipánové revoluci. Zatímco elity, které se dostaly k moci, nezměnily systém ani charakter vlády, mezi-etnické spory v zemi se zhoršily. Dle jejího názoru se národní politika začala více soustředit na národní notu a etnické organizace začaly být více aktivní a více politizované (Omuralieva 2008: 2, 41). A jakoby předpověděla události roku 2010, dodá- vá, že tyto změny negativně ovlivní Kyrgyzstán a jeho vývoj v budoucnosti. Tulipánová revoluce v so- bě nesla příslib změn, který se nenaplnil. Převážně podpora mladých lidí revoluci se rychle změnila v zklamání a přivedla je znovu do ulic (Najibullah 2010). Jak Tulipánová revoluce, tak i události v roce 2010 byly často považovány za důsledek klanové politiky a nárůst tribalizmu v Kyrgyzstánu, nicméně jak píše ve svém textu také De La Croix (2011), nepokoje vypukly hlavně kvůli vládnímu nepotismu a stojí za nimi spíše skupiny organizované na základě patron – klient. Nicméně co je důležité a co plyne z předcházejících řádků, je fakt, že klanová přísluš- nost je používána k politickým účelům. Nicméně snahy udělat klan základem politické strany dle Beyerse selhal (Beyers 2006:144). Autorka se tedy domnívá, že z výše uvedených informací nemůžeme hovořit o klanech jako determi- nantu konfliktu ani v jednom případě, co se ovšem v zemi dle jejího názoru objevuje, je tzv. metakonflikt, který probíhá na základě domnělé klanové příslušnosti. Zkreslenost informací pomáhá k diskreditaci politických oponentů a získání podpory, ať už jsou informace pravdivé či nikoli. Dle autorky se tak tato rétorika mohla stát mimo jiné mobilizačním prvkem pro obyvatele. A jelikož informace na klanovém základě jsou neveřejné, může zde docházet k pocitu, že jsou zatajovány informace a je jich nedostatek. Na druhou stranu zatajování informací pak následně může posílit pocit, že tyto osoby jednají regresivně a podkopávají efektivitu systému a dochází k mobilizaci proti těmto domnělým kla- nům u moci. Tudíž aniž by klany ve skutečnosti hrály roli v konfliktu, mohou se stát jednou z linií konfliktu a mobilizačním prvkem. A i když to nejsou to klany, které vládnou státu, neznamená to, že jsou politicky nedůležité. I přesto, že se regionalismus a klanový systém promítly a odrazily v politice v Kyrgyzstánu, neznamená to existenci klanové politika jako takové. Také to spíše vypadá, že tato rétori- ka hrálo roli spíše v událostech v roce 2005, nicméně v roce 2010 šlo pravděpodobně o spontánní po- vstání proti špatným soci-ekonomickým podmínkám v zemi. Schatz (2006) také vymezuje dva hlavní aktéry v metakonfliktu, kterými jsou kvazistátní aktéři a opozice. Co se týče kvazistátních aktérů, pak tito aktéři by se měli snažit obyvatele přesvědčit o tom, že klany jsou pýchou země. K tomu se pravděpodobně uchyloval Akajev, který využíval klanovou genealogii ke konstituování národní identity, na druhou stranu autorka si nemyslí, že by v tomto případě šlo o

58 z 83 charakteristiku kvazistátního aktéra, jelikož Akajev se snažil vybudovat národní identitu a nevzít v potaz charakteristické rysy společnosti a potlačit je na úkor budování zcela nové a ničím nepodložené národní ideologie, by nebylo pravděpodobně efektivní. Bakijev zase na veřejnosti vystupoval proti kla- nové diverzifikaci země, což dokazoval i diumvirátem s Kulovem, a jeho odstranění od moci by se dalo spíše než klanovou nenávistí vysvětlit soupeřením o moc a zbavením se silného protihráče, který mohl omezovat Bakijevovu moc. Druhým aktérem v metakonfliktu by měla být opozice jednající proti klanové politice a rétorice. Fak- tem ovšem zůstává, že i když opozice využívala pro-klanovou rétoriku, sama během událostí roku 2005 svolala kurultai a nedá se tedy tvrdit, že by jejich jednání bylo zcela oproštěno od klanového podtextu. V roce 2010 byla opozice navíc zcela marginalizována a nestála v čele protestů, které byly neorganizo- vané. Na závěr lze tedy říci, že zde dochází k jisté rétorické podobě metakonfliktu, kdy je klanová politika využívána jako mobilizační prvek, jak bylo ostatně zmíněno výše a klany jistě hrály svou nezastupitel- nou roli v obou konfliktech, ale nebyli hlavními aktéry konfliktů. Což potvrzuje názory jak Collins, tak tvrdí, že klany sice mohou hrát významnou roli v konfliktu, nejsou však samotnou příčinou a jejich konfliktní linie se determinují okolo jiných konfliktních linií. Také co se týče mobilizačního rámce, který byl představen výše, dle Evas-Pritchard by se tedy klany měly mobilizovat podle rodokmenových řad a mužští příbuzní by se měli sjednotit vůči vnější hrozbě přicházející od jiného klanu. Za tohoto předpokladu by se vůči sobě měl tedy vymezit sever a jih Kyr- gyzstánu, nicméně ani v jednom případě k něčemu takovému nedošlo (srov. Sydykova 2010). Tento model v sobě skrývá několik úskalí, jedna nebere v potaz možnost oslabení vazeb mezi jednotlivými klany, a také fakt, že by se měli mobilizovat na základě společné genealogie, která je nicméně často spíše abstraktní jednotkou, než konkrétní linií předků. Tento model je vystavěný také na solidaritě a kohezi, kterou klany nicméně neprokázaly (viz. níže).

59 z 83

7.6 Otázka č. 6: Mají klany v Kyrgyzstánu skutečně politický charakter?

Ve většině textů věnujících se střední Asii a Kyrgyzstánu najdeme informace o tom, že regionální autority se snaží získat moc ve svém regionu a celý systém se stále opírá o klanové vazby a sítě, a také teorie spojené se střední Asií, ale i některé výše představené koncepty političnost klanů předpokládají. Dá se tedy političnost klanů v Kyrgyzstánu skutečně vysledovat? Mnoho funkcí v zemi není funkcemi vo- lenými, ale kandidáti jsou do nich dosazování prezidentem a záleží na jejich loajalitě k Biškeku, tudíž z tohoto úhlu pohledu je velmi obtížně analyzovat volby na základě klanového hlasování. Nicméně v drtivé většině textů najdeme informace o tom, že pokud již dojde k volbám, voliči volí kandidáty na základě jejich příbuzenské a pokrevní vazby, čili na základě příslušnosti ke klanu. Pokud tedy strany a kandidáti nezískávají hlasy ve volbách kvůli svému volebnímu programu, pak na základě čeho? (srov. Termikoulov 2006, Moldobayev 2010). V knize od Bala eds. se objevuje názor, že jak parlamentní volby v roce 1995, tak volby v roce 2000 proběhly v podstatě na základě klanových linií. Dle jejich údajů v roce 1995 pocházelo 64,8% zástupců z regionu jejich původu a v roce 2000 se toto číslo ještě navýšilo na 74,4%. Autoři také tvrdí, že klano- vá příslušnost hraje významnou roli ve volbách, a že se klany mobilizují na podporu svého klanového kandidáta (Bal eds. 2008: 341-342). Nicméně je skutečně postačujícím důkazem pro toto tvrzení jen skutečnost, že kandidáti pochází z místa svého narození? Dle autorky této magisterské práce nikoli, a proto se nyní zaměříme na tuto problematiku hlouběji. Sjoeberg ve své studií testuje hypotézu, která předpokládá, že pokud není stát a ekonomické důvody dostatečným důvodem pro vysvětlení variací ve výsledcích voleb, pak by měla hrát roli také identitární politika. Autor chce testovat hypotézu, podle níž silné vazby založené na příbuznosti jsou zdrojem hla- sů pro kandidáty a také že příbuzenské vazby v konkrétních oblastech se promítají ve výsledcích voleb. Klany vysvětlují voličskou disperzi, převážně v zemědělských oblastech. V kontextu slabého a nesta- bilního stranického systému mohou voliči využít své klanové příslušnosti, aby tak lépe odhadovali bu- doucí chování kandidáta. Pokud existují pouze limitované informace o kandidátovi, pak bylo pro voliče příliš nákladné sledovat neustále změny v politické příslušnosti kandidáta (Sjoeberg 2011: 132-133). Dle Sjoeberga neexistuje v Kyrgyzstánu disciplína ohledně postavení pouze jednoho kandidáta z uruu, často je jich postaveno více. Nicméně autor také zmiňuje, jak je důležité mít v konkrétní oblasti své zastánce, lokální aktivisty, kteří budou přesvědčovat, aby lidé volili právě daného kandidáta, budou or-

