Kariéra Novináře- Motivace a Představy Studentů a Absolventů Ţurnalistiky V Rumunsku

Kariéra novináře- motivace a představy studentů a absolventů ţurnalistiky v Rumunsku

THE CAREER OF A JOURNALIST – MOTIVATION AND EXPECTATIONS OF JOURNALISM STUDENTS AND GRADUATES IN ROMANIA

Autor práce: Bc. Šárka Hurdálková Vedoucí práce: Mgr. Lenka Waschková Císařová. Ph.D.

Datum odevzdání: 4.ledna 2015

Fakulta sociálních studií MU, 2015

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v seznamu literatury.

V Brně 3.ledna 2015

………………………………. Bc. Šárka Hurdálková

Ráda bych poděkovala vedoucí práce Mgr. Lence Waschkové Císařové, Ph.D, za trpělivost a cenné rady, rodině a blízkým za podporu.

Obsah Úvod ...... 9 1 Teoretická část ...... 12 1.1 Profesionalizace ţurnalistiky ...... 12 1.1.1 Vzdělávání novinářů ...... 16 1.2 Motivace ...... 19 1.2.1 Zdroje motivace ...... 20 1.3 Shrnutí teoretické části ...... 26 2 Vzdělávací systém v Rumunsku ...... 28 2.1 Terciární vzdělávání ...... 30 2.2 Shrnutí vzdělávacího systému ...... 32 3 Mediální systém Rumunska ...... 33 3.1 Televize ...... 34 3.2 Rádio ...... 35 3.3 Tištěná média...... 35 3.4 Rumunský novinář ...... 36 3.5 Shrnutí ...... 38 4 Metodologická část ...... 40 4.1 Uvedení do kontextu výzkumů ţurnalistického vzdělávání ...... 40 4.1.1 Mezinárodní výzkumy ...... 40 4.1.2 Výzkumy v českém prostředí ...... 42 4.2 Cíl práce ...... 42 4.3 Výzkumné otázky a hypotézy...... 43 4.3.1 Kvantitativní výzkum ...... 43 4.3.2 Kvalitativní výzkum ...... 49 4.4 Výzkumná metoda a metoda sběru dat ...... 49 4.4.1 Kvantitativní výzkum ...... 49 4.4.2 Kvalitativní výzkum ...... 51 4.5 Tvorba výzkumného vzorku ...... 53 4.5.1 Kvantitativní výzkum ...... 53 4.5.2 Kvalitativní výzkum ...... 55 4.6 Charakteristika výzkumného vzorku ...... 55 4.6.1 Kvantitativní výzkum ...... 55 4.6.2 Kvalitativní výzkum ...... 57 4.7 Shrnutí metodologické části ...... 58 5 Analytická část ...... 60 5.1 Charakteristika respondentů ze sociodemografického pohledu ...... 60 5.2 Dosavadní studijní charakteristiky respondentů ...... 67 5.3 Sociodemografický profil studenta ...... 69 5.4 Motivace ...... 69 5.4.1 Motivace respondentů ke studiu oboru ţurnalistika ...... 69 5.4.2 Motivace a úmysly respondentů k volbě povolaní novináře ...... 72 5.4.3 Předešlá příprava studentů na profesi ...... 77

5.4.4 Modelový profil studenta ţurnalistiky v kontextu jeho přípravy k budoucímu povolání ...... 82 5.5 Ambice budoucích novinářů...... 83 5.5.1 Preferovaná média podle geografického dosahu ...... 84 5.5.2 Preferovaný formát média ...... 85 5.5.3 Preferovaná pracovní pozice respondentů ...... 86 5.5.4 Preferovaná témata z pohledu genderu ...... 87 5.5.5 Modelový profil studenta ţurnalistiky z pohledu jeho ţurnalistických ambicí 90 5.6 Představy studentů ţurnalistiky o hodnotách a identitě novinářů ...... 91 5.6.1 Představy studentů ţurnalistiky o obrazu ideálního novináře ...... 93 5.6.2 Vzdělání novinářů ...... 97 5.6.3 Novinářské povolání z pohledu genderu ...... 99 5.7 Shrnutí ...... 100 5.8 Rozdíly v motivaci a představách studentů ţurnalistiky v České republice a v Rumunsku ...... 102 5.8.1 Rozdíly v motivaci studentů ...... 102 5.8.2 Rozdíly v představách studentů o budoucí profesi novináře ...... 106 5.8.3 Shrnutí ...... 110 5.9 Proměny v představách o povolání novináře u absolventů ţurnalistiky ...... 111 5.9.1 Vliv studia ţurnalistiky na budoucí novináře ...... 111 5.9.2 Absolvent v zaměstnání ...... 114 5.9.3 Shrnutí ...... 117 6 Diskuze ...... 119 7 Závěr ...... 122 8 Přílohy ...... 124 9 Jmenný rejstřík ...... 159 10 Věcný rejstřík ...... 161 11 Seznam grafů ...... 162 12 Seznam obrázků ...... 163 13 Seznam tabulek ...... 164 14 Seznam pouţité literatury ...... 165

Počet slov: 27 409

Anotace a klíčová slova

Cílem předkládané diplomové práce s názvem Kariéra novináře- motivace a představy studentů a absolventů v Rumunsku (komparativní analýza) je přinést odpovědi na otázky, jak vnímají rumunští studenti profesi novináře, s jakými hodnotami ji spojují a co je přimělo zvolit si tento kariérní směr. Součástí studie je také porovnání našich výsledků s českým výzkumem, který byl mezi tamějšími studenty proveden v roce 2012. Zaměřujeme se na aspekty, jako jsou očekávání, se kterými mladí lidé začínají studovat tento obor na vysokých školách, jaké jsou jejich názory na novinářskou profesi. Věnujeme se i proměnám těchto očekávání a motivace u absolventů, kteří v oboru začínají pracovat. Studenti ţurnalistiky a mladí novináři jsou ti, kteří v budoucnosti budou formovat podobu ţurnalistiky. Náš výzkum přináší informace o tom, kterým směrem by se mohla ţurnalistika v Rumunsku ubírat. Jedná se o práci, která je první svého druhu v tomto mezinárodním prostředí. Pro potřeby práce jsme zvolili kvantitativní výzkum zaloţený na dotazníkovém šetření a kvalitativní polostrukturované rozhovory.

Klíčová slova: motivace, studenti ţurnalistiky, absolventi ţurnalistiky, profesionalizace, Rumunsko, kvantitativní výzkum, dotazníkové šetření, mezinárodní výzkum

Summary and key words

The aim of this thesis titled Career of journalist: motivations and perceptions of students and graduates in Romania (comparative analysis) is to provide answers to questions about how Romanian students perceive profession a journalist, what are their perceived values and why did they choose this career direction. The study also compared our results to Czech research, which was conducted among Czech students in 2012. We focus on aspects such as the expectations with which young people begin to study journalism at universities, what are their views on journalism. We also focuse on transformations of these expectations and motivation among graduates starting to work in the field. Journalism students and young journalists are the ones who will shape the future of journalism. Our research provides information on which direction could journalism take in Romania. This work is the first of its kind in the international environment. For the needs of the work we have chosen a quantitative research based on a survey and qualitative interviews.

Key words: motivation, students of journalism, graduates, professionalization, Romania, quantitative research, survey, international research

Úvod

Tématem diplomové práce je očekávání a motivace mladých lidí v Rumunsku ke studiu ţurnalistiky. Práce navazuje na práci Lenky Kašparové, která zkoumala motivaci a očekávání o budoucí praxi mezi studenty ţurnalistiky Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity v České republice. Naším cílem je porovnat výsledky těchto dvou skupin a zjistit, jaké jsou rozdíly v představách rumunských a českých studentů. Přestoţe procesu profesionalizace ţurnalistů se v minulosti věnovalo několik výzkumníků1 , studenti ţurnalistiky připravující se na povolání novináře větší pozornosti vědců zatím unikají. V této diplomové práci se budeme věnovat motivaci a očekávání mladých rumunských studentů vzhledem k budoucímu výkonu povolání. Výsledky výzkumu poté porovnáme s obdobným výzkumem, který proběhl v České republice a nastíníme tak rozdíly ve vzdělávání a očekávání mladých budoucích novinářů ve dvou postsovětských zemích. Protoţe představy o práci novináře se mohou dramaticky proměnit po ukončení studia a setkání s realitou, naši práci rozšíříme ještě o kvalitativní výzkum rumunských absolventů, kteří úspěšně ukončili studia a věnují se ţurnalistice nebo příbuzným oborům. Pokusíme se tak poukázat na moţné změny v představách mladých lidí, které způsobují právě střety s realitou. Jak jsme výše zmínili, v českém kontextu se této oblasti v minulosti věnovala ve své diplomové práci Lenka Kašparová, jejíţ výzkum je pro předkládaný návrh projektu klíčový. Kašparová se zaměřila na studenty prvních a posledních ročníků oboru ţurnalistika na Karlově Univerzitě a Masarykově Univerzitě, u kterých zkoumala motivaci respondentů k volbě tohoto studia, výběru novinářské profese a následně také proměny jejich očekávání. Další výzkumy, které byly na podobné téma vedeny,

1 Například McLeod a Hawley se svoji studií o profesionální orientaci amerických novinářů z počátku 21. Století, nebo výzkum Journalist Enquiry, který proběhl v letech 1980 aţ 1981 porovnávající německé a britské prostředí

9 jsou z českého prostředí pocházející práce Volka a Jiráka Český novinář: Sociologický portrét lidí pracujících v masových médiích, a „Journalists for the 21st Century – Tendencie of Professionalization Among First-Year Students in 22 Countries“ od autorů Splichala a Sparkse, který se stal dominantním pro práci Kašparové a čerpat z něj bude i tento projekt. V neposlední řadě uvádím publikaci Media and journalism in Romania, jejíţ autorem je rumunský vědec Mihai Coman a která se, krom jiného, zabývá také pracovní rutinou a ideologií rumunských novinářů v průběhu dějin. V teoretické části je zakotven výzkum v teoretických konceptech profesionalizace ţurnalistiky a vzdělávání novinářů, motivace a uvedení našeho výzkumu do kontextu obdobných výzkumů předešlých, které jsou pro naši práci relevantní. Jelikoţ se práce věnuje také cizímu prostředí, u kterého předpokládáme, ţe ho čtenář nezná, součástí práce je i popis rumunského vzdělávacího systému a rumunského mediálního trhu. Tématem kvantitativního výzkumu je identifikovat motivace a představy studentů ţurnalistiky o budoucím povolání v Rumunsku. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: „Jaké mají rumunští studenti představy o povolání novináře a jakou mají motivaci ke studiu žurnalistiky?“ Vedlejší výzkumné otázky pak jsou: Podle jakých kritérií volí univerzitu, na které budou studovat? Jakou mají studenti motivaci pro vzdělávání a následné povolání novináře? Sbírají během studia pracovní zkušenosti? Jaké jsou jejich kariérní ambice? S jakým typem novináře se identifikují? Jak se v průběhu studia mění jejich představy o povolání novináře? Jaké novinářské hodnoty zastávají?. Výzkum byl prováděn na šesti vysokých státních školách či univerzitách mezi studenty bakalářského i magisterského programu2. Kvalitativní výzkum se pak pokouší přinést odpovědi na to, jak se představy o povolání novináře mění u absolventů ţurnalistiky, kteří začali pracovat v oboru. Hlavní výzkumná otázka je zde: „Jak se proměnily vaše představy o profesi novináře poté, co jste ukončil/a studia a začal/a jste pracovat v oboru?"

2 jedná se o Univerzitu Bukurešť, Univerzitu Alexandru Yoan Cuza Iaşi, Univerzitu Arad, Univerzitu Pitest, Západní univerzitu Timişoara, Univerzitu Oradea 10

Metodologická část se věnuje představení uţitých výzkumných metod pro zodpovězení výzkumných otázek. Pro tuto práci budou stěţejní dva typy sběru dat. První metodou je kvantitativní dotazníkové šetření mezi studenty rumunských univerzit. Výsledky budou následně porovnány s daty, která zjistila během svého výzkumu Kašparová. Druhou metodou budou kvalitativní polostrukturované rozhovory. Vzhledem ke geografické vzdálenosti a finanční náročnosti v případě vedení rozhovorů osobně jsme vyuţili moţností online komunikačních nástrojů, jmenovitě program Skype.

1 Teoretická část

1.1 Profesionalizace žurnalistiky

Vzdělávání budoucích ţurnalistů úzce souvisí s tématem profesionalizace ţurnalistiky. Vědecká debata o tom, zda spadá ţurnalistika do profesionálních pracovních odvětví či nikoliv, se vede jiţ od konce předminulého století3. „U novináře nelze tak generalizovat, jako u kněze, řezníka, tanečnice nebo vojáka, protože k žurnalistům se počítají lidé nejrůznějších individualit a vzdělání a také jejich zaměstnání není zcela homogenní. Novinářem jest úvodníkář velkého listu, jenž ve výkonném výboru spoluurčuje postup své strany, ale jest jím také majitel venkovské tiskárny, kterému náhodou přebývá papír, a který si řekne, že by se dal tento papír výhodně zpeněžit na inserci, ke které je nutno opatřit ovšem také nějaký „redakční“ text. Novinářem je učenec, který přišel do novin rovnou od univerzitní katedry, anebo jemuž jest činnost novináře přípravou k akademické kariéře. […] Žurnalistou jest také vynikající spisovatel, jenž dává psychologický rámec denním událostem.“ (Fuchs 1931: 13) Ţurnalistika jako samostatné povolání vznikla v průběhu devatenáctého století. V té době byl novinář definován jako: „někdo, kdo píše určitý druh textů (zpráv) pro určité médium (noviny) a kdo proto potřebuje určitý soubor zručností (určitou

3 „ První pokusy reflektovat otázky profesionalizace novinářů můţeme zaznamenat jiţ na konci předminulého století (např. Pendleton 1890, Lawrence 1903, MacDonagh 1913) a především v první třetině století minulého (Carr-Saunders – Willson 1933, Rosten 1937). Předmětem systematičtějšího vědeckého výzkumu se stalo dané téma aţ na konci šedesátých let a především v sedmdesátých letech minulého století (Tunstall 1970, 1971, Boyd-Barrett 1970, Matejko 1970, Johnston 1971, Johnston – Slawski – Bowman 1973, 1976). Postupně se tak v řadě zemí realizovaly výzkumy, které více či méně reflektovaly téma profesionalizace novinářů na úrovni národních států“ Volek, Jirák. 2006, str. 22 12 zručnost zprávu získat a určitou zručnost, jak zprávy napsat v daném ţánru) ne nevyhnutelně společných pro ostatní zaměstnání spojené s psaním“4. S rozvojem novinařiny rostla potřeba vymezit v rámci ostatních povolání a definovat morální a společenské povinnosti novinářů. Hranice ţurnalistické profesionalizace byly vţdy předmětem ostré diskuze (Hallin, Mancini: 2008). Většina těchto debat kotvila ţurnalistiku mezi liberální profese, kam spadá například právo nebo lékařství. Jedná se o ideální typ profese a ţurnalistika vykazuje některé znaky, které ji s tímto typem spojují. „Jedním z hlavních kritérií tohoto modelu je, ţe se praxe profese zakládá na „systematické znalosti nebo nauce získané pouze prostřednictvím dlouhodobé přípravy“5. Ţurnalistika takto systematickou soustavu znalostí nebo nauky postrádá.6 Podle Hallina a Manciniho (2008) ale splňuje tři parametry profesionalizace7, které mohou slouţit například k porovnávání mediálních systémů různých států nebo profesní úrovně novinářů. Jedná se o: 1. Autonomii - Klíčový důvod, proč mnohá povolání usilují o status profese8 - V případě novinářů nemluvíme o autonomii na úrovni jedince, ale o autonomii ţurnalistů jako celku. Kontrola jejich pracovního procesu nepřichází primárně zvenčí, ale od novinářských kolegů - Úroveň autonomie se velmi liší v rámci jednotlivých zemí, organizací, i v průběhu dějin 2. Vlastní profesní normy - Jsou propojené s autonomií povolání

4 Ornerbring, citace dle Andora (2012) 5 Wilensky (1964). Str.138 6 Hallin, Mancini (2008), str. 61 7 Hallin a Mancini do protikladu k profesionalizaci uvádí instrumentalizaci. Tento termín označuje snahu řídit média vnějšími aktéry, například politickými stranami, hnutími, ekonomickými subjekty. Médium se pak stává nástrojem k dosaţení zájmů vnějšího subjektu. 8 Názorným příkladem je lékařství, kde je míra autonomie značná. Přestoţe je tato profese značně omezená mnoţstvím byrokracie, stále existují případy, kdy se lékař rozhoduje jen na základě svého statusu profesionála. Zásahy zvenčí do tohoto rozhodnutí, od neprofesionálů, jsou nepřijatelné. 13

- V případě ţurnalistiky se jedná například o etické principy, rozdělení obsahu na redakční a inzertní, běţná pravidla, jak dělit zpravodajství a publicistiku, tendence posuzovat profesní kvalitu novináře na základě názorů kolegů spíše neţ na základě názorů politiků, veřejnosti 3. Orientaci na veřejnou sluţbu - Názor, ţe se profese řídí etikou veřejné sluţby, můţe být vnímán jako kontroverzní (zejména z pohledu profesní sociologie) - Teorie sociální odpovědnosti tisku od Sieberta, Petersona a Schramma tvrdí, ţe tuto orientaci na veřejnou sluţbu je třeba chápat jako ideologii snaţící se zastírat jinou skutečnost a je pouţívána k zastírání ekonomického monopolu a sociální moci profesionálů.

Na problematiku moci profesionálů upozorňují i Burton a Jirák (2001), kteří tvrdí, ţe tato moc vyplývá z osvojení určitých dovedností, uţívání pracovních postupů a osvojení specifických, někdy dost sloţitých technologických prostředků. Hallin a Mancini v tomto kontextu hovoří i o strategickém umístění novinářů v rámci informačního toku (Hallin, Mancini: 2008). „Signalizuje nezpochybnitelné postavení a špičkové zvládnutí daného řemesla – jde v podstatě o uznání jakési příslušnosti k cechu, tedy v jádru o stavovský pohled na svět. K tomu přispívá i to, ţe značný díl dovedností nutných k výkonu profese se předává zkušeností, nikoliv formálním vzděláním. (…) A tak slova „profesionalizace“, „profesionál“ či „profesionální“ ve skutečnosti popisují předpokládanou moc těchto pracovníků – moc, jejíţ uznání se těmito slovy vynucuje. A dodejme – moc, kterou je třeba neustále zpochybňovat.“9 Definovat ţurnalistiku optikou její funkce ve společnosti a poţadavky na její morální povinnosti se pokusili i Splichal a Sparks. Uvádějí tři definice, které odvodili z dodrţování soustavy dovedností, ze způsobu chování novinářů a soudrţnosti celé novinářské společnosti (Splichal a Sparks, cit. dle Burns, 2004).

9 Burton, Jirák (2001), str. 128-129 14

Ţurnalistika jako praktická činnost vnímá novináře jako kohokoliv, kdo píše texty do novin10. Definice ţurnalistiky jako odborného mistrovství tvrdí, ţe novinářem je kaţdý, koho uznává jeho profesní skupina. Toto uznání je (ale nemusí být nutně vţdy) spojené s předchozím zasvěcením do pracovních postupů. Často je to etický kodex, který je nositelem odborných hodnot. Problematické v této definici můţe být, ţe skutečnost, jestli se jedinec opravdu stane či nestane novinářem, závisí na měřítcích, které si stanoví zaměstnavatel. A nic na tom nemění fakt, ţe takový člověk můţe splňovat všechna kritéria, která si stanovila profesní skupina. Oproti prvním dvěma definicím autorů Splichala a Sparkse, které se zaměřují spíše na podmínky, kdy novinářský produkt vzniká, se jejich třetí definice zaměřuje na produkt samotný a na morální odpovědnost, která je s jeho vznikem spojená. Ţurnalistika jako povolání v sobě nese názor, ţe má-li být zaměstnání povaţováno za povolání, musí v něm být zahrnut i morální rozměr. Lebacqz tvrdí, ţe: „Mít jisté povolání znamená dodrţovat jisté normy chování, které jsou přísnější neţ poţadavky kladené na ostatní.“ (cit. dle Burns, 2004). I zde hraje svoji roli etický kodex, který má za úkol uchovat profesní bezúhonnost a směrovat profesní chování. Tak je zajištěna rovnováha mezi mocí médií šířit informace a společenským závazkem pravdy a spravedlnosti (Burns, 2004). S tímto souhlasí i McNair, který dodává, ţe „ţurnalistická profese (…) můţe být popisována jako…“ 11 Dnes se řada teoretiků i samotných novinářů kloní k názoru, ţe povolání novináře představuje pouze semi-profesi, pro kterou je charakteristický velmi volný postoj

10 Tato definice vyvolává mnoho otázek. Je tedy novinářem i politik, který napsal sloupek do novin? Akademik, kterému otiskli recenzi knihy? Zároveň definice vylučuje ţurnalisty, kteří publikují v jiných médiích. Co autoři zpráv v televizi nebo rozhlase? Ti, kteří píší na internet? Nespadá i tato oblast do odvětví ţurnalistiky? 11 „The journalist‟s profession (…) might be described as tha of „authorised truthteller“, or „licensed relayer of facts“. Journalism is presented to its audience as a truthful discourse about the real world, and it must command legitimacy on these terms o rit is without value in the cultural marketplace. Thus, journalistic ethics can be seen as a device to facilitate the social construction of legitimacy, to mobilise the trust of the audience in what they are reading, hearing or seeing.“ (McNair (2002), str. 65 15 k profesním standardům (Weaver – Wilhot 1996, Hoyer – Epp 1994). V obou případech se objevuje argument, ţe ţurnalistika nesplňuje většinu z předpokladů profesionalizace12, respektive, ţe je splňuje jen podmíněně. „Motivace k dosažení statutu profese je u novinářství podobná jako u jiných profesí. Žurnalisté profesionálové jsou schopni efektivněji kontrolovat hranice své komunity a současně mají vyšší legitimitu při formování veřejné agendy. Nejde tak jen o snahu po zkvalitnění vlastního pracovního výkonu, ale zvyšuje se prestiž dané profesní komunity, která s sebou nese i vyšší stabilitu zaměstnanecké pozice, možnost plánování profesní kariéry a v neposlední řadě i ekonomické výhody. Pro žurnalisty tak platí, že profesionální status jim umožňuje zvýšit hodnotu určitých zdrojů informací, kterými disponují a jež mají de facto povahu komodit. To ve své podstatě posiluje jejich externí status a zároveň zvyšuje i jejich hodnotu na trhu práce. […] Vzniká tak postupně profesní ideologie, která vede k více méně nereflektovanému „administrativnímu“ naplňování profesních kánonů.“ (Volek – Jirák 2006: 22-23) S tímto tvrzením souhlasí i McQuail (2013), který tvrdí, ţe rostoucí zájem o profesionalismus v ţurnalistice není jen otázkou veřejné sluţby médií, ale jde také o obchodní výhody v rozšiřujícím se mediálním trhu.

1.1.1 Vzdělávání novinářů

Téma profesionalizace je v kontextu tohoto výzkumu důleţité zejména proto, ţe jako jeden z hlavních atributů pro uznání profese je existence vzdělávání a teoretické přípravy. Takto získané expertní znalosti profesi vymezí vůči jiným profesím. To vede ke vzniku specializovaného ţurnalistického vzdělávání, které tyto expertní znalosti předává. Deuze (2006) tvrdí, ţe ačkoliv světový názor na význam a podobu ţurnalistického vzdělání není jednotný, výuka budoucích novinářů se po celém světě rozmáhá a to zejména na univerzitách nebo v rámci specializovaných kurzů

12 Atributy vedoucí k profesionalizaci vyjmenoval ve své práci například Volek a Jirák (2006). Jsou to dovednosti zaloţené na teoretických znalostech, absolvování specializované výuky a praxe, formální ověřování kompetence členů profese, existence (profesní) organizace, dodrţování profesních norem a etických standardů, veřejná prospěšnost sluţby. 16 kombinovaných se školením13. Toto rozvádějí Stephenson a Mory, kteří nabízejí čtyři způsoby přístupu k profesní přípravě novinářů (cit. dle Köpplová, Jirák, Volek, 2006):

1. Učňovství- budoucí novinář se učí od „mistrů“ přímo v praxi 2. Kurzy a přednášky celoţivotního vzdělávání- zaměřené více na seznamování novinářů s aktuálními trendy a problematikou v jejich profesi 3. Profesní školy neuniverzitního typu- jedná se o řemeslnou přípravu na povolání, oproti studiu na univerzitě není vyţadována akademická úroveň (tento typ rozvinut v západní a severní Evropě) 4. Ţurnalistika jako univerzitní studijní obor- rozvinul se v USA na konci 19. století, ale ne všechny univerzity ji nabízejí v rámci svých oborů (tam, kde oboru ke studiu nabízejí, bývá kladen velký důraz na všeobecnou univerzitní průpravu) Navzdory zvyšujícímu se počtu specializovaných studijních oborů nebo kurzů ale můţeme hovořit o debatě mezi vědci a novináři o smyslu takového vzdělávání. Ţurnalisté povaţují formální vzdělání v oboru za zbytečné a poukazují na to, ţe vše důleţité se nováčci naučí přímo v redakci od starších kolegů. Argumentem akademiků je pak názor, ţe jediný způsob, jak vychovat dobrého novináře, je pomocí akademického vzdělání (Deuze, 2006: 21). Deuze v tomto kontextu hovoří o strukturální debatě, způsobující propast mezi praktiky a akademiky. A poukazuje na fakt, ţe podobné téma se v oboru řeší od devatenáctého století. Východisko vidí v ukončení tohoto sporu, který vede k podkopávání zakořeněného vnímání rozličných funkcí i legitimnosti obou stran. S tím souhlasí i další teoretici. Podle Jiráka formální vzdělání novinářů zajistí, ţe se novinařině nebudou věnovat lidé s omezeným rozhledem, chabým zázemím ve vzdělání a minimálními analytickými nástroji (Jirák, 2008: 22). Vzdělání novinářů podporoval i praktik Joseph Pulitzer, který údajně tvrdil, ţe ţurnalistou se člověk nerodí, ale stane se jím díky svému vzdělání.

13 Deuze (2006), str. 22 17

Naopak s formálním vzděláním úplně nesouhlasí Glasser, který tvrdí, ţe na rozdíl od medicíny novinář nepotřebuje znát přesný postup při vykonávání své práce. Měl by ale mít alespoň základní povědomí o tom, co vlastně ţurnalistika je a co vše zahrnuje. Stejně jako Deuze ale vidí východisko v propojení teoretické a praktické stránky ţurnalistiky (Glasser, 2006: 149). Odborné ţurnalistické vzdělávání však podle něj bude mít význam jen tehdy, kdy si potřebu tohoto propojení uvědomí nejen akademici a novináři, ale také laická veřejnost. Jedině tak budou schopní následně rozlišit mezi kvalitními a nekvalitními mediálními obsahy (Glasser, 2006: 147). Raudsepp ale upozorňuje na komplikované postavení ţurnalistického vzdělávání, které moţnost případného propojení můţe znemoţnit. „Ţurnalistické vzdělávání…není ryba ani rak. Cítí, ţe sama industrie ho moc v lásce nemá, a akademické prostředí ho stěţí toleruje.“ (cit. dle Köpplová, Jirák, Volek, 2006). Jirák a Burton v tomto kontextu také poukazuje na zaţitou tradici v praxi, která můţe v některých redakcích přetrvávat. Tato praxe vychází z představy ţurnalistiky jako odborného mistrovství. Jedná se o právo vydavatele či šéfredaktora učinit novináře z kaţdého, koho akceptují. „Ţádné formalizované vzdělání není potřebné (často se dokonce stává, ţe síla tradice v redakci vytěsňuje ty, kteří přicházejí ze ţurnalistických škol, jako „špatně připravené“).14 Vedle debaty o významu ţurnalistického vzdělávání existuje i diskuze o tom, jak by takové univerzitní vzdělávání mělo vypadat. Například Mallete tvrdí, ţe pro novinářské povolání je nejvhodnější humanitní vzdělání. Ideálně zahrnující studium jazyků, literatury, historie, politických věd, ekonomie, sociologie, psychologie, matematiky a přírodních věd15. V praxi se výuka budoucích novinářů liší podle krajiny, obecně lze ale říci, ţe ve většině případů zůstává zachován dialog mezi praktickou a teoretickou povahou ţurnalistiky. Podle Adamse je ideální studijní program sloţen ze čtyř hlavních částí. Jedná se o praktické zaměření, které zahrnuje psaní článků nebo tvorbu

14 Burton, Jirák (2001), str 129 15 Malcolm F. Mallette (1991), str .11 18 audiovizuálních materiálů. Následuje studium mediálních studií (dějiny médií, mediální právo a etika, téma médií ve vztahu ke společnosti). Třetí část by se měla věnovat všeobecnému studiu vědy a umění. Poslední část by měla být zaměřena na specifický obor, jako je politika, právo nebo ekonomie (Adams (2006): 153).

1.2 Motivace

Termín motivace je odvozený z latinského slova movere - hýbati se. Přeneseně lze tedy říct, ţe tento výraz vyjadřuje skutečnost, ţe na lidské chování působí hybné síly, které ho pomáhají směřovat. Tyto hybné síly jsou v psychologii osobnosti označené jako motivy. Vysvětlují psychologické příčiny jednání jedince a dávají mu smysl. Pojem „motiv“ lze chápat v uţším smyslu, kdy se pouţívá pro vědomé záměry či vědomé stanovování si cílů, v širším pojetí pak jde o cíle chování obecně, zahrnující i nevědomé chování jedince. Na motivy působí dva druhy činitelů: a) Incentivy- vnější činitelé - odměny, tresty, příkazy, prosby, přání a očekávání, nabídky, pobídky, vzory b) Introtivy- vnitřní činitelé - potřeby a pudy, zájmy, emoce, návyky, zvyky, postoje a hodnoty, ţivotní plány, cíle, ideály, pocit povinnosti

Motivace je pak hypotetický konstrukt, který nám pomáhá pochopit cílené chování a jednání lidí.

Na člověka v jednom čase působí více motivů. Nutné je také zmínit, ţe pro motivaci je typické její působení ve třech rovinách16: 1. Dimenze směru, která jedinci určuje zaměření na konkrétní činnosti a zároveň ho od jiných činností odvádí. V praxi se tato dimenze projevuje

16 Tyto vlastnosti a motivace ve své publikaci uvádí Bedrnová a Nový (2002) 19

pojmy: „chtěl bych to“, „to mne nezajímá“, „mám rád toto“, „nechci se tím zabývat“ a podobně 2. Kolik sil chce jedinec investovat k dosaţení daného cíle, určuje Dimenze intenzity. Z toho vyplývá, ţe člověk je motivován k činům různě velkou silou. Pro vyjádření této síly se pouţívají termíny jako „velmi po tom touţím“, „docela bych si to přál“, „vůbec to nechci“ a podobně. 3. Dimenze stálosti definuje schopnost jedince zdolávat nástrahy, které stojí na jeho cestě k vytyčenému cíli. Například o velké stálosti motivace mluvíme ve chvílích, kdy jedinec vytrvá ve své motivované činnosti v nezměněném směru i intenzitě, i přes nezdary a překáţky.

Pokud doposud zmíněné poznatky shrneme, dojdeme k podstatě toho, jak motivace u lidí funguje. Jedinec se chová na základě působení vnitřních (introtivy) a vnějších (incentivy) faktorů, které ho ovlivňují a formují. Tyto faktory působí často dohromady a díky nim volí člověk své činy v určitém směru a intenzitě. Pokud se dlouhodobě nedaří motivy naplnit, můţe to vést aţ k jejich vytěsnění do podvědomí jedince, kde vznikají neurotické symptomy, vedoucí k přehnaným vědomým projevům člověka.

1.2.1 Zdroje motivace

Pro pochopení fungování motivace je důleţité vědět, odkud jedinec svoji motivaci čerpá. Zdroje motivace pomáhají pochopit kaţdodenní jednání člověka. Jak je moţné, ţe jeden člověk je zaujat jednou činností, zatímco pro druhého se jedná o nezajímavou věc. Těchto zdrojů existuje několik17:

1.2.1.1 Potřeby

Jsou chápány jako nedostatek něčeho v lidském ţivotě. Naplnění určité potřeby vede k odstranění určitého nedostatku. Přitom platí, ţe kaţdý nedostatek je chápán silně subjektivně - co povaţuje jedna osoba za důleţité, můţe druhá vnímat jako externalitu. Potřeby se dělí do dvou základních kategorií:

17 Říčan, 1972 20

A) Fyziologické potřeby - Jedná se o nejzákladnější potřeby, které má člověk společné s vyššími savci - Patří sem potřeba nádechu a výdechu, vody a jídla, smyslových podnětů, laktace, vyměšování, spánku, vyhnutí se bolesti a sexuální potřeba - Naplnění těchto potřeb je zajištěno instinktivními mechanismy (u člověka tyto mechanismy nejsou tak zřetelné) - Z hlediska vývoje člověka se řadí mezi potřeby nejranější, na kterých závisí přeţití druhu

B) Psychologické potřeby, instinkty a pudy - Vyvíjejí se na vrozeném základě a některé přímo souvisí s fyziologickými potřebami (například erotická potřeba, která vychází ze sexuální potřeby) - Z fylogenetického18 pohledu se psychologické potřeby vyvinuly proto, aby napomáhaly uspokojení fyziologických potřeb - Oproti tomu stojí pohled ontogeneze19, která tvrdí, ţe psychologické potřeby se od fyziologických vyvíjejí odděleně (například potřeba hry) - Neexistuje jednotný seznam primárních psychologických potřeb, na kterém by se vědci shodli, pro zajímavost zde můţeme uvést výběr z potřeb, který uvádí Murray (Říčan, 1972): potřeba lásky, autonomie, ochrany a pomoci, společnosti, potřeba bránit se, pečovat o druhé, poznávat, dvořit se, oponovat,vyniknout, potřeba agrese, soukromí, …

18 Fylogeneze je nauka o vývoji druhů organizmů. Vychází z evoluční teorie a snaţí se na jejím základě tento vývoj zrekonstruovat. Odmítá formální členění organizmů. Hierarchický systém organizmů (říše, kmen, třída, čeleď, rod, druh) se snaţí upravit tak, aby se vznik jednotlivých kategorií dal evolučně vysvětlit. 19 Ontogeneze také vychází z evoluční teorie, jejím předmětem zájmu je ale vývoj jedince od momentu splynutí vajíčka a spermie po dospělou formu organizmu. 22

- S psychologickými potřebami úzce souvisí i pojem instinkt, jde o vrozený motiv, který řídí činnost organizmu - Termín pud pak označuje komplex instinktů, které doprovází navíc určitá emoce, na rozdíl od instinktů pud probíhá z části na vědomé úrovni organizmu

Fungování potřeb zmapoval ve své studií Abraham Maslow. Jeho teorie dodnes patří mezi nejznámější teorie zaměřené na motivaci. Vychází v ní z přirozené snahy lidí naplňovat svůj potenciál a osobní růst. Tím se odlišil od většiny psychologů, kteří se do té doby motivací zabývali. Pociťoval, ţe psychologie má jen „pesimistické, negativní a limitované koncepce“ člověka. Mnohem víc se věnuje lidským slabostem jako silným stránkám, snaţí se vysvětlit lidské hříchy a zanedbává jejich ctnosti.“20 Ve své teorii Maslow pracuje s potřebami, které hierarchicky seřadil. V rámci této škály pak definoval dva základní typy potřeb - základní potřeby a metapotřeby. Základní potřeby (někdy označované také jako deficitní), vycházejí z konkrétního nedostatku v člověku. Metapotřeby pak vycházejí z vrozené potřeby osobního růstu. Potřeby Maslow rozdělil do pěti kategorií, přičemţ vţdy musí dojít k uspokojení níţe poloţené potřeby, aby se jedinec mohl zabývat potřebou výše poloţenou. Tuto hierarchii znázorňuje tzv. Maslowova pyramida na obrázku 1.2:

20 Hall, str. 162 23

Seberealizace 5. Uznání 4.