60 z 83 ganizovat setkání, prezentovat kandidátovy ideje atp. Během jeho výzkumu se v Kyrgyzstánu ptal kan- didátů, aby identifikovali nejdůležitější kategorie lidí zahrnutých v celém procesu tvorby kampaní. Téměř 75% respondentů odpovědělo, že šlo o jejich příbuzné. Tamní starší, kteří jsou nazýváni aqsaqals, jsou také zahrnuti v procesu voleb a kampaní. Nikdo z respondentů ze zemědělských oblastí neodpověděl, že by byli zcela nedůležití. Regionálním starším byly připsány tyto funkce: nominovat kandidáty, dělat rozhodnutí, účastnit se kampaně a koordinovat nákup hlasů. Většina kandidátů uvedla, že se starší účastní jednání, i když jejich rozhodnutí nejsou zá- vazná, a také méně než 10% respondentů uvedlo, že by se starší účastnili procesu redistribuce zdrojů (čili nákupu hlasů) a pouze několik respondentů uvedlo, že se starší přímo účastní výběru kandidátů. Obecně se dá říci, že oni sami také většinou o kandidátské posty neusilují. Nicméně v zemědělských oblastech 80% respondentů uvedlo, že aqsaqals se aktivně účastní kampaně a kandidáti se setkávají s regionálními staršími (Sjoeberg 2011: 133 - 134). Pokud by opravdu existovala silná vazba mezi kandidátem a klanem, pak by mělo docházet k naplnění následujících hypotéz. A to že každý klan by měl nominovat jen jednoho kandidáta v dané oblasti a dá- le, všichni členové klanu by měli pro tohoto kandidáta volit. Pokud tedy klany skutečně vytváří nefor- mální instituce, poté by v předvolebním období měly být schopny vybrat jednoho kandidáta a následně mu vynutit podporu mezi členy klanu. Ze sedmi vybraných obvodů, v nichž se nachází 88 různých kla- nů, pouze 17 klanů se účastnilo prvního kola voleb. A z těchto 17 klanů pouze sedm postavilo jen jednoho kandidáta. Autor také poukazuje na fakt, že i v regionech, kde po delší dobu byl postaven pouze jeden kandidát a několikrát po sobě vyhrál, tak to ještě neprokazuje příbuzenskou vazbu, ale může jít jen o teritoriální dynamiku (Sjoeberg 2011: 135 - 136). Pokud tedy většina klanů není schopna se shodnout na jednou kandidátovi jako reprezentantu klanu. Starší se mohou setkávat a debatovat o těchto tématech, ale následně, i kdyby došlo ke shodě na jednom kandidátovi, měl by také existovat mechanismus jak zajistit hlasy pro daného kandidáta. Pokud tedy není klan neformální institucí či organizací, pak jde o identitární kategorii. Pak u voličů existuje klanová loajalita, kterou mohou kandidáti využívat. Volit někoho z mého klanu je tudíž pravidlem, ale ne nutně povinností. Autor se snaží poukázat na velikost různých klanů v regionu a jejich dů- sledků pro volební výsledky. Existují nicméně také další možnosti v rámci této úvahy. Další možností je, že se elity dohodnou na kandidátovi, jsou schopné kooperovat, ale neexistuje disciplína mezi členy, a nebo že neexistuje ani koordinace mezi členy ani hlasování na základě klanové příslušnosti (Sjoeberg 2011: 137 - 138).

61 z 83 Z celého autorova výzkumu vyplývá, že hlavními aktéry jsou tedy kandidáti a nikoli klany dokonce i v nejvíce zemědělských oblastech Kyrgyzstánu. V Kyrgyzstánu dle této studie neexistuje neformální kla- nová instituce. Nejde až tak o klanovou příslušnost, ale o příslušnost teritoriální, která determinuje hla- sování (Sjoeberg 2011: 142 – 143). Nicméně s tímto by nesouhlasila Berdikeeva (2006), která ve svém textu zmiňuje, že klanové struktury pronikly a oslabily instituce a parlamentní volby nejsou transparentní kvůli tendenci voličů volit osobnosti dle klanové a regionální příslušnosti. Dle jejího názoru kvůli regionalizaci a klanům, více než po- litická agenda je důležitá příslušnost. A také opozice využívá pro svůj boj klanové sítě, Ovšem autorka nedodává relevantní data, z nichž čerpala a nedá se tedy jejich reliabilita ověřit. Nicméně volby do regionální správy se poněkud liší. Orozobekovaa její práce je v rozporu s předcháze- jícím ztvrzením, že nedochází k dávání hlasu na základě klanové příslušnosti. Dle jejího výzkumu jen 5% z 1500 kandidátů bylo nominováno politickými stranami do regionální administrativy. Podle roz- hovorů, které prováděla, většina voličů šla dát svůj hlas svým příbuzným. V některých oblastech byla situace poměrně hodně napjatá, v regionu Bagysh proti sobě stáli dva kandidáti ze dvou nejsilnějších klanů v oblasti a situaci museli nakonec urovnávat starší. Volební obvody byly poměrně malé – každý zahrnoval 260 až 12 000 voličů a jak se domnívá Ozorbekova, byli silně propojeni příbuzenskými vazbami a nikdo se nezabýval jejich politickou agendou. Autorka také dokládá, že například ve vesnici Dolon byl vítězný kandidát spřízněn se všemi členy volení komise. Také lidé přicházející volit, když byli dotazování, komu dají svůj hlas, uvedli, že svému klanu. Klanové hlasování bylo méně významné v etnicky smíšených regionech (Orozobekova2005). Také Graubner či De La Croix poukazují na fakt, že klany hrají významnou roli na regionální úrovni a své tvrzení demonstruje na regionálních volbách v roce 2005, kdy dokládá, že kandidáti, kteří se v daném regionu nenarodili, měli minimální úspěch a téměř všechny pozice byly obsazeny kandidáty z tamní oblasti. Pokud došlo k tomu, že se do čela dostal outsider, bylo to jen díky masivní administrativní podpoře tomuto kandidátovi (Graubner 2005: 9, De La Croix 2011: 127). Uhl k této problematice dodává, že určující je o jaký klanový typ jde. Městský typ je úspěšnější v pro- nikání do struktur na centrální úrovni a ve výkonných funkcích, nicméně to není případ Kyrgyzstánu, kde se objevuje spíše struktura zemědělských klanů, která je úspěšnější v zastupitelských sborech na regionální úrovni (Uhl 2005: 94). Také Termikoulov ve svém textu píše, že byrokraté na regionální úrovni často podléhají silným personálním vazbám, které jim dopomáhají udržet si moc. A ti, kteří ne-

62 z 83 mají za sebou významného ochránce, ať už je spojení příbuzenská nebo regionální vazbám jsou odsta- veni od moci, jelikož nemohou platit například úplatky (Termikoulov 2006: 95). Faktem ovšem stále zůstává, že kyrgyzští politici postrádají politickou platformu a společenskou zá- kladnu a mají pouze limitovanou reprezentaci v regionech a své kampaně začínaní obviňování se na- vzájem. Skutečné politické elity v zemi nikdy neexistovaly. Fragmentace je evidentní také během re- krutačního procesu, jelikož strany si musí hledat kandidáty, kteří jsou respektovaní v regionech, aby mohli slavit vůbec nějaký úspěch, také je třeba zaujmout kandidáty, kteří mají dostatek finančních zdrojů, a ideálně kandidáty, kteří mají regionální podporu, a také peníze (Sydykova 2010), což nás odkazuje ke Starrovi (2006) a jeho dělení aktérů ve střední Asii, tudíž bychom mohli spíše než o klano- vých a kmenových vazbách hovořit o místních podnikatelích se silnou regionální podporou. Jen pro příklad lze uvést, že v posledních parlamentních volbách v Kyrgyzstánu soutěžilo 29 stran o 129 křesel, a tato rozdělenost také reflektuje fragmentaci kyrgyzské společnosti a dle Shustova je většina těchto stran založena na regionální příslušnosti, či klanové příslušnosti (Shustov 2010). Nicméně to nemusí znamenat překrytí strany s klanem, a strany mohou jen využívat prodloužených rodinných vazeb pro lepší mobilizaci a získání hlasů

63 z 83

7.7 Otázka č. 7: Objevuje se v Kyrgyzstánu na makro-úrovni klanová politika?

Mnoho textů, které byly zmíněny i výše se často vyjadřují o prvním prezidentovi, který se dostal v Kyrgyzstánu k moci po rozpadu SSSR o Askaru Akajevovi, ale i o jeho nástupci Kurmanbekovi Baki- jevovi, jako o klanových vůdcích využívajících klanové politiky a svých klanů k vlastní podpoře. Tato kapitola by se tedy měla zaměřit na to, zda-li formace okolo těchto prezidentů naplňují charakteristické rysy klanů a zda-li oba prezidenti skutečně vládli za jejich podpory. Soupeření mezi klany v minulosti se dle autorů jako Collins či Berdekeevy dá doložit několika příklady. V roce 1985 byl sekretář Turda- kun Usubaliev pocházející se severních klanů odstaven od moci Absamatem Masalievem, který byl z jižních klanů a měl tak přesunout moc do jejich rukou. Mnoho textů se vyjadřuje také o tom, že Akajev se stal také silně závislým na okruhu lidí kolem něj, kteří pocházeli ze severních klanů a konstituovali jeho mocenskou základnu. Prezident měl podle tehdejší ústavy pravomoc jmenovat předsedu vlády a ministry a jmenoval hlavně regionální a lokální lídry, jmenování byla často podmíněna jejich klanovou příslušností. Příkladem Berdikeeva uvádí podporu od ústavního soudu, jelikož do jeho čela jmenoval Cholpon Baekovou ze svého klanu, když chtěl v roce 1998 usilovat o znovuzvolení (Collins 2002: 146) nebo když měl Akajev získat svou moc také díky podpoře Chingiza Ajtmatova, slavného spisovatele ze severu, a severských klanů. Také regionální guvernéři dostali dostatek autonomie spravovat své oblasti, aby se vyhnulo klanovým sporům v regionu, často byl lídr jmenován z jiného regionu. A jako odpověď přišly protesty na jihu ve městě Aksy v roce 2002, které vyvrcholily také kvůli jmenování Akajevových lidí do politických funkcí na jihu. Obdobným problémům čelil také Bakijev, když vyměňoval guverné- ry Talasu a Džalalabádu, které také vyústily v protesty (Berdikeeva: 2006: 9 – 10) Na druhou stranu, rozhodně nelze mluvit o výlučné pozici jednoho kmene nad ostatními kmeny. Jak zmiňuje ve svém textu Graubner – ministři, guvernéři či premiéři nemuseli být nutně z Akajevova klanu a často pocházeli z jihu a byli tudíž příslušníky jiného klanu. Jako příklad Graubner uvádí Mamata Ajbalaeva, který byl mezi léty 2000 až 2001 ministrem zahraničních věcí a přitom pocházel z Oše. Dá- le lze uvést Radbeka Eshmanbetova, jenž byl ministrem pro nouzové situace mezi lety 2001 až 2005 a byl rovněž s Oše a nakonec bývalou prezidentku Kyrgyzstánu Rozu Otunbajevu, která byla v Akajevo- vě vládě jako ministryně zahraničních věcí mezi lety 1994 – 1997 a pochází také z Oše (Graubner 2005: 9 - 11). Akajev se sice částečně opíral o severní politické struktury, nicméně díky jeho minulosti

64 z 83 akademika působícího v SSSR ani nemohl být dostatečně spjat s klanovými strukturami na severu (Uhl 2008: 70). Dle Graubnera se dá v Kyrgyzstánu vysledovat pokles moci klanů směrem nahoru. Klany hrají dle jeho názoru roli v komunitním životě společnosti, nicméně v procesech nad touto úrovní jejich role klesá. V Centrální volební komisi bylo 14 členů, faktem je, že pouze 4 z nich by se dali pokládat za opozici, nicméně po Tulipánové revoluci byl pouze jeden člen vyměněn a zbytek přísahal věrnost novému sys- tému. A to i přes to, že někteří členové komise pocházeli z Keminu. Také se nedá tvrdit, že by Akajev měl silné kontakty se svým regionem, bývalý prezident studoval v Leningradu a po studiích působil jako akademik v Sovětském svazu (Graubner 2005: 9 - 11). Klany a klanová síť dopomohly k vytvoření neformálního systému, který dle mnoha autorů dopomohl k udržení moci elit. Berdikeeva tvrdí, že Akajev měl díky tomuto systému moc alokace zboží a služeb, a to směrem ke klanům do severního Keminu, Aitmatovu a Sarygulovu. O alokaci zdrojů to je jistě pravda, nicméně o tom, kudy tekly transfery, se dá polemizovat (Berdikeeva 2006: 11). Dle Graubne- rových výzkumů, pouze 15% daní vybraných v Keminu se tam také vrátilo během Akajevovy vlády (Graubner 2005: 11). A jediná věc, kterou za jeho vlády jeho rodný kraj dostal, byla škola. V čem má Berdikeeva nicméně pravdu je, že Akajevova rodina měla kontrolovat nejdůležitější podniky v zemi a byla podezřelá z praní špinavých peněz. Berdikeeva poukazuje například na charitativní organizaci Meerim, v jejímž čele stála žena prezidenta Akajeva Mairam, která dle jejího mínění ukazuje míru korupce režimu (Berdikeeva 2006: 11). Skrze organizaci si Akajev měl přivlastnit majetek v hod- notě milionů dolarů. Graubner uvádí jako příklad privatizaci zdrojů v rodném Keminu, kdy měl každý dostat cca 0,22 ha půdy, nicméně Akajevův bratr dostal 170 ha (Graubner 2005: 13). Berdikeeva říká, že se korupce stala endemickou a zasahující všechny sféry života v zemi (Berikeeva 2006: 11). Hlavní Akajevovou strategií bylo kooptovat regionální elity do státních struktur a zajistit si tak jejich loajalitu. Nejdůležitější podniky v zemi jako zlaté doly v Kumtoru, uhelné doly v Karakeche či mobilní operátor Bitel byli kontrolováni lidmi loajálními Akajevovi. Jak ale dodává Graubner, do toho nejvýnosnějšího byznysu se Akajev nikdy nezapletl. Drogový byznys zůstal mimo jeho pole působnosti, a tudíž v zemi existovaly za jeho vlády mocní opoziční hráči s dostatečným finančním portfóliem (Graubner 2005: 13). Akajev se také potýkal s rolí parlamentu, který postupem času stál významným protihráčem. Par- lament mohl přijímat zákony, Akajev je mohl měnit cestou referend zase ústavní zákony, v tomto pro- středí nakonec nezbylo příliš mnoho prostoru pro politické svobody ( Uhl 2008: 70).