3. Sociální potřeby

Potřeba jistoty a sociálního 2. zabezpečení

1. Fyziologické potřeby

Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb

Nenaplněné potřeby zde fungují jako motivátory. Člověka totiţ motivují pouze neuspokojené potřeby. Ne kaţdý jedinec se ale dokáţe během svého ţivota propracovat aţ na vrchol pyramidy.

1.2.1.2 Zájmy

Jedná se o druhy motivů, jejichţ základem jsou primární psychologické potřeby; můţeme o nich tedy hovořit jako o odvozených potřebách, které se uspokojují vykonáváním konkrétní činnosti21 (zájem o zahradničení se uspokojí vykonáváním manuálních prací na zahradě) Návyky jsou závislé na stupni vývoje daného kulturního prostředí (zájem o výpočetní techniku je moţný aţ v momentu, kdy kultura vynalezne počítač). Je to také část osobnosti, která je celkem jednoduše ovlivnitelná zvenčí, lze je vytvářet, zesilovat i

21 Stavěl v knize Předivo zájmů (Říčan, 1972, str. 109) říká, ţe u zájmů je: „nutno odlišit povrch a hlubší vrstvu. (…) Prvému pohledu na zájmy jednotlivcovy se jeví a nabízí především onen povrch. Jím míní rozmanitost jednotlivých manifestních zájmů, z nichţ mnohé jsou pouze druhotné, velmi odvozené, coţ někdy znamená i nepravé, často přechodné. Jest pak úkonem psychologické analýzy proniknout od této povrchové vrstvy, která má u někoho spíše ráz beztvaré změti, u jiného více méně spořádané soustavy, k hlubším, základnějším a trvalejším postojům, zaměřením, sklonům, jedním slovem tendencím, s nimiţ rozmanité zjevné zájmy souvisí.“ 24 zeslabovat, tato ovlivnitelnost je ovšem pravděpodobnostní22, nesmí ovšem přitom dojít k omezení spontaneity vývoje dítěte, které můţe vést k trvalému zavrţení tohoto zájmu i k destruktivnímu chování

1.2.1.3 Postoje a hodnotová orientace

Postoje stejně jako zájmy vycházejí z primárních potřeb jedince, zároveň jsou ale na nich do značné míry nezávislé. Psychologie rozlišuje postoje elementární a obecné23. Kaţdého jedince po celý ţivot ovlivňují postoje obecné, takzvané hodnotové orientace. Ty rozdělil německý vědec Spranger (Říčan, 1972) do několika skupin: teoretický, ekonomický, estetický, sociální, politický a náboţenský24. Tento seznam hodnotových orientací však jiţ dnes plně nepostačuje potřebám společnosti, protoţe nezahrnuje takové hodnoty, jako je zdravý ţivotní styl, technologickou revoluci, nezohledňuje odklonění od mystické stránky ţivota většiny populace a podobně. Rozdíl mezi hodnotami a zájmy se můţe zdát velmi mizivý, tyto kategorie se odlišují ale především v tom, ţe hodnoty prostupují celým ţivotním stylem člověka a jsou vnímány jako normy, kdeţto zájmy ovlivňují jen část osobnosti

Říčan ve své knize uvádí pouze tyto tři zdroje motivace. Jiní autoři ale tento základní seznam rozšiřují o další dvě poloţky. Například autoři Bedrnová a Nový (2002) ve své publikaci doplňují:

1.2.1.4 Návyky

Jsou automatické reakce na zkušenosti, které se v ţivotě jedince opakují. Projevují se jako snaha nebo touha jedince v konkrétní situaci jednat podle stejného opakujícího

22 Nelze stoprocentně předpovědět, ţe pod vlivem kvalitního pedagoga jedno konkrétní dítě získá celoţivotní zájem o balet, lze ovšem říci, ţe díky tomuto pedagogovi, kterému projde třídou například 100 dětí, si balet oblíbí dvacet dětí, namísto dosavadních deseti. 23 Elementární hodnoty se obvykle vztahují k jednotlivým objektům, které mají samy o sobě jen malý význam (například člověka můţe ovlivnit film, který viděl v kině). Obecné hodnoty jsou pak rozvětvenější a komplexnější (hodnotou můţe být vztah k rodině či zaměstnání) 24 Kaţdý typ je během ţivota ovlivněný něčím jiným: teoretický má snahu celý ţivot hledat pravdu a přemýšlet o světě, ekonomický měří vše hodnotou peněz a majetku, pro estetického je primární forma a harmonie v ţivotě, sociální vidí smysl bytí v lásce k bliţnímu, politický hodnotí z hlediska moci a náboţenský typ hledá jednotu a mystické záţitky. 25 se vzorce. Pro návyky je typické, ţe se v čase mění jen velmi obtíţně, změna návyků je zpravidla moţná jen po delších časových intervalech nebo na základě ţivotních situací, které jedince ke změně svých návyků donutí. Návyky se objevují ve všech oblastech lidského ţivota.

1.2.1.5 Ideály

Jedná se o pozitivní názorové představy, které si jedinec sám tvoří a kterých se snaţí během svého ţivota dosáhnout. Ideály vznikají na základě sociálních faktorů, které na člověka působí (jejich zdrojem můţe být například rodina, škola, skupina vrstevníků…).

1.3 Shrnutí teoretické části

Tato práce si bere za cíl identifikovat motivace a představy studentů ţurnalistiky o budoucím povolání v Rumunsku. Vedlejšími cíli je pak porovnat tyto motivace a představy s výsledky obdobného výzkumu provedeného mezi českými studenty a zároveň se pokusit nastínit proměny těchto představ u rumunských absolventů ţurnalistiky, kteří začali pracovat v mediálním sektoru. Náš výzkum vychází z teorie profesionalizace, kterou jsme si představili v první kapitole. Vědecká obec není jednotná v názoru na to, zda ţurnalistika můţe být povaţována za profesi. Někteří teoretici ji řadí mezi liberální profese, jiní zase hovoří o semi-profesi, protoţe splňuje jen některé z atributů potřebné pro její uznání jako plnohodnotné profese. Tyto atributy jsou: dovednosti zaloţené na teoretických znalostech, absolvování specializované výuky a praxe, formální ověřování kompetence členů profese, existence (profesní) organizace, dodrţování profesních norem a etických standardů, veřejná prospěšnost sluţby. Jelikoţ se náš výzkum odehrává mezi studenty a absolventy, ze všech atributů profesionalizace je pro nás nejdůleţitější vzdělávání. I na toto téma panují ve vědecké společnosti rozdílné názory. Jedna debata se vede o potřebnosti specializovaného vzdělávání pro ţurnalisty, respektive jestli je nutné vzdělávat ţurnalisty na univerzitách. Jedna strana této debaty zastává názor, ţe je takové vzdělávání zbytečné

26 a vše potřebné se nováčci naučí přímo v redakcích. Druhá strana ale oponuje, ţe pouze kvalitní vzdělání můţe z člověka udělat opravdu dobrého novináře. V neposlední řadě je pak spor o tom, jak by mělo takové univerzitní vzdělávání pro novináře vypadat. Podle některých by měla být zachována rovnováha mezi teoretickými a praktickými částmi výuky. Adams (2006) vidí ideální rozloţení ţurnalistického oboru do čtyř částí: jedná se o praktické zaměření, které zahrnuje psaní článků nebo tvorbu audiovizuálních materiálů. Následuje studium mediálních studií (dějiny médií, mediální právo a etika, téma médií ve vztahu ke společnosti). Třetí část by se měla zabývat všeobecným studiem vědy a umění. Poslední část by měla být zaměřena na specifický obor, jako je politika, právo nebo ekonomie. Tento výzkum se zaměřuje také na motivaci studentů ke studiu a posléze i k práci novináře. Proto jsme do teoretické části zahrnuli i kapitolu věnující se tomu, jak u lidí vzniká a funguje motivace. Na vznik motivace působí dva druhy činitelů - incentivy (vnější činitelé) a introtivy (vnitřní činitelé). Na člověka v jednu chvíli působí více motivací a kaţdá z nich působí ve třech dimenzích: v dimenzi směru, intenzity a stálosti. Zdroj motivace pochází nejčastěji z pěti základních kategorií - potřeb jedince, zájmů jedince, postojů a hodnotové orientace, návyků a ideálů.

Po prozkoumání teoretických rámců relevantních pro tuto práci představíme vzdělávací a mediální systém Rumunska. Náš výzkum se pohybuje v kulturním prostředí, o kterém předpokládáme, ţe ho čtenář nezná. Proto věříme, ţe seznámení se s těmito systémy napomůţe snazšímu uchopení výsledků naší práce.

2 Vzdělávací systém v Rumunsku

Protoţe předkládaný výzkum probíhá v prostředí rumunských univerzit, je důleţité seznámit čtenáře s tamějším vzdělávacím systémem. V popisu se omezíme na vzdělávací zařízení zřízená státem. A to z toho důvodu, ţe i naše práce se orientuje na studenty státních vysokých škol. Rumunsko bylo jedním z prvních států Evropy, kde byla zavedená bezplatná povinná školní docházka25. V současnosti je přístup ke vzdělání garantován ústavou26. Povinná docházka je bezplatně přístupná pro kaţdého. Zákony také garantují na všech stupních výuku v rumunském jazyce, umoţňují i vzdělání v cizí řeči. Národnostní menšiny pak mohou mít v osnovách zahrnutou výuku svého mateřského jazyka. Zákonem je zaručena i náboţenská výchova. Univerzity mají dle ústavy autonomii. Systém vzdělávání řídí Ministerstvo školství a výzkumu. Vzdělávací systém se výrazně proměnil po roce 1989, kdy v zemi proběhla revoluce. Do té doby byl kontrolován vládnoucí komunistickou stranou (která zřídila Ministerstvo pro národní vzdělávání) a školní docházka byla povinná aţ do sekundární úrovně. Regulovány byly i školní osnovy, počet přijatých studentů a závěrečné zkoušky27. Zvýhodňovány byly školy technického charakteru před zemědělsky zaměřenými28. Humanistické školy byly dokonce státem přísně kontrolované29. Součástí vzdělávacích osnov bylo i politicko - ideologické vzdělávání (Braham, 1972). Tento systém byl aţ do roku 1989 jedním z nejvíce centralizovaných v Evropě. Po revoluci proběhlo ve školství několik reforem, které měly za cíl přiblíţit rumunský systém západním standardům. Jako období prvotních radikálních změn

25„Romania was among the first countries in Europe to make education free and compulsory for all children“ (OECD. 2013. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 269) 26 Toto právo garantuje Článek 32( http://www.cdep.ro/pls/dic/site.page?den=act2_1&par1=2#t2c2s0a32, 3.4.2014) 27 OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 13 28 Toto upřednostnění vzniklo v roce 1968 během školní reformy, která kopírovala národní plány industrializace a technologického vývoje. 29 Reisz, 1994, str. 219 28 jsou označována léta 1990 aţ 199230. V této době se sníţila rozhodnutím vlády doba povinné školní docházky z původních základních a středních škol (případně odborných učilišť), na základní školy. Sekundární vzdělávání se diverzifikovalo. Humanitní školy přestaly být kontrolovány a národnostní menšiny se mohly nově vzdělávat ve svém jazyce. Změny proběhly i v samotné organizaci výuky, kde došlo ke sníţení hodinového zatíţení výukou a zmenšení počtu studentů ve třídách. V letech 1991-1993 působili v Rumunsku experti Světové banky, kteří společně s Ministerstvem školství připravovali první porevoluční reformu školství. Ta vstoupila v platnost v roce 1995. Mimo jiné přidělila problematiku školství pod nově vzniklé Ministerstvo školství a výzkumu. Dalším zlomem bylo zřízení Národního posuzovacího a vyšetřovacího servisu 31 v roce 1998. Jeho úkolem je kontrolovat kvalitu vzdělávání v zemi a organizovat dvě celostátní zkoušky32.

30 OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania, str. 13 31 National Assessment Examination Service 32 Tzv. „capacitate“, kterou se ukončuje niţší sekundární vzdělávání. Tato zkouška je vyţadována při vstupu na střední školy. Druhá, „baccalaureate“, je finální zkouška sekundárního vzdělávání (obdoba české verze maturity). 29

Rumunský vzdělávací systém Primární Předškolní vzdělávání vzdělávání

Povinné Základní školy vzdělávání

Gymnázia

Sekundární Odborná vzdělávání učiliště Vyšší sekundární vzdělávání Terciární Bakalářské Magisterské vzdělávání studium studium Doktorské Postgraduální studium studium

Obrázek 2: Organizace vzdělávacího systému v Rumunsku

Na úrovni terciárního vzdělávání byla jednou z nejvýznamnějších porevolučních změn přijetí Boloňského systému v roce 1999, který strukturoval univerzitní vzdělávání na bakalářské, magisterské a doktorské, a zavedení jednotného evropského kreditového systému. Následující podkapitoly se věnují podrobnějšímu popisu jednotlivých stupňů vzdělávacího systému. Pro potřeby této práce jsme přeskočili předškolní vzdělávání, povinnou školní docházku a vyšší sekundární vzdělávání.

2.1 Terciární vzdělávání

Terciární vzdělávání se začalo v zemi proměňovat hned po roce 1989. Zatímco s velkými strukturálními změnami se muselo čekat aţ do konce akademického roku, uţ

30 na jaře 1990 proběhly první změny v učebních osnovách33, které směřovaly k jejich demokratickému obsahu. Po ukončení akademického roku pak navazovaly další kroky. Propuštění učitelů dříve aktivních v komunistické straně, zakládání soukromých vysokých škol nebo například změna vnitřních předpisů. Tyto změny prováděly univerzity samostatně a nezávisle na vládních rozhodnutích, coţ znamenalo i konec kontroly univerzit státem (OECD, 2003). Během následujících let se univerzity snaţily sjednotit s evropskými standardy (čemuţ napomohlo například i přijetí boloňského systému a sjednocení kreditového ohodnocení předmětů v roce 1999) a získaly ústavou garantovanou autonomii. Jejich nabídka studijních oborů se snaţila reflektovat potřeby trhu práce a nově byl zaveden i akreditační systém těchto oborů, aby se zajistila kvalita vzdělávání. Studium na státních i soukromých vysokých školách je zpoplatněné. Výši školného si universita určuje sama. Dnes existuje v Rumunsku šest druhů institucí terciárního vzdělávání (OECD, 2000): Univerzity- skládají se z několika fakult, kombinují prvek vzdělávání a výzkumu Akademie- umělecky zaměřené Technické univerzity- nabízejí hlavně technické a praktické obory Vyšší odborné školy- nabízejí dvou aţ tříleté obory, jejichţ absolvování ale studentu neumoţňuje pokračovat na postgraduálním studiu Instituty- nabízejí plnohodnotné, úzce specializované vysokoškolské vzdělání propojené s praxí v oboru Postgraduální studium

Po roce 89 se rozšířily i moţnosti alternativního terciárního vzdělání, kdy začaly vznikat speciální programy některých vysokých škol (často ve spolupráci s jinými organizacemi), jejichţ absolvent získá certifikát nebo atestaci. Tento druh vzdělání ale neopravňuje k postgraduálnímu studiu.

33 Reisz in European Journal of Education Vol. 29, No. 3 (1994) , str. 285 31

2.2 Shrnutí vzdělávacího systému

Přístup ke vzdělání je v Rumunsku garantován ústavou. Vzdělávací systém prošel výraznou proměnou po roce 1989. Do té doby bylo školství kontrolováno vládnoucí komunistickou stranou, která upřednostňovala některé studijní obory před jinými. Přístup na humanistické školy byl dokonce přísně kontrolován. Mezi lety 1990- 1992 proběhla v zemi školská reforma, která odstartovala změny vedoucí k přiblíţení tamějšího vzdělávacího systému směrem k západním zemím. Byla zkrácena povinná školní docházka ze základních a středních škol na pouhou základní školu. Povolen byl vznik soukromých škol. Národnostním menšinám bylo povoleno studovat vlastní mateřský jazyk. Na úrovni terciálního vzdělávání bylo největší porevoluční změnou přijetí Boloňského systému, který strukturoval universitní vzdělání na bakalářské, magisterské a doktorské a zavedl jednotný kreditový systém. Studium na vysokých školách je v Rumunsku zpoplatněno. University mají ústavou garantovanou autonomii. Uchazeči o studium si mohou vybrat z několika druhů škol. Existují university, akademie, technické university, vyšší odborné školy, instituty a postgraduální studium.

3 Mediální systém Rumunska

Rumunsko má jeden z nejdynamičtěji se rozvíjejících mediálních trhů ve východní Evropě a v rámci země je mediální trh jeden z nejrychleji se rozvíjejících34. Podoba mediálního trhu se dramaticky proměnila po roce 1989. Do té doby byl přísně střeţen vládnoucí politickou stranou a cenzurován. Objektivní, ideologicky nezatíţené zpravodajství prakticky neexistovalo. Média byla povaţována za jeden z ideologických nástrojů politické strany a vládnoucího diktátora Nicolae Ceausesca35. Po revoluci v roce 1989 se mediální trh rapidně proměnil. Na mediálním trhu vznikl nový segment soukromých komerčních médií. Médiím byla také ústavou garantována svoboda projevu a zakázána byla veškerá cenzura. Dále ústava garantuje autonomii veřejnoprávní televize a rozhlasu. V roce 2001 byl přijat zákon o svobodném přístupu k informacím, podle kterého jsou veřejné instituce povinné vydávat na poţádání informace, které jsou ve veřejném zájmu. Tento zákon také uznává privilegium novinářům, kteří se k těmto informacím mohou dostat dříve, neţ veřejnost. V zemi ale chybí nový tiskový zákon, který by nahradil předrevoluční z roku 1974. Rumunsko se ale i přes ústavou garantovanou svobodu projevu dlouhodobě potýká s tím, ţe toto právo je v praxi dodrţováno jen slabě36. Novináři, kteří se snaţí informovat o kauzách korupce nebo zneuţití pravomocí politiků mohou být souzeni za „hanobení státu“.

34 Podle Mediafactbook (2014) 35 Média slouţila nejen k šíření ideologie, ale i k budování kultu osobnosti diktátora a jeho ţeny, Eleny Ceausescu. 36 Organizace Reporters without borders udělili Rumunsku index 42 v ţebříčku Světového indexu svobody tisku (škála se pohybuje od hodnot 0- nejlepší, po 100- nejhorší) 33

3.1 Televize

Podle dat dostupných na stránkách iniciativy Media factbook37 v Rumunsku existuje sedm milionů domácností schopných přijímat televizní vysílání. Mezi nejoblíbenější televizní pořady patří sportovní přenosy, zejména fotbalové zápasy, rumunské soap opery, večerní zpravodajství, zábavné televizní show, mezinárodní soutěţe, jako je Eurovision nebo velké sportovní události, například olympiáda38. Většina domácností je napojena na kabelovou televizi, od roku 2007 se ale preferovaným způsobem připojení stává digitální televize, která je domácnostem nabízena v rámci programu Direct To Home (DTH)39. V roce 2009 vysílalo ve státě 55 monitorovaných televizí. Televizní trh se vyznačuje malým mnoţstvím komerčních televizních společností, které provozují velké mnoţství televizních stanic. Následující přehled společností je seřazen od nejvýznamější po nejméně významnou40: Intact Media Group (stanice Antena 1, Antena 2, Antena 3, Antena 4, Antena 5) Central - European Media Enterprises (Pro TV, Pro Cinema, Pro TV International, Sport.ro) Realitatea- Catavencu (Realitatea TV, Romantica, The Money Channel) Centrul National Media (National TV, N24, Favorit TV) SBS Broadcasting Group (Prima TV, Kiss TV)

Zvlášť od tohoto seznamu zmiňujeme veřejnoprávní televizi Televiziunea Romana, která provozuje čtyři kanály: TVR 1, TVR 2, TVR Cultural a TVR i. V Rumunsku vysílá i mnoho zahraničních kanálů, jako je HBO, MTV, Cinemax.

37 http://www.mediafactbook.ro 38 http://www.mediafactbook.ro/public/files/MFB2011.pdf 39 Podle Media Factbooku z roku 2011 byl v tomto roce 59,9 procent domácností připojeno kabelově, 26,1 % digitálně. (str. 17) 40 Zdroj: Media Factbook 2009 34

Vedoucí pozici na trhu si udrţují stanice skupiny CME (Central - European Media Enterprises), následované stanicemi Prima TV a Kiss TV a kanály veřejnoprávní televize, zejména TVR1 a TVR 241.

3.2 Rádio

V zemi funguje více neţ 700 soukromých rádiových stanic, které, oproti stanicím veřejnoprávním, dominují trhu. Vysílání veřejnoprávního rádia je ústavou garantováno. Jedná se o Radio Romania, provozuje pět celostátně vysílaných stanic42, jednu stanici mezinárodní a 12 stanic regionálních. Mezi nejsilnější stanice na trhu patří stanice Radio ZU (vlastníkem je společnost Intact), Radio 21 (kterou vlastní francouzská skupina Lagardere), Pro FM (vlastník CME) a Kiss FM (ProSiebenSat1). Všechny výše jmenované soukromé stanice zahrnují do svého vysílání reklamu. Dominantní částí vysílání je moderní hudba, zábavné pořady a krátké zpravodajské pořady.

3.3 Tištěná média

Trh s tištěnými médii v roce 2013 zahrnoval téměř 1000 titulů43. Za poslední roky ovšem zaznamenává stabilní pokles v počtu titulů i ve sníţení zisků44. Za tímto sníţením stojí rozšíření uţívání internetu v populaci a duplikování obsahů tištěných médií na vlastní webové stránky. Nejsilnějším vydavatelem byl v roce 2013 rumunský Adevarul Holding (s podílem na trhu 15%) a druhým nejsilnějším mezinárodní Mediafax (14% podíl).

41 Zdroj: Media factbook 2009, str. 17 42 Jedná se o zpravodajskou stanici Radio Actualitati, kulturní Radio Cultural, na hudbu zaměřené Radio Muzical, specializovanou stanici zejména pro venkovské komunity Antena Satelor, a na mladou generaci a online vysílající Radio 3 Net. 43 Podle www.mediatrust.ro se jedná o přesně 984 titulů evidovaných ke konci roku 2013, do kterých zahrnujeme deníky, týdeníky, měsíčníky, a další tištěná média s celostátním, regionálním i lokálním rozsahem 44 Podle Media factbook 2014 začal v roce 2009 a pokles výnosů kaţdý rok okolo 10% (str. 23) 35

V roce 2014 je evidováno 134 deníků. Z toho celkem 27 je celostátních, převáţně zpravodajského charakteru nebo se zaměřením na sportovní nebo ekonomické informace. Větší část trhu denního tisku ale zabírají regionální a lokální noviny. Regionální tisk také vykazuje mnohem větší ekonomickou stabilitu oproti celostátním deníkům45. Existuje i významná část maďarsky psaných novin pro velkou maďarskou menšinu ţijící v Rumunsku46. Za nejvýznamnější seriózní deníky jsou povaţovány Adevarul, Libertatea, Evenimentul Zilei, Jurnalul National, Romania Libera a Capital47. Ovšem nejčtenější jsou bulvární deníky Click a Libertatea48. V zemi vychází 383 magazínů s různou periodizací a pestrou ţánrovou skladbou. Působí zde také celkem čtyři zpravodajské agentury: národní tisková agentura Agerpres (dříve Rompres), Amos News, která v zemi působí od roku 2000, Rador a mezinárodní Mediafax a NewsIn.

3.4 Rumunský novinář

Obraz rumunského novináře prošel za posledních 25 let výraznou proměnou. Před rokem 1989 se jednalo o vyvolené jedince, kteří pracovali ve státem kontrolovaných médiích. Existovala moţnost formálního vzdělání, a to pouze pro pár vyvolených jedinců na Universitě Bukurešť. Po pádu reţimu, v průběhu devadesátých let, média zaplavilo mnoţství nových lidí. Jednalo se zejména o profesionály v jiném oboru, kteří se práci novináře učili přímo v praxi. Někteří z nich absolvovali odborné ţurnalistické kurzy, pořádané ve většině případů některým z velkých mezinárodních médií (například BBC nebo CNN). Rozvoj univerzitního vzdělávání ţurnalistů nastal kolem roku 2000, kdy univerzity začaly připravovat budoucí profesionály v médiích či příbuzných oborech. Dnes tedy na mediálním trhu můţeme pozorovat pátou generaci

45 Podle Media factbook 2014 46 Jedná se o deníky Erdélyi Riport, Krónika, Transindex, Új Magyar Szo 47 Media factbook 2013, str. 43 48 Zdroj: www.mediatrust.ro 36 těchto nových, formálně vystudovaných ţurnalistů (Balaban, Abrudan, Iancu, Lepadatu, 2010). Profil průměrného rumunského novináře zkoumali ve svém výzkumu Role Perception of Romanian Journalists. A Comparative Study of Perception in Local versus National Media autoři Balaban, Abrudan, Iancu a Lepadatu49. Z něho vyplývá například skutečnost, ţe většina dnešních novinářů má vysokoškolské vzdělání v oboru (ţurnalistika, média nebo komunikace), procento vzdělaných novinářů je však mnohem vyšší u mladých, začínajících. Autoři také hovoří o všeobecné silné touze po profesionalismu (coţ dokazuje i výše zmíněná oblíbenost vzdělání jakoţto jednoho z atributů profesionalizace). Přesto se ale novináři neradi sdruţují v profesních organizacích. Novináři se také vyjádřili o výhodách a nevýhodách této profese. „Jako výhody chápe většina respondentů moţnost poskytovat mnoţství aktuálních informací, moţnost účastnit se různých událostí a být ve spojení s reálným světem, pocit, ţe jsou důleţití a mají zodpovědnost a mít dynamickou práci.50 51“ Výrazným prvkem, který ovlivňuje novinářskou práci, jsou ekonomické faktory (Balaban, Meyen, 2011). V zemi je silný vliv inzerentů na mediální obsah. To můţe být jedním z důvodů, proč je Rumunsko tradičně povaţování za zemi s nízkou úrovní svobody tisku52. Změny v této oblasti se podle vědců budou provádět jen velmi obtíţně. V tomto kontextu jde hlavně o pozici nezávislé ţurnalistiky, která by mohla

49 Jejich výzkum byl veden mezi lokálními novináři v Cluj- Napoce a novináři pracujícími v celostátních médiích v Bukurešti. Jejich výzkumný vzorek nebyl vyčerpávající, výsledky výzkumu je tedy třeba brát spíše jako vhled do problematiky. 50 As for any profession, being a journalist has its advantages and disadvantages. As for advantages, most of the respondents consider this job as offering a lot of updated information, the freedom to participate in different events and of being connected to the real world, the feeling of being somebody important and with responsibility, and of being very dynamic. (Balaban, Abrudan, Iancu a Lepadatu (2010), str. 22) 51 V tomto kontextu výzkum přinesl zajímavé informace o rozdílech mezi venkovskými a celostátními novináři. Zatímco ti, kteří pracují pro regionální média, nevydělávají moc peněz, a tudíţ nemohou jako jednu z výhod povolání uvádět finanční výhody, novináři z celostátních médií dostávají za svoji práci výrazně více peněz. Mezi nimi se finanční odměna umístila na výrazně vyšší pozici v ţebříčku výhod práce v médiích. 52 Podle organizace Reporters without borders 37 neţádoucí stav napravit. Ti, kteří mají zájem o hloubkové informace nezávislých ţurnalistů, nemají dost peněz, aby je mohli platit (Balaban, Meyen, 2011). Ţurnalistika a sami novináři prošli od pádu komunistického reţimu rychlým vývojem. Jak ovšem Balabanová (2010) říká, tento vývoj se nijak neliší od vývoje dalších postkomunistických zemí. Mluví snad jen o výraznějším vlivu komercionalizace v médiích. Ve svém výzkumu se často opírá o výzkum Volka (2007), kde výsledky dat sesbíraných mezi českými novináři jsou téměř totoţné s výsledky výzkumu rumunského. Hovoří také o třech kategoriích novinářů, které se za poslední desetiletí v Rumunsku vyvinuly, a které jsou obdobné s kategoriemi novinářů v dalších postkomunistických zemích (Balaban, 2010): 1. Objektivní šiřitel- vysvětluje realitu komplexně, poskytuje neutrální informace, snaţí se o aktuálnost zpráv 2. Vzdělávající/advokát- jeho cílem je stát se hlasem veřejnosti, podporuje znevýhodněné skupiny obyvatel a jeho práce je ovlivněná jeho ţivotní zkušeností a názory 3. Názorový vůdce- novinář, jehoţ snem je kontrolovat ekonomiku, sociální a politickou realitu a společnost jako takovou

V rámci těchto kategorií pak můţeme pozorovat generační rozdělení. Novináři, kteří začali v médiích pracovat před rokem 1990 nebo naopak po roce 2000 se nejčastěji řadí mezi objektivní šiřitele. Zatímco ţurnalisté z let devadesátých se přirovnávají zejména ke druhé kategorii, touţící po vzdělávání veřejnosti.

3.5 Shrnutí

Podoba mediálního trhu se výrazně proměnila po roce 1989. Do té doby vládou kontrolovaná média získala svobodu projevu. Ústava také zakázala veškerou cenzuru. V neposlední řadě změn je nutno zmínit vznik celé řady soukromých médií, která byla do té doby zakázána. Dnes je pro rumunský mediální systém typický silný vliv komercionalizace.

I přes řadu změn, které mají vést k demokratickým, svobodným médiím, se Rumunsko dlouhodobě potýká s laxním dodrţováním práva na svobodu projevu. Novináři píšící o politických kauzách totiţ mohou být souzení za tzv. hanobení státu. V Rumunsku funguje veřejnoprávní televizní vysílání a rozhlas. Dominantní postavení na trhu ale mají soukromé společnosti. V případě televizního vysílání jde například o malý počet společností, které ale provozují velké mnoţství stanic. Nejsilnější televizní společností je CME (Central - European Media Enterprises). Mezi nejčtenější deníky patří bulvárně zaměřená periodika. Ze seriózních zpravodajských deníků vede na trhu regionální tisk, který je povaţován i za ekonomicky stabilnější oproti celostátnímu. Celostátních deníků s různým zaměřením vychází v zemi 27. Kvůli velké maďarské menšině vychází i poměrně velké mnoţství maďarsky psaných deníků. V Rumunsku fungují také čtyři zpravodajské agentury.

Proměnou prošel od roku 1989 i rumunský novinář. Do té doby stát pečlivě kontroloval, kdo v médiích pracuje. Po revoluci se média zaplavila novými lidmi. První porevoluční novináři byli profesionálové v jiném oboru, kteří se práci novináře učili přímo v praxi. Rozvoj universitního vzdělávání novinářů proběhl aţ na začátku jednadvacátého století. Profil průměrného rumunského novináře zkoumala ve svém výzkumu Balabánová (2011). Podle jeho výsledků se neliší od jiných novinářů z dalších postkomunistických zemí. Opírá se přitom o výsledky výzkumu Volka (2007). Autorka tvrdí, ţe v zemi se od roku 1989 vyvinuly tři typy novinářů- objektivní šiřitel, vzdělávající a názorový vůdce. Zajímavý je i mezigenerační rozdíl v tom, jak se novináři vnímají. Ti, kteří začali v médiích pracovat před rokem 1990 nebo po roce 2000 se povaţují za objektivní šiřitele. Novináři z let devadesátých naopak vnímají sebe sami jako vzdělávající.

4 Metodologická část

4.1 Uvedení do kontextu výzkumů žurnalistického vzdělávání

Oblast empirických studií zaměřených na vzdělávání ţurnalistů zaţívá v poslední době zvýšený zájem ze strany badatelů. Objevuje se stále více výzkumů, které se snaţí toto pole zmapovat na národní i mezinárodní úrovni. Následující kapitola si bere za cíl nabídnout jejich základní přehled a pomoci čtenáři se v nich zorientovat.

4.1.1 Mezinárodní výzkumy

Předkládaný výzkum vychází z výzkumů ţurnalistiky jako socioprofesní kategorie a zaměřuje se na úzkou podkategorii studentů jakoţto budoucích vykonavatelů této profese. Okrajově se tomuto tématu věnují četné studie, které na novináře pohlíţejí jako na socioprofesní kategorii, a které zahrnují i oblasti vzdělání novinářů. Například výzkum autorů Austin – Cokley z roku 2005, který zkoumal klíčová kritéria pro přijetí uchazeče relevantní z pohledu australských zaměstnavatelů.53 Podobné téma, ovšem zaměřené výhradně na editory časopisů, zkoumala dvojice Lepre- Bleske v roce 200554.