65 z 83 Nicméně ani za vlády prezidenta Bakijeva se situace nezměnila a opět docházelo k obsazování klíčo- vých pozic lidmi z Bakijevova okruhu známých či přátel. Jak se ve svých textech také vyjadřuje Sla- vomír Horák, Bakijev prosazoval ideu poradní demokracie, která vycházela z předpokladu, že otázky státu budou řešeny na lidových shromážděních, která se nazývají kurultaj. Nicméně opozice používala spojení jako Bakijevův klan. Nicméně obdobně jako tomu bylo u Akajeva, šlo spíše o různou směsici lidí, kteří prezidenta obklopovali. Jak již bylo zmíněno jinde v textu, jednu z vysokých funkcí v čele Centrální agentury pro rozvoj, investice a inovace zastával Bakíjevův syn, nicméně většina jeho spolu- pracovníků s ním nebyla nijak spřízněna. Domashev také dokládá, že po svržení prezidenta, který utekl do Běloruska, ostatní příslušníci jeho tzv. Klanu za něj nebojovali a dokonce ani navzájem nevěděli, kde se ostatní nachází, kam utekli. Jde tedy také o jistou absenci solidarity, která by také měla být rysem klanové sítě. Autor dále dokládá, že šlo spíše o uskupení bohatých osob, které chtěly jen nadále akumulovat své bohatství (Domashev 48 – 49). V Kyrgyzstánu se nachází regionálně/lokálně založené skupiny i kmenově/klanově založené. Skupiny založené na solidaritě odrážejí jak kmenovou identitu, tak silné vazby k administrativně-regionálním celkům a mohou spolu splývat, ale mohou se také vzájemně vylučovat. Lze tak identifikovat několik úrovní, na nichž probíhá soutěž: na národní úrovni, regionální a lokální. Do vlády jsou obsazovány pozice na základě loajality k prezidentovi a také jako součást vyvažování moci v regionech. Prezident tak jmenoval vždy ty, kteří mohli nejlépe kontrolovat obyvatelstvo, ať už na základě regionální, kmenové, či klanové příslušnosti. Nicméně existovaly i jiné strategie dosazování do vedoucích pozic, a to na zá- kladě neutralizace klanové soutěže, a to tak, aby docházelo k neutralizaci vlivu daného klanu tím, že se dosadí někdo z jiného významného klanu. Což hlavně vychází ze snahy zabránit tomu, aby konkrétní území kontroloval významný klan. Aplikace této strategie je viditelná například na guvernérech Ošské oblasti, kteří byli za Akajevovy vlády jmenováni vždy ze severu. Hlavním principem prezidentovy administrativy tedy bylo dosazovat osoby loajální jemu a se schopností kontrolovat tamní obyvatele (Termikoulov 2006: 96 - 7), nicméně jejich výběr na základě klanové příslušnosti se neprokázal.

66 z 83

8. Závěr

Nyní by se autorka ráda věnovala shrnutí závěrů jednotlivých kapitol. Co se týče první otázky, která se zabývala moderním tribalismem, autorka se kloní k závěru, že v Kyrgyzstánu skutečně existuje moder- ní tribalismu, charakter a struktura tribalismu byla skutečně změněna sovětskou moci a byla také touto mocí determinována, tudíž se dá charakterizovat jako moderní tribalismu. Dále charakteristický rys pro tribalismu, kterým je genealogie, se v kyrgyzské společnosti stále objevuje a determinuje kyrgyzskou identitu. Rozhodně se nedá popřít, že by klany v Kyrgyzstánu existovaly, genealogie se také za vlády prezidenta Akajeva stala nosným pilířem pro konstituování národní ideologie. A jelikož je dle Jamese genealogie přetvořitelná, mohla by se skutečně stát nositelem národního sjednocení. Do jaké míry mají klany vliv na tvorbu institucí, zůstává zatím poněkud nejasné, jelikož v zemi hraje významnou roli kurultai či soudy aqsaqal, které se staly součást oficiální struktury. Sporné také zůstá- vá, do jaké míry jsou to skutečně klanové instituce. Ovšem demokracie by měly do sebe inkorporovat i tradiční rysy společnosti a zde může jít jen o problém se zkušenostmi a demokratickou tradicí. Nicmé- ně ovlivnění institucí nepotismem či korupcí ještě neznamená, že zde můžeme vypozorovat vliv tribalismu. Jak již bylo nastíněno v kapitole o moderním tribalismu, klany prošly značnou proměnou za dob sovětské vlády, a tudíž jejich postupná institucionalizace a etablování institucí v zemi může tyto nega- tivní rysy eliminovat. Také zde není dostatečně osvětlena role regionálních sítí či sítí patro-klient, které mohou mít také negativní vliv na instituce. Klany v konfliktu ať v letech 2005 či 2010 jistě hrály svou roli, konstituovaly jednu z mnoha linií konfliktu, nicméně nebyly jeho příčinou a staly se pouze částečně mobilizačním prvkem na základě příbu- zenských vazeb, a také hrály svou roli v rétorickém konfliktu, kdy Bakijev i Akajev byli opozicí a pro- testanty obviňováni z klanové politiky. Klany se tedy spíše objevovaly jako rétorický mobilizační prvek, který usnadňoval pojmenování viníka a jeho jednodušší zhmotnění, nicméně přímá mobilizace na základě klanové příslušnosti se ani v jednom konfliktu neobjevila. Co se týče politického charakteru klanů v Kyrgyzstánu, pak se pravděpodobně jistá političnost objevuje na regionální úrovni, kde hraje roli klanová příslušnost, nicméně na makroúrovni se vliv klanů a jejich politický charakter neprokázal. Například Sjoeberg (2011) ve svém výzkumu došel k názoru, že nedo- chází k volbě kandidátů na základě klanové příslušnosti. Berdikeeva (2006) sice dodává, že většina kandidátu, je z regionu, kde se narodili, a kde jsou navázáni na tradiční strukturu, ale v tomto případě

67 z 83 může jít pouze o síť patron-klient, která nemusí odrážet klanovou příslušnost nebo o regionální vazby, které se nemusí překrývat s klanovou identitou. A tedy silné regionální sítě, které ale nelze považovat za klany, a jenž se objevují také v jiných post-sovětských státech, nelze považovat za klany či kmeny. A jak uvádí také Roberts (2010), tyto skupiny, které byly vytvořeny často na osobních vztazích patron- klient, se etablovaly na regionální úrovni, kde měli příslušníci své kořeny, a i když zde existuje kvalita- tivní rozdíl, tak jejich způsob fungování se vlastně nijak nemění. Také Collins (2002) přiznává, že klany a jejich vazby se silněji objevují v zemědělských oblastech. Pokud tedy tyto identitární struktury zanikají nebo se oslabují spolu s urbanizací, mělo by zde logicky existovat nějaké jiné vysvětlení pro procesy na makroúrovni, které by se nemělo odkazovat ke klanové struktuře společnosti. Pokud při- známe, že existují procesy, které klanovou strukturu rozmělňují již na regionální úrovni, jak můžeme následně tvrdit, že se odráží v politice Kyrgyzstánu a nebrat v potaz také fakt, že sovětský režim tyto identity pozměnil. Pokud jejich vazby slábnou na základě objektivního pozorování, což mnoho autorů také přiznává, jak pak můžeme předpokládat jejich přetrvání a sílu jejich struktury natolik dostatečnou, aby definovala podobu politiky. A na tuto problematiku také navazuje poslední otázka o klanové politice, kdy se autorka domnívá, že bylo také poměrně jasně prokázáno, že v Kyrgyzstánu, i přes mnohé texty prezentující opak, nevládnou klany. Ale jde o sítě loajální prezidentovi, které prostupují klanovou příslušnost, jelikož jde hlavně o oddanost lídrovi a schopnost kontrolovat obyvatelstvo než o klanovou příslušnost. Studium střední Asie se většinou zaměřuje na přetrvávající klanovou či kmenovou identitu ve střední Asii. Nicméně je třeba poukázat na několik problémů, jako je například to, že existují nejasnosti v užití některých termínů. Dle Robertse (2010) se termíny klan či kmen často používají v zidealizované podo- bě, jelikož klany jsou popisovány jako komunity příbuzných založené na pokrevní vazbě (skutečné či fiktivní) se znalostí či vazbou na původní předky. A následně dochází pomocí asociačních řad k názorům, že pokud takto klany skutečně fungují na mikro-úrovni, budou tak fungovat také na makro- úrovni (na celostátní úrovni). Není tedy tento systém na makro-úrovni založen spíše na zkušenostech s nedostatkem v ekonomice, na systému, kdy jsou do administrativy jmenování lidi přímo prezidentem, a jde o tradici násilné politiky vynucování, která byla typická pro období Sovětského svazu? Často se zapomíná na skutečnost, že klany již byly přetvořeny usazením obyvatelstva, sovětskou moc či monetarizací ekonomiky, a tudíž může být chybné, že vlastnosti, které se od klanů očekávaly v minulosti, popřípadě na mikro-úrovni se budou vyskytovat i ve vyšších úrovních. Problematickým faktorem u výše zmíněných teorií také zůstává otázka propojení kulturních a společenských tradic na

68 z 83 lokální úrovni a na úrovni politických elit. Podle Robertse (2010) se struktury ve střední Asii nijak ne- liší od těch v post-sovětském prostoru obecně, jediný rozdíl je dle jeho názoru v jednotné lokální soci- ální struktuře, která je základem pro úzce propojené lokální komunity. Vztah patron-klient také nemůže být považován a zaměňován s klany. Nicméně může být jen důsledkem nedostatků v ekonomice, auto- ritativnímu systému vládnutí a také chabé vlády práva. Jde o systém s netransparentními pravidly a vy- tváří pyramidovou strukturu, kdy spodní vrstvy soutěží o vliv a vrchol se snaží udržet si jejich loajalitu (srov. Roberts 2010). Samozřejmě systém již za sovětské vlády byl díky nedostatku založen na nefor- málních službách, kdy někteří aktéři využívají svou moc k vynucení loajality, nicméně toto není rysem pouze pro tradiční společnosti, ale objevuje se ve všech společnostech, kde se objevuje šedá ekonomi- ka. Takovýto systém je také založen na kompromitujících materiálech, který zajišťuje loajalitu a a loa- jální členové jsou tak také chráněni před vlivem konkurenčních skupin. A je zřejmé, že tento systém narušuje vládu práva a ustavení transparentních a pro elity by bylo také nastavení transparentních de- mokratických institucí problematickým vzhledem k jejich snaze usurpovat moc. Tento systém nicméně může být podpořen silnou tradiční rolí rodiny v celém systému, jak je tomu právě v případě Kyrgyzstá- nu, nicméně toto navázání na rodinu či širší rodinu ještě nelze považovat za důkaz klanové politiky v zemi. A otázkou je, nakolik se tento systém liší například od vlády Putina v Rusku nebo třeba Luka- šenka v Bělorusku (srov. Roberts 2010). Definice pojmů klan či kmen je také mnohdy nejasná. Někdy může být používání termínu klan využito k tomu, aby došlo ke stmelení jedinců, a aby tak dotyčný lídr mohl dosáhnout vlastních cílů a tudíž nelze hovořit o vzájemné solidaritě v rámci klanu, ale o racionálním kalkulu, na základě kterého může docházet ke stmelení (srov. Gullette 2010). Často také dochází také k zaměnění termínů tribalismu s regionálními či lokálními identitami. Pod tribalismus se mnohdy řadí termíny jako nepotismus, korupce či zvýhodňování, ale tyto termíny nejsou nutně svázány s příbuzností. A často byly jen tak prezentovány. I sovětská moc toho využívala, jelikož je mohla používat jako výmluvu pro perzekuci či jako způsob jak někoho zdiskreditovat. Tudíž můžeme také předpokládat, že již mnoho materiálů a předpokladů z dob Sovětského svazu může být chybných, jelikož šlo o propagandu, o snahu diskreditovat tamní vůdce a následně je potlačit. Také mnoho teorií, které byly asociovány s nomádickým pastevectvím, vycházely z předpokladu, že jde o společenský typ namísto aby jej typologizovali podle způsobu produkce. A tento vygenerovaný spole- čenský typ nás pak nutí například k předpokladům, že v klanové společnosti se nemohou vyvinout stá- totvorné procesy (Sneath 2007: 1), což ovšem v žádném případě nemusí být pravda.

69 z 83 Dle Gulleta by se pak hlavně problematika příbuzenství měla redefinovat, jelikož nebere v potaz kul- turní faktory, které také tyto vazby ovlivňují. Na příbuzenství pak můžeme nahlížet jako na symbol pro společenský vztah. Podle některých autorů by tedy měl být zcela zavržen termín příbuzenství (kinship) a nahrazen termínem příbuznost (relatedness) (Gullette 2010: 64). Dle Horáka je nicméně také třeba brát v úvahu to, že se také v definování pojmů kmen a klan odehrává vývoj, nicméně dle jeho názoru nejde o radikální změny, ale jde o kontinuální vývoj. Dle jeho názoru je také třeba si uvědomit, že politické změny předchází společenským proměnám, ale setrvačnost zde hraje významnou roli a ovlivňuje chování sociálních skupin v regionu, proto dodává pochází elity ve střední Asii z tradiční struktury, která byla nicméně proměněna vlivem Ruska, a to hlavně poté, co se k moci dostali komunisté (Horák 2007: 201). Z tohoto úhlu pohledu by bylo velmi zajímavé rozpracovat koncepci moderního tribalismu od Jamese, který ve své knize hovoří o tom, že klany, které prošly ovlivněním státem a jeho zásahy, byly pozmě- něny a jejich identita je spíše tedy konstruovaná, a pokud je konstruovaná, může ji také stát přetvořit, a tudíž snahy o vybudování národní ideologie by mohly mít pozitivní efekt na pozměnění této identity v moderní identitu, jakou je například národ. James (2006) uvádí případ Rwandy, kdy byly nové identi- tární skupiny vytvořeny koloniální mocí. Díky této moci došlo k vytvoření kmenové kasty, jak o tomto problému hovoří James. Stejně tak mohly být a také byly přetvořeny tradiční struktury v Kyrgyzstánu, otázkou ovšem zůstává, jak přesně a zda-li ještě můžeme vůbec o tribalismu hovořit. Je možné, že so- větská moc tyto struktury přetvořila do té míry, že došlo k jejich nahrazení sítěmi patron-klient, které jsou typické pro většinu postsovětských zemí. James bohužel blíže necharakterizuje, jak by přesně měl moderní tribalismus vypadat, ale každopádně již jeho myšlenka odkazuje k faktu, že by v případě Kyr- gyzstánu mělo pojímání tribalismu vycházet z moderních koncepcí tribalismu, které již kalkulují se zkušeností se státem. Ostatně o této myšlence nehovoří pouze James, ale objevuje se i v myšlenkách Olivera Roye a dle jeho názoru sovětský nátlak na přetvoření tradičních identit vykrystalizoval v to, co Roy nazývá solidární skupina (solidarity group), které jsou poměrně heterogenní a mají náboženský, sociální, kmenový, ale i profesionální charakter. Dle jeho názoru přijaly tradiční struktury sovětský model, pro něž je typický nepřímý management solidárních skupin. Příbuzenská vazba a klanové sítě tak byly přetvořeny na teri- toriální a administrativní struktury. Příkladem takovéto skupiny se například stal kolchoz, který těžil z administrativní, ekonomické, sociální a politické institucionalizace skrze sovětský systém. Kolchoz za- jišťoval práci, příjem a ochranu. Když v roce 1991 země střední Asie získaly samostatnost, tak urbani-