53 Zaměřil se na problematiku vzdělávání novinářů z druhé strany. Zkoumal poţadavky zaměstnavatelů na nové uchazeče o práci, zda je pro ně důleţité dosaţené vzdělání, jaké dovednosti by měl ţadatel umět, ale také se zaměřil na téma spolupráce zaměstnavatele s univerzitou formou nabídky pracovní stáţe pro studenty. (Austin – Cokley. 2005. Str. 76) 54 Ve studii s názvem „Little Conunon Ground for Magazine Editom and Professors Surveyed on Journalism Curriculum“ zkoumali, jaké poţadavky mají na uchazeče o práci editoři časopisů, a zda univerzity dokáţí své absolventy na tyto poţadavky připravit. 40

Existuje ale i několik výzkumů zaměřených přímo na studenty ţurnalistiky. Takové výzkumy lze nalézt po celém světě55, my bychom ale rádi představili vybrané výzkumy z evropského prostředí. Ty jsou svým socio-kulturním prostředím, ve kterém byly prováděny, bliţší této předkládané práci. Například skandinávský výzkum vedený Janem Fredrikem Hovdenem, který porovnával vzdělávání novinářů v Dánsku, Finsku, Švédsku a Norsku56. Další mezinárodní výzkum porovnávající studenty ţurnalistiky provedl se svým týmem Gunnar Nygren. Porovnávali studenty ţurnalistiky ve Švédsku a Rusku, přičemţ se zaměřovali na postoje a hodnoty, které tito studenti zastávají. 57 Zmínit můţeme i výzkum Claudie Mellado The pre-socialization of future journalists, která porovnávala studenty z vybraných evropských, australských, jiho a severoamerických univerzit58. Kulturně blízký nám pak je výzkum Terézie Rončákové „The ideological profile of journalist“ z roku 200959, který je inspirován prací Samuela Brečka „Novinárská profésia na Slovensku v roku 2005“.

55 Například brazilský výzkum Sérgia Mattose "Journalism/ Communication graduate education in Brazil“ věnující se vývoji obsahu studia na vybraných brazilských univerzitách od roku 1991 do roku 2010, nebo africký výzkum „Towards defining „potential centres of excellence“ in african journalism training“zabývající se vlivem severoamerických a evropských univerzit na obsah výuky afrických studentů ţurnalistiky 56 Výzkum nazvaný „The Nordic Journalists of Tomorrow: An Exploration of First Year Journalism Students in Denmark, Finland, Norway and Sweden“ například ukázal podstatný vliv národních tradic na výběr novinářských preferencí a ambicí. Například výběr témat, kterým by se budoucí novináři chtěli věnovat, je silně genderově ovlivněn. Projevuje se zde ve společnosti tradiční rozdělení práce podle pohlaví, které prosakuje aţ do mediální profese (Hovden. 2009. Str. 149) 57 Nygren, 2010. Str. 113 58 Konkrétně se věnovala studentům v Austrálií, Brazílii, Chile, Mexiku, Španělsku, Švýcarsku a Spojených státech 59 Profil novináře autorka vytvořila na základě jeho postojů a hodnot. 41

4.1.2 Výzkumy v českém prostředí

V českém prostředí je výzkumů, které by byly příbuzné našemu tématu, výrazně méně, přesto se nejedná o pole zcela nezmapované. Na začátku 21. století proběhl rozsáhlý výzkum „Český novinář“60 autorů Volka a Jiráka a od stejné dvojice pochází i práce „Vybrané atributy profesního sebepojetí českých novinářů“. Nejdůleţitějším vědeckým výzkumem vzhledem k naší práci je ale diplomová práce Lenky Kašparové z roku 2011 „Představy studentů ţurnalistiky o novinářské profesi“. Ta se jako první rozhodla věnovat pouze českým studentům ţurnalistiky. Ve svém výzkumu se opírá zejména o práci Splichala a Sparkse61, kterými se nechává inspirovat i při tvorbě výzkumných otázek a dotazníku62. Kašparová pracovala se studenty prvních ročníků bakalářského a magisterského studia. Cílovou skupinu zúţila i omezením příslušností k vysoké škole, výzkum probíhal pouze na dvou největších českých univerzitách, Karlově a Masarykově. Jak sama uvedla, její výzkum je pouhým vhledem do problematiky motivace a hodnot českých studentů (Kašparová, 2011).

4.2 Cíl práce

Cílem diplomové práce je identifikovat motivace a představy studentů ţurnalistiky o budoucím povolání v Rumunsku. Zabývat se budeme také proměnou těchto představ u absolventů, kteří po ukončení studia začali pracovat v oboru. Dílčím cílem je porovnat výsledky kvantitativního výzkumu rumunských respondentů s výsledky obdobného výzkumu prováděného mezi českými studenty.

60 Výzkum byl realizován v letech 2003 aţ 2005. V základním vzorku výzkumu bylo 2585 českých ţurnalistů z tištěných i audiovizuálních médií působících regionálně i celostátně. Oporu výzkumu tvořilo 109 redakcí masmédií. Redakce odpovídající kritériím byly písemně osloveny, aby vyplnily screeningový dotazník zjišťující základní informace o osazenstvu. Na základě zjištěných procentuálních zastoupení respondentů ve sledovaných kategoriích u základního vzorku pak autoři projekcí sestavili výběrový soubor čítající 406 respondentů. (Volek – Jirák 2006: 21, 25-26) 61 Journalists for the 21st Century – Tendencies of Professionalization Among First-Year Students in 22 Countries 62 Kašparová. 2011. Str. 18 42

4.3 Výzkumné otázky a hypotézy

4.3.1 Kvantitativní výzkum

Hlavní výzkumná otázka zní: „Jaké jsou motivace a představy studentů žurnalistiky o budoucím povolání novináře?“

K hlavní výzkumné otázce jsme zvolili následující vedlejší výzkumné otázky: 1. První výzkumná otázka (VO1): Jaké jsou faktory ovlivňující rozhodnutí o volbě univerzity mezi Rumunskými studenty? Hypotéza (H1): Rumunští studenti se při výběru univerzity řídí zejména vzdáleností od místa trvalého bydliště. Východisko hypotézy: Předpokládáme, ţe studenti budou volit racionálně a zohlední finanční a časovou zátěţ v případě dojíţdění za studiem. Indikátory pragmatičnosti volby: geografická blízkost místa bydliště a působiště univerzity

2. Druhá výzkumná otázka: Jaká je motivace respondentů pro studium ţurnalistiky? Hypotéza (H2a): Hlavním důvodem rumunských studentů, proč jít studovat ţurnalistiku, je touha pracovat v mediálním sektoru. Východisko hypotézy: Vycházíme z výzkumů Balabanové (2010), která zjistila, ţe rumunští novináři do zaměstnání vstupují na základě racionálního rozhodnutí a práce pro média je součástí jejich kariérního plánu. Podobný přístup očekáváme i u studentů v případě volby oboru studia Indikátory motivace pro volbu studia ţurnalistiky: Osobní (vliv rodinných příslušníků, vliv přátel, zájem o mediální oblast); Profesní (ţurnalistika/PR,

prestiţ, být u zdroje informací, poslání, práce s lidmi, setkávání s osobnostmi); Ekonomické (plat); Náhoda

Hypotéza (H2b): Více neţ polovina rumunských studentů by po ukončení studia chtěla pracovat v médiích. Východisko hypotézy: Podobně jako v případě předchozí hypotézy předpokládáme, ţe stejně jako mladí lidé budou racionálně volit ţurnalistiku jako obor studia, budou chtít po ukončení studií pracovat ve svém oboru. Indikátory motivace pro volbu povolání novináře: Kariérové (prestiţní povolání, postavení informátora veřejnosti, status známé osobnosti, setkávání s významnými lidmi); Pragmatické (vysoký plat, vlastní včasná informovanost, nenáročnost zaměstnání); Idealistické (práce s lidmi, zaměstnání jako koníček, ţurnalistika jako poslání), Altruistické (pomoc veřejnosti, hlídací pes demokracie)

3. Třetí výzkumná otázka (VO3): Jaká je motivace respondentů pro práci novináře? Hypotéza (H3a): Domníváme se, ţe dominantní motivací pro studium ţurnalistiky je idealistická představa o výkonu práce novináře. Východisko hypotézy: Balabánová (2011) zjistila vliv mezi věkem respondentů a tím, jak vnímají roli ţurnalisty ve společnosti. Mladší ročníky si tuto profesi spojují s idealistickými představami, sluţebně starší novináři pak vnímají více společenský dopad a kariérní aspekty. Indikátory socioprofesního charakteru: společenský status povolání

4. Čtvrtá výzkumná otázka (VO4): Jakou profesní zkušenost mají studenti ţurnalistiky před začátkem studia na univerzitě?

Hypotézu (H4a): Předpokládáme, ţe více neţ polovina respondentů si píše tzv. do šuplíku. Východisko hypotézy: Výzkum Kašparové (2011) ukázal, ţe více neţ polovina českých studentů si volí tuto formu sebevyjádření. A to i navzdory tomu, ţe mezi mladými lidmi roste popularita online médií (Keklak, 2009) Indikátory profesní přípravy: blogy, psaní „do šuplíku“, literární soutěţe, školní média

Hypotéza (H4b): Předpokládáme, ţe blog vlastní a část svých textů zde publikuje méně neţ polovina studentů. Východisko hypotézy: Český výzkum (Kašparová, 2011) navzdory autorčině předpokladu ukázal, ţe blog vlastní a spravuje pouhých 17% tuzemských studentů. Zbytek blog nevlastní. Podobné výsledky očekáváme i v našem případě. Indikátory profesní přípravy: blogy, psaní „do šuplíku“, literární soutěţe, školní média

Hypotéza (H4c): Předpokládáme, ţe více neţ padesát procent studentů před nástupem na univerzitu neměla zkušenost s ţurnalistikou Východisko hypotézy: Kašparová (2011) při svém výzkumu zjistila, ţe ţádnou předchozí zkušenost s praktickou ţurnalistikou mělo před nástupem na univerzitu 55% respondentů. Při konstruování této hypotézy vycházela z výzkumu Splichala a Sparkse (1994: 118), kteří přišli se zjištěním, ţe předchozí zkušenost s prací ţurnalisty měla jen desetina studentů. Indikátory zkušenosti s prací v médiích před studiem: Dlouhodobě manifestovaný zájem o práci s textem (literární soutěţe, školní média) vs. okamţitý výběr studijního oboru vs. náhoda; Médium (noviny, zpravodajský týdeník, časopis, on-line ţurnalistika, televize, rozhlas); Druh spolupráce

5. Pátá výzkumná otázka (VO5): Jaké jsou profesní ambice rumunských studentů? Hypotéza (H5a): Předpoklad, ţe více neţ jedna čtvrtina respondentů aspiruje na kariéru novináře v celostátních médiích. Východisko hypotézy: Z výsledků výzkumu Splichala a Sparkse (1994) vyplývá, ţe více neţ polovina respondentů chtěla pracovat v celostátních médiích. Jsme toho názoru, ţe podobné tendence se projeví i v našemu výzkumu. Indikátory profesních aspirací: Preferovaný typ média dle dosahu

Hypotéza (H5b): Předpokládáme, ţe svoji kariéru s prací v online médiu spojuje méně neţ jedna pětina respondentů. Východisko hypotézy: Osobní předpoklad autorky zaloţený na nízké prestiţi online médií ve společnosti podpořený nízkou volbou tohoto média ve výzkumu Kašparové (2011) Indikátory profesních aspirací: Preferovaný formát média

Hypotéza (H5c): Předpokládáme, ţe studenti budou po ukončení studia mířit na niţší pracovní pozice řadových novinářů nebo zvolí pozici novináře na volné noze. Východisko hypotézy: Hypotéza vychází z preferovaných pozic českých studentů (Kašparová, 2011), kteří, navzdory autorčinu očekávání o volbě vysokých manaţerských pozic, by volili zejména niţší ţurnalistické pozice nebo práci na volné noze. Indikátory profesních aspirací: Preferované pozice v rámci mediální organizace

Hypotéza (H5d): Předpokládáme, ţe genderové rozdíly při výběru zaměření novináře se projeví především v oblasti sportu, který budou preferovat spíše muţi. Východisko hypotézy: Inklinace muţů-studentů ţurnalistiky k tradičním maskulinním tématům, jako je politika, ekonomika a sport, které uvádí Splichal – Sparks (1994, str. 123). Indikátory profesních aspirací: Preferovaná tematická oblast zájmu

Šestá výzkumná otázka (VO6): Jaké rysy profesní identity spojují respondenti s profesionálním ţurnalismem? Hypotéza (H6a): Předpokládáme, ţe respondenti budou chápat ţurnalistiku jako povolání, které má poslání. Východisko hypotézy: Podle Hanno Hardta je ţurnalistika v Evropě spojována s „ideálem veřejné sluţby“63 Předpokládáme, ţe stejně ji vnímají i studenti v Rumunsku. Indikátory atributů profesionálního ţurnalizmu: Předpoklady profesionálního novináře

Hypotéza (H6b): Předpokládáme, ţe podle respondentů je odborné ţurnalistické vzdělání pro výkon povolání novináře nezbytné. Východisko hypotézy: Předpoklad pokračující transformace povolání novináře na profesi, která se mimo jiné zakládá na teoretických znalostech a odborném vzdělávání ţurnalistů. (Volek – Jirák 2006: 22-23) Reus a Becker navíc tvrdí, ţe důraz na školení novinářů v Evropě vychází z tzv. nového evropského myšlení asociovaného se společným trhem. A pokud se budou budoucí novináři

63 Volek (2007), str.37 47

rekrutovat z lidí, kteří prošli specializovaným vzděláním, přispěje to ke standardizaci povolání novináře, zejména v evropském kontextu. (Reus – Becker 1993: 4-6) Indikátory atributů profesionálního ţurnalizmu: Význam odborného vzdělání

Sedmá výzkumná otázka (VO7): Jak vnímají respondenti povolání novináře z genderového hlediska? Hypotéza (H7): Předpokládáme, ţe většina respondentů chápe novinářské povolání jako vhodnější pro muţe. Východisko hypotézy: Předpoklad vychází z výzkumu Balabánové (2010), podle kterého je v rumunských redakcích nadpoloviční většina muţů. Podle autorky to můţe být způsobeno tím, ţe toto zaměstnání je vnímáno jako stresové a časově náročné. Indikátory genderové stereotypizace: Muţ-novinář vs. ţena-novinářka

Osmá výzkumná otázka (VO8): Jaké jsou rozdíly v představách a motivaci k budoucímu povolání novináře mezi studenty rumunských univerzit a českých univerzit? Hypotéza (H8): Předpokládáme, ţe výsledky dotazníkového šetření mezi rumunskými studenty budou odpovídající datům, která byla sesbírána mezi českými kolegy. Východisko hypotézy: Při tvorbě této výzkumné otázky vycházíme z předpokladu, ţe obě srovnávané země se řadí mezi bývalé socialistické státy64. Jakubowitz (2009) tvrdí, ţe pro tyto země je typický stejný vývoj vzdělávání ţurnalistů po roce 1989, spojené se slabým ukotvením svobodné ţurnalistiky ve společnosti. S tím souhlasí i Lauk (2008), který přidává seznam

64 Oba tyto státy tedy prošly obdobím dlouholeté vlády komunistické strany a mezi demokratické státy se zařadily aţ po revoluci roce 1989. 48

problematických témat, se kterými se musí tyto společnosti vypořádat, aby se kvalita jejich ţurnalistiky dostala na úroveň západních zemí65. Z toho důvodu očekáváme, ţe i motivace ke studiu bude v obou zemích stejná.

4.3.2 Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum bude proveden mezi absolventy ţurnalistiky na státních vysokých školách. Jeho cílem je identifikovat změny v názorech na povolání novináře u mladých lidí po přechodu z akademického světa do reality. Hlavní výzkumnou otázkou tedy je: "Jak se proměnily vaše představy o profesi novináře poté, co jste ukončil/a studia a začal/a jste pracovat v oboru?" Kompletní seznam otázek pro polostrukturovaný rozhovor je uveden v příloze č. 1.

4.4 Výzkumná metoda a metoda sběru dat

4.4.1 Kvantitativní výzkum

Tento výzkum navazuje na výzkum Lenky Kašparové, která zkoumala motivace a představy o budoucí profesi mezi českými studenty. My ale rozšíříme práci na mezinárodní prostředí a zaměříme se na motivaci a představy studentů rumunských, které pak následně porovnáme s názory českých kolegů. Pro zmapování této problematiky byl zvolen kvantitativní výzkum, zaloţený na dotazníkovém šetření a následné statistické analýze dat. Hendl (2008) tvrdí, ţe kvantitativní výzkumy v sociálních vědách vychází z předpokladu, ţe lidské chování je předpovídatelné a tudíţ i měřitelné. V tomto přístupu lze vyuţít i silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, pozorování, nebo, jak jsme my zvolili, dotazníků. „Konstruované koncepty jsou následně zjišťovány pomocí měření, v dalším kroku jsou získaná data analyzována statistickými metodami s cílem

65 Jedná se například o kvalitní zákony zaručující svobodu slova, přístupné připojení k internetu a vyuţití nových technologií. 49 je prozkoumat, popsat, případně ověřit pravdivost našich předpokladů o vztahu sledovaných proměnných.“66 Na slabiny kvantitativního výzkumu, při kterém mohou vznikat chyby, poukazuje Disman (1993). Podle něho dokáţe tento přístup pouze rozeznat souvislosti mezi proměnnými a to testování hypotéz s vyuţitím deduktivní metody. Výzkumný problém je přeloţen do jazyka hypotézy, které navrhují, jaké je spojení mezi zkoumanými proměnnými, prokáţe-li se, ţe je hypotéza pravdivá. Hypotéza je přijata, pokud závislost mezi sebranými daty odpovídá vzorci v hypotézách. V opačném případě je hypotéza zamítnuta. Dotazníkové šetření bylo zvoleno z několika důvodů. Jedná se o metodu, která umoţňuje v poměrně krátké době oslovit velké mnoţství respondentů. Zároveň ale nevyţaduje velké náklady. Pomocí dotazníkového šetření lze tedy poměrně snadno získat potřebné mnoţství dat. Nespornou výhodou je také to, ţe dotazníkový výzkum nevyţaduje osobní přítomnost výzkumníka v místě probíhajícího výzkumu.

4.4.1.1 Dotazníkové šetření ve výzkumu

Předkládaný výzkum byl veden z České republiky, a dotazník byl šířen pomocí sociálních sítí mezi výzkumný vzorek formou online dotazníku. Tento způsob umoţnil výrazně sníţit náklady finanční i časové, které by bylo nutné vynaloţit v případě osobního kontaktu s respondenty. Z pohledu respondenta je pak výhodou dotazníku vysoká míra anonymity, kterou tato metoda zaručuje. Jsme si také vědomi nevýhod, které volba této metody nutně přináší. Jde zejména o vysoké nároky na ochotu dotazovaného. Respondent můţe otázky přeskakovat nebo se v polovině vyplňování dotazníku dokonce rozhodnout, ţe ho z jakéhokoliv důvodu nechce dokončit. Tato rizika jsme se snaţili eliminovat zavedením povinných otázek, bez jejichţ vyplnění respondent nemůţe pokračovat ve vyplňování dotazníku. Je nám ale jasné, ţe nemůţeme ovlivňovat chování respondentů do té míry, abychom jim znemoţnili od vyplňování dotazníku odejít. Proto s tímto rizikem počítáme.

66 Hendl (2008), str. 44 50

Jak uţ jsme výše zmínili, dotazníky byly mezi studenty šířeny online prostřednictvím sociálních sítí. Díky zvolenému kvantitativnímu výzkumu můţeme při vyhodnocování dat vyuţít statistické metody. Data sesbíraná během dotazníkového šetření proto byla zpracována do formy kódovaných proměnných a zavedena do vytvořené datové matice SPSS. Za pomoci výpočtů tohoto statistického programu (IBM SPSS Statistics 19) byla realizována také následná analýza dat.

4.4.2 Kvalitativní výzkum

Metodou pro kvalitativní výzkum byl zvolený polostrukturovaný rozhovor. Interview patří mezi nejzákladnější metody uţívané v kvalitativním výzkumu. Podle Silvermana (2005) existují dva moţné přístupy ke zpracování dat, které pomocí něj získáme: realistický a narativní. Realistický přístup se snaţí získané informace od respondentů roztřídit do jednotlivých kategorií. Takto rozřazené se pak snáze analyzují. Díky snazšímu uchopení výstupů interview jsou tudíţ takové výzkumy věrohodnější v očích společenskovědních badatelů, protoţe výsledky jsou jasné a srozumitelné. Druhým moţným přístupem je takzvaný narativní, kdy se větší důraz dává na zkoumání interpretačního rámce rozhovoru, který pouţívá dotazovaný. To v praxi znamená, ţe informace získané od respondenta povaţuje výzkumník za potenciálně pravdivé a zaměřuje se na nahlédnutí na svět z pozice informátora67. Rozhovory v této práci budou vedeny optikou realistického přístupu. Je to dáno povahou výzkumu, kdy informace získané z rozhovoru mají vypovídat o dané realitě.

67 Silverman (2005) uvádí příklad výzkumu, který provedla dvojice Jody Millerová a Barry Glassner (1997) zaměřený na mladé členky pouličních gangů mládeže. Pokud během hloubkového rozhovoru zpovídané například charakterizovaly partu jako obyčejnou skupinu mladých lidí, fungující spíše jako rodina, nevyvracely názor majority, že gangy jsou špatné, ale podávaly alternativní pohled na jejich fungování.

Při vedení polostrukturovaného rozhovoru je důleţité vhodně zvolit pořadí otázek. Hovoří o tom například Hendl (2008). Podle něho je vhodné na úvod začít otázkami k neproblémové události. Ty podpoří informátora, aby mluvil věcně a popisně. „V další fázi rozhovoru se snaţíme získat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním. Odpovědi nyní budou pravděpodobně významnější, protoţe dotazovaný si jiţ tyto akce připomněl v předcházející části rozhovoru. Vytvořil se pro ně kontext.68“ Otázky zaměřené na znalosti a dovednosti bývají intimního charakteru, proto je dobré, aby i ty byly zařazeny v zadní části interview, kdy bývá jiţ mezi tazatelem a dotazovaným důvěra a uvolněnější atmosféra. Otázky zaměřené na identifikaci informátora (otázky na věk, pracovní pozici a podobně) je vhodné zařadit na konec rozhovoru, z důvodu menší zajímavosti pro informátora.

4.4.2.1 Užití internetových technologií pro kvalitativní výzkum

Jak jsme výše zmínili, pro kvantitativní výzkum byl zvolen online internetový dotazník. A to z důvodu velké geografické vzdálenosti autorky výzkumu od zkoumané populace. Se stejným problémem se potýkáme i v případě kvalitativního rozhovoru. Rozhodli jsme se tedy vyuţít moderních technologií pro získání dat z rozhovoru. Logicky se nabízí některý ze softwaru určený pro komunikaci na dálku. Zvolili jsme nakonec program Skype. Důvodem je jeho rozšířenost v populaci, uţivatelsky přátelské prostředí, snadnost pouţití a moţnost vést videohovory. Uţití nových technologií ve výzkumu je poměrně nová oblast, závislá na rozvoji technologií, dostupnosti internetu a počítačů jako takových. V závislosti na šíření technologií se rozmáhá i vědecká debata o tom, jestli a za jakých podmínek je jejich uţití ve výzkumu vhodné. Badatelé se shodují, ţe pokud je výzkum veden s vědomím úskalí, které nové technologie mohou přinést, přinášejí do moţností výzkumu dříve netušené moţnosti a usnadňují práci. Sullivanová (2012) například tvrdí, ţe uţití Skypu

68 Hendl (2008), str. 169 52 a jiných podobných komunikačních programů umoţňuje provádět výzkumy globálně, přičemţ získaná data jsou velmi ekonomická. Navíc, přestoţe je výzkum veden na dálku, badatel nepřichází o informace z mimiky informátora, protoţe programy umoţňují i přenos obrazu. Další výhodou je ušetření času. Není nutné za informátorem nikam dojíţdět, výzkum můţe badatel provádět přímo ze své kanceláře. To je spojené s dalším pozitivem, a to je prostředí, ve kterém informátor absolvuje rozhovor. Většinou se jedná o jemu důvěrně známé místo (domov, oblíbená kavárna, vlastní pokoj), ve kterém se cítí bezpečně (Bertrand a Bourdeau, 2010). To mu můţe pomoci se uvolnit a otevřít a badatel se tak snáze dostane k potřebným informacím. Na druhou stranu se vědecká obec shoduje, ţe bezproblémové pouţívání technologií není. Musíme brát v potaz technické problémy, například problémy s přenosem zvuku nebo obrazu kvůli slabému internetovému připojení, nebo hardwarové komplikace způsobené například nefungujícím mikrofonem nebo webovou kamerou. Dalším rizikem je skutečnost, ţe osoba, která sedí před kamerou, nemusí být tou, za kterou se vydává. Bertrand a Bourdeau (2010) poukazují na další úskalí, a to je případná počítačová negramotnost. Někteří informátoři mohou mít problém s obsluhou počítače, s nainstalováním a ovládáním programu. V případě našeho výzkumu toto ale neočekáváme, protoţe naší cílovou skupinou jsou mladí, vzdělaní lidé, u kterých je běţná vysoká schopnost práce s IT.

4.5 Tvorba výzkumného vzorku

4.5.1 Kvantitativní výzkum

Pro potřeby této práce byla zvolena konstrukce výzkumného vzorku metodou náhodného výběru. To z toho důvodu, ţe pro danou sociální skupinu, tedy pro rumunské studenty ţurnalistiky, není dostupná databáze umoţňující vytvoření

53 takzvaného kvótního výběru, který umoţňuje získat data od všech skupin respondentů v populaci69. Do základního souboru výzkumného vzorku byli zahrnuti všichni studenti rumunských státních vysokých škol, zapsaní k dennímu studiu oboru ţurnalistika v bakalářském nebo magisterském programu. Tento obor se v současnosti vyučuje na šesti státních univerzitách: Západní univerzita Timisoara, Univerzita Sibiu, Univerzita Iasi, Univerzita Pitesti, Univerzita Arad a Univerzita Oradea. Výzkumný vzorek byl konstruován na základě náhodného výběru. Vzhledem k tomu, ţe při výzkumu nebyla k dispozici databáze studentů a i vzhledem ke geografické vzdálenosti od místa vzniku výzkumu byla zvolena metoda online dotazníkového šetření. Studenti byli kontaktování prostřednictvím sociálních sítí. Vyuţity byly přitom skupiny uţivatelů, které vznikly na sociálních sítích, a které zaloţili studenti podle studovaného oboru. Tyto skupiny jsme vyhledávali pomocí kontaktních osob, tedy studentů ţurnalistiky. Kontaktní osoby jsme oslovovali skrze mezinárodní studentskou organizaci ESN nebo mezinárodní dobrovolnickou organizaci AIESEC. Jsme si vědomi rizika, ţe tímto způsobem kontaktování jsme z výzkumného vzorku vyčlenili ty studenty, kteří na daných sociálních sítích nejsou aktivní. Předpokládáme ale, ţe půjde o zanedbatelné mnoţství studentů, a toto riziko přijímáme. Současně vidíme moţné komplikace ve zvoleném jazyku dotazníku, který byl vytvořen v anglickém jazyce. Uvědomujeme si, ţe tím můţe dojít k vyloučení těch studentů, kteří daný jazyk neovládají na potřebné úrovni. Pokud by se jednalo o výraznou skupinu studentů, mohly by být výsledky výzkumu tímto ovlivněné. Z osobní

69 jeho předpokladem je znalost sloţení základního souboru (všech respondentů) a na tomto základě se snaţí vybrat respondenty s určitými charakteristikami, aby výběrový soubor odpovídal sloţení základního souboru (např. aby se shodovalo procento ţen a muţů v základním i výběrovém souboru). [Lukášová, R., 2009, s. 96]

54 zkušenosti autorky se ale domníváme, ţe na rumunských vysokých školách je tak vysoká úroveň výuky cizích jazyků, ţe by toto ovlivnění nemělo být výrazné.

4.5.2 Kvalitativní výzkum

Pro vytvoření výzkumného vzorku kvalitativního výzkumu byl zvolen účelový výběr. Našimi kritérii pro zařazení do vzorku jsou úspěšně ukončené studium ţurnalistiky na státní vysoké škole či univerzitě v průběhu předešlých let (tedy od roku 2011 do roku 201470) a současné zaměstnání v médiích. Jedná se tedy o homogenní vzorek. Protoţe jsme limitováni daným rozsahem diplomové práce, do výzkumného vzorku vybereme sedm jedinců, kteří námi stanovená kritéria splňují. Z kaţdé státní vysoké školy, kde je nabízen studijní obor ţurnalistika, vybereme jednoho absolventa. Celkem tedy bude výzkum proveden se sedmi informátory. Uvědomujeme si, ţe námi vybraný vzorek není vyčerpávající, výsledky výzkumu mohou být touto skutečností ovlivněné. Naším cílem (jak ukazuje i zvolená metoda výzkumu) ale není přinést vyčerpávající odpovědi, ale spíše nastínit problematiku proměn motivací mezi studenty a absolventy a tím nabídnout nové směry bádání.

4.6 Charakteristika výzkumného vzorku

4.6.1 Kvantitativní výzkum

Cílem tohoto výzkumu je, jak uţ bylo výše zmíněno, zkoumat motivace studentů ţurnalistiky v Rumunsku, a jejich představy o budoucím výkonu profese. Druhým krokem je pak porovnat výsledky rumunských studentů s jejich českými kolegy. Do

70 Tento časový rozptyl volíme proto, ţe se domníváme, ţe tito absolventi si budou pamatovat více ze studijních let a svých tehdejších představ, neţ absolventi, kteří ukončili studia mnohem dříve. 55 základního vzorku byli tedy zahrnuti studenti všech rumunských státních vysokých škol, kteří byli v akademickém roce 2013/2014 zapsání ke studiu na některé z nich71.

Bakaláři Celkem 248

1. Ročník 153

2. Ročník 34

3. ročník 61

Magistři Celkem 124

1. ročník 78

2. ročník 46

Tabulka 1: Rozdělení respondentů podle stupně a ročníku studia.

Výzkumu se zúčastnilo celkem 372 studentů. Mezi respondenty bylo 248 studentů bakalářského programu a 124 studentů magisterského programu. Pokud se podíváme podrobněji na skupinu bakalářů, 153 účastníků výzkumu studovalo v prvním ročníku studia, 34 ve druhém ročníku a 61 jich studovalo ve třetím ročníku studia. Mezi magisterskými studenty pak 78 respondentů bylo z prvního ročníku a 46 z nich bylo zapsáno ve druhém ročníku studia. Výzkumný vzorek nebyl vyčerpávající, tedy neobsahoval všechny studenty zapsané ke studiu. Jedná se pouze o studenty, kteří byli ochotni se výzkumu zúčastnit72. Pro účely této práce jsme se ale rozhodli pro větší přehled zúčastněnou

71 Jedná se o Filosofickou fakultu Západní univerzity Timisoara, Fakultu humanitních studií Univerzity Sibiu, Filosofickou fakultu Univerzity Iasi, Fakultu sociálních věd Univerzity Pitesti, Filosofickou fakultu Univerzity Arad a Fakultu humanitních studií Univerzity Oradea. 72 Jsme si vědomi jistého omezení této skupiny, protoţe do výzkumu se mohli zapojit jen studenti aktivní na sociálních sítích, kteří byli navíc členové studentské skupiny, která na těchto sociálních sítích spolu komunikuje. Předpokládáme ale, ţe na těchto sítích je aktivní drtivá většina studentů. Přesto ale sdělení, ţe výzkumu se zúčastnili pouze studenti ochotní vyplnit dotazník, je mírně zavádějící, protoţe ve skupině neoslovených studentů se můţou nacházet jedinci, kteří by se rádi do výzkumu zapojili, ale nebyli aktivní na sociálních sítích a tak ani nemohli být osloveni. Uvědomujeme si ale, ţe i tato skupina studentů by mohla, v případě svého zapojení, výrazně ovlivnit výsledky našeho výzkumu. 56 skupinu studentů bakalářského programu souhrnně nazývat „bakalářské studenty“ a zúčastněné studenty magisterského programu označit jednotným názvem „magisterští studenti“. 73

4.6.2 Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum, který je součástí naší práce, byl prováděn mezi absolventy ţurnalistiky na státních vysokých školách nebo univerzitách. Dalšími podmínkami pro zapojení do výzkumu byla současná práce v médiích a maximálně tři roky od ukončení studií. Poslední jmenovaná podmínka byla zvolena z toho důvodu, ţe předpokládáme, ţe čím déle je absolvent od ukončení studia, tím více je náchylný k zapomínání studentských názorů a detailů, které by mohly v našem výzkumu hrát roli. Pro náš výzkum potřebujeme jedince, který ještě nepřekryl své studentské vzpomínky záţitky z praxe, tedy je schopný tyto dva světy podrobně porovnat.

73 Pro srovnání uvádíme také charakteristiku výzkumného vzorku Kašparové. Jelikož její výsledky budeme porovnávat s naším rumunským výzkumem, domníváme se, že je to třeba pro dokreslení obrazu českých respondentů, které porovnáváme s našimi rumunskými: „Základní soubor našeho výzkumu tvořili všichni studenti, kteří splňovali předem definovaná kritéria: zápis v prvním semestru bakalářského stupně studia, nebo zápis v magisterském stupni studia na Katedře žurnalistiky (bakalářský obor Žurnalistika) či Katedře mediálních studií (navazující magisterský obor Mediální studia) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze nebo na Katedře mediálních studií a žurnalistiky (bakalářský obor Mediální studia a žurnalistika a navazující magisterský obor Mediální studia) Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. První kritérium (zápis v určitých ročnících vysokoškolského vzdělávání) bylo vytvořeno na základě stanoveného záměru naší práce, kterým je komparace představ začínajících studentů o povolání novináře s představami jejich kolegů na magisterském stupni studia. Taktéž druhé kritérium (studijní obor) vycházelo ze zadání práce, jež se má zabývat představami studentů žurnalistiky, resp. mediálních studií. Třetí kritérium (zápis do kurzu určeného pro studenty zapsané v prvním semestru prezenčního bakalářského studia a prezenční magisterské studenty) již bylo voleno spíše pragmaticky. Naším záměrem nebylo realizovat vyčerpávající šetření, zvolili jsme proto povinné kurzy na dvou největších domácích „žurnalistických školách“, ve kterých byla očekávána vysoká účast studentů.(…) Výzkumu se zúčastnilo celkem 315 respondentů. Mezi dotazovanými bylo 117 prezenčních studentů (37 procent výběrového vzorku) Katedry žurnalistiky či Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze a 196 prezenčních studentů (62 procent výběrového vzorku) Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.Dva z respondentů (0,6 procent) uvedli, že studují zároveň na obou těchto vysokých školách. Dvě třetiny respondentů tvoří bakalářští studenti zapsaní v prvním semestru, 32 procent pak studenti magisterského stupně studia60 na obou univerzitách. Mezi praţskými respondenty pak bylo 67 studentů bakalářského oboru Ţurnalistika a 50 studentů magisterského oboru Mediální studia. Mezi brněnskými respondenty pak bylo 144 bakalářských studentů oboru Mediální studia a ţurnalistika a 52 magisterských studentů oboru Mediální studia a ţurnalistika.“ (Kašparová 2012, str. 38-42) 57

Jelikoţ jsme limitování rozsahem výzkumu i našimi moţnostmi, zvolili jsme z kaţdé univerzity jednoho absolventa. Celkem se tedy do našeho výzkumu zapojilo sedm absolventů. Seznam otázek z polostrukturovaného rozhovoru, který jsme s nimi vedli, je součástí příloh této práce.

4.7 Shrnutí metodologické části

V předešlé kapitole jsme představili výzkumy, které jsou příbuzné k námi zvolenému tématu. Jako nejdůleţitější jsme zvolili výzkum Splichala a Sparkse z devadesátých let a výzkum Kašparové (2012), na který tematicky navazujeme a který rozšiřujeme. Cílem diplomové práce je identifikovat motivace a představy studentů ţurnalistiky o budoucím povolání v Rumunsku. Dílčími cíli je porovnat výsledky kvantitativního výzkumu rumunských respondentů s výsledky obdobného výzkumu prováděného mezi českými studenty a nastínit proměny ve vnímání profese novináře mezi studenty a absolventy ţurnalistiky. Součástí metodologické kapitoly byla i hlavní výzkumná otázka pro kvalitativní a kvantitativní výzkum a výčet testovaných hypotéz. Pro kvantitativní výzkum jsme zvolili metodu dotazníkového šetření. Důvodem je moţnost pomocí této metody získat velké mnoţství dat při nízkých časových a finančních nákladech. Dotazník jsme šířili online pomocí sociálních sítí. Z důvodu jazykové bariéry jsme zvolili anglický jazyk, o kterém předpokládáme, ţe ho bude většina studentů ovládat. S tím ale souvisí i jedno z omezení výzkumu, protoţe volbou jazyka jsme z výzkumného vzorku vyřadili ty studenty, kteří tento jazyk neovládají. Studenty jsme, jak jsme zmínili, oslovovali pomocí sociálních sítí, kde se sdruţují do oborových skupin. Celkem se do kvantitativního výzkumu zapojilo 372 studentů bakalářského a magisterského stupně.

Kvalitativní výzkum byl proveden mezi absolventy ţurnalistiky, kteří v současnosti pracují v médiích. Jako metoda byl zvolen polostrukturovaný rozhovor. I v tomto případě jsme výzkum prováděli online, a to pomocí webové aplikace Skype. I toto rozhodnutí je spojeno s riziky, kterých jsme si vědomi. Kromě technických problémů jde například o riziko, ţe námi vybraná osoba není tou, za kterou se vydává. Pro potřebu kvalitativního rozhovoru jsme zvolili šest absolventů všech šesti vysokých škol, které nabízejí obor ţurnalistiky. Uvědomujeme si, ţe svým rozsahem výzkumného vzorku se jedná pouze o vhled do problematiky. Zároveň zde ale vidíme příleţitost na navázání na náš výzkum a jeho rozšíření, například hloubkovými rozhovory s větším počtem respondentů.

5 Analytická část

Jak jsme jiţ zmínili výše, cílem této práce je identifikovat motivace a představy studentů ţurnalistiky o budoucím povolání v Rumunsku. Následující kapitola je věnována analýze dat z dotazníků, s tím spojeným hledáním odpovědí na výzkumné otázky stanovené v kapitole 3.3.2 a potvrzením, popřípadě vyvrácením našich hypotéz.

5.1 Charakteristika respondentů ze sociodemografického pohledu

Do výzkumu motivace studentů se zapojilo celkem 372 studentů oboru ţurnalistika v Rumunsku. Cílem této kapitoly je zaměřit se na sociodemografické charakteristiky této skupiny, to znamená na jejich věk, pohlaví, region jejich původu a velikost bydliště. Výsledky analýzy pak v osmé, poslední výzkumné otázce, porovnáme s výsledky českého výzkumu, ve kterém vyšlo najevo, ţe čeští studenti ţurnalistiky si vybírají svoji vysokou školu v závislosti na vzdálenosti školy od místa bydliště. Pokusíme se zodpovědět první výzkumnou otázku (VO1) Jaké jsou faktory ovlivňující rozhodnutí o volbě univerzity mezi Rumunskými studenty? Našim cílem je potvrdit nebo vyvrátit hypotézu H1, podle které si i rumunští studenti volí školu v blízkosti jejich trvalého bydliště. Indikátory nám budou data o regionu bydliště a místě působení univerzity.

Pohlaví bakaláři magistři Celkem

Muţi Četnost 75 43 118

Procentuálně 30,24% 34,68% 31,72 %

Ţeny Četnost 173 81 254

Procentuálně 69,76% 65,32 % 68,28 %

Celkem četnost 248 124 372

Procentuálně 100% 100% 100%

Tabulka 2:Rozdělení respondentů podle genderu a programu studia.

Podle tabulky 2 je zřejmé, ţe mezi respondenty výrazně převaţují ţeny. Ve výzkumném vzorku jsou ţenami tvořeny dvě třetiny respondentů. Tento poměr se přibliţně drţí i na magisterském stupni, kdy ovšem poměr ţen slabě klesá (na bakalářském stupni studovalo téměř 70% dotázaných respondentek, na magisterském stupni uţ pak „pouze“ 65% ţen). Zajímavé je i zjištění, ţe ţeny tvoří nadpoloviční většinou tohoto oboru dříve povaţovaného za striktně muţský. Svědčí to o postupném odklonu muţského pohlaví od této profese a nástupu generace ţenských novinářek.

Studijní Průměr Modus Medián Minimum Maximum Statistická program odchylka

Bakaláři 21,63 21 21 20 26 1,87

Magistři 27,14 26 26 22 32 3,48

Celkem 24,2 22 22 20 32 3,89

Tabulka 3:Průměrný věk respondentů podle studijního programu.

Při zkoumání věku vychází najevo, ţe bakalářští studenti mají průměrný věk odpovídající stupni studia. Evidentně nastupují na vysokou školu hned po ukončení střední školy (průměrný věk všech bakalářských studentů je okolo 22 let). Magisterští studenti mají ale mnohem vyšší průměrný věk (27 let). To můţe být dáno například

61 tím, ţe magisterský program ţurnalistiky není jejich prvním studovaným oborem a v minulosti uţ nějaký magisterský nebo více bakalářských programů vystudovali.

Region Universita Universit Universit Universit Universit Universit Celkem Timisoara a a a a a Iasi Arad Oradea Bukurešť Pitesti Četnost 1 0 4 3 0 1 9

Alba Procenta 2,42 1,49% 0% 6,9% 6,25% 0% 2,33% %

Četnost 9 0 23 2 0 0 34

Arad Procenta 9,14 13,43% 0% 39,66% 4,17% 0% 0% %

Četnost 0 0 0 0 1 16 17

Arges Procenta 4,57 0% 0% 0% 0% 1,22% 37,21% %

Četnost 0 3 0 0 0 1 4

Bacau Procenta 1,08 0% 4,05% 0% 0% 0% 2,33% %

Četnost 1 0 3 28 0 0 32 Bihor Procenta 1,49% 0% 5,17% 58,33% 0% 0% 8,6%

Bistrita Četnost 1 1 0 0 0 0 2

- Procenta 0,54 1,49% 1,35 0% 0% 0% 0% Nasaud %

Četnost 0 4 0 0 0 0 4 Botosa Procenta 1,08 ni 0% 5,41% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 0 0 0 0 1 4 5 Brašov Procenta 0% 0% 0% 0% 1,22% 9,3% 0%

Braila Četnost 0 0 0 0 4 0 4

Procenta 1,08 0% 0% 0% 0% 4,88% 0% %

Četnost 0 0 0 0 37 0 37 Buchar Procenta 9,95 est 0% 0% 0% 0% 45,12% 0% %

Četnost 0 0 0 0 1 1 2

Buzau Procenta 0,54 0% 0% 0% 0% 1,22% 2,33% %

Četnost 14 0 0 0 0 0 14 Caras- Procenta 3,76 Severin 20,9 0% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 0 0 0 0 3 0 3 Consta Procenta 0,81 nta 0% 0% 0% 0% 3,66% 0% %

Četnost 0 2 0 0 0 1 3 Covasn Procenta 0,81 a 0% 2,70% 0% 0% 0% 2,33% %

Četnost 0 0 0 0 0 1 1

Calarasi Procenta 0,27 0% 0% 0% 0% 0% 2,33% %

Četnost 0 0 0 0 0 1 1

Dolj Procenta 0,27 0% 0% 0% 0% 0% 2,33% %

Četnost 0 0 0 0 2 1 3 Dambo Procenta 0,81 vita 0% 0% 0% 0% 2,44% 2,33% %

Četnost 0 1 0 0 0 0 1 Galati Procenta 0% 1,35% 0% 0% 0% 0% 0,27

Četnost 0 0 0 0 1 0 1

Giurgiu Procenta 0,27 0% 0% 0% 0% 1,22% 0% %

Četnost 1 0 0 0 2 1 4

Gorj Procenta 1,08 1,49% 0% 0% 0% 2,44% 2,33% %

Četnost 0 1 0 0 0 0 1 Harghit Procenta 0,27 a 0% 1,35% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 5 0 3 1 1 0 10 Huned Procenta 2,69 oara 7,46% 0% 5,17% 2,8% 1,22% 0% %

Četnost 0 0 0 0 1 0 1 Ialomit Procenta 0,27 a 0% 0% 0% 0% 1,22% 0% %

Četnost 0 43 0 0 0 0 43

Iasi Procenta 11,56 0% 58,11% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 0 0 0 0 4 0 4

Ilfov Procenta 1,08 0% 0% 0% 0% 4,88% 0% %

Četnost 0 2 3 1 1 1 8

Cluj Procenta 2,15 0% 2,70% 5,17% 2,8% 1,22% 2,33% %

Četnost 0 0 1 2 0 0 3 Maram Procenta 0,81 ures 0% 0% 1,72% 4,17% 0% 0% %

Četnost 2 0 0 0 0 2 4 Mehedi Procenta 1,08 nti 2,99 0% 0% 0% 0% 4,65% %

Četnost 0 1 0 1 0 1 3

Mures Procenta 0,81 0% 1,35% 0% 2,8% 0% 2,33% %

Četnost 0 5 0 0 0 2 7

Neamt Procenta 1,88 0% 6,76% 0% 0% 0% 4,65% %

Četnost 0 0 0 0 1 1 2

Olt Procenta 0,54 0% 0% 0% 0% 1,22% 2,33% %

Četnost 0 0 0 0 8 0 8 Prahov Procenta 2,15 a 0% 0% 0% 0% 9,76% 0% %

Četnost 0 0 1 6 0 0 7 Satu Procenta 1,88 Mare 0% 0% 1,72% 12,5% 0% 0% %

Četnost 1 0 2 0 6 4 13

Sibiu Procenta 3,49 1,49% 0% 3,45% 0% 7,32% 9,3% %

Četnost 0 6 0 0 0 0 6 Suceav Procenta 1,61 a 0% 8,11% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 0 0 2 3 0 1 6

Salaj Procenta 1,61 0% 0% 3,45% 6,25% 0% 2,33% %

Teleor Četnost 0 0 0 0 5 1 6

man Procenta 1,61 0% 0% 0% 0% 6,1% 2,33% %

Četnost 32 0 16 1 0 0 49

Timis Procenta 13,17 47,76% 0% 27,59% 2,8% 0% 0% %

Četnost 0 0 0 0 2 0 2

Tulcea Procenta 0,54 0% 0% 0% 0% 2,44% 0% %

Četnost 0 4 0 0 0 0 4

Vaslui Procenta 1,08 0% 5,41% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 0 1 0 0 0 0 1 Vrance Procenta 0,27 a 0% 1,35% 0% 0% 0% 0% %

Četnost 0 0 0 0 1 2 3

Valcea Procenta 0,81 0% 0% 0% 0% 1,22% 2,65% %

Celkem Četnost 67 74 58 48 82 43 372

Procenta 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100%

Tabulka 4:Přehled respondentů podle ţupy původu a polohy navštěvované školy.

Tabulka číslo 4 se věnuje regionu původu respondentů a místu jejich domovské univerzity. Jak je z dat patrné, studenti si v souladu s naší hypotézou ve většině případů volí vysokou školu v dostupnosti svého bydliště. V případě pěti univerzit (v Iasi, Pitesti, Aradu, Timisoaře a Oradee) se jedná o nadpoloviční většinu respondentů. Mírnou výjimku spatřujeme v případě studentů Univerzity Bukurešť, kde je to jen 45% dotázaných studentů, a kde spatřujeme i větší rozptyl dojíţdějících studentů ze vzdálenějších ţup74. To můţe být dáno přitaţlivostí studia v hlavním městě nebo na největší univerzitě v Rumunsku, kterou Univerzita Bukurešť je. Také to můţe být dáno

74 Rumunsko je administrativně členěno na 41 ţup a hlavní město Bukurešť. 66 předpokladem studentů, ţe v hlavním městě snáze seţenou brigádu ke studiu nebo po ukončení studií s menšími obtíţemi seţenou pracovní místo. V ostatních případech si studenti volili vysoké školy v blízkosti svého bydliště. Lze usuzovat, ţe na základě racionálních rozhodnutí. Studium v blízkosti svého bydliště je pro studenty mnohem méně finančně i časově náročné. Pro někoho můţe být také důvodem nechuť opouštět rodný kraj a odcházet do větších vzdáleností od rodiny a přátel. S přihlédnutím k výše zmíněnému tedy hypotézu H1 o volbě vysoké školy vzhledem ke vzdálenosti od místa bydliště přijímáme. Rumunští studenti skutečně volí univerzitu podle vzdálenosti od místa bydliště.

5.2 Dosavadní studijní charakteristiky respondentů

V předchozí kapitole zaměřené na sociodemografické charakteristiky jsme zmínili, ţe vyšší věk studentů magisterských programů můţe být zapříčiněn například jiným předchozím studiem. V následující kapitole se tedy zaměříme na dosavadní studijní zkušenosti studentů a obory, které jiţ úspěšně ukončili. Domníváme se, ţe i tyto zkušenosti mohou mít vliv na jejich představy o budoucím povolání a mohou zkvalitňovat jejich novinářskou práci. Takoví novináři jsou totiţ nejen odborníci na ţurnalistickou profesi. Jsou kvalifikovaní i v jiných oborech, na které se později při výkonu svého povolání mohou orientovat (ekonomie, politika, sociální témata a podobně).

Bakaláři Magistři Celkem

Humanitní Četnost 4 13 17

vědy Procentuálně 57,14% 36,11% 39,53%

Četnost 3 21 24 Sociální vědy Procentuálně 42,86% 58,66% 55,81%

Technické a Četnost 0 2 2

přírodní vědy Procentuálně 0% 5,56% 4,65%

Četnost 7 36 43 Celkem procentuálně 100% 100% 100%

Tabulka 5:Procentuální vyjádření dalších oborů respondentů v tematických kategoriích.

Další obory respondentů 4,65%

Humanitní vědy 39,53% Sociální vědy

Technické a 55,81% přírodní vědy

Graf 1: Procentuální vyjádření dalších oborů respondentů, souhrn bakalářských i magisterských studentů

Na ţádné z námi zkoumané rumunské škole není praxí studovat ţurnalistiku jako dvouoborové studium, jak je to moţné například na Masarykově univerzitě v Brně. Pokud se tedy u některého z respondenta vyskytne druhý studovaný nebo úspěšně ukončený obor, je to zásadně jeho vlastní iniciativa, nikoliv studijní nutnost pro absolvování oboru. Pro přehlednost jsme v tabulce č. 5 další moţné studované obory rozdělili do tří kategorií: humanitní vědy75, sociální vědy76 a přírodní a technické vědy77. Jak je z tabulky patrné, druhý obor mezi respondenty vystudovalo jen nepatrné mnoţství studentů. Mezi bakaláři jsme identifikovali pouhých sedm studentů (to je 2,82% ze všech dotazovaných bakalářských studentů). V magisterském programu je

75 Jako humanitní vědy zde chápeme vědy zkoumající produkty lidských duchovních procesů, kladoucí zároveň důraz na historické vědění. Spadají sem studia historie, jazykovědy, filosofie, literární vědy a podobně. 76 Zabývají se člověkem, na rozdíl od přírodních věd nejsou tolik exaktní. Spadá sem například ekonomie, sociologie, politologie a námi studovaná ţurnalistika a mediální vědy. 77 Tato skupina věd nejvíce ze jmenované trojice vyuţívá exaktních metod a kvantifikovatelnosti. Řadí se sem například biologie, chemie, fyzika. 68 tento podíl o něco větší. Z dotazovaných 124 magistrů studuje nebo jiţ úspěšně jiný obor ukončilo 36 respondentů, tedy 29,03% ze všech zapojených studentů. Toto zjištění by odpovídalo naší domněnce, ţe vyšší průměrný věk studentů magisterských programů by mohl být zapříčiněn předchozím studiem jiného oboru.

5.3 Sociodemografický profil studenta

Na základě výše zjištěných charakteristik se v následující kapitole pokusíme vytvořit profil průměrného studenta ţurnalistiky na rumunské státní vysoké škole. Typickým bakalářským studentem bude ţena, věk dvaadvacet let. Univerzitu volí v blízkosti svého trvalého pobytu, kterým je město s počtem obyvatel nad sto tisíc lidí. Tato ţena tedy s největší pravděpodobností vykazuje nízkou mobilitu za studiem, která můţe přetrvávat i při snaze najít si práci. Ţurnalistika je její jediný studijní obor na univerzitě. Podobné charakteristiky splňuje i modelový student magisterského programu. Rozdíl je ve věku, tato studentka má okolo dvaceti sedmi let. Také ona se pravděpodobně nevěnuje jinému oboru neţ ţurnalistice. Pokud ale ano, jedná se o obor z okruhu sociálních věd.

5.4 Motivace

5.4.1 Motivace respondentů ke studiu oboru žurnalistika

V následující kapitole se zaměříme na zodpovězení druhé výzkumné otázky (VO2) Jaká je motivace respondentů pro studium žurnalistiky? Otestujeme také naši hypotézu (H2a), ve které se domníváme, ţe hlavním důvodem rumunských studentů ke studiu oboru ţurnalistika je jejich touha pracovat v mediálním sektoru. Při konstrukci výzkumu o motivaci k výběru vysoké školy vycházíme z výzkumu Splichala a Sparkse (1994), kteří rozdělili faktory ovlivňující rozhodnutí na externí a interní. Interní pak dále do čtyř podkategorií. Pro potřeby předkládaného výzkumu jsme faktory rozdělili na osobní a profesní. Za osobní povaţujeme očekávání rodičů, tradice v rodině, ovlivnění přáteli. Jelikoţ u mladých lidí můţe existovat jistá míra

69 nerozhodnosti, počítáme s moţností náhody, která respondenta vedla k výběru dané školy. Touto náhodou můţe být například neúspěšné sloţení zkoušek na jinou vybranou školu, touha či potřeba mít status studenta nebo přání lehkou cestou získat akademický titul. Profesní indikátory jsou poté přání stát se profesionálním ţurnalistou, získat kreativní práci a podobně. Jelikoţ motivace se z pravidla nevytváří jen na základě jednoho vlivu78, umoţnili jsme respondentům zvolit aţ tři moţnosti.

78 Více o teorii vzniku motivace v kapitole 1. 70

Četnost Sloupcová procenta

Chci se stát profesionálním 148 25,83 % ţurnalistou

Rád bych pracoval v oblasti PR 171 29,34 % nebo reklamy

Rád píšu, natáčím video nebo audio 223 38,62 %

Studuji na přání svých rodičů 2 0,3 %

Tento obor si zvolil také můj 22 3,84 % kamarád.

Je to rodinná tradice 1 0,17 %

Nebyl jsem přijat na jinou školu 3 0,52 %

Chci mít status studenta 2 0,35 %

Ţurnalistiku povaţuji za snadný 3 0,52 % obor.

Jiné 3 0,52%

Celkem 573 100%

Tabulka 6: Motivace studentů ke studiu ţurnalistiky.

Zdaleka nejvíce respondentů se vyslovilo pro vnitřní motivaci ke studiu, tedy ţe je baví psát texty či nahrávat audio/ video materiály. Tato moţnost byla zvolena v 60% všech případů. Zajímavé je pozorovat následující názorové rozdělení. Nabídka multiple choice umoţňovala rozdělit respondenty podle jejich preferovaného vnitrooborového směru na klasickou ţurnalistiku a oblast PR nebo reklamy. Více respondentů se v tomto případě vyslovilo pro moţnost PR a reklamy (45% z nich), neţ pro obor ţurnalistiky (necelých 40%). Další moţnosti jiţ tak hojně zastoupeny nebyly. Výraznější výsledek jsme zaznamenali pouze při moţnosti výběru oboru kvůli stejné volbě respondentova kamaráda, která je zastoupena v šesti procentech případů.

Je tedy patrné, ţe mezi motivačními faktory převaţuje profesní motivace, tedy uchytit se v oboru jako vystudovaný profesionál. Výrazná je i vnitřní, osobní motivace po kreativní práci, která respondenta baví. Indikátory náhody se ukázaly jako zcela marginální, volila je jen nepatrná část respondentů. Na základě výše zmíněného, tedy můţeme prohlásit, ţe jsme hypotézu H2a potvrdili, většina studentů volí studium ţurnalistiky z touhy pracovat v mediálním sektoru.

5.4.2 Motivace a úmysly respondentů k volbě povolaní novináře

Poté, co jsme potvrdili naši hypotézu o volbě studia ţurnalistiky z důvodů přání pracovat v mediálním prostředí, přistoupíme k otázce, zda studenti ţurnalistiky opravdu chtějí volit po ukončení studií profesní dráhu novináře. Zodpovíme tím naši hypotézu (H2b), ve které předpokládáme, ţe více neţ polovina rumunských studentů by po ukončení studia chtěla pracovat v médiích. Východiskem naší hypotézy je skutečnost, ţe Kašparová ve svém výzkumu došla ke zjištění, ţe více neţ polovina českých studentů spojuje svoji budoucí kariéru s prací ţurnalisty. Pokud respondenti zodpověděli, ţe by v budoucnosti rádi v médiích pracovali, otevřela se jim doplňující otázka, co je na této profesi přitahuje. V dotazníkovém šetření zastupovali toto téma indikátory kariérové (prestiţní povolání, postavení informátora veřejnosti, status známé osobnosti, setkávání s významnými lidmi); pragmatické (vysoký plat, vlastní včasná informovanost, nenáročnost zaměstnání); idealistické (práce s lidmi, zaměstnání jako koníček, ţurnalistika jako poslání), a altruistické (pomoc veřejnosti, hlídací pes demokracie).

četnost Procentuálně

Rozhodně ano 126 33,87 %

Spíše ano 118 31,72 %

Nevím 5 1,34 %

Spíše ne 49 13,17 %

Rozhodně ne 74 19,89 %

celkem 372 100%

Tabulka 7: Přání respondentů pracovat v budoucnosti v mediálním sektoru.

Účastníci výzkumu, jak ukazuje tabulka 7, ve většině případů volili moţnosti odpovědí, podle kterých svoji budoucí kariéru spojují s profesí ţurnalistiky. Rozhodně ano nebo spíše ano volilo téměř 65% z nich. Třetina respondentů ale v budoucnosti jako novinář pracovat nechce (volili moţnost spíše ne nebo rozhodně ne). Pět respondentů se dosud nerozhodlo a zvolilo tedy moţnost „nevím“. Pro větší názornost tyto výsledky znázorňuje následující graf:

Motivace k povolání novináře

1,34%

33,06% Ano Ne Nevím

65,59%

Graf 2: Přání respondentů pracovat v budoucnosti v mediálním sektoru.

Na základě těchto zjištění můţe tedy říct, ţe naši hypotézu H2b přijímáme. Více neţ polovina studentů by v budoucnosti ráda pracovala v oblasti médií.

Jsme si ale vědomi toho, ţe rozhodnutí se můţe v průběhu studií měnit. Je moţné, ţe bakalářský student, který je motivován k výkonu této profese, můţe na konci studií mít jiný názor. Pokud bychom porovnali tedy odpovědi bakalářských studentů a magisterských, dostaneme následující data:

Ano Procentuálně Nevím Procentuálně Ne Procentuálně celkem Bakaláři 181 72,98 % 4 1,61% 63 25,40 % 248

Magistři 69 55,65 % 1 0,81 % 54 43,55 % 124

Tabulka 8: Rozdělení magisterských a bakalářských studentů na základě jejich přání pracovat v budoucnosti v mediálním sektoru.

Přání bakalářských studentů Přání magisterských studentů pracovat v mediálním sektoru pracovat v mediálním sektoru 1,61% 0.81%

25,40% Ano Ano

Ne 43.55% Ne 55.65% Nevím Nevím 72,98%

Graf 3 Rozdělení bakalářských studentů podle jejich Graf 4: Rozdělení magisterských studentů podle přání pracovat v mediálním sektoru. jejich přání pracovat v mediálním sektoru.

Toto rozdělení respondentů podle studovaného programu ukazuje rozdíl v jejich představách o budoucí profesi. Zatímco bakalářští studenti by volili moţnost jít pracovat jako novinář v téměř třech čtvrtinách případů, magisterští studenti by to samé volili pouze v 55% případech. Domníváme se, ţe to je způsobené proměnou představ a přání během studia. Jestli tomu ale opravdu tak je, by bylo na další navazující a doplňující výzkum.

5.4.2.1 Motivace respondentů k volbě profese novináře

Následující kapitola se zaměří na konkrétní důvody, které vedou respondenty k volbě povolání novináře. Zpracovávat budeme pouze odpovědi respondentů, kteří v dotazníku zodpověděli otázku o touze stát se budoucnosti novinářem, kladně. Z celkového výzkumného vzorku je to 181 bakalářských studentů (z celkového počtu 248) a 69 studentů magisterských (výzkumu se zúčastnilo 124 magisterských studentů). Celkově se jedná o 250 studentů, tedy 67,2% všech zapojených respondentů. Najdeme poté odpověď na třetí výzkumnou otázku (VO3): Jaká je motivace respondentů pro práci novináře?

Pokusíme se dokázat nebo vyvrátit hypotézu (H3a): Domníváme se, ţe dominantní motivací pro studium ţurnalistiky je idealistická představa o výkonu práce novináře. Východiskem naší hypotézy je zjištění, ţe aţ tři čtvrtiny respondentů ve výzkumu mezi českými studenty vypovědělo, ţe jejich hlavní motivací je moţnost věnovat se práci, která je naplňuje a baví. Z tohoto důvodu předpokládáme, ţe mezi rumunskými studenty bude motivace stejná. Indikátory jsme pro naše potřeby rozdělili do čtyř kategorií: 1. Pragmatické (touha po vysokém finančním ohodnocení, snadném zaměstnání, přímém zdroji informací) 2. Kariérní (touha po prestiţním zaměstnání, moţnosti informovat občany, stycích s vlivnými nebo známými lidmi) 3. Idealistické (touha po zaměstnání, při kterém je moţný kontakt s jinými lidmi, po tom stát se slavný, po zaměstnání, které respondenta baví a umoţní mu plnit své poslání) 4. Altruistické (touha plnit funkci „hlídacího psa demokracie“ )

Také v tomto případě jsme zvolili v dotazníku moţnost multiple choice a respondenti mohli vybrat minimálně jednu a maximálně tři moţnosti. Ne všichni ale vyuţili všechny tři moţnosti. Následující tabulka znázorňuje jejich odpovědi

četnost procentuálně

Mít vysoký plat 15 4,35 %

Mít prestiţní povolání 31 8,99 %

Být u zdroje informací 17 4,93 %

Mít moţnost informovat 66 19,13 % veřejnost

Pracovat s lidmi 59 17,10 %

Stát se známým 18 5,22 %

Mít nenáročnou práci 4 1,16 %

Práce je mi koníčkem 75 21,74%

Ţurnalistika je poslání 37 10,72 %

Chci pomáhat lidem 13 3,77 %

Být „hlídacím psem 10 2,9 % demokracie“

Celkem 345 100%

Tabulka 9: Motivace respondentů k volbě povolání novináře.

Respondenti první skupinu indikátorů, tedy pragmatické důvody pro volbu povolání novináře, nepovaţují za příliš důleţité. Z této skupiny volili nejčastěji důvod „být u zdroje informací“, pro který se vyjádřili celkem v 17 případech. Kariérní důvody volilo mnohem více respondentů. Nejvíce volili v této kategorii studenti odpověď „mít moţnost informovat veřejnost“, která získala devatenáct procent všech hlasů. Téměř v devíti procentech případů by se rádi studenti stali novináři, protoţe chtějí mít prestiţní zaměstnání. Tuto profesi z důvodu moţnosti stát se slavným zazněla pouze v pěti procentech případů. Nejvíce se studenti vyjadřovali pro volbu povolání z idealistických důvodů. Celkově nejčastěji ze všech nabízených moţnosti (tedy nejen v kategorii idealistických důvodů) se vyjadřovali pro volbu této profese, protoţe by se práce pro ně stala

76 zároveň koníčkem. Tuto moţnost zaškrtli v téměř 22% případů. Důleţitá je pro studenty také moţnost práce s lidmi, která získala 17 % ze všech vyjádření. Altruistický důvod se ukázal pro studenty marginální. Volba ţurnalistiky z důvodů slouţení demokracii byla zajímavá pro pouhých deset z nich. Pokud přistoupíme k testování naší hypotézy o volbě povolání z idealistických důvodů, výsledky ukazují na pravdivost této hypotézy. I kdyţ musíme zdůraznit, ţe toto vítězství není jednoznačné. Těsně za důvodem volby z idealistických důvodů, tedy na základě názoru, ţe práce by měla být zároveň koníčkem, se umístilo tvrzení z kategorie kariérních důvodů. Pokud tedy přijmeme naši hypotézu, musíme si uvědomit, ţe ta zvítězila jen o jedno procento.

5.4.3 Předešlá příprava studentů na profesi

Pro dotvoření představy o motivaci a představách respondentů o budoucí praxi je důleţité zaměřit se i na jejich dosavadní pracovní zkušenosti s tímto oborem. Jsme toho názoru, ţe jakákoliv předchozí praxe, kterou respondent získal, ovlivňuje jeho představu o reálném výkonu této profese a můţe mít vliv i na jejich motivaci toto povolání si zvolit. Čtvrtá výzkumná otázka (VO4) tedy zní: Jakou profesní zkušenost mají studenti žurnalistiky před začátkem studia na univerzitě? Nejprve se zaměříme na první hypotézu s tímto tématem spojenou, a tou je hypotéza (H4a) o předpokladu, ţe více neţ polovina respondentů si píše tzv. do šuplíku. Východiskem hypotézy je zjištění Kašparové, ţe navzdory její hypotéze, ţe i díky rostoucí oblíbenosti a snadné dostupnosti online médií si články jen pro vlastní pouţití píše maximálně deset procent českých studentů ţurnalistiky, ukázal výzkum nadpoloviční (51%) většinu studentů, kteří stále volí tuto formu sebevyjádření. Indikátory profesní přípravy nám bude přítomnost psaní vlastního blogu, psaní „do šuplíku“, účast v literárních soutěţích nebo participace ve školním médiu. Tato získaná data můţou také napovědět, nakolik je pro studenty touha stát se novinářem seriózní. Předchozí psaní textů pro vlastní potřebu, na blog nebo do soutěţe předpokládá dlouhodobé zaujetí respondenta novinářskou profesí.

Dále se pokusíme v této kapitole potvrdit nebo vyvrátit druhou hypotézu (H4b). Předpokládáme totiţ, ţe blog vlastní a část svých textů zde publikuje méně neţ polovina studentů. Východisko hypotézy jsou výsledky výzkumu mezi českými studenty. Ty navzdory autorčině předpokladu ukázal, ţe blog vlastní a spravuje pouhých 17% tuzemských studentů. Zbytek blog nevlastní. Podobné výsledky očekáváme i v našem případě. Třetí hypotéza s tímto tématem spojená je hypotéza (H4c): V ní předpokládáme, ţe více neţ padesát procent studentů před nástupem na univerzitu neměla zkušenost s ţurnalistikou. Východisko naší hypotézy opět nalézáme v českém výzkumu. Kašparová při svém výzkumu zjistila, ţe ţádnou předchozí zkušenost s praktickou ţurnalistikou mělo před nástupem na univerzitu 55% respondentů. Při konstruování této hypotézy vycházela z výzkumu Splichala a Sparkse (1994: 118), kteří přišli se zjištěním, ţe předchozí zkušenost s prací ţurnalisty měla jen desetina studentů. Výsledky výzkumu v českém prostředí ale toto číslo výrazně překonaly. Indikátory zkušenosti s prací v médiích před studiem jsou dlouhodobě manifestovaný zájem o práci s textem (literární soutěţe, školní média) versus okamţitý výběr studijního oboru versus náhoda. Dále pak fakt, ţe respondenti mají, případně nemají dosavadní zkušenost s prací v médiu (zahrnujeme sem práci ve všech druzích média: noviny, zpravodajský týdeník, časopis, on-line ţurnalistika, televize, rozhlas). A pokud mají, o jaký druh spolupráce šlo/jde.

Četnost Procentuálně

Ano, všechny články 24 6,45 % píšu do šuplíku.

Ano, většinu píšu pro 9 2,42 % sebe, některé publikuji.

Ano, polovinu píšu pro sebe, polovinu 74 19,89 % publikuji.

Ano, většinu publikuji, ale některé píšu do 17 4,57 % šuplíku.

Ne 248 66,67 %

Celkem 372 100%

Tabulka 10: Odpovědi respondentů na otázku, zda si píšou texty jen pro sebe, tzv. do šuplíku.

Výsledky jsou velmi jasné. Dvě třetiny studentů ţurnalistiky si jen pro sebe, takzvaně do šuplíku, vůbec nepíše. Jedna pětina z nich si pak polovinu textu píše pro sebe a zbytek svých textů publikuje. Malé skupiny studentů (okolo pěti procent) si pak texty do šuplíku píše, a část z nich ve větší či menší míře publikuje. Tímto můţeme zamítnout hypotézu H4a, ţe nadpoloviční většina studentů ţurnalistiky si píše články jen pro svoji potřebu. Poté, co jsme vyvrátili naši hypotézu o psaní textů jen pro sebe, přistoupíme k testování druhé hypotézy, a tou je předpoklad, ţe vlastní blog spravuje a část svých textů zde publikuje méně neţ polovina studentů. Na dotaz, zda vlastní a provozují svůj vlastní blog, odpověděla jedna třetina respondentů kladně. Naopak dvě třetiny z nich si svůj blog nepíše. Rozloţení znázorňuje následující graf:

Psaní blogu

33% Ano

Ne 67%

Graf 5: Píší si studenti vlastní blog, na kterém uveřejňují alespoň část svých textů?