70 z 83 zace a objevení se národní politické scény se dále projevilo ve změnách systému, například se objevily sítě, které již nebyly založené na teritoriální příslušnosti (Roy 21, 87 – 98). Také Sneath ve své knize dodává, že příbuznost jako základ nestátní společnosti může být chybná. Au- tor přímo píše, že koncepty kmenové, nomádské a příbuzensky organizované společnosti byly apliko- vány na původní společenství ve vnitřní Asii a to vedlo k dezinterpretaci historických a etnografických materiálů. Jelikož dle jeho názoru, když se někdy objevili nomádi, automaticky byli považováni za kmeny či klany a genealogie urozených byla považována za důkaz obecné organizace společnosti podél příbuzenských linií (Sneath 2007: 1-3). Tudíž se autorka domnívá, že se by samotné koncepty klanu a kmenu měly s největší pravděpodobností redefinovat. Jelikož již rozdíl mezi tradičními a moderními koncepty je v podstatě založen hlavně na větší vágnosti termínů, nicméně samotné smazávání pevných hranic konceptů není řešením. Možná by skutečně mělo dojít k nahrazení samotných termínů klan či kmen, koncepty odlišnými, jako je napří- klad solidární skupina, popřípadě rozšíření konceptu moderního tribalismu. V čem autorka vidí zásadní problém je konceptualizace termínů, jejich větší vágnost měla napomoci jejich širšímu užití a možnosti tvorby teorií, ale většina z teorií představených výše již nepředpokládá možnosti výrazně odlišného fungování klanů na mikro-úrovni a na úrovni státní. Což je jistě zidealizované vidění celého problému, jelikož i autoritativní státy se potýkají s problémy jako je distribuce zboží a služby obyvatelstvu, což se výrazně liší od původních konceptů klanu a kmene asociovaných s nomádskou společností, která prav- děpodobně fungovala jako egalitářská společnost.

71 z 83

9. Literatura a internetové zdroje

9.1 Knižní zdroje

Achylova, R. (1995): Political Culture and Foreing Policy in Kyrgyzstan in Tismancanu, V. (1995): Political Culture and Civil Society in Russia and New States of Eurasia, New York: ME Sharpe.

Anderson, J. (1999): Kyrgyzstan: Central Asia´s island of Democracy? Amsterdam: Harwood Acade- mic Publisher.

Bal, I., Laciner, S., Ozcan M. (2008): USAK Yearbook of International Politics and Law, Ankara: In- ternational Strategic Research Organization.

Bodio, T., Zalęski, P.(2008): Elity wladzy w Azji Centralnej: Tradycja, Modernizacja, Etnopolityka, Uniwersitet Warszawski, Warszawa: Instytut Nauk Polytycznych, Zaklad Badań Wschodnich, Elipsa.

Campbell, N., Davies J., McKay G. (2004): Issues in Americanisation and culture, Edinburgh: Edin- burgh University.

Collins, K. (2006): Clan Politics and Regime Transition in Central Asia, New York: Cambridge Uni- versity Press.

De La Croix, J., F. (2011): Moral Geographies in Kyrgyzstan: How Pastures, Dams and Holy Sites Matter in Striving for a Good Life, Ph.D thesis, University of St. Andrews.

Eickelman, D., F. (2002): The Middle East and Central Asia: An Anthropological Approach, N.J.: Prentice Hall.

72 z 83 Gellner, E. (1990): Tribalism and the State in the Middle East in Khoury, P., S., Kostiner, J. (1990): Tribes and state formation in the Middle East, Massachusetts Institute of Technology, Harvard Univer- sity.

Gellner, E (1987): The Concept of Kinship. Oxford: Blackwell.

Gullette, D. (2006): Kinship, State, and Tribalism. The Genealogical Construction ot the Kyrgyz Re- public, Ph.D. Disertation. University of Cambridge.

Handrahan, L. (2002): Gendering ethnicity: implications for democracy assistance, New York:Routledge.

Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.

Horák, S. (2005): Střední Asie mezi Východem a Západem, Praha : Karolinum.

Horák, S. (2008): Rusko a střední Asie po rozpadu SSSR, Praha : Karolinum.

Horowitz, D., L. (1985): Ethnic groups in conflict, Berkeley: University of California Press.

Christie, K. (1998): Ethnic conflict, tribal politics: a global perspective, Richmond: TJ International.

James, P., W. (2006): Globalism, nationalism, tribalism: bringing theory back in, London: SAGE Pub- lications.

Khalid, A. (1998): The Politics of Muslim Cultural Reform Jadidism in Central Asia, Berkely: Univesi- ty of California.

King C., D. (2005): Cultures of the World, Kyrgyzstan, New York: Marshall Cavendish Benchmark.

73 z 83 Kokaisl, P., Pargač, J. (2007): Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán: střípky kulturních proměn střední Asie, Praha: NOSTALGIE.

Lonsdale B., Berman J. (1992): Unhappy Valley: Conflict in Kenya and Africa: Book One: State and class, Ohio University Press

Luong, J., P. (2002): Institutional change and political continuity in Post-Soviet Central Asia: power, perceptions, and pacts, Cambridge: Cambridge University Press.

Roy, O. (2000): The new Central Asia: the creation of nations, New York: I.B. Tauris and Co Ltd.

Sehring, J. (2009): The politics of water institutional reform in neopatrimonial states: a comparative analysis of Kyrgyzstan and Tajikistan, Wiesebaden: GWV Fachverlage GmbH.

Schatz, E. (2004): Modern Clan Politics: The Power Of "Blood" In Kazakhstan and Beyond, Seattle: University of Washington Press.

Schylter, B., N. (2003): Prospects for democracy in Central Asia, Istanbul: Swedish Research Institute in Istanbul.

Sjoeberg, F. (2011): Competitive Elections in Authoritarian States. Weak States, Strong Elites, and Fractional Societies in Central Asia and Beyond. Uppsala: Statsvetenskapliga institutionen.

Sneath, D. (2007): The Headless State: Aristocratic Orders, Kinship Society, and Misrepresentations of Nomadic Inner Asia, Cambridge: Cambridge University Press.

Swyngedouw, E. (2004) Glocalisations, Philadelphia: Temple University Press.

Tapper, R. (1983): Anthropologists, Historians, and Tribespeople on Tribeand State Formation in the Middle East in Khoury, P., S., Kostiner, J. (1990): Tribes and state formation in the Middle East, Massachusetts Institute of Technology, Harvard University.

74 z 83

Tismăneanu, V. (1995): Political culture and civil society in Russia and the new states of Eurasia, New York: M. E. Sharpe.

Weber, M. (1997): Autorita, etika a společnost, Praha, Mladá fronta.

YIN, R. K. (1994): Case study research : design and methods. Thousand Oaks : Sage Publications.

9.2 Internetové zdroje

Internetové zdroje byly ověřeny ke dni 2. 1. 2012

Baber, R., B. (1997): CAN DEMOCRACY SURVIVE THE WAR OF TRIBALISM AND GLOBALISM?, Revue d'études constitutionnelles, online text (http://www.law.ualberta.ca/centres/ccs/userfiles/4- 1barber.pdf).