V tomto případě můţeme hypotézu H4b potvrdit. Podle našeho očekávání si blog nepíše více neţ polovina studentů. Třetí hypotéza, která souvisí s výzkumnou otázkou předchozích profesních zkušeností studentů, se ptá na dosavadní pracovní zkušenosti pro média. V tomto případě prací pro média chápeme reálné redakce i práci pro školní média. Nejprve přistupme k tématice školních médií. Dlouhodobý zájem respondentů o profesionální kariéru novináře můţe být dána právě předchozím zájmem o participaci ve školních médiích. Na dotaz, zda spolupracovali se školními médii, odpovědělo 173 respondentů kladně. Zbylých 199 studentů zkušenost s prací ve školním médiu nemá.

Práce ve školních médiích

47% 53%

Ano Ne

Graf 6: Pracovali studenti před studiem na vysoké škole ve školním médiu?

Z výsledků vyplývá, ţe počet studentů, kteří se jiţ během dosavadního studia snaţili získat první novinářské zkušenosti, je zhruba poloviční. Jen nepatrně více je těch studentů, kteří ţádnou podobnou zkušenost nemají. To by mohlo poukazovat na

80 fakt, ţe pro mnoho studentů je opravdu novinářská kariéra dlouhodobě vysněným směrem. Pomoci zodpovědět hypotézu 4Hc nám pomůţe i prostudovat, jestli mají respondenti nějaké dosavadní zkušenosti s prací v reálných, institucionalizovaný médiích. Kašparová zjistila, ţe kaţdý čtvrtý český student ţurnalistiky v době výzkumu pracoval zároveň v médiích, téměř pětina pak pracovala v minulosti. 57 % respondentů s prací novináře dosud neměla zkušenosti. Výzkum mezi rumunskými studenty ukázal, ţe více neţ polovina studentů má nebo v minulosti měla zkušenost s prací novináře. 45 % respondentů uvedlo, ţe dosud ţádnou pracovní zkušenost nemá.

Dosavadní pracovní zkušenosti

28% 45% Ano, v současnosti pracuji. ano, dříve jsem pracoval/a 27% Ne

Graf 7: Měli studenti před nástupem na univerzitu předchozí zkušenosti z médií?

Domníváme se, ţe zajímavý vhled do problematiky by v tomto případě mohlo přinést rozdělení studentů na bakalářské a magisterské. Po tomto rozdělení data ukazují, ţe z magisterských studentů pracovalo nebo pracuje 71 % studentů. U bakalářů je toto číslo výrazně niţší, jedná se o 37% studentů. Rozdílnost v zastoupení podílu pracujících studentů mezi bakaláři a magistry můţe být způsobem vyšším věkem magisterských studentů a jejich snahou propojit studium se získáváním pracovních zkušeností pro lepší uplatnění na trhu práce po ukončení studií.

Ano- Ano- Ne- Ne- četnost četnost procentuálně procentuálně

Bakaláři 93 37,5 % 155 62,5 %

Magistři 88 71, 43 % 36 28,57 %

Tabulka 11: Dosavadní pracovní zkušenosti dle programu studia.

Pokud všechny dosavadní poznatky shrneme, můţe přistoupit k zhodnocení hypotézy 4Hc „Předpokládáme, ţe více neţ padesát procent studentů před nástupem na univerzitu neměla zkušenost s ţurnalistikou“. Na základě výše uvedených dat hypotézu přijímáme.

5.4.4 Modelový profil studenta žurnalistiky v kontextu jeho přípravy k budoucímu povolání

V této kapitole se pokusíme rozšířit modelový profil, který jsme výše začali vytvářet na základě sociodemografických ukazatelů respondentů. Dříve jsme zjistili, ţe typickým studentem ţurnalistiky je dvaadvacet let stará ţena. Univerzitu volí v blízkosti svého trvalého pobytu, kterým je město s počtem obyvatel nad sto tisíc lidí. Tato ţena tedy s největší pravděpodobností vykazuje nízkou mobilitu za studiem, která můţe přetrvávat i při snaze najít si práci. Ţurnalistika je její jediný studijní obor na univerzitě. Nyní můţeme tento obraz doplnit o další data. Tato studentka si vybrala studium ţurnalistiky, protoţe ji baví psát texty nebo vytvářet audio nebo video díla. Zároveň je ale pro ni důleţité i moţnost při výkonu této profese informovat veřejnost o tom, co se děje. Ve svém volném čase se ale psaní nevěnuje. Nevede si ani blog na internetu. Dosud nemá ţádné pracovní zkušenosti. Nepracovala ve školních médiích a nemá ţádnou pracovní zkušenost ani z práce v institucionalizovaných redakcích. Všechny informace o ţurnalistické profesi tak získává pravděpodobně ve škole při výuce.

5.5 Ambice budoucích novinářů

Naše pátá výzkumná otázka (VO5: Jaké jsou profesní ambice rumunských studentů?) se zaměřuje na ty respondenty, kteří v dotazníku uvedli, ţe by v budoucnosti chtěli pracovat v médiích nebo zaškrtli moţnost, ţe si zatím nejsou jisti. V následující kapitole budeme pátrat po preferovaných typech médií a pracovních pozicích respondentů. V kontextu ambicí studentů se zaměříme na hypotézu H5a o předpokladu, ţe více neţ jedna čtvrtina respondentů aspiruje na kariéru novináře v celostátních médiích. Domníváme se tak na základě českého výzkumu, z jehoţ výsledků vyplývá, ţe svoji kariéru s působením v celostátním médiu spojují dvě pětiny dotázaných studentů. Výzkum zaznamenal ale i silnou skupinu studentů, kteří inklinují k zahraničnímu médiu. Jsme toho názoru, ţe podobné tendence se projeví i v našem výzkumu. Další zkoumanou hypotézou (H5b) bude fakt, ţe svoji kariéru s prací v online médiu spojuje méně neţ jedna pětina respondentů. Domněnku vyslovujeme, jelikoţ Pro práci v online médiích se vyslovil jen malý podíl českých respondentů. Hypotéza H5c obsahuje náš předpoklad, ţe studenti budou po ukončení studia mířit na niţší pracovní pozice řadových novinářů nebo zvolí pozici novináře na volné noze. Naše hypotéza vychází z preferovaných pozic českých studentů, kteří, navzdory autorčinu očekávání o volbě vysokých manaţerských pozic, by volili zejména niţší ţurnalistické pozice nebo práci na volné noze. Poslední hypotéza (H5d) související s pátou výzkumnou otázkou cílí na genderové preference. Předpokládáme, ţe genderové rozdíly při výběru zaměření novináře se projeví především v oblasti sportu, který budou preferovat spíše muţi. Východiskem hypotézy je předpokládaná inklinace muţů-studentů ţurnalistiky k tradičním maskulinním tématům, jako je politika, ekonomika a sport, které uvádí Splichal – Sparks (1994, str. 123).

5.5.1 Preferovaná média podle geografického dosahu

Zdůrazňujeme, ţe následující kapitola se týká studentů, kteří na dotaz, zda by chtěli v budoucnosti pracovat jako novináři, odpověděli rozhodně ano, spíše ano nebo nevím. Jedná se o 185 bakalářských studentů (74% ze všech bakalářských respondentů) a 70 magisterských studentů (57% z celkového počtu zapojených magisterských studentů). Celkově se tedy k tomuto tématu vyslovilo 255 respondentů.

Četnost procentuálně

Národní média 169 66,27 %

Regionální 28 10,98 % média

Komunitní 1 0,39 % média

Zahraniční 57 22,35 % média

Nepreferuji 0 0 % ţádné z nich

Tabulka 12: Preferovaný typ médií.

Preferovaný typ médií 0% Národní média 22% Regionální média 1% Komunitní média 11% 66% Zahraniční média

Jiné

Graf 8: Preferovaný typ médií

Pohled na rozloţení preferovaných typů médií jasně ukazuje dominantní postavení celostátních médií. Jako své budoucí pracovní působiště by je rády viděly dvě třetiny dotázaných. Více neţ jedna pětina dotázaných preferuje práci v zahraničním médiu. Necelých jedenáct procent spojuje svoji budoucnost s prací pro regionální médium. A pouhý respondent se vyjádřil pro práci v komunitním médiu. Na základě těchto zjištění můţeme přijmout naši hypotézu, ţe více neţ jedna čtvrtina studentů by po ukončení studií ráda pracovala v celostátním médiu.

5.5.2 Preferovaný formát média

Naše výzkumná hypotéza (H5b) byla tvořena na základě výzkumu mezi českými studenty, kteří se pro výběr online médií nevyslovili. V tomto bodě dochází u jejich rumunských kolegů ke značnému názorovému odchýlení. Ti nejen, ţe online média volili v mnoha případech, ale dokonce se staly nejčastěji jmenovaným typem médií (svoji kariéru s nimi spojuje čtvrtina respondentů). Na druhém místě jsou tradiční tištěné deníky, pro které se vyslovilo 20% studentů. Jen o několik desetin procenta méně získala televize. Nejméně oblíbeným médiem se ukázaly být zpravodajské týdeníky, které zvolilo jen šest procent dotazovaných.

Četnost Procentuálně Deník 52 20,39 % Týdeník 17 6,67 % Měsíčník 36 14,12 % On-line ţurnalistika 68 26,67 % Televize 49 19,22 % Rozhlas 33 12,94 % Celkem 255 100 % Tabulka 13: Preferovaný formát média.

Při porovnání našich závěrů s daty získanými při mezinárodních výzkumech Splichala- Sparkse v 90. letech zjišťujeme, ţe preference rumunských studentů ţurnalistiky ohledně typů médií jsou jiné. Splichal se Sparksem ale ve své práci upozornili, ţe se ambice studentů pracovat v různých typech médií stát od státu výrazně liší. V průměru to ale byla práce v denním tisku, kterou by si studenti v 90. letech vybrali nejčastěji (v našem výzkumu se práce v deníku umístila na druhém místě). Zaměstnání v televizních stanicích lákalo pětinu respondentů stejně jako v našem případě. Zatímco u Splichala- Sparkse byla nejméně populární práce v rozhlase, rumunští studenti vnímají nejhůře práci ve zpravodajském týdeníku(Splichal – Sparks 1994: 117). S přihlédnutím ke zjištěným údajům musíme naši hypotézu zamítnout. Pro práci v online médiu by se v našem výzkumném vzorku rozhodlo mnohem více neţ námi daná pětina respondentů.

5.5.3 Preferovaná pracovní pozice respondentů

Pro doplnění informací o ambicích studentů ţurnalistiky se nyní zaměříme na prozkoumání jejich vysněné pozice, do které by chtěli po ukončení studia v redakcích nastoupit. Zároveň prozkoumáme naši hypotézu, ţe studenti budou po ukončení studia mířit na niţší pracovní pozice řadových novinářů nebo zvolí pozici novináře na volné noze. Při analýze odpovědí docházíme ke zjištění, ţe ambice rumunských studentů jsou mnohem vyšší, neţ jsme v naší hypotéze očekávali. Téměř třetina z nich by ráda pracovala v redakcích na pozicích vedoucího vydání. Zhruba stejné mnoţství studentů 86 se vyslovilo pro moţnosti pracovat jako šéfredaktor nebo editor. Naopak niţší pracovní pozice volila menšina všech respondentů. Na konci ţebříčku oblíbenosti jsou pozice řadového respondenta, novináře na volné noze a zástupce šéfredaktora. Na základě těchto zjištění naši hypotézu musíme zamítnout.

Četnost Procentuálně

Řadový novinář 24 9,41 %

Novinář- freelancer 28 10,98 %

Zástupce šéfredaktora 15 5,88 %

Šéfredaktor 58 22,75 %

Vedoucí vydání 76 29,80 %

Editor 51 20,00 %

Ředitel mediální 1,18 % 3 společnosti Celkem 255 100%

Tabulka 14: Vysněná pracovní pozice respondentů.

5.5.4 Preferovaná témata z pohledu genderu

Na následující otázky týkající se preferovaných témat odpovídali pouze studenti, kteří v předchozích moţnostech zvolili pozici řadového novináře, novináře na volné noze nebo šéfredaktora. U těchto pozic totiţ předpokládáme různorodou náplň práce a zpracovávání různých témat. Vyšší pozice, které mohli zvolit, jsou manaţerské. Součástí této kapitoly bude i testování naší hypotézy H4d, ve které předpokládáme, ţe muţi budou inklinovat k tradičně „muţským tématům“, jako je sport.

Četnost Procentuálně

Politická témata 14 20,9 %

Kultura 11 16,42 %

Sport 16 23,88 %

Ekonomika 5 7,46 %

Věda 6 8,96 %

Life-stylová témata 15 22,39 %

Celkem 67 100 %

Tabulka 15: Preferovaná témata

U respondentů převládá touha věnovat se sportovním tématům. Pro tuto moţnost by se rozhodla necelá čtvrtina všech dotázaných. Oblast ţivotního stylu je druhou nejčastěji volenou, vybralo by si jí více neţ pětina studentů. Těsně za ní jsou politická témata. Naopak, obecně oblíbené téma kultury zaujalo studenty pouze v 16 % případech. Nejméně z nich by pak volilo oblast vědy a ekonomiky. Naším cílem je ale prozkoumat hypotézu, jestli je sport opravdu tradičně volen spíše muţi- studenty, neţ jejich ţenskými protějšky. „Tematickému zaměření respondentů se věnovali ve svém výzkumu také Splichal a Sparks. Nejvíce zajímala studenty ţurnalistiky v 90. letech problematika tzv. human interest (26,5 procenta respondentů). Jako velmi kontroverzní však autoři označují inklinaci celé čtvrtiny respondentů k oblasti kultury, umění a sociálních věd, coţ poukazuje na výrazný odklon od „tradičních“ novinářských témat. Těmi jsou chápány především politika (21 procent respondentů) a ekonomika (3 procenta). Očekávanou „baštou“ muţských respondentů je sport, který preferovalo 15 procent muţů a pouze čtyři procenta ţen (celkově 9 procent respondentů). Pokud jsme se „dotkli“ problematiky genderových rozdílů v tematických preferencích respondentů Splichala a Sparkse, musíme doplnit, ţe muţe zajímala především politika (28 procent muţů) a zmiňovaný sport, ţeny inklinovaly k oblasti tzv. human interest (31 procent ţen) a ke kultuře (28 procent ţen). Svá zjištění komentovali Splichal se Sparksem – zejména kvůli neočekávané míře popularity kulturní rubriky a odklonu od politických a ekonomických témata - jako

88 velmi překvapivá. V kontextu zaměření námi dotázaných studentů ţurnalistiky však tyto trendy přetrvávají dodnes. (Splichal – Sparks 1994: 123-124)“79 Následující tabulka znázorňuje stejná data jako tabulka 15, tentokrát rozdělená podle genderové příslušnosti respondentů.

Ţivotný Politika Kultura Sport Ekonomika Věda Celkem styl

Četnost 6 6 7 2 2 11 34

Ţeny Procentuál 17,65 20,59 32,35 17,65 % 5,88 % 5,88 % 100 % ně % % %

Četnost 8 5 9 3 4 4 33

Muţi procentuál 24,24 27,27 12,12 12,12 15,15 % 9,09 % 100 % ně % % % %

Tabulka 16: Preferovaná témata z pohledu genderu.

Pokud bychom si témata rozdělili na tradičně ţenská a tradičně muţská, mezi ţenská bychom zařadili kulturu a ţivotní styl. Jako muţská témata naopak vnímáme politiku, ekonomiku, sport a vědu. Studentky opravdu v ţenských kategoriích převaţují. Nejvíce patrný je tento rozdíl v oblasti ţivotního stylu, kterému by se rád věnoval více jak dvojnásobný počet oslovených studentek (téma by volilo 32% ţen a 12 % muţů). Také v kultuře převaţují ţeny, i kdyţ zde uţ rozdíl není tak významný, jedná se o pouhá dvě procenta. Preferovaná témata řazená dle oblíbenosti u ţen od nejvíce oblíbeného po nejméně oblíbené, mají na prvním místě ţivotní styl. Druhé místo ale poněkud překvapivě získala sportovní tématika, pro kterou se vyslovila pětina respondentek. Zajímavá je také stejná oblíbenost kultury a politiky, obě tyto kategorie získaly shodný počet hlasů. Výčet uzavírají ekonomie a věda, o které studentky jevily nejmenší zájem.

79 Kašparová 2012, str. 105 89

Námi definovaná muţská témata skutečně více přitahují spíše studenty, kteří procentuálně převaţují u všech muţských kategorií. Jako nejvíce preferovaná studenti vybrali sportovní témata (27,27 %). Druhé nejoblíbenější se ukázalo téma politické (24,24 %). Třetí nejčastější bylo „ţenské“ téma kultury těsně následované vědeckými okruhy a ţivotním stylem. Na poslední příčce se umístilo téma ekonomiky. Přistupme nyní k zodpovězení naší výzkumné hypotézy H4d. Data v tabulce ukazují, ţe námi zvolená hypotéza je pravdivá, studenti - muţi volí sportovní tématiku častěji neţ muţi. Musíme zde ovšem zmínit, ţe nejde o vítězství výrazné. Také ţeny shledávají sportovní tématiku jako zajímavou a ráda by se jí v budoucnosti věnovala pětina z nich.

5.5.5 Modelový profil studenta žurnalistiky z pohledu jeho žurnalistických ambicí

Pokud si shrneme nám doposud známý obraz modelového profilu studenta ţurnalistiky, jedná se o dvaadvacet let starou ţenu, která studuje v místě svého trvalého bydliště. Ţurnalistika je její jediný obor, který na univerzitě studuje. Vybrala si studium ţurnalistiky, protoţe ji baví psát texty nebo vytvářet audio nebo video díla. Zároveň je ale pro ni důleţité i moţnost při výkonu této profese informovat veřejnost o tom, co se děje. Ve svém volném čase se ale psaní jen pro sebe nevěnuje. Nevede si blog na internetu. Dosud nemá ţádné pracovní zkušenosti. Předchozí kapitola nám pak obraz rozšiřuje o další zajímavé poznatky. Tato ţena by ráda v budoucnosti spojila svoji kariéru s prací v celostátním médiu. Preferuje hlavně online média, kterým by dala přednost před prací v tištěném denním tisku. V budoucnosti míří na vyšší pracovní pozice. Své vysokoškolské vzdělání by ráda zúročila na manaţerských místech v médiích jako vedoucí vydání nebo editor. Naopak práce na niţších postech řadových novinářů ji nelákají. Pokud by ale pracovala jako běţný člen redakce, jejím preferovaným tématem by byl ţivotní styl nebo sportovní rubrika. Jako zajímavá ji ale přijdou i politická témata a kultura.

5.6 Představy studentů žurnalistiky o hodnotách a identitě novinářů

Následující kapitola se bude věnovat pohledům rumunských studentů ţurnalistiky na hodnoty a profesní identitu novinářů. Budeme hledat odpovědi na šestou výzkumnou otázku (VO6): Jaké rysy profesní identity spojují respondenti s profesionálním žurnalismem? V rámci této otázky budeme testovat hypotézu H6a. Podle ní se domníváme, ţe studenti vnímají práci v médiích skrze institucionálně ekonomický koncept a předpoklad, ţe tato profese je spíše poslání, je na ústupu80. Jako východisko nám jsou výsledky českých studentů, kteří ve výzkumu jasně ukázaly, ţe si profesi novináře spojují spíše s liberalistickými hodnotami, jako je pestrá pracovní doba, moţnost informovat a být informován nebo příleţitost pracovat s lidmi. Zcela se tak odklonili od tvrzení například Hanno Hardta (Volek, 2007, str. 37), ţe je toto povolání v Evropě spojováno především s naplňováním „ideálu veřejné sluţby“. Další testovanou hypotézou související se šestou výzkumnou otázku je hypotéza H6b: Předpokládáme, ţe podle respondentů je odborné ţurnalistické

80 „Pro mnohé je to vysněné povolání, zajímavá, ba přímo nejkrásnější práce na světě: novináři jsou neustále někde na cestách, v ohnisku světových událostí. Je jedno, jak velký je svět. Nezáleţí na tom, zda novinář opravdu cestuje kolem zeměkoule, jednou je v Africe, jindy v Americe nebo v Austrálii, či zda jeho působnost odpovídá dosahu lokální přílohy nějakého deníku. Novinář je prostě u toho, když se něco důležitého stane, má přístup k prominentním lidem a ví o dění a pozadí běhu světa o něco více neţ paní a pan Obyčejní. Nejdůleţitější část novinářské práce ale není tak fascinující. Jsou to hodiny a hodiny dlouhého vyčkávání za zavřenými dveřmi při čekání na výsledek nějakého politického jednání, po nichž následuje vražedná tlačenice ve snaze získat na mikrofon dvacetisekundový záznam výroku politika, který stejně nemá co říci – nebo ani nechce. Ve zpravodajské redakci se bez ohledu na denní či noční dobu u obrazovky počítače třídí a zpracovávají zprávy korespondentů a agentur. To všechno ve stresu, protože redakce není personálně dostatečně obsazena, šéf je cholerik a vedení nemá sebemenší představu o tom, jak pracovníky motivovat. Navíc někdo důležitý během zasedání místních rotariánů diskrétně vzal pod paží ředitele vydavatelství a stěžoval si na zpravodajství z posledního zasedání městského zastupitelstva. A jako obvykle, chvíli před redakční uzávěrkou byl spáchán sebevražedný atentát, kvůli němuž je nutné doslova pět minut před dvanáctou přepracovat celou zpravodajskou relaci.“ (Russ-Mohl – Bakičová 2005: 19) 91 vzdělání pro výkon povolání novináře nezbytné. Domníváme se tak na základě pokračující transformace povolání novináře na profesi, která se mimo jiné zakládá na teoretických znalostech a odborném vzdělávání ţurnalistů. (Volek – Jirák 2006: 22-23) Reus a Becker navíc tvrdí, ţe důraz na školení novinářů v Evropě vychází z tzv. nového evropského myšlení asociovaného se společným trhem. A pokud se budou budoucí novináři rekrutovat z lidí, kteří prošli specializovaným vzděláním, přispěje to ke standardizaci povolání novináře, zejména v evropském kontextu. (Reus – Becker 1993: 4-6) V rámci této kapitoly se budeme věnovat i sedmé výzkumné otázce VO7: Jak vnímají respondenti povolání novináře z genderového? K ní se vztahuje hypotéza (H7) o předpokladu, ţe většina respondentů chápe novinářské povolání jako vhodnější pro muţe. Tento předpoklad vychází z názoru českých studentů, kde se pro tuto hypotézu vyjádřila 68% studentů. Kašparová při tvorbě této hypotézy vycházela ze statistických údajů o českých novinářích, kde muţi převaţují nad ţenami (60% versus 40%) (Volek – Jirák 2006: 26). Data, která v souvislosti s výše popsanými výzkumnými otázkami zjistíme, nám pomůţou vytvořit si představu o tom, jak vnímají rumunští studenti současné rumunské novináře. Protoţe to budou právě oni, kdo za pár let bude vykonávat tuto profesi, můţe tato kapitola nabídnout vhled do hodnot a ideálů, které budou budoucí rumunští ţurnalisté vyznávat, a které jistě ovlivní způsob jejich práce.

5.6.1 Představy studentů žurnalistiky o obrazu ideálního novináře

Četnost Procentuálně

Dobrá znalost jazyka 297 28,89 %

Dobrá znalost jiného 24 2,33 % cizího jazyka

Pracovitost 27 2,63 %

Oddanost profesi 146 14,38 %

Profesní zkušenosti 21 2,04 %

Dobré kontakty 7 0,68 %

Schopnost získat 173 16,83 % potřebné informace

Komunikativnost 194 18,8 %

Schopnost produkovat 123 11,96 % kvalitní texty

Odvaha setkávat se 3 0,29 % s nepopulárními lidmi

Odvaha pohybovat se v nebezpečných 49 4,77 % oblastech

Odvaha čelit výhruţkám 148 14,40 % vlivných lidí

Umět nabídnout protisluţbu za potřebné 8 0,78 % informace

Tabulka 17: Vlastnosti dobrého novináře z pohledu studentů ţurnalistiky: procentuálně.

Model ideálního novináře na základě jeho vlastností, sestavený podle odpovědí respondentů by vypadal tedy následovně: Jako nejdůleţitější vlastnost uvedli studenti

93 dobrou znalost rumunského jazyka. Tento novinář by tedy ovládal výborně svůj rodný jazyk a jeho texty by byly bez gramatických chyb, předpokládáme, ţe i zpracované zajímavě po formální stránce. Jeho další velmi důleţitou vlastností by byla komunikativnost. Měl by tedy přirozený talent komunikovat s lidmi, navazovat s nimi jednoduše vztahy. Předpokládáme, ţe by mu tato schopnost pomohla i ke třetí nejdůleţitější vlastnosti, a tou je získání potřebné informace. Na dalším místě se s téměř stejným počtem hlasů umístila odvaha čelit výhruţkám a oddanost profesi. Předpokládáme, ţe v zemi, která je podle organizace Reportéři bez hranic povaţována jako jedna z nejméně svobodných z pohledu svobody slova, mohou tyto dvě vlastnosti studenti chápat jako důleţité k tomu, aby novináři dokázali podávat informace nezkreslené a nenechali se od toho odradit společenskou atmosférou země. Poslední významnější vlastnost, kterou rumunští studenti jmenovali, je schopnost produkovat kvalitní texty. Domníváme se, ţe tento bod souvisí s prvním jmenovaným, a to schopnost ovládat rumunský jazyk. Novinář by měl mít podle studentů schopnost psát poutavě a neotřele tak, aby si udrţel pozornost čtenářů. Zbylé vlastnosti, které jsme studentům v dotazníku nabídly, byly jimi vyhodnoceny jako velmi málo důleţité (získali méně neţ 5% hlasů). Zajímavé je, ţe se mezi těmito „zavrhnutými“ atributy vyskytuje i schopnost ovládat další cizí jazyk. Pro větší názornost nabízíme všechny atributy srovnané od nejvíce ceněného po ten nejméně ceněný v tabulce 18.

Četnost Procentuálně

1. Dobrá znalost jazyka 297 28,89 %

2. Komunikativnost 194 18,8 %

3. Schopnost získat potřebné informace 173 16,83 %

4. Odvaha čelit výhruţkám vlivných lidí 148 14,40 %

5. Oddanost profesi 146 14,38 %

6. Schopnost produkovat kvalitní texty 123 11,96 %

7. Odvaha pohybovat se v nebezpečných 49 4,77 % oblastech

8. Pracovitost 27 2,63 %

9. Dobrá znalost jiného cizího jazyka 24 2,33 %

10. Profesní zkušenosti 21 2,04 %

11. Dobré kontakty 7 0,68 %

12. Odvaha setkávat se s nepopulárními lidmi 3 0,29 %

Tabulka 18: Atributy novináře seřazené podle významnosti. Pozitivní aspekty ţurnalistické profese.

Co vnímají studenti pozitivního na práci novinářů je dalším zkoumaným aspektem. V nabídce měli balík několika potenciálních pozitiv. Měli je srovnat od toho, které povaţují za nejvýznamnější (1), aţ po to nejméně významné (11). Současně s tímto hodnocením si otestujeme hypotézu H6a81, podle které studenti vnímají práci v médiích skrze institucionálně ekonomický koncept, předpoklad, ţe tato profese je spíše poslání, je na ústupu82.

81 Tato hypotéza je v souladu se zněním tzv. MacBrideovy zprávy z roku 1980(viz Osolnik 2005: 5-12.), kde je ţurnalistika popisována ne jako povolání, ale právě jako poslání. Na základě tohoto předpokladu pak jsou tedy novináři, ať uţ je povaha jejich práce jakákoli, v poměrně silné pozici pro utváření názorů veřejnosti a často se sami chápou jako „bojovníky přední linie při obraně svobody“. (Splichal – Sparks 1994: 157) Tato teze koresponduje s filozofií ţurnalistické činnosti v seriózních médiích, která byla na kontinentně tradičně spojována s naplňováním „ideálu veřejné sluţby“. Tato poněkud „utopická“ vize ţurnalizmu je však v současnosti potlačována převaţující koncepcí institucionálně-ekonomických nároků médií (či chceme-li liberalizmem bez idejí, tzv. informačním brokerstvím). (Kašparová 2012, str. 112) 82 „Testování prestiţe ţurnalistiky v různých společnostech byl věnován také oddíl dotazníku Splichala a Sparkse. Přestoţe hodnocení společenského postavení závisí na specifickém sociálním kontextu v daných zemích, všeobecně byla zjištěna poměrně nízká úroveň prestiţe novinářského povolání. Pouze deset procent studentů v 90. letech dosadilo novináře na přední příčky ţebříčku profesí. Nejniţší vnímanou prestiţ měla ţurnalistika například v Rakousku či Německu. Mezi všemi zeměmi zahrnutými ve vzorku se pak zdá, ţe novináři v Bulharsku nebo Polsku se těšili relativně nejvyšší prestiţi. Ovšem v absolutních hodnotách se stále jednalo o nízkou míru prestiţe. Jako moţné vysvětlení nabízejí autoři 95

1. Pestrá pracovní náplň 4,6

2. Moţnost práce s lidmi 4,8

3. Bohatý společenský ţivot 5,0

4. Moţnost “vidět za scénu“ 5,7

4. Společenská uţitečnost 5,7

5. Ví, co se děje 6,13

6. Flexibilní pracovní doba 6,26

7. Moţnost informovat veřejnost 6,33

8. Platební ohodnocení 6,6

9. Práce, která je poslání 7,3

10. Společenská prestiţ 7,4

Tabulka 19: Výhody ţurnalistické profese. Atributy byly seřazeny aritmetickým průměrem od nejvýznamnější po nejméně významnou.

Z průměrného hodnocení vyplývá, ţe si respondenti nejvíce cení na této profesi moţnost mít pestrou pracovní náplň. Hned poté je to práce s lidmi a bohatý společenský ţivot. Na čtvrtém místě se umístila společenská uţitečnost, první ze skupiny idealistických hodnost profese83, a to společně s moţností „vidět za scénu“. Dále pak studenti hodnotili moţnost vědět, co se děje, flexibilní pracovní dobu a moţnost informovat veřejnost. Aţ na posledním místě se umístily výhody jako je „práce, která je posláním“ a „společenská prestiţ“. výzkumu tvrzení, ţe míra prestiţe povolání klesá úměrně s nárůstem pracovních příleţitostí v mediální oblasti. Hodnocení prestiţe novinářů však můţe být podle autorů asociováno i se studentskými představami o budoucím zaměření. Studenti, kteří chtěli pracovat v denících a reklamních agenturách, hodnotili prestiţ novinářů jako výrazně nadprůměrnou. Ti, kteří směřovali do magazínů, PR a rozhlasových stanic měli naopak tendenci hodnotit povolání novináře jako znatelně niţší. Rozdíl objevili také mezi studenty, kteří inklinovali k práci v komerčních a naopak ve veřejnoprávních médiích. Nejvyšší prestiţ přisuzovali respondenti novinářům v zemích, kde neexistovala privátní média. V zemích, kde fungovaly oba typy médií, hodnotili novináře na společenském ţebříčku výše ti studenti, kteří tíhli spíše ke privátním médiím. Dále pak hodnotili novináře pozitivněji ti studenti, kteří se zajímali o ekonomiku a studentky se zájmem o human interest, neţ mající zálibu spíše v politice, kultuře, cestování a přírodních vědách.“ (Kašparová 2012, str. 119)

83 Jako další z nabídky mezi idealistické hodnoty řadíme „práce, která je posláním“ a „společenská prestiţ“. 96

Je patrné, ţe většina idealistických vlastností ţurnalistické profese, které měli studenti na výběr, se umístily na posledních místech. Na základě těchto zjištění musíme říct, ţe námi stanovená hypotéza byla přijata. Studenti si na této profesi cení více institucionální výhody z ní plynoucí, neţ idealistických vlastností.

5.6.2 Vzdělání novinářů

Protoţe dvě třetiny z našich respondentů zodpověděly, ţe by v budoucnosti rády pracovaly jako ţurnalisté, zaměřili jsme se v našem výzkumu i na otázku, zda podle jejich názoru novináři potřebují být vysokoškolsky vzdělaní. Předpokládáme, ţe jejich důvodem, proč šli studovat tento obor, je mimo jiné přesvědčení, ţe ukončené vysokoškolské vzdělání je podle jejich názoru nezbytné ke kvalitně odvedené ţurnalistické práci. Námi testovaná hypotéza H6b , kterou se tedy nyní pokusíme zodpovědět, tedy předpokládá, ţe většina studentů bude povaţovat za nezbytné pro novináře vystudovat vysokou školu (tedy získat magisterský titul). Dále jsme se také zaměřili na otázku, zda by tato vysoká škola měla být ţurnalistického zaměření. Dvě třetiny respondentů se vyslovily pro názor, ţe většina novinářů by měla být vysokoškolsky vzdělaná. Pouhých 51 z celkového počtu 372 respondentů si ale myslí, ţe by toto vzdělání měli mít všichni novináři. V menšině je skupina studentů, která povaţuje vysokoškolské vzdělání pro novináře za zbytečné. Ve výsledcích figuruje i malá skupina těch, kteří si myslí, ţe vysokoškolsky vzdělaný nemusí být ţádný novinář. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o pouhé jedno procento všech odpovědí, povaţujeme tento názor za marginální.

Vysokoškolské vzdělání pro žurnalisty

Nevím Všichni ano 6% Většina ne 14% 13% Všichni ne Všichni ano 0% Většina ano Všichni ne Většina ne Nevím

Většina ano 67% Graf 9: Měli by mít novináři vysokoškolské vzdělání?

Pokud bychom se zaměřili na otázku specializovaného ţurnalistického vysokoškolského vzdělání pro budoucí novináře, odpovědi respondentů jsou mnohem více homogenní. Naprostá většina studentů, jak ukazuje následující graf, je pro to, aby byli takto vzdělaní všichni novináři. Druhou největší skupinou jsou ti, kteří poţadují specializované vzdělání pro většinu novinářů. Studentů, kteří se vyslovili proti tomuto vzdělání nebo nevěděli, je naprostá menšina.

1% Žurnalistické vzdělání pro novináře

2% 0%

Všichni ano 31% Většina ano

Nevím

66%

Graf 10: Měli by mít novináři ţurnalistické vzdělání?

Pro skutečnost, aby měli novináři vysokoškolské vzdělání, se vyslovilo 80% všech respondentů, pro moţnost absolvovat specializovaný ţurnalistický vysokoškolský obor se vyslovilo dokonce 97% všech oslovených studentů. Na základě těchto zjištění naši hypotézu o nutnosti vysokoškolského vzdělání pro novináře přijímáme.

5.6.3 Novinářské povolání z pohledu genderu

Následující kapitolu budeme věnovat novinářské profesi z pohledu genderu. Pokusíme se zodpovědět výzkumnou otázku (VO7): Jak vnímají respondenti povolání novináře z genderového hlediska? K ní se vztahuje hypotéza (H7), kterou potvrdíme nebo vyvrátíme, o předpokladu, ţe většina respondentů chápe novinářské povolání jako vhodnější pro muţe. Ţurnalistika není, na rozdíl od některých jiných povolání, odvětvím, o kterém by se dalo jistě říci, ţe je vhodnější spíše pro ţeny nebo pro muţe. Ptali jsme se tedy respondentů, jak vnímají tuto profesi na základě genderu. Je pro ně novinařina profesí spíše ţenskou nebo muţskou? V dotazníku na tuto výzkumnou otázku směřovali dvě otázky, a to „jaké pohlaví si představí pod touto profesí“ a jaké je vhodnější pohlaví pro výkon tohoto povolání. 99

Na první otázku odpovědělo 43,6% respondentů, ţe si představí ţenu, a 56,4% ţe muţe. Zajímavé je, ţe ţeny hlasovali nejčastěji pro ţeny a muţi pro muţe, tedy kaţdé pohlaví si promítalo do své představy právě své pohlaví. U druhé otázky směřující na gender měli respondenti navíc moţnost nevolit ani jedno z pohlaví a označit odpověď „na pohlaví nezáleţí“. Právě tuto moţnost vybrala drtivá většina respondentů, tedy 83,9%. Naši hypotézu tedy přijímáme.

5.7 Shrnutí

Následující kapitola nabídne shrnutí našich dosavadních zjištění. Na rumunských universitách studuje ţurnalistiku větší počet ţen neţ muţů (přibliţně dvě třetiny všech studujících mladých lidí jsou ţeny). Podle průměrného věku studentů se domníváme, ţe bakaláři (průměrný věk 22 let) nastoupili na universitu hned po ukončení střední školy. U magisterských studentů je průměrný věk vyšší (27 let), coţ můţe být způsobeno například tím, ţe pro mnohé studenty se nejedná o první studovaný obor, ale ţurnalistiku zvolili jako doplněk k jednomu jiţ dostudovanému (nebo neúspěšně ukončenému) oboru. Této teorii napovídá i větší počet magisterských studentů, kteří společně s ţurnalistikou studovali nebo studují druhý obor, oproti studentům bakalářským. Většina studentů zvolila universitu v místě svého bydliště. Výjimku tvoří jen studenti na Universitě Bukurešť, kde domácí studenty tvoří jen 45%. Většina do hlavního města dojíţdí. Domníváme se, ţe je to způsobené zvýšenou prestiţí studia v hlavním městě, které můţe současně nabídnout lepší podmínky při pozdějším hledání zaměstnání. Důvody, proč si mladí lidé volí studium ţurnalistiky, jsou převáţně kariérní. Respondenti uváděli nejčastěji touhu pracovat v oboru médií nebo PR a stát se díky studiu profesionálním novinářem. Jako základ své motivace uváděli osobní zálibu v psaní textů, vytváření audio nebo video nahrávek. Pracovat v budoucnosti v médiích by rády dvě třetiny respondentů. Toto číslo je pak o něco vyšší u bakalářských studentů (72% si svoji budoucnost spojuje s prací

100 v médiu) neţ u magisterských (55% z nich). Jednou z moţností, jak tento výsledek interpretovat, je, ţe magisterští studenti mají za sebou mnohem více praxe neţ bakalářští studenti (pracovní zkušenost uţ má 71% magistrů a 37% bakalářů). Efektem praxe totiţ můţe být i to, ţe se student po seznámení s profesí rozhodne, ţe se jí věnovat nechce. Zajímavostí je, ţe rumunští studenti při získávání novinářských zkušeností volí především cestu práce v redakci. Další důvody, jako je psaní blogu, psaní článků jen pro sebe, tzv. do šuplíku, nebo práce ve školních médiích pro ně aţ tak zajímavá není a volí ji jen minimum studentů. Přesto, pokud je student přesvědčen, ţe se chce stát novinářem, jeho motivace je především idealistická. Tuto práci by volil především proto, ţe by se mu práce stala koníčkem a zároveň by mohl pracovat s lidmi. Další, o něco méně běţné důvody, jsou kariérní, a to zejména moţnost být informátorem veřejnosti. Pokud by si studenti mohli vybrat na jakou pozici nastoupit, nejraději by se viděli v roli vedoucího vydání, šéfredaktora nebo editora. Naopak nejméně oblíbený je u nich post zástupce šéfredaktora a ředitele mediální společnosti. Na těchto pozicích by nejraději pracovali v médiu s celostátním nebo se zahraničním dosahem. Populární jsou mezi nimi nejvíce online média, deníky a televize. Mezi nejméně oblíbené patří rozhlas a týdeníky. Zaměřili jsme se také na obraz ideálního novináře podle studentů. Z pohledu osobnostních vlastností řadí respondenti nejvýše dobrou znalost rumunského jazyka a komunikativnost. Důleţitá je podle nich i schopnost získat kvalitní informace, odvaha čelit výhruţkám a oddanost profesi. Z výsledků také vyplývá, ţe si respondenti na této profesi nejvíce cení moţnosti pestré pracovní náplně. Hned poté je to práce s lidmi a bohatý společenský ţivot. Naopak nejméně se identifikují s idealistickými aspekty, jako je „práce, která je posláním“ a „společenská prestiţ“.

101

5.8 Rozdíly v motivaci a představách studentů žurnalistiky v České republice a v Rumunsku

Následující kapitola se pokusí porovnat výsledky výzkumu českého s naším rumunským, a nalézt tak odpovědi na výzkumnou otázku VO8 Jaké jsou rozdíly v představách a motivaci k budoucímu povolání novináře mezi studenty rumunských univerzit a českých univerzit?

5.8.1 Rozdíly v motivaci studentů

Po srovnání výsledků dat sebraných mezi českými studenty a našich dat vychází najevo, ţe převaţující motivace mezi těmito dvěma skupinami je totoţná. Čeští i rumunští respondenti se ve většině případů klonili k vnitřní motivaci84 na prvním místě. Dále se ale výsledky mírně rozcházejí. Zatímco čeští studenti jako druhou nejčastější motivaci uvedli, ţe se chtějí stát profesionálním novinářem, pro jejich rumunské kolegy bylo důleţitější moţnost pracovat v PR nebo reklamě. Tato otázka byla v dotazníku formou multiple choice, respondenti mohli vybrat tři a více moţností podle vlastních preferencí. Zajímavé je, ţe podle Kašparové (2011) si čeští studenti volili ve většině případů obě moţnosti (tedy pracovat jako profesionální novinář i pracovat v PR a reklamě), rumunští se většinou vyjádřil pro jednu nebo druhou moţnost, nikoliv pro obě naráz. Jednou z moţných interpretací těchto dat je odklon rumunských studentů od klasické ţurnalistiky, kterou mohou vnímat jako profesi méně jistou a méně finančně výhodnou a příklon ke stejně kreativní, ale finančně lépe ohodnocené práci v sektoru PR a reklamy. Můţe to souviset i s povahou rumunského mediálního trhu, který je oproti českému mnohem širší s velkým mnoţstvím komerčních médií, ve kterých se dokáţe uplatnit velké mnoţství reklamních a PR specialistů.

84 V dotazníku tuto moţnost zastupovaly odpovědí „baví mě psát texty či nahrávat audio/video“ 102

Ostatní moţnosti byly voleny uţ jen okrajově. Za zmínku stojí snad jen větší počet našich respondentů, kde za volbou oboru stálo ovlivnění přítelem (necelých 6%). Češi zase výrazně častěji volili moţnost Jiné, která získala 11% všech hlasů.

Čeští studenti- procenta Rumunští studenti-

případů procenta případů

Chci se stát profesionálním 50,8% 39,78% ţurnalistou

Rád bych pracoval v oblasti 47% 45,97% PR nebo reklamy

Rád píšu, natáčím video 55,6%% 59,95% nebo audio

Studuji na přání svých 1,6% 0,54 % rodičů

Tento obor si zvolil také můj 1,3% 5,91% kamarád.

Je to rodinná tradice 0,3% 0,27 %

Nebyl jsem přijat na jinou 0,6% 0,81% školu

Chci mít status studenta 1,3% 0, 54 %

Ţurnalistiku povaţuji za 2,2% 0,81% snadný obor.

Jiné 11,5% 0,81%

Tabulka 20: Rozdíly v motivaci českých a rumunských studentů ke studiu (data Čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011)

Ptali jsme se i respondentů přímo na touhu pracovat v budoucnosti jako novinář. Mezi rumunskými respondenty oproti jejich českým kolegům bylo o několik procent více těch, kteří by chtěli (65,59%) i těch, kteří o této kariéře neuvaţují (33%). Naopak jen zanedbatelné mnoţství mladých lidí je nerozhodnutých (1,3%). V českém výzkumu eviduje autorka 9% studentů, kteří ještě nevědí, zda se oboru chtějí věnovat nebo ne.

103

Tento rozdíl můţe být zapříčiněn větším tlakem na mladé lidi v Rumunsku, aby úspěšně vystudovali, našli si dobře placenou práci a uplatnili se ve společnosti. Pokud bychom se podívali blíţe na aspekty, které mladé lidi motivují k tomu zvolit si kariéru novináře, zjistíme další rozdíly v obou skupinách (tabulka č. 21).

Čeští studenti- Rumunští studenti-

procentuálně procentuálně

Mít vysoký plat 7,6% 4,35 %

Mít prestiţní povolání 15,6% 8,99 %

Být u zdroje informací 14,2% 4,93 %

Mít moţnost informovat 36,4% 19,13 % veřejnost

Pracovat s lidmi 38,7% 17,10 %

Stát se známým 9,3% 5,22 %

Mít nenáročnou práci 0,4% 1,16 %

Práce je mi koníčkem 67,1% 21,74%

Ţurnalistika je poslání 11,1% 10,72 %

Chci pomáhat lidem 5,3% 3,77 %

Být „hlídacím psem 12,9% 2,9 % demokracie“

Tabulka 21: Rozdíly v motivaci českých a rumunských studentů zvolit si práci novináře (sloupec Čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011)

Rumunští studenti se výrazně odlišují od českých studentů. Přestoţe i mezi českými kolegy převáţila moţnost „práce je zároveň koníčkem“, v případě našich respondentů šlo o jednoznačnou převahu. Druhé nejčastější přání potom bylo s 38 % touha pracovat s lidmi. Teprve na třetím místě je kariérně orientovaná motivace informovat veřejnost, s 36% odpovědí. Rumunští studenti jsou tedy oproti českým mnohem více kariérně orientovaní a idealistické představy u nich nejsou tak silné. To

104 můţe být opět dáno silným tlakem společnosti na rumunské studenty prosadit se, uspět ve své profesi. Rozdíly v motivaci můţe pomoci nastínit i otázka, zda se studenti věnují produkci textů pro svoji potřebu nebo zda sbírali zkušenosti i před nástupem na univerzitu, například ve školních médiích nebo redakcích. Pokud bychom porovnali odpovědi na otázky o psaní textů do šuplíku, zjistíme, ţe čeští studenti jsou mnohem aktivnější. Zatímco jedna čtvrtina studentů psala jen pro své potřeby, čtvrtina si psala do šuplíku a něco ze své práce i publikovala, naši respondenti vykazovali daleko odlišná čísla. Dvě třetiny z nich totiţ vůbec jen pro sebe nepíše. Ještě překvapivější je nízké číslo studentů, kteří píší jen pro sebe a texty nikde nezveřejňují- je to pouhých 6,5%. Zbytek studentů, zhruba jedna čtvrtina, pak píše pro své potřeby a nějaké své texty zveřejňuje. Vysvětlit tyto rozdíly není jednoduché. Rumunští studenti mohou mít menší zájem o psaní textů pro sebe například z důvodů větší náročnosti studia, kdy na vlastní tvorbu nezbývá čas. Důvodem můţe být i snaha rumunských studentů najít si při studiu brigádu a vydělávat. Pokud bychom rozvinuli naší tezi, ţe na rumunské studenty je vyvíjen mnohem větší tlak na kariérní úspěch, jedním z vysvětlení by mohlo být, ţe svůj volný čas věnují práci v redakci a nemají čas nebo chuť psát další texty jen pro sebe. Proto jsme se zaměřili i na porovnání dosavadních zkušeností s prací novináře. Výsledky by mohly podpořit naší tezi.

Dosavadní pracovní zkušenosti Dosavadní pracovní zkušenosti českých studentů rumunských studentů Ano, v Ano, v 24% současnosti současnosti 28% pracuji. pracuji. 45% ano, dříve jsem pracoval/a 57% ano, dříve jsem Ne 19% pracoval/a 27%

Graf 11: Dosavadní pracovní zkušenosti českých a rumunských studentů (čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011) 105

Jak grafy ukazují, mezi rumunskými studenty je mnohem více těch, kteří uţ v mediálním sektoru pracovali nebo pracují. Výrazně více je i těch, kteří dříve pracovali, ale v současnosti nikoliv.

5.8.2 Rozdíly v představách studentů o budoucí profesi novináře

Poté, co jsme prozkoumali rozdíly v přání studentů dvou zemí studovat ţurnalistiku nebo motivaci jako novinář pracovat, zaměříme se na to, co si tyto dvě skupiny respondentů o povolání novináře myslí a jaké atributy si s ním spojují. Následující tabulka přináší pohled na to, jaké vlastnosti a schopnosti si námi porovnávané skupiny studentů s dobrým novináře spojují. Je patrné, ţe pro kaţdou skupinu je důleţité něco jiného. Shodují se jen v pozici komunikativnost (2. nejdůleţitější), oddanosti profesi (5. příčka) a Umění nabídnout protisluţbu za informace (11. pozice). Čeští studenti si, podobně jako rumunští, cení také dobré znalosti rodného jazyka. Současně schopnost získávat potřebné informace obě skupiny respondentů řadí do první poloviny ţebříčku. Markantní rozdíl je ve vnímání schopnosti mít dobré kontakty. Zatímco rumunští studenti povaţují dobré kontakty za jednu z nejméně důleţitých atributů, čeští studenti ho umístili naopak do první poloviny. Podobně je velký rozdíl ve vnímání schopnosti nebát se výhruţek cizích lidí, která je naopak důleţitá pro Rumuny, nikoliv však pro Čechy. Domníváme se, ţe je to rozdílnou kulturou společnosti, která mezi oběma národy panuje

106

Čeští studenti- dle Rumunští studenti- dle

pořadí pořadí

Dobrá znalost jazyka 3 1

Dobrá znalost jiného 8 9 cizího jazyka

Pracovitost 6 8

Oddanost profesi 5 5

Profesní zkušenosti 7 10

Dobré kontakty 4 12

Schopnost získat 1 3 potřebné informace

Komunikativnost 2 2

Schopnost produkovat 3 6 kvalitní texty

Odvaha setkávat se 11 13 s nepopulárními lidmi

Odvaha pohybovat se v nebezpečných 10 7 oblastech

Odvaha čelit výhruţkám 9 4 vlivných lidí

Umět nabídnout protisluţbu za potřebné 11 11 informace

Tabulka 22: Rozdíly v atributech dobrého novináře očima českých a rumunských studentů seřazených podle důleţitosti od 1 (nejvíce důleţité) po 13 (nejméně důleţité). (Čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011)

107

Ptali jsme se studentů také na pozitivní aspekty profese, které si studenti s ţurnalistikou spojují85. V této oblasti se obě skupiny respondentů téměř shodnou. V obou případech do první poloviny tabulky umístili pestrou pracovní náplň, moţnost práce s lidmi, společenskou uţitečnost a moţnost vlastní informovanosti. Zajímavé je v této kategorii vysoká pozice moţnosti ţít bohatý společenský ţivot u rumunských studentů. Můţe to být tím, ţe média v Rumunsku jsou výrazně více komercionalizovaná, coţ můţe být spojené s větším stykem s celebritami. Podívejme se ještě na to, jakou důleţitost dávají studenti vysokoškolskému vzdělání obecně pro budoucí praxi. Následující grafy ukazují, ţe názory na toto téma jsou téměř totoţné. Obě skupiny respondentů se domnívají, ţe většina novinářů by měla být vysokoškolsky vzdělána. Vzdělání je jeden z aspektů profesionalizace, pokud bychom navázali na motivaci studentů ke studiu ţurnalistiky, kde obě skupiny shodně odpovídali, ţe je to moţnost být profesionálním novinářem, je zajímavé, ţe odpovídají i na potřebu vzdělávání novinářů v souladu s teorií profesionalizace.

85 Respondenti vybírali ze seznamu domnělých pozitiv: Pestrá pracovní náplň, Moţnost práce s lidmi, Bohatý společenský ţivot, Moţnost „vidět za scénu“, Společenská uţitečnost, Ví, co se děje, Flexibilní pracovní doba, Moţnost informovat veřejnost, Platební ohodnocení, Práce, která je poslání, Společenská prestiţ 108

Vysokoškolské vzdělání pro žurnalisty v G 5% České republice

15% 16% Všichni ano Většina ano 1% Všichni ne Většina ne Nevím 63%

Graf 12: Vzdělání pro novináře v ČR (zdroj- Kašparová, 2011)

Vysokoškolské vzdělání pro žurnalisty v

Rumunsku 6% 14% 13% Všichni ano 0% Většina ano Všichni ne Většina ne Nevím 67%

Graf 13: Vzdělání pro novináře v Rumunsku

Pokud jsme se ale ptali na specializované ţurnalistické vzdělání, názory se odlišují. Zatímco dvě třetiny rumunských studentů se domnívají, ţe toto vzdělání by měli mít všichni novináři, v české skupině je to jen 15% respondentů. Tam naopak převaţuje názor, ţe stačí, pokud má novinářské vzdělání většina novinářů (myslí si to 55% studentů.

109

5.8.3 Shrnutí

Obě námi porovnávané skupiny studentů pochází z postkomunistických zemí, o kterých Jakubowitz (2009) tvrdí, ţe je pro ně typický stejný vývoj vzdělávání ţurnalistů po roce 1989, spojené se slabým ukotvením svobodné ţurnalistiky ve společnosti. Pokud ale porovnáme výsledky našeho a českého výzkumu, zjistíme, ţe přestoţe vývoj vzdělávání ţurnalistů můţe být stejný, studenti se od sebe v některých aspektech liší. Například motivaci pracovat v mediálním sektoru mají rumunští studenti více vyjasněnou. Respondenti se jasně rozdělili na ty, kteří by rádi v mediálním sektoru pracovali, a ty, kteří nechtějí. Jen minimum bylo nerozhodnutých. Naopak mezi českými studenty bylo nerozhodnutých téměř deset procent. U rumunských studentů jsme identifikovali také silnější inklinaci ke kariérní motivaci proč se stát novinářem. Zatímco Češi by volili kariéru novináře spíše z idealistických důvodů. Změny nacházíme také ve vlastnostech a schopnostech, které si obě skupiny s dobrým novinářem spojují. Z dotazníku je patrné, ţe některé aspekty povaţují obě skupiny shodně za důleţité (komunikativnost, oddanost profesi, dobrá znalost rodného jazyka). Markantní rozdíl je ale například ve vnímání důleţitosti mít dobré kontakty. Zatímco česká skupina povaţuje kontakty za jednu z nejdůleţitějších věcí, rumunská ji umístila na konec ţebříčku. Podobně je velký rozdíl ve vnímání schopnosti nebát se výhruţek cizích lidí, která je naopak důleţitá pro Rumuny, nikoliv však pro Čechy. Domníváme se, ţe je to rozdílnou kulturou společnosti, která mezi oběma národy panuje. Naopak ke shodě dochází, pokud porovnáme pozitivní aspekty, které si obě skupiny spojují s prací v médiích. V obou případech vítězí pestrá pracovní náplň, moţnost pracovat s lidmi, společenská uţitečnost a moţnost mít k dispozici informace. Stejný názor mají studenti i na potřebu vysokoškolského vzdělání pro novináře. Ţe by novináři měli mít titul z vysoké školy, si shodně myslí dvě třetiny respondentů

110 v obou skupinách. Rozcházejí se pouze v názoru, jestli by toto vzdělání měli mít všichni, nebo stačí jen část novinářů. V Rumunsku se domnívají, ţe by toto vzdělání měli mít všichni, dvě třetiny studentů. V české republice je tou pouze 15% respondentů.

5.9 Proměny v představách o povolání novináře u absolventů žurnalistiky

Vedle kvantitativnímu výzkumu jsme provedli kvalitativní polostrukturované rozhovory s absolventy ţurnalistiky, kteří pracují v oboru. Tento výzkum měl dva cíle- jedním je porovnat výsledky kvalitativního výzkumu s kvantitativním pro získání relevantních závěrů. Druhým cílem bylo získat hlubší vhled do problematiky a pokusit se získat odpovědi na některé teze, které vzešly z kvantitativního výzkumu. Naši informátoři odpovídali na otázky o předešlém studiu, získané praxi, názoru na potřebnost vysokoškolského studia při práci novináře a podobně. Celkově by se daly otázky v rozhovoru rozdělit do dvou kategorií- otázky směřující na kariéru a otázky zaměřené na předchozí studium. Výsledky kvalitativního výzkumu se pokusíme porovnat s daty, která jsme získali z kvantitativního výzkumu.

5.9.1 Vliv studia žurnalistiky na budoucí novináře

Identifikovali jsme mezi absolventy výraznou podporu studia na vysokých školách. Mladí ţurnalisté věří, ţe vystudovat universitu předtím, neţ se člověk stane novinářem, vede ke kvalitnější novinářské práci. Nepřímo se tak opírají o jeden z principů profesionalizace, kterým je formální vzdělání. Důleţité je podle nich například socializační působení na mladé lidi a předávání etických principů profese a hodnot university studentům. „Protože universita vás naučí jinak myslet. …Já jsem určitě nebyla zralá jít po střední škole pracovat jako novinář, i když jsem o tom tehdy snila.“, „Je to o veliké zodpovědnosti, disciplíně, etických hodnotách. A tyto věci se může

člověk naučit na universitě.“

111

Zajímavé je zjištění, ţe s vysokoškolským studiem si informátoři spojovali právě osvojení jistých etických standardů, morální hodnot a uţ méně získání praktických dovedností, jako je schopnost napsat zpravodajský nebo publicistický článek. Dokonce se objevil názor, který zpochybňoval potřebu vůbec specializovaného vzdělání novinářů: „Nemyslím si, že nutně potřebují mít vzdělání ze žurnalistiky, praktické věci se můžou naučit i v redakci.“ Další výjimkou byly i zdánlivé rozdíly v nutnosti vzdělání pro ţurnalisty ve vyšších pozicích a těch, kteří pracují v malých, regionálních redakcích lokálního tisku. Podle některých absolventů je vzdělání spíše pro první kategorii, druhá skupina ji příliš podle jejich názoru nevyuţije.

5.9.1.1 Úroveň univerzitní přípravy na výkon profese

Zaměřili jsme se tedy i na otázku, zda se absolventi cítili po ukončení univerzity připravení na novinářskou profesi. V tomto bodě můţeme mluvit o dvou hlavních názorových proudech, kterých jsme se dotkli. V prvním jde o více teoreticky zaloţené studenty, kteří se ve své práci opírají o teoretické znalosti získané při studiích. „Myslím, že ano. Samozřejmě, vždy se člověk učí něco nového, ale myslím, že ty nejdůležitější věci jsem věděla z university.“ Zdůrazňují důleţitost studia materiálů, které je podle jejich názoru mohou dobře připravit na pracovní ţivot, ve kterém se pak opírají právě o získané vědomosti. Druhou skupinou jsou studenti, kteří věří v sílu praktických dovedností a zkušeností. Jsou to lidé, kteří si i ve větší míře hledali uţ za studií stáţe v médiích a zdůrazňují potřebu ţurnalistiku osobně zaţít, vyzkoušet si věci v realitě. Zde se zase odráţí názor, ţe ţádná sebelepší škola nemůţe připravit člověka na praxi. Osobní zkušenost je podle nich nad teoretické znalosti, které ale nemusí odráţet realitu. „Všechno důležité, co teď potřebuji, jsem se naučila od svých kolegů, přímo v redakci. Chci říct, určitě mám větší přehled, než kdybych nestudovala, ale takové ty praktické věci, co musí každý novinář znát, mě naučili až tu.“

Důleţitost získání praktických zkušeností uţ při studiu jsme identifikovali ale napříč celou skupinou respondentů. Kromě uţ zmíněného benefitu vlastní zkušenosti se 112

ţurnalistikou, jde také podle absolventů o dobrý záznam do ţivotopisu, moţnost rozhodnout se, zda se stát ţurnalistou na základě vlastní zkušenosti, vyšší moţnost získat placené zaměstnání, získání kontaktů. Dále je to pak potenciálně pozitivnější přijetí absolventa ze strany zaměstnavatele, kdyţ zjistí, ţe má zkušenosti, menší potřeba zaměstnavatele zapracovávat absolventa (oproti studentovi, který nikdy nepracoval v médiích), vytvoření kontaktů v oboru. Informace absolventů v tomto případě podporují i výsledky dotazníkového šetření. Mezi rumunskými studenty je opravdu vysoké procento těch, kteří mají uţ za studií pracovní zkušenosti. Jedná se nadpoloviční (55%) většinu, přičemţ poměr mezi bakaláři a magistry je příznivější právě u magisterských studentů, je to přes 70%. Tato zjištění vypovídají o tom, ţe v Rumunsku je mezi studenty rozšířený názor o potřebnosti praxe při studiu pro budoucí profesi.

5.9.1.2 Vliv studia druhého oboru na výkon profese

Většina našich respondentů byla absolventem ţurnalistiky. Pouze jeden z nich vystudoval na universitě ještě druhý obor. Studovat v dvouoboru není na námi zkoumaných školách v Rumunsku běţné. Moţná za to můţe i fakt, ţe je studium na školách zpoplatněné (například na Univerzitě Bukurešť v akademickém roce 2014/2015 platili studenti ţurnalistiky 3100 RON, coţ je zhruba 18 500Kč) a druhé studium by uţ rodina studenta finančně neunesla. Také mezi absolventy se jako důvod, proč nestudovali, objevily finance. Mnohem častěji ale uváděli časovou zátěţ studia, kdy by druhý obor uţ nestíhali nebo by se mu nemohli plně věnovat. V tomto bodě ale musíme počítat s moţností, ţe se respondenti pouze jen styděli přiznat, ţe by si nemohli dovolit studium financovat. Zároveň si ale myslí, ţe druhé studium můţe být v určitých případech uţitečné. Člověk k němu ale musí mít předpoklady. „Myslím si, že na to člověk musí být dost chytrý. A mít na to peníze. A musí být určitě i strašně ctižádostivý.“ Benefity takové ctiţádosti jsou pak kariérní: „Dá vám to výhodu oproti jiným lidem, kteří se třeba mohou hlásit na stejné místo.“, nebo pomáhají novinářům v jejich práci: „Například pokud se chce člověk věnovat seriózní žurnalistice, například psát články pro 113 ekonomicky orientovaný tisk, je asi užitečné mít například ekonomické vzdělání. Člověk do toho pak lépe vidí a rozumí tomu.“ Odchylkou od převaţujícího názoru, ţe druhý obor můţe být prospěšný, byl jeden informátor, který opět dává na vyšší úroveň zkušenosti a znalosti, které člověk získá v zaměstnání: „Nemyslím si, že by to bylo nějak potřeba. Potřebné znalosti si člověk může kdykoliv doplnit při práci, tím, že se problému věnuje.“

5.9.2 Absolvent v zaměstnání

Druhý okruh otázek byl, jak jsme jiţ zmínili, věnován současné profesi a proměnám představ absolventů o ţurnalistice po nástupu do zaměstnání. Respondenti odpovídali na sadu otázek zaměřených na jejich současnou kariéru, co mělo vliv na jejich výběr zaměstnavatele, názory na stěhování za prací, samotnou proměnu představ o ţurnalistice a co mělo na ni vliv. Otázky jsme volili ve vztahu k hlavní výzkumné otázce a kontextu kvantitativního výzkumu.

5.9.2.1 Výběr pracovní pozice

Výsledky kvantitativního výzkumu potvrdily naši hypotézu o tom, ţe studenti volí univerzitu v místě svého bydliště. Ptali jsme se tedy našich respondentů, jestli i oni pracují v místě svého bydliště a co si myslí o stěhování za prací. Zjistili jsme, ţe absolventi pracují ve většině případů v místě svého trvalého bydliště. Ti, kteří se přestěhovali za prací, odešli do Bukureště. Ale i oni mluví o úzké vazbě na svůj rodný kraj a rodinu. „U nás hodně lidí jezdí pracovat do Bukureště, protože to je hlavní město a i platy jsou o něco vyšší. Ale pro mě je to těžké, chtěla bych se jednou vrátit domů.“

Argument blízkosti rodiny se objevoval často i u tématu, zda se stěhovat za prací, či nikoliv. Mladí Rumuni mají, zdá se, velmi blízký vztah s rodinnou a rodinné vazby zde jsou silné. „Nedokáži si představit, že bych se za prací odstěhovala od své rodiny. A myslím, že by se jí to ani nelíbilo.“ Přesto ale vnímají stěhování za prací jako nutnost v případě, kdy nelze najít zaměstnání v regionu „Vnímám to jako přirozenou součást lidského života. Samozřejmě, bez závazků se člověku za prací stěhuje lépe než

114 třeba s rodinou. Ale myslím, že to je příležitost žít lepší život.“ „Myslím si, že je to skvělá možnost jak získat práci, která člověka naplňuje. Nevadí mi ta myšlenka stěhovat se za prací.“. Zajímavé je, ţe se s touto myšlenkou dokázali ztotoţnit spíš muţi, neţ ţeny. Tento výsledek v našem malém výzkumném vzorku můţe být pouhou náhodou, ale také můţe poukazovat na rozdělení tradičních rolí ve společnosti, kdy ţena zůstává doma, stará se o rodinu a muţ má za úkol ji zajistit86. Jak uţ jsme zmínili, většina našich informátorů zůstala pracovat v místě svého bydliště. Co ale ovlivnilo výběr jejich aktuálního zaměstnání? Další otázka cílila na to, podle čeho se mladí absolventi rozhodovali, jakou pracovní pozici zvolit87. Mezi odpověďmi je nejvýraznější scénář, kdy absolvent pracoval v médiu ještě jako student a poté zde získal místo. „Kamarádka mi pomohla sehnat letní stáž právě v těchto novinách. Strašně se mi to líbilo a i oni se mnou asi byli spokojení. Po škole jsem jim zkoušela napsat a vyšlo to, nabídli mi místo.“ Nejčastěji se pak studenti o vztahu se svým zaměstnavatelem vyjadřovali ve smyslu, ţe obě strany věděly, co od sebe čekat. Ani přechod z pozice stáţisti nebo brigádníka do pozice zaměstnance nebyl pro absolventa takový drastický, a rychle se zapracoval. „Tím, že jsem s těmi samými lidmi pracovala už dřív, znala jsem prostředí i svého šéfa a věděla, co očekávat, bylo to jednoduché. Věděla jsem, co ode mě budou chtít.“ Rozhodnutí o volbě zaměstnavatele ale můţe být i ovlivněné náhodou, nutností nebo ţivotní událostí. „Původně jsem vůbec nechtěla do online média, mým

86 K této úvaze nás navedljeden z respondentů, který uvedl: „Myslím si, že od mužů v Rumunsku se vyžaduje, aby měli dobrou práci a úspěšnou kariéru. Je to známka jejich schopnosti postarat se o rodinu. O manželku a děti, o svoje rodiče.“ 87 Z kvantitativního výzkumu vyplývá, ţe rumunští studenti by nejraději pracovali na pozici vedoucího vydání. Druhý nejoblíbenější post byl šéfredaktor, následovaný editorem, novinářem – freelancerem, řadovým novinářem, zástupcem šéfredaktora a ředitelem mediální společnosti.

Nejoblíbenějším médiem bylo online médium, poté deník, televize, měsíčník, rozhlas a nejméně oblíbený byl týdeník.