Benbasat, I. (1987): The Case Research Strategy in Studies of Information Systems, Case Research Strategies, online text (http://scholar.google.com/scholar_url?hl=en&q=http://svn.assembla.com/svn/customerportals/Diplom arbe- it/SEB/case%2520study/MIS_Quarterly_Benbasat1987.pdf&sa=X&scisig=AAGBfm10aU6IcpUph2Ie JPcodtSTJofuUw&oi=scholarr).

Berman, J., B. (1998): ETHNICITY, PATRONAGE AND THE AFRICAN STATE: THE POLITICS OF UNCIVIL NATIONALISM, African Affairs, online text (http://afraf.oxfordjournals.org/content/97/388/305.full.pdf).

Berdikeeva S. (2006): National Identity in Kyrgyzstan: the Case of Clan Politics, Eurasia 21, online text: (http://lgi.osi.hu/publications/2007/379/LGB_Central_Asia_07.pdf).

75 z 83 Bešimov, B. (2010): Klan ubijc. Ubijstvami oppoziconerov v Kirgizii zanimajetsja klan Bakieva, The Kyrgyz Comittee fo Human Rights, online text (http://www.kchr.org/modules.php?name=News&file=article&sid=1199).

Beyer, J. (2006): Revitalisation, Invetion and Continued Existence of the Kyrgyz Aksakal Courts: Liste- ning To Pluralistic Accounts of History, Journal of Legal Pluralism and Unofficial Law, online text (http://www.jlp.bham.ac.uk/volumes/53-54/beyer-art.pdf).

Buyers, J. (2006): REVITALISATION, INVENTION AND CONTINUED EXISTENCE OF THE KYR- GYZ AKSAKAL COURTS: LISTENING TO PLURALISTIC ACCOUNTS OF HISTORY, Journal of Le- gal Pluralism and Unofficial Law, online text (http://www.jlp.bham.ac.uk/volumes/53-54/beyer- art.pdf).

Collins, K (2003): The Political Role of Clans in Central Asia, Comparative Politics, roč. 35, č. 2, Jstor, online text (http://www.jstor.org/stable/4150150).

Collins, K. (2002): Clans, pacts, and politics in Central Asia, Journal of democracy, roč. 13, č. 3, online text (http://muse.jhu.edu/journals/jod/summary/v013/13.3collins.html).

Cornell S., Swanström, N. (2005): KYRGYZSTAN‘S ‖REVOLUTION‖: POPPIES OR TULIPS?, Cent- ral Asia-Caucasus Institute, online text (http://www.cacianalyst.org/?q=node/3062).

Domashev, N. (2010): Limits of Kinship Politics in Kyrgyzstan, master thesis, Central European Uni- versity, online text (www.etd.ceu.hu/2010/domashev_nikolay.pdf).

Dubnov A. (2007): Kyrgyz ex-premier found his way, Ferghana.ru, online text (http://enews.fergananews.com/article.php?id=1835).

Dukenbaev A., Hansen W., W. (2003): Understanding Politics in Kyrgyzstan, DEMSTAR - Democra- cy, the State, and Administrative Reforms, online text (http://www.demstar.dk/papers/UPKyrgyzstan.pdf).

76 z 83

Dukenbayev A., Tanyrykov V. (2001): Tribes, Clans, Hordes—Traditional Bonds Shape Political Cul- tures and Attitudes in Central Asia, World Bank, online text (http://www.worldbank.org/html/prddr/trans/JulAugSep01/pgs26-27.htm).

European Forum fro Democracy and Solidarity (2011): Kyrgyzstan, online text (http://www.europeanforum.net/country/kyrgyzstan).

Fedorenko, V. (2010): Nepotism and Weak Institutions in Kyrgyz Politics, The Washington Review of Turkish and Eurasian Affairs, online text (http://www.thewashingtonreview.org/articles/nepotism- kyrgyzpolitics.html).

Fisher R., J., Schmidt, K. Steenhof, B., Akenshaev (2004): Poverty and forestry, A case study of Kyr- gyzstan with reference to other countries in West and Central Asia, Food and Agritulture Organization of The United Nations, online text (http://www.fao.org/es/esw/lsp/cd/img/docs/LSPWP13.pdf).

Free online dictionary: Tribalism, online text (http://www.thefreedictionary.com/tribalism).

Gellner, E. (1960): The Concept of Kinship: With Special Reference to Mr. Needham's "Descent Sys- tems and Ideal Language", Phillosophy of science, roč. 27, č. 2, Jstor, online text (http://www.jstor.org/pss/185893).

Glaser, B.G. (2002): Conceptualization: On Theory and Theorizing Using Grounded Theory, Internati- onal Journal of Qualitative Methods, online text (http://www.ualberta.ca/~iiqm/backissues/1_2Final/pdf/glaser.pdf).

Graubner 2005: Kyrgyzstan: Mapping the Shadow State, The informal political economy of Kyrgyzstan before the ―Tulip Revolution‖, Osteuropa Institut, online text (http://www.oei.fu- berlin.de/en/projekte/cscca/downloads/cg_pub_report_kyrgyzstan.pdf).

77 z 83 Gullette, D. (2010): The problems of the „Clan― Politics Model of Central Asia Statehood: A call for Alternative Pathways for Research, Academia.edu, online text (http://ucentralasia.academia.edu/DavidGullette/Papers/351140/_Clan_politics_in_Central_Asia).

Horák, S. (2001): Geopolitika střední Asie, slavomihorak.euweb.cz, online text (http://slavomirhorak.euweb.cz/ca_geopolitika2.htm).

Horák, S. (2010): Předposlední fáze zhroucení Kyrgyzstánu?, Mezinárodní politika, roč. 34, č. 8, online text (http://www.slavomirhorak.net/news/kyrgyzstan-mp201008/).

Hvoslef E., H. (1995): Tribalism and modernity in Kirgizia, The third Nordic conference on Middle Eastern Studies: Ethnic encounter and culture change, online text (http://www.smi.uib.no/paj/Hvoslef.html).

International Crisi Group (2005): KYRGYZSTAN: AFTER THE REVOLUTION, online text (http://www.crisisgroup.org/~/media/Files/asia/central asia/kyrgyzstan/097_kyrgyzstan_after_the_revolution.ashx).

James, P., W. (2001): Relating Global Tensions: Modern Tribalism and Postmodern Nationalism, The Globalism Institute, roč. 9, č. 1., online text (http://globalism.rmit.edu.au/publications/RelatingGlobalTensions.pdf).

Johansson, R. (2003): Case Study Methodology, Royal Institite of Technology, online text (http://www.infra.kth.se/bba/IAPS%20PDF/paper%20Rolf%20Johansson%20ver%202.pdf).

Khegai J. (2004): The Role of Clans in the Post-Independence, State-Building in Central Asia, Institute for International and European Policy, online text (http://www.essex.ac.uk/ecpr/events/jointsessions/paperarchive/uppsala/ws18/Khegai.pdf).

78 z 83 Kilic G. (2010): How Many More ‗Revolutions‘ For Kyrgyzstan?, Eurasia Criric, online text (http://www.eurasiacritic.com/articles/how-many-more-%E2%80%98revolutions%E2%80%99- kyrgyzstan).

Koehler K. (2007) : Authoritarian Institution Building, Electoral Politics and Ruling Party Formation in Post-Revolutionary Kyrgyzstan, OSCE-academy.net, online text (http://osce- academy.net/uploads/files/Authoritarian_Institution_Building_%284%29_Kevin_K.pdf).

Kleinbach, R., Salimjanova L.(2007): Kyz ala kachuu and adat: non-consensual bride kidnapping and tradition in Kyrgyzstan, Central Asian Survey, roč. 26, č. 2, online text (http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/02634930701517466).

Kydyralieva, S. (2010): Post-Imperial Nation-Building in Central Asia: Issues of National Identity, Po- litical Psychology and Migration, Centrer for Strategic Studies, online text (http://www.bilgesam.org/en/index.php?option=com_content&view=article&id=269:post-imperial- nation-building-in-central-asia-issues-of-national-identity-political-psychology-and- migration&catid=83:analizler-ortaasya&Itemid=146).