Z pohledu geografického dosahu zvítězila média národní. Dále to pak byla zahraniční média, regionální a komunitní. 115 snem byla tištěná média. Ale dlouho jsem nebyla úspěšná a pak se naskytla možnost získat místo v naší redakci.“ „Měli jsme svatbu v mém posledním ročníku university a to významně změnilo můj kariérní směr. Do té doby jsem si plánovala najít si práci v Bukurešti, přemýšlela jsem i o možnosti jít pracovat do zahraničí.“

5.9.2.2 Proměny představ absolventa o žurnalistice

Posledním bodem našeho kvalitativního výzkumu bylo prozkoumat, zda a jak se proměnily představy absolventů po nástupu do zaměstnání. Předpokládáme, ţe v konfrontaci s reálným světem dochází u mladých lidí k přehodnocování svých názorů a postojů, které si nesou například z rodiny nebo univerzity. ¨ V námi zkoumaném vzorku můţeme rozlišit dvě výrazné skupiny informátorů. Ty, kteří uţ před ukončením studií měli pracovní zkušenost, a ty, kteří ji neměli. Obě tyto skupiny pak vnímaly přechod z univerzity do zaměstnání rozdílně a jinak se chovaly i jejich představy o ţurnalistice. První skupina, absolventi, kteří jiţ vstupovali do zaměstnání s předchozí zkušeností, uvedli, ţe poté ţádnou výraznější změnu v představách o ţurnalistice nezaznamenali. Znali prostředí redakcí i běţnou náplň novináře. Výraznější změny zaznamenali jen na rovině osobní. „Vlastně, jediný rozdíl, který tam byl, bylo to, že jsem cítila víc zodpovědnosti. Jako studentka jsem sice pracovala na maximum, ale pořád jsem byla studentka, učila jsem se. Ani můj šéf mě nepouštěl k důležitějším věcem. To se teď mění. Je to sice fajn, aly taky více stresu a zodpovědnosti.“ Zajímavé je také sledovat změny ve vnímání etických norem novináře. „Myslím, že být skutečně dobrý novinář stojí velké úsilí a osobní odvahu. Myslím tím, zůstat objektivní, vědět, jak se dostat k pravdivým informacím a zároveň zůstat kreativní, aby jeho články lidi skutečně zaujaly.“ Absolventi mohou zaţívat pomyslnou zkoušku osobnosti, kdyţ zjišťují, ţe teoretické znalosti získané na univerzitě není v reálném světě vţdy lehké dodrţet. „Už to není o universitních teoriích, o tom, že by měl být objektivní a já nevím co ještě, ale najednou pocítíte tu skutečnou potřebu takovým být.“ Pokud se zaměříme na druhou skupinu informátorů, tedy ty, kteří před ukončením university nezískali ţádnou praxi, zjistíme, ţe pro ně byl přechod větší 116 změnou. Je to logické, protoţe celé prostředí pro ně bylo cizí a museli se v něm rychle zorientovat. „Pamatuji se, jak jsem byl celým tím novinářským světem uchvácen.“ Informátoři mluvili také o tom, jak pro ně bylo překvapující přenést své teoretické poznatky do reálného ţivota a porovnat je se skutečnými novináři, kteří mohou trpět lidskými chybami. V některých případech můţeme dokonce mluvit o sundání si pomyslných růţových brýlí. „Vždycky jsem si představovala, že novinář je vznešený člověk, plný morálních hodnot, spravedlivý, objektivní. Nebo jsem aspoň já taková vždy chtěla být. Teď v práci vidím, že je to trochu jinak. Že i novináři jsou jen lidé, mají své slabosti a nedostatky. A ne vždy dělají svoji práci na sto procent.“

5.9.3 Shrnutí

Z výzkumu vyplývá, jak velký význam má pro mladé novináře absolvování praxe během studia. Jedním z největších benefitů je osvojení si praktických dovedností a získání zkušeností, které student na universitě nezíská. Člověk se můţe na základě vlastních zkušeností také rozhodnout, jestli se chce opravdu stát novinářem. Získá kontakty, které mu později mohou pomoci při hledání zaměstnání. Hledání práce mu usnadní i záznam praxe v ţivotopise. Pro zaměstnavatele je to pak signál, ţe mladý člověk uţ má zkušenosti a není třeba ho zaučovat tolik, jako člověka bez praxe. Naše tvrzení o významu praxe u studentů podporují i výsledky kvantitativního výzkumu, ve kterém se nadpoloviční většina studentů vyjádřila, ţe uţ během svých studií získala pracovní zkušenost jako novinář. Stejně jako na o významu praxe se informátoři shodli na významu vysokoškolského vzdělání. V tomto případě vyzdvihovali zejména formování charakteru mladého člověka, které probíhá na univerzitní půdě a předávání etických principů profese a mravních hodnot. V otázce kvality přípravy na výkon profese se studenti rozcházeli. Teoreticky zaloţení studenti uváděli, ţe se cítili po ukončení university připravení na výkon profese, protoţe měli dostatečný teoretický základ, který jim umoţnil stát se dobrými novináři. Prakticky zaloţení studenti naopak vyzdvihovali v tomto význam praxe a tvrdli, ţe škola je na profesi připravila nedostatečně, protoţe většinu praktických dovedností si osvojili aţ v zaměstnání. 117

Z výzkumu také vyplynulo, jak silný vliv má na výběr zaměstnání rodina. Absolventi často uváděli, ţe by se kvůli rodině nestěhovali za pracovní pozicí. Ti, kteří se uţ přestěhovali, dodávali, ţe by se jednou chtěli ke své rodině vrátit. Dalším významným aspektem, který výběr pozice u absolventů ovlivňuje, je jiţ zmiňovaná praxe. V našem výzkumném vzorku jsme identifikovali významnou skupinu těch, kteří po ukončení studií získali práci v médiu právě díky tomu, ţe uţ během studií v tomto médiu pracovali. Cílem tohoto výzkumu bylo i prozkoumat, zda a jak se mění představy absolventů o profesi novináře po příchodu do zaměstnání. Zdůrazňujeme, ţe vzhledem k velikosti výzkumného vzorku se jedná pouze o vhled do problematiky, prozkoumat toto téma důkladněji by byl úkol na samostatnou práci. Nicméně i zde jsme identifikovali dvě skupiny lidí. Absolventi s praxí uváděli, ţe velké změny na sobě nezaznamenali. Největší proměny uváděli v osobní rovině, kdy si uvědomovali společenskou zodpovědnost se ţurnalistikou spojenou, a s tím spojený tlak na dodrţování etických norem. Druhá skupina informátorů, která neměla předchozí zkušenosti s prací v médiích, uváděla proměny výraznější. Zejména se jedná o konfrontaci jejich teoretických poznatků se skutečným světem novinářů. U některých absolventů můţeme dokonce hovořit o ztrátě iluzí o bezúhonnosti a dokonalosti novinářů.

118

6 Diskuze

Na závěr naší práce se pokusíme kriticky zhodnotit náš výzkum a celou předkládanou práci. Cílem této diplomové práce bylo přinést informace o motivaci a představách studentů ţurnalistiky o budoucí profesi v Rumunsku. Vedlejším cílem pak porovnat tyto motivace představy se studenty v České republice a nabídnout vhled do problematiky proměn představ o profesi u absolventů ţurnalistiky, kteří začínají v oboru pracovat. S tímto záměrem byl i proveden kvantitativní výzkum, který byl zaměřen na motivaci a představy studentů, a kvalitativní výzkum mezi absolventy. Výzkum vychází z teorie profesionalizace, která byla popsána v teoretické kapitole. Po seznámení se související odbornou literaturou jsme zjistili, ţe přestoţe otázce profesionalizace je věnováno hodně pozornosti, téma studentů ţurnalistiky je zatím ve vědecké komunitě spíše okrajové. Navazovali jsme tak zejména na práci Lenky Kašparové (2011), která vycházela z výzkumu Splichala a Sparkse, provedeného v 90. letech minulého století. Důleţitou pro náš výzkum je i práce Balabánové, která se věnuje obrazu rumunského novináře a na toto téma vypracovala dva výzkumy. Dílčím cílem předkládané práce je i porovnání motivací a představ rumunských studentů s českými. Tím se stává jednou z prvních prací zkoumající studenty dvou postkomunistických zemí a vůbec první, která porovnává Českou republiku a Rumunsko. Hlavní výzkumnou otázkou kvantitativního výzkumu bylo „Jaké jsou motivace a představy studentů žurnalistiky o budoucím povolání novináře?“ Pro zodpovězení této otázky jsme zvolili metodu online dotazníku, který vyplnilo 372 studentů ţurnalistiky na státních rumunských vysokých školách. V tomto kontextu chceme vyzdvihnout ochotu respondentů k participaci na výzkumu, která nás mile překvapila. Důkazem toho je vysoké číslo účastníků výzkumu.

Vlastní výsledky a závěry jsou uvedené v analytické části této práce (kapitoly 5.4 aţ 5.7). Součástí kvantitativního výzkumu bylo o porovnání našich výsledků s výsledky výzkumu mezi českými studenty, který v roce 2011 provedla Kašparová. Zajímavým

119 zjištěním bylo, ţe přestoţe se teoretici v námi pouţité literatuře shodují na tom, ţe vývoj ţurnalistiky v postkomunistických zemích je totoţný, našli jsme v námi porovnávaných skupinách několik odchylek. Rumunští studenti jsou si více jistí rozhodnutím, zda po ukončení studií pracovat v médiích. Oproti tomu čeští respondenti více váhají. Naše skupina je také vedena více kariérní motivací pro práci novináře. Kašparová mezi českými studenti identifikovala výrazně vyšší procento idealistické motivace. V neposlední řadě můţeme hovořit i o odlišných představách o ideálních schopnostech a vlastnostech dobrého novináře. Zajímavé je zejména skutečnost, ţe rumunští studenti vyzdvihovali odvahu čelit výhruţkám vlivných lidí88. Přesto je ale třeba výsledky vnímat v kontextu limitů tohoto výzkumu, o kterých jsme hovořili uţ v kapitole zaměřené na zvolenou metodologii. Jedná se zejména o velké nároky na ochotu dotazovaného. Vyplnění dotazníku je časově náročné a můţe se stát, ţe respondent v jeho polovině přestane mír zájem o participaci na výzkumu. Dotazník jsme šířili mezi respondenty online formou přes sociální sítě a v anglickém jazyce89. Jsme si vědomi toho, ţe jsme tak vyloučili z výzkumného vzorku ty studenty, kteří neovládají dobře anglický jazyk nebo se nepohybují na sociálních sítích. Výzkumu jsme chtěli dodat další rozměr, a proto jsme se rozhodli doplnit výzkum o data od začínajících novinářů, získaná kvalitativním rozhovorem. Vedli jsme rozhovory se šesti absolventy ţurnalistiky ze všech šesti státních vysokých škol, kde se dá ţurnalistika v Rumunsku vystudovat. Otázky se dají rozdělit do dvou okruhů- zaměřené na předchozí studium a na současnou praxi. Při jejich tvorbě jsme vycházeli z tezí, které vzešly z kvantitativního rozhovoru a z odborné literatury. Našim cílem bylo pokusit se přinést odpovědi na některé z tezí, které vzešli z kvantitativního výzkumu, a nastínit proměny představ o profesi novináře mezi studenty a absolventy konfrontovanými mediální realitou. Uvědomujeme si ale, ţe svým rozsahem se jedná

88 Rumunsko se dlouhodobě potýká se slabou svobodou slova, navzdory tomu, ţe ji garantuje ústava. Více v kapitole 3 Mediální systém Rumunska. 89 Více o způsobu šíření dotazníku v kapitole 4.2 Tvorba výzkumného vzorku. 120 pouze o vhled do problematiky. Zároveň ale v této oblasti vidíme velké moţnosti na navázání na náš výzkum a doplnění zjištěných poznatků. Také kvalitativní výzkum byl veden na dálku pomocí webové aplikace Skype. Tento nástroj nám umoţnil provést rozhovory bez zvýšených nároků na finanční a časovou stránku, kterou by jinak obnášelo vedení rozhovoru osobně. Pro tuto metodu jsme se rozhodli po zváţení všech kladů a záporů, které tato forma výzkumu obnáší. Mezi riziky je to například moţnost selhání technologie nebo skutečnost, ţe existuje moţnost, ţe námi zkoumaná osoba není ve skutečnosti tou, za kterou se vydává. Všechna rizika spojená s tímto nástrojem jsme se ale rozhodli přijmout. Více o problematice pouţití online komunikačních nástrojů ve výzkumu jsme psali v kapitole 4.1 Výzkumná metoda a metoda sběru dat. V kontextu analytické části práce jsou jistě moţné argumenty, ţe stanovený problém lze zkoumat jinými otázkami nebo za zvolení jiných výzkumných metod. Dotazník vychází z předchozích výzkumů, zejména z výzkumu českých studentů, aby bylo moţné námi získané informace porovnat. Dotazník obsahuje 37 otázek. Jeho obsah by bylo moţné rozšířit například o osobní témata, která by nám řekla více o povaze respondentů. Pro potřeby diplomové práce a z důvodu limitu rozsahu a našich moţností se ale domníváme, ţe námi stanovený rozsah je dostačující. Přesto, ţe jsme našim výzkumem nedokázali pojmout celou zkoumanou oblast, domníváme se, ţe se nám podařilo vytvořit výzkum, který je relevantně ukotvený v teoretických konceptech. Je realizován za dodrţení všech výše zmíněných metodologických konceptů.

121

7 Závěr

Oslovili jsme studenty a absolventy šesti státních vysokých škol v Rumunsku k participaci na výzkumu. Do kvantitativního výzkumu dotazníkem se zapojilo 372 rumunských respondentů. Kvalitativní výzkum pomocí polostrukturovaných rozhovorů obsahuje rozhovory se šesti absolventy ţurnalistiky. V analytické části kvantitativního výzkumu jsme zkoumali motivaci studentů k výkonu práce ţurnalisty. Zaměřili jsme se na jejich představy o práci novináře, vnímaných výhodách této profese, preferovaná média a témata. Na základě námi zjištěných dat jsme také vytvořili modelový typ studenta ţurnalistiky. Jedná se o dvaadvacet let starou ţenu, která studuje v místě svého trvalého bydliště. Ţurnalistika je její jediný obor, který na univerzitě studuje. Vybrala si studium ţurnalistiky, protoţe ji baví psát texty nebo vytvářet audio nebo video díla. Zároveň je ale pro ni důleţité i moţnost při výkonu této profese informovat veřejnost o tom, co se děje. Ve svém volném čase se ale psaní jen pro sebe nevěnuje. Nevede si blog na internetu. Dosud nemá ţádné pracovní zkušenosti. Tato ţena by ráda v budoucnosti spojila svoji kariéru s prací v celostátním médiu. Preferuje hlavně online média, kterým by dala přednost před prací v tištěném denním tisku. V budoucnosti míří na vyšší pracovní pozice. Své vysokoškolské vzdělání by ráda zúročila na manaţerských místech v médiích jako vedoucí vydání nebo editor. Naopak práce na niţších postech řadových novinářů ji nelákají. Pokud by ale pracovala jako běţný člen redakce, jejím preferovaným tématem by byl ţivotní styl nebo sportovní rubrika. Jako zajímavá ji ale přijdou i politická témata a kultura. Pokud se zaměříme na představy studentů o budoucím povolání a novinářích, studenti se shodli na tom, ţe by novináři měli být vysokoškolsky vzdělaní. Drtivá většina se pak vyslovila pro specializované ţurnalistické vzdělání. Z pohledu genderu vnímají respondenti novinářské povolání typické spíše pro muţe, ale dobrou novinářkou se můţe dle jejich názoru stát i ţena. Z genderového hlediska tedy nevidí znevýhodnění pro některé z pohlaví.

122

Součástí naší práce bylo i porovnání motivací a představ rumunských a českých studentů. V mnoha aspektech se tyto dvě skupiny shodovali. Stejný názor měli například na pozitivní aspekty novinářské profese nebo na potřebnost vysokoškolského vzdělání pro novináře. Naopak rozdíly jsme identifikovali v motivaci pracovat v mediálním sektoru, kde byli čeští studenti mnohem více nerozhodní. Rozdíl byl i v typu motivace proč se stát novinářem. Zatímco rumunští respondenti inklinovali ke kariérní motivaci, čeští zdůrazňovali idealistické důvody. A tyto dvě skupiny se neshodli také u vlastností a schopností, které si obě skupiny spojují s dobrým novinářem. Kvalitativní výzkum byl proveden mezi rumunskými absolventy ţurnalistiky. Jelikoţ jsme byli limitování rozsahem práce, do výzkumu jsme zahrnuli šest absolventů, kteří v současnosti pracují v mediálním sektoru. Ptali jsme se jich na vliv studia na současnou kariéru, proměny v představách o ţurnalistice po přechodu do zaměstnání nebo na to, co ovlivnilo výběr jejich současného zaměstnání. Výsledek výzkumu vyzdvihuje vliv praxe při studiu na budoucí kariéru. Studenti si uvědomují její pozitivní dopad, coţ potvrzují i výsledky kvantitativního výzkumu, ze kterého vyplývá, ţe mezi rumunskými studenty je získání praxe při studiu mnohem běţnější, neţ mezi českými studenty. Podobně se studenti a absolventi shodují na důleţitosti akademického vzdělání. Absolventi ale hovoří nejčastěji o formování charakteru člověka v prostředí univerzity, a osvojení etických hodnot.

123

8 Přílohy

Příloha č. 1- dotazník kvantitativního výzkumu

Dear Students, in front of you there is a questionnare, which is part of my diploma thesis about students‟ perception of profession of a journalist. Based on your answers in my research I will examine how ideas, ambitions and beliefs about the profession are changing during studies,I will compare it with results of identical research made in Czech republic. The questionnaire is anonymous. This is why I would like to ask you to be patient, diligent and honest in answering questions. It will help to create scientific work, which is based on true facts.

Thank you for your cooperation and your willingness to participate in research.

Šárka Hurdálková, a student of the Department of Media Studies and Journalism FSS MU Brno, Czech republic

1. Why have you decided to study journalism? (choose max. 3 options) I want to become a professional journalist I want to work in the field of advertisement or public relations I like writing, taking video or audio Because of wishes of my parents Also my friends chose this department It‟s a family tradition I wasn‟t admitted to another school I don‟t care what I‟m studying, I just want to be a student I consider journalism as an easy discipline to study Another (write)

2. Is anyone of your relatives working/ worked as a journalist? Yes No

124

3. Do you have any experience working as a journalist?

Yes, right now I‟m working as a journalist Yes, I have worked as a journalist No

Filter no.1: If you answered yes (variation 1 and 2), continue to answer 4,5,6. If you answered no (variation 3), continue to answer 7.

4. What kind of working contract it is/it was? Full-time job Part-time job Long term external cooperation Short time external cooperation Publication of several articles

5. With which medium are you cooperating / did you cooperate?

(write)

6. How long do you/did you work as a journalist? (write)

7. Do you have your own blog, where you publish your articles?

Yes, I publish all my articles there Yes, I publish most of my articles there Yes, I publish half of my articles there Yes, I publish less than half of my articles there No

8. Do you write articles only for you? Yes, I write all articles only for me and I don‟t publish them Yes, I write most of my articles only for me and I don‟t publish them Yes, I write half of my articles for mE and half of them I publish Yes, I write less than half of my articles for me, most of them for publishing

125

9. Did you write for school newspaper/radio or TV? Yes No

10. Did you participate in any literary competition? Yes No

11. After you finish school, do you want to work as a journalist? Definitely yes Rather Yes I don‟t know Rather no Definitely No

Filter no. 2: If you answered definitely yes, rather yes, i don‟t know, continue with answers number 12- 20 and follow instructions by question n. 20. If you answered rather no, definitely no, continue with question number 21 and follow instructions there.

12. What attracts you to being a journalist? I want to be a journalist, because… I want to make a lot of money I want to have a job with a prestige I want to be the first, who knows what is happening I want to be the one, who informs public I want to work with people I want to meet important people I want to have an easy job I want to have a job, which is my hobby For me, journalism is a mission I want to help people I want to be the one, who protects democracy

126

13. In what kind of media would you like to work? National Local Community Foreign I don‟t prefer any of them

14. In what kind of media would you like to work? Commercial media State media Public service media I don‟t prefer any of them

15. After finishing my studiesI I would like to work in: Newspaper News weekly Magazine Online journalism Television Radio

16. What kind of job position would you like to have? News journalist Publicist journalist Reporter Photographer Commentator Moderator Literary/musical/film critic Another- write:

17. What position whould you like to work on? regular journalist freelance journalist deputy editor in chief 127

editor in chief head of release Editor director of media organization

Filter no. 3: If you answered Regular journalist, Freelance journalist, Deputy editor in chief, continue with questions number 18, 19, 20. Otherwise continue with question number 22.

18. What kind of events would you like to bring information about? National information Local and regional information Foreign information

19. What is your prefered media section? Policy Culture Sport Economic Science Life style Another- write:

20. If editor in chief asks you what is your preferred theme to write about, what will you answer? (maximum 3 topics) (write)

21. In what field yould you like to work? Spokesperson PR specialist or worker in advertising Another- write:

22. What are the advanteges of being a journalist, in your opinion? Sort by significance from 1 (most significant) to 11 (least significant).

High salary 128

Social prestige Awareness about what is happening Flexible working hours Rich social life Opportunity to inform the public My job is my mission Opportunity to look "behind the scenes" of political events Working with people Varied workload Social usefulness

23. Do you think journalists should have a master degree? All of them yes Most of them yes Most of them no No one should I don‟t know

34. Do you think journalists should have specialized journalism education? (circle the answer) All of them yes Most of them yes Most of them no No one should I don‟t know

35. Requirements of a professional journalist are (pick 3 most important): Good knowledge of romanian language Good knowledge of at leat one foreign language Diligence Commitment to the profession Professional experience Good contacts The ability to obtain necessary information The ability to produce high-quality printed text or reports Courage to meet with unpopular politicians

129

Courage to go into dangerous areas Courage to face the threats of influential people Being able to offer something "in return" for needed information

26. How would you describe an average romanian journalist? objective professional incorruptible Good level of journalistic work moral politically delineated partial He understands journalism as his mission

27. Imagine average romanian journalist. Do you see a man or a woman? Man Woman

28. Do you think better journalists are men or women? Men Women The gender doesn‟t matter.

29. Are you? Man Woman

30. How old are you?

31. What subject/subjects are you studying?

32. What is your university?

33. In what grade are you? Bachelor„s degree 1. Grade

130

Bachelor„s degree 2. grade Bachelor„s degree 3.grade Master„s degree 1. grade Master„s degree 2. grade

34. Have you finished in the past any other university studies? Yes: write subject and university No

35. Where do you come from?

36. How big is your municipality? Less than 4999 people From 5000 to 9 999 people From 10 000 to 99 999 people 100 000 people and more

131

Příloha č. 2 – Přepis kvalitativních rozhovorů

ŢENA, 25 LET, ABSOLVENTKA UNIVERSITY BUKUREŠŤ, MAGISTERSKÝ STUPEŇ Kariéra 1. Jaké povolání jste zvolil/a po ukončení školy? Uţ při studiu jsem pracovala na částečný úvazek v rádiu. Měla jsem štěstí, ţe po ukončení studií jsem tam mohla nastoupit na plný úvazek. Mnoho mých spoluţáků to štěstí nemělo a práci hledalo strašně dlouho, i rok.

A co v rádiu děláte? Hlavně připravuji zprávy do vysílání. Občas pomáhám i s jinými věcmi, ale hlavně jsem zprávařka. A jednou bych chtěla mít vlastní pořad.

2. Co mělo na váš výběr vliv? No, jestli myslíte, co mělo vliv na to zvolit si rádio, tak to byla asi trochu náhoda. Dostala jsem se do rádia kvůli jednomu nepovinnému předmětu ve škole, kde jsme se věnovali právě rádiové produkci. Strašně mě to bavilo, chtěla jsem potom v něčem podobném pokračovat, tak jsem chvíli hledala, aţ jsem se dostala na stáţ do jednoho rádia. Po roce mi nabídli částečný úvazek a pak, jak jsem řekla, mě vzali na stálo.

3. Cítil jste během svého studia tlak ze strany rodiny nebo společnosti na dokončení univerzity? Na budování úspěšné kariéry? Určitě ano, od mojí rodiny. Kdyţ jsem studovala, platilo se školné v průměru okolo 3000RON za rok. Za mě školné platili rodiče, takţe jsem věděla, ţe dostudovat musím. Kdybych nedostudovala, musela bych jim peníze vracet a to by pro mě bylo strašně moc peněz.

4. Je kariérní úspěšnost v rumunské společnosti vyţadována?

132

Myslím si, ţe je tu stále velký rozdíl mezi muţi a ţenami. Měla jsem některé spoluţačky, které studovaly jen kvůli tomu, aby něco dělaly, neţ se vdají. Neplánovaly pracovat v médiích. U kluků je to podle mě jiné. Ti se snaţí mít dobrou kariéru, aby jednou uţivili rodinu. Nebo aby se dostali za prací do zahraničí. Ale pomalu se to mění a i holky si začínají uvědomovat, ţe kariéra je důleţitá.

5. Pracujete v místě svého bydliště? Ne, přijela jsem studovat do Bukureště ze Sibiu a uţ jsem tu zůstala. Domů to mám asi 250 kilometrů.

6. Co si myslíte o stěhování za prací? Myslím si, ţe je hodně těţké opustit svoji rodinu a odejít za prací někam jinam. U nás hodně lidí jezdí pracovat do Bukureště, protoţe to je hlavní město a i platy jsou o něco vyšší. Ale pro mě je to těţké, chtěla bych se jednou vrátit domů.

7. Byla byste ochotná se přestěhovat? Jak daleko? Jak jsem řekla, ne natrvalo. Teď tu mám práci, která mě baví. Ale jednou, aţ budu chtít mít rodinu, bych chtěla být blíţ své rodině.

8. Proměnily se vaše představy o ţurnalistice po příchodu do zaměstnání? Pro mě to nebyl velký skok v ţivotě. Tím, ţe jsem s těmi samými lidmi pracovala uţ dřív, znala jsem prostředí i svého šéfa a věděla, co očekávat, bylo to jednoduché. Věděla jsem, co ode mě budou chtít. Věděla jsem, jaké jsou mé povinnosti.

9. Takţe to bylo úplně stejné, jako kdyţ jste v rádiu pracovala jako studentka? Vlastně, jediný rozdíl, který tam byl, bylo to, ţe jsem cítila víc zodpovědnosti. Jako studentka jsem sice pracovala na maximum, ale pořád jsem byla studentka, učila jsem

133 se. Ani můj šéf mě nepouštěl k důleţitějším věcem. To se teď pomaličku mění. Je to sice fajn, aly taky více stresu a zodpovědnosti.

10. Myslíte si, ţe vás škola dostatečně připravila na novinářskou praxi? Nemyslím si to. Všechno důleţité, co teď potřebuji, jsem se naučila od svých kolegů, přímo v redakci. Chci říct, určitě mám větší přehled, neţ kdybych nestudovala, ale takové ty praktické věci, co musí kaţdý novinář znát, mě naučili aţ tu.

Studium 11. Studoval jste ještě jiný obor kromě ţurnalistiky? Ne, nestudovala. Nezvládalo bych to, studium ţurnalistiky bylo pro mě celkem náročné a navíc jsem při studiu začala pracovat, takţe bych se nemohla ani dalšímu studiu plně věnovat.

12. Myslíte si, ţe je vhodné studovat druhý obor k ţurnalistice? Asi ano, v některých případech. Člověk toho více ví, třeba kdyţ vystuduje jen jeden obor.

13. Proč ano/ne? Myslím si, ţe na to člověk musí být dost chytrý. A mít na to peníze. A musí být určitě i strašně ctiţádostivý.

14. Vyuţil jste své druhé studium (druhý obor na vysoké škole) při své současné práci? -----

15. Myslíte si, ţe by měli mít novináři vysokoškolské vzdělání? 134

Myslím si, ţe by měli.

16. Proč? Protoţe v médiích mluvíte k velké spoustě lidí, je důleţité, aby tito lidé byli vzdělaní. Nemyslím si, ţe nutně potřebují mít vzdělání ze ţurnalistiky, praktické věci se můţou naučit i v redakci. Třeba pokud se někdo věnuje politickým zprávám, klidně můţe mít vystudovanou politologii, myslím, ţe to můţe být i lepší, neţ kdyby měl vystudovanou ţurnalistiku

17. Myslíte si, ţe je důleţité získávat novinářské zkušenosti uţ během studia? Určitě ano! Díky tomu jsem získala práci a uţ jsem věděla, do čeho jdu. Věděla jsem, co přesně budu dělat.

18. Jak můţou pracovní zkušenosti podle vašeho názoru studentům pomoci v budoucí praxi? Je to podle mě dobré pro studenta i zaměstnavatele. Student má zkušenosti, uţ něco reálně udělal a taky ví, jestli ho vůbec bude ta práce bavit. Zaměstnavatel zase vidí, ţe student uţ dělal, má své zkušenosti a nebude se muset tolik učit v redakci.

135

ŢENA, 24 LET, ABSOLVENTKA UNIVERSITY ARAD, MAGISTERSKÝ STUPEŇ

Kariéra 1. Jaké povolání jste zvolil/a po ukončení školy? Po ukončení školy jsem začala pracovat jako redaktorka online serveru Timis online, kde se věnuji hlavně společenským tématům.

2. Co mělo na váš výběr vliv? Já jsem vystudovala sice na Universitě Arad, ale moje rodina pochází z města Timisoara. Hledala jsem tedy práci v tomto městě, chtěla jsem se vrátit domů, kde mám rodiče, sourozence a kamarády. Původně jsem vůbec nechtěla do online média, mým snem byla tištěná média. Ale dlouho jsem nebyla úspěšná a pak se naskytla moţnost získat místo v naší redakci. Zkusila jsem to a vyšlo to.

3. Cítil jste během svého studia tlak ze strany rodiny nebo společnosti na dokončení univerzity? Na budování úspěšné kariéry? Během studia ani ne. Bavilo mě studovat ţurnalistiku, chtěla jsem se stát novinářkou. Na střední škole jsem psala do školního časopisu a i na univerzitě jsem byla hodně aktivní, takţe nejvyšší tlak jsem na sebe vyvíjela jen já sama (směje se). Ne, rodiče viděli, ţe mě studium jde a podporovali mě. Moţná byli trochu nervózní, kdyţ jsem po ukončení studia nemohla půl roku najít práci. Hlavně mamka. Táta se mi snaţil pomoci, ptal se svých známých a tak. A teď by si asi přál, abych pracovala v nějakém tištěném médiu, asi by byl na to více hrdý.

4. Je kariérní úspěšnost v rumunské společnosti vyţadována? Myslím si, ţe to je dnes snad všude. Dnes potřebujete mít dobrou kariéru, abyste byli v ţivotě úspěšní. Bez úspěchů v kariéře nezajistíte své rodině ţivotní úroveň, dětem studium.

5. Pracujete v místě svého bydliště? 136

Ano, pracuji.

6. Co si myslíte o stěhování za prací? Nedokáţi si představit, ţe bych se za prací odstěhovala od své rodiny. A myslím, ţe by se jí to ani nelíbilo. Vím, ţe se lidé stěhují za prací, i spousta mých přátel se odstěhovala, ale pro mě to není.

7. Byla byste ochotná se přestěhovat? Jak daleko? Jak jsem řekla, ne, nechtěla bych se stěhovat. Snad jedině, kdyby to byla nějaká úplně skvělá nabídka, pak bych o tom uvaţovala. Ale nedokáţu si představit, jak dobrá by ta nabídka musela být. Ministrině, moţná (směje se)?

8. Proměnily se vaše představy o ţurnalistice po příchodu do zaměstnání? Strašně moc. Je to moje první práce, nikdy předtím jsem v redakci nepracovala. Psala jsem články, ale jen do školy, jako student. A to je něco jiného.

9. Jak? Vţdycky jsem si představovala, ţe novinář je vznešený člověk, plný morálních hodnot, spravedlivý, objektivní. Nebo jsem aspoň já taková vţdy chtěla být. Teď v práci vidím, ţe je to trochu jinak. Ţe i novináři jsou jen lidé, mají své slabosti a nedostatky. A ne vţdy dělají svoji práci na sto procent. To bylo trochu zklamání. Hlavně na začátku, kdy jsem přišla do redakce s mými ideály a představami o tom, jak by to mělo správně fungovat, které jsem měla ze školy.

10. Co mělo na změnu názorů vliv? Právě ta osobní zkušenost se staršími novináři. Ze školy jsem přišla plná ideálů a definic o tom, jak by to mělo být. A aţ v práci si uvědomila, ţe to tak samozřejmě nemusí být stále. Myslím si, ţe se tu hodně projeví osobnost člověka. Jen silný člověk dokáţe být skvělý novinář, který dělá svojí práci opravdu dobře.

137

11. Myslíte si, ţe vás škola dostatečně připravila na novinářskou praxi?

Myslím si, ţe znalosti, které mám ze školy, ze mě dělají dobrou novinářku. Vím, co mám dělat, abych napsala dobrý článek. Vím, jak by měla fungovat redakce. Takţe v teoretické rovině určitě. Zkušenosti uţ ale musím získat sama v práci, to by mi ţádná univerzita nikdy nedala. 12. V čem ano, v čem ne? -----

Studium 13. Studoval jste ještě jiný obor kromě ţurnalistiky? Ne, studovala jsem jen ţurnalistiku.

14. Myslíte si, ţe je vhodné studovat druhý obor k ţurnalistice? Myslíte jako ţurnalistiku a ještě něco jiného naráz? Měla jsem kamaráda na universitě, který studoval ţurnalistiku a mezinárodní studia, chtěl jít pracovat do zahraničí. Takţe pokud má člověk takové ambice, tak asi ano.

15. Proč ano/ne? Dá vám to výhodu oproti jiným lidem, kteří se třeba mohou hlásit na stejné místo. Více pak víte o určité oblasti a můţete se specializovat na témata. Jako nevýhoda mi ale přijde, ţe pokud nejste dost chytří, můţe to být dost těţké věnovat se dvěma oborům zároveň. A pak třeba neděláte pořádně nic, nemáte čas ani na jeden obor.

16. Vyuţil jste své druhé studium (druhý obor na vysoké škole) při své současné práci? ----

138

17. Myslíte si, ţe by měli mít novináři vysokoškolské vzdělání? Určitě měli.

18. Proč? Protoţe vás škola naučí, co to ţurnalistika je. Naučíte se tam, jak se píšou zprávy, jaký má novinář být, co naopak nedělat. Začít pak pracovat v redakci je mnohem jednodušší. Mám například kolegu, který k nám přišel pracovat hned po střední škole. Nevěděl o ţurnalistice skoro nic, museli jsme s ním strávit spoustu času, neţ se některé věci naučil. Jak vystavět zprávu třeba. A stejně občas stále dělá chyby, které jsem já nedělala, protoţe jsem se to naučila uţ ve škole

19. Myslíte si, ţe je důleţité získávat novinářské zkušenosti uţ během studia? Teď si myslím, ţe by to třeba pro mě bylo lepší, protoţe člověk uţ má zkušenosti, kdyţ hledá po škole práci. Získá i třeba kontakty na lidi v redakcích. Takţe se mu práce hledá snadněji.

20. Jak můţou pracovní zkušenosti podle vašeho názoru studentům pomoci v budoucí praxi? ----

139

MUŢ, 25 LET, ABSOLVENT UNIVERSITY PITEST, MAGISTERSKÝ STUPEŇ

Kariéra 1. Jaké povolání jste zvolil/a po ukončení školy? Začal jsem pracovat jako člen redakce zpravodajství v deníku Azi.

2. Co mělo na váš výběr vliv? Chtěl jsem jít za prací do Bukureště. Dalším mým kritériem byla práce ve zpravodajské sekci tištěných médií. Neměl jsem vytypované přímo médium, pro které jsem chtěl dělat. Deník Azi moje poţadavky splňoval.

3. Cítil jste během svého studia tlak ze strany rodiny nebo společnosti na dokončení univerzity? Na budování úspěšné kariéry? Myslím si, ţe od muţů v Rumunsku se vyţaduje, aby měli dobrou práci a úspěšnou kariéru. Je to známka jejich schopnosti postarat se o rodinu. O manţelku a děti, o svoje rodiče. Moţná mě toto víc motivovalo, ale studium mě bavilo i tak.

4. Je kariérní úspěšnost v rumunské společnosti vyţadována? ---

5. Pracujete v místě svého bydliště? Jak se to vezme. Studoval jsem ve svém rodném městě, Pitesti. Ta je od Bukureště vzdálená jen sto dvacet kilometrů, coţ je na Rumunsko malá vzdálenost. Takţe nepracuju tak daleko od své rodiny, mám skoro pocit, ţe ano, pracuji v místě svého bydliště.

6. Co si myslíte o stěhování za prací?

140

Myslím si, ţe v Rumunsku to bývá často nutnost, stěhovat se za dobrou prací. Většina lidí se tu stěhuje do Bukureště, kde jsou platy vyšší neţ v jiných částech země. Beru to jako přirozenou část svého ţivota.

7. Byla byste ochotná se přestěhovat? Jak daleko? Myslíte ještě jednou? Přestěhoval bych se znovu, pokud bych mohl pracovat na ještě lepší pozici. Klidně do zahraničí, ale není to pro mě priorita. Záleţí tedy na pracovní nabídce.

8. Proměnily se vaše představy o ţurnalistice po příchodu do zaměstnání? Měl jsem nějaké zkušenosti uţ dříve, takţe jsem trochu věděl, do čeho jdu. Ale kdyţ se člověk stane novinářem, trochu se to změní.

9. Jak? Uţ se jen neučíme o teorii, ale děláme to ve skutečném ţivotě. Myslím, ţe být skutečně dobrý novinář stojí velké úsilí a osobní odvahu. Myslím tím zůstat objektivní, vědět, jak se dostat k pravdivým informacím a zároveň zůstat kreativní, aby jeho články lidi skutečně zaujaly.

10. Co mělo na změnu názorů vliv? Moje vlastní zkušenosti z kaţdodenní práce v redakci. Najednou to není jen o tom, splnit úkol do školy, za který dostanete známku. Je to opravdové. A kdyţ uděláte chybu, můţete mít problémy. Je to skutečně zodpovědná práce. Ale to asi jako kaţdá.

11. Myslíte si, ţe vás škola dostatečně připravila na novinářskou praxi?

Myslím, ţe mi dala celkem dobrý teoretický základ. Ale připravit na praxi vás škola nedokáţe snad ţádná. Obecně mě mrzí, ţe jsme ve škole neměli moc praktických předmětů. Tam bych viděl prostor ke zlepšení. Taky oceňuji péči některých profesorů,

141

kteří se nám mohli věnovat osobně, to mi hodně pomohlo. Ale stejně nakonec zjistíte, ţe praxe je praxe. 12. V čem ano, v čem ne?

----

Studium 13. Studoval jste ještě jiný obor kromě ţurnalistiky? Přemýšlel jsem o sociologii, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Musel bych platit dvakrát poplatky za studium a navíc by se mi prodlouţila doba studia, a to jsem nechtěl. Chtěl jsem víc začít pracovat.

14. Myslíte si, ţe je vhodné studovat druhý obor k ţurnalistice? Nevím, jestli přímo vhodné, ale asi je to uţitečné. Ale ne kaţdý si to můţe dovolit. Je tu finanční zátěţ spojená s druhým studiem a navíc druhé studium zabere spoustu času.

15. Proč ano/ne? -----

16. Vyuţil jste své druhé studium (druhý obor na vysoké škole) při své současné práci?

---- 17. Myslíte si, ţe by měli mít novináři vysokoškolské vzdělání? V národních nebo mezinárodních médiích ano. Ti lidé ovlivňují názory celých národů, měli by být vzdělaní. V lokálních médiích si myslím, ţe to aţ tak potřeba není.

18. Proč?

142

Proč to není potřeba? Protoţe se lidé věnuji více svému okolí, nezpracovávají závaţná témata. Myslím si, ţe tam lidem stačí umět dobře rumunský jazyk a mít nějaké sociální schopnosti.

19. Myslíte si, ţe je důleţité získávat novinářské zkušenosti uţ během studia? Ano, při nejmenším si student uvědomí, jestli se chce ţurnalistice opravdu v budoucnosti věnovat. A pokud ano, můţe zjistit, čemu přesně, ten obor je hodně široký. A taky to asi dost pomáhá při hledání zaměstnání.

20. Jak můţou pracovní zkušenosti podle vašeho názoru studentům pomoci v budoucí praxi?

Kromě toho hledání zaměstnání to můţou být i kontakty, které člověk získá. To je v ţurnalistice hodně důleţité, jsem zjistil. A taky uţ něco umí, kdyţ začíná ve skutečné práci.

143

ŢENA, 23 LET, ABSOLVENTKA UNIVERSITY ALEXANDRU YOAN CUZA IASI, BAKALÁŘSKÝ STUPEŇ Kariéra 1. Jaké povolání jste zvolil/a po ukončení školy? Začala jsem pracovat v novinách Ziarul de Iasi jako redaktorka.

2. Co mělo na váš výběr vliv? Poslední léto před ukončením školy jsem si chtěla najít letní brigádu v oboru. Kamarádka mi pomohla sehnat letní stáţ právě v těchto novinách. Strašně se mi to líbilo a i oni se mnou asi byli spokojení. Po škole jsem jim zkoušela napsat a vyšlo to, nabídli mi místo. Vím, ţe práce v lokálním médiu není pro moji generaci vysněným místem, ale mě to baví. Věnuji se tématům, které mě přímo ovlivňují, mám reálný pocit, ţe něco můţu pomoci změnit.

3. Cítil jste během svého studia tlak ze strany rodiny nebo společnosti na dokončení univerzity? Na budování úspěšné kariéry? Necítila. Moje rodina je ráda, ţe jsem se dostala na vysokou školu, věřili mi, ţe školu dodělám.

4. Je kariérní úspěšnost v rumunské společnosti vyţadována? Asi záleţí, co si pod kariérní úspěšností kdo představí. Pro někoho je to vysoký managerský post, pro někoho být dobrým učitelem a pomáhat dětem. Vyţadováno by mělo být snad jen to, aby člověk pracoval a snaţil se být nějak prospěšný.

5. Pracujete v místě svého bydliště? Ano, vyrůstala jsem v Iasi, studovala tu i pracuji. Samozřejmě, nestrávila jsem tu celý ţivot, hodně cestuji, po Evropě, byla jsem i v Turecku. Myslím, ţe je důleţité mít zkušenost i ţivotě i někde jinde.

144

6. Co si myslíte o stěhování za prací? Myslím si, ţe někdy je to nezbytné. Pokud člověk nemůţe, a nebo nechce pracovat tam, kde vyrostl, musí se přestěhovat jinam.

7. Byla byste ochotná se přestěhovat? Jak daleko? Ochotná asi ano, ale muselo by mi to stát za to. A teď nemyslím jen práci. Stěhovala bych se třeba také kvůli partnerovi nebo osobnímu snu.

8. Proměnily se vaše představy o ţurnalistice po příchodu do zaměstnání? Tím, ţe jsem uţ předtím měla trochu zkušeností, tak ani moc ne.

9. Ani moc ne? Takţe nějaké změny tu byly? Asi jsem cítila více zodpovědnosti. A byl na mě trochu větší tlak, uţ jsem nebyla jen elév. Ale to si myslím, ţe je normální.

10. Co mělo na změnu názorů vliv? Dokud jsem pracovala v redakci jako student, netrávila jsem tam ani tolik času a vlastně jsem na práci nebyla ani existenciálně závislá. Teď to vnímám tak, ţe mě ta práce ţiví. A já v ní musím být dobrá. Cítím například tlak na to, abych dokázala pořád udrţet nějakou kvalitu svých článků. Abych dokázala najít zajímavá témata. A aby moje práce nebyla jen rutina. Takový novinář nechci být.

11. Myslíte si, ţe vás škola dostatečně připravila na novinářskou praxi? Nemyslím si, proto jsem si hledala v posledním ročníku praxi vlastní.

12. V čem ano, v čem ne?

145

Asi mi dala nějaký základní rámec o oboru. Naučila mě také přemýšlet o věcech jinak. Očima ţurnalisty. Jaké jsou ţánry a podobně. Ale nenaučila mě hledat si svá témata, jak hovořit s lidmi, takové ty běţné kaţdodenní novinářské dovednosti.

Studium 13. Studoval jste ještě jiný obor kromě ţurnalistiky? Nestudovala.

14. Myslíte si, ţe je vhodné studovat druhý obor k ţurnalistice? Nemyslím si, ţe by to bylo nějak potřeba. Potřebné znalosti si člověk můţe kdykoliv doplnit při práci, tím, ţe se problému věnuje.

15. Proč ano/ne? --- 16. Vyuţil jste své druhé studium (druhý obor na vysoké škole) při své současné práci? -----

17. Myslíte si, ţe by měli mít novináři vysokoškolské vzdělání? To ano, to by měli. Alespoň bakaláře, jako mám já.

18. Proč? Protoţe universita vás naučí jinak myslet. Poznáte tam i mnoho zajímavých lidí, kteří vás inspirují. Já jsem určitě nebyla zralá jít po střední škole pracovat jako novinář, i kdyţ jsem o tom tehdy snila. Ale teď uţ jsem.

19. Myslíte si, ţe je důleţité získávat novinářské zkušenosti uţ během studia? Určitě ano, ale o tom jsem uţ mluvila. 146

20. Jak můţou pracovní zkušenosti podle vašeho názoru studentům pomoci v budoucí praxi? Je to o tom, ţe se v redakci naučíte spoustu věcí, které byste se ve škole nikdy nenaučili. Posune vás to dál.

147

ŢENA, 26 LET, ABSOLVENTKA UNIVERSITY ORADEA, MAGISTERSKÝ STUPEŇ Kariéra 1. Jaké povolání jste zvolil/a po ukončení školy?

Po škole jsem nastoupila do online média bihon.ro jako redaktorka. Dnes tu pracuji jako editorka. 2. Co mělo na váš výběr vliv? Největší vliv na mé povolání měl můj manţel. Měli jsme svatbu v mém posledním ročníku university a to významně změnilo můj kariérní směr. Do té doby jsem si plánovala najít si práci v Bukurešti, přemýšlela jsem i o moţnosti jít pracovat do zahraničí. Pak jsem se ale musela přizpůsobit rodině.

3. Cítil jste během svého studia tlak ze strany rodiny nebo společnosti na dokončení univerzity? Na budování úspěšné kariéry? Rodina by určitě nebyla spokojená, kdybych studia nedokončila. Myslím, ţe by to byl velký problém. Tlak na budování kariéry ve smyslu snaţit se šplhat po kariérním ţebříčku jsem nepocítila.

4. Je kariérní úspěšnost v rumunské společnosti vyţadována? Myslím si, ţe spíše u muţů neţ u ţen. Na nás, ţeny, takový tlak kladený není, protoţe je to muţ, kdo se stará o finanční zajištění rodiny.

5. Pracujete v místě svého bydliště? Ano, pracuji.

6. Co si myslíte o stěhování za prací?

Myslím si, ţe je to skvělá moţnost jak získat práci, která člověka naplňuje. Nevadí mi ta myšlenka stěhovat se za prací. 7. Byla byste ochotná se přestěhovat? Jak daleko?

148

Kdybychom měli v novém místě já i manţel dobrou pracovní nabídku, tak ano, stěhovala bych se. Myslím, ţe kdyţ uţ se člověk rozhodne přestěhovat za prací, vzdálenost nehraje roli. Jestli je to na druhou stranu státu nebo zeměkoule.

8. Proměnily se vaše představy o ţurnalistice po příchodu do zaměstnání? Myslím, ţe aţ po příchodu do zaměstnání jsem si uvědomila, jakou sílu můţe mít novinář, jak můţe ovlivňovat veřejné mínění. Zvlášť ten lokální. Lidé ho znají, mají s ním vztah, věří mu. Uţ to není o universitních teoriích, o tom, ţe by měl být objektivní a já nevím co ještě, ale najednou pocítíte tu skutečnou potřebu takovým být. Nejen následovat naučenou teorii. Nevím, jestli mi rozumíte, ale jednoduše ta největší změna pro mě byla krok od teorie k praxi.

9. Jak? 10. Co mělo na změnu názorů vliv? Myslím, ţe můj šéfredaktor. Nejsme velká redakce, ani nás nečtou po celé zemi. On má ale na naši práci velké nároky. Neustále nás opravuje a vytýká nám chyby, chce, abychom byli dobří. Bere svojí práci velmi váţně.

11. Myslíte si, ţe vás škola dostatečně připravila na novinářskou praxi? Myslím, ţe ano. Samozřejmě, vţdy se člověk učí něco nového, ale myslím, ţe ty nejdůleţitější věci jsem věděla z university.

12. V čem ano/ ne? Naučila jsem se, tedy jen teoreticky, druhy ţurnalistiky, ţánry, styly. S dobrými teoretickými základy je vstup do zaměstnání jednodušší, člověk se dobře orientuje.

149

Studium 13. Studoval jste ještě jiný obor kromě ţurnalistiky? Nestudovala.

14. Myslíte si, ţe je vhodné studovat druhý obor k ţurnalistice? Myslím si, ţe pokud studuje obor, který se dá potom v praxi vyuţít, tak asi ano.

15. Proč ano/ne?

Je vţdy lepší, kdy o tématu píše někdo, kdo mu skutečně rozumí.

16. Vyuţil jste své druhé studium (druhý obor na vysoké škole) při své současné práci? ----

17. Myslíte si, ţe by měli mít novináři vysokoškolské vzdělání? Určitě novináři na vyšších pozicích. Řádoví novináři podle mě vysokou školu vystudovat nemusí.

18. Proč? Vystudovat universitu je úţasná ţivotní zkušenost, kterou jen tak něčím nenahradíte. Udělá to z vás lepšího člověka, schopného kriticky myslet. A práce v médiích je hodně o kritickém myšlení.

19. Myslíte si, ţe je důleţité získávat novinářské zkušenosti uţ během studia? Je to určitě lepší. I kdyţ to můţe zabrat spoustu času, který člověk stráví v redakcích namísto studiem, myslím si, ţe je to skvělá věc.

150

20. Jak můţou pracovní zkušenosti podle vašeho názoru studentům pomoci v budoucí praxi? Je to moţnost zjistit, jestli je ţurnalistika bude v budoucnosti bavit jako zaměstnání. Navíc získají první pracovní zkušenosti do ţivotopisu, coţ zaměstnavatel ocení. A můţe se jim i lépe shánět práce.

151

MUŢ, 30 LET, ABSOLVENT UNIVERSITY TIMISOARA, MAGISTERSKÝ STUPEŇ Kariéra 1. Jaké povolání jste zvolil/a po ukončení školy? Já jsem pracoval uţ během studia. Začínal jsem v lokálních novinách, ale postupně mě začala bavit televize. Dostal jsem se do TVR Timisoara, kde dnes pracuji jako zprávař.

2. Co mělo na váš výběr vliv? Vlastně ani nedokáţu pořádně říct, proč jsem přešel z novin do televize. Moţná to byl fakt, ţe v novinách vznikají články často jen v redakcích. Novinář zvedne sluchátko a někam zavolá. Namísto toho s kamerou musíte přímo na místo. A to mě baví mnohem více.

3. Cítil jste během svého studia tlak ze strany rodiny nebo společnosti na dokončení univerzity? Na budování úspěšné kariéry? Ani ne. Před ţurnalistikou jsem studoval jiný obor v bakalářském programu, teprve po něm jsem přecházel na ţurnalistiku. Během prvního oboru mě rodiče podporovali finančně, druhý obor uţ jsem si z větší části platil sám, plus výdaje na ţivot. Takţe pokud to byl tlak, tak byl můj vlastní, protoţe kdybych nedostudoval, bylo by to špatné. K prvnímu oboru jsem se vracet nechtěl a bez dokončeného vzdělání jsem zůstat nemohl.

4. Je kariérní úspěšnost v rumunské společnosti vyţadována? Myslím, ţe ano. Určitě ale najdete i lidi, kteří mají hippie styl- nic neřeší a hodnoty mainstreamové společnosti jsou jim ukradené.

5. Pracujete v místě svého bydliště? V podstatě ano, bydlím v malém městečku kousek od Timisoary.

152

6. Co si myslíte o stěhování za prací? Vnímám ji jako přirozenou součást lidského ţivota. Samozřejmě, bez závazků se člověku za prací stěhuje lépe neţ třeba s rodinou. Ale myslím, ţe to je příleţitost ţít lepší ţivot.

7. Byla byste ochotná se přestěhovat? Jak daleko? Ano, samozřejmě. Chtěl bych se přestěhovat do Bukureště a pracovat v jednom z národních kanálů TVR.

8. Proměnily se vaše představy o ţurnalistice po příchodu do zaměstnání? Jestli myslíte po ukončení školy, tak ne. Pracoval jsem uţ dlouho před tím. Ale pamatuji se, jak jsem byl celým tím novinářským světem uchvácen. Nemám moc rád teorie, takţe ten svět skutečné ţurnalistiky mě nadchl. Hrozně rád se učím přímo na místě, ne z knih v knihovně. To mě nudí.

9. Jak?

----

10. Myslíte si, ţe vás škola dostatečně připravila na novinářskou praxi? Nemyslím si, ale je to asi hlavně kvůli mé ţivotní filosofii. Raději udělám chybu v realitě a poučím se z ní, neţ abych studoval knihy a snaţil se zapamatovat teorie.

11. V čem ano, v čem ne?

---

Studium

153

12. Studoval jste ještě jiný obor kromě ţurnalistiky? Ano, vystudoval jsem bakalářský stupeň filosofie.

13. Myslíte si, ţe je vhodné studovat druhý obor k ţurnalistice? Tak, pokud to někoho naplňuje, proč ne? Dovedu si představit, ţe by to mohlo být někomu uţitečné. Například pokud se chce člověk věnovat seriózní ţurnalistice, například psát články pro ekonomicky orientovaný tisk, je asi uţitečné mít například ekonomické vzdělání. Člověk do toho pak lépe vidí a rozumí tomu.

14. Proč ano/ne? ---

15. Vyuţil jste své druhé studium (druhý obor na vysoké škole) při své současné práci? Párkrát se mi hodily mé znalosti filosofie. Například kdyţ jsem dělal rozhovor s jedním rumunským spisovatelem a přišla řeč na Platóna, mohl jsem vyuţít své znalosti. Pamatuji se, ţe byl velmi potěšen, ţe mám jako redaktor přehled. Rozhovor se pak stočil do velmi přátelské roviny a nakonec z toho byla velmi dobrá reportáţ.

16. Myslíte si, ţe by měli mít novináři vysokoškolské vzdělání? Myslím si, ţe asi ne všichni, ale většina z nich ano.

17. Proč? Protoţe práce v médiích je práce s informacemi a společností. Člověk bez vzdělání by ji moţná ani nezvládl, pokud by měl pracovat například ve vedení redakcí. Je to o veliké zodpovědnosti, disciplíně, etických hodnotách. A tyto věci se můţe člověk naučit na universitě.

154

18. Myslíte si, ţe je důleţité získávat novinářské zkušenosti uţ během studia? Z mého pohledu určitě.

19. Jak můţou pracovní zkušenosti podle vašeho názoru studentům pomoci v budoucí praxi? Nebudou nezkušení, budou vědět, o čem ţurnalistika je. Co se od nich očekává. Aţ si budou po ukončení školy hledat místo, budou vědět, co chtějí a co naopak ne. A rozhodně budou i více sebevědomí.

155

Příloha č.3- Datová matice

Tab. č.1: Rozloţení respondentů dle věku a stupně studia

Věk respondenta Bakaláři Magistři Celkem Četnost 93 0 93 20 Procenta 37,50 % 0% 25,00 % Četnost 31 0 31 21 Procenta 12,50 % 0% 8,33 % Četnost 57 2 59 22 Procenta 22,98 % 1,61 % 15,86 % Četnost 26 0 26 23 Procenta 10,48 % 0% 6,99 % Četnost 10 10 20 24 Procenta 4,03 % 8,06 % 5,38 % Četnost 16 14 30 25 Procenta 6,45 % 11,29 % 8,06 % Četnost 15 17 32 26 Procenta 6,05 % 13,71 % 8,60 % Četnost 0 25 25 27 Procenta 0% 20,16 % 6,72 % Četnost 0 11 11 28 Procenta 0% 8,87 % 2,96 % Četnost 0 23 23 29 Procenta 0% 18,55 % 6,18 % Četnost 0 17 17 30 Procenta 0% 13,71 % 4,57 % Četnost 0 5 5 32 Procenta 0% 4,03 % 1,34 % Četnost 248 124 372 Celkem Procenta 100% 100% 100%

156

Tab. č. 2: Rozdělení respondentů dle druhého studovaného oboru

Druhý studovaný Bakaláři Magistři Celkem obor Historie 1 2 3 Ekonomie 0 3 3 Právo 0 4 4 Mezinárodní 1 4 5 vztahy Politologie 1 2 3 Rumunský jazyk 2 2 4 Anglický jazyk 0 1 1 Filosofie 1 1 2 Filmová věda 0 1 1 Informatika 0 1 1 Psychologie 0 2 2 Dějiny umění 0 1 1 Pedagogika 0 1 1 Matematika 0 1 1 Marketingová 1 5 6 komunikace Religionistika 0 3 3 Genderová 0 1 1 studia Ekonomie a 0 1 1 právo Celkem 7 36 43

157

Tab. č. 3: Důvody ke studiu ţurnalistiky

Četnost Procenta případů Sloupcová procenta

Chci se stát profesionálním 148 39,78% 25,83 % ţurnalistou

Rád bych pracoval v oblasti PR nebo 171 45,97% 29,34 % reklamy

Rád píšu, natáčím video 223 59,95% 38,62 % nebo audio

Studuji na přání svých 2 0,54 % 0,3 % rodičů

Tento obor si zvolil také 22 5,91% 3,84 % můj kamarád.

Je to rodinná tradice 1 0,27 % 0,17 %

Nebyl jsem přijat na jinou 3 0,81% 0,52 % školu

Chci mít status studenta 2 0, 54 % 0,35 %

Ţurnalistiku povaţuji za 3 0,81% 0,52 % snadný obor.

Zajímám se o to, jak 1 0,27% 0,17 % média fungují

Vţdy jsem to chtěl 1 0,27% 0,17 % studovat

V médiích je moc :) 1 0,27% 0,17 %

Celkem 573 154,85% 100%

158

Tab. č. 4: Motivace pro práci novináře

Četnost Procenta případů Sloupcová procenta

Mít vysoký plat 15 4,03 % 4,35 %

Mít prestiţní povolání 31 8,33 % 8,99 %

Být u zdroje informací 17 4,57 % 4,93 %

Mít moţnost 66 17,74 % 19,13 % informovat veřejnost

Pracovat s lidmi 59 15,86 % 17,10 %

Stát se známým 18 4,84 % 5,22 %

Mít nenáročnou práci 4 1,08 % 1,16 %

Práce je mi koníčkem 75 20,16 % 21,74%

Ţurnalistika je poslání 37 9,95 % 10,72 %

Chci pomáhat lidem 13 3,49 % 3,77 %

Být „hlídacím psem 10 2,69 % 2,9 % demokracie“

Celkem 345 92,74 % 100%

159

9 Jmenný rejstřík

Abrudan, Mirela ...... 36, 37 Kašparová, Lenka ..... 9, 11, 42, 45, 57, 72, Adams, G. Stuart ...... 18 78, 81, 89, 92, 95, 96 Andor, Jakub ...... 13 Keklak, Richard ...... 45 Austin ...... 40 Köpplová, Barbora ...... 17, 18 Bakičová, Hana ...... 91 Lauk, Epp ...... 48 Balaban, Delia ...... 36, 37 Lepre, M ...... 40 Bedrnová, ...... 19, 25 Mallette, Malcolm, F...... 18 Bleske, Ibrahim ...... 40 Mancini, Paolo ...... 13, 14 Braham, ...... 28 Maslow, Abraham ...... 23 Burns, Lynette Sheridan ...... 14, 15 McLeod. Douglas ...... 9 Burton, Graeme ...... 14, 18 McNair, Brian ...... 15 Ceausescu, Nicolae ...... 33 McQuail, Denis ...... 16 Cokley, John ...... 40 Nový, Jan ...... 19, 25 Coman, Mihai ...... 10 Reisz, Robert, D...... 28, 31 Deuze, Mark ...... 16, 17, 18 Rončáková, Terézia ...... 41 Disman, Miroslav ...... 50 Russ-Mohl, Stephan ...... 91 Fuchs, Alfred ...... 12 Říčan, Jaroslav ...... 20, 22, 24, 25 Glasser, Theodore ...... 18 Sparks ...... 45, 69, 78, 86, 88, 95 Hall, Calvin ...... 23 Sparks, Colin ...... 10 Hallin, Daniel ...... 13, 14 Splichal ...... 45, 69, 78, 86, 88, 95 Hardt, Hanno...... 47 Splichal, Slavko ...... 10, 14, 15, 42, 47, 83, Hendl, Jan ...... 49, 50, 52 88, 95 Hovden, Jan Fredrik ...... 41 Volek, Jaromír . 10, 16, 17, 18, 42, 47, 91, Jakubowitz, Karol ...... 48, 110 92

Jirák, Jan ..... 10, 12, 14, 16, 17, 18, 42, 47, 92

160

10 Věcný rejstřík

blog, 45, 77, 79, 80, 122, 125 praxe, 13, 16, 18, 26, 57, 77, 101, 142 druhý obor, 68, 100, 113, 114, 134 prestiţ, 16, 44, 95, 96, 101, 108 hodnoty, 10, 19, 25, 41, 91, 96 prestiţní povolání, 44, 72, 76, 104 hypotéza, 48, 50, 77, 78, 80, 83, 85, 90, profese, 9, 13, 14, 15, 16, 26, 37, 40, 55, 91, 92, 95, 97 58, 61, 74, 75, 76, 77, 82, 90, 91, 95, kariéra, 81, 133 96, 97, 108, 111, 112, 117, 122, 123 kvalitativní výzkum, 10, 49, 51, 55, 57, profesionalizace, 9, 10, 12, 13, 14, 16, 59, 121, 122, 123 26, 37, 108, 111, 119 kvantitativní výzkum, 10, 11, 49, 52, 58, představy, 9, 10, 18, 26, 42, 43, 49, 55, 119, 122, 123 58, 60, 67, 77, 100, 104, 116, 118, 119, motivace, 9, 10, 19, 20, 25, 26, 27, 42, 122, 133 43, 44, 49, 55, 58, 60, 69, 70, 72, 75, rozhlas, 38, 45, 78, 101, 115 100, 101, 102, 104, 119, 120, 123 Rumunsko, 7, 28, 33, 37, 38, 66, 119, novinář, 104, 105, 106, 107, 109, 110, 120, 140 111, 116, 117, 118, 119, 120, 122, 123 televize, 33, 34, 115 očekávání, 7, 9, 19, 46, 69, 80, 83 tištěná média, 35, 116, 136 online média, 85, 90, 101, 115, 122, Tištěná média, 35 136, 148 vlastnosti, 19, 94, 106 pracovní pozice, 46, 83, 86, 87, 90, 114, vzdělání, 122, 123, 134, 135, 139, 142, 122 146, 150, 152, 154 pracovní zkušenost, 101, 113, 116, 117

161

11 Seznam grafů

Graf 1: Procentuální vyjádření dalších oborů respondentů, souhrn bakalářských i magisterských studentů ...... 68 Graf 2: Přání respondentů pracovat v budoucnosti v mediálním sektoru...... 73 Graf 3 Rozdělení bakalářských studentů podle jejich přání pracovat v mediálním sektoru...... 74 Graf 4: Rozdělení magisterských studentů podle jejich přání pracovat v mediálním sektoru...... 74 Graf 5: Píší si studenti vlastní blog Graf 6: Pracovali studenti před studiem na vysoké škole ve školním médiu? ...... 80 Graf 7: Měli studenti před nástupem na univerzitu předchozí zkušenosti z médií? ...... 81 Graf 8: Preferovaný typ médií ...... 84 Graf 9: Měli by mít novináři vysokoškolské vzdělání Graf 10: Měli by mít novináři ţurnalistické vzdělání Graf 11: Dosavadní pracovní zkušenosti českých a rumunských studentů (čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011) ...... 105 Graf 12: Vzdělání pro novináře Graf 13: Vzdělání pro novináře

162

12 Seznam obrázků

Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb ...... 24

Obrázek 2: Organizace vzdělávacího systému v Rumunsku ...... 30

163

13 Seznam tabulek

Tabulka 1: Rozdělení respondentů podle stupně a ročníku studia...... 56 Tabulka 2:Rozdělení respondentů podle genderu a programu studia...... 61 Tabulka 3:Průměrný věk respondentů podle studijního programu...... 61 Tabulka 4:Přehled respondentů podle ţupy původu a polohy navštěvované školy. .... 66 Tabulka 5:Procentuální vyjádření dalších oborů respondentů v tematických kategoriích...... 68 Tabulka 6:Motivace studentů ke studiu ţurnalistiky...... 71 Tabulka 7: Přání respondentů pracovat v budoucnosti v mediálním sektoru...... 73 Tabulka 8: Rozdělení magisterských a bakalářských studentů na základě jejich přání pracovat v budoucnosti v mediálním sektoru...... 74 Tabulka 9: Motivace respondentů k volbě povolání novináře...... 76 Tabulka 10: Odpovědi respondentů na otázku, zda si píšou texty jen pro sebe, tzv. do šuplíku...... 79 Tabulka 11: Dosavadní pracovní zkušenosti dle programu studia...... 82 Tabulka 12: Preferovaný typ médií...... 84 Tabulka 13: Preferovaný formát média...... 86 Tabulka 14: Vysněná pracovní pozice respondentů...... 87 Tabulka 15: Preferovaná témata ...... 88 Tabulka 16: Preferovaná témata z pohledu genderu...... 89 Tabulka 17: Vlastnosti dobrého novináře z pohledu studentů ţurnalistiky: procentuálně...... 93 Tabulka 18: Atributy novináře seřazené podle významnosti. Pozitivní aspekty ţurnalistické profese...... 95 Tabulka 19: Výhody ţurnalistické profese. Atributy byly seřazeny aritmetickým průměrem od nejvýznamnější po nejméně významnou...... 96 Tabulka 20: Rozdíly v motivaci českých a rumunských studentů ke studiu (data Čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011) ...... 103 Tabulka 21: Rozdíly v motivaci českých a rumunských studentů zvolit si práci novináře (sloupec Čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011) ...... 104 Tabulka 22: Rozdíly v atributech dobrého novináře očima českých a rumunských studentů seřazených podle důleţitosti od 1 (nejvíce důleţité) po 13 (nejméně důleţité). (Čeští studenti- zdroj Kašparová, 2011) ...... 107

164

14 Seznam použité literatury

Knihy

Andor, Jakub. 2010. Analýza vybraných profesných postojov českých a slovenských novinárov: komparatívna analýza. Bakalářská práce, Masarykova univerzita

Bartošek, Jaroslav. 1997. Žurnalistika - Úvod do studia. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity

Bedrnová, E., Nový, I. a kol. 2002. Psychologie a sociologie řízení. 2. rozšířené vydání. Praha: MANAGEMENT PRESS

Braham, Ralhp. 1972. Education in Romania: A decade of Change. Boston: U.S Department of Health

Burns, Lynette Sheridan. 2004. Žurnalistika – praktická příručka pro novináře

, na kterém uveřejňují alespoň část svých textů? 80. Praha: Portál.? Burton, Graeme, Jirák, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal studio

Disman, Miroslav. 1998. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. Praha: Karolinum.

Fuchs, Alfred. 1931. Zákulisí novin – Psychologie novinářského povolání. Praha: Nakladatel

165

Hall, Calvin S.. 1997. Psychológia osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství.

Hallin, Daniel C., Mancini, Paolo. 2008. Systémy médií v postmoderním světě. Praha: Portál

Hendl, Jan. 2008. Kvalitativní 98 výzkum: Základní aplikace a metody. Praha: Portál? Jakubowitz Karol. 2009. Euroepan journalism education. Bristol: Intellect Ltd.

Kalibová, Květa. 2009. Demografie (nejen) pro demografy. Praha: Sociologické vydavatelství

Keklak, Richard. 2009. „Prečo upřednostňujeme on-line média?“. pp. 334-349 in Média dvacet let poté by Jirák, Jan - Köpplová, Barbara - Kasl Kollmannová, Denisa (eds). Praha: Portál.

Köpplová, Barbora, Jirák, Jan, Volek, Jaromír. 2006. O vztahu českých novinářů k vlastní profesi. In Köpplová, Barbora, Cebe, Jan (eds). Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii. Praha: Matfyzpress

Lauk, Epp. How will it all unfold? Media systém and journalism cultures in post- communist countries. In Jakubowitz Karol, Sükösd Miklós (edit.). 2008. Finding the right place on the map. Bristol: Intellect Ltd.

Mallette, Malcolm F.. 1991. Příručka novináře 99 střední a východní Evropy. Praha: Lidové noviny.

166

McNair, Brian. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál.

McQuail, Denis. 2013. Journalism and society. London: Sage publications

Russ-Mohl, Stephan – Bakičová. Hana. 2005. Žurnalistika – Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada Publishing.

Říčan, Pavel. 1972. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis

Splichal, Slavko – Sparks, Colin. 1994. Journalists for the 21st Century – Tendencies of Professionalization Among First-Year Students in 22 Countries. Norwood, New Yersey:

Články Adams, G. Stuart. 2006. Educating reporters, writers and critic: Does journalism educaton matters? In Journalism studies, 2:1 p.153 – 156

Balaban, Delia Cristina; Abrudan, Mirela; Iancu, Ioana; Lepădatu, Ioana. 2010. Role Perception of Romanian Journalists. A Comparative Study of Perception in Local versus National Media In Romanian Journal of Communication and Public Relations, 12:1, str. 9-25

Balaban, Delia Cristina; Meyen, Michael. 2011. The Role Perception of Eastern European Journalists. A Qualitative Analysis. In Romanian Journal of Communication and Public Relations. 13:4, str. 87-98.

Deuze, Mark. 2006. Global journalism education, In: Journalism studies. 7: 1, str. 19 – 34

167

Glasser, Theodore L.2006. Journalism studies and the education of journalist. In: Does journalism educaton matters? In Journalism studies, 7:1, str. 153 – 156

Hovden, J. F., G. Bjørnsen, R. Ottosen, I. Schultz, H. Zilliacus-Tikkanen.. 2009. “The Nordic Journalists of Tomorrow. An Exploration of First Year Journalism Students in Denmark, Finland, Norway and Sweden.” Nordicom Review 30:1, str. 137-153.

Lepre, Carolyn, Ringer , Bleske, Glen. 2005. Magazine Professors vs. Editors: Are We Teaching Students What They Need to Get Jobs in the Magazine Industry? In Journalism and Mass Communication Educator. 14:3, str. 57-64

Reisz, Robert D. 1994.Curricular Patterns Before and After the Romanian Revolution. In European Journal of Education,7:5, str. 281-290

Volek, Jaromír – Jirák, Jan. 2006. Vybrané atributy profesního sebepojetí českých novinářů. in Mediální studia I/2006, str. 21-38

Online zdroje Willensky, Harold, L. 1964. The professionalization of everyone. http://www.jstor.org/stable/2775206 (22.9.2014)

OECD. 2000. Reviews of National Policies for Education: Romania http://www.oecd-ilibrary.org/education/reviews-of-national-policies-for- education-romania-2000_9789264181731-en (4.5.2014)

168

OECD. 2003. Reviews of National Policies for Education: Romania http://www.oecd-ilibrary.org/education/reviews-of-national-policies-for- education-south-eastern-europe-2003_9789264030879-en (4.5.2014) v ČR (zdroj- Kašparová, 2011) 109 v Rumunsku 109

169