Lindholm, Ch. (1986): Kinship Structure and Political Autority: The Middle East and Central Asia, Comparative Studies in Society and History, roč. 28, č. 2, Jstor, online text (http://www.jstor.org/pss/178975?searchUrl=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3DLindholm %2Bkinship%26gw%3Djtx%26prq%3DLindholm%26Search%3DSearch%26hp%3D25%26wc%3Don &Search=yes).

MacFarlane N., S., Torjesen S. (2004): Kyrgyzstan: A Small Arms Anomaly in Central Asia?, online text (http://ocha- gwap- ps1.unog.ch/rw/RWFiles2005.nsf/fb9a3459e0c5a152c1257205004f1c3e/c1257243004e0cf2c12573440 04b64ed/$FILE/sas-kgz-13feb.pdf).

79 z 83 Mackinder, H.J. (1904): The geographical pivot of history, The Geographical Journal, Jstor, online text (http://www.jstor.org/stable/1775498).

Marat E. (2006): KYRGYZ GOVERNMENT UNABLE TO PRODUCE NEW NATIONAL IDEOLOGY, Central Asia – Caucasus Institute, online text (http://www.cacianalyst.org/?q=node/126).

Marat E. (2008a): March and after: what has changed? What has stayed the same?, Central Asia – Caucasus Institute, online text (http://www.silkroadstudies.org/new/docs/publications/0909-Erica- CAS.pdf).

Marat E. (2008b): National Ideology and Statebuilding in Kyrgyzstan and Tajikistan, Central Asia – Caucasus Institute, online text (http://edoc.bibliothek.uni- halle.de/servlets/MCRFileNodeServlet/HALCoRe_derivate_00002229/National%20Ideology.pdf).

Marat, E. (2009): Kyrgyz Opposition Unable to Challenge the Regime, The Jamestown Foundation, online text (http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=35091).

Moldobayev A. (2010): Origin of Kyrgyz Divide Between North and South, Ria Novosti, online text (http://en.rian.ru/international_affairs/20100628/159604529.html).

Murzakulova, A. (2010): OPPOSING KURULTAIS HELD IN KYRGYZSTAN, Central Asia- Caucasus Institute, online text (http://www.cacianalyst.org/?q=node/5294).

Najibullah F. (2010): Is Kyrgyzstan's Revolution Ready For Export?, Radio Free Europe, online text (http://www.rferl.org/content/Is_Kyrgyzstans_Revolution_Ready_For_Export/2027180.html).

Niazaliev, N. (2004): Failed Democratic Experience in Kyrgyzstan, master thesis, The Graduate School of Social Sciences of Middle East Technical University, online text (http://etd.lib.metu.edu.tr/upload/12605282/index.pdf).

80 z 83 Nichol J. (2007): Kyrgyzstan's Constitutional Crisis: Context and Implications for Kyrgyzstan, Con- gressional Research Center, online text (http://www.fas.org/sgp/crs/row/RS22546.pdf).

Nichol J. (2010): The April 2010 Coup in Kyrgyzstan and its Aftermath: Context and Implication for U.S. interests, Congressional Research Center, online text (http://www.fas.org/sgp/crs/row/R41178.pdf).

Omuralieva, M. (2008): Kyrgyz Leadership and Ethnopolitics Begore and After The Tulip Revolution: The Chenged Position of Ethnic Russians and Uzbeks, Central European Univesity, master thesis, online text (www.etd.ceu.hu/2008/omuralieva_munara.pdf).

Olenev. M. (2006): Rody i Klany Srednej Azii, online text (http://www.whoiswho.ru/old_site/russian/Curnom/52006/klan1.htm).

Öraz, S. (2008): Tribal Connections within the Political Process: The Case of Kyrgyzstan, Journal of Central Asian and Caucasian Studies in roč. 1, č. 2, online text (http://www.usak.org.tr/EN/makale.asp?id=579).

Orozobekova, Ch. (2005): Kyrgyzstan: Clan Loyalties Mar Local Elections, Institute For War and Pea- ce Reporting, online text (http://iwpr.net/report-news/kyrgyzstan-clan-loyalties-mar-local-elections).

Paglia, P. (2007): Ethnicity and Tribalism: are these the Root Causes of the Sudanese Civil Conflicts? African conflicts and the Role of Ethnicity: a Case Study of Sudan, Africa Economic Analyses, online (text http://www.africaeconomicanalysis.org/articles/pdf/sudan0807.pdf).

Reebes M. (2010): Breaking point: why the Kyrgyz lost their patience, Open Democracy, online text (http://www.opendemocracy.net/od-russia/madeleine-reeves/breaking-point-why-kyrgyz-lost-their- patience).

81 z 83 Roberts, S., R. (2010): Dangerous Clan Conflict or Muslim Society: Towards an Alternative Un- derstanding of Central Asia´s Democratic Development, Georgetown University, online text (http://www.box.com/public/4rticd4hp6).

Saidazimova G. (2008): Three Years On, Kyrgyz President Taken To Task For Rampant Nepotism, Ra- dio Free Europe, online text (http://www.rferl.org/content/Three_Years_On_Kyrgyz_President_Taken_To_Task_For_Nepotism_/1 182894.html).

Shustov, A. (2010): Post-Election Kyrgyzstan: Shadow of Akayev and Bakiyev, Oriental Review, online text (http://orientalreview.org/2010/10/16/post-election-kyrgyzstan-shadows-of-akayev-and-bakiyev/).

Starr S., F. (2006): Clans, Authoritarian Rulers, and Parliaments in Central Asia, Central Asia – Cau- casus Institute, online text (http://www.silkroadstudies.org/new/docs/Silkroadpapers/0605Starr_Clans.pdf).

Sultanov, A. (2011): Kyrgyz Hold Kurultai, Centralasiaonline.com, online text (http://centralasiaonline.com/en_GB/articles/caii/newsbriefs/2011/06/18/newsbrief-08).

Sydykova, Z. (2010): Power to the People?, Carnegie Endowment, online text (http://carnegieendowment.org/2010/09/10/power-to-people/g1z).

Szczepański S., M, Sliz A.: Mezi místem a prostorem, Opolská univerzita, online text (http://www.interreg.uni.opole.pl/biblioteka/docs/SzczepanskiSliz_cz.pdf).

Termikoulov A. (2006): Tribalism, Social Conflict, and State-Building in the Kyrgyz Republic, Osteu- ropa Institut, online text (http://www.policy.hu/temirkulov/at_pub_boi.pdf).

Uhl, P. (2008): Povaha politických režimů středoasijských republik, disertační práce, online text (https://is.muni.cz/th/8731/fss_d/disertace.txt).

82 z 83 UN (2006): An assessment of transnational organized crime in Central Asia, online text (http://www.unodc.org/documents/organized-crime/Central_Asia_Crime_Assessment.pdf).

Vajguttiev, M. (2011): Kyrgyzstan: V vorvu vstupaet klan Bakievych, Arba.ru, online text (http://www.arba.ru/forum/6613).

Validov H. (2007): Kyrgyzstan: Where will ex-premier Felix Kulov go?, Ferghana.ru, online text (http://enews.fergananews.com/article.php?id=1826&print=1).

Wakefield, R., I. (2007): Globalisation, Glocalisation, and Corporate Reputation: What Does it all Mean for the Multinational Entity?, Brigham Young University, online text (www.bledcom.com/uploads/papers/Wakefield.pdf).

Wiley, D. (1981): Using Tribe and Tribalism Categories to Misunderstanding African Societies, Afri- can Studies Center, Michigan University, online text (http://www.africa.upenn.edu/K-12/Tribe.html).

83 z 83